Pivo v Akci a René Costache

RECENZE: Filip Topol coby Michal David undergroundu

Uměl být na koncertech od krve jako kdysi Iggy Pop, opít se jako Amy Winehouse a skákat po klavíru jako Bruce Springsteen, přesto byl jedinečný. Netoužil po slávě ani penězích. Obětoval se muzice a taky trochu chlastu. Přesto právě z jeho slov můžeme slyšet slova, že „střízlivost je nejsilnější drogou.“ Byl inteligentní, skromný a nadaný. Nepotřeboval skandály ani tuny drog. Stačilo pár piv a publikum, kteří budou ochotni poslouchat jeho zpověď. Vytvořil unikátní dílo, které, ať už se nám líbí nebo ne, je výpovědí o určité době a lidech, kteří v ní žili. Takovej barevnej vocas letící komety mnohým pomůže si vzpomenout a mnohým otevře oči, že máme víc než jen Michala Davida.
Pavel Urík (o Filipovi Topolovi z kapely Psí Vojáci) po shlédnutí filmu Takovej barevnej vocas letící komety
Premiéra: 24.9.2015
Dokumentární
Česko, 2015, 101 min
Režie: Václav Kučera
Hrají: Jáchym Topol, Filip Topol, Josef Topol, David Skála
ZDROJ:
24.9.2015, www.kukatko.cz, Autor článku - Pavel Urík
https://www.kukatko.cz/recenze-filip-topol-coby-michal-david-undergroundu/

 Filip Topol v havířovské Stolárně

Oštěpař Seppo Räty se osobitě stavěl k oceněním. Když obdržel památnou zlatou pětieurovou minci, okomentoval to slovy: „Doufám, že si za to koupím aspoň sixpack (balení šesti piv)."
Seppo Henrik Räty (* 27. dubna 1962, Helsinky) je jeden z nejúspěšnějších finských oštěpařů, mistr světa a trojnásobný olympijský medailista.

Svoji lásku k pití deklaroval Seppo Räty i při odpovědi na otázku na hrách v Barceloně (1992 OH), jak tráví ve vesnici volný čas. „Většinou piju pivo a hraju karty," odpověděl.
Seppo Henrik Räty (* 27. dubna 1962, Helsinky) je jeden z nejúspěšnějších finských oštěpařů, mistr světa a trojnásobný olympijský medailista.

Radomil Uhlíř byl zpěvák, kterého nikdo neslyšel zpívat
Radomil Uhlíř zemřel ve věku 62 let 15. dubna 2019. Nad jeho milovaným Žižkovem se v té chvíli válely šedivé mraky, pan Martin, jeho kamarád výčepní z hospody U Vystřelenýho voka, nejspíš zrovna vymýval půllitry a spoluhráč Mikoláš Chadima se mu marně snažil dovolat, aby mu povyprávěl, jak dopadl koncert v Rýmařově, kam se s MCH Triem museli vydat bez něj. Šedivé brady štamgastů na Viktorce a U Voka se sklonily. Život bez Radomila už nebude takový. I stalo se! Přišla pandemie a po ní válka na dohled.
Všichni spolupracovníci tvrdí, že to nejdůležitější, s čím Radomil přišel, bylo propojování. Propojoval na všech úrovních. Dada s punkem, krátké japonské básnické útvary s improvizovanou hudbou, klasické moderování s one man show, štamgasty z jedné hospody s lidmi z jiné hospody… Dokázal dokonce slít do jedné sklenice a tím i propojit Plzeň se Staropramenem!
Velmi rád se také propojoval s děvčaty, což při jeho objemnosti určitě nebylo snadné. Pro muziku je ale nejdůležitější propojení improvizované hudby a mluveného slova.
ZDROJ: Radomil Uhlíř byl zpěvák, kterého nikdo neslyšel zpívat
1. 5. 2022, Autor - Josef Vlček, news.headliner.cz
 https://news.headliner.cz/novinky/divny-lidi-radomil-uhlir-zpevak-ktereho-nikdo-neslysel-zpivat?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu

Radomil dokázal bez problémů „skousnout“ dvacet piv a nějakou tu kořalku navrch a Choura s Hmyzákem se také dovedli pořádně činit.
Josef Vlček o Radomilovi Uhlířovi
ZDROJ: Radomil Uhlíř byl zpěvák, kterého nikdo neslyšel zpívat
1. 5. 2022, Autor - Josef Vlček, news.headliner.cz
 https://news.headliner.cz/novinky/divny-lidi-radomil-uhlir-zpevak-ktereho-nikdo-neslysel-zpivat?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu

„Bez piva a kořalky, není vidět do dálky.“
Radomil Uhlíř
ZDROJ: Radomil Uhlíř byl zpěvák, kterého nikdo neslyšel zpívat
1. 5. 2022, Autor - Josef Vlček, news.headliner.cz
 https://news.headliner.cz/novinky/divny-lidi-radomil-uhlir-zpevak-ktereho-nikdo-neslysel-zpivat?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu

„Nikdy jsem netušil, že když je francouzské víno zadarmo, dá se popíjet jako pivo.“ – „Pravda vyjde na povrch jak kondomy na hladinu rybníka.“ – „Nikdy neotvírej plechovku s červy, pokud nejdeš na ryby.“ Takové perly ze sebe nejraději sypával v hospodě Na Viktorce nebo U Vystřelenýho voka jednu za druhou. Škoda, že je nikdo nezapisoval, protože je většinou po dalším pivu zapomněl.
Josef Vlček o Radomilovi Uhlířovi
ZDROJ: Radomil Uhlíř byl zpěvák, kterého nikdo neslyšel zpívat
1. 5. 2022, Autor - Josef Vlček, news.headliner.cz
 https://news.headliner.cz/novinky/divny-lidi-radomil-uhlir-zpevak-ktereho-nikdo-neslysel-zpivat?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu

Zdraví se ale neustále zhoršovalo. Radomil dokonce přestal pít. Režisér Hřebejk v nekrologu vzpomínal, že po roce jeho abstinování se ho zeptal, jak funguje bez chlastu. „Čekal jsem něco povzbudivějšího, než jeho nezaměnitelné: Ale to víš, nepobavíš se…“ Existuje ale příliš mnoho svědků, že se tu a tam ještě dokázal pořádně pobavit. Ale dvacet piv a nějaké ty kořalky už to nebyly.
Josef Vlček a Jan Hřebejk o Radomilovi Uhlířovi
ZDROJ: Radomil Uhlíř byl zpěvák, kterého nikdo neslyšel zpívat
1. 5. 2022, Autor - Josef Vlček, news.headliner.cz
 https://news.headliner.cz/novinky/divny-lidi-radomil-uhlir-zpevak-ktereho-nikdo-neslysel-zpivat?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu

„Na pódiu sedí na židli mohutný šedesátiletý muž v šortkách, ze kterých by se dal složit malý stan. Holé nohy prozrazují těžkého cukrovkáře, košile podobná plachtě nedopne objemný břich, jenž připomíná obří glóbus. Ruce, které nepostrádají grácii, se občas zvednou, jako by se tělo nemotorně pokoušelo o vzlet. Trupu dominuje velká zarostlá hlava s daleko od sebe položenýma očima a velkými sumčími ústy, které bychom mohli klidně nazvat hubou, a jejich nositel by nebyl uražen.“
Jiří Peňás o Radomilovi Uhlířovi
ZDROJ: Radomil Uhlíř byl zpěvák, kterého nikdo neslyšel zpívat
1. 5. 2022, Autor - Josef Vlček, news.headliner.cz
 https://news.headliner.cz/novinky/divny-lidi-radomil-uhlir-zpevak-ktereho-nikdo-neslysel-zpivat?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu

Třiadvacet let nepřetržitého provozu. Legenda Žabák pod libereckým Sokolovským náměstím ale před pár dny náhle zavřela. Motto hospody Každý den až do rána čepujeme Konráda tak přestalo platit.
Nikdy nezavřeli. První nonstopka otevřela v Liberci v roce 1995. A pak jela nepřetržitě. „I když jsme malovali, bylo otevřeno,” usmívá se první a jediný majitel Žáby, jak sám říká. Jméno ale v článku mít nechce. „Nechci si dělat problémy, jméno stejně není důležité.”

Konec provozu liberecké hospody Žabák oznamovalo smuteční sdělení pozůstalých. Říkanku z parte přikládám:

"Sbohem Žabáčečku, ty už musíš jíti 
naředěné pívo nedáš mi už k pití.
Ač bylo ředěné, přece jsem sa opil 
ještě včil sa stydím, co jsem všecko tropil."

P.S. - Pamětníci z hospody Žabák vzpomínají na "pohřeb televize", která byla vyhodnocena jako nejdéle puštěná na světě. Jak ji koupili, tak ji zapli, nikdy nevypínali, až po dvou dekádách nepřetržitého provozu vypověděla službu.

ZDROJ č.1: Autor článku - Luboš Vrabec, čtvrtek 10. ledna 2019, 18:00 hod.
https://liberecka.drbna.cz/zpravy/spolecnost/17361-legendarni-zabak-je-zavreny-takhle-uz-to-dal-neslo-rika-dlouholety-majitel.html

ZDROJ č.2: liberecký pivař J.F.

„Do těch svých nočních lokálů utíkám, protože jaksi nevydržím sama se sebou a pořád nějak pracuju proti sobě. Přitom je to tak, že například včerejšek mě stál cca čtyři sta korun, které nejenže nemám, ale které bych nutně potřebovala.“ 
Titul Osobnost české fotografie, jejž uděluje Asociace profesionálních fotografů ČR, získala za rok 2017 Libuše Jarcovjáková.  Libuše Jarcovjáková se vždy pohybovala v extrémech. Žila po hospodách, pracovala na noční směny v tiskárně, střídala kvanta milenců a milenek, fotila v pololegálních gay klubech, dokonce učila češtinu Kubánce a Vietnamce, zároveň se pohybovala ve vysokých uměleckých kruzích. V černobílé všednosti komunismu drze překračovala hranice západních zemí, upjatosti, společenských stereotypů i mravů. Je spoluautorkou knihy Černé roky. Tato kniha dokumentuje to, co lidé v 70. a 80. letech skutečně žili. Anebo to, co se naopak žít báli. Libuše svérázně čelila potratové komisi, estébákům i komplikovanému otci. Vše fotila a o všem psala.

⇒

„Jako noční zvířata vyrušená ve svých brlozích reagují zmateně – někdy zaujmou křečovitou pózu, jindy odvracejí tvář anebo z obrazu unikají. Jejich obličeje v popředí obrazového prostoru jsou mnohdy rozostřeny, jako by náš pohled měl mířit ještě někam dál.“
Teoretička fotografie Lucia L. Fišerová v doslovu knihy Libuše Jarcovjákové "Černé roky" o lidech, které její blesk vytáhl z temného úkrytu.

⇒

FOTIT, PÍT A MILOVAT.
FOTOGRAFKOU ROKU JE LIBUŠE JARCOVJÁKOVÁ
Na FAMU ji ale třikrát po sobě nevezmou. Pedagogové si uvědomují její talent, ale kádrováci ji nutí, aby si vylepšila profil pošramocený otcovými postoji po srpnové okupaci. Jarcovjáková tak po nocích tři roky pracuje jako dělnice ve smíchovské tiskárně a po směně míří do hospod, kde se v šest ráno tvoří fronty na rum. Pije a fotí až do večera, než zase nastoupí do rachoty. I s šedovlasou paní, která čeká pod větrákem na zapnutí stroje, na lepší život nebo snad na smrt.
V roce 1976 se konečně dostane na vysokou. Pít však nepřestane. Víc než učení a spolužáci ji baví noční Praha, takže se v deníku začne opakovat její sebekritický leitmotiv: že nemá disciplínu, nevěří si a nervozitu do umdlení zahání alkoholem. Ale fotoaparát má u sebe, takže na fotkách vidíme rozjuchané osazenstvo putik, které se v Československu stávají oázami svobody, kam se většinou bolševik neodváží.
ZDROJ: JAN H. VITVAR - redaktor, Kultura
25. 2. 2017 | aktualizace 28. 3. 2018 14:52
Vyšlo v Respektu 9/2017
https://www.respekt.cz/tydenik/2017/9/fotit-pit-a-milovat

