Pivo v Akci a René Costache

Černou čubku v názvu hospody nahradí chrt, místní ale protestují
Skotská restaurace Black Bitch (Černá čubka), která ve městě Linlithgow stojí už 350 let, se z rozhodnutí majitelů přejmenuje. Řetězec Greene King, který hospodu vlastní, uvedl, že stávající název má „rasistické a urážlivé konotace“. To se však nelíbí místním, kteří v názvu vidí naopak historii svého města.
Přejmenování hospody v městečku v Západním Lothianu vyvolalo ostrou debatu. Zatímco majitelé si stojí za tím, že název se do dnešní doby nehodí, někteří obyvatelé naopak argumentují tím, že název nikdy nebyl myšlen rasisticky a odkazuje na historii města. Nový název by měl znít Black Hound, což v překladu znamená černý chrt.
V Linlithgowu vznikla i petice, která volá po zachování tradičního názvu. Ke středečnímu dni ji podepsalo zhruba 800 lidí. Její signatáři tvrdí, že název vychází z legendy, která vznikla okolo roku 1600. Ostatně slovním spojením Black Bitch se označují někteří obyvatelé městečka a stejně se jmenuje i místní magazín.
Název je spojen s místním erbem. Ten znázorňuje fenu (zastarale čubku) chrta, která zachránila svého pána, jenž byl odsouzen k trestu smrti vyhladověním.
Společnost Greene King uvedla, že před svým rozhodnutím konzultovala chystanou změnu s řadou skupin a organizací a nechala si rovněž vypracovat průzkum, který údajně ukázal, že mnoho návštěvníků by se necítilo dobře, kdyby navštěvovali hospodu pod současným názvem. Na radnici nyní bude předložena žádost o změnu názvu napsaného na štítu hospody.
„Je to šílená byrokracie. Nevidím důvod, proč to měnit. Jsem Black Bitch a jsem na to patřičně hrdá,” řekla deníku Record 74letá Betty Scottová. „Je to naše historie. Vždyť samotná změna z čubky na ohaře je svým způsobem taky sexistická,” řekla pro změnu 55letá Lesley MacArthurová.
„Je to případ, kdy se politická korektnost zvrhne. Ti, kdo chtějí změnit název, evidentně neví nic o historii našeho města,” doplnil Simon Law.
Jiný názor má Abel Aboh, předseda komunitního fóra pro diverzitu v Západním Lothianu (West Lothian Community Race Forum). „Jako člověk, který v Západním Lothianu žije, vím přesně, jak jsem se cítil, když jsem název hospody viděl. A ten pocit se nikdy nezmění. Domníváme se, že název by měl být změněn, aby signalizoval rozmanitost. V Západním Lothianu žijí a pracují lidé ze všech společenských vrstev,“ uvedl.
„Linlithgow je jedno z nejstarších měst v této oblasti a víme, že tento název měl vždy historickou souvislost. Zároveň se ale musíme zamyslet nad tím, co se děje dnes a jestli takový název skutečně odráží rozmanitost, inkluzi a rovnost. Tedy věci, které ve Skotsku v 21. století potřebujeme. Doufáme, že lidé nový název přijmou,“ dodal.
Název hospody je už pátým, který společnost Greene King v roce 2021 mění. V minulosti už byly přejmenovány tři podniky s názvem The Black Boy a The Black’s Head.
„Je to důležité rozhodnutí a my jsme přesvědčeni, že je správné. Známe historii hospody a odkud její název pochází, a proto volíme nový název, který stále historické tradice dodržuje. Budeme se snažit zachovat i erb s původním symbolem,“ uvedl Nick Mackenzie, generální ředitel Greene King.
ZDROJ: 3.12. 2021, 8:38 hod., Jakub Štěpánek, Novinky
https://www.novinky.cz/muzi/clanek/cernou-cubku-v-nazvu-hospody-nahradi-chrt-mistni-ale-protestuji-40380010#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=novinky.sznhp.box&dop_req_id=VNTxCSFQvnh-202112031122&dop_id=40380010&source=hp&seq_no=6&utm_campaign=&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz

Rodiče chtěli mít z Tamary učitelku. Teď ale v Brně vaří pivo
Většina sládků v pivovarech jsou muži, devětadvacetiletá Tamara Dolníčková je jednou z pouze zhruba dvaceti žen v České republice, které se věnují této profesi. Nyní v nově otevřeném brněnském pivovaru Harry. „Samotnou mě to překvapilo, vždycky mne brali pozitivně. Spousta mužů se i v práci nabízí, aby my pomohla s těžší manuální prací. Jsem ráda mezi muži," zmiňuje.
Upozorňuje že, sládkování byla historicky ženská profese. „Napřed vařily pivo ženské," říká.
Pivo měla ráda už od dospívání. „Poprvé jsem viděla na vlastní oči, jak vzniká pivo v plzeňském Prazdroji. Pak jsem začala zjišťovat, kde bych mohla studovat. Přihlásila jsem se na Technologii potravin na Mendelovu univerzitu. Věděla jsem, že se tam vaří školní piva," přibližuje Dolníčková.
Původně studovala pedagogiku na Masarykově univerzitě, ale na oboru jí vadilo hodně teorie. „Moc mě nebavilo jenom sedět v lejstrech. Snové povolání podle mých rodičů byla učitelka na základní škole," vzpomíná mladá žena, která pochází z Velké Bíteše na Vysočině.
Soukromý výčep
První pivo začala vařit s přítelem doma, ale přiznává, že s domácí výrobou už skončila. „Je z toho mnohem větší nepořádek a i více hodin práce než v pivovaru. Ale nestalo se, že bychom něco vylili," usmívá se Dolníčková.
Kladný vztah k pivu podle svých slov zřejmě zdědila po otci. „Má soukromý výčep ve stodole. Podporoval mě. Zato mamka se s tím nemůže smířit doteď," říká.
Snové povolání
Před svým příchodem do Brna už pracovala v pivovarech v Praze, Tišnově i Olomouci. „Můj cíl byl původně jít vařit po plzeňského Prazdroje. Považovala jsem to za snové povolání. Ale pak jsem v Olomouci přičichla k řemeslným pivům. Člověk má být více na co hrdý," přibližuje Dolníčková.
Při vaření piva je jako žena věčně nespokojená. Zářným příkladem i světlý ležák Born. „Pořád jsem to ladila a měnila chmelení. Jsem ráda, že na něj byly pozitivní ohlasy," je spokojená Dolníčková.
V hlavě už má recepty na další piva. Má vymyšlených i spoustu speciálů. „V létě by to mohl být třeba kyseláč na způsob aperolu," naznačuje absolventka Mendelovy univerzity.
Zdroj: Autor - Michal Hrabal, brnensky.denik.cz, 3.12. 2021, 15:00 hod. (aktualizováno 15:49 hod.)
https://brnensky.denik.cz/zpravy_region/rodice-z-ni-chteli-mit-ucitelku-zivi-se-jako-sladkova-v-brnenskem-pivovaru-20211.html

"Pít můžeme příliš, ale nikdy ne dost."
Gotthold Ephraim Lessing - básník, literární a divadelní kritik, spisovatel, filosof (1729-1781)

„Není žádné tajemství života. Cílem života, má-li život vůbec nějaký cíl, je stále vyhledávat pokušení. A těch není ani zdaleka mnoho.“ 
Oscar Wilde - dramatik, prozaik a básník (1854 - 1900)

"Jediný způsob, jak se zbavit pokušení, je podlehnout mu."
Oscar Wilde - dramatik, prozaik a básník (1854 - 1900)

Vladislav Vančura (*23.06.1891 - †01.06.1942) - Rozmarné léto
Výčet jídel
Pan Důra, major a abbé vešli do staré hospody U čtrnácti pomocníků a vedli si vesele.
"Jezme a pijme," řekl Hugo. "Dejte sem večeři! Tučný sýr, zvěřinu, ptáky, jehňata, vše, co se líhne živé, a vše, co se líhne z vejce. Dejte sem vše, co zraje jedlého, vše, co je oploutveno, a všechny druhy plžů, kteří se požívají ve vzdělaných zemích. Dejte to sem! Je večer, země se otočila a tu bývá obyčej jísti."

"Tam ve spodních dvířkách patníku
zdá se bejt oběh piva
víc než jasnej"
Psí vojáci - Sbohem a řetěz (Národ Psích vojáků - kompilační studiové album z r. 1996)

 Filip Topol (Psí Vojáci)

„Ty mamlase, tobě to nechutná?“ Svérázný svět číšníků a hostinských
Hostinský z podniku U Krvavého Tondy v pražské Palackého ulici (dnešní Belgická) byl známý krobián a nelida. V roce 1908 chodil podle Jaroslava Haška po lokále a sledoval bedlivě své hosty. Byl to mohutný, svalnatý chlap a vyvolával respekt. Jakmile někdo nedojedl objednanou krmi, zařval na nebožáka: „Ty mamlase, tobě to nechutná? Tak proč sem lezeš?“ A popadl strávníka pod rameny a vynesl jej před dveře.
Takové chování ovšem neodpovídalo pohostinské etice a bylo trestáno především v živnostnickém tisku a spolcích.
Už v druhé polovině 19. století se zformovaly odborové i odborné listy a spolky, které na podobné nešvary poukazovaly. Patřil k nim například Věstník českoslovanského číšnictva a malohostinstva, který se později přejmenoval na Otakara, spolek s příhodným názvem Hostimil a stejnojmenným časopisem s podtitulem Hostinské listy či Číšnické listy a Číšnický obzor.
Vedle poskytování odborných rad organizovaly všechny listy a spolky výlety, plesy, cesty do zahraničí za poznáním.
Dlužno podotknout, že vztahy mezi nimi byly leckdy napjaté a svárlivé.
Ženy v lokále
Ve středu 1. ledna 1902 pořádal redaktor Číšnických listů Rudolf Štěpán neobvyklou akci. Svolal pražské číšnice do restaurace U Medvídků, aby je získal pro založení Organizace pracujících číšnic. Číšnické listy tíhly k sociální demokracii, a tak si přizvaly i dvě sociálnědemokratické řečnice. Akce dopadla katastrofálně.
List Otakar, který sympatizoval se stranou národně sociální, radostně konstatoval: „A tak se tam pěkně sešli. Štěpán, ty dvě řečnice a pak jedna číšnice, a to ještě nevyučená.“ Otakar byl vůbec proti ženám v pohostinství. Domníval se, že snižují jeho úroveň, protože „ženské často si pletou roznášení nápojů s nemravnostmi, k hostu si přisedají a koňáček loudí“.
Obecná ovšem byla ve všech listech snaha co nejvíc zlepšit svou práci.
Číšník i hostinský se měli učit cizím řečem, znát své hosty jménem nebo „podle karakteru“ nevymáhat neomaleně diškreci.
Ten, o kterém se vědělo, že nedělá zrovna čest svému oboru, byl nemilosrdně vláčen v tisku.
Tak například U Brejšků v Praze v březnu 1910 jakýsi Jan Švestka, vrchní číšník, nazval svého kolegu tajtrdlíkem, blbcem a troubou a hned druhý den si o svém počinu mohl přečíst v Otakarovi. Stejně přísně se sledovalo, jestli jsou číšníci a hostinští řádně vyučeni ve svém oboru. Chudák ten, který kvalifikaci nesplňoval.
Švec dělá vrchního číšníka
Otakar sděloval 25. března 1910 přímo denunciačně: „V kavárně City v Mikulášské třídě v Praze jest jako vrchní číšník zaměstnán vyučený mistr švec, později vyhozený zřízenec dráhy.“ A aby nebylo pochyb, o kom je řeč, redaktor doplnil: „Jmenuje se Václav Lorenc.“
Listy také sledovaly kvalitu piva a vína v jednotlivých lokálech.
Pro reklamu na pivo využívaly doporučení známých osobností. Zvlášť oblíbený byl lékař profesor Hamerník, který napsal po vypuknutí cholery v Praze v 19. století: „Dobře vyleželé pivo jest znamenitě účinkující prostředek proti choleře. Měl jsem příležitost pozorovati, že nemocní, zcela již apatičtí, poživše sklenici dobrého piva, cítili se osvěženými a posilněnými.“
Vedle poskytování odborných rad organizovaly všechny listy a spolky výlety, plesy i cesty do zahraničí za poznáním. Většina jejich účastníků zůstala anonymní. Byli ale tací, kteří se svým chováním proslavili, ba dostali se do literatury a mnozí slavní na ně vzpomínali.
Dobrák pan Patera
Vrchní číšník v kavárně Union v Praze na rohu Národní třídy a Perštýna (již zaniklá) byl pozoruhodný pán. Kavárnu navštěvovali malíři, literáti, sochaři a Pateru měli v oblibě. On jim to oplácel. Působil v kavárně od roku 1907 a hned po několika dnech si zapsal do paměti, co který host čte za noviny. A jakmile dotyčný vešel, už mu nesl oblíbené čtivo. Znal dobře své hosty, jejich poměry a zvyky.
To se mu také nevyplácelo, protože nejen často „počkal“ s placením, ale i sám půjčoval. Sám byl někdy neurvalý, až hrubý, ale to byla jen jakási zástěrka jeho štědré mysli. Hosté mu dohromady dlužili i několik tisíc korun. Někdy se dotyčný „vypůjčovník“ styděl, že nemá peníze a kavárně se vyhýbal. Jak jej poté Patera potkal, prohlásil: „Když už, člověče, nejdou platit, tak přijdou alespoň na kafe s máčením, jíst přece musej, co si na nich vezmu, když umřou hlady?“
Poskytování půjček ovšem nebylo zrovna delikátní. Josef Lada, který se za nedostatek peněz velmi styděl, nikdy nevěděl, kde a jak má Pateru o peníze požádat, aby to neslyšeli ostatní hosté. U sklepa? Na chodbě? Nakonec prosbu zašeptal u svého stolu. Patera nehnul ani brvou, ale: „Co to bylo, ke všem čertům platné? Když se potom rozkřikl na celou kavárnu: No dobrá, dáte mi to zítra!‘“
Pan Patera měl umělce rád.
Hledal mrtvé hosty
E. A. Longen, spisovatel a dramatik, vzpomínal, jak Patera s oblibou pozoroval Jaroslava Haška, který psal své humoresky přímo v kavárně. Občas k němu přistoupil a říkával něco na tento způsob: „Napíšou tam do toho povídání něco o černým kafi nebo buchtě, ať vidím, že sou opravdovej spisovatel, pane Hašek.“
A: „Hašek přikývl a pak se Patera při čtení povídky podivoval, neboť zapletl do děje jak určená slova, tak i vrchního Pateru, který později Haška podplácel, aby prý nebyl smýkán novinářským bahnem.“
Patera měl své oblíbence, ale běda, když jej někdo rozzlobil. Ve svém volnu obcházel všechny kavárny a hledal své „nevěrné“ hosty.
Když nějakého našel, přistoupil k němu a zahudroval: „U mně jste mrtvej muž, pane!“ Půjčky se pak dotyčný už nedočkal.
Pan Patera odešel do důchodu v roce 1925 a všichni toho litovali.
Byli ovšem i jiní známí hostinští a číšníci.
Kvůli své dobrotivosti zkrachoval
Do dějin národního hnutí vstoupil v 19. století Petr Fastr, hostinský od Zlaté husy v Praze. Byl rodákem z Domažlic, vyučil se mlynářským, ale nakonec skončil v kavárně V Královské lázni v Praze, kde se scházeli čeští vlastenci. Březnová povodeň roku 1845 podnik zatopila a Fastr utrpěl velké ztráty. Nevzdal se a najal si hospodu U zlaté husy na Koňském trhu (dnešní Václavské náměstí).
I tam pomáhal šířit vlastenecké spisy a v revolučním roce 1848 se stal důstojníkem občanské gardy a byl zván „vojvodou z Koňského trhu“. Po porážce revoluce uprchl z Prahy a hmotně se už nikdy nevzpamatoval.
I jiní hostinští podporovali českou inteligenci a studenty. „Otcem studentů“ byl zván hostinský František Pěkný, majitel Staroměstské pivnice v Praze a později vlastník hospody v Jilské. V první polovině 19. století půjčoval peníze chudým literátům a nemajetným studentům odpouštěl útratu. Byl tak známý, že mu Jan Neruda věnoval jednu ze svých vynikajících Podobizen. To ovšem nezabránilo tomu, že nakonec kvůli své dobrotivosti zkrachoval.
Významnou postavou pražského pohostinství a představitelem zmíněného spolku Hostimil byl Václav Petzold, nájemce bývalého Šlechtického kasina v Celetné ulici. Pracovat u Petzolda bylo pro číšníky ctí (do 70. let 19. století se místo slova číšník používalo sklepník). Scházela se u něj lepší společnost, přátelé Jaroslava Vrchlického a výbor spolku spisovatelů Máj.
Stejně známý byl i Karel Šroubek, který po roce 1918 koupil hotel, dnešní Evropu na Václavském náměstí. Konkurovat mu mohl snad jen stavitel Václav Havel se svou Lucernou. Šroubek rád cestoval a měl jednu zásadu: „Směj se a vše rozesměješ kolem!“
K legendárním pražským hostinským patřil také starý Pinkas, který si zakoupil dům na tehdejším františkánském plácku v Praze. Čepoval plzeňské a byl to také známý mecenáš českých studentů. Dlužno podotknout, že pivo jim natočil zadarmo až poté, co je vyzkoušel z dějepisu.
Jeho nejoblíbenějším zákazníkem byl František Palacký. Už když jej viděl vstupovat do dveří, letěl hned k němu, aby jej uctivě pozdravil a odebral mu kabát. V pozdějším období chodili k Pinkasům další známí lidé - František Langer, Zdeněk Štěpánek nebo Jan Masaryk. Umělci milovali také zaniklou hospodu U Ježíška ve Spálené ulici s prošlapanou podlahou a nízkými stropy, kde číšník Vincenc Mráz obsluhoval Jana Nerudu, Ignáta Herrmanna, Antala Staška a Bedřicha Smetanu. Zvlášť Neruda byl oblíbený.
Rady číšníkovi
„Když si tak vzpomenu na všechny ty časy! Na všechna ta piva! Na ta divodivoucí jídla! Na ty černé servity a tmavé kouty, na zelené stoly a stolice žluté!“ básnil Jan Neruda o oblíbené hospodě. Měl U Ježíška vlastní stůl a jako starý mládenec tam byl denním hostem.
Mladý Ignát Herrmann skvělého fejetonistu obdivoval a líčil, jak stálí hosté s nadšením čekali, až se Neruda objeví. A poté nastalo veliké představení: „Pan Franc U Ježíška pojímal obsluhu čelného hosta jako obřad. Nejprve mu přinesli hovězí polévku, hustou, že by po ní ,mohly kočky chodiť. Neruda pomalu, s gustem labužníka vychutnával tu dobrotu. Poté začalo další dějství gurmánské podívané. Úslužný číšník přispěchal s hovězím masem a omáčkou s knedlíkem. Poté - jako zákusek - miska halušek s uzeninou.“
Herrmann se nestačil divit, jak to do Nerudy všechno jen padá.
Pak si básník zapálil viržinko, hrál karty či kulečník a hlavně debatoval se svými obdivovateli.
O práci číšníků a hostinských se velmi zajímal, a dokonce vytvořil seznam vybraných úkonů, které by číšníci měli zvládnout: „1. unést velký tác s jídlem na vztýčených pěti prstech, 2. unést v jedné ruce deset malých piv, 3. zavlát a zatočit malebně servietou, 4. rozvážet na velocipédu jídla a nápoje mezi stoly, 5. klonit se podle diškrecní míry, 6. podávat ohně a novin, 7. umět vyhazovat hosta.“
Takové rady ovšem odborné listy pro číšníky a hostinské neznaly. Ty pokračovaly ve své běžné činnosti i po roce 1918, ale mnozí pamětníci se shodli, že takoví číšníci a hostinští, jako byl starý Pinkas či pan Patera, byli už výjimkami.
ZDROJ: 25.12. 2021, 21:50, Autor - Lenka Bobíková, Právo, www.novinky.cz
https://www.novinky.cz/historie/clanek/ty-mamlase-tobe-to-nechutna-sverazny-svet-cisniku-a-hostinskych-40375675#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=novinky.sznhp.box&dop_req_id=mtuZXZH4eJG-202112260701&dop_id=40375675&source=hp&seq_no=6&utm_campaign=&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz

Když roste břicho u muže, pivo za to nemůže.

