Citáty, popěvky a hlášky o pivu a hospodách 12
Zoufalý boj o život. Pivovar vymyslel novinku, vláda ji hned zakázala
Minipivovar ve Znojmě začal využívat nový distribuční kanál, který mu v sevřené ekonomice pomáhal navýšit prodeje piva. Než ho stačil rozvinout, musel s ním skoncovat.
Znojemský městský pivovar začal před dvěma týdny rozvážet pivo po okolních obcích. Chtěl, aby nemusel zbytečně vylévat zásoby „tekutého chleba“, které kvůli opětovnému zavření hospod nemá kde prodávat.
„Seděli jsme na poradě a bylo cítit tlak na to, ať vymyslíme něco, co může pomoci pivovaru. Tak nás napadla pojízdná prodejna. Obvolali jsme obce, vzali dodávku, naplnili ji lahvemi a soudky a vyjeli jsme. Byli jsme připraveni na to, že se vrátíme s prázdnou, ale byl to úspěch a do pivovaru jsme se vraceli jako hrdinové,“ říká potěšeně Zdeněk Adamov, obchodní zástupce pivovaru.
Pojízdná prodejna navštívila v pracovní dny od 20. ledna vždy dvě obce v okolí Znojma. Projela Prosiměřice, Práče, Jaroslavice, Hrádek, Strachotice, Těšetice, Tasovice, Hodonice, Kuchařovice, Suchohrdly a chystala se na další, protože s prodejnou sklízela úspěch.
„V rozhlase hlásili, že přijedou, tak jsme se tam šli s manželkou podívat. Líbilo se nám to, pivo prodávali takoví dobří příjemní hošani, srandisti. Koupili jsme si dost piva pro sebe i pro syna, ke kterému se chystáme na návštěvu. Jednak pivo rádi ochutnáme a také chceme pivovar podpořit,“ říká obyvatel Jaroslavic Josef Sýkora, kterému pivovarská dodávka připomněla pojízdné prodejny, které si pamatuje z mládí.
Nadšený z pojízdné prodejny byl i Zdeněk Lamač. „Mám rád výzvy a této jsem si všiml na stránkách pivovaru. Tak jsme si s nevlastním otcem udělali pěknou zásobičku. Nejdřív jsme nakoupili asi za necelé dva tisíce, a pak jsem se ještě stavoval v další vesnici, kam jeli, a nakoupil za dalších 700 korun,“ říká obyvatel Valtrovic, do kterých sice pojízdná prodejna nezajížděla, ale pivovar ji hodlal na svůj seznam po tak úspěšném prodeji zařadit.
To však už nenastane. Minulý pátek, tedy devět dnů od prvního vyjetí pojízdné prodejny, vláda v rámci zpřísnění koronavirových opatření fungování pojízdných prodejen s účinností od 30. ledna zakázala.
Výjimku mají jen „pojízdné prodejny zajišťující prodej potravin a drogistického zboží v obcích, kde není možno toto zboží zakoupit v jiné provozovně,“ vyplývá z vládního opatření.
Znojemský pivovar se potýká s výrazným poklesem tržeb, za čtvrté čtvrtletí loňského roku spadly meziročně o 80 procent a v gastronomickém sektoru jeho podnikání o polovinu. Rozhodnutí vlády ho zdrtilo.
„Asi jsme měli raději spustit TikTok a ne pojízdnou prodejnu. Vládní opatření už skoro rok drasticky omezují naše podnikání. Proto neustále vymýšlíme nové způsoby prodeje a distribuce piva, a to nejenom v online kanálech a maloobchodě. Na pojízdnou prodejnu jsme obzvlášť hrdí, v tom jsme jedineční. Pak ale přijde další těžko pochopitelné a zcela nelogické omezení ze dne na den, které veškeré naše úsilí hodí do koše,“ zoufá si ředitel pivovaru Miroslav Harašta.
Pivovar hodlá letos vybudovat ve svém areálu reZtauraci, na tuto investici přispějí ve velkém drobní investoři, kteří si koupili akcie pivovaru. Podnik jich loni upsal 500 kusů v nominální hodnotě 10 000 korun a akcionáři si je rozebrali během jediného týdne.
„Nejdříve jsme mysleli, že upíšeme sto kusů akcií. Ty ale zmizely za jediný den, původní emisi jsme zpětinásobili. Vyplatilo se, všechny akcie si zájemci zarezervovali za 181 hodin. To je doba, kterou náš ležák stráví na spilce před tím, než se stočí do sudů,“ popisuje zájem místních o výrobu „jejich piva“ šéf pivovaru Harašta.
Podnik se tak nyní chystá na další expanzi a vybudování silné komunity pivních fanoušků. Patrně proto se včera na pracovním portále objevila lukrativní nabídka na místo nového ředitele. Pivovar láká na zajímavý fixní plat a roční bonus závislý na výsledcích. A protože jde o malý pivovar, tak vedle odpovědnosti za řízení výroby piva, bude nový šéf odpovídat také za prodej, marketing a vztahy s veřejností a akcionáři.
Znojemský městský pivovar
Znojmo získalo právo várečné v roce 1278. Samotný moderní městský pivovar byl založen roku 1720.
V roce 1860 prodalo město pivovar za 50 000 zlatých měšťanu Tomáši Mauralovi. Jeho rodina vlastnila pivovar do roku 1921, kdy je pivovar přejmenován na První znojemský parní pivovar a sladovna. Po válce byl znárodněn. V roce 1993 ho v privatizaci získala firma Hostan, která ho o deset let později prodala nizozemskému koncernu Heineken. V roce 2010 kupuje pivovar město Znojmo.
Pivo se začíná v pivovaru znovu vařit v roce 2015. Za jeho provozem stojí investiční skupina Gourmet Invest, která stojí i za pivovarem v Jarošově.
Zdroj: Znojemský městský pivovar, Wikipedie
ZDROJ: IVA ŠPAČKOVÁ, www.seznamzpravy.cz, 4.2. 2021
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/zoufaly-boj-o-zivot-pivovar-vymyslel-novinku-vlada-ji-hned-zakazala-140761#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=zpravy.sznhp.box&dop_req_id=KAfWxHxDgCe-202102041527&source=hp&seq_no=2&utm_campaign=&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz
U Těšína se čepuje pivo a grilují steaky. Mám na to ústavní právo, říká hospodský
Pouhých 350 metrů chůze za česko-polským hraničním přechodem Český Těšín / Cieszyn se točí pivo a grilují steaky. Ačkoliv polská vláda trvá na uzavření restaurací, podnikatel Tomasz Kwiek hospodu U Trzech Braci (U Tří bratrů) stejně otevřel. Napřed sice způsobil policejní manévry, nyní už ale strážci zákona nezasahují. A po vzoru těšínského výčepu se otvírají další v celém Polsku.
Utišit neodolatelnou chuť na točené pivo, pizzu, brokolicový krém či něco grilovaného přímo u hospodského stolu už není nemožný jev. Alespoň pro obyvatele milionové ostravské aglomerace. Stačí zajet do Českého Těšína, přejít hraniční most na Hlavní třídě (hranice s Polskem jsou pro české občany otevřené) a prokličkovat se asi 350 metrů úzkými historickými uličkami Cieszyna k městskému divadlu. Přímo naproti tyátru provozuje 43letý Tomasz Kwiek restauraci U Trzech Braci, a to každý den – i v době nouzového stavu.
Nejslavnější slezský hospodský
Polská vláda sice v pondělí 1. února povolila opětovné otevření nákupních center, gastronomické služby ale musely zůstat nadále uzavřené či omezené jen na výdejní okénko nebo rozvoz. Zákaz platí od podzimu, podnikatel Tomasz Kwiek se ho ale rozhodl ignorovat. A restauraci v polské části dříve jednotného Těšína (do roku 1920) otevřel i navzdory restrikcím. Odhodlal se k tomu již 8. ledna a tento krok z něho postupně učinil jednoho z nejznámějších hospodských v polském Slezsku.
O neposlušném živnostníkovi z Cieszyna se autor tohoto textu dozvěděl z hlavního deníku polské opozice Gazeta Wyborcza. Teď přišel čas na osobní seznámení s rebelem. Je čtvrtek 3. února, krátce před druhou odpolední. Z česko-polské hranice jsem ke vchodu do restaurace dokráčel za pár minut a s jistým napětím zmáčkl kliku. Neuzavřela to tady přece policie? Ne, klika povolila, načež se ozvala známá hospodská melodie složená z cinkání příborů, ťukání sklenic a veselého halekání hostů.
Baraba z Těšína
Majitel Tomasz Kwiek mi nabízí pivo značky Baraba. Jak symbolické, baraba je výraz pro výtržníka, který se hojně používá i v nedaleké Ostravě. A Kwiek je asi taky pěkný baraba, když nedodržuje nařízení polské vlády.
„Svobodně podnikat je moje ústavní právo a nikdo mě v něm nemůže omezovat,“ sebejistě tvrdí 43letý muž s plnovousem.
A nerebeluje sám, již na počátku ledna vyhrál holič ze slezského městečka Głogówek soudní proces, který rozhodoval o oprávněnosti, či neoprávněnosti pokuty udělené loni v dubnu. Odmítl totiž v době nouzového stavu uzavřít holičství, za což ho stát potrestal pokutou 10 tisíc zlotých (60 tisíc korun). Zemský správní soud ve městě Opole ale pokutu letos v lednu zrušil a rozhodl, že potrestání živnostníka za výkon jeho práce byl „protiústavní krok“.
Hospodu obklíčilo 50 policistů
„Do jisté míry je to precedentní rozsudek a takových soudních rozhodnutí padlo více. Teď se o ně mohou opřít nejen holiči, ale i podnikatelé v gastronomii,“ věří Tomasz Kwiek, zatímco kolem stolů běhají číšníci. Nejčastěji s pizzami, podnik si zakládá na používání originálních receptur italského kuchaře. Konečně i slovo baraba je italského původu, takto se v 19. století přezdívalo stavitelům tunelů na železnici.
Když restaurace 8. ledna poprvé otevřela, vyvolalo to policejní manévry. „Na zásah přijelo dvanáct policejních vozů a padesátka policajtů. Vysvětlil jsem jim svoje ústavní právo, načež mi oznámili, že dostanu pokutu ve správním řízení. Podnik ale nezavřeli, ani mě neodvedli v poutech,“ vypráví hospodský. „Pokutu jsem zatím nedostal, už je to přitom skoro měsíc.“ Vlastně by raději zaplatil penále 10 až 30 tisíc zlotých, než by zavřel restauraci, protože takovou částku vydělá na tržbách v řádu dnů. „Ale samozřejmě že pokutu platit nebudu a celý případ dám k soudu.“
Nejlevnější policie na světě
V nedalekému Rybniku minulý pátek rozhánělo diskotéku v klubu Face 2 Face až 150 policistů. Druhý den ale muže zákona překvapila hlasitá demonstrace místní omladiny před policejní stanicí. Diskotéka je ovšem úplně jiný level než poklidná hospůdka a podnik U Trzech Braci se zatím další policejní návštěvy nedočkal. Zásah v Cieszyně sledoval i poslanec polského Sejmu (parlamentu) Przemysław Koperski (Lewica), který následně požádal policii, aby vyčíslila náklady na předimenzovanou akci. Ta oznámila, že byly nulové, což poslanec břitce komentoval: „Polsko má nejlevnější policii na celém světě.“
Rebelující baraba Tomasz Kwiek nyní pomáhá s radami při otevírání dalších restaurací v širém okolí – a vlastně v celém Polsku. Mnozí živnostníci v oboru jsou na mizině a stát prý nabízí kompenzace jen vybrané skupině zavedených podniků, tisíce jiných provozoven nemají na odškodnění nárok. „Teď jsem přesvědčil kolegu z kavárny tady za rohem,“ pochlubí se Kwiek, jak Cieszyn pomalu ožívá. A později odpoledne se opravdu přesvědčím, že i v kavárně Pycha Micha to vypadá, jako když Polsko zvítězilo nad pandemií.
Polsko má 37 897 obětí
Zvítězilo ale opravdu? Tomasz Kwiek existenci infekce nemoci COVID-19 nepopírá. Onemocněl jí i jeho 74letý otec a nebyl to lehký boj. Podnikatel souhlasí, že jde o smrtelnou infekci, Polsko mělo ve středu již 37 897 obětí. Zároveň ho ale dráždí, že jiné nemoci se najednou neléčí. Neoperují se třeba nádory ani srdeční chlopně. A nejvíc ho štve nespravedlnost, s jakou polská vláda uplatňuje restrikční opatření.
„Fabriky se nezavírají, ekonomiku nikdo nevypne – a víme, jak to teď vypadá v továrních halách,“ líčí a přidá příběh z továrny v okolí, v níž pracuje asi 300 dělníků. „Jeden se zaměstnanců skončil s covidem v nemocnici, kde leží na ventilátoru. Fabrika ale jede dál, do karantény nešel ani jediný zaměstnanec. Tak se to prostě u nás v Polsku dělá.“
Ve středu 3. února před půlnocí oznámilo polské ministerstvo zdravotnictví, že se za posledních 24 hodin nakazilo 6 802 osob a infekci podlehlo dalších 421 lidí. V Polsku ovšem žije 38 milionů obyvatel, skoro čtyřikrát více než v České republice, takže varšavská vláda zřejmě zvládá pandemii lépe než ta česká. Pondělní otevření nákupních center ovšem řada polských opozičních politiků i lékařská veřejnost zkritizovala. A někteří dokonce upozornili na možné katastrofické následky, jaké způsobilo otevření hospod a nákupních center loni v prosinci v České republice.
ZDROJ: Reportáž Ivan Motýl, cnn.iprima.cz, 4.2. 2021
https://cnn.iprima.cz/u-tesina-se-cepuje-pivo-a-griluji-steaky-mam-na-to-ustavni-pravo-rika-hospodsky-18506?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu#dop_ab_variant=475600&dop_source_zone_name=hpfeed.sznhp.box&dop_req_id=9e8DPOEsz9x-202102041541
Talián byl v Praze hitem a nezbytností k pivu. Kde se "neuzená uzenina" vlastně vzala?
Talián je dnes ne všude dostupná, přesto známá uzenina... No, ona to vlastně není uzenina v pravém slova smyslu - tak řekněme masová pochoutka, která se v tuzemsku poprvé objevila koncem 18. století, kdy v Praze začal podnikat italský uzenář Emanuel Uggé. Ten vyráběl dosud nepoznanou lahůdku, která se rychle stala hitem a brzy si skoro nikdo nedovedl představit, že by si bez taliána mohl řádně vychutnat orosené pivo.
Talián z Rybné ulice
Česká kotlina je zemí piva už od nepaměti, ale až koncem 18. století konkrétně v Praze přišli na to, co je ideální pochoutkou právě k tomu pivu. To možná přeháníme - vhodných dobrot k zakousnutí u oroseného půllitru je samozřejmě víc - ale faktem je, že v té době všichni v Praze chodili do Rybné ulice na tzv. Uggého pivní pochoutku. Nejedná se o nic jiného než o pověstné taliány, které dnes neseženete všude, ale když už, stojí to opravdu za to.
Emanuel Uggé byl podnikatel, který se však narodil v Praze do rodiny italského obchodníka Alexandra Uggého. Pozor - znalci historie by si jej neměli plést s Emanuelem Uggém, hudebním publicistou, ačkoliv ti dva byli pokrevně spřízněni. Náš Uggé v roce 1886 složil předepsaný měšťanský slib a stal se pražským měšťanem. Později se navíc stal hrdým Sokolem a všemožně podporoval aktivity a rozvíjení tohoto tělovýchovného spolku. Na sklonku života byl tak i v srdci spíše Čechem, než Italem.
Do dějin se však zapsal právě jako uzenář. Jednu z vůbec prvních živností na výrobu uzenin v Praze si otevřel v již zmíněné Rybné ulici a mimo klasických šunek, salámů a párků tam začal vyrábět jednu specialitu. Šlo o ochucenou směs mladého hovězího masa s vepřovým krčním sádlem a pokrájenými vepřovými laloky, která se plnila do hovězích střev a v nich posléze nakládala do láku. Když si ji někdo poručil, uzenář ji vyndal z nálevu, uvařil a podal hladovému zákazníkovi.
Z dosud neznámé chuťovky se hodně rychle stal neuvěřitelný hit. Tyto netradiční klobásky zprvu neměly jméno, a tak jim Pražané začali říkat právě "Uggého pivní pochoutka". Tak dlouhý název brzy dostal kratší hovorovou podobu a vařené lahůdky vešly ve známost jako tzv. Uggovky, vyslovováno Užovky. Často se ale také říkalo: "Jdu na svačinku k Taliánovi," později: "Jdu na taliána." Z toho pak vzešel druhý název pro masovou specialitu - talián. A právě ten se dochoval do dnešních dní.