Zlaté časy štamgastů. Tehdy se v putykách děly věci
Pražští štamgasti (doslova kmenoví hosté) tvořili svůj vlastní svérázný svět a scházeli se v podnicích nejrůznějších: v restauracích i zaplivaných knajpách. Rozkvět „štamgastského hnutí“ spadal do období od počátku 19. století do Velké války. Každá uzavřená společnost měla své zvyky a zlozvyky. Leckdy se skupiny i vzájemně napadaly, někdy kuriózně.
Příčinou půtek bylo často tykání, tehdy určené jen nejlepším přátelům.
Tak například známý sochař, figuralista Myslbekovy generace František Hergessel nesnášel jakéhosi blíže neidentifikovaného konkurenta, o kterém mluvil jako o „tom kamnáři“.
Jednou potkal v hospodě U Fleků v Křemencově ulici právě zmíněného „kamnáře“. Společně popili flekovské a spolupitel nabídl Hergesselovi tykání. Sochař nepatrnou chvilku váhal, ale pak si oba muži přiťukli a Hergessel nového „kamaráda“ objal. Vzápětí se mu podíval přímo do očí a zařval: „Ty jsi ale vůl!“ A tiše dodal: „A teď si zas můžeme vykat.“
Každý spolek štamgastů měl v oblibě jiné pohostinství a jiné manýry. Všichni ale milovali staropražské hospody s jejich typickou atmosférou (každodennost štamgastů popsal v knize Zlatá doba štamgastů pražských hospod Karel Altman, Host 2003).
Hospůdka těsná a tmavá
„Nejoblíbenější místnost je těsná a tmavá, hezky nízká a nejlépe klenutá, s očazeným stropem, zašlapanou podlahou, stěnami tmavé, zašlé malby, ozdobenými jen plakátem nějakého pivovaru, matičním diplomem a řadou dřevěných věšáků na šaty, s hrubými stoly, rozviklanými židlemi a železnými kamny, která sálají suchým žárem – to byl ideál české hospody, kterou vyhledávali před třiceti i méně lety čeští muži prostí i studovaní,“ vystihl touhu štamgastů spisovatel Karel Scheinpflug v roce 1919.
K takovým patřila třeba hospůdka U Máčka na Pražském hradě v místě dnešního proboštství, malá krčma v nádvoří Strahovského kláštera či zájezdní hospoda U Turků na dnešním Václavském náměstí.
Štamgasti tam i jinde poctivě posedávali, někdy od rána do večera, a odlišovali se tak od hostů náhodných. Těmi ostatně pohrdali.
Od dveří do cukluftu
„Kmenoví na náhodné hosty pohlíželi jaksi pansky přes rameno, na ubožáky, kteří navštěvují hostince jednou za čas,“ charakterizoval chování štamgastů spisovatel a novinář Ignát Herrmann. Sebevědomí štamgasti se rekrutovali především ze středních a lidových vrstev. Nepatřila k nim aristokracie ani nejrůznější spodina a „bahno“ z brlohů a kořalen. Lidé různé společenské vrstvy ovšem měli ve své hospodě i tomu určené postavení.
Typický případ takového rozdělení představoval lokál U Dejlů na rohu Rybné ulice a Dlouhé třídy.
Leckdy jej návštěvníci přirovnávali k řešetu, kterým majitel Mamert Dejl prosíval své klienty podle jejich „hodnoty“. Nejodrbanější se choulili u dveří, aby je podle potřeby mohl vyrazit na ulici. Následovali okoukané a obstarší flundry s pasáky – ti se shromažďovali v takzvaném cukluftu (z německého Zugluft, průvan) – v přední místnosti.
V herně zaujali svá místa řemeslníci a karbaníci a v posledním pokoji už seděli „onačí hosté“ – ve slušných šatech a studovaní. Poté co usedli na svá místa, užívali si štamgasti privilegií, která odpovídala jejich postavení. V první řadě to bylo stálé místo.
Židle a štamtyš
Štamgast měl svou židli a sedával u stolu své společnosti, takzvaného štamtyše. Nikdo si nesedal na jeho místo, i když zelo prázdnotou. Tak například skupina herců se pravidelně scházela U Fleků až po desáté večer po konci představení. V čele sedával Josef Jiří Kolár. Přítomní do jeho příchodu důsledně chránili jeho židličku, aby ji někdo jiný „nezasedl“.
Chyběli-li oni, číšník dal na stůl cedulku „obsazeno“, i když lokál praskal ve švech
Štamtyš představoval svérázné slovo. Jednou se ptal básníka a spisovatele Jaroslava Vrchlického jeden německý poeta, jaký je český význam štamtyše.
Kultivovaný, češtinu dokonale ovládající Vrchlický se zamyslel, usmál se a odpověděl: „Der Stammtisch? Jak se tomu říká po česku? Inu, štamtyš.“
Štamgasti z uměleckých kruhů si své místnosti i zdobili – například Mikoláš Aleš vyzdobil vinařskými náměty stěny Žernosecké vinárny ve Vodičkově ulici. Stálý host měl dále i vlastní háček na kabát, někdy i věšák a svou sklenici. To mělo své důvody.
Pro pivo do sklepa
Zvyk štamgastů nechávat si vlastní holbu zřejmě pocházel ze středověku, kdy krčmy a všelijaké šenky neoplývaly kdejakou hygienou. Do druhé poloviny 19. století neexistovaly moderní výčepní pulty ani tlakostroje, které by čerpaly pivo ze sklepa k pípě. Uběhaný hostinský chodil neustále do sklepa sám, aby vynesl pivo ve džbáně, a teprve po návratu je rozléval do skleniček a džbánečků.
Zasloužilým hostům se ale čepovalo do vlastní nádoby právě už ve sklepě, jak vzpomínal hostinský Emanuel Moravec působící v plzeňské pivnici U Pinkasů. Ve sklepě prakticky bydlel a štamgasti jej neustále napomínali, aby do jejich džbánečku nic odporného „nenacmrndal“.
Hospodské stálice také měly ve svém oblíbeném podniku vlastní dýmku – tu si domů nebraly. Časem ji nahradily cigarety. Jan Neruda smutně vzpomínal, že „moderní cigáro vytlačilo sousedskou baňatou dýmku z fládru a stříbrem kovanou pěnovku, pečlivě v kožený váček uschovávanou a sklepnici, obyčejně kvůli ženám hostí velmi ošklivé, k uložení svěřovanou“.
Štamgasti neměli v oblíbeném hostinci jen vlastní předměty, ale počítalo se i s určitou dobou jejich příchodu.
Otvírací doba pražských podniků byla přepestrá. Na začátku 20. století se zpravidla otevíralo od pěti ráno do druhé v noci, některé „jely“ nepřetržitě. Někteří štamgasti patřili k dopoledním, jiní k odpoledním a večerním a vyskytli se i tací, kteří v šenku přímo žili.
Jistý profesor církevního práva na německé univerzitě, šedesátiletý starý mládenec, dr. Vaehringer, se zabydlel U Pinkasů.
Už po deváté ráno vrazil do lokálu s hlasitým přáním dostat svůj Frühschoppen, tedy jitřní džbánek. Pojedl plněnou papriku, zapil ji pivem a četl si. Za hodinu vstal a odešel na přednášky, ale už v jednu byl zase zpátky a pokračoval ve čtení a pití. S nikým slovo neprohodil a zůstal až do páté ráno.
Špatně na tom byl štamgast, který měl daleko do svého domova.
Nastěhoval se k němu
Herec Rudolf Deyl starší od roku 1905 rád navštěvoval pivnici U Fleků. Sedávali tu svorně všichni příznivci Thálie včetně Karla Hašlera, který ovšem „kalil dobrý soulad“. Bydlel totiž na Zlíchově a musel stihnout poslední tramvaj.
Deyl sídlil v blízké Vojtěšské, a tak s návratem domů nijak nespěchal. Jednou se mu Hašlera zželelo a nabídl mu přespání. Vděčný zpěvák souhlasil, hercova pohovka se mu zamlouvala a nakonec u Deyla zůstal natrvalo.
Deyl věc komentoval: „To se mi vymstilo. Karlíček kdykoli se v Praze zdržel přes půlnoc, a to bývalo dosti, i když jsme nebyli zvečera pospolu často, využil mého pohostinství a v noci, či spíše k ránu, vzbouzel mne házením drobných kmínků do okenních tabulí a dožadoval se odpočinku. Docela se ke mně nastěhoval, to krátce před svou svatbou, a tak jsem musel před spaním vyposlechnout výlevy jeho roztouženého srdce a smělé plány, jež míval o budoucnosti.“
Ale i ti, kteří bydleli blíž u oblíbeného podniku, měli problém se od kumpánů odloučit a šenkovnu opustit.
Kdo odchází, bude pomluven
Zlomyslný spisovatel a novinář Jaroslav Hašek sedával na počátku 20. století U Zvěřinů v Korunní třídě na Královských Vinohradech. Nerad seděl sám a všechny kumpány varoval před brzkým odchodem. Když už se konečně někdo vzchopil a popadl kabát, Hašek ho zastavil bodrým: „Ty už musíš jít? To je škoda! Mládenci, povídejme si o něm!“ Ponocování v pražských krčmách se stalo pro štamgasty typickým.
Spisovatel Vratislav Václav Tomek, nadšený vysedávač v hostinci U Štajgrů ve Vodičkově ulici, popsal tenhle pravý ráj akademiků: „Medikové, právníci i technikové popíjeli zde tak svorně, že se ani k ránu rozejíti nechtěli. A na těch bukových a dubových židlích staročeských za neprostřenými stoly se tak dobře sedělo a zpívalo, že jeden zapomněl na hrůzostrašné paragrafy i na vážné profesorské diagnosi, a technikové k ránu nemohli udržet ani tužku, pravítko, no, to už teprve ne.
Za takových sladkých okamžiků člověk zapomněl na všecko, i na rodiče, a rozpomenul se na ně, jen když docházely zpropadené fizety čili obyčejné prachy.“ Šichta takovým štamgastům končila „posledním pivem“.
Objednám si piva celý stůl!
Vyhlašování „posledního“ piva neznamenalo konec žbrundání. Každý si totiž ještě mohl nechat přinést několik sklenic a mohl sedět, dokud je „neztrestal“. O posledním moku kolovaly mnohé pověsti. Jednou v 70. letech 19. století se jako obvykle sešli U Fleků herci Josef Jiří Kolár a Petr Doubravský.
Posledně jmenovaný už se chtěl odporoučet, ale Kolár mu bránil. A po výkřiku číšníka o posledním pivě, navrhl: „Jestli zůstaneš, dám si ještě deset sklenic!“ Doubravský kontroval: „To já, když zůstanu, objednám si piva celý stůl!“ Kolár se nezalekl: „A já stoly dva!“ Vše skončilo vysilující pitkou až do osmi ráno.
Štamgasti se zkrátka uměli ukázat. Ve své hospodě slavili svátky i narozeniny, nosili svým spolubratrům dárky. Dohadovali tam záležitosti rodinné i pracovní, vzájemně si půjčovali. Jaroslav Vrchlický při svých častých sezeních v Petzoldově restauraci v Celetné obdarovával své přátele hračkami – kroutící se želatinovou baletkou či vlčkem s magnetem. V té době se v hostincích objevovaly i ženy.
Neruda měl rád dámskou obsluhu
Ženy navštěvovaly lidovější lokály pravidelně od konce 19. století, a to především v neděli. Daleko častěji v nich působily jako číšnice.
Sám Jan Neruda je obdivoval a bez nich si pořádnou hospodu neuměl představit: „Když ty škrobené sukýnky šustí! Když ta veselá očička svítí! Když to sopránem zvoní!
Hostinský se těšil velké vážnosti. Pečlivě se o hosty staral, někdy jim půjčoval
Třeba Kristýnka! Té jsme říkali Tynda. Pořád se smála, nahoru, dolů. ,Polívka je drobečková – he he he – maso s rajskou omáčkou – he he he he…??' Fany! Medová, mladičká vdova. Chtěla si najít ženicha. Vybrala si. On si vzal jinou. A Fany vzala vitriól a vychrstla jej na něj! Zavřeli ji a u přelíčení řekla, že lituje, že mu oči nevypálila.“
U štamgastů byl ovšem nejdůležitější hostinský. Těšil se velké vážnosti. Pečlivě se o hosty staral, někdy jim půjčoval, dbal, aby jim nic nechybělo. Nabízel tabáček a drobné dárky. Uměl vyhodit nezvaného hosta. Měl ovšem také své vrtochy.
Na uzenky nesahat
Jednou začátkem sedmdesátých let 19. století přišel student a pozdější spisovatel Josef Holeček se svým přítelem k Pinkasům. Na stole tam stála mísa studených kořeněných párků. Prudce voněly. Holeček k nim natáhl ruku, ale zkušený kamarád jej zarazil: „Hosté musejí věděti, jaký u Pinkasa panuje řád. Host se tu nesmí dotknouti ničeho sám a musí čekat, až co mu dá starý Pinkas. To pak musí přijmout a chválit boha.“
Leckdy ovšem musel počkat i půl hodiny.
Jiní hostinští krobiáni, návštěvníkům nadávali nebo je nutili jíst jídlo do posledního soustíčka. Tak či tak, jejich zlatá éra končila Velkou válkou, ať už byli vlídní, či sprostí a hrubí…
Uzavření oblíbené hospody znamenalo téměř revoluci
V roce 1892 spáchal krčmář Mamert Dejl, vlastník knajpy na rohu Rybné a Dlouhé třídy, sebevraždu. Oběsil se v Chuchelském háji.
Policie podnik zavřela a okolo něj se začali rojit štamgasti a podnik oblehli. Nakonec budovu opustili.
V roce 1921 zase zuřila skupina žižkovských „pardálů“ kvůli prodeji jejich oblíbené hospůdky U Červenků baptistické církvi.
Začali před podnikem řádit a rozehnalo je až osmadvacet policistů.
ZDROJ: 13.5. 2022, 11:02, Autorka - Lenka Bobíková, Právo, www.novinky.cz
https://www.novinky.cz/muzi/clanek/zlate-casy-stamgastu-tehdy-se-v-putykach-dely-veci-40396182#source=hp&seq_no=6&utm_campaign=abtest196_discussion_timeline_varAA&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz

„Takhle se ztřískat za bílého dne, že se nestydíš!“
Vrchní, prchni!
Komedie, Československo, 1980
Režie: Ladislav Smoljak
Scénář: Zdeněk Svěrák

Elitní sportovec Procházka a pivo? Je uklidňující, že se v některých ohledech neliší, píší v Asii
On očaroval Asii, Asie zase jeho. A znát je to v každém ohledu. Třeba i tak, že když zveřejní na Instagramu fotografii, jak popijí studené pivo ve společnosti svých dvou trenérů, onoho snímku si tam okamžitě všimne jeden z nejsledovanějších webů zaměřený na bojové sporty. Tedy portál asianmma.com, který jen na Facebooku sleduje téměř 400 tisíc fanoušků! Seznamte se, Jiří Procházka a jeho svět. 
Nejslavnější český fighter současnosti si orosený mok dopřál na letišti před odletem na Phuket, kde v tréninkovém kempu Bang Tao Mua Thai tráví poslední část přípravy na rozhodující krok své slavné cesty. Tedy na titulový zápas s brazilským veteránem Gloverem Teixeirou, s nímž se utká 11. června v Singapuru.
„Procházka pravděpodobně odloží pivo na několik příštích týdnů, protože dokončuje přípravu na pětikolový fight. Ale stále je uklidňující vidět, že alespoň v některých ohledech se tito jemně vyladění elitní sportovci příliš neliší od nás,“ napsal také server asianmma.com.
Jejich souboj přijde na řadu za českého rozbřesku. Zápas vypukne 12. června okolo šesti hodin středoevropského času. Nadcházející dny by českému samurajovi měly dát dostatek času k tomu se plně aklimatizovat. A připravit se na válku, po níž může vstoupit mezi nesmrtelné.
„Čekají mě těžké a fyzicky náročné tréninky. Běhy, stínování se zátěžovou vestou, tréninky se zátěžovou vestou, ať se tělo trochu předimenzuje. Pak se může lehkost projevit naplno,“ naplánoval si před odletem Procházka, který se v Asii cítí jako doma. 
Před odchodem do UFC tam bojoval v dresu japonského Rizinu, kde v rozmezí let 2015 až 2019 absolvoval celkem dvanáct duelů. Z toho hned v jedenácti zvítězil a stal se tak šampionem polotěžké divize, kterou nyní hodlá dobýt i v UFC.
ZDROJ: 19. 5. 2022, Autor: Ondřej Huml, www.kaocko.cz
https://www.kaocko.cz/cs/ko/prochazka-hvezdou-asie-proc-tam-rodaka-z-hosteradic-maji-tolik-radi.html?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu

 Jiří Procházka s pivem

Strašně se mi líbí v hospodě po ránu. Všichni jsou sjetí po těžké noci. Nikdo nemá sílu ani náladu se o něčem dohadovat. Dřepí nad svým oroseným, čumí do prázdna, mozek je vypnutej. Krásný. Vrchol lidskýho rozjímání. A za tímhle lezou lidi až do himalájských klášterů! Volové, nevědí, že stačí v půl šestý dojít na Váhu.
Olinovo mudrování z románu "...a bude hůř" od Jana Pelce

" ...přistupuje jako šaman k suďáku a naráží ho. Vyvalí se krásná lahodná pěna a sud je odpaněn a my sajeme blaženě drahou šťávu soulože pípy a sudu..."
z románu "...a bude hůř" od Jana Pelce

Už je zase večer a já sedím před putykou, hltám, opájím se vůněmi pečených buřtíků, bílé smetanové pěny, která přetéká, lehá si na buclaté prstíky tlustého hospodského s tučným zátylkem. Ráj. Sedím a čekám, až svatý Petr otevře vrata a řekne: "Pojď, ty sem patříš, tady budeš už navždy doma."
z románu "...a bude hůř" od Jana Pelce

Pivo bude zdražovat. A razantně
Češi se musí připravit na další razantní zdražení piva. Potvrdili to v úterý představitelé Českomoravského svazu minipivovarů (ČMSMP). Podle prezidenta svazu Michala Voldřicha se do ceny pro konzumenty promítnou vyšší náklady na energie a suroviny potřebné k výrobě piva, jako je slad a chmel.
„Potvrzuje se očekávání, že do června vzrostou ceny o deset procent,“ řekl Voldřich.
Většina pivovarů už zdražila v průběhu jara, půllitr plzeňského se běžně prodává okolo 50 korun a i nejlevnější piva v minipivovarech tuto cenu přesahují.
Další zdražení lze očekávat s koncem léta, kdy mnohým pivovarům jednak vyprší smlouvy s dodavateli energií, a budou tak muset přistoupit na méně výhodné tarify, a současně začnou vařit pivo ze surovin z letošní sklizně.
Ty budou také citelně dražší, jelikož zemědělcům stouply vstupní náklady.
Jednou z nejvýznamnějších položek vedle energií a pohonných hmot jsou hnojiva. Podle šéfa ČMSMP proto zemědělci letos hnojili méně.
Pokud by navíc přetrvalo nynější sucho, byla by i úroda ječmene na slad a chmele výrazně menší, což by se do cen také promítlo. Celkově by mohla být sklizeň v porovnání s loňskem nižší až o třetinu.
Českomoravský svaz minipivovarů nechce odhadovat, o kolik by cena piva pro konečného spotřebitele mohla vzrůst. „Třeba cena sladu může stoupnout až dvojnásobně, z toho lze do jisté míry zdražení piva odvodit,“ řekl Voldřich.
Velké pivovary a ani Český svaz pivovarů a sladoven, který je sdružuje, očekávané ceny piva nekomentují a neprozrazují svou obchodní strategii. Neoficiálně ovšem i jejich představitelé připouštějí, že předpoklady ČMSMP jsou reálné.
Malé pivovary před energetickou krizí také zasáhly dopady pandemie koronaviru. Během ní skončilo zhruba třicet z celkem pěti set podniků.
Šéf svazu minipivovarů očekává, že na další minipivovary důsledky pandemie teprve dolehnou.
ZDROJ: 26.5. 2022, 8:56, Autor - Miloš Cihelka, Právo, www.novinky.cz
https://www.novinky.cz/ekonomika/clanek/pivo-bude-zdrazovat-a-razantne-40398064#source=hp&seq_no=8&utm_campaign=&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz

DM

Zemřel Andy Fletcher, zakladatel a klávesista Depeche Mode. Bylo mu 60 let
Ve věku šedesáti let zemřel Andy „Fletch“ Fletcher, zakladatel a klávesista britských Depeche Mode. Skupina to ve čtvrtek večer oznámila na sociálních sítích. Předloni ho coby člena kapely uvedli do Rokenrolové síně slávy.
V prohlášení na sociálních sítích skupina uvádí, že je šokována a naplněna smutkem předčasným úmrtím drahého přítele, rodinného člena a člena skupiny Andyho „Fletch“ Fletchera.
„Fletch měl skutečně zlaté srdce a vždycky tu byl, když jste potřebovali podporu, popovídat si, zasmát se nebo si dát studenou pintu. Soucítíme s jeho rodinou a prosíme vás, abyste na ně mysleli a respektovali jejich soukromí v těchto těžkých chvílích,“ dodala skupina.
Zdroj: 26. května 2022,  21:46,  aktualizováno  22:17, www.idnes.cz
https://www.idnes.cz/kultura/hudba/andy-fletcher-smrt-depeche-mode.A220526_212456_hudba_pukk

Zesnulý klávesák Depeche Mode Andy Fletcher u studené pinty. 

FOTO - www.dailymail.co.uk

"Piva piteli, neztrať své hlavy!"
Slogan znovuobnoveného pivovaru ALBRECHT -  Zámecký pivovar Frýdlant.

Pivovar Albrecht | Řemeslný pivovar ve Frýdlantě (pivovar-albrecht.com)

"Národ sobě – pivo národu!"
Slogan znovuobnoveného pivovaru ALBRECHT - Zámecký pivovar Frýdlant.

Tenhle reklamní slogan vznikl (zřejmě), jako reakce na majitelovo zavedení Crowdfundingu.
Crowdfunding (kraudfanding]; česky skupinové či davové financování) je způsob financování, při kterém větší počet jednotlivců přispívá menším obnosem k cílové částce požadované pro realizaci předmětu financování. Crowdfundingem lze financovat zajímavé projekty, produkty či společnosti.

Pivovar Albrecht | Řemeslný pivovar ve Frýdlantě (pivovar-albrecht.com)

Pivovarník Bernard předpověděl, jak budou lidé v hospodě šetřit
„Spousta lidí si dá o pár piv méně, nebo si dají levnější desítku,“ říká pivovarník Stanislav Bernard. Bojí se, že z návštěv hospod se v Česku může stát raritní a výjimečná záležitost. Prodej sudového piva totiž výrazně padá.
Cena piva roste, vyrobit litr jedenáctistupňového piva je dnes kvůli vysokým nákladům o 48 haléřů dražší než před pár měsíci. Kde je magická hranice, za kterou by se pivo nemělo dostat?
„Já ji neznám. Navíc jsem přesvědčen, že se mění. To souvisí s tím, jak se všechno zvyšuje. Tím, jak vše roste, posouvá se i ta psychologická hranice,“ říká v rozhovoru pro SZ Byznys Stanislav Bernard z Rodinného pivovaru Bernard.
Zároveň s cenou piva zdražuje téměř vše včetně životních nákladů, a to už začíná mít své dopady.
„Je tu hmatatelný pokles celkového prodeje v restauracích. Do pandemie se v sudech prodávalo zhruba 34 procent piva. Teď to pokleslo na 25 procent, možná ještě méně. Hovořím o trhu jako takovém. To cítím jako velký problém. Je to problém proto, že se lidé přestávají potkávat. Česká pivní kultura spočívala v tom, že se lidé potkali v hospodě a tam se vyřešil celý svět,“ říká Bernard, podle kterého je česká pivní kultura v ohrožení.
Jak se vlastně teď máte? Mnoho podnikatelů říká, že se nikdy neměli hůř a že je to nejtěžší období…
Ta otázky má mnoho rovin. Jak se mám osobně, jak se má firma… Řekl bych ale, že se nemám špatně.
A pivovar se má jak?
Jsme po dvouletém období covidu a zrovna pivovarnictví na tom bylo docela špatně. To období nebylo jednoduché. Část investic jsme museli pozdržet a přerušit, prodeje piva byly v lockdownech velmi nízké. Obzvlášť v našem případě, protože prodáváme víc piva v restauracích než v supermarketech.
Na druhé straně ale naši obchodníci makali i v této době a část piva se přesunula do domácích výčepů a do té doby ne až tak tradičních forem prodeje. Během pandemie tam byl znatelný nárůst. Party kamarádů si pořídily výčep a scházely se někde v garážích.
Hmatatelný pokles prodeje piva v restauracích
A přetrvává to? Nebo se lidé vrátili zpět do restaurací?
Když teď nejsou lockdowny a pandemie jakoby neexistuje, lidé se do restaurací rádi vrací.
Na druhé straně je tu ale hmatatelný pokles celkového prodeje v restauracích. Do pandemie se v sudech prodávalo zhruba 34 procent piva. Teď to pokleslo na 25 procent, možná ještě méně. To cítím jako velký problém. Ne jako pivovarník, protože nám se daří a v restauracích prodáváme 60 procent.
Hovořím o trhu jako takovém. Je to problém proto, že se lidé přestávají potkávat. Česká pivní kultura spočívala v tom, že se lidé potkali v hospodě a tam se vyřešil celý svět. Svým způsobem to vnímám jako český fenomén a duševní hygienu. Jakmile se lidé přestanou potkávat, je to špatně.
Není to ale i tom, že mladá generace už tolik na pivo do hospod nechodí a volí spíš kavárny?
Určitý odklon od klasického pivařství tady je. Znám ale spoustu mladých lidí, kteří pivo milují. Nedá se generalizovat. Je tu i další obrovský problém v celé branži, tedy nedostatek lidí, kteří v gastronomii chtějí pracovat. A v pandemii se to zhoršilo.
Když se bavíme o tom, že mizí ta česká hospodská kultura, nemá na to vliv i cena?
Stoprocentně ano. Cena má na to určitě vliv a nejenom cena piva. Míra inflace, která stále roste, se promítá do všech nákladů. Pro mnoho lidí je to už vážný problém. A ano, pivo z toho kontextu není vytrženo.
48 haléřů ve výrobě navíc
O kolik vám vzrostly náklady na výrobu piva?
Ke konci dubna to na litru jedenáctky dělalo ve výrobních nákladech 48 haléřů. To nevypadá tak dramaticky, ale to jsou jen letošní vlivy. Na příští rok nemáme zatím ani nasmlouvané energie. U elektřiny to vzrostlo o 150 procent, ale nevíme, co bude příští rok.
Promítli jste vyšší náklady do cen piva?
Nám se to daří promítnout. Když začala pandemie, byli jsme jako firma ve skvělé kondici a o naše pivo byl zájem. I proto jsme pandemii přežili, a i proto dnes můžeme náklady do ceny piva promítat. Má to ale své hranice.
Kde jsou?
Já to nevím a neví to nikdo. To je ta alchymie. Nikdo neví, kde přesně ta hranice je a nejde jen o ceny piva. To je celý nákladový mix, který rodiny musí vydávat. Pivo je součást tohoto balíku a nikdo neví, kde přesně ta hranice je…
Není ani u maximální ceny točeného piva? Psychologická hranice přece existuje…
Já ji neznám. Navíc jsem přesvědčen, že se mění. To souvisí s tím, jak se všechno zvyšuje.
Za 80 korun by ho lidé kupovali?
To by byl určitě velký problém, protože spousta lidí by si pivo za 80 korun nedala. Protože by na něj neměli.
A padesát korun takový problém není?
Takto neumím odpovědět. Je to určitě problém, je to víc, než na co jsou lidé zvyklí. Ale tím, jak vše roste, se posouvá i ta psychologická hranice. Já o té hranici takto neuvažuju. Když se vám mění úplně všechno, reagujete na to, co je potřeba udělat, aby ekonomika nezačala jít kde dnu. Teď například sedíme v našem novém návštěvnickém centru – když jsme s šéfkuchařem diskutovali o jídelníčku, dělal u toho zároveň kalkulace jídel. Říkal, že je problém, že by ty kalkulace mohl měnit každý týden.
Rozumím, že byste chtěla slyšet nějakou psychologickou hranici, ale ona se neustále posouvá.
Takže je možné, že si ji lidé nastaví na 70 korunách?
Nevím, kde si ji nastaví, ale rozhodně je to pohyblivá záležitost. Ale když se vrátím na začátek, jednoznačně je pravda, že ta cena omezuje prodej i spotřebu. Lidé si dají pivo, na které budou mít. Tam bude ta hranice.
Spousta lidí si asi dá o pár piv méně
A už skutečně tu spotřebu omezují? Že si místo dvou dají jedno?
Neustále to slyším. Bude to hodně individuální. Lidé, co mají peníze, takto neuvažují. Spousta lidí si ale dá o pár piv méně, nebo si dají lehčí pivo než dvanáctku. Dají si desítku, která je levnější.
Může se stát, to, že do hospod se bude chodit výjimečně? Že tom bude zážitek, jako to je v některých zemích? V Česku to dosud nic výjimečného nebylo.
Nebylo. Když se ptáte, jestli se to může stát? Může. Osobně bych byl velmi nerad. Ne proto, že spoluvlastním pivovar, ale proto, že by to byla škoda. Lidé by se měli potkávat a ne jenom raritně jít do restaurace jednou za rok, nebo jednou za nějakou dlouhou dobu.
Když se bavíme o tom, že lidé začínají šetřit, s jakým objemem výroby tedy letos počítáte?
Vzhledem k těm lockdownům loni máme zatím letos nárůst kolem 33 procent oproti loňskému roku. Teď to bude postupně klesat, protože loni bylo léto silné, takže se ten nárůst bude snižovat. Ale věřím tomu, že bychom mohli prodat více piva než loni.
Říkal jste, že před pandemií byla firma zdravá a silná a do pandemie vstupovala ve výborné kondici. V jaké kondici jste teď?
Jsem přesvědčen, že to platí i teď. Řešíme ale tisíc a jeden problém.
Energie jsou největší?
Je to jeden z těch největších problémů, ale promítá se to do všeho. To se týká obalů, reklamního materiálu, mezd. Inflace se promítá do všeho.
A umíte si představit fungování bez ruského plynu?
Ne. Upřímně, neumím. Jsem naprosto přesvědčen, že my jako země, která je na ruském plynu dnes závislá ze sta procent, tak pokud někdo tvrdí, že by se to zvládlo – no, zvládlo… Ale ekonomika by se podle mého nepropadla, ale rozpadla. Je spousta a spousta firem, které by musely zavřít výrobu. To by byl nekonečný problém.
Vy byste také museli zavřít výrobu?
My se teď snažíme zabezpečit nějaký alternativní zdroj energie, ale není to vůbec jednoduché. Všichni teď najednou hledají alternativy. U nás je to ještě o to komplikovanější, že máme minimum prostoru.
Kolik času tedy potřebujete, abyste tu alternativu našli?
My se snažíme, abychom tu alternativu měli v reálném čase. V řádu měsíců. Pro nás může být alternativa lehký topný olej. Jenže kde je napsáno, že když nebude ruský plyn, že bude lehký topný olej. Ten energetický mix se může totálně rozpadnout. Bohužel na rozdíl od zemí, které mají moře a terminály, teď pominu to, že tekutý plyn bývá třikrát dražší, tak tyto země jsou na tom lépe. Západní Evropa je na tom lépe.
Takže si to neumíte představit?
Upřímně si to představit neumím, a pokud někdo tvrdí, že ano, tak podle mého přesvědčení o tom neví dostatek.
ZDROJ: 30. 5. 2022, 15:00, Autorka článku - ZUZANA HODKOVÁ, www.seznamzpravy.cz
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/ekonomika-bernard-pivni-kultura-je-v-ohrozeni-hospoda-nemusi-byt-pro-vsechny-204278#source=hp&seq_no=2&utm_campaign=&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz

Reklama Rodinného pivovaru Bernard, v níž coby "pin-up girl" vystupuje i zakladatel pivovaru Stanislav Bernard. Reklamní série vznikla v reakci na útoky feministek, podle kterých jsou reklamy pivovaru Bernard sexistické.