Legenda opět kralovala. Chci odejít jako šampion, nechci brát zápasy pro peníze, má jasno Hron
Před zápasem dal v úterý tradiční pivko a ve středu šel do ringu. Kickboxer Tomáš Hron prožil na vlastní kůži zápas číslo 122. A to v legendární Lucerně na Galavečeru profesionálního boxu a K-1. Vyhrál, porazil o dvacet let mladšího soupeře Gabrijela Ojdaniče z Chorvatska na body. Česká legenda získala český mezinárodní titul WAKO PRO. Bude na oslavu opět pivko? "Vždycky říkám, že si jich dám hodně, ale moc nevydržím. Ve čtvrtek ještě koučuju Matěje Peňáze na Oktagonu, když vyhraje, dáme si společně pivo,“ byl po zápase spokojený Hron. Opět potvrdil, že patří mezi špičku. 
ZDROJ: 30. 12. 2021, Autor: Libor Kalous, www.kaocko.cz
https://www.kaocko.cz/cs/ko/legenda-opet-kralovala-chci-odejit-jako-sampion-nechci-brat-zapasy-pro-penize-ma-jasno-hron.html?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu#dop_ab_variant=678900&dop_source_zone_name=hpfeed.sznhp.box&dop_req_id=JMbQhUzaoQX-202112301347&dop_id=14705531

Roztržená holeň a ring od krve. Doktor stopnul bitvu těžkých vah. Vítěz šel na pivo, poražený na šití
Oba navážili hodně přes metrák. Michal Reissinger a Michal Zezulka si dali kickbox na Galavečeru profesionálního boxu a K-1 v Lucerně. Fanoušci si nakonec v tomto duelu moc akce neužili, tento boj skončil už v prvním kole. Duel zastavil lékař. Zezulka trefil soupeřovo koleno a během pár sekund se mu holeň otevřela. Z pěticentimetrové rány se hned valila krev. Bylo jasné, tohle je konec. Ring se musel uklidit a Zezulka šel hned v zákulisí na šití. Vítěz byl jasný. „Jsem rád, že nejsem zbitej jako pes,“ přiznal Reissinger, který odešel hodně přejetý z předchozího souboje s Františkem Kohoutem. Vítěz šel v Lucerně na pivo, poražený okamžitě na šití.
ZDROJ: 30. 12. 2021, Autor: Libor Kalous, www.kaocko.cz
https://www.kaocko.cz/cs/ko/roztrzena-holen-a-ring-od-krve-doktor-stopnul-bitvu-tezkych-vah-vitez-sel-na-pivo-porazeny-na-siti.html?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu#dop_ab_variant=678900&dop_source_zone_name=hpfeed.sznhp.box&dop_req_id=rBPQqCkIR93-202112301413&dop_id=14710337

Přestřelka snajprů a výkon večera. Peňáz zvedl lidi ze židlí. Za 14 měsíců shodil a nabral 80 kilo!
Přestřelka, kde zvonily brady, nakonec jedna povolila. Výhru v Brně na Oktagonu 30 slavil Matěj Peňáz, který nakonec poslal k zemi Cheicka Koneno. Ale byla to robota. Sám mistr KO v prvním kole vrávoral, když ho trefil soupeřův hák. Ve třetím kole ale tuhle bitvu Money ukončil, TKO a výkon večera. „Naštěstí ve třetím kole jsem trefil čistě, viděl jsem, že je nalomený,“ přiznal náročnou šichtu Peňáz, který za čtrnáct měsíců stihl v MMA pět zápasů a všechny vyhrál před limitem.
Váš trenér Tomáš Hron ve středu slavil výhru v Lucerně, budete slavit společně?
Dáme si s Tomem vítězný pivo. Já nejsem žádný velký party man, ale vítězný si dneska určitě dám. Jsem rád, že jsme to oba zvládli.
ZDROJ: 31. 12. 2021, Autor: Libor Kalous, www.kaocko.cz
https://www.kaocko.cz/cs/ko/prestrelka-snajpru-a-vykon-vecera-penaz-zvedl-lidi-ze-zidli-za-14-mesicu-shodil-a-nabral-80-kilo.html

Hvězda ranaře stoupá strmě vzhůru! 
Jen málokterý bojovník v Česku udělal během minulého roku tak velký výkonnostní i výsledkový progres, jako se to povedlo Zdeňku Polívkovi. Třiadvacetiletému bijci s přiléhavou přezdívkou Gameover, který v Oktagonu zažil přímo pohádkový podzim. V září totiž v kleci pohřbil amerického veterána UFC Erica Spicelyho a v listopadu pak dokázal získat i skalp hvězdného Poláka Roberta Bryczeka, jemuž připravil dost pekelné přivítání ve střední divizi. V ní se Polívka propracoval až na aktuální čtvrté místo a je tak jedním z horkých kandidátů na to se stát se příštím titulovým vyzyvatelem.
Dopřál jste si během svátků cukroví, co hrdlo ráčí?
No jasně. Úplně nejradši mám vosí hnízda, těch sním vždycky kila. Bez nich by to pro mě ani nebyly tradiční Vánoce. A dopřál jsem si i nějaké to pivo nebo rumíček. Už se sice dávám zvolna zase do kondice, ale nijak extra to nehrotím.
ZDROJ: 1. 1. 2022, Autor: Ondřej Huml, www.kaocko.cz
https://www.kaocko.cz/cs/ko/hvezda-ranare-stoupa-strme-vzhuru-sefum-rfa-dal-uz-podruhe-kosem-jaky-konec-prorokuje-vemolovi.html?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu#dop_ab_variant=678900&dop_source_zone_name=hpfeed.sznhp.box&dop_req_id=CP670fp3vII-202201010910&dop_id=14723759

Blíží se konec tradičního piva? Nový výrobní proces straší pivaře ve snech
Střet piva s ekologií vedl ke vzniku nového výrobního procesu, z něhož řada lidí nemá moc velkou radost.
Čím dál více lidí řeší, jak chránit planetu před uhlíkovou stopou. Výrobci piva to pojali po svém.
Pivo bez alkoholu i vody
V reakci na mezinárodní jednání týkající se snížení emise skleníkových plynů se k akci přihlásili i výrobci piva. Nejen výroba, ale i transport sudů na obrovské vzdálenosti vyžaduje obrovské vklady energií a z nich vyplývající emise uhlíku, které se výrobce piva rozhodl omezit. A jelikož dopravní systémy změnit nelze, je potřeba sáhnout k množství přepravovaného materiálu. Americká společnost Sustainable Beverage Technologies (SBT) vyvinula stroj BrewVo, který vyrábí verzi piva obsahující mnohem méně vody než je obvyklé. V zásadě je jedná o extrémní pivní koncentrát, který si každý může dodělat doma.
Pivní koncentrát
Proces výroby je následující. Nejprve se vaří pivo standardním procesem. Následně se z něj odstraní alkohol a přidá nová dávka mladiny (cukernatý meziprodukt vznikající v první fázi technologického procesu výroby piva). Několikerým opakováním procesu vzniká silně aromatický, viskozní koncentrát, který se dá skladovat i přepravovat v mnohem menším balení. Alkohol se následně do koncentrátu vrátí. Voda se do něj přidá až na místě určení, nemusí se tedy přepravovat. Výsledný produkt hustotou i barvou připomíná motorový olej.
Společnosti SBT a Alfa Lava v rámci zpětného doplnění vody dodávají přístroje, které do koncentrátu vrátí filtrovanou vodu ideálních parametrů. U piva se tato myšlenka zdá revoluční, ale u nealkoholických nápojů už podobný systém přepravy koncentrátu a následného naředění už nějakou dobu funguje. Pivo je pak sice považováno za velmi tradiční nápoj, ale jak ukazují ceny z několika mezinárodních soutěží, piva vyrobená „koncentrátovým“ systémem BrewVo budou mít své místo na pivním trhu.
Voda dělá pivo
Z pohledu množství emitovaného uhlíku podobný postup dává logiku. Méně přepravovaného materiálu znamená méně uhlíku přiloženého do kotle skleníkového efektu. Jenže voda, z níž je pivo vařené, je jednou ze základních ingrediencí tvořících chuť piva. Každý pivovar má svou charakteristickou vodu. Plzeňský pivovar nedá na svou vodu dopustit a jesenický pivovar Holba má vlastní studnu přímo v areálu pivovaru. Jen těžko by si milovníci konkrétních značek uměli představit, že by se voda dodávala do piva z různých zdrojů podle místa, kde by se pivo „kompletovalo“. Podle výrobce by stačilo dokonce vlít koncentrát do sifonu. To už si pravověrný pivař dokáže představit snad jen s bolestí na hrudi. 
ZDROJ: Autor: Topi Pigula, Vydáno: 31.12. 2021, zoommagazin.iprima.cz
https://zoommagazin.iprima.cz/zajimavosti/pivni-koncentrat?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu#dop_ab_variant=678900&dop_source_zone_name=hpfeed.sznhp.box&dop_req_id=S2AsXClg16M-202201011739&dop_id=14718515

„Nechci se vyvyšovat, ale průkopníci nových směrů uznají, že já to byl, jež zavedl do českého básnictví moderní vymoženosti jako pivo, viržinka atd. Volný verš jsem si neoblíbil, je v něm málo citu. Proti upřílišněným požadavkům srdce je marno bojovat.“
František Gellner (19. června 1881, Mladá Boleslav – asi 13. září 1914, prohlášen za nezvěstného na haličské frontě 1. světové války) byl český básník, prozaik, kreslíř, malíř, karikaturista a ilustrátor, představitel tzv. generace anarchistických buřičů.

Všichni mi lhali, všichni mi lhali,
blázna si ze mne dělali.
Přede mnou citem se rozplývali,
za zády se mi vysmáli.
Žurnály, básníci, učenci lhali
po léta za nos mě vodíce,
muži mi lhali, a ženy mi lhaly.
Ženy, ty lhaly mi nejvíce.
Srdce mé stále po lásce prahne,
nikomu však již nevěřím.
Když někdo ke mně ruce své vztáhne,
ustoupím bojácně ke dveřím.
Řek bych, že všechno je ztraceno v žití,
žití je však tak záhadné!
Klidný jsem, mohu-li pivo své píti.
Hořící tabák nezchladne.
Touha má bloudí těkavě světem,
a já popíjím v úzkých zdech.
Co je mi po tom, budu-li dětem
cestou k domovu na posměch!
Propil jsem peníze, na dluh pít budu.
Šťasten, kdo propije boty své!
Zřím oknem krčmy ven v rozmoklou půdu.
Podzim ze stromů listí rve.
Gellner František (*19.06.1881 - †září 1914)
z básně Všichni mi lhali (Radosti života)
text básně převzala punková skupina Visací zámek (píseň Všichni mi lhali) 

„Já držím pohár ve své dlani.
Je zpěněný a přetéká.
Já držím pohár ve své dlani,
jenž čeká na rty člověka.
Jenž čeká, zdali víno jeho
se do brázd vyschlých rozleje,
na snivých květech v jiných světech
zda zavěsí své krůpěje.
Jenž čeká, zda se sehnou květy
pod onou tíží ku zemi.
Jenž čeká, zdali jiné světy
rozzáří svými vůněmi.
Já držím pohár ve své dlani,
jenž čeká na rty člověka.
Já držím pohár ve své dlani:
své srdce, které přetéká.“
báseň Přetékající pohár ze sbírky Po nás ať přijde potopa - František Gellner 

„Má řeč je hrubá jako můj smích
a jako moji známí.
A alkohol (to myslil bych!)
jemnosti nepřidá mi.“
z básně Což, páni spisovatelé ze sbírky Radosti života - František Gellner 

Jižní Amerika se stala jeho druhým domovem, Ekvádorce učí pít pivo
Když v roce 2005, ve svých 21 letech, poprvé navštívil Ekvádor, nenapadlo ho, že se Jižní Amerika stane jeho přechodným domovem. Ačkoli tvrdí, že se do Česka jednou vrátí, zatím má spoustu práce s tím, aby náš věhlas šířil tam. Jak? Tím nejtypičtějším – pivem.
„Překvapivě dorazili všichni významní lidé, které jsem pozval. Tradičně náš generální honorární konzul pro Ekvádor José Aguilar z města Guayaquil, zástupce primátorky, místní podnikatelé, politici, ale i štamgasti,“ vzpomíná Martin Smetáček na to, jak v polovině října slavnostně otevřel restauraci Golden Prague Pub, tedy hospodu Zlatá Praha. Už čtvrtou v této jihoamerické zemi. Ta nejnovější se nachází ve městě Guayaquil, druhém největším v Ekvádoru, konkrétně v prestižní rezidenční čtvrti Samborondón.
Tak jako v těch už dříve otevřených se v ní čepuje pivo z vlastního pivovaru Golden Prague, který stál na počátku gastronomického dobrodružství Martina Smetáčka a jeho českých společníků.
Pivo by mělo chutnat skutečně jako v české hospodě, neboť všechny suroviny s výjimkou vody si nechává dovážet ze své domoviny a na jeho výrobu dohlíží český sládek. Stálá nabídka zahrnuje jedenáctistupňový světlý a tmavý ležák, dále silnější, čtrnáctistupňový císařský ležák a k tomu populární, ale pro Česko netypickou svrchně kvašenou variantu typu IPA.
„Založit pivovar byl spontánní nápad, který se do dvou let od svého zrození uskutečnil. Původní plán byl prodávat veškerou produkci v naší první hospodě. Jenže konzum na hlavu je v Ekvádoru velice nízký, což nás přimělo dodávat i jinam. Náš aktuální výstav činí 2400 hektolitrů ročně, 95 procent prodáváme v sudu a jsme největším hráčem v sudovém pivu na ekvádorském trhu,“ chlubí se osmatřicetiletý rodák z Kutné Hory, jenž v Ekvádoru žije deset let.
První Čech tu vařil zlatý mok už před sto lety
Ačkoli je tato země od nás vzdálená 10 000 kilometrů, odhalíme v ní i českou stopu. Se začátkem druhé světové války sem emigrovalo několik tisíc lidí z Československa, a to především židovského původu. „Jejich potomci jsou dnes už Ekvádorci, kteří mimochodem patří k nejúspěšnějším lidem v zemi,“ říká Martin Smetáček.
Pivo tu však začal vařit už v roce 1913 Plzeňan František Bolek. Vzniklá značka Pilsener je dnes nejpopulárnější v zemi, patří nadnárodnímu koncernu, ale podle Martina Smetáčka nemá svou chutí už nic společného se svým plzeňským předobrazem. Na slavnostní otevření nejnovější pobočky restaurace Zlatá Praha nicméně dorazil Andrés Lumír Bolek, vnuk tehdejšího sládka, jenž se zapsal do pivní historie Ekvádoru.

Příliš exotické knedlíky
Český pivovar a přidružené restaurace dnes zaměstnávají 60 lidí. Za kmenový považuje Martin Smetáček personál z první hospody v Cuence. „Jsou to lidé, kteří pro nás dělají minimálně tři roky. Ty jsme postupně rozeslali do ostatních lokálů včetně Galapág, kde pracují jako manažeři.“
„Lovil“ ovšem i v zahraničí. Jedna manažerka přišla z Kolumbie, z argentinského Buenos Aires zase nalákal šéfkuchaře. „A hodně spoléháme na venezuelské emigranty, mezi nimiž lze najít velmi kvalitní pracovníky,“ říká.
Středobodem restaurací je pivo, které však Ekvádorci nepijí zdaleka v takové míře, jak jsme zvyklí u nás. Podle šéfa podniku někde mezi 30 a 45 litry na hlavu, zatímco každý Čech podle údajů Českého svazu pivovarů a sladoven předloni vypil 135 litrů, tedy 270 piv. Martin Smetáček však sází na to, že s ležákem plzeňského typu servíruje i českou pivní kulturu a že správně ošetřený a načepovaný bude chutnat všude. „A opravdu tomu tak je,“ tvrdí.
Česká kuchyně je ale na místní paradoxně až příliš exotická. Výjimky se však najdou. Jak generální ředitel pivovaru zjistil, prorazit výhradně s českou gastronomií by bylo nereálné. Už před dvěma lety se v článku pro Magazín Práva o českých restauracích v cizině vyjádřil, že ekvádorská kuchyně je velice omezená. „V horách, kde leží Cuenca, lidé každý den konzumují různé kombinace kuřecího, vepřového, rýže a kukuřice. Je velice těžké představit zde evropskou nebo mezinárodní kuchyni.“
Nabídka českých pokrmů v jídelním lístku se proto ustálila na vepřovém kolenu, guláši, kuřecím řízku a klobásách z vlastní udírny, které podle českého receptu připravuje místní masna. Vepřové koleno považuje Martin Smetáček dokonce za vlajkový pokrm restaurací Golden Prague, avšak třeba guláš raději podává se šťouchaným bramborem.
Knedlíky se nechytly, protože Ekvádorcům přijde divné jíst k masu přílohu z mouky. Ještě divnější je poručit si k obědu sladké jídlo, takže i pokusy s ovocnými knedlíky byly odsouzeny k neúspěchu. Jako propadák se podle Martina Smetáčka dá označit i králík nebo utopenci. Místní sice zvědavě ochutnají, ale příště už raději zvolí klasiku. „Příkladem může být i dršťková polévka,“ zmiňuje. „Vyzkoušeli jsme si, že jim chutná, dokud neřekneme, co v ní je.“
Proto jsou v nabídce raději „mezinárodní“ steaky, burgery nebo saláty. Další rozšíření českých pokrmů do budoucna nevylučuje, ostatně v prosinci dorazil český šéfkuchař Vladimír Šalanský, za jehož účasti se pořádaly české hody ve všech pobočkách.