Uggé byl podnikatel, který svou práci dělal srdcem, a tak měl hlavně radost z krmení Pražanů. Svůj populární vynález si nenechal patentovat, proto taliány brzy začaly vyrábět v každém řeznictví ve městě. Někde to ale dělali s různými obměnami; používalo se třeba telecí maso nebo směs plnili do vepřových střívek místo hovězích. Jiní zase prohodili finální postup přípravy - taliány uvařili a již vařené je nakládali do láku, z něhož je pak prodávaly jen osušené utěrkou. To vůbec nejdůležitější na taliánech je ovšem koření, které se do nich přidává. Původní Uggého receptura mluví o pepři, zázvoru, kardamonu a česneku. Jiní uzenáři do párků dávali ještě citronovou kůru či tymián.
ZDROJ: 5. 2. 2021, 10:07, Kateřina Horáková, www.toprecepty.cz
https://www.toprecepty.cz/clanky/1253-talian-byl-v-praze-hitem-a-nezbytnosti-k-pivu-kde-se-neuzena-uzenina-vlastne-vzala/?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu#dop_ab_variant=475600&dop_source_zone_name=hpfeed.sznhp.box&dop_req_id=5E1NnaDvEoV-202102051654
Za svou popularitu taliáni do jisté míry vděčí i filmu Adéla ještě nevečeřela, kde si na nich bodrý komisař Ledvina (Rudolf Hrušínský) náramně pochutnává.
„Ta kytka mi sežrala taliána!“. Pamatujete si na tuhle hlášku Rudolfa Hrušínského ve filmu Adéla ještě nevečeřela?
Když po střechách večer se na město snáší
a okna jdou potichu spát.
Zas dívám se do ulic, do cizích tváří
a hledám, co viděl bych rád.
Už bez zájmu míjím skla výkladních skříní,
tak podobná desítkám měst.
A v duchu se vracím, tak jako nyní
k nám domů tou nejhezčí z cest.
Hospůdko známá na návsi za můstkem.
Kam chodil táta na trumpetu hrát.
S harmonikou šel bych hned zazpívat si.
Písničky, které já měl tolik rád.
Pak na prvním bále, když tančil jsem s mámou,
a viděl tě u dveří stát.
Jak spustila hudba tu písničku známou,
já všechno chtěl o tobě znát.
Tak přešlo pár pěkných let,
z tebe je dáma a věř mi, že není to zvyk.
I když jsi daleko a doufám, že sama,
té hospůdce posílám dík.
Hospůdko známá...
Teď do noci ochotně kamelot hlásí,
kam za ten den pokročil svět.
Kdo se kde narodil a co kdo přál si,
i z fotbalu výsledku pět.
A na rohu ulice neony vábí,
jen pojďte dál, máte-li čas.
Kdo žil v cizím městě, ví jak často
rád bych se domů hned rozběhl zas.
Pierre Kartner alias Vader Abraham je holandský zpěvák, který se narodil 11. dubna 1935. Abraham je autorem hitu Het kleine café aan de haven (Daar in dat kleine café aan de haven), kterou převzala Mireille Mathieu a francouzsky nazpívala pod názvem Le vieux Café de la rue d'Amérique. Píseň převzal také Joe Dassin - Le café des trois colombes. Česky píseň otextoval M. Dražil a J. Mayer zpíval pod názvem Hospůdko známá.
PIVNÍ BĚH DIVADLA SKLEP
Z počátku 80. let 20. století pochází unikátní záznam přespolního běhu s občerstvením, který se od roku 1978 pravidelně koná v Plané nad Lužnicí:
Pivní běh divadla Sklep - YouTube ►KLIK na odkaz = PLAY VIDEO záznam: Vladislav Kvasnička
České pivaře covid nezlomil. Na hlavu pijeme pořád nejvíc na světě
Když pivo neteče z pípy, teče alespoň z plechu, skla a plastu. Prodeje v obchodech loni vzrostly o 11 procent, a Češi tak zůstali na předloňských 142 vypitých litrech.
Útraty za pivo v obchodech loni stouply na nový rekord – 22,9 miliardy korun. Z roku na rok díky covidu vzrostly o 10,5 procenta.
Kromě uzavřených hospod prodeje piva podpořily i častější slevové akce. Chmelový mok je jednou z nejoblíbenějších vábniček, které přitahují zákazníky do řetězců. Tomu dal za pravdu nadále rostoucí podíl piva ve slevách i v době uzavřených hospod. Za akční pivo Češi loni utratili v průměru 7 z 10 korun.
Loni pokračoval ústup výčepních piv ve prospěch ležáků, tedy jedenáctek a dvanáctek. Ležáky vůbec poprvé převálcovaly slabší výčepní piva (desítky). Dohromady tvořily podíl 49,5 procenta, zatímco výčepní piva jen 45,9 procenta.
„Je to poprvé, kdy jedenáctky a dvanáctky dominují nad výčepními pivy. Myslím, že to bude pokračovat. Češi se přesouvají k vícestupňovým pivům a speciálům díky jejich specifické chuti, kvalitě a také proto, že si mohou dovolit dražší piva,“ vysvětluje analytik společnosti NielsenIQ Michal Elšík.
Více zákazníci v obchodech vyhledávali i radlery, a to zejména v nealkoholické variantě. Naopak na ústupu jsou už několikátým rokem pivní mixy s alkoholem. Bez alkoholu jsou čtyři z pěti prodaných výrobků. K nejprodávanějším variantám patří mixy piva a citrusových limonád. Třetina všech radlerů patří grepovým variantám, čtvrtina citrusovým.
„Mohu potvrdit, že se loni dařilo pivním mixům, zejména jejich nealkoholickým variantám. I našemu pivovaru rostly objemy prodejů v maloobchodě,“ uvedla za dvojku trhu Staropramen mluvčí Denisa Mylbachrová.
V maloobchodu se v minulém roce prodaly radlery za 1,7 miliardy korun, a potvrdily tak rychlý boom kategorie. Ještě před dvěma lety v roce 2018 prodeje dosáhly zhruba 1 miliardy korun.
„Oproti předloňskému roku se prodeje téměř zdvojnásobily. A to i přes to, že průměrná cena půllitru beermixu je 17 Kč – tedy vyšší než průměrná cena piva, která dosahuje 13 Kč,“ komentoval Elšík.
Jedinou pivní kategorií, kterou pandemický rok srazil, byla nealkoholická piva. Oproti předešlému roku klesla o 11,5 procenta. Souvisí to s horším počasím, omezením cestování a příklonem spotřebitelů právě k radlerům.
Dynamicky se mění i obaly, v nichž se nejoblíbenější český alkohol prodává. Na ústupu jsou vratné lahve ze skla a PET lahve. Naopak posilují plechovky, které už loni tvořily přes pětinu všech prodejů (20,5 procenta). Nahrává jim praktičnost balení (jsou lehké, skladné) a investice pivovarů do stáčecích linek.
Nejrychleji výrobci upouštějí od neekologického plastu. Pivo v plastových lahvích přestaly na začátku ledna 2020 nabízet značky Radegast a Gambrinus ze skupiny Plzeňský Prazdroj. „Do konce příštího roku budou následovat naše další značky,“ říká obchodní ředitel Tomáš Mráz. Zelenější se výrobce snaží být i ve stále populárnějších plechovkách. Zhruba z poloviny už využívá recyklovaný hliník, podle Mráze je pak výrobní proces energeticky méně náročný o 75 až 95 procent. Podíl recyklátu chce firma dál zvyšovat.
Češi v minulém roce v objemu vypitého piva dohnali deficit z restaurací a hospod, které měly zavřeno. Roční spotřeba na hlavu zůstala na 142 litrech, čímž národ obhájil světové prvenství v množství vypitého piva na osobu.
Pivo je nejprodávanějším druhem alkoholu v tuzemsku. Prodejci destilátů a tvrdého alkoholu v loňském roce utržili 13,7 miliardy korun.
ZDROJ: Autor - FILIP HORÁČEK, www.seznamzpravy.cz, 17.2. 2021, 17:17 hod.
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/ceske-pivare-covid-nezlomil-na-hlavu-pijeme-porad-nejvic-na-svete-142679#seq_no=3&source=hp&dop_ab_variant=0&dop_req_id=sLE5QIQcX3k-202102171639&dop_source_zone_name=zpravy.sznhp.box&utm_campaign=&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz
Brexit má za následek i beerxit


Tento týden musela hlídka Městské policie Hradec Králové řešit jednu z restaurací. Výčepní z okénka prodával točené pivo, které lidé popíjeli přímo na předzahrádce. U piva seděla zhruba desítka lidí bez roušek. Jen co strážník upozornil na porušování vládního stavu, od jednoho z hostů se dozvěděl, že je pivo lék.
“Nevím, jestli o tom víte... Ale všichni tady porušujete vládní opatření. Požívání alkoholu na veřejnosti je zakázáno,” s těmito slovy vchází strážník na předzahrádku. Z videa je patrné, že si z něho většina štamgastů nic nedělá a pijí dál.
“Víte, v jaké epidemiologická situace. Počty nakažených se zvyšují a vy tady sedíte vedle sebe... Bez roušek a popíjíte pivo. To vám nepřijde hloupé? Samozřejmě víme, že je pěkné počasí a máte toho všeho plné zuby, ale tohle prostě nejde,” pokračuje strážník. Hned vzápětí mu jeden z hostu vysvětluje, že pivo je lék.
Následně se strážník přesouvá k výdejovému okénku a ptá se, proč číšník lidem nalévá. “To jsou domácí. Cizím nenalévám,” odpovídá výčepní. Ten má přitom hned vedle ceduli, která upozorňuje hosty na to, že pivo se točí pouze do džbánku.
Ještě před tím, než strážníci vyzvali návštěvníky, aby opustili předzahrádku, od všech vybrali občanské průkazy. “Hosté i provozovatel budou řešeni ve správním orgánu za porušení vládního nařízení,” potvrdila mluvčí městské policie Eva Kněžourová.
ZDROJ: hradecka.drbna.cz, 26.2. 2021, 14:05, Autor: Petr Roubíček
https://hradecka.drbna.cz/zpravy/9084-na-predzahradce-plne-lidi-teklo-pivo-proudem-straznici-se-dozvedeli-ze-je-pivo-lek.html?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=hpfeed.sznhp.box&dop_req_id=12IkQENlFqt-202102261611

Členové protestní iniciativy Chcípl PES, která sdružuje podnikatele nesouhlasící s vládními opatřeními proti koronaviru, odmítají dodržovat vládní nařízení, pokud se alespoň na 14 dní nezavřou velké výrobní závody. Od pondělí 1. března tak zůstanou otevřené stovky restaurací, uvedl v neděli Jiří Janeček z iniciativy.
„Je již déle nemožné, aby vláda přistupovala k boji s pandemií nerovnoprávným přístupem, kdy vláda odmítá byť jen na 14 dnů uzavřít výrobní závody a montovny. Není možné, aby malí živnostníci již rok nesli jako jediní následky vládních polovičatých opatření,” uvedli v neděli členové iniciativy Chcípl PES Jakub Olbert a Jiří Janeček.
Nákaza se podle Janečka šíří právě ve velkých výrobních závodech, které vláda nechává otevřené. „Určitě ne v restauracích. Velké nadnárodní podniky jsou otevřené s podmínkami. Malí živnostníci jsou uzavření bez podmínek. My ale přece taky umíme testovat, hlídat opatření, dezinfikovat,” řekl Janeček.
Otevřené tak zůstanou i po pondělním zpřísnění vládních opatření stovky restaurací, jen pod hlavičkou Chcípl PES jich má být 400 až 500, další podniky budou podle Janečka otevřené, aniž by byly členy iniciativy. Například jeho pivovar Malý Janek v Jincích na Příbramsku bude pro lidi dále vařit, zájemci mohou do restaurace přijít a najíst se a napít přímo u stolu. Stejná bude situace například také v pražské restauraci Šeberák.
ZDROJ: 28.2. 2021, 14:48, ČTK, www.novinky.cz
https://www.novinky.cz/domaci/clanek/chcipl-pes-pokud-se-nezavre-vyroba-nebudeme-dodrzovat-opatreni-40352473#dop_ab_variant=519630&dop_source_zone_name=novinky.sznhp.box&dop_req_id=RHFRmy6PHEu-202102281811&source=hp&seq_no=7&utm_campaign=&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz

28. února 2021 07:33 - Ústí nad Labem
Boxerská nálož vybuchla v sobotu večer v Ústí nad Labem. Ve čtyřhězdičkovém hotelu Větruše se konala akce Save Boxing, kde se odehrálo jedenadvacet zápasů. Boxeři se ale museli obejít bez diváků, covidová opatření jsou neúprosná. Po více než dvou letech se vrátil do ringu bývalý mistr světa Lukáš Konečný a vyhrál. V pátém kole vyhrál na T.K.O., nestačil na něj Pavel Albrecht.
„Celkem jsem spokojený. Škoda je, že i když to byl malinký návrat, že tu nebyli lidi, to mě mrzí. Užil jsem si to, ale s nimi bych si to užil mnohem víc. Další zápas? Nikdy neříkej nikdy. Vnitřně jsem rozhodnutý, to jsem byl i před dvěma lety. Maximálně mohou rozhodnout prachy. Tento sport není tak mediálně zajímavý, aby mi někdo nabídl pět miliónů, které jsem chtěl, pokud si je nenabídnu já sám. A to se nestane, protože já je nemám. Fakt do toho ringu nepolezu, dneska to bylo zadarmo," usmál se Konečný po své dvaapadesáté výhře v profesionální kariéře.
Vyhrál, vylezl z ringu, ušel deset metrů, políbil ženu, dceru a řekl si o pivo. Za pár minut ho měl. „Za pět milionů by mi manželka dala svolení, jinak mě už dlouho prosí a myslí to vážně, že nechce nad tím (daším zápasem) přemýšlet," usmál se Konečný, který se vrátil do ringu téměř dvacet let po svém profesionálním debutu.
Ještě, než šel sám do ringu, byl v rohu u svých svěřenců, jednou z nich byla i jeho patnáctiletá dcera, která porazila Valentýnu Vackovou 3:0 na body.
Mezi provazy se také představila Fabiána Bytyqi, která je držitelkou pásu mistryně světa organizace WBC v lehké minimuší váhové kategorii, v osmnáctém zápase mezi profesionálkami udržela neporazitelnost. Na body jasně porazila Judit Hachboldovou z Maďarska.
ZDROJ: lik, jab, Sport.cz, www.sport.cz
https://www.sport.cz/ostatni/bojove-sporty/clanek/2150674-kdyz-padaji-knockouty-v-hotelu-na-severu-cech-vybuchla-boxerska-naloz.html#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=hpfeed.sznhp.context&dop_req_id=yuI9FuD3kGC-202103021133&utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu


Už rok Češi znají termín „výdejní okénko“ a obor gastronomie už stejně dlouho bojuje o přežití. Výsledek? Tržby v oboru spadly o 72 miliard korun, tedy o 37 procent.
Ještě před covidem platilo, že za jeden rok restaurace v Česku v průměru utrží 195 miliard korun. Jenže za posledních 12 měsíců - tedy od března 2020, kdy byznys omezily koronavirové restrikce - do dnešních dnů, jsou vykázané tržby gastronomických podniků o 72 miliard korun nižší.
„V Česku je zhruba 35 tisíc gastropodniků. Z toho teď přes okénko funguje pouhých 45 procent,“ říká šéf Dotykačky Petr Menclík. Jeho firma obhospodařuje čtvrtinu pokladen, přes které hospody účtují.
Největší propad v tržbách zaznamenal za uplynulý rok Zlínský, Karlovarský a Plzeňský kraj. Tam prošlo oproti loňsku přes kasy o polovinu méně peněz. Naopak nejlépe na tom jsou za uplynulý rok turisticky atraktivní horské lokality v Libereckém a Královéhradeckém kraji, nebo vinařské oblasti na jižní Moravě.
„Místně to bylo během celého roku velmi proměnlivé a dá se určitě říct, že je tam velká závislost na cestovním ruchu. Praha, i když tam zůstalo otevřeno nejvíc podniků, tak se pohybuje uprostřed pole. Naopak místa, která byla otevřená přes léto, což byl třeba Jihočeský kraj, tak ta skončila teď prakticky nejhůř,“ dodává Menclík.
Rozdíly jsou i mezi jednotlivými podniky. Zatímco u restaurací je pokles 37 procent, hospody propadly o polovinu, kluby a diskotéky hlásí pokles 70 procent. Kavárnám se naopak docela daří. Jenže ani to neplatí plošně.
Kavárna skončila, ale nevzdává to
Jedním z podniků, které musely skončit, je třeba kavárna s dětskou hernou Městečko v Řevnicích u Prahy. Její tým se ale nevzdává a pomocí crowdfundingové kampaně na internetu teď vybírá na to, aby mohl podnik znovu vybudovat. „Naším cílem je nenechat se zlomit koronavirovou krizí, která se nedala nijak předvídat,“ píše majitelka Denisa Fabová.