Měla to být největší metla hospodských, nakonec jim pomohla
Češi si už pět let nemohou zapálit v gastronomických podnicích. Provozovatelé se obávali, že velká část podniků zkrachuje, což se nestalo. Místo toho však majitelé řeší stížnosti na hluk a jiní se dali na kuřácký odboj.
Když v roce 2017 prošel protikuřácký zákon, vzbuzovala změna legislativy mezi hospodskými a štamgasty vášně. Provozovatelé podniků se tenkrát nejvíce obávali, že jejich restaurace a bary zkrachují. Po pěti letech se však zdá, že si veřejnost na vyvětrané podniky zvykla a popelníky na stolech lidem nescházejí.
Protikuřácký zákon vyvolával obavy například v Hostinci Na Růžku v Mladé Vožici. „Štamgasti samozřejmě vnímali změnu negativně,“ říká provozovatel Martin Gröhling. Podnik ale disponuje předzahrádkou, a kuřáci si tak mohou dopřát cigaretu venku. „Myslím, že pro hospody na vesnicích, kde je pár obyvatel a šlo v nich jen o pití, mohl být zákon likvidační. Spousta vesnic to teď řeší pomocí hasičáren a garáží, kde se lidé scházejí. I pro nás byl ze začátku zákon problém,“ ohlíží se Gröhling za posledními pěti lety.
Místní byli zvyklí, že si uvnitř Hostince Na Růžku mohli do roku 2017 v klidu zapálit. Někteří štamgasti proto kvůli změně legislativy přestali jeho podnik navštěvovat a provozovatel se bál, co přijde. Nakonec ale nebylo čeho, část štamgastů si totiž zvykla a chodí kouřit ven.
Zdravější prostředí a rozkvět zahrádek
Podle Gröhlinga protikuřácký zákon hospodě nijak neuškodil. „Klientela se proměnila. Chodí mi sem víc maminky s dětmi, není to už jen o štamgastech. Zpětně vzato jsme na tom možná i líp. Protože když přijde rodina na jídlo, je to výhodnější, než když někdo vypije jen pár piv,“ dodává Gröhling.
Že se obavy provozovatelů nenaplnily, potvrzuje i Luboš Kastner z Asociace malých a středních podniků a živnostníků České republiky. „Nemohu potvrdit, že by byl protikuřácký zákon likvidační. Počet provozovatelů v průběhu let nijak nekolísal a osobně si myslím, že to gastronomii spíše prospělo,“ uvádí Kastner. Podle něj vedlo nařízení i k lepšímu zdraví zaměstnanců restaurací a hospod, protože je nikdo nenutí inhalovat kouř.
Často se řešilo, že problémy postihnou hlavně vesnické hospody. „Tam to vyvolalo diskuze, emoce a nálady. Ale byznys jako takový to nezasáhlo. Když se podívám na tržby, počet těch podniků a výkon odvětví, tak se nestalo vůbec nic,“ vysvětluje Kastner.
Ve spojitosti s protikuřáckým zákonem se rozjel i zahrádkářský trend. „Každý provozovatel chce mít zahrádku, je jedno jestli jde o McDonald, nebo českou restauraci. Osobně bych rád vyzval města, aby se k zahrádkám nechovaly restriktivně, protože venkovní sezení zažívá boom a nejde jen o byznysovou záležitost,“ popisuje Kastner.
Pokud hospoda nedisponuje zahrádkou, chodí zákazníci kouřit před podnik. To však mnohdy vadí usedlíkům v okolí, hlavně se to týká restaurací a podniků v centrech měst.
„Za posledních pět let přibylo hodně stížností a policejních kontrol, protože si lidi víc stěžují a udávají nás kvůli hluku. Když je narváno a venku stojí hodně lidí, jsou samozřejmě slyšet. A já za ně vlastně zodpovídám, zvlášť když mají v ruce drink,“ vysvětluje Tomáš Bartík, majitel hospody Malá Bretaň v centru Prahy.
I zde se mohlo do roku 2017 kouřit, Bartík se však krachu neobával. „Vadilo mi spíš omezování podnikatelského prostředí. Dřív bylo v okolí Národní třídy hodně podniků, které byly výhradně nekuřácké a krachovaly. Takže jsem nechápal, proč do toho vláda lidi tlačí. Ale s odstupem času jsem vlastně rád, že se tu už nekouří.“
Kuřácké kluby balancují na hraně ilegality
Některé podniky se kvůli protikuřáckému zákonu rozhodly změnit svou identitu a začaly se označovat jako soukromé kuřácké kluby. Na to například doplatil klub Batailon z Mníšku pod Brdy, kterému v roce 2018 udělila hygienická stanice pokutu ve výši 18 tisíc korun.
Majitel klubu Martin Pásek podal proti rozhodnutí kasační stížnost, kterou mu Nejvyšší správní soud začátkem roku zamítl. „Podáme stížnost k Ústavní soudu a uvidíme. Myslím si, že je rozhodnutí nespravedlivé, protože se tu scházeli pouze lidé, kteří se domluvili, že se tu bude kouřit. Nepouštěli jsme sem děti ani osoby, které neměly členství,“ vysvětluje Pásek.
Podle něj není zákaz kuřáckých klubů správný, protože nejde o restauraci či hospodu. „Rozdíl je hlavně v klientele. Lidi, kteří jdou do klubu, chtějí kouřit. A pokud jsou nekuřáci, vědí, že budou smrdět kouřem a vcházejí do podniku dobrovolně, za účelem sejít se s přáteli,“ vysvětluje provozovatel klubu Batailon.
Protikuřácký zákon se však týká všech provozoven, ve kterých se podávají nápoje či občerstvení. A podle Nejvyššího státního soudu je klub Batailon stravovací službou, tím pádem se v jeho prostorách legálně kouřit nesmí.
„Zda se subjektu týká určitá regulace, se odvíjí též od faktické povahy jeho činnosti, přičemž povinnostem plynoucím mu ze zákona se nemůže vyhnout účelovým založením ‚soukromého klubu‘,“ stojí v usnesení soudu.
ZDROJ: Autorka - BARBORA KUČEROVÁ, www.seznamzpravy.cz, 31.5. 2022, 10:17
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/ekonomika-byznys-trendy-analyzy-protikuracky-zakon-plati-pet-let-hospody-prezily-nekde-jsou-na-tom-lepe-198104#source=hp&seq_no=4&utm_campaign=abtest198_novy_panel_sluzeb_varC&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz

Prezident Svazu minipivovarů: Pro mě jsou cenné pivovary hlásící se k tradici
„Pro mě jsou hrozně cenné pivovary, které buď obnovují nebo udržují tradici, protože tradice, jméno a historie českého pivovarství je pro nás nesmírně důležitá,” říká ranní host Rádia ZET Michal Voldřich. Podle něj je zakládání minipivovarů projevem lidstva, kdy první fází bývá centralizace a tou druhou decentralizace.
Ve 20. století pivovary spíše ubývaly, což ubíralo na rozmanitosti výběru. Potom začaly vyrábět menší šarže a speciality, kterých se sice nevypije tolik, ale svůj odbyt mají. „V Česku se pohybujeme kolem 500 minipivovarů. Za poslední dekádu byl jejich obrovský nárůst, teď se zastavuje,” říká Voldřich. Dodává, že to je způsobeno nejen tím, že je v Česku omezený počet sládků. A jak moc se v pivovarech ochutnává?
„Je to neuvěřitelně malinký zlomek práce člověka v pivovaru,” konstatuje Michal Voldřich. „Na degustaci je ale výhoda, že v podstatě máte v puse celou laboratoř.” Doplňuje, že chuťové znalosti, které pracovníci pivovarů mají, potom jen potvrzují laboratorní výsledky. „My to pivo koneckonců neděláme kvůli laboratorním výsledkům, ale kvůli tomu, aby chutnalo koncovému zákazníkovi,” dodává Voldřich.
ZDROJ: 3.6. 2022, 14:01, Autor - Kristýna Kovářová, www.radiozet.cz
https://www.radiozet.cz/podcast/prezident-svazu-minipivovaru-pro-me-jsou-cenne-pivovary-hlasici-se-k-tradici?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu

" Možná už začínáme končit, ta naše civilizace. My chlapi.
- Jak to ale zjistit, jestli to už začalo.
- Poslouchej, dáme si dneska o pivo víc a třeba na to přijdeme. U piva vymyslíš takový věci, na všechny problémy světa přijdeš, ale aby to úplně klaplo, musíš si dát ještě jedno, ale na to jsme často už moc ožralý.
- ...Přesně. To je náš velkej českej problém. To poslední pivo nám prostě často chybí."
z knihy Český ráj od Jaroslava Rudiše
"Parta chlapů se pravidelně schází ve staré sauně za městem. Potí svoje těla i duše. Nemají jména, jen staré indiánské přezdívky. Tady je nikdo neruší, tady se cítí svobodní a mohou být těmi, kým doopravdy jsou. Jejich sebestředný svět rámují tragikomické vzpomínky na minulost i nejistota z vlastní budoucnosti. Radost a smutek mezi kapkami vody. Novela o současných mužích, jejichž touhy a sny se soustředí na tajemný svět za vysokou zdí, který možná obývají ženy ..."

"- A co pivo?
- Pivo ? No pivo, pivo je dobrý. Pivo nikoho neobtěžuje a má v sobě léčivé látky...
- ...tři piva by měl vypít denně každý chlap i každá ženská. A byl by klid. Nikdo by se nehádal. Rozvody by taky tolik nebyly. Války by nebyly. Teroristi by nebyli. Na celém světě by byl mír, kdyby všichni pili tři piva denně."
z knihy Český ráj od Jaroslava Rudiše

Když jsem tě potkala v restauraci
Mohl sis říct, že mám něco odžito
Ptal ses mě, co by mě potěšilo
Film nebo panák?
Dám si šálek čaje
a řeknu ti o mém snění
Za snění nic nedáš...
Dreaming - Blondie (LP Eat To The Beat - 1979)

►
When I met you in the restaurant
You could tell I was no debutante
You asked me what's my pleasure
A movie or a measure?
I'll have a cup of tea
and tell you of my dreaming
Dreaming is free...
Dreaming - Blondie (LP Eat To The Beat - 1979)

Viděl jsem vlkodlaka s čínským menu v ruce
Procházet se v dešti ulicemi Soho
Hledal podnik jménem Lee Ho Fooks
Dá si velkou mísu hovězího chow mein
Aaahoo! Vlkodlaci Londýna
Warren Zevon - Werewolves of London (LP Excitable boy - 1978)

►

I saw a werewolf with a Chinese menu in his hand
Walkin' through the streets of Soho in the rain
He was lookin' for the place called Lee Ho Fooks
Gonna get a big dish of beef chow mein
Aaahoo! Werewolves of London
Warren Zevon - Werewolves of London (LP Excitable boy - 1978)

Sahula se stal motorem opileckých akcí, které parta z hospod Na Bábě a Na Kovárně vymýšlela a následně realizovala. Obvykle to skončilo nějakým malérem nebo zpitím se do bezvědomí. Měl pověst démona, který, kam vstoupí, probudí peklo. V té době to ještě nevadilo, ale když se někteří jeho pivní parťáci pokusili usadit, založili rodinu a mezi kámoše začali chodit jen na pár usrkávaných piveček, už to tak příjemné nebylo. Proto někteří pamětníci vzpomínají, že divokého Sahulu neměli moc v oblibě.
O Františkovi Sahulovi píše 19. 6. 2022 Josef Vlček - Příběh Františka Sahuly aneb život je strašnej sen, ve kterým chybí happy end
HEADLINER - hudební zprávy (news.headliner.cz)
https://news.headliner.cz/novinky/divny-lidi-frantisek-sahula?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu#dop_ab_variant=763000&dop_source_zone_name=hpfeed.sznhp.box

Jsem na světe spokojenej má to jednu vadu.
Holky seděj v zadu, neudělaj řadu.
Jsem na světě spokojenej, jenom bych si přál.
Ženský s mečem krást hledat svatej grál.
Někdo zpívá o domově, já jsem doma všude.
Kde maj víno medovinu taky pivo v sudech.
Sousedka se směje, snad mi dá i šanci
Aby mohla kadeřnici šeptat chlapi kanci.
František Sahula - Jsem spokojenej 

Kdybyste věděli, kam chodí v neděli
co dělá v neděli, támhleten pán
se svou nezletilou, prohnanou Jarmilou
předstírá že je, movitý kmán
ve skřínce smutně žalují monterky
Miloš si připíjí s chlapama z galerky.
ledový šampus, vždycky po vejplatě
a když má platit, myslí si, proklatě
Večer ve snack baru to není láce
aspoň že neplatí tu zákoník práce
večer ve snack baru to není láce
aspoň že neplatí tu zákoník práce
Výplata zmizela, není na tláču
není na syrečky, ani na salám
Jarmila ztepilá, jinde se objímá
mrcha je zlotřilá, Miloš je sám
Nemá čím zaplatit, obědy v závodce
vše díky bestii, závislý na vodce
Večer ve snack baru, to není láce
aspoň že neplatí tu zákoník práce
Večer ve snack baru, to není láce
aspoň že neplatí tu zákoník práce
František Sahula - Snack bar 