Vedení pivovaru a restaurace Golden Prague v Ekvádoru: Z osmi společníků v zemi trvale žijí pouze generální ředitel Martin Smetáček a Jan Jaroščák. „Honza měl ve Zlíně dvacet let firmu na distribuci piva, kterou později prodal, kontaktoval nás přes internet, že se chce do projektu přidat, koupil část firmy a dnes tu vaří pivo,“ popisuje Martin Smetáček. Sládek Tomáš Fencl, který výrobu rozjížděl, přijíždí z Česka na pravidelné kontroly.
ZDROJ: 7.1. 2022, 16:25, Jiří Sotona, Právo, www.novinky.cz
https://www.novinky.cz/muzi/clanek/jizni-amerika-se-stala-jeho-druhym-domovem-ekvadorce-uci-pit-pivo-40383295#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=hpfeed.sznhp.box&dop_req_id=k5OdQ3Prq2k-202201081416&dop_id=14792405&utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu

Tulení mládě putovalo 650 kilometrů do hospody v Bristolu, ujali se ho štamgasti
Ze Skotska až do Bristolu. Vzdálenost 650 kilometrů tulení mládě zdolalo, ale do hospody ve městě na jihozápadu Anglie dorazilo v zuboženém stavu. Ujali se ho místní štamgasti, kteří vyčerpanému zvířeti zavolali pomoc.
V neděli druhého ledna se na prahu hospody Old Lock and Weir, která se nachází v Hanhamu v Bristolu na břehu řeky, objevil nečekaný host. Mnozí ze zákazníků si dozajista promnuli oči, jestli si nedali víc pint, než je zdrávo, ale zrak je nešálil. Do restaurace si to šinulo mládě tuleně, podle veterinářů ve věku mezi 6 až 12 měsíci.
Jednačtyřicetiletý hospodský John Jefferies obratem zavolal záchranáře a podle jejich instrukcí pomáhal se záchranou zuboženého zvířete. Zásadní bylo dostat tuleně, kterého pojmenovali Neopren, zpátky do vody.
„Naše hospoda je hned vedle řeky naproti betonovému skluzu. A po něm se ten mladý tuleň drápal nahoru. Snažili jsme se ho odradit od přechodu silnice, protože jsme se báli, aby ho něco nepřejelo. Ale on si to pořád mířil k hospodě,“ popisoval událost hospodský.
„Nakonec se nám to podařilo. Zabalili jsme ho do mokrých ručníků a dostali zpátky do vody, pak se ho ujali veterináři,“ uzavřel.
Tulení mládě bylo označkováno naposledy 21. června ve Skotsku a do Bristolu dorazilo ve zbědovaném stavu. Po 650 kilometrů dlouhé pouti zhublo z 30 kilogramů váhy na necelých 15. Nyní se zotavuje v záchranné stanici West Hatch v Tauntonu v hrabství Somerset. Pak může být přemístěno do útulku pro divoká zvířata.
V hospodě na tuleně udělali sbírku
Štamgasti z Old Lock and Weir nového kumpána pojali za svého a hodlají mu pomoci. Podle nich totiž zvíře uteklo k nim kvůli drakonickým protikoronavirovým opatřením skotské premiérky Nicoly Sturgeonové. Je tedy na nich, aby se o něj postarali.
„Doufáme, že se dostane z nejhoršího. Pokud ano, rádi bychom ho sponzorovali, už jsme založili sbírku,“ řekl pro agenturu AP hrdě Jefferies.
ZDROJ: 10.1. 2022, 12:04, Autor - Matěj Pálka, Novinky, www.novinky.cz
https://www.novinky.cz/koktejl/clanek/tuleni-mlade-putovalo-650-kilometru-do-hospody-v-bristolu-ujali-se-ho-stamgasti-40383450#source=hp&seq_no=9&dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=novinky.sznhp.box&dop_req_id=kQdBVHQnc0z-202201101615&dop_id=40383450&utm_campaign=abtest181_voice_search_varB&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz

Pivo k snídani na procházce? To posilu Slavie šokovalo
Posila, která prožila velkou část podzimu na tribuně, v lepším případě na lavičce náhradníků. Dánský záložník Mads Emil Madsen má za sebou prvních šest měsíců ve Slavii. V Dánsku žil ve městečku Old Rye, které mělo patnáct stovek obyvatel. „Je skvělé žít ve velkém městě. Doma jsem byl ve velmi malém, takže jde o skvělou zkušenost," popisuje Madsen. „Jen mě překvapuje, když jdu ráno na procházku a vidím, že si někdo v restauraci dává pivo k snídani. To jsem v Dánsku ani Rakousku neviděl," směje se.
ZDROJ: Autor - Radek Malina, Sport.cz, Právo, 12.1. 2022, 10:18
https://www.sport.cz/clanek/fotbal-ceska-1-liga-pivo-k-snidani-na-prochazce-to-posilu-slavie-sokovalo-3047323#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=sport.sznhp.box&dop_id=3047323&source=hp&seq_no=3&utm_campaign=&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz
Tak tomuhle se, Emile, říká RP - eRPéčko - Ranní Pivo neboli Jitřní džbánek.

POSEL Z LIPTÁKOVA (divadelní hra)
autoři L. Smoljak & Z. Svěrák

CIMRMANOVY NÁPISY
Při restaurování nástěnných nápisů jsme se teoreticky opírali o studii akademika Šmejdila "Tajemství jeskyně Altamira". Použité vybavení : hloubkový izotopový detektor, 4 škrabky, smeták a lopatka. Dotazem u vedoucího provozovny - mimochodem vnuka původního majitele - jsme zjistili, že lokál bylo zvykem malovat obvykle jednou za dva roky. Důležité však bylo, zda se stěny před malováním škrabaly. Poslechněte si co nám o tom vedoucí provozovny pan Rudolf Sirotek řekl : ( nahrávka : "Ne." ). Ano. Z těchto uvedených skutečností jsme usoudili, že se nápisy z roku 1904 nacházejí mezi 34. a 37. vrstvou. Pro první sondu jsme si vybrali místo nade dveřmi. Jak jsme pronikali škrabkami do hloubky, uvědomovali jsme si, že vlastně ryjeme do historie. Postupně se před našimi zraky střídaly malířské techniky i dobové styly. Po odstranění svrchního okru jsme narazili na "brusel", jehož odvážné diagonální blesky se propily i do spodních vrstev porevolučních optimistických válečků. Následovaly špatně klížené barvy 2. světové války a pod nimi jsme narazili na malbu zroku 1938, kdy místní henleinovci na počest paktu se slovenskými klerofašisty prosadily místo vápna hlinku. Dál jsme odloupali řadu nátěrů předválečných, dokumentujících, jak hostinský měnil barvu podle momentálních výsledků volebního boje. Mezi nimi kladly největší odpor čtyři brčálově zelené agrární vrstvy. Odhalili jsme i čistě bílou malbu z roku 1930, kdy se U Sirotků sešla bouřlivá schůze stávkujících textiláků, a kdy lokál vybílilo četnictvo. Když jsme sloupli jásavý červenomodrobílý nátěr zroku 1918 a zaznamenali dvě chybějící vrstvy první světové války, kdy se v hostinci nemalovalo, narazili jsme na krásné secesní šablony. A to už jsme museli postupovat s nejvyšší opatrností, neboť zde se již mohli nalézat hledané Cimrmannovi nápisy. A skutečně. Byla to vrstva 36. Šlo o bílý vápenný podklad, na kterém byla Cimrmannova tužka dobře čitelná. První odhalený nápis nade dveřmi zněl : "Do hospody s umytýma nohama". Na stěnách hostinské místnosti jsme odkryli celkem osm Cimrmannových nápisů. Seřadili jsme je tak, jak je Cimrman v průběhu večera pravděpodobně psal.
Za první půllitr věnoval Cimrman hostinskému tento nápis:
            "Lepší pivo v žaludku
            nežli voda na plicích."
Druhé dvojverší upomíná patrně na bankrot správce liptákovské kampeličky Jaroslava Rychtaříka :
            "Varuj se hazardu
            vzpomeň si na Jardu !"
Třetí pivo vypil Cimrmann za epigram :
            "Nechoďte na dvorek
            vzadu je záchodek."
Čtvrté pivo ho inspirovalo k nápisu:
            "Sirotek je naše máma."
Bohužel nějaký vandal k tomu připsal :
            "Sirotková je náš táta."
Páté pivo :
            "Nový York a Liptákov -
            - mé obce nejmilejší."
Šesté pivo (to je nápis, který už známe) :
            "Do hospody s umytýma nohama."
Sedmý pulitr:
            "Teplé pivo je horší
            než studená Němka."
Po osmém pivě napsal Cimrmann už jen :
            "Chlast - slast."
Tím - vážení přátelé - nápisy končí. Umělec již zřejmě cítil, že dovršil svou míru.

JÁRA CIMRMAN
(narozen 1853 až 1859 ve Vídni, poslední bezpečně zjištěný pobyt Liptákov v Jizerských horách 1914)
ve své době jeden z nejvýznamějších českých dramatiků, básníků, cestovatelů, filozofů, vynálezců a sportovců, nedožil se za svého života uznání. Teprve objevem truhly s pozůstalostí ( Liptákov 26.2.1966 ) dr. Evženem Hedvábným je evropská veřejnost seznámena s jeho géniem.
V roce 1967 vzniká v Praze Společnost pro rehabilitaci osobnosti a díla Járy Cimrmana, která prostřednictvím tisku, rozhlasu a zejména pak divadla, nesoucího Mistrovo jméno, popularizuje Cimrmanův duchovní odkaz.

SCÉNA U PIVA PŘED HOSTINCEM U SIROTKŮ:
Muž u piva: Jakpak vám chutná naše pivo?
Cimrman: Už dlouho jsem takové nepil. České pivo je nejlepší na světě.
Muž u piva č. 2: No, takové bavorské...
Cimrman: Prosím, můžeme o tom vést spory, můžeme s tím i neslouhlasit, ale to je tak všechno, co se proti tomu dá dělat. Kdybyste věděl jaké břečky se pijou ve světě, v Londýně, v Novém Yorku, v Pešti!
Muž u piva č. 2: A co vy jako račte bejt, že jste zcestovalej, asi obchodník, co?
Cimrman: Těžko říct, ale považuju se hlavně za spisovatele.
Muž u piva č. 2: Sakra!
Muž u piva č. 3: A co jako jste sepsal?
Cimrman: Hlavně divadelní hry. Burgteater, slavné vídeňské divadlo, chtělo dávat můj kus Popsané manžety. Ano, je to ze života tajných policistů, ale arcivévoda to zakázal.
Muž u piva č. 3: Nelíbilo se mu to!
Cimrman: Nemá mě rád. Ostatně, já jeho taky ne. Ale jeho děti, po těch se mi, věřte, stýská.
Muž u piva č. 4: A kolikátý pivo to pijete?
Cimrman: Druhý.
Muž u piva č. 5: Podle řečí bych vás šacoval tak na desátý.

Z. Svěrák jako J. Cimrman ve filmu Jára Cimrman ležící, spící
Režie: Ladislav Smoljak
Scénář: Ladislav Smoljak, Zdeněk Svěrák
komedie, Československo, 1983

Se Zdeňkem jsem taky jednou jel na flám, Zdeněk měl takový taky hraběcí zvyk, že utrácel skoro všechno, co vydělal, jinde si dával zrovna tak, jako naši hosté tady u něj a ještě mu vždycky zbylo tolik peněz, že když jsme se k ránu vraceli taxíkem, vzbudil hostinského v té nejpustší putyce na vesnici, poručil, aby šel vzbudit hudebníky, muzikanty, a museli mu hrát, a Zdeněk chodil od čísla k číslu a zval spáče, aby šli pít na jeho zdraví, aby všichni přišli do hospody, a pak tam hrála hudba a tančilo se až do svítání, až do rána a Zdeněk, když vypili všechno, co měl hostinský v láhvích a sudech, tak vzbudil majitele koloniálu a střižního zboží, a koupil celé koše flašek a podaroval všechny staré báby a dědky a zaplatil nejen, co vypili v hospodě, ale i všechny ty rosoličky a všechno, co rozdával, a smál se a byl blažený, až když všechno utratil. A to bylo potom jeho, že se šacoval, a že neměl sirky, tak si půjčil dvacet halířů, koupil si sirky, zapálil si cigaretu, on, který rád stočenou desetikorunou odpaloval od hospodských kamen, a tak si zapaloval doutník… a pak jsme odjížděli, hudba nám hrála, a když na to byl čas, tak Zdeněk skoupil všechny květiny v zahradnictví a rozhazoval karafiáty, růže a chryzantémy, a hudba nás doprovázela až za vesnici, a květinami ověnčený automobil nás odvážel do hotelu Tichota, protože ten den jsme měli, vlastně tu noc jsme měli volno.
Bohumil Hrabal - Obsluhoval jsem anglického krále

A tak jsem se stal číšníkem na place pod vedením vrchního pana Skřivánka, byli jsme tady ještě dva číšníci, ale já jsem mohl jediný stát zády opřen o stůl v přístěnku, když po polednách už bylo trošku volno. A pan vrchní mi říkal, že ze mne bude dobrý vrchní, že ale musím si vypěstovat takovou schopnost, abych, jak host vejde, si ho zapamatoval a věděl, kdy odchází, ne za poledne, když je šatna, ale odpoledne, kdy se servíruje do kavárny, abych se naučil znát, kdo se chce pouze najíst a odejít nepozorovaně bez zaplacení. Abych taky dovedl odhadnout, kolik má host s sebou peněz, a zda podle toho taky utrácí, nebo by utrácet měl. To že je podstatou dobrého vrchního. A tak, když byl čas, mi vrchní tiše líčil, jaký host právě přišel a jaký právě odchází. Několik týdnů mne tak cvičil, že jsem se odvážil sám tipovat. Už jsem se těšil na odpoledne, jako bych byl na nějaké dobrodružné výpravě, tak jsem býval vzrušen, jako lovci, když očekávají na čekané zvěř, a pan vrchní, buďto kouřil, měl přivřené oči a spokojeně kýval, nebo vrtěl hlavou a opravil mne a sám šel a na hostovi mi dokázal, že on měl pravdu, a taky vždycky pravdu měl. Opravdu. A já jsem se tak poprvně dozvěděl, když jsem položil panu vrchnímu shrnující otázku: „Jakpak to tak všechno víte?“ odpověděl a celý se narovnal: „Protože já jsem obsluhoval anglického krále.“ „Krále?“ spráskl jsem rukama, „pro pána krále, vy jste obsluhoval… anglickýho krále?“ A vrchní spokojeně kýval hlavou. A tak jsme vstoupili do druhého období, které mě přivádělo v nadšení, to bylo něco jako třídní loterie, když čekáte, zda vám vyjde to číslo vašeho losu, jako tombola o šibřinkách nebo veřejné slavnosti. Když vstoupil odpoledne nějaký host, přikývnul pan vrchní a vešli jsme do přístěnku a já jsem řekl: „To je Ital.“ A pan vrchní zavrtěl hlavou a řekl: „To je Jugoslávec ze Splitu nebo Dubrovníku…,“ a dívali jsme se chvilku do očí a pak jsme přikývli a já jsem položil dvacet korun a pan vrchní taky na tác v tom přístěnku. A šel jsem se zeptat, co si host přeje, a když jsem přijal objednávku, už když jsem se vracel, tak pan vrchní podle mého obličeje shrábnul obě dvacetikoruny, a vkládal je do své ohromné tašky, kvůli které měl kapsu v kalhotách obšitou tou samou kůží jako měla ta taška, a já jsem se divil: „Jakpak to tak, pane vrchní, poznáte?“ A on řekl skromně: „Obsluhoval jsem anglického krále.“ A tak jsme se sázeli a já jsem vždycky prohrál, ale to už mne zase pan vrchní učil, že když chci být dobrý vrchní, tak musím poznat nejen národnost, ale co si tak host asi dá? A když sestupoval host do restaurace, přikývli jsme si a vešli do přístěnku a tam jsme položili každý dvacku na odkládací stoleček a já jsem řekl, že host si dá gulášovou polévku nebo speciální dršťkovou, a pan vrchní řekl, že host si dá čaj a opékaný chléb bez česneku, a tak jsem šel pro objednávku, a když jsem popřál dobrého jitra a optal se, co si host přeje? Objednal si opravdu ten čaj s topinkou, a jak jsem kráčel, tak už pan vrchní si vzal obě dvacetikoruny a řekl mi, to musíš hned poznat žlučníkáře, jen se na hosta podívej, ten má možná i játra v sakrech… a jindy zase jsem hádal, že host si dá čaj a chleba s máslem, a pan vrchní tvrdil, že si objedná pražskou šunku s okurkou a sklenici plzeňského piva, a taky ano, jen jsem přijal objednávku, tak jsem se otočil, a pan vrchní, když mne viděl, jak jdu, tak se na mne podíval, zvedl okénko a místo mne volal do kuchyně… pražskou šunku… a když jsem došel, dodal do kuchyně… a okurku navíc! A já jsem byl šťasten, že se takhle mohu učit, sice jsem všechny tuzéry takhle utratil, protože jak jsme mohli, tak jsme se sázeli a vždycky jsem prohrál, ale vždycky jsem se zeptal, jak to tak, pane vrchní, všechno víte? A on ukládal dvě dvacetikoruny do tašky a říkal, obsluhoval jsem anglickýho krále. A tak jsem po Karlovi a ještě předtím poznal i vrchního Zdeňka, ten, který rád budil v noci vesnici a utratil všechny peníze, jako by byl nějaký zkrachovaný aristokrat, 
Bohumil Hrabal - Obsluhoval jsem anglického krále