Kavárně s dětskou hernou totiž nijak nepomohlo slunečné léto. „V březnu 2020 jsme museli z nařízení vlády Městečko poprvé na dlouhé téměř tři měsíce zavřít. Opět jsme otevřeli až na přelomu května a června 2020, kdy začínalo léto, které není naší sezonou. Venkovní hřiště, které by nám letní měsíce pomohlo přečkat, jsme bohužel vzhledem k okolnostem vybudovat nemohli. Naděje přišla v září 2020, kdy s deštivými a zkracujícími se dny začalo Městečko opět příjemně ožívat. Rozjeli jsme kroužky pro děti a věřili jsme slibům, že další vlna zavírání provozů jen tak nepřijde. Druhá vlna nakonec přišla a spláchla s sebou Městečko nadobro,“ píše Fabová.
Odhad profesních organizací je, že současnou krizi nepřežije čtvrtina podniků. „Z našich čísel to vypadá zatím lépe, definitivně skončilo 10 až 15 procent,“ dodává Menclík.
Rok v kostce
A jak se tedy vyvíjel celý rok? Nejtěžší byl podle společnosti Dotykačka první lockdown loni na jaře, kdy podniky nebyly na tak razantní omezení připravené. „V půlce března tak ze dne na den zavřely tři čtvrtiny podniků a tržby se propadly o 87 procent. V dalších týdnech pak postupně okénka otevřelo 40 procent podniků a tržby se vyšplhaly asi na třetinu původních hodnot,“ rekapituluje ředitel Dotykačky Petr Menclík.
Léto pak, jak už bylo zmíněno, pomohlo jen některým. „Odhadem 10 procent podniků už neotevřelo,“ říká Menclík s tím, že zbývající hospody, restaurace či kavárny sice vykázaly vyšší příjmy než před koronavirem, ale i tak byla čísla nižší než před rokem. A opět se lišily výkony v jednotlivých krajích.
S podzimem a zimou pak přišel další útlum a v říjnu s propuknutím druhé vlny koronaviru nastal další tvrdý lockdown, který s výjimkou tří týdnů platí prakticky dodnes.
Otevřeno zůstalo sedm z deseti podniků, které ještě před vypuknutím krize fungovaly. „Ten aktuálně vyhlášený lockdown neomezil sice samotné gastropodniky, ale omezil poptávku. Z toho prvního týdne zatím nevidíme výrazné zavírání těch okének, ale z toho, jak se s podnikateli bavíme, předpokládáme, že se v následujících týdnech na otevřených okénkách odrazí a některým už se nevyplatí okénko otevřít,“ dodává Menclík.
ZDROJ: ZUZANA HODKOVÁ,
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/covid-zdecimoval-hospody-doslova-kazda-desata-skoncila-145828#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=zpravy.sznhp.box&dop_req_id=gLuXYYGQKO6-202103061541&source=hp&seq_no=2&utm_campaign=&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz

Němečtí výzkumníci s úspěchem „oživili“ 2 550 let starou recepturu na přípravu pravého keltského piva. Nejspíš by nám ale nechutnalo, a v množství menším než velkém by nás klidně i otrávilo
Prakticky každá obilovina, která obsahuje alespoň trochu sacharidů, je schopná za příhodných podmínek podlehnout samovolnému kvašení. I proto je pivo nápojem, který se v objevuje ve stejné době, jako výroba pečiva. A ne nadarmo se mu přezdívá tekutý chleba. Do neolitické Evropy dorazil pivní mok přibližně kolem roku 2000 př. n. l. A do tajů jeho výroby pronikly nejhlouběji germánské kmeny Keltů.
Smrdí jak kozlí zadek
Barbarský nápoj z žita či ječmene, cervesa, římskou smetánku holdující vínu neoslovil. Císař Julián ve své básni posměšně připomíná, že keltské pivo „smrdí jak kozlí zadek“. Legionáři putující Evropou v něm ale přesto nalezli zalíbení. O drsné hořké chuti germánského piva se zmiňuje historik Tacitus. Kladný vztah k pivu dokládají i Psaní z Vindolandy, soubor textů dekuriona Masculuse, který si mimo jiné žádá pro své vojáky v Británii dostatečné zásoby piva.
Jak tedy bylo to „pravé keltské“ vlastně vyráběno? Jakou mělo chuť? Odpověď se rozhodl nalézt Hans-Peter Stika, profesor archeobotaniky z Hohenheimské univerzity ve Stuttgartu. Na přelomu roku 2000 totiž při vykopávkách u Eberdingen-Hochdorfu odkryl jámy obsahující tisíce přepálených zrnek ječmene – pozůstatek „velkoprodukce“ sladu.
Na chmel zapomeňte
Stika nechtěl zůstat jen u teorie, a proto porovnal současná sladová zrnka využívaná v pivovarech, a rozhodl se na základě svého nálezu rekonstruovat původní chuť věhlasného keltského produktu. Jak na to? Držet se receptury i původního náčiní. Sladovníci pět století před naším letopočtem nejprve sesypali ječmen do hlubokých jam a zalili ho vodou. Po čase ze zrnek začaly vyrážet klíčky, což byl ideální čas na další krok: pomalé sušení ječmene nad ohněm. Právě tady se rodila ona „výrazně kouřová chuť“ a tmavá barva budoucího piva. Žádný karamel nebo umělé barvivo.
Pomalé sušení zrn navíc ve sladu stimulovalo produkci kyseliny mléčné, která každé várce dodala typickou intenzivní hořkost. „Chmel byste ale hledali v keltském pivovaru marně,“ dodává Stika. „S jeho přidáváním do piva se v Evropě začalo až během středověku.“
Jedovaté osvěžení
Kvasný proces podle Stika patrně nastartovalo přidání sladkého ovoce nebo medu. Divoké kmeny kvasinek pocházely právě od nich, nebo také z kvasinek již obsažených v nádobách po předchozí přípravě piva. Pradávná keltská sladovna nebyla přímo pivovarem. Slad byl poté převezen tam, kde ho zpracovali. Kelti si samotné pivo „dochucovali“ semeny a kořínky nešlechtěné bílé mrkve, hořkými květy pelyňku, a poněkud překvapivě, i semeny blínu černého. Ten je ale jedovatý.
„Díky nim byl ovšem keltský nápoj mnohem opojnější,“ říká Stika. „Rozhodně si ale můžeme být jistí, že pravé keltské pivo chutnalo dočista jinak, než ta, na která jsme zvyklí dnes.“ Hořká a toxická pochoutka téměř nepěnila, obsahovala významný podíl nefiltrovaných kvasnic a popíjela se vlažná…
Zdroj textu: 100+1 historie, 28.06.2020 - Radomír Dohnal
https://www.stoplusjednicka.cz/trunk-s-jedovatym-blinem-puvodni-keltske-pivo-nas-nejspis-otravilo

Taky vám někdy vadilo, že jste si otevřeli lahev plzeňského a na hrdle se vám třepila hliníková fólie?
To už se nestane, ikonické vratné lahve Pilsner Urquell projdou proměnou – od března 2021 aluminiové folie a plastové nálepky nahradí papírové etikety.
Aluminiová fólie se na lahve, tehdy ještě na ty určené do zahraničí, používala od padesátých let minulého století.
Díky změnám budou skleněné lahve plně recyklovatelné a pivovar tak ušetří více než sto tun odpadu za rok. Novou podobu lahví doplní Pilsner Urquell dalšími unikátními prvky, navíc dojde ke sjednocení designu lahví pro tuzemský trh i export.
Náhrada hliníkových folií a plastových nálepek na lahvích piva Pilsner Urquell je dalším krokem pivovaru, kterým snižuje dopady podnikání na životní prostředí.
„Kromě nezanedbatelného ekologického přínosu jsme citlivě inovovali i design lahví. Ten teď ještě více zvýrazňuje výjimečnost piva Pilsner Urquell. Lahve jsme opatřili reliéfní ražbou zvanou embossing, která zdůrazňuje symboly značky," říká Zuzana Dudová, senior brand manažer značky Pilsner Urquell.
Tato technika je poprvé použita i v propracovaném a na trhu unikátním korunkovém uzávěru. "Nový design také sjednocuje podobu lahví Pilsner Urquell ve všech zemích – lidé tak snadno poznají naše pivo v obchodech a restauracích po celém světě,“ dodává Zuzana Dudová.
Díky této změně budou skleněné lahve Pilsner Urquell nyní plně recyklovatelné, čímž se ročně ušetří 106 tun nerecyklovatelného odpadu. Dříve užívané hliníkové folie a plastové nálepky znehodnocovaly papírový odpad z etiket odstraněných při mytí lahví.
Každá tuna recyklovatelného papíru výrazně přispívá k ochraně životního prostředí, snižuje produkci CO2 a ušetří přibližně sedmnáct stromů.
„Na všech našich lahvích končíme s alobalem a plastem. Pro naše zákazníky se to může zdát jako drobná změna na lahvi, ale přínos tohoto rozhodnutí pro životní prostředí je obrovský,“ doplňuje ke změně etiket Václav Berka, emeritní vrchní sládek pivovaru Pilsner Urquell.
Distribuce plně recyklovatelných lahví Pilsner Urquell do obchodů začne 8. března 2021 a bude doprovozena i kampaní v TV a dalších komunikačních kanálec
ZDROJ: 8.3.2021, JAROSLAV BAĎURA, www.patriotmagazin.cz
https://www.patriotmagazin.cz/nejdrive-zdobila-pivo-na-vyvoz-pak-i-to-domaci-ted-hlinikova-folie-z-plzenskych-lahvi-nadobro-zmizi?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu#dop_ab_variant=536800&dop_source_zone_name=hpfeed.sznhp.box&dop_req_id=oBEvDOx1MzD-202103090601

Kabaret „Alhambra“, Pivovarská ul. č.p. 60
k.ú. Moravská Ostrava
Velký dům č.p. 60 (dříve č.p. 3) se orientoval svými zdmi celkem do tří ostravských ulic – Pivovarské, Velké a Dlouhé. Ještě v roce 1861, kdy byl ve vlastnictví rodiny Kremerovy, však jeho obytné části sahaly pouze od ulice Velké přibližně do poloviny ulice Dlouhé. Zbývající část parcely byla zastavěna hospodářskými budovami. V roce 1872 byl do domu přemístěn moravskoostravský poštovní úřad, který je zde uváděn ještě roku 1882, kdy funkci poštmistra zastával majitel domu Wilhelm Kremer.
Na konci minulého století – to již dům vlastnili Marcus a Herma Haberfeldovi – se v přízemí nacházel výčep. V roce 1897 byly v dosavadní jednopatrové budově zvýšeny stropy a na místě hospodářských budov byla postavena zcela nová stavba, z větší části jednopatrová. Ve dvoupatrové části novostavby, s arkýřem na nároží Pivovarské a Dlouhé, měla ve druhém poschodí svůj byt rodina Haberfeldova. V přístavbě byl zřízen výčep a restaurace s kuchyní. K další výrazné přestavbě došlo v roce 1911. Tehdy byla část jednopatrového domu, postavená roku 1897, zvýšena o další patro, čímž se rozšířil byt majitelů o několik místností.
Hostince ve Velké a Dlouhé ulici, tzv. Lauby, byly na konci 19. století známým centrem městské lidové zábavy. Také v hostinci „U Haberfelda“ byly od počátku konány zábavné pořady, které již měly charakter kabaretu se stálým konferenciérem. Že byl hostinec hojně navštěvovaným místem dokládá hromadná stížnost obyvatel sousedních domů z roce 1899, kterým vadil hlasitý zpěv rozléhající se po ulicích do pozdních nočních hodin. Na kabaretní sál pro 107 diváků byly hostinské místnosti v ulici Dlouhé upraveny teprve roku 1923. V následujícím roce byl kabaret znovu upraven – jeviště bylo přesunuto doprostřed jedné ze stěn téměř čtvercové místnosti, podél zbývajících stěn byly zřízeny pohodlné lóže pro diváky. Do kabaretu se vstupovalo vchodem z Dlouhé ulice přes šatnu a bar.
V roce 1940 získal hostinskou a výčepní koncesi Svatopluk Gabriel. Tehdy již bylo konání produkcí přemístěno do varieté upraveného z hostinských místností v původní části zástavby a v bývalém kabaretu byl zřízen bar. Gabriel provedl další úpravy interiéru „Alhambry“ a z části výčepu v Pivovarské ulici zřídil kavárenskou restauraci. Podnik fungoval do roku 1942.
Na přelomu let 1949 a 1950 Čsl. stavební závody upravily místnosti bývalé „Alhambry“ na ubytovnu (tzv. svobodárnu) a závodní jídelnu s kuchyní. Tyto místnosti pak nový nájemce, Restaurace a jídelny Ostrava – sever, upravil na konci roku 1967 na dobovou hornickou restauraci „Harenda“. V té době již byl dům č. p. 60 určen k demolici. Datum samotné demolice stavební spis neuvádí, ale podle fotografické dokumentace stál dům ještě v roce 1973. Dnes se na jeho místě nachází parkoviště (naproti areálu Černé louky).
ZDROJ: Archiv města Ostravy - https://amo.ostrava.cz/
https://amo.ostrava.cz/vystavy-2/vystavy/vystava-zapomenuta-ostrava/kabaret-alhambra-pivovarska-ul-c-p-60/
Pivovar Markuse Strassmanna, Pivovarská ul. č. p. 74
k. ú. Moravská Ostrava
Existence pivovaru v domě původní č.p. 41 v Pivovarské ulici v Moravské Ostravě je doložena již v první čtvrtině 18. století. Tehdy zde vařilo pivo pravovářečné měšťanstvo sestávající ze 64 velkoměšťanů. V roce 1841 byl měšťanský pivovar stavebně rozšířen. Vznikl zde malý závod s tradiční rukodělnou výrobou. Kromě varny, spilky a sklepů byla u pivovaru menší sladovna s humny a valachem, nacházel se zde také výčep a obytné místnosti.
Malý ruční pivovar získal koncem roku 1857 do nájmu Markus Strassmann, židovský podnikatel z Lipníka nad Bečvou. Díky jeho podnikatelským schopnostem došlo k rozšíření výrobních možností městského pivovaru, který byl roku 1874 přeměněn na moderní parostrojní závod. Pravovárečné měšťanstvo nestačilo moderním výrobním trendům, a tak se po vleklých jednáních vyslovilo roku 1888 pro prodej pivovaru M. Strassmannovi.
Poslední desetiletí 19. století bylo spojeno s četnými přestavbami – roku 1892 byla hlavní obytná budova s kancelářemi zvýšena o jedno patro a staré křídlo bylo přebudováno na ubikace, 1894 byla vystavěna moderní chladírna, 1896 plnírna lahvového piva, 1897 se nad pivovarem vztyčil nový komín, 1899 se prostřednictvím vlečky napojil na hlavní železniční tah.
V témže roce se Strassmannův podnik přeměnil v akciovou společnost s názvem „Moravsko-Ostravský pivovar a sladovna, dříve M. Strassmann“.
Na práci otce navázali ve 20. století také Strassmannovi synové Adolf a Ernest. V roce 1914 proběhla rozsáhlá adaptace pivnice s restaurací. Zřízením moderního autoparku ve 20. letech opustil pivovar starý způsob formanské dopravy. V roce 1929 se rozšiřovaly sklepy, v nichž bylo nainstalováno osmnáct železobetonových tanků o celkové kapacitě větší než šest tisíc hektolitrů.
V letech nacistické okupace přešlo vlastnictví podniku na říšskoněmeckou Banku pro průmysl pivovarnický v Berlíně. V roce 1942 se Moravskoostravský městský pivovar spojil s Českým akciovým pivovarem (dnešní Ostravar), a stal se tak jediným producentem piva ve městě. Na konci srpna roku 1944 došlo při spojeneckém náletu ke zničení asi třetiny skladovacích sklepů.
Po osvobození 1945 se bývalý Strassmannův závod stal národním podnikem „Ostravský pivovar“. Přestože budovy poškozené při náletu byly roku 1947 rekonstruovány, technický stav celého pivovaru se dále zhoršoval. Proto byla v průběhu 50. let výroba piva zastavena. Na počátku 60. let byl dům č. 74 majetkem Elektrotelevizní služby, restauraci provozoval městský podnik Restaurace a jídelny Ostrava – sever, další budovy včetně sklepů byly pronajímány jako sklady.
V roce 1963 bylo z bezpečnostních i hygienických důvodů rozhodnuto o demolici areálu. Výstava Ostrava sice ještě přišla s návrhem na využití některých budov k výstavním účelům, ale již o dva roky později – 1965, došlo k demolici celého pivovaru. Dnes se v těchto místech nachází část areálu výstaviště Černá louka.
ZDROJ: Archiv města Ostravy - https://amo.ostrava.cz/
https://amo.ostrava.cz/vystavy-2/vystavy/vystava-zapomenuta-ostrava/pivovar-markuse-strassmanna-pivovarska-ul-c-p-74/
Rodina splnila otcovo poslední přání. Vzpomínat na něj bude navěky celá hospoda
Když o někom řeknete, že svůj život nechal spláchnout do kanálu, neznačí to nic dobrého. Angličan Kevin McGlinchey byl však jiného názoru a s jedním kanálem spojil doslova svou věčnou existenci.