"Víte, v posledních letech jsem si často říkal, ať jsem rád, že můžu ještě zápasit. Ať si to užívám, dokud to jde. Jenže ve výsledku už jsem bojoval spíš pro ostatní než kvůli sobě. Zkrátka mi už chyběly ty správné důvody. Proto jsem rád, že jsem to teď ukončil. Až přijdu domů, na ex vypiju vychlazený pivo a pak si řeknu: Dobrá práce, kovboji!" rozesmál se.
UFC (MMA) zápasník Donald Cerrone po svém posledním zápase na turnaji UFC 276, který se konal 2. července 2022 v T-Mobile Areně v Paradise/Nevada/Las Vegas/U.S.A.
ZDROJ: 6. 7. 2022, Autor: Ondřej Huml, www.kaocko.cz
https://www.kaocko.cz/cs/ko/konec-zatajil-i-vlastni-zene-v-hlave-h-mel-uz-pred-fightem-s-mcgregorem-jake-rodeo-spusti-kovboj.html?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=hpfeed.sznhp.box

"Dobře se podívejte na mé tělo, protože je to naposledy, co takhle vypadám. Budu se cpát tak, až přes břicho neuvidím svoje péro. Hrozně moc se na to těším," zavtipkoval americký zabiják Donald "Cowboy" Cerrone, jehož MMA bilance je 36 výher a 17 porážek.
ZDROJ: 6. 7. 2022, Autor: Ondřej Huml, www.kaocko.cz
https://www.kaocko.cz/cs/ko/konec-zatajil-i-vlastni-zene-v-hlave-h-mel-uz-pred-fightem-s-mcgregorem-jake-rodeo-spusti-kovboj.html?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=hpfeed.sznhp.box

Tradiční pivovar v centru Brna ožije po 160 letech. Pivo ponese jméno Poupě
Po sto šedesáti letech v centru Brna sládci opět rozpálí pivní varny. Po dlouhé přípravě spustí svůj provoz pivovar v Dominikánské ulici. Navazuje na tradici městského pivovaru v Brně, ve kterém na začátku devatenáctého století vařil známý sládek František Ondřej Poupě.
Pivovar, jehož součástí je i restaurace, se bude specializovat na svrchně kvašená piva a další speciály. Návštěvníci je poprvé ochutnají na začátku září u příležitosti Pivních slavností Františka Ondřeje Poupěte. „Sládek Poupě byl vizionář a je dodnes uznávanou osobností v oboru. Obnovení pivovaru s jeho jménem je výjimečná příležitost, při které navazujeme na jeho práci." řekl majitel Pivovarského domu Poupě Marek Tichý. Budovu tehdy známou jako Dům stavařů odkoupil před osmi lety.
V jednu chvíli by podnik mohl mít v tancích až čtrnáct rozdílných druhů piva. Ročně tam plánují navařit tisíc hektolitrů tohoto nápoje. „Jsem velkým fanouškem pěnivého moku. Rozhodně se těším na ochutnávku připravovaných novinek. Věřím, že budou stát za to." řekl Brňan Pavel Havlát.
Majitelé chtěli spustit provoz pivovaru už dříve, ale odkládali jej kvůli koronavirové pandemii. „Kvůli problémům s dodáním zařízení a dalším potížím jsme jej tak mohli spustit až nyní," zmínil Tichý.
Podle sládka pivovaru Poupě Ladislava Němečka je v plánu vytvořit základní nabídku několika piv a pak reagovat s novými druhy. „Podle oblíbenosti, trendů i sezony," poznamenal. V odkazu sládka Poupěte chtějí v pivovaru pokračovat i vytvořením takzvané pivní laboratoře.
František Ondřej Poupě byl proslulý především svým vědeckým přístupem k vaření piva a v Brně měl také první pivovarskou školu na světě. „Během pobytu v Brně učil své studenty, jak pivo vyrábět. Vydal také spis, ve kterém zájemcům přibližoval nové poznatky v pivovarnictví," uvedly v Internetové encyklopedii dějin Brna archivářka Markéta Jančíková a historička Miroslava Menšíková.
Počet nových minipivovarů se v posledních letech na jihu Moravy zvyšuje jen minimálně. „Koronavirová pandemie nárůst minipivovarů razantně zbrzdila," konstatoval odborník na minipivovary Filip Vrána, který situaci na trhu dlouhodobě sleduje.
V současné době je na jižní Moravě čtyřiašedesát minipivovarů, z toho patnáct v Brně. Jedním z nich je i loni otevřený pivovar Harry v centru města. Nejvíce podobných podniků zůstává na Brněnsku, a to sedmnáct, dvanáct pak provozují na Hodonínsku.
ZDROJ: 24.6.2022, Autor - BARBORA VOZKOVÁ + redakce Brněnského deníku, brnensky.denik.cz
https://brnensky.denik.cz/zpravy_region/tradicni-pivovar-v-centru-brna-ozije-po-160-letech-pivo-ponese-jmeno-poupe-20220.html?consent=CPV8bsuPW0RHSD3ACBCSCUCsAP_AAEPAAATIIDoBhCokBSFCAGpYIIMAAAAHxxAAYCACABAAoAABABIAIAQAAAAQAAAgBAAAABQAIAIAAAAACEAAAAAAAAAAAQAAAAAAAAAAIQIAAAAAAiBAAAAAAABAAAAAAABAQAAAgAAAAAIAQAAAAAEAgAAAAAAAAAAAAAAAAQgAAAAAAAAAAAganAmAAWABUAC4AGQAQAAyABoADmAIgAigBMACeAFUAMQAfgBCQCIAIkARwAnABSgCxAGWAM0AdwA_QCEAEWALQAXUAwIBrAD5AJBATaAtQBeYDJAGlANTAAAA.YAAAAAAAAAAA&sznclid=zqeq8___-fv89vv2___9-v33-vb9-v39srrz__j7-P77-_35-uD4__ayuqvz__j7-P72-v769uD3_vayrfP7_42PjYiI_Pb6-IiN-faMjPuPiPv_iPyN-Pr3jfb4_A&utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu#dop_ab_variant=763000&dop_source_zone_name=hpfeed.sznhp.box&dop_vert_ab=763000&dop_vert_id=leg0&dop_req_id=KjoCh4igFyo-202206241520&dop_id=16917884

Šéf Budvaru: Nejsme světový unikát, i v Německu stát vlastní pivovary
O privatizaci Budvaru se opět mluví v době, kdy se mu historicky nejlépe daří. „Marži máme sice nižší než Prazdroj, ale vyšší než třeba Heineken globálně,“ vysvětluje ředitel Petr Dvořák, proč nedává prodej smysl.
Stát by podle odhadu SZ Byznys prodejem Budějovického Budvaru nemusel získat do státního rozpočtu ani dvacet miliard korun. Byl by to jednorázový příjem. Za uplynulých osm let odvedl národní pivovar do státní poklady přibližně dvě miliardy korun.
Podle ředitele českobudějovického pivovaru Petra Dvořáka otázka privatizace firmy nedává smysl i proto, že se mu ekonomicky výborně daří.
„Zaznělo, že Budvar má nižší efektivitu než Plzeňský Prazdroj, a proto ho prodáme. Proti tomu se musím velmi silně ohradit,“ namítl šéf pivovaru a dodal, že má podnik sice nižší ziskovost než lídr trhu z Plzně, ale vyšší než například globálně skupina Heineken.
Otázku privatizace otevřela předsedkyně TOP 09 Markéta Pekarová Adamová. Podle bývalého top manažera Plzeňského Prazdroje, který nechtěl být jmenován, to však není vůbec dobrý nápad.
„Budvar je v dobré kondici a má skvělou strategii. Efektivnější než Prazdroj sice být může, ale má také jinou roli. A když se podíváme za hranice, má větší a lepší pozici než soukromé pivovary,“ řekl SZ Byznys.
A zmínil ještě jeden svůj názor, proč se pivovaru nemá stát zbavovat. „Privatizace by dopadla klasicky po česku a ‚hlubučkovsku‘ (ředitel naráží na současnou pražskou korupční kauzu hnutí STAN, pozn. red.). Pivovar by záhadně ztrácel na ceně, začalo by se lobbovat. Pak by cena byla nízká a i tak by nestačila. Nezbylo by nic. Pár lidí by dostalo zaplaceno, někdo by to koupil a celé předělal.“
Stát by neměl vlastnit pivovar, stejně jako lihovar nebo masokombinát. Co na tento výrok předsedkyně TOP 09 říkáte?
Jako manažer firmy nerozhoduji o prodeji. Je to vždy v obecné rovině záležitost vlastníka. Podle mě otázka nestojí tak, zda by mělo Česko vlastnit pivovar, protože už ho vlastní. Otázka spíš je, jaké jsou výhody ve vlastnictví pivovaru. Co je z pohledu vlastníka výhodnější – jestli to prodat, a to se dá jen jednou, nebo s pivovarem dál pracovat, jako to dělá například Bavorsko.
Je v zahraničí normální, že stát vlastní pivovary?
Běžné to rozhodně není. Ale nejsme jediní. Spolkový stát Bavorsko vlastní pivovar Weihenstephan. Další německý stát Bádensko-Württembersko vlastní pivovar Badische Staatsbrauerei Rothaus. Nejsme proto světový unikát.

Výsledky Budějovického Budvaru
Čísla z účetní závěrky za rok 2021
Výroba: 1,8 milionu hl Export: 1,3 milionu hl
Tržby: 3,11 miliardy korun (+10,8 %) Zisk EBITDA: 765,2 milionu Kč Zisk před zdaněním: 423 milionů Kč (+13,6 %) Zisk po zdanění: 337,1 milionu Kč (+10,5 %)

Nemůže být důvodem návratu privatizační myšlenky fakt, že Budvar v posledních letech neodváděl do státního rozpočtu? Naposledy v roce 2018 půl miliardy korun.
To nesouvisí se ziskovostí pivovaru. Chápu to tak, že stát v roli vlastníka rozhodl tak, že Budějovický Budvar prostředky neodvádí do fondu zakladatele, ale raději je investuje do rozvoje.
Debata o privatizaci se vedla v jednoduché rovině, že stát nemá podnikat, protože státní firmy, mezi které patří i Budějovický Budvar, jsou neefektivní. Zaznělo, že Budvar má nižší efektivitu než Plzeňský Prazdroj, a proto ho prodáme. Proti tomu se musím velmi silně ohradit. Prazdroj je v pozici hegemona, na českém trhu má dominantní pozici a profitabilitu, která nemá ve světovém srovnání měřítka.
Když se podíváte na ostatní pivovary v tuzemsku, které jsou v rukách mezinárodně uznávaných pivovarských skupin, tak v nejpoužívanějším parametru, kterým je EBITDA marže (zisk před započtením úroků, daní a odpisů), tak sice máme číslo nižší než Plzeňský Prazdroj, ale vyšší než třeba Heineken globálně.
Jakou částku dlouhodobě Budvar odvedl do státního rozpočtu?
Od roku 2014 odvedl do státního rozpočtu zhruba dvě miliardy korun.
Naznačil jste, že obchodní partneři kvůli diskusi o privatizaci znervózněli. Volají vám? Dlouhodobě se snažíme budovat snahy na domácím trhu i v zahraničí. Od našich obchodních partnerů v zahraničí dostáváme dotazy. Ptají se nás i zaměstnanci. Když jeden ze společníků ve firmě hlásí, že by to prodal, u obchodních partnerů i zaměstnanců to pochopitelně vyvolává otázky. Nechci to ale zveličovat, není to dominantní reakce trhu. Ale minimálně jednotky až desítky takových reakcí máme.
Jakou hodnotu má Budvar, pokud by se prodával?
Nechci na toto téma spekulovat, potom to vypadá, že je budějovický Budvar na prodej, ale není. A i kdyby bylo téma na stole, bude prodej trvat spíš roky než měsíce.
Když se podíváte, jak se uskutečňovaly české nebo zahraniční transakce tohoto typu, cena se vždy odvádí od násobku EBITDA. Ta je v našem případě veřejná, za loňský rok byla 765 milionů korun.
(poznámka redakce: Plzeňský Prazdroj koupila v roce 2017 japonská skupina Asahi za 22násobek roční EBITDA. Kdyby se stejný vzorec aplikoval na Budvar, získala by Česká republika z jeho prodeje 16,8 miliardy korun)
Nakolik se vám zvýšily náklady na energie při výrobě piva?
Koncem roku nám skončila fixace cen na elektřinu. Momentálně platíme o 300 procent víc, to znamená o 70 až 80 milionů korun navíc. Plyn využíváme velmi okrajově, jsme napojeni na teplárnu.
ZDROJ: Autor článku - FILIP HORÁČEK, www.seznamzpravy.cz, 29. 6. 2022 , 17:13
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/ekonomika-byznys-rozhovory-sef-budvaru-nejsme-svetovy-unikat-i-v-nemecku-stat-vlastni-pivovary-207835#dop_ab_variant=763000&dop_source_zone_name=hpfeed.sznhp.box&utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu

Výčepní z celé republiky proběhli karlovarskou kolonádou na počest herce Josefa Abrháma
Na Mlýnskou kolonádu v Karlových Varech již tradičně v rámci karlovarského filmového festivalu vyběhli výčepní z celé České republiky. Závod nazvaný Vrchní, prchni byl tentokrát věnovaný zesnulému herci Josefu Abrhámovi, který ztvárnil hlavní roli ve stejnojmenném filmu Ladislava Smoljaka a Zdeňka Svěráka.
Výčepní, v jejichž řadách byli muži i ženy, museli zaběhnout trasu dlouhou 400 metrů. Na jejím konci je čekaly půllitry s vychlazenou plzní. Všichni běželi v bílých košilích, zástěrách a čísly na zádech.
Ve filmu Vrchní, prchni číšníci běží skrz kolonádu a z restaurací vybíhají další a přidávají se k nim. Při závodu výčepních je to jinak. Už proto, aby trasa byla pro fanoušky i závodníky přehledná a aby bylo jasné, že všichni uběhli stejnou délku.
„My jsme se rozhodli před třemi lety, kdy jsme se stali partnery filmového festivalu, že přivedeme tuhle roli zpět k životu a zopakovat tenhle běh za pomoci našich výčepních z celé republiky,“ přiblížila Novinkám manažerka Pilsner Urquell Kristýna Tereková s tím, že se letos přihlásilo okolo padesáti soutěžících.
Na celé čáře vyhrál jednatřicetiletý výčepní z pražské plzeňské hospody U Holiše Dominik Kirchmannurban.
„Já jsem pro každou legraci, jsem sportovně založený, když jsem slyšel o této soutěži, tak jsem neváhal to zkusit. A také je to příležitost setkat se s kolegy a prohlédnout si tohle nádherné město,“ svěřil Novinkám vítěz s tím, že hraje fotbal a běh trénuje normálně.
Výhru v podobě třicetilitrového sudu piva hodlá vypít se svými kolegy.
Před startem závodu se vzpomínalo na Josefa Abrháma, Ladislava Smoljaka a další ze slavného filmu, kteří už nejsou mezi námi.
ZDROJ: 7.7. 2022, 19:52 – Karlovy Vary • Aktualizováno 20:32, Kristýna Léblová, Andrea Zunová, Novinky, www.novinky.cz
https://www.novinky.cz/mff-kv/clanek/vycepni-z-cele-republiky-probehli-karlovarskou-kolonadou-na-pocest-herce-josefa-abrhama-40402340#source=hp&seq_no=10&dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=novinky.sznhp.box&utm_campaign=abtest196_discussion_timeline_varAA&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz

Hospodští dobře vědí, co si Češi poručí. Smaženou klasiku zdražili nejvíce
Některá jídla v restauraci se stávají stále větším luxusem. Mezi pokrmy, které Češi vidí nejčastěji na talíři, nejvýrazněji zdražil řízek a smažák. Část lidí se začala restauracím vyhýbat a na oběd si nosí krabičky z domova.
Nejprodávanější jídla v tuzemských restauracích od roku 2019 zdražila ze 128 korun na 161 korun, tedy o 26 procent. Mezi gastronomické hity, které sledovala společnost Dotykačka, se dostala například svíčková, guláš, řízky, burgery, pizza, rizoto nebo Caesar salát.
Salát kontra svíčková
Příklon ke zdravé stravě je vidět i u skladby obědových menu. „Vedle spotřebitelských návyků ve stravování se mění i preference spotřebitele v neprospěch tradičních pokrmů, které u nás měly dlouhé roky neotřesitelnou pozici. Třeba Caesar salát má v nabídce o 35 procent provozoven více než v roce 2019,“ popsal Vladimír Sirotek, ředitel rozvoje společnosti Dotykačka.
Například svíčkové se však navařilo v průměru stejně jako před třemi lety. Méně se zase meziročně prodalo gulášů, steaků nebo palačinek.
Mimochodem Caesar salát patří s rizotem k hitům na talíři, které od roku 2019 zdražily nejméně (o 16 procent). Hospodští si to ovšem vynahrazují na řízku a smažáku, kde se ceny zvedly nejvíce (o 30 procent).
ZDROJ: Autor - FILIP HORÁČEK, 12.7. 2022, 8:41, www.seznamzpravy.cz, úryvky z článku
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/ekonomika-byznys-trendy-analyzy-hospodsti-dobre-vedi-co-si-cesi-poruci-smazena-klasika-zdrazila-nejvice-208631#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=zpravy.sznhp.box&source=hp&seq_no=2&utm_campaign=&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz

Ruské obchody jsou stále plné evropského piva. K mání je i Kozel nebo Krušovice
V regálech ruských obchodů je i přes západní embargo stále k mání pivo věhlasných evropských značek Heineken či Carlsberg, ale také český Velkopopovický Kozel. Upozornila na to agentura Reuters a ukázala záběry plných regálů pořízené ve středu v několika moskevských obchodech.
Evropské pivo včetně českého Kozla, které patří japonskému Asahi, nebo Krušovic (patří Heinekenu), je podle agentury Reuters v Rusku několik měsíců po oznámení zastavení výroby a dovozu předními pivovary stále k mání.
Důvodem je zřejmě především to, že zůstalo na skladech. Data výroby na plechovkách ale dokazují, že v některých případech výroba evropského piva pro ruský trh pokračovala i po oznámeném stažení z trhu
Reportéři Reuters v regálech objevili piva Heineken, která byla podle informací na obalu stáčena 23. března v Petrohradu, a Carlsberg, který byl plechovkovaný dokonce až 29. dubna v Tule.
Rychlé rozhodnutí, pomalá realizace
Carlsberg i Heineken přitom oznámily zastavení výroby a zásobování ruského trhu svorně 9. března. O dva dny později se k podobnému kroku odhodlala další velká pivovarnická firma AB InBev, která Rusko zásobovala ve spolupráci s tureckou společností Anadolu Efes.
Ta v Rusku prodávala mimo jiné pivo značky Bud. Také to je ale v ruských regálech stále k dispozici. Na některých jeho plechovkách je vyznačeno, že byly vyrobeny v červnu v Uljanovsku na řece Volze.
Carlsberg pokračující produkci po oznámeném ukončení vysvětlil „omezenou výrobou kvůli použití již nakoupených surovin a uspokojení smluvních závazků“.
ZDROJ: 23.7. 2022, 12:39, Autor - Petr Jemelka, Novinky.cz
https://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/clanek/ruske-obchody-jsou-stale-plne-evropskeho-piva-k-mani-je-i-kozel-nebo-krusovice-40403695#source=hp&seq_no=11&dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=novinky.sznhp.box&utm_campaign=abtest196_discussion_timeline_varAA&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz 

Slovník výčepních
Jehla – Součástka, která se zaráží do tanku s pivem. Půlměsíc – Součástka, kterou se utahuje jehla. Lucerna – Průhledná koncovka, která se nasazuje na každý konec pivní hadice a lze na ní dobře pozorovat, zda už pivo teče. „PéÚčko“ – Pilsner Urquell. „Géčko“ – Gambrinus. Rozborka – Rozložení kohoutů na všechny drobné části. Sborka – Složení všech částí do jednoho celku. Python – Soubor několika hadic v izolaci (od anglického slova hroznýš). „Osedlat si.“ – Udělat věci tak, že fungují. „Postavit se za kolíky.“ – Postavit se za pípu, čepovat pivo. Tasting – Ochutnávání jídel před jejich servírováním hostům. Hladinka – Nejoblíbenější varianta čepovaného piva. Za ideální se pak považuje tří- až čtyřcentimetrová pěna, která si uchovává zhruba osmdesát procent oxidu uhličitého. Šnyt – Malé pivo ve velké sklenici. Má větší říz než hladinka a jeho bohatá a hustá pěna brání rychlému úniku oxidu uhličitého. Pivo zabírá ve sklenici zhruba třetinu obsahu, třetinu zabírá pěna a třetina zůstává prázdná. Mlíko – Obsah sklenice je tvořen jen pěnou. Je výrazně sladší a jemnější, připomíná šlehanou smetanu a má menší říz. I proto si ho s oblibou objednávají hlavně ženy. Čochtan – Obrácené mlíko. Je to pivo bez pěny. Pivo je hodně hořké, má největší říz a plnou dávku oxidu uhličitého. Zlato – Pivo.
ZDROJ: Den v kůži výčepního: Pivo je „neřád“, který nic neodpustí
Část článku, autorka IVA ŠPAČKOVÁ, 24.7. 2022, 17:42
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/ekonomika-firmy-den-v-kuzi-vycepniho-pivo-je-nerad-ktery-nic-neodpusti-209614#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=zpravy.sznhp.box&source=hp&seq_no=3&utm_campaign=abtest196_discussion_timeline_varAA&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz

“Next to music, beer was best.”
"Kromě hudby bylo nejlepší pivo."
Carson McCullers - The Heart Is a Lonely Hunter (Srdce je osamělý lovec)

Prazdroj zdražuje pivo. Komplet všechno

Plzeňský Prazdroj, největší český pivovar, zdražuje od 1. října většinu produktů, v průměru o 1,70 Kč na půllitr. Změny se týkají balených i čepovaných piv. Informaci ČTK potvrdil Novinkám mluvčí Prazdroje Zdeněk Kovář. Důvodem zdražení je růst nákladů pro výrobu a distribuci piva.
„Cena se v průměru zvyšuje o 1,70 Kč na půllitr. To představuje úpravu v průměru o 8 procent, přičemž inflace, tedy meziroční růst spotřebitelských cen, přesáhla v červnu i červenci hranici 17 procent,“ sdělil Novinkám Kovář.
Zároveň dodal, že pivovar v posledních měsících čelí - stejně jako celá tuzemská ekonomika - výrazně akcelerujícím růstem cen vstupů, které tvoří podstatnou část jeho nákladů ve výrobě a distribuci.
„K nejvyššímu nárůstu došlo u energií – elektřiny a plynu. Rostly i ceny pohonných hmot a materiálů pro výrobu obalů (sklo, hliník). Stejně tak prudce zdražují vstupy související přímo s pohostinstvím, například výčepní technologie, sklenice a další vybavení, které pivovar hospodám bezplatně poskytuje,“ vysvětlil Kovář podrobněji.
Prazdroj zdražoval už letos v dubnu čepovaná piva v průměru o jednu korunu na půllitru. Šlo o všechny značky, tedy Pilsner Urquell, Radegast, Gambrinus, Velkopopovický Kozel a Birell v sudech a tancích. Ceny lahvového a plechovkového piva se nezměnily. Už tehdy to pivovar vysvětloval růstem nákladů na energie, obaly a suroviny v předchozích měsících.
ZDROJ: 30.8. 2022, 14:56, ČTK, Novinky
https://www.novinky.cz/clanek/ekonomika-prazdroj-zdrazi-40407249#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=novinky.sznhp.box&source=hp&seq_no=2&utm_campaign=&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz

Zničené zdraví a kořalečný mor. Temná strana života horníků za socialismu

„Oni byli celí tmaví. Ne snad, že by byli umazaní uhelným kalem a mourem. V nich bylo cosi tmavého uvnitř, potemnělost celé jejich existence, která se skládala jen z té strašlivé dřiny a zdánlivé úlevy v hospodách a harendách.“
Tak na setkávání s horníky vzpomíná básník Petr Hruška, který prožil dětství a dospívání v Ostravě.

Na zdraví horníků se ale výrazně podepisoval také alkoholismus, „kořalečný mor“, jak to ostravským nářečím nazývá Petr Hruška. „Své volno, když vyfárali, strávili v hospodách a harendách. Ta úleva byla jen zdánlivá. Kdo v životě pije, tak ví, že pití je dřina. To je námaha, která tělu i duši nakonec nijak neuleví. Čili oni šli z jedné námahy do druhé.“ 

ZDROJ: 30. 09. 2022 / PŘÍBĚHY / BARBORA ŠŤASTNÁ / www.pametnaroda.cz
https://www.pametnaroda.cz/cs/magazin/pribehy/znicene-zdravi-koralecny-mor-temna-strana-zivota-horniku-za-socialismu?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=hpfeed.sznhp.box

Jako namazaný stroj! Český šampion byl v ráži a utnul domácího miláčka. Na soupeře dokonce pořvával
Odveta je minulostí. Nejlepší český boxer Vasil Ducár dokázal na turnaji The Ring obhájit titul šampiona křížové váhy, v desetikolové bitvě přejel velezkušeného Václava Pejsara naprosto dominantním způsobem a připsal si důležitý triumf na body. „Na oslavu se dobře najím, budu trávit čas s dcerou a dám si pivo," má po úspěšné obhajobě jasno Ducár. Titulová řežba naplno pohltila i plzeňské publikum, které se po celou třicetiminutovou bitvu přeřvávalo a oba boxery to vybičovalo ještě k lepším výkonům.
ZDROJ: Jarmila Bastlová, David Suchý, Sport.cz - www.sport.cz, 1.10. 2022, 6:28
https://www.sport.cz/clanek/bojove-sporty-jako-namazany-stroj-cesky-sampion-byl-v-razi-a-utnul-domaciho-milacka-na-soupere-dokonce-porvaval-3657492#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=hpfeed.sznhp.box&utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu

První Oktoberfest po covidu počítá ztráty, prodeje piva zkazilo i počasí
Mnichovský Oktoberfest zavírá pro letošek své brány, oproti poslednímu ročníku před pandemickou pauzou byl o mnoho horší.
Oktoberfest zavírá svoje výčepy. Největší festival piva na světě navštívilo o 600 tisíc lidí méně, než v předcovidovém roce 2019. Vypilo se 5,6 milionu litrů piva, což je oproti poslednímu ročníku výrazný propad. Před třemi lety na stolech stálo 7,3 milionu tupláků. Nespokojení byli kvůli chladnému počasí nejen výčepní, ale i prodejci zmrzliny nebo provozovatelé kolotočů. Jedním ze symbolů letošního ročníku se staly pláštěnky, které si návštěvníci oblékali na tradiční kroje.
ZDROJ: www.expresfm.cz - REDAKCE, 03. 10. 2022
https://www.expresfm.cz/aktualne/prvni-oktoberfest-po-covidu-pocita-ztraty-prodeje-piva-zkazilo-i-pocasi/#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=hpfeed.sznhp.box&utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu

Zpěvák Dave Gahan ze skupiny Depeche Mode: Byli jsme malý gang
S Davidem Gahanem jsme se minulý týden setkali den po berlínské tiskové konferenci, na které spolu s Martinem Gorem oznámili, že příští rok vydají album Memento Mori a vyrazí na turné. Na desce začali pracovat už v roce 2020 a rozhodli se pokračovat i poté, co letos v květnu zemřel Andy Fletcher.
„Zní to morbidně, ale lze se na to dívat i optimisticky. Připomíná nám, že máme prožít každý den na maximum,“ vysvětloval Gore na tiskové konferenci.
Album, jehož jméno v překladu znamená Pamatuj na smrt, kapela právě dokončuje v New Yorku a mělo by vyjít na jaře.
V březnu Depeche Mode vyrazí nejprve na severoamerické turné, v květnu navážou koncerty v Evropě. Ten v Praze má být jejich dosud největší v České republice. Proběhne 30. července 2023 na letišti Letňany.
Rozhovor se konal v elegantním prosluněném apartmá v hotelu v centru Berlína. Gahan, který letos oslavil šedesáté narozeniny, měl ten den za sebou již slušný maraton povídání s médii z různých evropských zemí. Přesto to bylo velmi příjemné setkání.
V osmnácti letech jste se připojil ke kapele Composition of Sound, ze které se stali Depeche Mode. Jak to rozhodnutí dnes hodnotíte?
Myslím, že to bylo dobré rozhodnutí. Dnes se to už zdá být opravdu dávno, ale velmi dobře si na tu dobu pamatuji. Vybavuji si místnost, ve které Composition of Sound zkoušeli. A také jinou zkušebnu, v níž jsem trávil čas s kapelou French Look. Nebyl jsem jejím členem, ale bavil jsem se s nimi. Jeden z nich chtěl, abych s nimi zpíval, ale jejich tehdejší zpěvák, který hrál na kytaru a klávesy, chtěl všechno pro sebe. Bylo dobře, že jsem se nepřidal k French Look, ale k Vinceovi Clarkovi, tehdy hlavní postavě kapely.
Už si nepamatuji, jak mě kontaktoval, mobily tehdy samozřejmě neexistovaly. Nějak mě ale oslovil, možná v hospodě. Zeptal se, jestli bych nechtěl přijít na zkoušku. Ptal se, jestli umím zpívat. Řekl jsem, že jasně, i když jsem nevěděl, jak dobře. Ale chtěl jsem to zkusit.
Stal jsem se členem kapely a jsem rád. Nevím, co jiného bych dělal. Asi by se ze mě stal zločinec nebo něco podobného. Měl jsem za sebou v té době pár hrozných let a hodně problémů s policií. Prováděl jsem věci, které jsem dělat neměl.
Co nejlepšího vám Depeche Mode přinesli do života?
Bože, je toho tolik. Víte, dneska je to jiné, protože už jsme v kapele zůstali jen já a Martin Gore, ale obzvlášť prvních pět deset let mezi námi panovalo přátelství. Zpočátku s Vincem, ten s námi byl jen chvíli, a pak přišel Alan Wilder (bývalý člen kapely, pozn. aut.).
Byli jsme malý gang. Cestovali spolu v dodávce nebo autobusech po světě, koncertovali v klubech, barech a malých sálech. Tvořili jsme malý svět, v němž jsme žili. To nám kapela přinesla. Rozhodně mně, Martinovi a Fletchovi.
Vyrostli jsme v malém městě východně od Londýna. Nebylo tam do čeho píchnout. Po škole vás nečekala žádná práce. Chtěli jsme odtamtud vypadnout. Kapela nám umožnila podívat se na jiná místa ve světě. Umožnila nám dělat věci, které bychom v životě nedělali, kdybychom zůstali tam, kde jsme byli. Takže, co mi to dalo? Příležitost.
POKRAČOVÁNÍ ROZHOVORU S D. GAHANEM V ODKAZU:
ZDROJ: 12.10 2022, 15:19, autorka - Šárka Hellerová, www.novinky.cz
https://www.novinky.cz/clanek/kultura-zpevak-dave-gahan-ze-skupiny-depeche-mode-byli-jsme-maly-gang-40411306#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=hpfeed.sznhp.box&utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu

Členové kapely Depeche Mode vychutnávají pivo-kelímkáče před nádražním bufetem v Praze.
Foto: Anton Corbijn, 1988

Představitel (✝55) gangsterů měl nevšední život. Komunisté ho zavřeli do žaláře, oblíbený herec pak kopal hroby
Herec Zdeněk Kryzánek (30. 10. 1920 - 24. 12. 1975) prožil život, podle kterého by se dal natočit hollywoodský velkofilm. Pracoval jako výpravčí na dráze, dělník na stavbě či kastelán na zámku v Jindřichově Hradci. Kromě toho byl ale za války totálně nasazen v Říši, a v letech 1959-1961 ho komunisté uvěznili za činnost proti tehdejšímu socialistickému zřízení.
Tahal na sobě železářství
Televizní diváci si Zdeňka Kryzánka vybaví nejspíše jako Žalmana ze seriálu F. L. Věk (1971). Film mu mnoho prostoru neposkytl, a tak jej známe především z menších úloh, kde se díky svému zevnějšku uplatňoval především v rolích různých gangsterů apod. Tím nejznámějším je zcela jistě Bill z Michaga z komedie „Čtyři vraždy stačí, drahoušku“ (1970).
Ovšem neměli bychom zapomenout ani na jeho hejtmana Piva z dramatu Marketa Lazarová (1967), kde podal opravdu úctyhodný výkon – už proto, že jeho výzbroj vážila 55 kg a bylo velké umění dostat se v ní na koně. A udržet se na něm bylo doslova o život.
Kdyby radši mlčel…
Zdeněk Kryzánek měl bujnou fantazii a rád si pouštěl pusu na špacír, což se ani na konci 50. let nepromíjelo. To, že v divadelním klubu a po hospodách vyprávěl příběhy, že jeho praděd byl rybníkář Kuba nebo že je posledním potomkem Jana Cimbury, by ještě prošlo, ale padaly z něj i takové perly, že například s anglickou perutí bombardoval Plzeň, nebo že ve skutečnosti není žádný herec, nýbrž špion.
Plzeňští hospodští ho udali za protistátní řeči a herec šel před soud. Vedení divadla mu příliš nepomohlo: potvrdilo sice, že Kryzánek je talentovaný umělec, ale když se opije, není s ním k vydržení – je výstřední, hlučný a někdy se vrací domů dlouho po půlnoci, čímž vzbuzuje veřejné pohoršení. A protistátní živel, který je proti socialistickému zřízení, byl na světě…
Soudruzi mu to dali „sežrat“
Kryzánek dostal 3,5 roku vězení a pětiletý zákaz herecké činnosti. Z vězení se dostal o něco dříve jenom díky milosti prezidenta republiky, ale zákaz herecké činnosti mu zkrácen nebyl. A tak se vrátil se do rodného Jindřichova Hradce, kde nejprve rušil hřbitov U Svaté Trojice a vykopával hroby, pak stavěl základní školu a pak se dostal jako údržbář a později i jako průvodce na zdejší hrad a zámek.
Postava hromotluckého člena zločineckého gangu v komedii „Čtyři vraždy stačí, drahoušku“ byla vůbec jeho první filmovou rolí po propuštění z vězení. Naposledy jsme jej mohli na filmovém plátně spatřit jako vinaře Kvasničku v komedii Bouřlivé víno (1976).

ZDROJ: 16. října 2022, 5:50, Autor - Sabina Lojdová , Super.cz - www.super.cz
https://www.super.cz/977234-predstavitel-55-gangsteru-mel-nevsedni-zivot-komuniste-ho-zavreli-do-zalare-oblibeny-herec-pak-kopal-hroby.html#utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu

Kozub je fenomén. Populární herec se dočkal vlastního piva
Ostravské Divadlo Mír před pár dny uvedlo novou komedii Tik Tik. Přišlo však ještě s jednou novinkou – vlastním pivem.
„Dejte si před představením nebo o přestávce na našem baru ve foyer některý z mírových pivních speciálů,“ stojí na facebookovém profilu Divadla Mír.
Mírová piva vznikla ve spolupráci s ostravským pivovarem Haksna Brewery. „Jedete k nám autem? Nevadí. Pošlete tam jednoho NealKozuba a určitě budete příjemně překvapení nečekanou pivní chutí,“ zní z divadla.
V nabídce je například divadelní jedenáctistupňový ležák MírBír. „Ale taky patnáctistupňová IPA, která je stejně drsná jako Tygr Milan, nebo nealkoholické gjepové pivo, po kterém můžete řídit klidně i tjamvaj a určitě nikdy nepíchnete – stejně jako David Votrubek,“ dodalo Divadlo Mír.
ZDROJ: 3.11.2022, PETR SOBOL, www.patriotmagazin.cz
https://www.patriotmagazin.cz/ochutnejte-nealkozuba-divadlo-mir-ma-vlastni-pivni-specialy?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=hpfeed.sznhp.box

Pivovarem roku 2022 je podle Sdružení přátel piva Budějovický Budvar

Černá Hora (Blanensko) - Pivovarem roku 2022 je podle Sdružení přátel piva pivovar Budějovický Budvar z Českých Budějovic. Pořadatelé ocenili jeho rostoucí produkci, export i úspěšná nová piva. Titul získal Budvar podruhé, poprvé to bylo v roce 2013. Minipivovarem roku se letos stal Pivovar Volt z Jablonce nad Nisou, sládkem roku se stal Martin Palouš právě z vítězného minipivovaru Volt. Ocenění pořadatelé předali v prostorách Hotelu Sladovna v Černé Hoře na Blanensku v sále, který dřív býval pivovarskou sladovnou sousedního pivovaru Černá Hora.

Anketa Sdružení přátel piva o nejlepší piva, pivovary a pivovarské osobnosti roku se koná od roku 1990 a je nejstarší novodobou soutěží na českém pivním trhu. První část hodnocení je anketní mezi členy sdružení, nejlepší piva pak postoupí do anonymní finální degustace. Sdružení přátel piva má přes 1500 registrovaných členů. Od roku 2003 se začala předávání cen konat pokaždé v jiném pivovaru, Černá Hora je první, kam se předávání cen letos vrátilo, minule se tu konalo v roce 2004. Sdružení vlastní ochranné známky na ocenění Pivovar roku, udělované od roku 2004, MInipivovar roku (od roku 2006) a nově i Létající pivovar roku.

Prezident Českomoravského svazu minipivovarů Michal Voldřich ve svém projevu upozornil na to, že v příštím roce bude chtít vláda pravděpodobně zvyšovat spotřební daň z alkoholu. Ohradil se proti tomu, že pivovarníci za každé zvýšení ceny čelí kritice. "Zatímco když máslo zdraží na dvojnásobek, nikdo to neřeší, ale když pivo podraží o padesát haléřů na půllitru, všichni se do pivovarů pustí, že zbytečně zdražují," uvedl Voldřich. Pivovarníci jsou podle něj nuceni zdražovat, protože mimo jiné zemědělci zvyšují cenu ječmene a rostou i ceny elektřiny.

Předseda Sdružení přátel piva Tomáš Erlich uvedl, že spotřeba piva v Česku klesá nejen v celkovém pohledu, ale snižuje se zejména množství piva vypitého v restauracích. "Je to přibližně každé čtvrté pivo, což je špatné, i když okolní státy jsou na tom ještě hůře. V Rakousku je podíl čepovaných piv jen 12 procent a Polsku dokonce pět procent," doplnil Erlich

Sdružení přátel piva kromě hlavních ocenění předalo i ceny v kategoriích světlé výčepní pivo, kde zabodoval Hektor z řemeslného pivovaru CLOCK, světlý ležák, kde zvítězil Prostě Ležák z pivovaru BadFlash, silné pivo pro piva s více než 13 stupni, kde zabodoval Pimátor 16 Exkluziv z Pivovaru Primátor.

Oceněna byla i tmavá a polotmavá spodně kvašená piva, kde první cenu získal Sv.Norbert Tmavý ležák z Pivovaru Strahov, pšeničná piva, kde zvítězil Primátor Weizen z Pivovaru Primátor, mezi světlými svrchně kvašenými pivy vyhrál Bernard Bohemian Ale z Rodinného pivovaru Bernard, mezi tmavými a polotmavými svrchně kvašenými pivy Torpid Mind, Russian Imperial Stout z Pivovaru BadFlash a nejlepší kyselé pivo podle hodnotitelů vyrábí Rodinný pivovar Zichovec pod názvem Zichovec Sour Passion Fruit 12.

Nejúspěšnějšími pivovary se tak letos staly pivovary Primátor a BadFlash se dvěma zlatými medailemi.

ZDROJ: Aktualizace: 03.11.2022 12:37 Vydáno: 03.11.2022, 12:37, www.ceskenoviny.cz, Autor - ČTK

https://www.ceskenoviny.cz/zpravy/pivovarem-roku-2022-je-podle-sdruzeni-pratel-piva-budejovicky-budvar/2280552?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=hpfeed.sznhp.box

Jaké je nejlepší pivo? Porota vybrala mezi českými pivovary

Sdružení přátel piva vybralo z 260 značek piva to nejlepší.

Ležáky, IPY, aly nebo kyseláče. Rozumět pivu občas bývá opravdový kumšt a jeho hranice rozhodně nekončí u klasických „lahváčů“ ze samoobsluhy. Česká republika patří mezi největší konzumenty piva, a je tedy logické, že se z velkého množství produktů jednou za rok musí vybrat ty nejlepší. Sdružení přátel piva vyhlásilo ceny v jedenácti kategoriích ankety o nejlepší piva a pivovary letošního roku.

Mezi ty nejúspěšnější pivovary se letos zařadil PRIMÁTOR a BadFlash. Cenu si ale odnesl například jablonecký Volt nebo rodinný pivovar Bernard. Novinkou v letošním roce bylo vyhlášení nejlepšího létajícího pivovaru. Takové společnosti mají originální receptury, často i sládky, ale piva vaří v prostorách jiných pivovarů.

V anketní části hlasovalo 846 členů SPP (z celkových 1 524) pro různých 260 značek piva. Výsledky ankety najdeš v tabulce níže.

Výherce napříč kategoriemi nese označení Ale, které pochází z Anglie. Jde o piva kvašená svrchními kvasinkami, které pivu dodávají specifické vůně či fenoly specifické pro tento pivní styl. Bohemian Ale tak můžeme vnímat jako pokus, jak piva tohoto typu přiblížit české kuchyni.

Kategorie - Výherce - Pivovar

Výherce napříč kategoriemi - Bernard Bohemia Ale - Rodinný pivovar Bernard

Skokan roku - Torpid Mind, Russian Imperial Stout - Pivovar BadFlash

Světlé výčepní pivo - Hektor, světlé výčepní - Řemeslný pivovar CLOCK

Světlý ležák - Prostě ležák - Pivovar BadFlash

Silné pivo - Primátor 16 Exkluziv - Pivovar PRIMÁTOR

Pšeničné pivo - Primátor Weizen - Pivovar PRIMÁTOR

Světlé, svrchně kvašené pivo - Bernard Bohemian Ale - Rodinný pivovar Bernard

Tmavé/polotmavé, spodně kvašené pivo - Sv. Norbert Tmavý ležák - Pivovar Strahov

Kyselé pivo - Zichovec Sour Passion Fruit 12 - Rodinný pivovar Zichovec

Létající pivovar - Pivovar Hangár - Pivovar Hangár

Minipivovar roku - Pivovar Volt - Pivovar Volt

Pivovar roku - Pivovar Budějovický Budvar - Pivovar Budějovický Budvar

Sládek roku - Martin Palouš - Pivovar Volt

ZDROJ: Autor - Radim Šlechta, 3. 11. 2022, 16:36, refresher.cz

https://refresher.cz/124350-Jake-je-nejlepsi-pivo-Porota-vybrala-mezi-ceskymi-pivovary?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=hpfeed.sznhp.box