B. Hrabal u pivka, foto: Národní muzeum, fotografie: Hana Hamplová

...A  tak sklepmistr za námi zhášel, a zase jsme vyšli ze sklepů, ale ten samý den přišla zpráva, že habešský císař má s sebou svoje kuchaře a právě u nás, a právě proto, že máme zlaté příbory, tak jako v Habeši je má on, jeho kuchaři že budou dělat habešskou specialitu… A den předtím, než se měla hostina konat, přijeli ti kuchaři, byli černí a leskli se, ale bylo jim zima, byli tři a byl s nimi tlumočník, a naši kuchaři jim měli dělat pomocníky, ale šéfkuchař odvázal zástěru a odešel ten den pryč, trucoval, byl uražen, avšak ti kuchaři z Habeše, ti začali vařit několik set vajec natvrdo a smáli se, a zubili se a pak zase přivezli dvacet krocanů a začali je píct v našich troubách a do velikých mis rozdělali nějaké nádivky, ke kterým potřebovali třicet košů housek, a zase plné hrsti koření a petrželky přivezli na káře, a naši kuchaři jim to nasekali a všichni jsme byli zvědaví, co budou dělat ti černí hoši, taky se jim stalo, že dostávali žízeň, a tak jsme jim nosili plzeňské pivo, a oni si libovali a za to nám dávali zavdat jejich likér, z nějakých trav to bylo a bylo to děsně opojné a vonělo to pepřem a mletým novým kořením, ale pak jsme se polekali, protože si dali přivézt dvě antilopy, které už byly vyvržené, rychle je stáhli, koupili je v zoologické zahradě, a ty největší kastroly, co jsme měli, tak na těch ty antilopy pekli, házeli celé kostky másla pod ně, sypali z pytlíků to svoje koření, všechna okna jsme museli mít otevřená, tolik páry tu bylo, pak do těch antilop vkládali ty napolo pečené krocany s nádivkou, volné místo vyplnili stovkami vajec natvrdo a pekli to současně, ale potom se celý hotel skoro zhroutil, sám šéf se polekal, protože na tohle nebyl připraven, kuchaři přivezli před hotel živého velblouda a chtěli ho porazit, ale toho jsme se báli, ale tlumočník uprosil pana Brandejse, a tak přišli novináři a ti způsobili, že náš hotel se stal středem pozornosti tisku, tak svázali toho velblouda, který jasně a zřetelně mečel, nééé, nééé, jakože aby ho nepodřezávali, ale jeden kuchař ho podřízl košeráckým nožem a dvůr byl plný krve a už za nohy stoupal velbloud na kladku, drali se nožema pro jeho droby a pak celého toho velblouda bez noh vykostili, zrovna tak jako ty antilopy, a přivezli celé tři vozy dříví, a šéf musel přivolat hasiče, a ti se stříkačkou připravení se dívali, jak ti kuchaři rychle rozdělali oheň, veliký oheň jako se dělá dřevěné uhlí, a na tom ohni na třínožce, když oheň odešel a zůstalo řežavé uhlí, otáčeli špízem a opékali celého toho velblouda, a když byli skoro hotovi, tak do toho velblouda dali ty dvě antilopy, ve kterých byli krocani jako nádivka, a v těch už byla taky nádivka a taky ryby, a volné místo vyfutrovali vařenými vajíčky a pořád sypali to svoje koření a pili pivo, protože jim bylo pořád zima i u toho ohně, tak jako pivovarští kočí, kteří v zimě, aby se ohřáli, pijí studené pivo. A tihle černí kuchaři, když bylo prostřeno pro tři sta hostí, a auta už je začala svážet a vrátní otevírali limuzíny, tak tihle černoši stačili na dvoře nejen upéct selata a berany, ale v kotlích stačili uvařit polévky z tolika masa, že šéf nelitoval, že nakoupil tolik zásob…
Bohumil Hrabal - Obsluhoval jsem anglického krále

Recenze: Něžný bar je jemné a sympatické drama ze života v čele s výborným Affleckem
Memoáry jednoho spisovatele.
Přesněji řečeno JR Moehringera. Adaptaci jeho úspěšné novely převádí na velké plátno z režisérského stolce George Clooney. Ve snímku sledujeme počátky a úsilí zmíněného ambiciózního spisovatele, který se snaží o naplnění svých romantických, životních i profesních ideálů. Jeho osobnímu růstů pak pomáhá plejáda místních postaviček, které už od útlého dětství potkává na stoličce v baru svého strýce Charlieho.
Clooney tak ve svém Něžném baru přináší melancholickou a jemnou podívanou plnou lidskosti, a právě díky tomu se nás jistým způsobem dotkne. Nejde sice o nic těžkého, a přesto je příběh svým způsobem silný a zanechá v divákovi hluboký dojem. Postavy jsou totiž velmi lidské a osobité a snadno se v nich najdeme.
Z velké části za to jistě může i způsob, jakým scenárista William Monahan adaptoval svojí stejnojmennou předlohu. Jeho vyprávění plyne velmi pozvolna, a i když se chvílemi může zdá možná až příliš statické, tak je v tom určitý šarm a k tónu celé podívané to zkrátka patří.
Ten je podtrhnut i prostředím, kde se vše odehrává a atmosféra 70. a 80. let, jenž je docílena i autentickými kostýmy a účesy postav. Působivé jsou pak i kulisy a vzhled titulního baru, který je propracovaný do největších detailů. Přeplněný regál s knihami v pozadí, starý výčep, cigarety a další zboží na poličkách či jeho celková estetika, jsou pro podívanou velmi důležité a utvářejí její náladu.
Ona zmíněná lokace je však to nejpodstatnější, zvláště pak scény odehrávající se v knihami přeplněném baru Dicken’s uprostřed Long Islandu, kde JR potkává nejrůznější charaktery, které jsou jeho klíčovou inspirací při pozdějším sepsání jeho memoárů. Je skrze ně ukázána lidská soudržnost, solidarita a krásná rozmanitost lidí. Tvůrci spolu s JR tak skrze ně vysílají světu pozitivní poselství, kterým je obestřena celá podívaná. 
ZDROJ: Autor - Anja Verem, 30. leden, 2022, www.cervenykoberec.cz
https://www.cervenykoberec.cz/153748/recenze-nezny-bar-je-jemne-a-sympaticke-drama-ze-zivota-v-cele-s-vybornym-affleckem/?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=hpfeed.sznhp.box&dop_req_id=VGLffFGOR4C-202201310848&dop_id=15256907

Slavný Roberto Carlos si zahraje za anglický hospodský tým
Jeden z nejlepších levých obránců fotbalové historie Roberto Carlos bude v únoru na jedno utkání posilou anglického hospodského mužstva z hrabství Shropshire. Tým Bull In The Barne vyhrál služby osmačtyřicetiletého Brazilce za pět liber (145 korun) v charitativní aukci na serveru eBay.
"Zaplatíte pět liber za vstup do tomboly a získáte tak šanci podepsat na jeden zápas profesionálního fotbalistu. Jeden z našich kluků si řekl, 'pojďme do toho', a nakonec jsme to opravdu vyhráli," řekl BBC útočník a sekretář hospodského týmu Matthew Brown.
"V pátek večer jsem si vyrazil a v sobotu jsem se vzbudil s bolehlavem a měl jsem plný telefon od lidí se zprávami typu 'je to pravda s tím Robertem Carlosem?'. V tu chvíli jsem si pomyslel, 'to nemůže být realita, to se mi snad jenom zdá'," popisoval.
Mistr světa z roku 2002 ukončil definitivně kariéru v roce 2015 v Dillí. Nejslavnější období prožil v letech 1996-2007 v dresu Realu Madrid, s nímž vyhrál třikrát Ligu mistrů a čtyřikrát nejvyšší španělskou soutěž. V novém "angažmá" zažije o dost skromnější podmínky než na San Bernabeu. "Kabina je přesně ve stylu nedělní ligy, jednoduchá, pár sprch nefunguje," přiznal Brown.
Roberto Carlos proslul jako úspěšný exekutor přímých kopů, jeho tvrdé a falšované rány jsou legendární. V týmu Bull In The Barne ale nebude mít zahrávání trestných kopů automaticky předplacené. "Máme v mužstvu pár kluků, kteří mu nejprve budou chtít předvést, co dovedou," řekl sekretář týmu, jenž bude mít v únoru o publicitu postaráno.
ZDROJ: ČTK, 31.1. 2022, 18:00, www.sport.cz
https://www.sport.cz/clanek/fotbal-premier-league-slavny-roberto-carlos-si-zahraje-za-anglicky-hospodsky-tym-3093745#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=sport.sznhp.box&dop_req_id=eFxI1hsvCJ0-202201311733&dop_id=3093745&source=hp&seq_no=3&utm_campaign=&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz

„Svoboda je správná.“ Hospodští se radují z rozhodnutí soudu
Restauratéři vítají rozhodnutí soudu, které ruší omezení pro neočkované. Může to ale způsobit vlnu žalob na stát. Během pandemie hospody a restaurace přišly až o 40 procent tržeb.
Doposud platilo, že kdo nemá očkování nebo neprodělal covid, nesmí využívat restauračních zařízení či hotelů. Nejvyšší správní soud ale ve středu toto protipandemické opatření zrušil. Oslovení restauratéři změnu vítají.
Rozhodnutí soudu je časově odložené o sedm dní, poté budou moci výše zmíněná zařízení navštěvovat všichni bezpříznakoví lidé, včetně neočkovaných.
Ministerstvo zdravotnictví má však možnost na situaci reagovat. „Myslím si, že právní tým Ministerstva zdravotnictví na tom začne pracovat. Zároveň se myslím, že dnes došlo i k velké ztrátě důvěry vůči opatřením. Vláda eventuálně může ta opatření ‚napravit‘, ale celá společnost už nebude věřit tomu, že je napraví správně,“ říká Luboš Kastner, člen představenstva Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR.
Rozhodnutí správního soudu by mělo navíc ulevit i gastroprůmyslu, který kvůli nařízením dlouhodobě přichází o zisky. „Předpokládám, že drtivá většina gastronomických zařízení to uvítá. My objektivně přicházíme o část tržeb a bojujeme o přežití v gastronomii, takže jsem podobný krok očekával. Vnímám to jako přenesení odpovědnosti na občana,“ říká Sylvio Spohr, prezident Asociace restauratérů Apron.
Podle Spohra navíc nebylo nikdy dokázané, že jsou restaurační zařízení ohnisky nákazy. „Doufám, že se brzy vrátíme do normálu. Podle mě je svoboda správná,“ dodává Spohr.
Podobná opatření navíc pro gastronomický průmysl znamenají miliardové výpadky. „Gastro dělalo před covidem denně zhruba 420 milionů na tržbách. Během pandemie došlo k poklesu o 30 až 40 procent. Gastronomie je obrovský obor, ve kterém se točí velké peníze, a dopady nařízení jsou samozřejmě drastické,“ popisuje Kastner.
Na stát můžou zamířit žaloby
Postoj soudu zřejmě přiláká více lidí do hospod či restaurací, Kastner však upozorňuje i na další dopad. „Rozhodnutí indikuje návrat hostů, což je dobrá správa. Ta horší je, že postoj otevírá i cestu k tomu, aby podnikatelé podávali na stát žaloby o náhradu škody. To si myslím, že je vážnější důsledek rozhodnutí,“ vysvětluje Kastner. Podle něj vláda nařízení zruší.
Správní soud má problém především s tím, že očkování není v Česku povinné. Z toho důvodu pak podle soudce Petra Mikeše nedává vynucování očkování smysl.
„Já si myslím, že podobné povely dává soud už delší dobu a ukazuje se, že vláda – jak ta nová, tak ta stará – je nepoučitelná,“ dodává Kastner s tím, že podobnou situaci očekával už v momentě, kdy mimořádné opatření, které soud ve středu zrušil, viděl poprvé.
ZDROJ: Autor článku - BARBORA KUČEROVÁ, 2.2. 2022, 14:12 hod., www.seznamzpravy.cz
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/ekonomika-do-hospody-i-bez-ockovani-gastroprumysl-se-raduje-187313#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=zpravy.sznhp.box&dop_id=187313&source=hp&seq_no=1&utm_campaign=&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz

Konec certifikátů: Neočkovaní se můžou vrátit do restaurací i na akce
Do restaurací, služeb či na kulturní a sportovní akce nebude potřeba mít od 9. února potvrzení o očkování či prodělání koronaviru. Po jednání Sněmovny to ve středu večer oznámil šéf kabinetu Petr Fiala (ODS).
„Vláda s přihlédnutím k aktuálnímu vývoji zruší k 9. únoru povinnost prokázat se certifikátem o očkování či proděláním covidu při vstupu do restaurací, služeb, na kulturní a sportovní akce,“ prohlásil premiér Petr Fiala (ODS).
K rozhodnutí nepřistupuje vláda podle jeho slov pod tlakem rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. „Jen to naše rozhodnutí o několik dnů urychlilo. Nejde o nepromyšlený krok,“ doplnil.
Nejvyšší správní soud (NSS) totiž zrušil ve středu mimořádné opatření, podle něhož měli zapovězený vstup do stravovacích podniků, klubů, ale i do krátkodobého ubytování lidé bez dokončeného očkování nebo po prodělané nemoci.
Kromě toho také premiér Petr Fiala na brífinku po jednání Sněmovny uvedl, že na únorové sněmovní schůzi navrhne zrušení pandemické pohotovosti. Přesné datum teprve určí.
Povinnost nosit respirátory ve vnitřních prostorách vláda zatím plánuje zachovat. „Podle odborníků se ukazuje jako vysoce efektivní a zároveň je minimálně omezující," řekl. I nadále bude platit také omezení počtu účastníků na hromadných akcích, doplnil Fiala. Vláda ani po rozvolnění opatření neočekává zvýšení tlaku na nemocnice nebo omezení dostupnosti služeb.
Ministr zdravotnictví Vlastimil Válek (TOP 09) řekl, že od 9. února může kdokoliv do jakéhokoliv zařízení bez certifikátu. „Říkal jsem, že nejpozději začátkem března oznámím omezení opatření, nakonec jsme s odborníky dospěli k tomu, že to můžeme udělat daleko dříve v postupném režimu. První krok je vypnutí certifikátů, další je ukončení plošného testování," řekl.
Kabinet už dříve ve středu oznámil, že plošné testování skončí ve školách i firmách k 18. únoru.
ZDROJ: 2.2. 2022, 22:21 hod. – Praha • Aktualizováno 2.2. 2022, 23:00 hod. Autor článku - Klára Beranová, Novinky - www.novinky.cz
https://www.novinky.cz/domaci/clanek/konec-certifikatu-do-restauraci-a-na-akce-budou-moci-lide-bez-ockovani-9-unora-40385945#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=novinky.sznhp.box&dop_id=40385945&source=hp&seq_no=1&utm_campaign=&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz

Lidé si zvykli popíjet doma, obávají se hospodští
Zástupci restauratérů, jakož i provozovatelé saun a bazénů a dalších služeb, uvolnění pravidel od příští středy přirozeně vítají. Najdou se ale i tací, kteří jsou k návratu zákazníků skeptičtí, a další už myslí na to, co přijde zase na podzim.
Na nějaké jásání je pozdě, alespoň podle Petra Kváše z minipivovaru a restaurace Prošek v Přešticích na Plzeňsku.
„Samozřejmě se vrátí pár lidí, kteří tady měsíc a půl nebyli. Ale celý segment pohostinství zdevastovala vláda už před rokem a náprava situace, do které se restaurace dostaly, bude trvat minimálně pět let,“ řekl Právu.
„Když jsme otevřeli loni v červnu po lockdownu, začalo znovu chodit sotva čtyřicet procent návštěvníků. A z těch čtyřiceti procent zbyla poté, co se před Vánoci musela začít prokazovat bezinfekčnost, polovina. Nemít i pivovar, tak bych to zavřel,“ konstatoval.
„Je teď na nás, na majitelích restaurací, co uděláme pro to, aby se hosté vrátili. Já mám třeba v plánu nový jídelníček. Ale řada lidí si už navykla chodit domů do garáže. Tam si dají pivo, zapálí v klídku cigárko – a v hospodě už je nikdo neuvidí,“ podotkl Kváš.
Další se vedle vítání rozvolnění současně kriticky vyjadřují vůči plánu kompenzací, který považují za nedostatečný. Mezi nimi je i restauratér Luboš Kastner. „Navíc už teď je čas se s vládou bavit o podzimu, ze kterého mají podnikatelé, i díky nově schválenému pandemickému zákonu, strach,“ řekl Právu.
Zrušení prokazování certifikáty ve službách a na sportovištích včera v prohlášení uvítala například Asociace horských středisek (AHS). Očekává díky tomu zvýšení návštěvnosti skiareálů. Podobně to cítí zástupci bazénů a wellness. „Dává nám to možnost fungovat bez restrikcí zhruba měsíc a půl v naší hlavní sezoně,“ řekl Právu manažer saunového světa Saunia Jaroslav Zonyga.
ZDROJ: 4.2. 2022, 6:55, Autor - Ivan Blažek, Tomáš Volf, Právo
https://www.novinky.cz/ekonomika/clanek/lide-si-zvykli-popijet-doma-obavaji-se-hospodsti-40386096#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=novinky.sznhp.box&dop_id=40386096&source=hp&seq_no=2&utm_campaign=&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz

Nejstarší anglická nálevna po 1229 letech zavírá
Přečkala války, mor i ekonomické krize. Hřebík do rakve jí však zatloukla pandemie koronaviru. Britská hospoda Ye Olde Fighting Cocks, která je považována za tu nejstarší v Anglii, zavírá. Nepřetržitě fungovala dlouhých 1229 let, tedy od roku 793. Neměla by však zůstat zavřená nadobro.
Provozovatel nálevny Christo Tofalli serveru BBC řekl, že je uzavřením podniku zdrcen. Podle svých slov zkusil všechno možné, ale pandemie mu ekonomicky příliš nepomohla. Hospoda by se měla v budoucnu otevřít s novým vedením, ve kterém už však Tofalli figurovat nebude. „Všichni hledáme tu nejlepší cestu, hospoda se otevře s novými majiteli a já doufám, že zachovají něco z jejího ducha,“ uvedl Tofalli.
Společnost Mitchells and Butlers, která nálevnu vlastní, uvedla, že nemá v plánu ji nechat zavřenou nadobro. Aktuálně vede hovory se zájemci a podnik by se měl někdy v budoucnosti opět zpřístupnit.
Lidé mu vyjadřují podporu
Podle Tofalliho byla pandemie covidu-19 více zničující než války a morové rány. „Poslední dva roky byly pro pohostinství bezprecedentní a porazily nás všechny, kteří jsme se snažili zajistit budoucnost hospody,“ doplnil již bývalý provozní.
„Tahle nálevna pro mě byla mnohem víc než jen práce, jsem poctěn, že jsem mohl sehrát byť jen malou roli v její historii,“ okomentoval Tofalli, který hospůdku vedl po celou dekádu.
Krátce po oznámení o uzavření přišlo hospodskému množství zpráv vyjadřujících podporu. Nejen od obyvatelů města, ale i lidí z celého světa. „Nikdy jsem nic takového nezažil. Ty vzkazy mluví samy za sebe o tom, co jsme tady dokázali.“
Ye Olde Fighting Cocks se nachází ve městě St Albans nedaleko Londýna a je vedena jako nejstarší anglická nálevna i v Guinnessově knize rekordů. Někteří toto prvenství ovšem rozporují.
ZDROJ: 8.2. 2022, 8:52, Autor článku - Michael Švarc, Novinky - www.novinky.cz
https://www.novinky.cz/cestovani/clanek/nejstarsi-anglicka-nalevna-po-1229-letech-zavira-40386365#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=novinky.sznhp.box&dop_req_id=6qpRUgUgHTk-202202080837&dop_id=40386365&source=hp&seq_no=6&utm_campaign=&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz

A tenhle znáte?
Varování:
V žádném případě si nenechte při nakupování měřit teplotu „kvůli coroně“! Je to past! Ve skutečnosti vám vymažou paměť! Šel jsem do obchodu koupit ovoce a zeleninu a odcházel jsem s rumem a basou piv!