Cassidy McGlincheyová (35) a její bratr Owen (46) splnili v hospodě Hollybush v anglickém Coventry poslední vůli jejich zesnulého otce. Ten si přál, aby jeho popel smíchali s pivem v jeho oblíbeném podniku a obsah vylili do kanálu.
Nejednalo se jen tak o ledajaký kanál. Tento se nacházel přímo v restauraci a zesnulý Kevin McGlinchey si ho zamiloval už během svého života. Sám do něj prý naházel už spoustu zvláštních věcí.
Způsobil rozruch i svým odchodem
„Až zemřu, když mě vylijete do kanálu, budu moct kanalizací cestovat za všemi svými známými,“ svěřil se Kevin své dceři.
V tomto svérázném rozptýlení spatřoval Kevin i další výhody. „Kdykoliv půjdeš kolem kanálu, vzpomeneš si na mě. A že jich je spousta. Tak na mě budeš myslet, ať budeš kdekoliv na světě,“ řekl prý Cassidy.
„Jakkoli to zní šíleně, bylo to tátovo poslední přání,“ svěřil se Owen McGlinchey, který „obřad“ vykonal. Těší ho alespoň, že jeho otec způsobil rozruch i svérázným způsobem svého odchodu. Což by prý jistě Kevinovi, známému šprýmařovi, udělalo radost.
Celý příběh se stal v roce 2018, ale zveřejněn byl až letos. Možná právě proto, že po celém světě jsou nyní hospody většinou zavřené a podobná věc by se dala jen těžko uskutečnit.
ZDROJ: 9.3. 2021, 9:11, Matěj Pálka, Novinky - https://www.novinky.cz/
https://www.novinky.cz/koktejl/clanek/rodina-splnila-otcovo-posledni-prani-vzpominat-na-nej-bude-naveky-cela-hospoda-40353325#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=novinky.sznhp.box&dop_req_id=NFfY05wvFAm-202103091008&source=hp&seq_no=6&utm_campaign=&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz
Otevření restaurace Šeberák už policie prověřuje jako trestný čin
Policisté již řadu měsíců jezdí do restaurace Šeberák, jejíž majitel Jakub Olbert i přes vládní nařízení denně otevírá pro hosty. V pátek policisté, kteří znovu dorazili do restaurace, oznámili personálu, že už nejde o přestupek, ale policie otevření podniku již prověřuje jako trestný čin šíření nakažlivé nemoci. Nikdo konkrétní ale vyšetřován není.
"Před 17. hodinou jsme v restauraci v pražských Kunraticích zjistili, že je opakovaně otevřená, a že se v ní nachází 17 hostů. Po dohodě se státním zastupitelstvím byly ve věci zahájeny úkony trestního řízení pro podezření z trestného činu šíření nakažlivé lidské nemoci. Přítomný personál nás následoval na policejní služebnu k podání vysvětlení," řekla Novinkám policejní mluvčí Eva Kropáčová.
Trestní řízení není vedeno proti žádné konkrétní osobě. Policie nikoho nezadržela, ani nezajistila.
Podle majitele restaurace policie odvezla celkem pět lidí. Kromě dvou servírek a jednoho číšníka to byli také kuchař a kuchařka. Hosté museli restauraci rovněž opustit.
"Ani jeden z hostů nesouhlasil s tím, že by se dopouštěl něčeho protiprávního, proto jsme všechny oznámili ke správnímu orgánu," doplnila mluvčí.
Zákon v případě trestného činu šíření nakažlivé nemoci mluví o úmyslném šíření, případně o šíření z nedbalosti. Pokud by někdo úmyslně šířil covid, porušoval by kromě zákona i nařízenou karanténu. Olbert Novinkám řekl, že všichni jeho zaměstnanci jsou čerstvě otestováni s negativním výsledkem.
Majitel restaurace dlouhodobě bojuje proti vládním nařízením a opatřením souvisejícím s epidemií koronaviru, zejména pak proti těm, které se týkají omezování provozů živnostníků. Restauraci má otevřenou již několik měsíců a policisté do ní jezdili prakticky denně. Vše vždy zadokumentovali a přítomné hosty i majitele restaurace oznámili správnímu orgánu.
ZDROJ: 12.3. 2021, 21:05, Pavel Jaňurek, Novinky
https://www.novinky.cz/krimi/clanek/otevreni-restaurace-seberak-uz-policie-proveruje-jako-trestny-cin-40353844#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=novinky.sznhp.box&dop_req_id=gEbyrzsXpD5-202103131734&source=hp&seq_no=7&utm_campaign=&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz
Pražská restaurace po razii policie opět otevře. Obsluha popsala krok, jak se zbaví odpovědnosti
V pražské restauraci Šeberák v Kunraticích v pátek ve večerních hodinách zasahovala policie. Opakované ignorování vládních opatření už začali řešit i kriminalisté, a to po dohodě se státním zástupcem. Pro ŽivotvČesku.cz se vyjádřil majitel podniku Jakub Olbert, který odmítl svůj boj vzdát. "Nemohu vyloučit, že budeme mít zítra otevřeno, budeme to dnes řešit," upřesnil. V sobotu obsluha podniku potvrdila, že v posledním dni týdne už bude opět otevřeno. "Dnes jedeme na výdejní okénko, ale zítra už bude otevřeno," uvedl personál.
Restaurace v pražských Kunraticích v první polovině listopadu měla otevřeno i přes vládní opatření. Majitel Jakub Olbert rozhodl, že je nebude respektovat a svůj podnik nechá otevřený. To se děje stále, i přes to, že platí přísnější opatření, aby epidemie začala brzdit a skutečnost, že podnik v pátek večer navštívila policie s nepříjemným sdělením.
"V pátek po 17. hodině policisté provedli v restauraci Šeberák kontrolu z důvodu, že byla otevřená. V restauraci se nacházelo 17 hostů a 5 osob, kteří byli zaměstnanci tohoto zařízení. Všechny osoby nesouhlasily s tím, že by se dopustily porušení vládních opatření, z toho důvodu byly nahlášeny příslušnému správnímu orgánu. V souvislosti s tím, že v restauraci dochází opakovaně k porušení platných opatření, po dohodě se státním zástupcem kriminalisté zahájili řízení pro podezření z trestného činu úmyslného šíření nakažlivé lidské nemoci. V této souvislosti při této kontrole policisté vyzvali osoby k podání vysvětlení, žádaná osoba nebyla omezena na osobní svobodě," řekla pro ŽivotvČesku.cz mluvčí pražské policie Eva Kropáčová.
Restaurace ale zavírat své prostory nehodlá. "Čekáme na právníka, který nám dá papír, že se zbavujeme zodpovědnosti. Takže zítra už by mělo být standardně otevřeno," uvedl pro ŽivotvČesku.cz personál restaurace.
Majitel restaurace Jakub Olbert potvrdil, že policie v pátek v jeho podniku zasahovala a nevyloučil, že otevřeno bude dál. "Ano, policie náš šetří pro podezření z úmyslného šíření nebezpečné lidské nemoci. Je to další krok v represích, překročení pravomocí policie a další ubírání našich svobod salámovou metodou. Musím se dohodnout se zaměstnanci, protože tento boj, který udělali, tak nás trefili do citlivého místa. Nejdříve to zkusili na mě, ale to se jim nepovedlo. Na naše hosty to taky nešlo. A teď straší naše zaměstnance trestným činem.," řekl v pátek večer majitel v současnosti asi nejznámější restaurace v Česku pro ŽivotvČesku.cz.
autor: Rudolf Šindelář - 13. 3. 2021
rudolf.sindelar@zivotvcesku.cz
https://zivotvcesku.cz/prazska-restaurace-po-razii-policie-opet-otevre-obsluha-popsala-krok-jak-se-zbavi-odpovednosti/?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=hpfeed.sznhp.box&dop_req_id=X3u0XIPSthW-202103131806
Zavřené hospody? Dvojice načepuje pivo přímo u dveří zákazníků
Stejně jako v České republice jsou i ve Velké Británii v současné době uzavřené bary, hospody či restaurace. Možností, kde si dát čepované pivo, tak není přehršel. S řešením přišel jistý George Dean, jenž vozí v přebudované dodávce výčep až před dveře zákazníků.
Za normálních okolností pracuje George jako provozní jednoho baru v Londýně. Během lockdownu ale musel nuceně hledat jiný způsob obživy, v oboru přesto zůstal. Se svým kamarádem a obchodním partnerem přebudovali menší dodávku na pojízdný výčep a pivo vozí lidem doslova „pod čumák”.
Aby uspokojili poptávku také mezi ženami, které by chtěly nasát trochu barové atmosféry, ale pivo jim není po chuti, nabízí dvojice kromě zlatavého moku také skleničky s proseccem, uvedla agentura AP. Pivo vyjde na šest až sedm liber (200 korun), podobně jako šumivé víno.
„Chtěli jsme dát lidem možnost zažít alespoň vzdáleně atmosféru oblíbeného baru,” vysvětlil záměr firmy Pub To Your Door (Bar k vašim dveřím) její pětadvacetiletý zakladatel.
Jak se zdá, hospody a bary v Británii ještě nějaký ten pátek zůstanou zavřené, a tak má dvojice před sebou zřejmě ještě hodně výjezdů k nedočkavým žíznivcům. Jestli s podnikáním budou pokračovat i po otevření podniků, zatím George netuší.
ZDROJ: 16. 2. 2021, 7:04, Jakub Štěpánek, Novinky
https://www.novinky.cz/muzi/clanek/zavrene-hospody-dvojice-nacepuje-pivo-primo-u-dveri-zakazniku-40351020
V pátek ve čtyři padla a šup do hospody. Plán úřadů by se líbil asi každému
Jak nastartovat co nejrychleji ekonomiku a podpořit lokální provozovatele barů a restaurací? V australském Melbourne mají zajímavý nápad. Zaměstnavatelé by měli každý pátek umožnit pracovníkům odchod ve čtyři odpoledne, aby lidé mohli časně vyrazit do hospody a na nákupy.
Nápad se zrodil v hlavách úředníků v městské části CBD, která je kulturním centrem města s řadou kaváren, restaurací a obchodů. Aby se podařilo po krušných dobách pandemie nakopnout ekonomiku, dočkají se možná zaměstnanci zkrácené pracovní doby. V pátek by mohli končit už ve čtyři odpoledne, aby rovnou vyrazili utrácet peníze.
Kromě toho plánují ve městě zavést bezplatnou hromadnou dopravu, aby si lidé mohli dát skleničku a domů se dostat autobusem.
„Problém je také to, že v současné době stále pracuje řada lidí z domova. Do kanceláří se zatím vrátila asi jen čtvrtina pracovníků, takže jsme vyzvali zaměstnavatele, aby lidem dopřáli možnost volného pátečního odpoledne. Mohou jej strávit procházkou, zastavit se někde na skleničku nebo si zajít do obchodů,“ uvedla radní Danni Hunterová.
„Koronavirus změnil naše životy, ale možnost vyrazit s kolegy a kamarády po práci do města je nenahraditelná. A v Melbourne k tomu neexistuje lepší místo než ve čtvrti CBD,“ dodala Hunterová pro server The Herald Sun.
Zda návrh u zaměstnavatelů projde, zatím není jisté. Provozovatelé restaurací, barů a kaváren by každopádně takový krok určitě uvítali. A ruku na srdce, komu by se chtělo v pátek odpoledne sedět v kanceláři, když znovu nastane možnost posedět na zahrádce u skleničky vína.
ZDROJ: 12. 3. 2021, 7:22, Jakub Štěpánek, Novinky
https://www.novinky.cz/muzi/clanek/v-patek-ve-ctyri-padla-a-sup-do-hospody-plan-uradu-by-se-libil-asi-kazdemu-40353670#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=novinky.sznhp.box&source=hp&seq_no=6&utm_campaign=&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz
Do kanálu je ho škoda. Pivovary našly nové využití pro neprodané pivo
Hektolitry neprodaného piva, které nevypili zákazníci kvůli uzavření restaurací, nabízejí nové využití. Pivovary z nich v době koronaviru nechávají vyrábět pivní pálenku. O tento čtyřicetiprocentní čirý alkohol je tak větší zájem než kdy dříve.
Zavřené hospody v důsledku koronavirové krize znamenaly pro většinu českých pivovarů zásadní omezení prodejů i zvýšené náklady spojené s likvidací neprodaného piva. V první vlně pandemie většina pivovarníků toto pivo vylévala. Už v podzimní vlně ale někteří přišli s lepším řešením.
Jedním z pivovarů, které se rozhodly využít přebytečné pivo pro výrobu pivovice, je Rodinný pivovar Bernard. Podle jeho mluvčího Radka Tulise dostal uzavřením podniků zásah především prodej sudového piva, který se zcela zastavil.
Většinu uvařeného piva se sice nakonec prodat podařilo, část ale přesto bylo zapotřebí stáhnout. Právě to posloužilo jako surovina pro výrobu pivovice. „Pivní pálenka sice pivovar nespasí, ale dá nový smysl dobrému pivu a veškeré práci, kterou na tom lidé odvedli. Vylít pivo do kanálu by byla dost bolestivá představa,“ říká Tulis.
O limitované edice pivovice Bernard jeví zákazníci velký zájem, což pivovaru alespoň částečné pomáhá vynahradit ztracené tržby, které se v minulém roce snížily zhruba o 14 procent.
Prazdroj to bere jako test
Své neprodané pivo se na podzim rozhodl zhodnotit také Plzeňský Prazdroj, který se do výroby pálenky pustil kvůli koronaviru vůbec poprvé. „Naší snahou není proniknout na nový trh, bereme to jako zajímavý test, jak využít surovinu, která byla vlastně určená k likvidaci,“ říká Rudolf Šlehofer, manažer oddělení turismu Plzeňského Prazdroje.
Pivní pálenka se vyrábí z prošlého sudového i lahvového piva s vyšším obsahem alkoholu. Vzniká procesem pomalé destilace, při kterém je na jeden litr pálenky potřeba destilovat zhruba desetinásobný objem piva.
Výsledný produkt je čirý a má většinou kolem 40–44 % alkoholu. „Pivo připomíná hlavně svou vůní a má sladovou chuť, lehce do medovita,“ popisuje pálenku Rudolf Kuběna z Centra exkluzivních destilátů, který ve spolupráci s firmou Jen dobrý pití vyrábí pivovici třetím rokem.
Kromě toho, že tato pálenka představuje skvělý způsob, jak nadbytečné pivo zužitkovat, díky zrání produktu může být i dobrou investicí do budoucna. S každým dalším měsícem totiž získává na ceně a mezi znalci alkoholu je vyhledávaným sortimentem.
ZDROJ: 15.3. 2021, 14:29, Natálie Lošková, Anežka Zemanová, Novinky
https://www.novinky.cz/domaci/clanek/do-kanalu-je-ho-skoda-z-neprodaneho-piva-vyrabi-pivovary-palenku-40353998#seq_no=3&source=hp&dop_ab_variant=0&dop_req_id=csqGmh9OG0n-202103151405&dop_source_zone_name=novinky.sznhp.box&utm_campaign=&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz
Pivovary našly cestu, jak se zachránit. Zdraží Čechům „bytovou hospodu“
Zatímco před koronou tvořil podíl prodaného piva na tržbách restaurací 38 procent, dnes je to jen 15 procent. Už před pandemií pokračoval trend pití piva doma místo v hospodě. Pivovary kvůli tomu zvyšují cenu piva v obchodech.
Pandemie zasáhla českou pivní kulturu. Češi zvyklí trávit čas s kamarády v hospodách a dopřávající si často „tekutý chléb“ i k pracovnímu obědu se po roce častých uzavírek svých oblíbených společenských míst naučili pít alkohol mnohem více doma.
Za rok vypili podle Českého statistického úřadu (ČSÚ) 142 litrů na osobu, stejně jako o rok dříve. Z dat platebního systému Dotykačka, který pro své účtování využívá čtvrtina restaurací, hospod a barů, je patrné, že to však šlo na úkor gastronomického sektoru.
Tržby za prodej piva se na konci října 2020 meziročně snížily více než o polovinu, z původních 38 procent z celkového podílu tržeb na 15 procent. Za celý loňský rok pak u piva klesl obrat v gastru o 39 procent, a v kategorii tvrdého alkoholu to bylo dokonce 45 procent.
Vzestupy a pády hospodských tržeb jsou čitelně zachyceny také na průběhu karetních transakcí klientů České spořitelny. Ačkoliv za celý rok platby Čechů v tomto sektoru o procento stouply (před covidem rostly meziročně o třetinu), tak v obdobích lockdownů zamířily prudce dolů.
„Během první a druhé vlny poklesly platby o více než padesát procent. V prosinci je vidět efekt rozvolnění, přesto se útraty nedostaly do kladných hodnot,“ říká hlavní ekonom banky David Navrátil.
Na pádu bankovních transakcí se podle něj nejvíce podílela Praha, kde platby klesly o šest procent. V ostatních krajích platební transakce rostly, nejvíce na Vysočině, v Pardubickém a Karlovarském kraji (+7 %). „Nejvíce poklesly platby u starších lidí: 80+ o dvanáct procent, 70 až 79 let o čtyři procenta, ve věku 20 až 29 let naopak rostly, a to o šest procent,“ dodává Navrátil.
Tuzemská pivovarnická jednička potvrzuje, že váha hospod v jejich prodejích klesla. „Prodeje v hospodách a restauracích tvoří běžně zhruba čtyřicet procent našich prodejů. Loni se kvůli dlouhodobému omezení provozu pohostinství propadly, ale díky silnějšímu létu nakonec tvořil on trade celkově třicet procent všech našich tuzemských prodejů,“ říká Tomáš Mráz, obchodní ředitel Plzeňského Prazdroje.
Ačkoliv v maloobchodní síti prodal Prazdroj piva více, propad hospodských prodejů se mu tím vykompenzovat nepodařilo – skupina loni prodala o 111 milionů piv méně a celkově jí prodeje v tuzemsku klesly o osm procent.
Prazdroj však na gastro nezanevřel a na podporu „své“ sítě zhruba 20 tisíc restaurací, hospod, barů a kaváren v Česku investoval víc peněz než v předchozích letech. Zatímco loni na ni vyčlenil přes půl miliardy korun, v předchozích letech to bylo méně, protože v investicích například nebyla položka za úhradu prošlého piva ve výši 100 milionů korun.
Hospodský pilíř oslabil také pivovarnické dvojce – Pivovarům Staropramen –, kde loni klesly prodeje o 37 procent, a nevyrovnaly tak nárůst prodejů v maloobchodu ve výši osmi procent. I tak však společnost do podpory tisíců „svých“ hospod investovala desítky milionů korun.
Budějovický Budvar, kterému až do příchodu covidu přinášelo čepované pivo zhruba čtvrtinu tržeb, potvrdil za loňský rok významný pokles prodejů v gastro segmentu a růst nákladů na podporu hospod hlavně na opakované stahování neprodaného piva. Nárůst prodejů v maloobchodě o dvě procenta, který si národní podnik vysvětluje uvedením nového hořkého ležáku v lahvích a plechovkách, mu však nevykompenzoval propad prodejů v hospodách.
Citelný úbytek příjmů zaznamenal Pivovar Svijany. „Před vypuknutím pandemie se restaurační provozy na celkových tržbách pivovaru podílely zhruba z 56 procent. Letos je zatím jejich podíl jen zhruba čtvrtinový, konkrétně 26 procent,“ říká ředitel společnosti Roman Havlík. Na podporu zhruba tří tisíc „svých“ hospod a restaurací věnoval pivovar desítky milionů korun. Ani jemu se nepodařilo nárůstem prodejů v obchodech vykompenzovat úbytek v gastru.
Výrazné oslabení hospodských prodejů pociťují i malé lokální pivovary. Například Jarošovskému pivovaru přinášely prodeje sudového piva před lockdownem zhruba 40 procent tržeb, v lockdownu se tento podíl propadl na pouhých šest procent. Výrazný úbytek zaznamenal i Znojemský městský pivovar, jehož tržby před uzavírkou hospod dosahovaly 63 procent tržeb a při ní se tento podíl propadl na necelou pětinu.
Ani těmto malým pivovarům se nepodařilo dohnat vyššími prodeji v maloobchodu ztráty, které utržily v hospodách. Podpora hospod v podobě slev pro hospodské (formou zpětných bonusů i přímých slev) jim snížila tržby zhruba o desetinu.
Věří tedy pivovary, že má pro ně cenu hospody a restaurace nadále podporovat? Většina z nich ano. „Jsme přesvědčeni, že se lidé do hospod a restaurací vrátí. A ukázalo to i loňské léto po znovuotevření podniků. Lidé se chtějí scházet se známými na pivo a kus řeči, sociální kontakt v české hospodě jim chybí. A ukazují to i naše průzkumy, většina lidí si raději zajde na pivo s přáteli do hospody, než si ho dají sami doma,“ říká obchodní ředitel Plzeňského Prazdroje Mráz.
Podobně mluví i Staropramen. Ústy své mluvčí Denisy Mylbachrové říká, že věří postupnému návratu Čechů do hospod, protože čepované pivo a pivní kultura obecně má u nás silnou pozici.
Nejoptimističtěji se do budoucnosti dívá Budějovický Budvar. „Domnívám se, že v dlouhodobém pohledu se podíl piva prodaného v hospodách nejenom vrátí, ale dokonce navýší. Lidé budou chtít trávit volný čas ve společnosti přátel, kolegů. Jak poroste jejich kupní síla, budou opět více chodit do restaurací, klubů nebo hospod. Delší dobu ale bude trvat, než se vrátí zahraniční turisté, tady to odhaduji na 2 až 3 roky, než se úplně vrátíme na úroveň před covidem,“ odhaduje obchodní ředitel pro tuzemský trh Petr Kubín.
Svijany jsou však naopak skeptičtější. Trend snižování podílu piva čepovaného v restauracích na celkovém výstavu byl podle nich patrný již řadu let před covidem, a to nejen v Česku, ale ve většině evropských zemí.
„Jakkoli bychom byli rádi optimisté, nezbývá nám než se smířit s tím, že pandemie tento vývoj alespoň v krátkodobém horizontu skokově urychlí. Neodvažujeme se odhadovat, jak dlouho bude trvat, než se situace opět změní, ale realistický odhad pro příštích několik let je podle nás snížení podílu sudového piva až zhruba o třetinu,“ říká šéf společnosti Roman Havlík.
Podobně se na budoucí vývoj dívá ředitel znojemského pivovaru Miroslav Harašta. Svět podle něj už nikdy nebude takový, jaký býval. „Přesun konzumace z hospod domů byl patrný už před covidem a ten tento trend jenom umocnil. Konzumenti se během covidu naučili pivo konzumovat jinak, takže ani uvolnění, kromě krátkodobých oslav ‚svobody‘, tento trend patrně nezvrátí,“ říká.
Co znamenají tato slova pro spotřebitele? Že minimálně do konce uzavírek si za pivo v obchodech zaplatí víc. Společnost Kupi.cz, která monitoruje vývoje cen zboží i slevové akce v obchodech, si totiž všimla, že pivo stojí více.
„Výčepní piva v akci obecně meziročně podražila o osm procent. Ležáky pak podražily o třináct procent. U ležáků a výčepních piv je určitě zajímavé i to, že se počet slevových akcí zvedl zhruba o třetinu, a přesto došlo k takovému růstu ceny,“ uvádí Hynek Zbořil, výkonný ředitel Kupi.cz. Podle něj skutečnost, že jsou nyní zavřené hospody, nahrává konzumaci lahvových piv v prostředí domova. Na jejich ceně si mnoho pivovarů podle něj zjevně kompenzuje ušlé ztráty z odbytu v restauračních provozech.
ZDROJ: IVA ŠPAČKOVÁ, 16.3. 2021, 7:12 hod., www.seznamzpravy.cz
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/pivovary-nasly-cestu-jak-se-zachranit-zdrazi-cechum-bytovou-hospodu-146980#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=zpravy.sznhp.box&dop_req_id=JO9meK4g4YM-202103161427&source=hp&seq_no=4&utm_campaign=&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz
Prazdroj chystá hospodu zítřka. Dýško nebudete mít komu dát
Objednávky bez číšníka pomocí mobilního telefonu - i tak by mohly vypadat restaurace po otevření. Jenže klíčové je datum rozvolnění. Květnové datum totiž v případě Prazdroje představuje 300 restaurací, které už nikdy neotevřou.
V lednu loňského roku dodával Plzeňský Prazdroj své pivo zhruba do dvaceti tisíc restaurací. Dnes od něj pivo - do svého okénkového prodeje - objednává méně než deset procent z nich. A z padesátilitrového sudu se stal ohrožený druh.
Sud padesátka? Historie
„Už nekupují padesátilitrové sudy, ale menší kubatury, aby měli možnost to prodat a nezkazilo se to,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy obchodní ředitel Plzeňského Prazdroje Tomáš Mráz.
Prazdroj tak v hospodách každý měsíc přichází zhruba o 900 tisíc vytočených půllitrů. „Čím víc to půjde do sezony, tím bude ta ztráta vyšší,“ dodává s tím, že o to pivovar teď vyrábí méně. Zavřené restaurace smazaly 30 procent jeho tržeb.
Kdy se výroba zvedne a restaurace otevřou, si už neodvažuje odhadovat. „Náš nejoptimističtější odhad byl, že budeme otevírat okolo Velikonoc. Dnes je naše optimistická verze polovina května.“
V květnu už 300 restaurací neotevře
Tady ale platí jednoduchá rovnice. Čím pozdější otevření, tím větší problém. Pivovar totiž od samého začátku pandemie zjišťuje, jak hospody a restaurace, do kterých dodává, situaci zvládají. „Naposledy jsme s nimi mluvili 14 dní zpět. K mému překvapení jsou jen dvě procenta hospod, které říkají, že už neotevřou a do byznysu se zpět nevrátí. Je tu ale 8 procent majitelů, kteří říkají, že otevřou. Ale… A to ale je datum toho otevření. Jestli budou muset čekat další tři měsíce, bude to pro ně zřejmě likvidační,“ říká Mráz s tím, že zatímco leden a únor jsou v gastrobyznysu dobou, kdy restaurace nemají moc hostů a nevydělávají, v březnu a zejména v dubnu se situace otáčí a začíná plná sezona.
„V případě, že se otevře v květnu, v našem počtu to znamená 250 až 300 restaurací, o kterých víme, že už neotevřou,“
Restauracím, pivnicím a hospodám, které přežijí, chce pivovar dál pomáhat. V loňském roce ho například likvidace nevypitého piva stála 100 milionů korun a další desítky milionů pak další pomoc restauracím. V letošním roce se chce zaměřit na digitalizaci.
Objednávky bez číšníka
Hospoda po lockdownu by totiž mohla vypadat následovně: Prostřednictvím aplikace ve svém mobilním telefonu si vyberete z nabídky, objednáte a následně i prostřednictvím aplikace zaplatíte a odejdete. Bez kontaktu s číšníkem.
„Hospody se mohou jevit jako velmi konzervativní prostředí, ale pandemie ukázala, že i hospodští se stali mnohem digitálnější. Pracujeme na tom, abychom jim pomohli být více digitální. Budeme spolupracovat s firmou Querko,“ říká Mráz s tím, že věří, že na tento provoz ještě letos přejdou tisíce provozoven.
Jak to bude s cenou piva po otevření, si Tomáš Mráz netroufá odhadovat. Upozorňuje ale, že Prazdroj hospodským nezdražil od roku 2019. „My už jsme odkládali zdražení několik delších období,“ říká Mráz s tím, že jak dlouho dokáže pivovar zdražení ještě odkládat, neví. „Pandemie nám pokládá otázky, na které nám nedává odpovědi,“ dodává.
ZDROJ: ZUZANA HODKOVÁ, www.seznamzpravy.cz, 17.3. 2021, 16:32 hod.
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/prazdroj-chysta-hospodu-zitrka-dysko-nebudete-mit-komu-dat-147427#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=zpravy.sznhp.box&source=hp&seq_no=2&utm_campaign=&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz
Sprostí výčepní, hampejzy i ráje umělců. "Praha ožralá" mapuje historii pivní kultury
V zemi začínal stalinismus, když Egon Bondy napsal básnickou sbírku Ožralá Praha. Kniha, která mapovala myšlení poválečné doby, byla pro autory nového pivního průvodce více než symbolická. "Stalinismus ničil konkrétní hospody a jejich štamgasty. Soukromé podniky šly na porážku jeden za druhým. A s nimi i úseky historické paměti a pravdy, která se formovala v první půli 19. století," tvrdí.
Nová publikace Praha ožralá, která vyšla v nakladatelství Academia, je volně inspirovaná Bondyho básnickou sbírkou z 50. let minulého století. Nabízí příběhy legendárních hospod a štamgastů, bez kterých by historie Prahy nebyla úplná.
"Bondyho sbírka funguje jako svědectví, ale taky jako pobídka. Pobídka k procházce po místech, která zbyla, směrem k těm, která byla. Hospody byly odjakživa společensko-kulturní tmel, tady se vedly řeči - a z řečí povstávaly osobnosti, situace, nadosobní smysl," říkají autoři knihy Radim Kopáč a Petr Stančík.
Obsáhlá publikace je rozdělená do několika kapitol podle městských částí. Ty nejstarší podniky ale najdete v centru města.
ZDROJ: Magdaléna Medková, 26.3. 2021, magazin.aktualne.cz
https://magazin.aktualne.cz/obrazem/praha-ozrala/r~102acb5488b211ebbdfd0cc47ab5f122/
Blog: Hospoda pro vyvolené s očkovacím pasem ztrácí smysl
Zavření hospod hodně vzalo nejen podnikatelům a zaměstnancům, ale také hostům.
Velká Británie alespoň první dávkou naočkovala přes 30 milionů lidí, a tak se tu pozornost stáčí k otázkám, které jí zatím můžeme závidět. Například: Mají mít očkovaní právo na preferovaný přístup do hospod? Respektive, mohli by se hospodští, až v květnu otevřou, rozhodnout, že dovnitř pustí jen hosty, kteří se prokážou očkovacím razítkem? Podle posledních zpráv z ostrovů se zdá, že spíš ne, ale záležitost je otevřená.
Jde o etický, ekonomický a hlavně sociální problém. Anglická hospoda je instituce stejně jako ta česká, proto mu musíme věnovat patřičnou pozornost.
Zavřené hospody, z posledního roku víc než polovinu času, patří k nutným a nepříjemným důsledkům boje s pandemií. Momentálně u nás fungují bez hostů (takže většina z nich nefunguje vůbec) od 18. prosince 2020. Jde o situaci, která, kam až paměť sahá, nemá v historii obdoby.
Mluví se hlavně o ztrátách podnikatelů, zaměstnanců, pivovarů a nakonec i státního rozpočtu. Za rok 2020 klesly tržby oboru o 37 procent.
Ale ztrátou trpí i ti, kdo do hospod, vináren, kaváren, barů a bister chodí – běžně, příležitostně, výjimečně, s větší nebo menší náruživostí a bez ohledu na to, co tam konzumují. Je to ten typ újmy, který se nedá úplně vyčíslit a srovnávat.
Zmizely rozhovory, setkávání, interakce, tváře a gesta známých i neznámých lidských bytostí, ruch nebo jen hospodské lelkování. Nedají se navazovat vztahy, nepřibývají historky a nevznikají vzpomínky. Samota tíží. Zmizela rozmanitost (už dřív stlačovaná mcdonaldizací restauračního provozu – ale co bychom za ni teď dali!). Někomu zmizelo místo, se kterým se identifikoval (nemyslím tím hrdost po pěti pivech, ale i hospodu nebo kavárnu přece člověk může mít rád).
Zmizely „volnočasové aktivity“, které se v hospodách daly provozovat, od mariáše přes kulečník po hudbu, zpěv a živé umění vůbec. Nemluvě o tom, že jsou hospody, které zušlechťují ducha hostů svojí estetikou (a jiné bohužel naopak).
Zmizela hospoda jako ventil, místo pro uvolnění a tříbení názorů. Zmizela hospoda jako politický faktor par excellence, kterým byla za národního obrození i před covidem. Sociální demokracie by se dnes nedala založit v hostinci U Kaštanu. Vydržet život za bolševika bez Klamovky, Malvaze a jiných restauračních zařízení by bylo pro řadu lidí obtížně představitelné.
Stůl Jiřího Koláře ve Slavii by dnes zůstal opuštěný. Nemohly by vzniknout – a nevznikají – stovky po hospodách složených básní a písní, ani kreseb na pivních táccích. Osudy dobrého vojáka Švejka nebo povídky Šimka a Grossmanna by musely být napsány jinde a jinak a kdoví, jak by to dopadlo.
Ještě horší než paralýza „kulturní funkce“ hospod je ztráta sociálních příležitostí. Ta se týká všech, ať chodíte k Tygrovi nebo do Severky koukat se na televizi. Hospoda nejvíc chybí jako místo (k) pospolitosti. Pokud k ní zachováme zodpovědný přístup, samozřejmě.
Takto hospodu zkoumá Stanislav Brouček v referátu „Místo hospody v české lokální společnosti“, předneseném v září 1994 na literárněvědné a kulturněhistorické konferenci v pivnici Formanka v Praze-Dejvicích. Z konferenčního sborníku citujeme:
Hospoda je místem k vytváření neformálních (event. formálních) společností (skupin) s různou škálou účelů. Do sdružovacích důvodů se promítají sousedské vazby, rozličné druhy přináležitosti ke stejné profesní nebo i politické orientaci, anebo četné formy zájmových aktivit. Všemi skupinami a společnostmi protéká skvělý pramen osvěžující, povzbuzující a odnášející vše nepotřebné.
Anebo, s patřičným konferenčním patosem: Hospoda je něco mezi lékárnou na tišící a povzbuzující prostředky, univerzitou, parlamentem a kostelem.
Můžete namítnout, že si tady českou hospodu idealizujeme, jako by v ní seděli jen samí dobře naložení kumpáni a v každé druhé Bohumil Hrabal. Ale její klady – víme i o záporech! – jsou neoddiskutovatelné.