"Krásnej pohřeb měl. Opravdu krásnej. Dej mi kapku," řekne Pávková a napije se z manželovy láhve.
Rozhostí se podvečerní ticho. Čas odměřuje pravidelné tepání kamenického kladívka ze sousedství.
"To je nádhernej čas," řekne doktor.
"Hezky se dejchá," řekne Pávková.
"Každou takovou chvíli si má člověk pamatovat a schovat si ji na horší časy. To je potom takovej vohřejváček v zimě. Vono těch krás ubejvá, ale něco pořád ještě máme. Nějaký lesy nám zbyly, pivo máme dobrý...někdy..."
"Musím udělat něco k večeři," rozloučí se Pávková.
"A holky," využije lékař jejího odchodu, "ty máme nejkrásnější na světě. Kam se hrabou, Karle, Španělky, nebo Italky. Většinou mají kozí nohy. Všim sis, co těch našich holek chodí bez podprsenky?"
"Všim."
"To je hezká móda, viď?"
"Jo," souhlasí Pávek.
"Já jsem rád, že už to dorazilo i na venkov." Kamenické kladívko vytrvale klepe.
"Ten náhrobní umělec mě štve," postaví se doktor, aby viděl přes zeď.
"Fando, ty mi jdeš s tou pracovitostí na nervy," zavolá na kameníka, který otesává pomník z růžového mramoru.
Kameník Odvárka si posune brejličky na čelo:
"Mám toho moc, pane doktore. Hodně nebožtíků, málo kameníků."
"Pojď to spláchnout, Fanouši," ukáže mu Pávek čerstvé láhve ze sedmého schodu. Odvárka odloží kladívko, rozváže zástěru a přeleze k nim.
"Kde jsme to přestali?" naváže doktor.
"Že nenosej podprsenky, ale asi to nedořešíme," řekne Pávek s pohledem na přicházející manželku.
Vesničko má středisková (My Sweet Little Village)
Komedie, Československo, 1985
Režie: Jiří Menzel
Scénář: Zdeněk Svěrák

Rudolf Hrušinský (MUDr. Karel Skružný) a Marián Labuda (přísný řidič Pávek) ve filmu Vesničko má středisková.

Pivo bude dál zdražovat
Po zdražení piva na začátku letošního roku se musí jeho konzumenti připravit na další růst cen. Mohou být ale nižší než u některých jiných potravinářských výrobků, jež mohou zdražovat o více než deset procent. Ceny piva porostou postupně v průběhu roku.
„Pivo bude zdražovat jako jiné zemědělské komodity. Zdražení ale nebude tak velké, protože ceny piva u nás rostou kontinuálně a bude tomu tak i letos. Předpokládat se dá zvýšení cen v řádu jednotek procent,“ řekl Právu agrární analytik Petr Havel.
„Nebude to primárně drahým chmelem, ale obecným růstem nákladů, jako je cena práce, energií, hnojiv či obalů. Do ceny se promítne také to, že pěstitelé chmele nově nemohou použít některé dosud používané chemické prostředky,“ dodal Havel.
Jeho slova potvrdil rovněž Michal Voldřich, prezident Českomoravského svazu minipivovarů. „Vzhledem k tomu, že i po Novém roce opět zdražují další vstupy do výroby, předpokládáme, že v letošním roce se rozhodně budou zvedat ceny našich výrobků. Nárůst cen bude postupný, ale může podle situace probíhat v průběhu celého roku,“ uvedl.
Plány tají
Jednotlivé pivovary zatím nechtějí své cenové záměry prozradit. „Naše cenová politika je součástí dlouhodobé strategie společnosti a jakékoli změny dopředu nekomentujeme,“ sdělil Právu mluvčí Plzeňského Prazdroje Zdeněk Kovář.
Zdrženlivá ve vyjádřeních o budoucí cenové politice je společnost Pivovary Staropramen. Ta zdražila vybraná balená piva od ledna. „Hlavním důvodem byl znatelný nárůst cen některých klíčových vstupů, především pak obalů, surovin, energie a logistických nákladů. V průměru se cena vybraných balených piv pro naše obchodní partnery zvýšila zhruba o šest procent,“ řekla mluvčí firmy Denisa Mylbachrová.
Také Budvar zdražil v lednu svou produkci o tři procenta, Prazdroj zvyšoval ceny stejnou měrou už na podzim.
Heineken, který v Česku produkuje například značky Krušovice, Březňák, Starobrno či Zlatopramen, teď zvýšení cen neplánuje. „Nadále ale vývoj cen surovin, energií i dalších vstupů sledujeme. Co se týká dopadů aktuálního vývoje, snažíme se je minimalizovat skrze efektivitu našich procesů a zavádění nových technologií,“ prohlásila za společnost Dita Vašíčková.
ZDROJ: 12.2. 2022, 7:55, Autor článku - Miloš Cihelka, Právo
https://www.novinky.cz/ekonomika/clanek/pivo-bude-dal-zdrazovat-40386872#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=novinky.sznhp.box&dop_req_id=RqMDTkBrf18-202202120812&dop_id=40386872&source=hp&seq_no=3&utm_campaign=abtest189_panel_sluzeb_varA&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz

Z garáží zpátky do hospod. „Euforie svobody“ nevydrží, bojí se restauratéři
Už týden restauratéři obsluhují i neočkované a na návštěvnosti je to znát. Zvedla se až o desítky procent. Část hostů si už ale začíná hlídat svou útratu.
Konec pandemie zatím nikdo oficiálně neohlásil, ale v restauracích a hospodách se už týden slaví rozvolnění. Některé podniky se v návštěvnosti vrátily do doby před covidem. Euforie ale nemusí trvat dlouho.
„Konečně lidé začali normálně fungovat a vrátili se k nám. V prvním týdnu po rozvolnění návštěvnost našich restaurací v průměru vylétla asi o 25 procent a pořád lehce stoupá,“ říká majitel třinácti brněnských podniků ze skupiny Tripoli Recent Zdeněk Sklenář.
Neočkovaní opět mohou využívat restauračních a jiných služeb od minulého čtvrtka. Restriktivní opatření vlády, které jim v tom bránilo, totiž zrušil Nejvyšší správní soud. Jak Seznam Zprávám potvrdili všichni oslovení restauratéři, vedlo to k výraznému nárůstu počtu hostů.
Podle dat dodavatele pokladního systému, společnosti Dotykačka, se návštěvnost restauračních podniků v týdnu bez certifikátů, tedy od 10. do 16. února oproti předchozímu týdnu zvýšila o 18 procent a tržby stouply o pětinu.
„O víkendu to bylo jako za starých časů před covidem v roce 2019,“ pochvaluje si majitel plzeňské restaurace Bistro v Riegrovce Václav Schejbal. „Restaurace byla plnější, živější a tržby byly vyšší,“ dodal.
Lidé mají o důvod méně popíjet v garážích, kam se podle některých gastronomů uchýlili, když nemohli na pivo. Minulý týden tak na nic nečekali a rezervovali stoly už od čtvrtka.
„Vidíme to i u nás. Rozvolnění má vliv hlavně na vyšší večerní návštěvnost našich vináren,“ říká spolumajitel sítě Vinograf Jan Horešovský.
Zástupce restauratérů z Asociace malých a středních podniků Luboš Kastner ale varuje před bezmezným optimismem. „Je to taková euforie svobody, ale bude to mít podle mě stejný vývoj jako v první pandemické vlně, kdy se po konci lockdownu zvedla návštěvnost, ale jen asi na dva týdny,“ myslí si.
Leden a únor jsou pro gastro sektor tradičně nejslabší měsíce roku. Ke skokovému nárůstu hostů mohly v některých typech gastronomických provozů přispět dva faktory – oslavy svátku zamilovaných Valentýn, kdy každoročně přibývá rezervací, a také období „po výplatě“, kdy se řada lidí „nedrží zkrátka“.
Na jedno. Ale opravdu jedno
Kastner odhaduje, že do útrat se postupně promítne horší ekonomická situace domácností. Hosté sice nemusí nutně utratit méně peněz, ale tím, že gastro zdražilo, někteří lidé možná nebudou ochotni navýšit svůj rozpočet, a něco si proto budou muset odpustit. To se částečně projevuje už teď.
„Méně často se chodí na obědy. Některým místo hlavního jídla stačí předkrm, jiní se spokojí s polévkou,“ popsal s tím, že ale nejde o masový trend. Podle jiného zdroje z trhu, který nechtěl být jmenován, už někteří lidé šetří. „Dají si o pivo méně nebo si například neobjednají dezert,“ řekl.
Šetřivost může negativně dopadnout i na personál, protože návštěvníci mohou snížit i spropitné pro číšníka.
Obezřetnější v útratách už jsou také hosté tří restaurací ve Zlíně, které provozuje Zdeněk Babulík. „V posledních měsících vidíme, že lidé přijdou a utrácejí méně. Souvisí to celkovým zdražováním zboží a služeb, hlavně energií. Vybírají si levnější jídla, vypijí méně piva, místo teplého jídla si objednají tlačenku,“ popsal. „Nás to bohužel tím pádem opět bude tlačit do zdražování, abychom se dostali na požadovanou úroveň tržeb,“ dodal.
„Já myslím, že celkově sice lidé začnou šetřit, ale například tím, že nevyjedou na dovolenou třikrát, ale jen dvakrát do roka. V normálním životě se omezovat nebudou,“ věří moravský restauratér Zdeněk Sklenář.
Klidný zůstává i spolumajitel Vinografu. Podniky v centrech měst totiž podle něj míří na movitější klientelu. „Zaměřujeme se na zážitkovou gastronomii. Nejsme extrémně drahý podnik, ale naši klienti vnímají, že se za ni platí. Nikdy k nám nepřestali chodit z finančních důvodů,“ popsal.
ZDROJ: Autor - FILIP HORÁČEK, 18.2. 2022, 7:12, www.seznamzpravy.cz
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/ekonomika-byznys-trendy-analyzy-z-garazi-zpatky-do-hospod-po-rozvolneni-se-cesi-vraceji-ale-jen-na-jedno-188990#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=hpfeed.sznhp.box&dop_req_id=8RiNNW8cIrN-202202180645&dop_id=15476061&utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu

Dcera Kateřiny Neumannové Lucie: 
"Když se bavím s jinými kamarády o tom, jak to měli doma, přijde mi, že jsem to měla nejlepší. Když jsem byla malá, máma mi dala ochutnat víno, pivo. Díky tomuto přístupu, že to už odmala nebylo vyhrocené, teď nemám potřebu dělat krávoviny. Když jsem chtěla jít ven, mohla jsem. Když jsem chtěla spát u kamarádky, mohla jsem, přitom ony u nás často kvůli svým rodičům spát nemohly…"
Lucii Neumannovou všichni známe jako malou holčičku v růžové zimní bundě, která za běžkyní na lyžích přiběhla v cíli jejího legendárního zlatého závodu na olympiádě v Turíně (2006).
@lucie.neumannova 

"Hned přines tři piva a na všechno ostatní se vyser!"
Šiška Deluxe
Komedie  
Slovinsko / Česko, 2016
Režie: Jan Cvitkovič
Scénář: Jan Cvitkovič

"Sedni si! Napij se! Lehni si!"
Dědictví aneb Kurvahošigutntág
The Inheritance or Fuckoffguysgoodday
Komedie
Československo, 1992
Režie: Věra Chytilová
Scénář: Boleslav Polívka, Věra Chytilová

Vývoj cen lahvového piva: stálo 1,70 Kčs a cenu určoval i Jakeš
Cena piva v rukou nejvyšších funkcionářů KSČ a mnohdy bídná kvalita pěnivého moku. I tak vypadá historie piva v Česku. Novinky přinášejí pohled do minulosti, jak se vyvíjela průměrná cena lahvové desítky v obchodech za uplynulých téměř padesát let.
V roce 1961 si zákazník mohl na lahvové desítce pochutnat v průměru za tehdejší 1,70 Kčs. Podle údajů Českého statistického úřadu se pak přes dvě desetiletí cena vůbec nezměnila, až v roce 1984 podražila na 2,50 Kčs. Tato cena zůstala až do revoluce.
Rozsáhlé změny přinesla až devadesátá léta, jak do kvality, chuti, množství značek a samozřejmě i ceny.
O ceně se rozhodovalo na ÚV
"Cena byla dříve politickou otázkou,“ řekl Jan Veselý, ředitel Českého svazu pivovarů a sladoven. Novinkám prozradil, že jeden čas působil jako cenový gestor. "Nejvyšší stranické orgány rozhodovaly, zda pivo podraží a o kolik. Mě pak na několik dní zavřeli do zámku v Kolodějích a podle určitého vzorce jsem dělal cenu piv v celé republice,“ vysvětlil Veselý.
Jak dále vysvětlil, znamenalo to, že měl například nakázáno, aby lahvové pivo mělo stát jako v hospodě čtvrté cenové kategorie. Podle podobných pravidel pak stanovil veškeré ceny. "Poté přišla komise, která vše zkontrolovala a popřípadě udělala ještě nějaké úpravy,“ dodal odborník.
Podle něj ale některé změny nebyly v souladu s pravidly, podle kterých se měl sám řídit. Posléze se dozvěděl, že ceny nakonec upravil i sám tehdejší generální tajemník KSČ Miloš Jakeš.
S cenou vzrostla i kvalita
Zdražení o stovky procent během jednoho desetiletí se může zdát příliš agresivní, ale s cenou rostla především kvalita. "Všechno v devadesátých letech podražilo, ale růst cen u piva byl v zásadě pomalejší než u jiných potravin,“ komentoval Veselý.
Podle něj si navíc v současnosti může každý koupit ze svého platu více piv než za minulého režimu, kdy o cenách piva rozhodovali funkcionáři KSČ. Kvalita piva navíc podle něj byla tehdy rozličná. "Lidi v obchodech otáčeli lahve hrdlem dolů, aby zjistili, zda v ní nejsou usazeniny. Trvanlivost piva byla kdysi jen sedm dnů,“ připomněl Jan Veselý.
V minulé éře působilo v tehdejším Československu na osm velkých pivovarních podniků, rozdělené byly podle krajů.
Pivo "PITOMOST"
Pamětníci si jistě vzpomenou na takový unikát, jakým bylo Pito. Název nealkoholického piva byl složen z písmen slov "PIvo“ a "auTO“.
"Vyráběl ho Pivovar Most a jelikož se nedalo vůbec pít, lidi mu říkali pitomost,“ dodal Veselý.
I v současnosti je ale možné narazit v obchodech na piva pochybné kvality. Jedná se především o "neznačková piva“ za velice nízkou cenu. Dohromady je pak možné zakoupit kolem 400 druhů nejrůznějších piv.
Ceny uvedené v článku jsou průměrem všech lahvových piv s obsahem alkoholu 3,4 až 4,1 %, které bylo možné zakoupit v obchodech od roku 1961. Vyplývá to ze statistiky Českého statistického úřadu. Co do značek jsou v průměru započítány piva velkých pivovarů, ale i menších regionálních.
ZDROJ: 28. 4. 2008, 10:27 – PRAHA, Tomáš Holý, Novinky, www.novinky.cz
https://www.novinky.cz/ekonomika/clanek/vyvoj-cen-lahvoveho-piva-stalo-170-kcs-a-cenu-urcoval-i-jakes-40195986