Speciálně v době sociálních bublin je cenná příležitost natrefit tu na „jiné lidi“ než někde na internetech, ba na lidi z masa a kostí vůbec. O kamarádech a kamarádkách nemluvě.
A teď zpátky k tomu, jak tuhle mizérii změnit a ukončit. Pro pořádek: V první řadě ne tak, že se hospody prostě otevřou bez ohledu na stav nákazy. Všechno výše řečené o sociálním a kulturním tmelu může platit, ale veřejné i soukromé zdraví je trochu jiná liga.
Ale stejně tak je jasné, že něco jako očkovací vstupenka by hospodám způsobilo další ránu. Tedy ne tolik jejich majitelům nebo pivovarům, ale „smyslu“ hospod pro hosty. Problém se pochopitelně netýká jen restaurací, ale na nich se dá dělení běžného života podle toho, jestli jste očkovaní, nebo ne, ukázat. Ten „tmel“ se bude rozpadat.
Až budou očkovaní prakticky všichni, prosím, půjde o symbolické potvrzení, můžeme ho ukazovat u vchodu jako občanku, v amerických barech nic výjimečného. Ale do doby, než bude přístup k očkování neomezený, tím jednak kazíme hospodu: zpřetrháváme to, čím je. A jednak si zaděláváme na problémy s diskriminací těch, kdo injekci nedostali.
Ještě mnoho měsíců by například hrozilo, že hospody budou připomínat kluby naočkovaných seniorů, zatímco místa, kam chodí mileniálové a mladší se možná ani neotevřou, protože nebude pro koho. V Británii například řeší znevýhodnění etnických menšin, ve kterých je průměrná proočkovanost nižší. A pokud nebude mezinárodní „covidový pas“, na základě čeho by se do hospod pouštěli cizinci? A podobně.
Pokud vyhradíme hospody jen „oficiálně bezpečným“ lidem, nevystačíme s potvrzením o očkování – rovnocennou náhradou musí být i negativní test, ke kterému má přístup každý. Ani tady si ale nejsme rovni – někdo má testovací místo po ruce (případně po cestě do hospody), jiný daleko, někdo použije spolehlivější test, druhý nějaký pofidérní, někdo se testuje průběžně, někdo zatím vůbec, a tak dále.
Tady už je to něco za něco – buď budeme čekat, až covid jednoho dne „odvoláme“ či „prohlásíme za chřipku“, anebo se dlouhodobě přizpůsobíme nějakému kompromisu mezi tím, na co jsme byli zvyklí dřív a realitou. Perspektivnější se v dohledné době zdá druhá možnost. Celý příběh s hospodami za jiné ilustruje, jak složité může být předělat život po pandemii. A z čeho budeme muset v porovnání s minulostí slevit.
ZDROJ: JAN LIPOLD Šéfkomentátor, www.seznamzpravy.cz, 26.3. 2021, 18:00
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/blog-hospoda-pro-vyvolene-s-ockovacim-pasem-ztraci-smysl-148591#dop_ab_variant=544820&dop_source_zone_name=zpravy.sznhp.box&dop_req_id=yyfUwne6CJ7-202103261827&dop_id=148591&source=hp&seq_no=3&utm_campaign=&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz
Mňága & Žďorp - Ach jo
Někdo se chce okoupat a neteče mu voda
někdo se chce opít není pivo - je to škoda
někdo chce jet autem - není benzín, je moc drahý
někdo se chce milovat a neumí být nahý
Někdo se chce prát - není s kým, tak jde dál
někdo se chce smát - není čemu, tak jde spát
někdo myslí že je správnej a je vůl a pěkně velkej
někdo myslí že je vůl ale není a je správnej
ach jo ach jo ach jo ach jo
ach jo ach jo ach jo ach jo…
Někdo myslí že se rozjel, jenže není ani v bílém
někdo myslí že se strefil, jenže už jsou všichni v černém
někdo myslí a jen myslí a stejně nic nevymyslí
někdo vůbec nemyslí a jen si něco usmyslí
ach jo ach jo ach jo ach jo
ach jo ach jo ach jo ach jo
čich zrak sluch hmat - to jsou všechny naše smysly
chuť?! no tak co tohle jsou za výmysly?!
nejste trochu...?!
ach jo ach jo ach jo ach jo
ach jo ach jo ach jo ach jo…
Mňága & Žďorp - Hloupý a ztracený
Jsem hloupý a ztracený
necelé dva metry nad zemí
vždycky budu mimo
to ti řeknu přímo
jsme hloupí a ztracení
bůhvíproč šťastní
no to jsme celí my
Jsem slabý a bezmocný
tisíce let se motám po zemi
vždycky budu křičet
z plných plic snad jen tiše
jsme slabí a bezmocní
bůhvíproč šťastní
no to jsme celí my
Jsem hloupý a ztracený
všechno zdá se být bezcenným
celý náš život
nedotočené malé pivo
jsme hloupí a ztracení
bůhvíproč šťastní
no to jsme celí my
Mňága & Žďorp - Hezká holka
seděla hezká holka takhle k ránu u baru
a dívala se mlčky jak se lidi střídají
jak se nenápadně tajně kolem sebe dívají
čas mizí jak balónek z pouti a oni čekají
seděla hezká holka takhle k ránu u baru
a nechtěla už čekat ale ani nechtěla už jít
protáhla se líně dlouze zívla v tu chvíli se mi děsně líbila
a myslím že jsem viděl to co ona viděla
země na obzoru je pustá
a všude kolem hladová ústa
život je jídlo a byt není kam jít
a není kde zůstat
seděla hezká holka takhle k ránu u baru
a nechtěla snad ani slyšet ty kecy o lásce
řek' jsem jí pár fakt dobrejch vtipů a odešel jsem sám
čas mizí jak balónek z pouti já taky unikám
země na obzoru je pustá
a všude kolem hladová ústa
život je jídlo a byt není kam jít
a není kde zůstat…
Mňága & Žďorp - Ve 4 ráno
Ve 4 ráno hudba končí.
Stoly jsou polité, ubrusy na zemi.
René shání trávu, nikdo už nemá.
Prvním ranním vlakem vracíme se zpět.
Opřený o popelnici očumuju na krajnici
u cesty z týhle díry.
Pak se vracím, nevím, jestli něco ztrácím, když se motám půl života
uprostřed týhle díry.
Opření o popelnici očumujem na krajnici
u cesty z týhle díry.
Nevím, jestli to znáš taky, vždycky když vidím mraky mám hroznou chuť
vypadnout z týhle díry.
A já si marně vzpomínám na to, co jsem kdysi chtěl,
možná nic tak zvláštního, ale tohle teda ne.
Jen si marně vzpomínám na to, kam jsem odešel
a nevrátil a zabloudil a poztrácel.
A on si marně vzpomíná na to, co snad kdysi chtěl,
možná nic tak zvláštního, ale tohle teda ne.
Jen si marně vzpomíná na to, kam snad odešel
a nevrátil a zabloudil a poztrácel.
Mňága & Žďorp - Kluk stojí, čumí a kouří
Kluk stojí čumí a kouří
pak jde na domluvené místo
ta holka už tam je - čumí a nekouří
nikdy jí to nechutnalo
Sedí spolu v hospodě
a mluví a mluví a mluví
pak jdou k němu domů
a tam už moc nemluví
V noci jí doprovází domů
už zase kouří a ona zase mluví
ozvěna kroků na sídlišti
v telefonní budce někdo spí
Je mi jedno kudy půjdem
cesta stejně vede všude
budeš moje tajné nebe
budeš to co vždycky zbude
Mňága & Žďorp - Vzlétni, ptáku
Seděl jsem v hospodě jak blbec
ještě větší trotli hráli automaty
číšník chodil jednou za hodinu
ze slunečníku visely dráty
Seděl jsem v hospodě jak blbec
z rádia šuměly takzvané hity
cikánovi nechtěli nalít
stíny se začínaly křivit
Seděl jsem v hospodě jak blbec
na nikoho jsem nečekal a taky nikdo nepřišel
odešel jsem poslední
seber se a vypadni
a vzlétni, ptáku!
A padni na hubu!
A padni na hubu!
A padni na hubu!
A padni na hubu!
Tak vzlétni, ptáku!
Petr Fiala - Mňága a Žďorp
Mňága & Žďorp - Kafka za osmnáct a James Joyce bez dvou za dvacet
Před osmi lety
v zahradní restauraci
seděl kluk s holkou u stolu
nemluvili jen si četli
kafka za osmnáct
a james joyce bez dvou za dvacet
bylo vedro
a teplé pivo ve sklenicích
zůstalo stejné
v zahradní restauraci
a nikde nikdo
zdá se že mi trochu hoří do bot
je toho o pár let víc
můžu to tak nechat?!
kafka za osmnáct
a james joyce bez dvou za dvacet
a nikde nikdo
to jsou věci
Mňága & Žďorp - U vedlejšího stolu
U vedlejšího stolu
pije čaj a kouří
a sedí tam sám
U vedlejšího stolu
došly mu prachy
došla mu nálada
a sedí tam sám
U vedlejšího stolu
a má už jenom jedno přání
U vedlejšího stolu - hned vedle tebe
Jedno přání - zmizet někam do prdele!
HAPPYEND - A ty taky
Stojím u okna
a dívám se ven
přes ostatní paneláky
jak zapadá
rudé slunce za nádraží
modré nebe tmavne
za chvíli bude noc
plná smíchu z hospod
plná smíchu z letního kina
půjdu se projít
zakouřit si
možná se stavím
někam na pivo
a přes ostatní paneláky se dívám
jak na modrém nebi
zapadá rudé slunce
A samota mi tluče kladivem
uvnitř hlavy
a samota mi tluče kladivem
uvnitř hlavy
A ty taky
a ty taky
a ty taky
"Měl bych tě teď k-rva zabít, ale raději si půjdu dát pivo."
Dom Hemingway - Film Velká Británie (2013)
Režie: Richard Shepard
Scénář: Richard Shepard
Charismatický Jude Law jako Dom Hemingway – nenapravitelný, ale vždycky vtipný, většinou hříšný a často nebezpečný kasař a zloděj. Doma zrovna pustili po 12 letech z vězení a on se rozhodl přihlásit o odměnu za to, že držel celou dobu jazyk za zuby. Společně s parťákem Dickiem se proto vydává za šéfem Fontainem, kterého Dom svým mlčením uchránil od jistého trestu. Kromě jiného se Dom snaží navázat vztah se svou dcerou, starý dobře známý život ho ale brzy vtáhne zpátky mezi kriminálníky. Díky svému opilému a věčně sjetému egu Domovi nevyjde nic, i kdyby jeho úmysly byly čisté jak padlý sníh.
Zdroj: HBO Europe, ČSFD
https://www.csfd.cz/film/321410-dom-hemingway/prehled/
A ještě nejlepší hláška z filmu:
"Jsem klidnej jak k-nda provazochodkyně."
V pátek 9.4. 2021 zemřel manžel britské královny Alžběty, princ Philip. Byl známý jak svým humorem, tak i kontroverzními výroky. Toto je jeden z jeho citátů:
„Dejte mi pivo! Je mi jedno, co je to zač, jen mi dejte pivo!“ prohlásil v Itálii poté, co mu premiér v roce 2000 nabídl prvotřídní víno z regionu, které odmítl.
Pražské orgie
Film Česko / Slovensko, 2019
Režie: Irena Pavlásková
Předloha: Philip Roth (kniha)
Scénář: Irena Pavlásková
Příběh filmu Pražské orgie nás zavádí do poloviny 70. let minulého století. Slavný americký spisovatel Nathan Zuckerman – často využívané alter ego Philipa Rotha – přijíždí do Prahy, aby zachránil a odvezl rukopis nevydané knihy. Na své pražské misi se seznámí se svéráznou a nezkrotnou spisovatelkou Olgou a pronikne na vyhlášené večírky, na nichž každý hledá únik ke krátké svobodě po svém. Postupně se proti své vůli stane nejen divákem, ale i účastníkem dekadentního představení, v němž mnozí hrají falešně, a nikomu nelze věřit.
ZDROJ: www.csfd.cz
Takovou pivní společnost už dají dohromady jen filmaři.
Při natáčení Pražských orgií se u jednoho stolu v legendárním pivovaru U Fleků sešli americký spisovatel a tuzemští disidenti včetně Václava Havla. Náhodní hosté pražského pivovaru U Fleků zažili šok. Hrdinové z knihy Philipa Rotha sice nosí obměněná jména, přesto každý, kdo při natáčení Pražských orgií nahlédl do sálu, podle podoby ihned poznal, že Havlíček v podání Viktora Dvořáka je Václav Havel a Vaculda ztvárněný Jakubem Wehrenbergem zase Ludvík Vaculík. U stolu je doplňují kanadský herec Jonas Chernick, který představuje Rothovo alter ago čili spisovatele Zuckermana, a jeho hlavní průvodce po normalizační Praze, režimem pronásledovaný dramatik Rudolf Bolotka, jehož hraje Pavel Kříž. „Je to zvláštní pocit sedět u piva s Havlem, pořád si na to ještě zvykám,“ přiznává Kříž, který ve filmu pronese větu: "Všichni se tady upijeme. Vlezte si večer do tramvaje, kdy se naše slavná dělnická třída vrací domů. Naše slavná dělnická třída smrdí jako pivovar."
V Pražských orgiích vycházel Roth ze svých skutečných zážitků, jmenovitě ze setkání se zakázanými zdejšími umělci, které podporoval. Jeho románový hrdina v naší metropoli navíc pátrá po ztraceném židovském rukopisu, kvůli němuž se seznámí s exmanželkou jistého českého emigranta, svéráznou Olgou.
Režisérka Irena Pavlásková získala práva k Pražským orgiím osobně od Rotha a mrzí ji , že kvůli shánění peněz se projekt protahoval, takže autor už se filmového díla nedožil.
Philip Milton Roth (19. 3. 1933 Newark, New Jersey - 22. 5. 2018)
Kniha i film Pražské orgie popisují legendární večírky u Jiřího Muchy na pražských Hradčanech.
Zdroj: www.idnes.cz
"Kam jdeš?"
"Hledat smysl života..."
"Prosím tě, vem mi taky jedno pivo."
"Co snídá chasa?"
"Slaninu, vejce a pivo."
"To mě stačí taky."
Císařův pekař - Pekařův císař
Film Československo, 1951
Režie: Martin Frič
Scénář: Martin Frič, Jan Werich, Jiří Brdečka (scénář, původní scénář), Jan Werich (původní scénář)
Historická veselohra o císaři Rudolfovi II., pekaři Matějovi a legendárním Golemovi. Tento příběh neodpovídá přesně historické pravdě, ale je zato nadmíru poučný. Příběh filmu nás zavádí do Prahy na císařský dvůr Rudolfa II. Císaře však víc než vladaření zajímá umění, krásné ženy a alchymistická dílna. Ze všeho nejvíc touží objevit elixír mládí a najít legendárního Golema. Zatímco se věnuje svým zálibám, nejvyšší dvořané v čele s komořím Langem se spojí s Rudolfovým bratrem Matyášem, který usiluje o jeho trůn. Díky nechtěné záměně se úlohy vladaře ujme pekař Matěj Kotrba, který je císaři velmi podobný, jen je o 25 let mladší. Ten si poradí s proradnými dvořany, vydá užitečná nařízení a Golemovu sílu využije pro blaho všech.
ZDROJ: https://www.csfd.cz/ https://www.csfd.cz/film/3094-cisaruv-pekar-pekaruv-cisar/prehled/
To byla pařba! Lidé vzali hospody útokem
Po téměř čtyřech měsících tvrdých restrikcí zažila Anglie skutečnou noční jízdu, lidem se znovu otevřely venkovní části gastropodniků. Základní pravidla pro zamezení šíření koronaviru vzala zasvé.
Rozvolňovací strategie britského premiéra Borise Johnsona pokročila do druhé fáze. V Anglii se v pondělí znovu otevřely obchody, některé služby i zahrádky restaurací a hospod. Výhled alespoň částečného návratu do normálu Brity vyburcoval k panickému rezervování stolů v oblíbených podnicích. Podniky, které mají předzahrádky, jsou zarezervovány na další tři týdny dopředu.
Rozvolnění přišlo v době, kdy Anglie hlásí nejnižší počty nakažených.
Britský ministerský předseda Boris Johnson ovšem zdůraznil, že by měli lidé stále dodržovat základní opatření, jakými jsou nošení roušek, udržování dostatečného odstupu a mytí rukou. Během první noční jízdy z pondělí na úterý však byla základní pravidla rychle pozapomenuta. Ulice naplnily k prasknutí veselící se davy.
ZDROJ: LENKA GLISNÍKOVÁ, www.seznamzpravy.cz, 13.4. 2021, 11:05 hod.
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/fotky-z-londyna-to-byla-jizda-lide-vzali-hospody-utokem-150465#dop_ab_variant=539300&dop_source_zone_name=hpfeed.sznhp.box&dop_req_id=JCAu68N0fQI-202104131527&dop_id=11253976&utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu
Češi si našli náhradu za popíjení v hospodách a barech! Tady holdují alkoholu nejčastěji
Pandemie koronaviru má výrazný vliv na pití alkoholu v Česku. Podle nejnovějšího průzkumu společnosti Nielsen Admosphere lidé pijí o něco méně, poměrně velká část z nich však přesunula své pití domů. Častěji holdují alkoholickým nápojům například u televize.
Výzkum potvrdil, že počet Čechů, kteří pijí alkohol sami doma, se zvýšil o 20 procent. Narostl také počet lidí, kteří doma pijí ve společnosti dalšího člena rodiny, a to o 17 procent. „Výsledky aktuálního březnového výzkumu ukazují, že současná vlna pandemických opatření a s ní spojená další omezení kontaktů opět mírně snížila konzumaci alkoholu v méně rizikových skupinách (patrný posun z frekvence 2–4x měsíčně do kategorie 1x měsíčně), zatímco v rizikovějších skupinách, které pijí alkohol několikrát týdně, zůstala konzumace na stejné úrovni jako v únorovém výzkumu,“ popsala Hana Friedlaenderová ze společnosti Nielsen Admosphere.
Zatímco ještě před vypuknutím pandemie dotázaní popíjeli při posezeních s přáteli a blízkými nebo na oslavách či během svátků, v době pandemie pijí nejčastěji doma ve společnosti partnera, člena rodiny nebo spolubydlícího. Stejně jako před pandemií, druhé místo patří oslavám a svátkům. Počet lidí, kteří při těchto příležitostech popíjí alkohol, je však o něco nižší. Pití při posezení s přáteli a blízkými se ani v současné době nevzdalo 34 % respondentů, ve větší míře se jedná o mladší ročníky.
Nárůst zaznamenalo také pití o samotě, ke kterému se nyní uchylují dvě pětiny lidí, zatímco před pandemií to byla pětina. Průzkum dále ukázal, že Češi mnohem častěji pijí alkohol při sledování televize. Momentálně jich je mezi konzumenty alkoholu čtvrtina, zatímco před pandemií to bylo 11 %.
„Slabší konzumenti alkoholu (1–4x měsíčně) mají ve srovnání se silnějšími popíjení alkoholu častěji spojené s nějakou sociální aktivitou, jako je posezení s přáteli nebo blízkými nebo společenská událost typu koncertu, sportovní události a podobně. Oproti tomu silnější konzumenti alkoholu (několikrát týdně) i v době před pandemií častěji popíjeli doma sami.“ doplnila k výsledkům průzkumu Friedlaenderová.
ZDROJ: ONDŘEJ SLAVÍK, Publikováno: 13. 4. 2021, www.yookee.cz
https://www.yookee.cz/cesi-si-nasli-nahradu-za-popijeni-v-hospodach-a-barech-tady-holduji-alkoholu-nejcasteji/?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu#dop_ab_variant=539300&dop_source_zone_name=hpfeed.sznhp.box&dop_req_id=JCAu68N0fQI-202104131527&dop_id=11250241
Klip pivovaru Bernard trhá rekordy. Jiřího Mádla napadl námět na benzínce
Svět se zbláznil, držme se. Tato věta se objevuje na konci nového reklamního spotu humpoleckého pivovaru Bernard, který natočil herec a režisér Jiří Mádl. Jak se zdá, tvůrcům se podařilo udeřit hřebíček na hlavičku, protože trhá rekordy ve sledovanosti a u lidí sklízí velký úspěch.
„V minulosti jsme poukazovali na různé absurdity a vzkazovali jsme lidem, ať se drží. Jenže teď už svět v mnoha ohledech doslova zešílel, a tím nemyslím jen důsledky epidemické situace. Je třeba se tomu postavit, pozitivně, společně. Rozhodli jsme se proto pozměnit náš letitý slogan ‚Svět se zbláznil, držte se‘ v jednom písmenku. Cítím, že může pomoct společnost léčit,“ uvedl spolumajitel pivovaru Stanislav Bernard.
Klip nemá ve světě pivovarnictví obdoby. Vůbec se v něm totiž neobjevuje pivo. Spot je černobílý, provází ho pouze tóny klavíru a je zpracovaný filmovým způsobem.
Unikátní je také svou délkou. Trvá totiž minutu a půl. „Odborníci z reklamních agentur pochybovali a přemlouvali nás ke zkrácení na třicet či dokonce patnáct vteřin. Věděli jsme, že by to nefungovalo, a tak jsme si prosadili svou a do světa poslali plnou verzi,“ prozradil ředitel marketingu pivovaru Tomáš Lipták.
O tom, že se vydali správným krokem, svědčí i reakce diváků. „Reklama vnesla do médií to, co tam chybí – soudržnost, podporu, lidskost a normální selský rozum namísto strachu a zákazů, které oslabují imunitu i ducha,“ komentoval Zdeněk Vencl. „Jde z ní husí kůže, konec mě rozbrečel,“ přidala se Blanka Šebánková.
Autorem námětu a scénáře je Jiří Mádl, který spot i režíroval. „Před časem jsme Jirku oslovili, protože jsme s ním chtěli spolupracovat na filmu o příběhu značky do našeho nového návštěvnického centra. Z filmu sešlo, ale dveře případné spolupráce jsme nechali otevřené,“ líčil Bernard.
Na pumpě si koupil flašku piva
Na podzim se pak Mádl ozval sám, že má nápad na filmový spot. Impuls pro něj přišel na nepříliš poetickém místě. „Řekli jsme si, že do budoucna chceme spolupracovat. Čas nazrál asi po roce, když jsem si na pumpě koupil jejich pivo a chvilku si ho prohlížel. Z té flašky šla zvláštní velkorysost a gentlemanská elegance,“ zavzpomínal Mádl.
Přišel tak s nápadem, ve kterém k vyprávění nejsou potřeba slova, příběhy se odehrávají pouze na podkresu melodie New Britain, kterou nahrál klavírista Petr Malásek. „Chtěl jsem, aby to byla mozaika deseti různých typů lidí, které si nebudou podobné a každý bude reprezentovat někoho jiného,“ přiblížil výběr herců Mádl.
Na YouTube má reklama v současné chvíli přes šedesát tisíc zhlédnutí, v televizi ji vidělo dokonce sedm a půl milionu diváků. Další pak přicházejí z Facebooku. „A protože je naše sdělení univerzální, rozumí mu každý. Video je beze slov, takže se šíří i v zahraničí,“ dodal Lipták.
ZDROJ: Jana Kudrhaltová, 17.4. 2021, 5:56 hod.
https://pelhrimovsky.denik.cz/kultura_region/klip-pivovaru-bernard-trha-rekordy-jiriho-madla-napadl-namet-na-benzince-2021041.html?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=hpfeed.sznhp.box&dop_req_id=iO2pe6A5341-202104171346&dop_id=11314591
Hospodské hry - Cesta do lesa a z lesa
Co ke hře potřebujeme:
- pivo (Malé pivo pro začínající hráče, nebo velké pivo pro větrem z hospodských ventilátorů ošlehané profesionály.)
- Zelenou (peprmintový likér)
CESTA DO LESA
Pravidla:
Každý si objedná pivo a pokaždé, když se někdo napije, musí dolít sklenici po okraj Zelenou. Někdy se po upití piva dolévá pouze panák Zelené. Když má hráč sklenici "piva" krásně zelenou a plnou, tak je V LESE.
CESTA Z LESA
CESTA Z LESA je opakem CESTY DO LESA, upitý díl Zelené dolévá hráč pivem.
Až je sklenice opět plná piva, je Z LESA venku.
Prý se ale Z LESA zatím ještě nikdy nikdo nedostal...
Minus čtrnáct piv na hlavu. Češi loni vypili nejméně piva od 60. let
Spotřeba piva na obyvatele loni v Česku klesla o zhruba sedm litrů, tedy 14 velkých piv, na 135 litrů, a byla tak nejnižší od 60. let minulého století. Pivovary loni uvařily 20,1 milionu hektolitrů piva, meziročně tak výstav klesl o 6,9 procenta. Za poklesem stojí koronavirové restrikce a omezení provozu restaurací
Statistiku v úterý zveřejnil Český svaz pivovarů a sladoven.
Předloni byla výroba rekordní, činila 21,6 milionu hektolitrů.
„Jako pivovarníci sledujeme údaje už od roku 1950. Já osobně mám hodně bohaté zkušenosti, ale takovou situaci jsem ještě nezažil. Nepamatuji, že by na tom kdy hospody a restaurace byly tak špatně,” uvedl předseda svazu František Šámal.
V restauracích se loni vypila čtvrtina piva, předloni šlo o třetinu. Loni také poprvé po devíti letech klesl export, meziročně o 381 tisíc hektolitrů na zhruba pět milionů hektolitrů.
ZDROJ: 20.4. 2021, 10:42, bož, Novinky, ČTK
https://www.novinky.cz/ekonomika/clanek/minus-ctrnact-piv-na-hlavu-cesi-loni-vypili-nejmene-piva-od-60-let-40357596#dop_ab_variant=553411&dop_source_zone_name=novinky.sznhp.box&dop_req_id=fkmP9LWZ7zO-202104200854&dop_id=40357596&source=hp&seq_no=4&utm_campaign=&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz
Hospody a pivovary obral virus o miliardy
České pivovarnictví včetně dodavatelů, rozvozu a odběratelů zaznamenalo během nouzového stavu v Česku, vyhlášeného kvůli šíření nákazy nového koronaviru, ztráty v celkové výši přes 4,7 miliardy korun. Vyplývá to ze studie Centra ekonomických a tržních analýz (CETA).
Největší škody jdou na vrub zavřených gastronomických zařízení. Prodej piva v hospodách, barech a restauracích klesl za březen až květen o 55 procent, fyzicky o 728 tisíc hektolitrů. Při průměrné ceně půllitru 30 korun to v nerealizovaných tržbách činí okolo 4,2 miliardy korun.
Naopak víc se prodávalo balené pivo v obchodech. Tržby obchodníků za ně se ve stejném období zvedly o 14 procent, v korunách o 800 milionů (kalkulováno s průměrnou cenou 12 Kč za půllitr). Ti jediní tak z jarní krize okolo piva „profitovali“.
Tržby velkých tuzemských pivovarů sdružených v Českém svazu pivovarů a sladoven (ČSPS) podle jeho výkonné ředitelky Martiny Ferencové klesly v důsledku pandemie o 1,1 miliardy korun. Dodavatelé pivovarů vyčíslili své ztráty na 165 milionů korun. Předpokládají se i velké ztráty v distribučním řetězci, kde náklady činí kolem 3,5 miliardy ročně.
Výpadek tržeb za období, kdy gastronomické provozy musely být zavřené, bude mít podle Ferencové vliv i na příjmy státního rozpočtu. Studie CETA je vyčíslila na téměř 1,3 miliardy korun.
Největší část z toho (950 milionů) činí očekávaný pokles výběru DPH z piva. Inkaso spotřební daně kleslo proti loňsku o 262 milionů. O desítky milionů se sníží i výběr daně z příjmu právnických osob a daně z příjmu fyzických osob včetně odvodů na sociální a zdravotní pojištění.
Restaurace a hospody v červnu sice znovu otevřely, ale zda vůbec a jak přežijí, ukážou podle Ferencové až následující týdny a měsíce. „Ztráty budeme moci lépe spočítat teprve v říjnu či listopadu. Červen sice přinesl zlepšení, ale na loňských číslech zdaleka nejsme,“ uvedla.
Nejhorší situace je podle ní v Praze, Karlových Varech a v dalších lokalitách, kde chybějí zahraniční turisté.
Ale i Češi si nyní raději kupují balené pivo. „Způsob trávení volného času se změnil, lidé zpohodlněli a méně utrácejí. Našemu snažení o kultivaci české pivní kultury zasadil covid těžkou ránu,“ dodala Ferencová. Gastronomie popelkou?
Podle jednatele restaurační skupiny Hospodska Luboše Kastnera pivo v gastronomických provozech tvoří jen 20 až 30 procent tržeb, zbytek je ze stravování. Struktura tržeb v gastronomii se podle něj po covidu značně změnila. Mnoho zaměstnanců stále pracuje z domova, až na výjimky vypadly firemní akce. „Bojíme se nejistoty, co vlastně bude po covidu,“ uvedl Kastner.
Se zástupci odvětví gastronomie, která zaměstnává okolo 150 tisíc lidí a je vizitkou úrovně naší země i pro návštěvníky z ciziny, vláda podle něj téměř nekomunikuje. Kromě podpor zaměstnanosti a úlev z nájmů tento obor nezískal na rozdíl od hotelů či lázní žádnou další přímou podporu.
Podle restauratéra by měl vzniknout, obdobně jako je tomu v oblasti cestovního ruchu, národní program podpory gastronomie. Už proto, že nákazová situace se může dříve či později znovu vyhrotit, což by přineslo další prohloubení ztrát a uzavírání restauračních provozů.
ZDROJ: 30. 7. 2020, 8:26, Stanislav Ptáčník, Právo
https://www.novinky.cz/ekonomika/clanek/hospody-a-pivovary-obral-virus-o-miliardy-40331964
Kriminálníci vedle studentů. V brněnských hospodách se stíraly rozdíly
Brněnské hospody za normalizace nahrazovaly jiná místa skutečného kulturního, společenského i politického života. Shromažďovaly se tu různě odstíněné partičky, zároveň se osazenstvo stávalo pestrou sociální směskou.
U téhož stolu vedle sebe popíjel dělník, propuštěný vězeň, student filozofické fakulty, jeho (nezřídka ze školy z politických důvodů vyhozený) profesor, s drogami experimentující vlasatec i usedlý tatík od rodiny.
Zároveň se vcelku spolehlivě vědělo, že na „televizáky“ nebo novináře člověk přes den natrefil ponejvíce v cukrárně U Vočků v dnešní Jezuitské ulici, na herce z Divadla na provázku v sektbaru Venuše v Jakubské ulici, na brněnské štatlaře neboli pivu holdující máničky, mluvící dobovou podobou hantecu, nejčastěji v pivnici U Formana na rohu dnešní Joštovy a České, případně v pivnici Střelák na rohu parku v Pisárkách, a tak dále.
Svá pevná místa měly ale i brněnské osobnosti. Třeba brněnští básníci Oldřich Mikulášek a Jan Skácel se od stolu v osvěžovně Belva naproti kostelu svatého Tomáše na dnešním Moravském náměstí posouvali do hospody Praha u Lužánek, případně sedávali v maličké vinárničce v Mášově ulici, zatímco skladatel Jiří Bulis miloval cukrárnu Kolbaba v dnešní Kounicově ulici zhruba naproti hotelu Continental.
A tak podobně. Chodilo se ovšem i do spousty dalších hospod a vináren, jejichž nabídka sice nebyla s tou dnešní kvantitativně, ale hlavně kvalitativně srovnatelná, nicméně se tady především vyhledávala společenství stejně či podobně smýšlejících.
Takže nekvalita piva či vína se těmto osvěžovnám odpouštěla tím spíše, že jiné možnosti prakticky neexistovaly.*
Muži popíjeli, ženy vybíraly ingredience do polévky
Pojďme se však u některých podniků zastavit blíž. „Hospoda U Tří knížat v Minoritské ulici byla velmi tmavá až ponurá, a co ji odlišovalo od jiných brněnských paluší, bylo její umístění – stála totiž přes ulici naproti vchodu do kostela sv. Janů,“ uvádí webová stránka Moje Brno v textu Ztracené brněnské hospůdky.
„Protože se dříve hospody otevíraly až od jedenácti hodin, stávaly před ní často hloučky žížnivých chlapíků, kterým se po nedělní bohoslužbě udělalo poněkud ‚žíznivo‘. Za odbíjení zvonů na Petrově, které v tuto dobu mátly všechny mimobrněnské tím, že hlásily poledne, vtrhl houf nedočkavých žíznivců dovnitř, a zatímco pak chlapi popíjeli jedno či dvě orosené, jejich ženské pobíhaly po Zelňáku, aby vybraly ingredience do nedělních polévek,“ píše se o této rovněž pověstné pivnici.
Dále je tu vzpomenuta hospoda U Dobrého kata v Josefské ulici, původně patrně byt s mnoha místnůstkami propojenými chodbičkami, kam se dalo na pivo nepříliš vyhlášené kvality zajít i hluboko v noci – jen s jakousi pauzou na úklid někdy nad ránem.
To se tu brněnští ochmelkové mísili obvykle s cestujícími z nedaleké „role“ neboli hlavního brněnského nádraží. Jinak totiž drtivá většina brněnských hospod zavírala v deset večer.