Josefovský hostinský Martin Veselý, který musel být pro svoji hmotnost po své smrti odvážen na dělostřeleckém voze
Město Josefov bylo vybudováno jako vojenská pevnost, a tudíž zde bylo všeobecně rozšířené ovzduší kázně a pořádku, které se lišilo od ostatních obcí v okolí, ale i sem se postupně dostal vítr změn, a to díky osídlovacímu patentu císaře Josefa II. z 9. prosince 1782, v němž panovník rozhodl, že pevnost bude osazena rovněž civilním obyvatelstvem, jež bude uspokojovat potřeby armády, které ona sama nemohla řádně zařídit a vést.
Přes různé výhody se civilní obyvatelstvo do Josefova nehrnulo, a tak se stavěly pouze vojenské objekty. Na rozmnožení příchozích byl vyhlášen 13. listopadu 1784 dvorský dekret, jenž rozšířil různé výhody, které byly obsaženy v předchozím císařském patentu. Přesto nezájem o Josefov nadále pokračoval a nikdo v něm svůj dům nechtěl postavit.
První civilní domy se tak v Josefově objevily až v roce 1790. Těmito lidmi, kteří se zde usadili, byli 2 fortifikační mistři – kameník Jan Rumpelmayer, jenž pocházel z Prešpurku (dnešní Bratislavy) a truhlář Jiří Anreith. Vznikly tak domy s dnešními čp. 23 a 24 a jimi též začala skutečná stavba města samého. Roku 1803 si zde postavil dům také hostinský Martin Veselý (čp. 27), o kterém se chci v tomto povídání zmínit více.
Tento hostinský se narodil roku 1765 a pocházel z Českomoravské vysočiny. Vyučil se sice řezníkem, ale kvůli své slabší a vysoké postavě byl zaměstnán v hostinci Terezie Schnidtové, roz. Sontágové, z Velké Bíteše. Když jí zemřel druhý její muž Rittnagel, rozhodla se vdát potřetí, právě za Martina Veselého.
Svého mnohem mladšího manžela si opečovávala tak, že z hubeného střízlíka se stal pravý opak – obtloustlý hromotluk, který se kvůli své váze sotva hýbal. Po svém příchodu do Josefova si postavil již zmíněný dům čp. 27, který sahal do tří ulic a založil si v něm hostinskou živnost. Náklad na jeho vybudování nakonec činil 15 350 zlatých, ale i přes tuto obrovskou částku se mu tato investice vyplatila a jeho hostinec se stal v brzku vyhlášeným po celém okolí. Později byl dokonce znám jako hotel „Veselý“.
Zajímavé je na této postavě to, že si pro svoji neobyčejnou tloušťku vydobyl takřka světovou pověst. Rytiny podle nákresu Josefa Berglera, ředitele pražské malířské akademie, budily vždy a všude nesmírný úžas. Jeho kalhoty a vestu obdivovali později návštěvníci místního muzea.
Přestože byl terčem různých vtipů a narážek, nikdy nezatrpkl a byl vždy přímé a srdečné povahy, prost všech zákeřností a jiných nepěkných lidských vlastností. Dal by se tudíž označit za prototyp tradičního českého hostinského, jenž sršel srdečností a každého hosta vítal tak, jako kdyby přišel přinejmenším císařpán.
Však ho také někteří označovali jako postavu z pohádky „O Širokém, Dlouhém a Bystrozrakém“, kterou sepsala a vydala Božena Němcová, a dokonce říkali, že by se hodil jako předobraz k ilustracím pro tuto knihu.
Stejně jako jiní, tak i tento „Široký z pohádky“ byl obyčejným smrtelníkem, a tak 24. února 1820 (podle matriky zemřelých, později uváděno nesprávně 10. března) vypustil v Josefově svoji duši. Podle poznámky ve farní úmrtní matrice vážil 365 liber vídeňské váhy. Protože 1 vídeňská libra je rovna 560,012 g, vážil tedy 204,404 kilogramů, což je i dnes velmi velká hmotnost, i když by již nepatřil mezi ty nejotylejší, neboť Jon Brower Minnoch, v roce 1978 vyhlášený za nejtěžšího muže světa, měl až 630 kilogramů, a tak oproti němu by byl náš josefovský hostinský pouhým hubeňourem.
Na závěr je třeba ještě zmínit, že byl terčem různých vtípků, s nimiž se však popral po svém, takže nakonec se stal de facto vítězem on, ale dejme slovo Josefu Duškovi a jeho „Pamětem c. k. pevnosti a královského svobodného města Josefova, se zřetelem k dějinám vlasti a vojenství“, které vyšly v Jaroměři roku 1886:
„Dne 10. března r. 1820. zemřel v Josefově Martin Veselý, zakladatel velikého zájezdného hostince, po něm nyní „Hȏtel Veselý“ zvaného. Muž ten došel pro svoji neobyčejnou tlouštku téměř světové pověsti, vážilť po svém úmrtí 365 liber staré váhy. Byl povahy velice přímé a srdečné a vypravují se o něm mnohé anekdoty, mezi jinými také tato: Jednoho času soukenničtí mistři Rychnovští, jejichž živnosti právě v znamenitém byly rozkvětu, z dobrého jarmarku se vracejíce zastavili se „u Veselých“. Hostinský pro svoji tloušťku nemoha se volně pohybovati seděl stále v šenkovně v lenošce za stolem, do něhož musil býti vyříznut polokruh, aby veliké jeho břicho mělo místo. Ale veselí soukenníci umínili sobě, že chtějí míti zvláštnosť, že jim musí Veselý sám posluhovati, k čemuž také přívětivý hostinský svolil a při hodování jejich celou společnosť obsloužil. Ale když přišlo k placení, podal Rychnovákům písemný účet, ve kterémž nápoje a jídla zcela za cenu obyčejnou počítána byla, ale za své osobní posloužení požádal 60 tvrdých tolarů jakožto honorář své obtížné práce. Rychnováci dělali dlouhé obličeje, ale musili žádanou cenu zaplatiti. Když podruhé přijeli, již nežádali jeho obsluhy.
Když měl Veselý pohřeb, musil býti vypůjčen dělostřelecký vůz, aby na něj rakev vložena byla, protože prý se báli, aby obyčejný vůz se pod ním neprolomil.
Jeho podobizny prodávány byly tehdáž na jarmarcích s nápisem: „Martin Veselý, český hospodský“, a z jeho závodu stal se hȏtel, který požívá veliké známosti v Rakousku a těší se nejlepší pověsti.“
Na tuto svéráznou postavu, jež podle lidových podání musela v letních parnech vysedávat ve sklepě v chladu, nezapomněl ani spisovatel Alois Jirásek, který ji v románu „F. L. Věk“ vylíčil takto: „Zardělý, zpocený Vašíček jen na žízeň naříkal. A tu měli všichni. Proto zamířili z náměstí do nedaleké hospody, k Martinu Veselému, daleko široko známému. Mladý hospodský s lalokem, na svůj věk neobyčejně tlustý, ve střevících a punčochách, jen v lehké, bílé kazajce, zle se otáčel v hospodě hostmi nabité. Oddechoval hlasně, funěl a potem zalitý křičel na pomocníky.“
K výše zmíněnému již není co dodat. Jen si člověk tak říká, co stačí, aby po sobě člověk zanechal nějakou vědomost, že na tomto světě někdy byl. Ale protože nepatřil ke zlým lidem, ba právě naopak, proč by nemohla být tato rázovitá josefovská postavička upamatována i dnes, že?
ZDROJ: 18.12.2020, www.turistika.cz, Autor: BorisJ. - Boris Jelínek
https://www.turistika.cz/mista/josefovsky-hostinsky-martin-vesely-ktery-musel-byt-pro-svoji-hmotnost-po-sve-smrti-odvazen-na-delostreleckem-voze/detail

Ukrajinský pivovar začal vyrábět Molotovovy koktejly. Na etiketě je nahý Putin
Ukrajinský pivovar Pravda se v náročné době rozhodl rozšířit svůj sortiment. Na improvizované výrobní lince se nově objevily Molotovovy koktejly, které zaměstnanci pivovaru vyrábějí a posílají rovnou do oblastí v blízkosti Lvova a Kyjeva.
Pivovar Pravda se za normálních okolností věnuje zejména výrobě řemeslných piv. Po ruské invazi na Ukrajinu se však společnost rozhodla zapojit se do aktivní obrany vlasti. Do skleněných lahví tak nyní proudí místo piva hořlavá směs.
K výrobě Molotovových koktejlů jsou používány lahve s podobiznou nahého ruského prezidenta Vladimira Putina sedícího na trůnu. Etiketa je pak doplněna o název Putin Huylo, což by se dalo přeložit jako „sráč Putin”.
„Koktejly posíláme rovnou na barikády ve Lvově. Několik krabic posíláme i do Kyjeva. Snad se tam dostanou, protože jsme se dozvěděli, že jeden z mostů na cestě byl vyhozen do vzduchu,” říká Nazar, který s výrobou pomáhá.
Putin Hulyo je za běžných okolností ale s obsahem alkoholu osm procent. V roce 2018 pivo dokonce získalo v Praze bronzovou medaili na profesionální degustační soutěži World Beer Idol.
K výrobě zápalných lahví vyzvala Ukrajince v pátek náměstkyně ukrajinského ministra obrany Hanna Maljarová.
ZDROJ: 1.3. 2022, 12:12, Jakub Štěpánek, Novinky
https://www.novinky.cz/muzi/clanek/ukrajinsky-pivovar-zacal-vyrabet-molotovovy-koktejly-na-etikete-je-nahy-putin-40388769#source=hp&seq_no=10&dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=novinky.sznhp.box&dop_req_id=I8lXhpZY6gF-202203011521&dop_id=40388769&utm_campaign=abtest183_vzhled_vyh_pole_na_tel_varBB&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz

Hrozně ráda máš ten grill tam v přízemí.
Proč já blázen jsem tam byl a chtěl tě mít.
Hvězdičko blýskavá - Petr Novák

Do Ruska přestává téct české pivo. Pivovary škrtají významný trh
Nesouhlas se zabíjením na Ukrajině vyjádřil lídr Plzeňský Prazdroj, dvojka trhu Pivovary Staropramen, Budějovický Budvar nebo Bernard. České pivovary se tak v reakci na válku odstřihávají od dodávek do Ruska.
České pivovarnictví se otáčí zády ke svému třetímu největšímu exportnímu trhu. Loni se do Ruské federace vyvezlo, případně vyrobilo v licenci prostřednictvím místních pivovarů, přes 500 tisíc hektolitrů piva, tedy deset procent celého exportu.
K bojkotu se po Budějovickém Budvaru, který ovládá český stát, připojil lídr trhu Plzeňský Prazdroj i dvojka Pivovary Staropramen.
„V tomto týdnu došlo k rozhodnutí nepřijímat žádné objednávky na naše produkty z Ruska, které patřilo mezi exportní trhy značek Pilsner Urquell a Kozel. To platí i pro Bělorusko,“ uvedl mluvčí Zdeněk Kovář.
Nejúspěšnější českou značkou v Rusku je Kozel spadající pod Plzeňský Prazdroj. Také díky velké oblibě černého piva u místních obyvatel. Této značky se v Rusku licenčně vyrobí zhruba dvakrát víc než pro český trh. I na tento druh výroby se ale bude vztahovat embargo.
Nemyslitelný je momentálně také obchod s Ukrajinou, kde se v místních hospodách čepoval kromě zmíněných značek i Gambrinus.
Doprava vše komplikuje
Některé pivní značky navíc není možné do Ruska dopravit. Třeba Pilsner Urquell už se od roku 2018 vaří už jen v Plzni. Doprava by tak nyní kvůli válce na Ukrajině byla příliš složitá.
Potvrzuje to i humpolecký Bernard, který se při exportu do Ruska spoléhal na klasické dopravní cesty. „V aktuální situaci do Ruska pivo nevyvážíme. V podstatě to ani není možné, nelze jej tam dopravit ani za něj dostat zaplaceno,“ vysvětlil mluvčí Radek Tulis.
Do Ruska loni Bernard vyvezl 2 tisíce hektolitrů, na Ukrajinu 800 hektolitrů. O oba trhy sice rázem přišel, ale tvoří jen zlomek z výroby, která v minulém roce dosáhla přes 385 tisíc hektolitrů piva. Ruský trh byl čtvrtý největší v pořadí po Slovensku, Švédsku a Bulharsku.
„Tržby ani zisk z prodeje piva do Ruska nyní nepovažujeme za důležité. Zabýváme se možnostmi, jak pomoci lidem prchajícím z Ukrajiny,“ dodal mluvčí. Přispět na charitu plánují i ostatní.
Na zdraví už si Rusové nedají ani české značky Staropramen, Velvet a některá piva z nabídky Pardubického pivovaru. Také dvojka trhu podle informací SZ Byznys zakázky v Rusku minimálně na nějakou dobu stopla.
„V souvislosti s válkou na Ukrajině pozastavujeme vývoz našich značek do Ruska. Ochrana našich lidí je naší nejvyšší prioritou, zvláště pak v době, jako je tato. Poskytujeme podporu našim zaměstnancům ukrajinské národnosti, kteří žijí v České republice,“ uvedla mluvčí Denisa Mylbachrová. Jejich rodinným příslušníkům také poskytne ubytování. Firma založila sbírku pro organizaci Člověk v tísni, kam přispívá firma i zaměstnanci.
„Rusko je poměrně výrazný trh pro české pivovarství. Nebude to úplně jednoduchý náraz, ale pivovary to přežijí,“ říká expert na ekonomiku pivovarnictví z České zemědělské univerzity Tomáš Maier.
Vývoz piva do Ruska v posledních letech stoupal, loni byl nejvyšší za posledních deset let. Na druhou stranu do Německa míří dvakrát víc chmelového moku a na Slovensko ještě více.
ZDROJ: Autor - FILIP HORÁČEK, 2.3. 2022, 15:44, www.seznamzpravy.cz
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/ekonomika-do-ruska-prestava-tect-ceske-pivo-pivovary-skrtaji-vyznamny-trh-191500#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=zpravy.sznhp.box&dop_req_id=ZAhWdSMfxwI-202203021452&dop_id=191500&source=hp&seq_no=1&utm_campaign=abtest189_panel_sluzeb_varC&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz

Kde se pivo vaří? Nový projekt Českého svazu pivovarů a sladoven vyzdvihuje inspirativní ženy z oboru
Tekutý chleba, jak je přezdíváno pivu, je naším národním nápojem. O tom, co se v oboru pivovarnictví aktuálně děje, jaké jsou jeho trendy nebo že za jeho výrobou stojí také ženy, většina z nás moc neví. Český svaz pivovarů a sladoven proto přichází s projektem Kde se pivo vaří.
Český svaz pivovarů a sladoven odstartoval dlouhodobý projekt nazvaný Kde se pivo vaří. Jeho cílem je představit to nezajímavější z českého oboru, novinky, obalové trendy, zajímavé pivovarské příběhy nebo inspirativní ženy, a to jak z minipivovarů, tak pivovarů velkých značek. „Prostřednictvím našeho nového projektu Kde se pivo vaří oslavujeme dnešní české pivovarnictví a ukazujeme, že se jedná o úspěšný a rozmanitý obor. Současně s tím je také dokladem síly, pospolitosti a soudržnosti našeho odvětví,“ uvedla Martina Ferencová, výkonná ředitelka Českého svazu pivovarů a sladoven.
První téma projektu nese název Ženy vaří pivo. Byl spuštěn symbolicky na Mezinárodní den žen (8. března). V rámci něho se můžeme seznámit s několika sládkovými osobitě rozvíjejícími současný obor pivovarnictví. Následovat bude téma Novinka roku představující pivní trendy a příběhy nových receptur, Mladý talent zaměřující se na mladé lidi z oboru do 35 let, nebo soutěžní kategorie Pivní obal, v rámci níž odborná porota zhodnotí etiketu, pivní plechovku či láhev. Výhledově je pak naplánováno téma Zelený počin usilující o snižování enviromentální stopy pivovarů, nebo Přínos místní komunitě vnímající zlatavý mok jako společenský fenomén.
Ženy vaří pivo
První téma nabízí seznámení se šesti výjimečnými sládkovými. Jsou jimi Karolína Chroustovská (Létající pivovar Chroust), Jitka Ilčíková (Wild creatures Mikulov), Monika Linková (minipivovar Trilobit Praha), Nataša Rousková (Zubr Přerov), Lenka Straková (minipivovar Proud Plzeň) a Martina Valterová (minipivovar Monopol Teplice).
Nataša Rousková přitom patří mezi jedny z nejúspěšnějších českých sládkových. V kategorii světlého piva českého stylu se jí například podařilo získat zlatou medaili na prestižní mezinárodní soutěži Evropská pivní hvězda.
Minipivovar Proud a jeho sládková Lenka Straková se zase jako první český pivovar zapojili do celosvětové akce Pink Boots Collaboration Brew Day, probíhající taktéž symbolicky 8. března. Podle speciální receptury a obutá v růžových holínkách tady v loňském roce uvařila exkluzivní várku piva na podporu žen v pivovarnictví. Letos se v pivovaru při stejné příležitosti setkalo několik žen z pivovarnictví, aby sdílely své zkušenosti v převážně mužském oboru.
ZDROJ: 10. 3. 2022, pozitivni-zpravy.cz, Autor článku - Veronika Steidlová Kordasová
Autorský článek Veroniky Steidlové Kordasové s využitím informací z Českého svazu pivovarnictví a sladoven, Radiožurnál, Podnikatel.cz
https://pozitivni-zpravy.cz/kde-se-pivo-vari-novy-projekt-ceskeho-svazu-pivovaru-a-sladoven-vyzdvihuje-inspirativni-zeny-z-oboru/?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=hpfeed.sznhp.box&dop_req_id=TCRJrw1NZOc-202203111740&dop_id=15727771

Idi nahui, Putin! Víme, co nové pivo z Břeclavi vzkazuje ruskému prezidentovi
Pomoc přes pivo. Břeclavský minipivovar Frankies se rozhodl podpořit Ukrajinu v boji proti ruské armádě, která už déle než dva týdny útočí na jejím území. Břeclavští pro zákazníky uvařili nový pivní speciál Idi nahui, Putin! „Název vyjadřuje naše nejbližší emoce, v jakém rozpoložení jsme se tehdy cítili,“ říká majitel pivovaru Štěpán Přikryl.
Ve volném překladu je to vulgární vzkaz: Jdi do p***le, Putine. Jde o narážku na ruský útok na Hadí ostrov v Černém moři, kdy se ukrajinští pohraničníci odmítli vzdát a reagovali odpovědí: „Ruská válečná lodi, jdi do p***le.“ „Převzali jsme to a předělali na Putina, kterého bereme jako hlavního strůjce konfliktu,“ zmiňuje majitel pivovaru.
Přiznává, že tento speciál chtěli původně vydat pod jiným názvem, ale nakonec se rozhodli pro změnu. „Je to dark ale. Tmavé pivo, třináctka, studeně chmelená, svěží. Něco, co si u nás možná běžný člověk pod tmavým pivem nepředstaví,“ říká Přikryl.
Z každých padesáti prodaných litrů věnuje Frankies na Ukrajinu tisíc korun. „Zájem je veliký. V současné chvíli jsme prodali celou uvařenou várku piva, to znamená asi 450 litrů,“ uvádí Přikryl.
Je přesvědčený, že by toho prodali ještě více. Vařit další várku ale nebudou. Jedna je podle Přikryla dar, který je v možnostech pivovaru. Zájemci pivo se vzkazem pro Putina mohou ochutnat v různých podnicích, včetně Brna. „V naší hospodě bude ještě určitě. Speciál si bral i Klub cestovatelů v Brně a další hospody,“ dodává Přikryl.
ZDROJ: 15.3.2022, Michal Hrabal - Reportér, breclavsky.denik.cz
https://breclavsky.denik.cz/zpravy_region/idi-nahui-putin-pivo-z-breclavi-nese-vzkaz-ruskemu-prezidentovi-20220315.html?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu#dop_ab_variant=722400&dop_source_zone_name=hpfeed.sznhp.box&dop_req_id=RjBy9Utn2as-202203162118&dop_id=15784507