Dva hosté na jedné židli
Co se však pivnic týče, pak se kromě dodnes fungující Bláhovky v Gorkého ulici pyšnil největší proslulostí určitě takzvaný Formíř neboli zmíněná pivnice U Formana. Čepovala se zde výborná smíchovská dvanáctka, a jak před léty vzpomínal zdejší „pingl“ Zdeněk Richter: „Lidi tu třeba za letních veder vypili za den 1 400 litrů, to znamená 2 800 piv – a ještě navíc plnotučných čili dvanáctistupňových.“
Pivnice proslula opravdu neskutečně pestrým osazenstvem, od těžkých kriminálníků po studenty brněnských vysokých škol. Od dopolední otvíračky tu taky nebylo vůbec snadné sehnat místo, a dokud ke stolům nedali v pivnici lavice, častokrát se sedávalo takzvaně „na půlčana“, tedy na půli sedáku jedné židle, kam vám i kamarádovi to pivo už donesli.
Opravdovou „čtverkou“ čili hospodou nejnižší kategorie byla pak pivnice zvaná U Kunca ve Smetanově ulici, původně rovněž nejspíše přízemní byt o více místnostech, kam se vešly spousty lidí opravdu veškeré úrovně i původu, i když tu na sebe pro cigaretový dým občas ani pořádně neviděli.
Početné návštěvnictvo měla i Černohorská pivnice pod Zelným trhem na dnešní Masarykově třídě. Sídlila v místě dnešního McDonald’s v domě U Tří kohoutů a pivo příslušného jména jste tu mohli dostat světlé, tmavé, případně preferovaný řezák. Také v Kozí ulici se chodilo na pivo k Cajplovi, stejnojmenná pivnice je zde ostatně i dnes.
I přízemí hotelu U Jakuba na Jakubském náměstí se večer stávalo pivnicí, protože žíznivých bylo tehdy hodně a hospod vlastně pořád ještě pomálu. Takže se na pivo chodilo také do zmíněné „kavárny“ Belva, do Eriky na vrcholku ulice Úvoz, samozřejmě k dodnes fungujícímu Čápovi na dnešním Obilním trhu.
A štamgasti do svých podniků dorazili na své pivo skutečně denně. Desítka stála do roku 1984 jednotně 1,70 korun, dvanáctka 2,80, jen plzeňské pivo bývalo dražší. Pak se cena zvedla na 2,50 u desítky a u dvanáctky na čtyři koruny.
Policejní kontroly jako folklor
Samozřejmě tu utajeně dozorovaly také složky státní policie a poměrně často probíhaly šťáry, kdy do místnosti vtrhlo komando policistů neboli po brněnsku „švestek“ zkontrolovat občanské průkazy, ale to už návštěvníci vnímali spíše jako obvyklý folklor.
Jak psala autorka tohoto článku už před lety do seriálu o normalizačních letech v Brně: „Ulice nejprofízlovanějšího města sice zely prázdnotou, ale hospody byly narvané. Tam se lidé cítili svobodní. Husákův režim byl v tomto směru už poučený a v chlastu či soukromí ponechával lidem daleko větší volnost, než tomu bylo v 50. letech. Dá se naopak říct, že přiožralé soukromničení podporoval.“
Po vcelku brzkých hospodských zavíračkách se nejen v centru Brna navíc chodívalo do některého „volného“ bytu, kde se pokračovalo v pití „lahváčů“, případně vína nebo tvrdého alkoholu. Nebo se i pivaři přesouvali do brněnských barů a vináren se zavírací dobou o něco pozdější.
Kromě zmíněného sektbaru Venuše proslula také Bzenda neboli Bzenecká vinárna v Solniční ulici, Vavřinecká na rohu Starobrněnské a Mečové, případně bary jako Roxy, Bolero, Pavilon nebo trošku vzdálenější Ambra u Kounicových kolejí v Žabovřeskách.
Všechny tyto provozovny měly k prvorepublikové nádheře už hodně daleko, bývaly ulepené, ale chodilo se do nich také. I zde sedávaly u stejného stolu všechny možné profese, úrovně intelektu, vzdělání i financí. Volnost, rovnost a bratrství poznaly tyto obvykle těžce zakouřené prostory doslovně a v praxi.
ZDROJ: Autor: Jana Soukupová, www.idnes.cz, 3. srpna 2019, 10:08 hod.
https://www.idnes.cz/brno/zpravy/hospody-hospoda-normalizace-brno-30-let-svobody.A190727_491708_brno-zpravy_krut
* Tenhle článek je fajn, hezky jsem si početl. Překvapila mě však věta, v které autorka textu srovnává kvantitu a hlavně kvalitu "nabídky" hospod a vináren tehdy a dnes. Autorka textu píše o tehdejší "nekvalitě" piva. Dnes je pivo kvalitnější? Tenkrát bylo pivo méně kvalitní?
Ano, pivo z minipivovarů je dnes velice kvalitní a chutné. O europivu z velkých průmyslových pivovarů (patřících nadnárodním koncernům) se raději nebudu rozepisovat. R.C.
KNIHY O HOSPODÁCH A O PIVU:
Račte pivečko nebo vínečko? díl I.
Vladimír Filip
Kniha seznamuje s vývojem pohostinství v Brně, představuje dobové dokumenty související s touto živnosti jako jsou historicke účtenky, sklepní knihy, povolenky k hudbě a tanci a podobně a mapuje podniky v ulici Česká (U Polenků, Jonákova plzeňská pivnice, Stopkova plzeňská pivnice, Sputnik, Bolero, U Formana, Kavárna na České, Stopkova pivnice) a Husova (U Spurných, Velkopavlovická vinárna, Besední dům, Hansen).
Račte pivečko nebo vínečko? díl II.
Vladimír Filip
Druhý díl edice o brněnských hospodách, restauracích, barech a vinárnách mapuje výletní místa jako jsou Pisárky, Myslivna, Kamenný mlýn, Riviéra, Juranova výšina a hrad Špilberk.
Račte pivečko nebo vínečko? díl III.: Brněnské hospody, restaurace, bary a vinárny
Vladimír Filip
Třetí díl této edice mapuje podniky v ulici Kounicově (U Kricků, Nový zemský dům, U dvou rytířů, Rozmarýn, Stará kavárna, Kolbabova cukrárna, hotel Moravia, Stadion, Dům ovoce a zeleniny, hotel Continental, hotel ACA - Družba), městské čtvrti Komárov (U mýta, Rakouský dvůr, restaurace Franze Hajka, Langrova vinárna, Schneidrova restaurace) a v ulici Kozí ( Caiplova restaurace).
Račte pivečko nebo vínečko? díl IV.: Brněnské hospody, restaurace, bary a vinárny
Vladimír Filip
Čtvrtý díl z edice o brněnských hospodách, restauracích, barech a vinárnách se zabývá následujícími ulicemi a předměstími: Dvořákova, Lužánky, Dolní a Horní Heršpice, Husovice a Hlinky.
Brno Zájezdní hostince a hotely
Karel Altman, Vladimír Filip
Podstatná část knihy zabírající se zájezdními hostinci, tedy předchůdci hotelů, je historickou sondou do života od 18. do 19. století. Kniha obsahuje mnoho velmi kvalitního a zajímavého obrazového materiálu, který se také věnuje nejdůležitějším starým brněnským hotelům (Neuhauser, Padowetz, Grand hotel, Slavia aj.). Zajímavým oživením jsou obrázky mnoha interiérů včetně hostů i personálu, zejména z hotelů, které měly kavárny a bary se živou hudbou a programem, čtenář zde tedy najde i hudebníky, zpěváky a jiné účinkující.
Praha u piva
Karel Altman
Kniha líčí historii pražských lidových hostinců, hospod, šenků a pivnic zhruba od poloviny 19. do poloviny 20. století a navazuje na autorovu úspěšnou monografii Zlatá doba štamgastů pražských hospod (2003).
Zabývá se historií a kulturním významem piva jakožto nejrozšířenějšího nápoje v rozsáhlém spektru hostinských zařízení hlavního města. Zvláštní pozornost je věnována podnikům, kde bylo pivo na čepu, zejména pak legendárním pražským pivovarským pivnicím. Důkladnému zkoumání je podrobena také pivní kultura kmenových hostů (štamgastů) jednotlivých lidových hostinců, hospod, šenků a pivnic.
Kniha také obsáhle pojednává o roli, již pivo hrálo při utváření společenského života ve městě. Práce je výsledkem autorova mnohaletého bádání založeného na analýze dobových pramenů, je však psána populárně naučným stylem přístupným širokým vrstvám čtenářů.
Zlatá doba štamgastů pražských hospod
Karel Altman
Populárně naučná práce, která se zabývá svébytným kulturním a společenským jevem nazývaným štamgastenství, jehož nositeli jsou častí a pravidelní čili stálí neboli kmenoví hosté rozmanitých typů hostinských podniků, jaké existovaly v 19. a první polovině 20. století, tedy v časech, které z mnoha důvodů považujeme za jejich zlaté období.
Altman postihuje především zábavné momenty v životě pražských hostinských zařízení, líčí vztahy kmenových hostů k oblíbenému podniku a jejich projevy. Náležitě je zobrazeno vytváření různých krčemných kolektivů, od neformálních kroužků stálých hostů kolem téhož stolu přes hráčské skupinky až po relativně uzavřené stolní společnosti. Jsou zde také vylíčeny vztahy mezi jednotlivými skupinami, vstřícné i soupeřící. Rozsáhlý oddíl je věnovaný zvláštním vztahům, jaké vznikaly mezi stálými hosty podniku a jeho obsluhou, šenkýřem a číšníky, zejména jsou analyzována různá privilegia a výsady štamgastů, jež upřednostňovaly stálé hosty před náhodnými návštěvníky a povyšovaly je nad ně.
Kniha je bohatě doprovozena karikaturami a fotografiemi.
Krčemné Brno - o hostincích, kavárnách a hotelech
Karel Altman
Svěží a vtipné vyprávění o hostincích, kavárnách a hotelech, ale také o hospodách, výčepech a putykách v moravské metropoli je doprovázeno dobovými inzeráty, pozoruhodnými fotografiemi a pohlednicemi. První vydání knihy Krčemné Brno se na knihkupeckých pultech objevilo před víc než dvaceti lety a jeho dotiskovaný náklad je beznadějně rozebrán. Autor, který se danou tematikou i nadále profesně zabývá, přednáší o ní na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity a propaguje ji v rozhlase, proto původní text podstatně přepracoval, rozšířil a především aktualizoval. Atraktivní grafická úprava, množství obrazového materiálu i barevná příloha.
Hospodský vyhodil ze svého podniku šéfa opozice. Souhlasil jste s lockdownem, křičel
Majitel jedné z britských hospod v pondělí vyhodil ze svého podniku vůdce Labouristické strany sira Keira Starmera. Hospodského, jenž je sám dlouholetý volič labouristů, rozzuřilo, že Starmer podpořili několikaměsíční lockdown, který rozvrací ekonomiku a podnikání. Informoval o tom web Daily Mail.
Britského opozičního politika vyhodil ze známé hospody Raven v britském městě Bath její vlastník Rod Humphris, který je skeptický k lockdownovým opatřením. Majitel na politika křičel: „Vypadni z mé hospody!“ Krotit ho musela i Starmerova ochranka.
Popularita labouristického lídra mezi voliči se v průzkumech veřejného mínění propadla podle Daily Mail na nejnižší úroveň, zatímco konzervativci Borise Johnsona zažívají růst preferencí zřejmě díky zahájení vakcinace.
Majitel hospody Starmera obvinil z toho, že „selhal jako opoziční politik“, když podporoval lockdown a prosazoval například, že školáci musí nosit roušky.
Hluboce zklamaný labourista
„Víte, jaký je průměrný věk úmrtí s covidem? Podle Úřadu pro národní statistiky je to 82 let a tři měsíce. Průměrný věk úmrtí normálně? 81 let,“ volal na politika, zatímco mával papírem v ruce. „Proč se o tom v parlamentu nemluví? Vzpomínáte si, že by někdy staří lidé byli separováni v pečovatelských domech a nebylo jim dovoleno nikoho vidět?“
„Rozumíš tomu, že jsme podělali ekonomiku kvůli tomu, že prostě umírají staří lidé?“ Když se Starmer pokusil odejít a zasáhla ochranka, muž pokračoval: „Přišel jsem, abych mluvil s tímto mužem, ne s ochrankou.“
„Zklamal jsi mě. Celý život jsem voličem labouristů. Selhali jste jako opozice,“ dodal muž. „Selhali jste, protože jste se neptali, zda lockdown funguje. Chápeš? Tisíce lidí zemřely, protože jste nezvládli svou práci a nepokládali skutečné otázky.“
Keir Starmer nakonec muži odpověděl, přičemž poukázal na práci Národní zdravotnické služby během pandemie. Uvedl, že byli „zcela zahlceni“ případy: „Byli v první linii, kde udržovali lidi naživu, takže lekce ohledně pandemie od vás skutečně nepotřebuji. Děkuji.“
Poté, co politik vstoupil do hospody, byl majitelem okamžitě vykázán ven, přičemž mezi ním a politikovou ochrankou se strhla drobná šarvátka. „Vešel do mé hospody, aniž by se zeptal, a já jsem ho vyhodil. Alespoň jsem se ze všech sil snažil ho vyhodit – jeho ochranka se postavila mezi nás.“
Proč jsme se vzdali svých svobod?
„Myslím, že nás jako vůdce opozice naprosto zklamal. Naprosto selhal v pokládání otázek, které bylo potřeba položit, například proč jsme zahodili naši dřívější připravenost na pandemii? Proč jsme přijali zrovna lockdown? Proč jsme akceptovali ztrátu všech našich svobod?“
Uvedl také, že část světa žádný lockdown nepřijala a nemá přitom více úmrtí kvůli covidu než Velká Británie. „Proč Starmer nestojí v parlamentu a nemluví o tom, co se děje na Floridě? Mají tam velmi starou populaci, ale nemají více úmrtí než my. To znamená, že lockdown byl chybou, a měl by to říct v parlamentu,“ křičel hospodský.
ZDROJ: cnn.iprima.cz, Téma: Velká Británie tom 20. dubna 2021
https://cnn.iprima.cz/majitel-hospody-vyhodil-sefa-labouristu-vycetl-mu-podporu-lockdownu-a-restrikci-23545?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=hpfeed.sznhp.context&dop_req_id=cbQtJHIqud8-202104211749&dop_id=11358700
Rusko zvažuje zákaz prodeje českého piva. Má to ale háček, který nedomysleli
Rusko reaguje na české kroky v důsledku exploze muničních skladů ve Vrběticích velmi popudlivě. Česká republika vyhostila ze země 18 agentů a také vyloučila Rosatom z tendru na dostavbu jaderné elektrárny Dukovany, což je podle analytika Michala Šnobra velká ztráta, protože tato společnost měla, i díky politickému krytí, velmi dobré vyhlídky.
Rusové vyhostili rovnou dvacet českých diplomatů a podle všeho přemýšlejí o tom, jak poškodit Českou republiku také ekonomicky. Například šéf ruské organizace Střízlivé Rusko Sultan Chamzajev vyzval k tomu, aby došlo k zákazu prodeje českého piva na území Ruské federace.
“V Rusku vypijeme přibližně osm miliard litrů piva za rok. Z toho je určitá část českého piva. To je třeba zakázat, ať si ho pijí sami. Pak možná přijdou k rozumu a konečně se poučí,” uvedl Chamzajev v rozhovoru pro rádio Hovoří Moskva.
Takový návrh ale není z ekonomického hlediska příliš promyšlený. Z České republiky bylo totiž v roce 2020 do Ruska exportováno 465 tisíc hektolitrů piva, jak upozorňuje Tomáš Maier z České zemědělské univerzity v Praze. Dle zprávy pivovaru Kirin přitom celková ruská spotřeba činila 83,06 milionu hektolitrů. Podíl z Česka vyvezeného piva na této spotřebě tak činil 0,47 %.
Piva českých značek se ale v Rusku pijí v mnohem větší míře, než jaká by odpovídala tomuto číslu. Vtip ale spočívá v tom, že jde v drtivé většině o licencovanou výrobu. Piva sice používají české značky, ale jsou vyráběny přímo v Rusku.
Zákaz českého piva, tedy českých značek piva, by proto vedl především k zasažení vlastního výrobního sektoru.
Pokud by došlo k zákazu pouze takového piva, které je vyráběno v České republice, znamenalo by to pro české pivovary určitý problém. Přibližně deset procent jejich celkového exportu jde právě do Ruska. Jsou tu ale velké rozdíly. Do Ruské federace například ze všech nejvíce vyváží Tradiční pivovar v Rakovníku, který vyrábí pivo Bakalář. Ten je přitom vlastněn kyperskou společností Growthway Investments, kterou ovládá ruský podnikatel Andrej Brajlovský.
Dá se tedy říct, že taková a pravděpodobně i jakákoliv jiná podobná odvetná akce narazí na dnešní podobu globalizace, v níž je vše tak úzce provázané, že se můžete snadno střelit do vlastní nohy.
ZDROJ: Aleš Kulhánek, 21. 4. 2021, www.mix24.cz
https://www.mix24.cz/rusko-zvazuje-zakaz-prodeje-ceskeho-piva-ma-to-ale-hacek-ktery-nedomysleli/?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu#dop_ab_variant=553800&dop_source_zone_name=hpfeed.sznhp.box&dop_req_id=sTzHGYQtUwr-202104221305&dop_id=11384764