ŽENY PŘI VAŘENÍ PIVA LÉPE ZVLÁDNOU DROBNÉ CHUŤOVÉ NUANCE
Z pití piva se stal větší zážitek. S tím je spojená lepší kultura ve výčepech, ošetření piva, kvalita samotného výrobku, říká v rozhovoru pro týdeník Hrot sládková Karolína Chroustovská z pražského pivovaru Chroust.
V Česku funguje více než 500 pivovarů, ale jen zhruba v 35 z nich jsou ženy-sládkové. Jednou z nich je Karolína Chroustovská z pražského pivovaru Chroust. Při studiích pracovala v plzeňském pivovaru Raven, kde poprvé „přičichla“ k zahraničním stylům piva, a bylo jí jasné, že se právě pivo stane její životní cestou. Chroust se nezaměřuje na jeden styl, vaří nejrůznější druhy pro pivní nadšence, které baví objevovat nové chutě.
Když se řekne žena a pivo, nepochybně určitou skupinu tradičních pivařů napadne, že to k sobě moc nejde. Setkala jste se někdy s takovým názory, s tím, že by vám někdo předhazoval, že pivu přece rozumí jenom chlapi?
Naštěstí příliš ne, doufám, že tento názor už v dnešní době nemá místo.
Jaká byla vlastně vaše cesta k pivu? Měla jste ho ráda od mládí, anebo jste k němu přešla od vína?
Pivo jsem pila vždy ráda, bylo kolem mě odmala. Vždyť je to také takový národní nápoj, neznám příliš lidí, kteří by ho nepili vůbec. Od průmyslových ležáků, které jsem popíjela na gymplu, pak byla cesta k zajímavějším stylům a menším pivovarům poměrně krátká. Po maturitě jsem nastoupila na VŠCHT, konkrétně na potravinářskou fakultu. Zde je i obor pivovarnictví, který mne velmi zaujal. Následovala práce v pivovaru při škole a pak už to jen dále gradovalo. Otevřel se mi zde úplně nový svět minipivovarů a nejrozmanitějších pivních stylů.
Jaké pivo máte ráda? Tradiční český ležák, nebo spíše různé pivní speciály, jako je například ale či různě ochucená piva, která někdy chutnají spíše jako limonády?
Asi nemám nějaké favority mezi jednotlivými styly. Udělá mi radost každé pivo, které je dobře uvařené. Dokážu ocenit piva napříč celým spektrem.
Kdy jste se rozhodla, že se stanete sládkovou? Co vás k tomu rozhodnutí přimělo?
Při studiích jsem začala pracovat jako pomocná sládková v pivovaru Raven v Plzni. Práce mě chytla natolik, že mé budoucí směřování bylo jasné, kvalifikaci jsem si pak doplnila na střední pivovarské škole v Podskalské.
Má u této profese podle vás nějakou výhodu, že jste žena? Jsou nějaké rozdíly mezi sládkem a sládkovou?
Nemá to příliš výhod. Vlastně spíše naopak. Občas mi chybí stejná fyzická síla při práci, zakládat rodinu při této profesi také není úplně procházka růžovým sadem. Přístup k práci mám myslím s kolegy stejný.
Mají ženy jiné chutě než sládci-muži?
Ne. Snad jen dokážou lépe popsat a nakombinovat drobné chuťové nuance v pivu.
Změnila se podle vás nějakým způsobem pivní kultura? V čem nejvíce?
Z pití piva se stal větší zážitek. S tím je spojená lepší kultura ve výčepech, ošetření piva, kvalita samotného výrobku. S tím jde ruku v ruce i propracovanější vizuál, rozmanitější nabídka stylů a lepší, osobitější marketing jednotlivých pivovarů.
Jaké pivo vlastně vaříte? Proč jste se rozhodli pro takovou nabídku?
Vaříme piva napříč celým spektrem. Co se ale snažíme jako pivovar mít pokaždé stejné, je ta nejlepší kvalita. Ať už je to v uvozovkách obyčejný ležák, nebo nějaký trendy ovocný kyseláč, v kvalitě se snažíme být vždy nekompromisní a podat našim zákazníkům vždy to nejlepší, co v daný moment jsme schopni vyrobit.
Původně jste patřili do kategorie „létající minipivovar“, protože jste neměli vlastní výrobnu. Nemá to vliv na chuť piva, když jste ho vařili v různých pivovarech?
To byla jedna z největších výzev, co jsme jako firma měli. Udržet si kvalitu a konzistenci. Stejná ta piva asi úplně nebyla, to není v silách nikoho. Parametrů, které výsledný produkt ovlivňují, je opravdu hodně. Ale troufám si tvrdit, že ta piva byla hodně podobná a držela si svou kvalitu, ať už byla uvařena kdekoli.
Jak jsou pivovary vstřícné k tomu, aby vás „pouštěly“ do své kuchyně?
Naštěstí jsme zrovna s tímto nikdy neměli problém, ono pustit si „lítačku“ do pivovaru má i své benefity. Místní sládek si může vyzkoušet nové postupy, nové receptury, aniž by šel do jakéhokoli rizika u svého vlastního piva.
Nakonec jste zakotvili v pivovaru Clock Fenetra. Kolik jste museli investovat do rozjezdu vlastní výroby?
Investice byla zhruba ve výši 1,7 milionu.                                                                                                                       

Jaký máte výstav, obrat?
Aktuální výstav je necelých 1500 hektolitrů piva, obrat jsme měli za loňský rok okolo 7,5 milionu.
Zasáhla vás koronavirová pandemie a zavřené hospody?
Velmi záhy jsme spustili vlastní e-shop s pivem. Určitě se na jistou dobu změnil poměr piva prodaného v sudech a lahvích/plechovkách, z původních sedmdesáti procent sudového se to úplně obrátilo. Více energie jsme také vložili do vizuální stránky firmy a sociálních sítí. Ale popravdě jsme pandemii příliš nepocítili. Tím, že jsme jako létající pivovar neměli nijak obrovské množství piva, snížená poptávka nás příliš netrápila.
Jaké jsou vaše podnikatelské cíle?
Vybudovat vlastní pivovar.
Jaký je váš typický zákazník, tedy konečný konzument?
Pražan, muž, věk třicet plus.
A pijí vaše pivo i ženy?
Ano.

Karolína Chroustovská
• Vystudovala potravinářskou fakultu VŠCHT v Praze a později i střední pivovarskou školu v Podskalské.
• Je sládkovou v pivovaru Chroust Praha, který byl založen v roce 2016.
• Původně šlo o takzvaný létající pivovar, posléze se usídlil v potštejnském pivovaru Clock Fenetra.
• Pivovar Chroust si celý proces od vaření až po distribuci řídí osobně.
• Je vdaná, má dvě dcery.
ZDROJ: Autor - Pavel Baroch, 16. března 2022, 10:02, www.tydenikhrot.cz
https://www.tydenikhrot.cz/clanek/zeny-pri-vareni-piva-lepe-zvladnou-drobne-chutove-nuance-karolina-chroustovska-pivovar-chroust?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=hpfeed.sznhp.box&dop_req_id=Crb8mEj5qxM-202203171933&dop_id=15795031

Někdo má pivo rád
někdo se modlí k masu
Někdo je na sladký
jinej zase na sůl
Já jednu lásku mám
a jiná ke mně nesmí
Na kousku veky dá
sníst se celej vesmír
To, co znáš od mámy
tak to si rychle schovej
K chlebíčkům nepatří
salát bramborovej
Když chceš bejt hrdina
a když chceš bejt pašák
Natři si na chlebík jedině
jedině, jedině, jedině, jedině, jedině Vlašák
K chuťovejm orgasmům
stačí mi maličko
Hermelín, humr, rostbíf
a vařený krájený vajíčko, vajíčko
Jestli máš pocit
že na to nemáš buňky
Dej tam jen kousek sýra a plátek dobrý
dušený, vařený, krájený, vepřový, šťavnatý, ježíšmarjá, šunky
Jestli Bůh jednou
Peklo přisoudí mi
s příslibem chlebíčků
Duši nezlomí mi
Jestli se naopak
objevím v nebi
Budou tam obrovský
šunkový, lahodný, hermelínový, krabí - chlebíčky.

Bill Candy Band (feat. Jakub Albrecht & Jan Nikendey) - Chlebíčky

Hrdinou tohoto příběhu je barman a jeho chlast
Bylo to na konci večírku, po mnoha panácích
Dvojitých panácích a pozvracených záchodech
Se dostala hrstka kaličů až do mého baru
Všichni si objednali, až na jednoho
Ten se na mě dlouze zadíval a zeptal se: "Čemu věříš?"
Víte, odpověděl jsem mu: 
"Celý můj život provází temnota
A jediné světlo jsem našel v těchto lahvích
Věřím, že vás uspokojím čistotou svých myšlenek stejně
Jako alkohol uspokojil moji touhu žít"
A s těmito slovy jsem začal své vyprávění:
"Podívám-li se na čerstvě natočené pivo
Vzpomenu si na zasněžené vrcholky hor
Láhev červeného mi připomene časy mého ministrantství
Kdy jsem v sakristii upíjel mešní víno
Bílé víno je barvou naší kůže
Vaječný koňak je barvou Vietnamce
U kterého každé ráno kupuji rohlíky a vlašák
Se zelenou vzpomenu na trávu
Která vyrůstá z naší matky Země
Vodka je čistota duše i těla
Ředidlo s okenou mi připomene tátu
Který každou neděli vyspával před vchodem našeho bytu
Tuzemák svou vůní připomíná Vánoce a příchod Spasitele
Whiskey je pak barevná jako kabel, který každé ráno pokládám
Jägermeister je podzimní listí
Becherovka je rozkvetlá jarní louka
Absint voní jako dech mojí matky a fernet, pane
Fernet, to je ďábel
Sečtu-li objem tekutin, vyjde mi 4450 ml
A to je také číslo částky alimentů, které platím na svého syna
Všechen ten alkohol mi dá dvě promile v krvi
A dvě jsou moje oči, uši, ruce, nohy
Nosní dírky, bradavky a varlata
Vidíte, pane, postačí mi alkohol
Abych viděl svět v plné jeho kráse."

Bill Candy Band (feat. Jakub Albrecht) - Chlast

Četnická stanice už Putimským ve vsi zůstala
Putim /JIHOČESKÉ FILMOVÁNÍ/ - Druhé pokračování Švejka Poslušně hlásím se natáčelo hlavně v Putimi.
Natáčení scén z filmu o dobrém vojáku Švejkovi bylo v letech 1956 a 1957 centrem pozornosti nejen obyvatel Putimi a nedaleké Heřmaně, ale celého regionu.
Obyvatelé tenkrát se zájmem sledovali, jak Švejk v podání Rudolfa Hrušínského kráčí po kamenném mostě a jak jej strážník odvádí do četnické stanice.
„Byla to pro ně velká atrakce a v hloučcích postávali, kde jen to bylo možné a kde by nepřekáželi filmovému štábu. Ve filmu i dnes stále pozorně sledují putimské scény, aby jim nic z toho neuniklo,“ připomněla kronikářka Putimi Jaroslava Pixová.
Za četnickou stanici si filmaři vybrali malou chaloupku, které už toto pojmenování zůstalo hlavně kvůli turistům, kteří ji v Putimi vždycky hledají.
„Ve skutečnosti tu nikdy žádná četnická stanice neexistovala, vyjma krátké doby v době druhé světové války. Ale aby to měli přespolní více usnadněné, na fiktivní četnické stanici už pár let visí dobová cedule s označením četnické stanice. A turisté jsou navýsost spokojeni a fotí se před ní,“ upřesnila kronikářka.
Exteriéry filmu se netočily pouze v Putimi, ale třeba také v blízké Heřmani, což možná mnozí nepostřehli. Nebylo to náhodou. Asistentkou režiséra byla totiž Lada Vacková, jejíž kořeny směřují právě do Heřmaně. Její maminka byla dcerou zdejšího mlynáře Václava Březiny z Červeného mlýna a Lada v Heřmani každoročně trávila prázdniny. Proto objížděla s režisérem kraj, který dobře znala, a vybírali exteriéry.
„Právě kousek od Heřmaně se odehrávala scéna, kde opilý strážmistr vede Švejka a potkávají hospodáře s krávou. Vymění si řetízky, takže strážník vede místo Švejka krávu. Hospodáře tady ztvárnil strýc Lady Vackové Otakar Březina jako zkušený zdejší ochotnický herec,“ připomněla Jaroslava Pixová.
Lada Vacková také putimské kronikářce vyprávěla další pozadí natáčení a těžké chvíle herce Rudolfa Hrušínského.
„Herec to má těžké, večer hraje, ve dne zkouší, a když má filmovat, tak se musí uvolnit ze zkoušek. Po večerním představení už na Hrušínského čekalo auto, aby jej odvezlo na filmování. Už od pěti hodin ráno se líčil. Stalo se však, že si večer v divadle narazil o zábradlí žebra a teď nemohl ani pořádně dýchat.
Vzala jsem ho do špitálu, kde jsem měla známého primáře. Řekl, že s tím se nedá nic moc dělat, ale alespoň mu to náplastí pořádně stáhne do korzetu, aby neměl takové bolesti. Rudolf pak hrdinsky dokončil natáčení scény, kdy vede opilého četníka, cloumá s ním a nakonec ho naloží na trakař. Nikdo by nepoznal, v jakém byl zdravotním stavu. Naopak, je to k popukání,“ vyprávěla tehdy Lada Vacková.
Při točení v Putimi nepotřebovali filmaři ani žádný kompars. Babičku, která Švejkovi dávala pod kostelem polívku brambůrku, ztvárnila herečka a nezapomenutelného Pepka Vyskoče hrál také profesionální herec.
Zřejmě jen málo milovníků filmového umění ví, že závěrečná scéna se točila poblíž Českého Krumlova. Ve vojenském pásmu štáb zinscenovali haličskou frontu, kde začal útok. Odehrávalo se to v polorozbořené vesnici.
„Potřebovali jsme kompars, tak jsme požádali v českokrumlovských kasárnách o nějaké schopné vojáky, kteří by rychle všechno pochopili. Museli jsme válku nejdřív nacvičit. Vybuchují granáty, koně se plaší, nastává zmatek, zřítí se věž kostela. Věž rozbořeného kostela jsme mohli odpálit jen jednou,“ vzpomínala Vacková.
Bylo to odpovědné a nebezpečné. Všechno muselo být dokonale sehrané. Bylo však stále nevhodné počasí pro natáčení. „Tak jsme stále zkoušeli, ale divili se, že ti vojáci jsou tak nechápaví a do rána zase všechno zapomenou. Nakonec nám jeden důstojník řekl, že každý den posílají jiné vojáky za odměnu.
Najednou režiséra narychlo odvolali k důležité schůzce na Barrandov. Sotva odjel, udělalo se krásné počasí. Nejobtížnější scénu jsme natočili bez něj,“ vyprávěla po letech Lada Vacková.
Pepek Vyskoč byl původem Pražák, ale z Putimi
Nadporučík Lukáš, poručík Dub, věčně nenajedený Baloun, to jsou známé postavy a postavičky z románu Jaroslava Haška, jehož rodinné kořeny sahají do jihočeských Ražic a Protivína. Hlavně díky filmovému zpracování Dobrého vojáka Švejka v paměti mnohých utkvěl Pepek Vyskoč.
Švejkologové ještě donedávna marně pátrali, kdo byl Haškovi předlohou pro postavičku, na kterou místní i přespolní pokřikovali: „Pepku, vyskoč a zameč.“
Obrat nastal až po rozsáhlém pátrání putimské rodačky Anny Wretzlové Pixové. Ta, ještě když byla kronikářkou obce, si právě kvůli Pepkovi užila své. „Turisté a výletníci, kteří přijížděli do Putimi, se od jara do podzimu stále dokola vyptávali, kde stávala četnická stanice a hlavně, kde je dům Pepka Vyskoče. Zajímali se, zda se dochovala jeho fotografie a kde je místo jeho posledního odpočinku, aby mu tam zapálili svíčku,“ vzpomíná bývalá kronikářka.
Marně jim vysvětlovala, že takovou figurku v obci nikdo nepamatuje, že o ní nejsou žádné záznamy a že si tuto postavu Hašek prostě vymyslel. Nicméně tajemství nedávalo Anně Wretzlové spát, až pomohla náhoda.
Jednou poslouchala rozhlasové čtení z knihy malíře, scenáristy a spisovatele Jana Baucha. Byla tady zmínka o známých figurkách z pražské Řetězové ulice. Do útulné tančírny U Třech divejch chodil se svými kumpány také Jaroslav Hašek.
„Bauch vzpomínal na postavu malého mužíčka přezdívaného Ferda Sirky Evropa a potom na slabomyslného Vaška Vyskoče, který za peníze pro obveselení pivní společnosti vyskočil a zamečel. Ten byl patrně modelem ke stejné figuře v prvním díle Švejka. Ačkoliv byl Pepek Vyskoč vlastně Pražák, Hašek mu přisoudil putimskou domovskou příslušnost a proslulé zvolání Pepku, vyskoč a zameč tak vlastně mělo znít v putimské a ne v pražské hospodě,“ uvedla ve vzpomínce před několika lety Anna Wretzlová.
Poslušně hlásím (1957)
Režie: Karel Steklý
Scénář: Karel Steklý na motivy románu Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války (J. Hašek)
ZDROJ: Redaktor-ka Libuše Kolářová, 11.2.2012, strakonicky.denik.cz
https://strakonicky.denik.cz/zpravy_region/pi-20120211-svejk-f0af.html

Pivovary Holba, Zubr a Litovel loni prodaly přes 700 tisíc hektolitrů piva. Čepované od dubna podraží
V říjnu minulého roku se definitivně spojily do společného projektu Pivovary CZ Group výrobci piva z Olomouckého kraje - Holba, Litovel a Zubr. Tržby nové akciové společnosti vzrostly meziročně o 10 procent, stále však mírně zaostávají za předcovidovým obdobím. Kvůli vyšším nákladům pivovary přistoupí i k mírnému navýšení ceny piva v hospodách a restauracích.
Podle zástupců vedení společnosti představuje fúze podniků zejména organizační a administrativní usnadnění, výroba v pivovarech v Hanušovicích, Přerově a Litovli funguje takřka beze změny.
Obchodní ředitel společnosti Pivovary CZ Group Tomáš Konečný informoval, že skupina prodala 727 tisíc hektolitrů nápojů, z toho takřka 99 procent tvořilo pivo a nápoje na jeho bázi. Odvětví výroby piva se kvůli pandemii potýká s rychlou proměnou struktury hlavních odbytišť. „Poměr retailu tedy baleného piva a gastra neboli restauračních zařízení, prošel turbulentními změnami. Co běžně trvalo pět nebo deset let, se událo během dvou let. Velká část konzumentů se posunula do retailu. Produkce pro gastro pro nás před pandemií představovala 55 procent výroby, nyní je to pod 40 procenty,“ uvedl obchodní ředitel Konečný.
Pivovary využívají chmel z tršické oblasti a slad ze Zábřehu, který zpracovává ječmen z Hané a východních Čech. Chtějí také zachovat svůj postup vaření piva, což s sebou ale při současné inflaci přináší určité komplikace. „Čelíme dost zásadnímu nárůstu nákladů. Inflace je kolem jedenácti procent. U některých vstupů došlo ke zdražení i o 60 nebo 80 procent. Také nárůst cen energií musíme nějakým způsobem přežít. Třeba i zdražováním piva, kterému se asi nevyhneme,“ prohlásil na tiskové konferenci výrobně technický ředitel Tomáš Pluháček.
K úpravě ceny piva trojice pivovarů z regionu by mělo dojít 19. dubna. „Změna se bude týkat čepovaného piva, u kterého dojde k navýšení ceny. Baleného piva se v danou chvíli zdražení týkat nebude," objasnil Tomáš Konečný s tím, že půllitr sudového a tankového piva bude stát nově o jednu korunu více.
Sudové pivo naposledy zdražovaly společnosti Litovel, Holba a Zubr v září minulého roku, a to takřka po dvou letech. Jestli bude kvůli dražším energií potřeba ještě výraznějších úprav, zatím není podle obchodního ředitele Konečného jasné. „Nemůžeme predikovat, co se stane s energiemi, případně s obalovými materiály v druhé polovině tohoto roku. Významnou část těchto vlivů jsme schopní absorbovat různými opatřeními v rámci výroby, obchodních a servisních činností. Tak, abychom celou tu nálož vyšších nákladů nepřenášeli na naše zákazníky. Což je i tento případ. Nárůst nákladů je výrazně vyšší, než jak jsme ho promítli do úpravy ceny,“ upozornil jeden z členů vedení pivovarské skupiny.
Pivovary CZ Group zaznamenaly nárůst o 14 procent v oblasti baleného piva a o 22 procent posílil exportní segment společnosti. Celkové tržby společnosti byly 1,2 miliardy korun. V současnosti firma investuje i do vylepšení výroby a dalších zařízení.
V Litovli probíhá dokončení nové kartonové balící linky, v Hanušovicích proběhla investice do rekonstrukce chladících systémů a do snížení emisí kotelny. V Přerově pak došlo úpravám sklepů pro lepší podmínky ležení piva. „Celkově se jednalo o investici za zhruba sto milionů korun,“ podotkl Tomáš Pluháček s tím, že pivovary se kvůli proměně stylu konzumace piva více zaměřily také na balení piva do přepravek či patnáctilitrových soudků.
ZDROJ: středa, 23. března 2022, 15:54, olomoucka.drbna.cz,  Autor - Stanislav Heloňa
https://olomoucka.drbna.cz/zpravy/24903-pivovary-holba-zubr-a-litovel-loni-prodaly-pres-700-tisic-hektolitru-piva-cepovane-od-dubna-podrazi.html

Já každej den prokážu odvahu,
když rázně vykročím do svahu.
Tam léta stojí dům se zahrádkou,
na pohled milej kout.
A tam království je Dáši,
který se bába přezdívá.
Hostům sem tam pívo roznáší,
však radši mariášky v rukách mívá.
A tak hodí se k bábě výčepní,
v klidu může karty hrát.
Otvírám v čas polední,
každej tejden přesně pětkrát.
Hej, (hej, hej), já jsem Aleš.
Výčepák v Bráníku Na Bábě.
Hej, (hej, hej), já jsem Aleš.
Výčepák, tak sám bez Báby Na Bábě.
No a v pátek dějou se věci.
Do panáku proudí jed.
V rohu u dveří kalej dědci.
Kdo umře nedopije.
V sobotu dřív končí Kovárna,
pak to příde přesně v půl,
Parta prazvláštní a rozmarná.
Přisype do mý rány sůl.
Hej, (hej, hej), já jsem Aleš (Aleš, Aleš).
Výčepák v Bráníku Na Bábě.
Hej, (hej, hej), já jsem Aleš.
Výčepák, tak sám bez Báby Na Bábě.
Pak poslední rundu
dát židle na ježka.
A už zapínám si bundu,
snad to dneska nezmeškám.
Už před desátou začíná,
na dvojce major Kalina.
Malej rum si ještě dám,
pouze sááááaám.
Hej, (hej, hej), já jsem Aleš (Aleš, Aleš).
Výčepák v Bráníku Na Bábě.
Hej, (hej, hej), já jsem Aleš.
Výčepák tak sám bez Báby Na Bábě.
Hej, (hej, hej(, já jsem Aleš (Aleš, Aleš).
Výčepák tak sám bez Báby Na Bábě.
Tři sestry - Já jsem Aleš

Vzpomínáš si jak ti řekli, že bys měl se trochu hnout,
že už v knajpě je to vzdechlý a usíná každej kout.
V sobotu prej v zadním sále, bude bigbeat a pár piv,
zelená, rum a tak dále, k tomu fronta na párky.
Všichni se tam sejdem, pak si všichni zaskáčem.
Jedem co se do nás vejde, zpocený jsou maskáče.
Ať jseš punk, ať jseš skunk, ať jseš metla s báječným hárem,
pojď sem k nám, nebuď sám, postoj s náma před plným bárem.
Někdo přišel sbalit holku, někdo hudbu poslouchá,
tamten zlitej bez okolků, hlavu o stůl otlouká.
A já za zády mám bicí, hluk se valí od kytár,
vzduch se sbírá po dvou plících, k tomu vodky loků pár.
V tý třaskavý směsi, všechno křepčí, motá se,
jak chceš jinak život přežít, to je první z otázek.
Ať jseš punk, ať jseš drunk, ať jseš metla s báječným hárem,
pojď sem k nám, nebuď sám, postoj s náma před plným bárem.
Ať přijde tvrdá zkouška, zkusej bigbeat zakázat,
povinná nandaná rouška, a my budem pořád hrát
Ať jseš punk, ať jseš dred, ať jseš metla s báječným hárem,
pojď sem k nám, nebuď sám, postoj s náma před plným bárem.
Hodnej buď, když máš chuť, znovu skákej zvládneš i pády.
Nejseš míň, nejseš víc, zůstaň svůj a nandej si glády.
Tři sestry - Ať seš punk 

Lou Fanánek Hagen, vlastním jménem František Moravec (* 18. června 1966 - Praha), je hudební skladatel, textař, zpěvák a frontman skupiny Tři sestry.

Kolem čtvrtý hodiny
Otcové, hlavy rodiny
Nepospíchaj za ženou
Na kovárnu se přiženou
Dávaj pár točenejch desítek, cha chá!
Kávu s rumem zamíchaj
Za dětma málo pospíchaj
Přilejvaj se malinko
A pak si hoděj plátýnko
Dávaj pár točenejch desítek, cha chá!
V sobotu už vod vosmi
Ozývá se v sále smích
Jehož ranní původci
Jsou nachmelení důchodci
Dávaj pár točenejch desítek, cha chá!
David Vávra s Hanákem
Častujou se panákem
V salónku, kam nesmíme
Křivdy jsou to nesmírné
Dávaj pár točenejch desítek, cha chá!
Tři sestry - Dávaj pár točenejch

Piva!
V sále se kouří, už začali hrát
Publikum bouří a kdekdo je rád,
Výčepák Láďa narazil sud
Po pivu sápe se nejeden úd
Někdo i tančí na stole sám
A já tu v koutě dobrej flek mám
Schovaný záda a politej stůl
Tělo si žádá, tak jak sůl
Piva a retko v ruce (4x)
Přijeli benga a chvíli je klid
Někdo by zřejmě neměl tu být
Vousatej hároš, co v rohu spal
Do žigulíka fízl ho cpal
Brzy je půlnoc a uvadá sál
Nastoupil dýdžej a sotva už stál
Tady máš vodku a Pistole pusť
Nese se další z Popovic kus
Piva a retko v ruce (8x)
V půl třetí ráno pípa šla spát
Však ještě můžem kořalky dát
I se zpěvačkou vod kapely
Navyklou rum si do kafe lít
Ztemnělá náves a do noci řev
V obecní strouze obsahy střev
V sobotu příští půjdeme zas
Aktivně trávit volnej čas
Piva a retko v ruce (8x)
Tři sestry - Piva a retko v ruce

Jako pták na drátě,
jako opilec v půlnočním chóru
Snažil jsem se svým způsobem být svobodný.
Jako červ na háčku,
jako rytíř z nějaké staromódní knihy 
Leonard Cohen - Pták na drátě

Zápasil jsem s flaškou,
ale musel jsem být opilý
Svůj diamant jsem dal do zastavárny
to z něj ale nedělá veteš
Vím, že mi je odpuštěno
nevím ale jak to vím
Nevěřím svým niterním pocitům
niterní pocity přicházejí a ocházejí.
Pročpak jsi mě sem dnes večer zavolala?
Pročpak si vůbec děláš
starosti s mým srdcem?
Zdvihneš mě s lítostí,
pak mě postavíš někam,
kde musím upadnout.
Je příliš pozdě na další drink
světla se rozsvěcí
Zaposlouchám se do písně noci
vím o čem to je
Zkusil jsem tě milovat jak jen dovedu
ale nedokázal jsem vydržet.
A tak jsem zavřel Knihu touhy
a dělám jako by nic.
Leonard Cohen - To z něj nedělá veteš

Sousedův byt plnej je štěnic
Prej lezou z vodpadu
Kdy navštíví mě?! Ou, ještě nic
Ale mám jednu starou tam vzadu
Opatrně Fendra beru
na stůl pivo pěnící
přivotrávím tu breberu 
bluesem proti štěnicím
Vykouřím je dýmem z máček
a tebe taky – už nemám náladu
Možná bude stačit háček
Je do něj a tobě na hlavu
Proč nechceš pochopit můj klid
Ten můj kousek Žižkova
Proč chceš furt ňákej větší byt
Proč jseš “prostě taková”
To radši zajdu dolů za tou kurvou
než snášet tenhle věčnej hnus
Nebo vedle k sousedovi
Nakroutíme ňáký blues
Blues vo breberách, co nás žerou
Hlodaj nervy, berou klid
ničej život a sny berou
o tom, jak jsme chtěli žít!
I got woman, chtěl jsem zpívat
A mám tebe a štěnice
Poslední blues už mi zbývá
blues z konečný stanice
Bytná ta mi s nájmem počká
Ale já to nedávám
Padá z vokna moje kočka z vokna letí
Z provazu jí zamávám
Igor Orozovič - Blues plný štěnic

Představ si život bez piva. Teď si dej facku a už to nikdy nedělej.

Pivo piju jen dvakrát za rok, když mám narozeniny a když ne.

Dnes byl takový vítr, že když jsem šel do fitka, odfouklo mě to do hospody.

Prestižní soutěž o nejlepší česká piva zná své letošní vítěze
Dej Bůh štěstí! Tímto tradičním pozdravem lidí, kteří se starají o výrobu nejoblíbenějšího českého nápoje, zahájil Karel Kosař, někdejší ředitel Výzkumného ústavu pivovarského a sladařského (VÚPS) poslední degustaci na 30. ročníku Pivexu, prestižní soutěže o nejlepší piva v zemi. Absolutním šampionem soutěže Zlatý pohár soutěže Pivex-Pivo 22 je Zubr Gold.
Dvacítka degustátorů, vesměs sládků či odborníků z výzkumných ústavů, hledala v Brně nejlepší sudová piva. O cenu Zlatý soudek Pivexu bojovalo 46 značek včetně jedenácti minipivovarů.
„Zatímco soutěž balených piv ve skle či v plechu má tradici už třicet let, sudová se hodnotí teprve osmým rokem. Podle našich informací je to ojedinělá soutěž v Evropě, alespoň v takovém měřítku. Je to dáno i určitou technickou náročností při hodnocení. Například při letošním rekordním počtu přihlášených to znamená 46 sudů piva, která nesmí hodnotitelé spatřit. K tomu odpovídající počet výčepních zařízení, která musí být všechna seřízena stejně,“ prozradil Právu ze zákulisí za organizátory Jiří Morávek ze společnosti Snip&Co.
Celkem se do letošní soutěže přihlásilo 104 vzorků piv včetně nealko, tmavých či míchaných z velkých průmyslových pivovarů i minipivovarů. Novinkou byl první ročník Special Pivex, což jsou v poslední době stále populárnější svrchně kvašená piva stylu stout, porter, IPA, APA, pšeničná piva a další.
Vítězové jednotlivých kategorií (balená piva)
Světlé ležáky - Zubr Grand
Světlá výčepní piva - Zubr Gold
Nealkoholická piva - Birell za studena chmelený
Míchaná nízkoalkoholická a nealko piva - Litovel Pomelo free
Tmavá piva - Bernard černý ležák
Svrchně kvašená piva - Soutock - žitná IPA (minipivovar Proud)
„Chuť piva má mnoho odlišností, které se snažíme rozpoznávat a které by měly být příjemné. Samozřejmě hodnotíme i vůni, říz, plnost, celkový dojem a pochopitelně hledáme ve vzorcích vady, jež pak ovlivňují naše hodnocení,“ vysvětlila Právu hodnotitelka Simona Černá z VÚPS.
Vítězové jednotlivých kategorií (sudová piva)
Světlé ležáky - Gambrinus nepasterizovaná 12
Světlá výčepní - Braník světlý
Minipivovary - světlé ležáky - Medlánecký kluzák 11 (Moravia Brno)
„Například pro český ležák je typická hořká sladová chuť, kdežto u pšeničných může pivo chutnat i vonět po banánu či hřebíčku. Ovšem tato chuť by se už v žádném případě neměla nacházet u ležáků, to je chyba,“ doplnil její kolega Rastislav Božko.
Degustátoři hledali i chyby v podobě zápachu či pachuti po černém rybízu, plesnivině, myšině nebo dokonce po zápachu kočičí moči. Nejlépe hodnocená piva a jejich pivovary ocenění využívají po celý rok pro komerční prezentace nejen na etiketách, ale i v mnoha jiných různých podobách.
ZDROJ: 8.4. 2022, 8:30, Miroslav Homola, Právo, www.novinky.cz
https://www.novinky.cz/muzi/clanek/prestizni-soutez-o-nejlepsi-ceska-piva-zna-sve-letosni-viteze-40393084#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=novinky.sznhp.box&dop_req_id=iDQRHYWf0w4-202204080747&dop_id=40393084&source=hp&seq_no=6&utm_campaign=abtest189_panel_sluzeb_varB&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz

V soutěži o Zlatý pohár PIVEX – PIVO 2022 opět zazářily moravské pivovary Zubr a Litovel
Letošní jubilejní 30. ročník odborné degustační soutěže o Zlatý pohár PIVEX – PIVO 2022 byl velmi úspěšný pro Pivovary CZ Group a.s., které celkem získaly sedm ocenění včetně příčky nejvyšší – absolutním vítězem celé soutěže se stalo světlé výčepní pivo Zubr Gold. Navíc byl pivovar Zubr vyhlášen nejúspěšnějším pivovarem v této prestižní soutěži za 30 let jejího trvání a získal cenu Pivovar třicetiletí, stříbrnou pozici v této mimořádné kategorii pak získal pivovar Litovel. Úspěšnou účast piv ze skupiny Pivovary CZ Group podtrhla stříbrná medaile ležáku Zubr Gradus v soutěži sudových piv Zlatý soudek.
ZDROJ: redakce life4you.cz, 7. 4. 2022
https://life4you.cz/gastronomie/v-soutezi-o-zlaty-pohar-pivex-pivo-2022-opet-zazarily-moravske-pivovary-zubr-a-litovel/

Domů až ze školy si vodvedu tě k nám,
servu z tebe šatičky, celou tě vykoupám,
pastelkama dodám tvýmu tělu správnej rám,
to víš, že rád tě mám.
Deset černejch piv, vždycky když si večer dám, tak mi dojde že si krám
deset černejch piv, když si večer dám.
Dolů až z Klamovky zas půjdem jak se znám,
servu z tebe šatičky a pivem prosmýkám,
zaplatím ti taxíka ať jede rovnou k vám,
to víš, že rád jsem sám.
Deset černejch piv, vždycky když si večer dám, tak mi dojde že si krám,
deset černejch piv, když si večer dám
TŘI SESTRY - Deset černejch piv 

Český spisovatel, překladatel, básník, sběratel a tvůrce aforismů Jiří Žáček je autor citátu:
„Pravda bývá relevantní (relativní). Zvlášť ta pivní.“

Pivovary vylepšují pěnu nepovolenou látkou, ukázal test
Pětina vzorků testovaných MF DNES obsahuje látku, jež zahustí pěnu. Do českého piva nepatří, zastírá nedostatky při výrobě. Zatímco pro Brity či Američany je pěna u piva zcela nepodstatná, u Čechů má zásadní vliv na to, zda jim bude nápoj chutnat.
Teď je někteří pivovarníci trochu ošálili - při výrobě piva používají látku zvanou Tetrahop, chemický stabilizátor pěny. Ten podle ministerstva zemědělství nemá v tradičním českém pivu co dělat.
Test MF DNES odhalil chemický stabilizátor v každém pátém lahvovém pivu. Z třiceti piv, která prověřil Výzkumný ústav pivovarský a sladařský v Praze, ji obsahovalo šest. Šlo o piva z pivovarů Staropramen, Svijany, Janáček a Zlatopramen. Tedy z těch, které patří jak k těm velkým (Staropramen), tak k malým hráčům na trhu (Svijany, Janáček).
Látka neškodí zdraví, ale podle odborníků z výzkumného ústavu i Vysoké školy chemicko-technologické v podstatě maskuje, že při výrobě piva bylo něco ošizeno - buď suroviny, nebo technologický postup. Pivovarníci, kteří látku používají, se hájí tím, že jde o obyčejnou surovinu z chmele, která se do piva přidává již desítky let.
Jak vypadá české pivo
O tom, že tetrahop do tradičního českého piva nepatří, však svědčí i pravidla pro používání zeměpisného označení České pivo, které Evropská unie udělila pivům vyráběným tradičním českým způsobem. A k němu patří i pěna.
Smetanově hustá, čistě bílá pěna, která po napití lehce ulpívá na skle, je totiž typická pro spodně kvašená piva, tedy piva plzeňského typu, kterých se v tuzemsku vyrábí 99 procent.
V jiných zemích se pivní pěně nevěnuje tolik pozornosti. Angličané dokonce čepují pivo schválně opatrně, aby mělo pěny co nejméně a při pití nepřekážela.
Tradičně, ale s chemií
"Vaříme pivo dle původních receptur. Dbáme na dodržování tradičních postupů a výběr těch nejlepších surovin, proto si můžete vychutnat naše pivo stejně jako před stoletím," píše na webových stránkách pivovar Janáček. Staropramen ani Heineken, vlastník značky Zlatopramen, se k tradičnímu českému pivu takto otevřeně nehlásí. Zato Svijany ano.
"Vyrábíme pivo klasickou technologií, zachovávající charakter po celém světě proslaveného českého piva plzeňského typu," najdeme na webu pivovaru. Pivovarníci, kteří prostředek používají, totiž považují tetrahop za běžný chmelový extrakt, za jeden z chmelových produktů.
"Používáme klasický chmel, klasický varní postup, kvašení v otevřených nádobách, dlouhodobé zrání v ležáckých tancích, jako se dělalo vždycky, ale používáme i tetrahop. Je to chmelový extrakt, žádné aditivum," říká sládek svijanského pivovaru Petr Menšík.
Není to obyčejný chmelový extrakt
Jiný názor má Výzkumný ústav pivovarský a sladařský, který zpracoval pro ministerstvo zdravotnictví odborné stanovisko. Jsou v něm dva hlavní závěry:
1. Pro česká piva a zvláště ta vyráběná klasickým způsobem, jež mají být zárukou tradiční výroby, by tetrahop neměl být v žádném případě používán.
2. Nejde o surovinu, ale o potravinářské aditivum – tedy látku přídatnou, protože se do piva přidává, aby vylepšila některé jeho vlastnosti. Navíc látku nepovolenou. Její dovozce by měl tedy požádat ministerstvo o zařazení na seznam aditiv povolených k výrobě piva. Pokud bude schválena, měly by jí pivovary uvádět na etiketě piva.
ZDROJ: 24. března 2010, 12:46, www.idnes.cz, Autor: Hana Večerková
https://www.idnes.cz/ekonomika/test-a-spotrebitel/pivovary-vylepsuji-penu-nepovolenou-latkou-ukazal-test.A100324_104644_test_vem

„Český duch může sice na čas bloudit, rozmach mohutného jeho křídla může ho zanést někdy třeba až na kraj světa, ale k pivu vrátí on se najisto vždycky zase!“
Jan Neruda