Pardubický pivovar skončí. Výroba se přesune
Produkci vybraných piv zajistí pivovar Ostravar. Ukončení výroby se dotkne 46 zaměstnanců.
Pardubický pivovar, ve kterém před dvěma lety koupila většinový podíl společnost Staropramen, končí. Představenstvo společnosti Pardubický pivovar svolalo valnou hromadu, které navrhne ukončení výroby k 31. březnu 2023. Pro Seznam Zprávy informaci potvrdila Denisa Mylbachrová, manažerka komunikace a tisková mluvčí společnosti Pivovary Staropramen.
Produkci vybraných piv z Pardubického pivovaru by měl od dubna zajistit pivovar Ostravar spadající do skupiny Pivovary Staropramen. Toto rozhodnutí je podle oficiálního vyjádření společnosti reakcí na náročné podmínky na tuzemském i globálním trhu a potřebu koncentrovat výrobu a optimalizovat její náklady.
Ukončení výroby Pardubického pivovaru se postupně dotkne 46 zaměstnanců, zejména na výrobních pozicích, a dále administrativních pracovníků. Společnost Pivovary Staropramen pro ně připravila podpůrný program.
Společnost Pivovary Staropramen koupila majoritní podíl v Pardubickém pivovaru v roce 2019. Jednalo se o součást dlouhodobé strategie rozvoje české pivovarské dvojky ve snaze posílit pozici na trhu, rozšířit nabídku piv o další lokální značky s dlouholetou tradicí a zvýšit výstav celé skupiny.
„Tehdejší akvizice stabilizovala provoz pivovaru, do kterého jsme v průběhu tří let investovali desítky milionů korun,“ říká Denisa Mylbachrová.
Po akvizici docházelo k realizaci dílčích kroků k naplnění cílů. Od roku 2020 se však pivovar potýkal s řadou externích vlivů, které nakonec vedly k rozhodnutí o jeho uzavření.
Vše odstartovala pandemie spojená s restrikcemi vedoucími k významnému poklesu odbytu, v letošním roce pak v souvislosti s válkou na Ukrajině přispěl také výrazný růst cen vstupů – od surovin přes obaly až po energie. „V důsledku nepříznivých událostí posledních let došlo k výraznému propadu prodejů nejen na tuzemském, ale i zahraničních trzích. Značná část exportu pardubických značek totiž směřovala do Ruska,“ doplňuje Mylbachrová.
Společnost Pivovary Staropramen pracovala v posledních měsících s několika scénáři řešení této situace, jedním z nich byl i případný prodej pivovaru. Nakonec se představenstvo Pardubického pivovaru rozhodlo valné hromadě navrhnout výše zmíněné řešení. Poté, co valná hromada tento návrh schválí, představenstvo navrhne další směřování Pardubického pivovaru. Pivovarská restaurace i prodejna v areálu pivovaru zůstává v provozu beze změny, uvedla mluvčí.
ZDROJ: Autor - KAROLÍNA ŠTUKOVÁ, 15. 11. 16:12, www.seznamzpravy.cz/
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/ekonomika-firmy-pardubicky-pivovar-konci-219250#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=zpravy.sznhp.box&source=hp&seq_no=4&utm_campaign=abtest203_personalizovany_layout_varB&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz

​O dvojnásobné olympijské vítězce v hodu oštěpem Barboře Špotákové se ví, že má v lásce také pivo.

"To ke sportu patří, ale člověk musí vědět, kdy má dost. Sportovci se netají tím, že mají rádi pivo. A kolik toho vydržím? To budu tajit, to dámy neříkají," smála se světová rekordmanka.
Zdroj: Autor - ALEŠ SKOK, 23. 11. 2022, 10:36, tn.nova.cz - TN.cz
https://tn.nova.cz/sport/clanek/476772-pivo-ke-sportu-patri-ale-kolik-toho-vydrzim-to-nereknu-smeje-se-spotakova?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu&campaignsrc=tn_clipboard#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=hpfeed.sznhp.context

Bára Špotáková na snímku Martina Krpače.

„Přibude nápisů Pouze v hotovosti.“ Co přinese konec EET?
Elektronická evidence tržeb v Česku po šesti letech končí. Poslanci na mimořádné schůzi rozhodli o úplném zrušení systému ke konci roku. Podle zástupců obchodu i restaurací tento krok přinese rozvoj šedé ekonomiky.
Podnikatelé v gastronomii, hotelnictví nebo maloobchodu už nebudou muset od příštího roku evidovat tržby, rozhodli poslanci. „Podnikatelé přestanou být sprostými podezřelými,“ zdůvodňoval ve Sněmovně plán vládní koalice ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS).
Systém však získal zastánce právě v řadách podnikatelů i u profesních svazů. Po zrušení systému EET se dá očekávat, že nápisů „Platba pouze v hotovosti“ ještě přibude, varuje například prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu Tomáš Prouza.
„Už dnes vidíme, že vyhlášení konce EET vede k rozvoji šedé ekonomiky, na restauracích se objevily cedule ‚Cash only‘ (pouze hotovost, pozn. red.), dodavatelé přiznávají, že jsou pod tlakem dodávat do restaurací zboží za platby v hotovosti a bez faktur,“ říká pro SZ Byznys Prouza.
Hlavní argument, že EET přineslo administrativní zátěž, není pravdivý, říká restauratér a člen Českého gastronomického institutu Luboš Kastner. „Jedná se o funkcionalitu pokladních systémů, které jsou již daným standardem našeho oboru. Nechceme podnikat s tužkou a papírem. Zrušení EET vnímáme jako krok nazpět, objektivně přispělo ke zvýšení podnikatelské etiky i komfortu pro hosta.“
„Poctiví budou v nevýhodě, zatímco ti, kteří obcházejí své daňové povinnosti a platí zaměstnance na ruku, budou vydělávat na tom, že jim stát umožnil obcházení pravidel,“ kritizuje Tomáš Prouza.
„EET je od začátku zbytečně plné emocí, a přitom je to standardní nástroj vlád ke kontrole výběru daní a nastavení podnikatelského prostředí,“ říká jednoznačně také Filip Sajler, restauratér a CEO společnosti Hopi Chef Tech Food.
„Zrušení EET považujeme za neopodstatněné, nesrozumitelné a nekompetentní politické rozhodnutí. Došlo ke zbytečným investicím na straně podnikatelů i vlády a tímto krokem se vracíme o mnoho let zpět,“ je přesvědčen Sajler.
ZDROJ: Autor - SILVIE FRIEDMANNOVÁ, Výňatek z článku publikovaného 25.11. 2022, 13:24, www.seznamzpravy.cz
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/ekonomika-firmy-poctivi-ted-budou-v-nevyhode-hodnoti-podnikatele-konec-eet-220063#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=zpravy.sznhp.box&source=hp&seq_no=1&utm_campaign=&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz

K zániku měla několikrát jen krůček. Dnes je rajhradská sladovna ve světě vzorem
Bez dobrého sladu není dobré pivo. Na tuto starou pravdu myslí už sto padesát let rajhradští sladovníci v nejstarší a v současnosti i největší dosud fungující humnové sladovně na světě, kde se slad ještě tradičně přeorává.
Sladovna za dobu své existence několikrát doslova vstala z popela po rozsáhlých požárech, její podzemní třípatrová humna byla i svědkem výroby tajných nacistických raket, které vyrábělo na tři a půl tisíce lidí v třísměnném provozu.
Ani velký požár na konci války ji však nesrazil na kolena a slad se opět z Rajhradu nejčastěji po železnici rozjížděl do pivovarů. Paradoxně definitivní tečku za výrobou mohlo udělat rozhodnutí Obchodních sladoven v Prostějově, které zde ukončily výrobu před třiadvaceti lety.
„Šťastná náhoda nám pomohla, když se humpolecký pivovar Bernard zajímal o koupi vlastní sladovny. V únoru 1999 skončila výroba, většina pracovníků dostala výpověď. V září roku 2000 jsme sladovnu koupili a prodávající naštěstí ještě nestihl demontovat technologii, jak to měl v plánu,“ zavzpomínal ředitel sladovny Josef Vávra.
„Sladovna Bernard s rozlohou humen 5100 čtverečních metrů a produkcí sladu je nyní největší humnovou sladovnou na světě. Ročně zde zpracujeme osm až osm a půl tisíce tun ječmene, ze kterého vyrobíme kolem šesti a půl tisíce tun českého, plzeňského sladu,“ popsal Právu sladmistr Jiří Šusta. Jak doplnil, od počátku, kdy zde začal Bernard hospodařit, se snažili ve výrobě o maximální úspory.
„Na uvedenou produkci spotřebujeme 40 000 kubíků vody, proto máme vlastní studny a svou čistírnu odpadních vod. Za jeden den spotřebujeme 3500 kubíků plynu. Technologie, které zde byly do roku 2001, spálily na tunu sladu 160 kubíků plynu. Po úpravách dokážeme nyní stejné množství vyrobit za méně než polovinu,“ uvedl sladmistr Jiří Šusta.
Ve světě se inspirovali
Ječmen se v Rajhradě tři dny namáčí, čtyři až pět dnů klíčí na humnech, po dvoudenním uložení na hvozdech se nechá minimálně 21 dnů odležet v silu a poté se už může expedovat do pivovarů.
„Klíčící ječmen vydechuje kysličník uhličitý, který je těžší než vzduch, a proto klesá zpět do hromady. Aby štěpení škrobů a aktivování enzymů, které jsou pro slad velmi důležité, probíhalo optimálně, je třeba obilky okysličit, a to se děje právě pomocí mlatmobilu, tedy opráním,“ popsal stručně princip zázraku vzniku sladu na humnech historik a pivovarnický a sladařský badatel Filip Vrána, který z archivů a s pomocí spolupracovníků vytvořil publikaci, která 150 let sladovny mapuje.
To, že tento slad pro výrobu dobrého piva skutečně zázrakem je, dosvědčuje ředitel Vávra. „I přes novější a rychlejší metody výroby sladu má tento klasický postup výrazné zastánce. Mimo jiné to dosvědčuje i fakt, že podle naší sladovny byla nedávno postavena jiná pro výrobu piva v USA a zřejmě i v Japonsku, kde tuto letitou, ale stále funkční technologii kopírují taktéž,“ dodal.
ZDROJ: 29. 11. 2022, 10:40, AUTOR - Miroslav Homola, www.novinky.cz
https://www.novinky.cz/clanek/muzi-k-zaniku-mela-nekolikrat-jen-krucek-dnes-je-rajhradska-sladovna-ve-svete-vzorem-40415749#dop_ab_variant=1&dop_source_zone_name=hpfeed.sznhp.box&utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu

"Nikdy jsem nešla třeba do hospody bez foťáku a nikdy z ní neodešla, aniž bych něco vyfotila. Komoru jsem měla všude, kde jsem bydlela, aspoň na záchodě."
Libuše Jarcovjáková (* 5. května 1952 Praha) je současná česká fotografka a středoškolská pedagožka. V roce 2018 jí Asociace profesionálních fotografů České republiky udělila cenu Osobnost české fotografie za rok 2017.

ZDROJ:

„Nikdy jsem se za fotografku nepovažovala, ale přesto jsem jí bytostně byla.“ Libuše Jarcovjáková v nové Heroine

Autor - Marika Pecháčková, 3. 5. 2022, www.heroine.cz
https://www.heroine.cz/kultura/8165-nikdy-jsem-se-za-fotografku-nepovazovala-ale-presto-jsem-ji-bytostne-byla-libuse-jarcovjakova-v-nove-heroine?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu

Zemřel fotograf František Dostál
Ve věku 84 let zemřel v pondělí (5.12. 2022) fotograf František Dostál, dokumentarista a reportér, který zachycoval absurditu všedního dne i neobyčejných setkání. O jeho úmrtí informovala jeho partnerka Alena Vykulilová. Dostálovým nejslavnějším souborem je kolekce Letní lidé, který vytvořil mezi roky 1968 a 1990 ve Zlenicích na řece Sázavě. Dokumentoval v něm přes dvě desítky let rekreaci obyčejných lidí na říční plovárně.
František Dostál se narodil v roce 1938 v pražských Vršovicích, které se také staly jeho prvotní inspirací. Fotografovat začal v 60. letech, publikoval v řadě periodik. Námětem Dostálovy tvorby jsou především lidé pražských ulic a posázavští trampové, ke kterým sám také patřil. Pro jeho dílo je typický jemný humor často těžící z absurdních setkání nesourodých prvků na jednom obrazu.
Přestože se Dostál fotografii věnoval výhradně jako amatér, patří se svými více než 20 knižními tituly, bezpočtem novinových a magazínových ilustrací a bezmála 70 výstavami k nejpublikovanějším českým fotografům.
Studoval na průmyslové škole strojnické (1953 až 1957), kde se poprvé seznámil s fotografií. V mládí byl aktivním sportovcem. Jako dorostenec se stal držitelem československého rekordu ve sprinterské štafetě a skákal do výšky. Téměř do svého důchodu pracoval jako konstruktér obráběcích strojů ve firmě Škoda Plzeň se sídlem v Praze.
Za výstavní aktivitu se stal členem mnoha fotoklubů – v Argentině, Brazílii, Jugoslávii, Německu, Polsku, Velké Británii, získal řadu čestných titulů a více než stovku ocenění. V roce 2008 obdržel cenu ministerstva kultury za celoživotní přínos amatérské fotografii.
ZDROJ: 6. 12. 2022, 21:12, ČTK, www.novinky.cz 
https://www.novinky.cz/clanek/kultura-zemrel-fotograf-frantisek-dostal-40416644

Pražské příběhy
@Prazskepribehy
Po těžké nemoci zemřel včera geniální pražský fotograf František Dostál. Bylo mu 84 let. Málokdo tak vystihl všední život jako on. V osmdesátých letech rád fotil na nádraží v Braníku.
ZDROJ: twitter.com
https://twitter.com/Prazskepribehy/status/1600124860037939200?ref_src=twsrc%5Etfw%7Ctwcamp%5Etweetembed%7Ctwterm%5E1600124860037939200%7Ctwgr%5Efff5db2a29706ad833689fadfaafac96c10f4557%7Ctwcon%5Es1_&ref_url=https%3A%2F%2Fwww.novinky.cz%2Fclanek%2Fkultura-zemrel-fotograf-frantisek-dostal-40416644

Legendární fotograf František Dostál (†84) podlehl těžké nemoci. „Člověk by po sobě měl něco nechat,“ říkal
Tragická zpráva zasáhla český umělecký svět. V 84 letech zemřel v pondělí nestor české fotografie, slavný pražský reportážní a dokumentární fotograf František Dostál. Informaci Blesku potvrdila Dostálova partnerka, také známá fotografka Alena Vykulilová. „Odešel poslední člověk, který fotil analogem,“ řekla posmutněle s tím, že jí jejího partnera vzala rakovina.
Rodák z pražských Vršovic zažil druhou světovou válku, tuhá léta socialismu i Pražské jaro. Nadějný umělec prožil své mládí v jednom z domů kousek od stadionu Bohemians Praha a do školy chodíval do nouzové kolonie Na Slatinách, kam chodil i se Zdeňkem Svěrákem a kde vznikla i jeho záliba ve focení.
„Vyrůstal jsem prakticky na ulici, do školy jsem chodíval bos,“ popsal před třemi lety v rozhovoru pro Blesk.cz Dostál. Přesto se mu povedlo obstarat si svůj první fotoaparát už v 16 letech. Vydělal si na něj na brigádě a jeho motivace byla jasná. „Během studií k nám do třídy přidělili asi pět nebo šest děvčat, takže když jsme potom jezdili na výlety, chtěl jsem je pochopitelně fotit,“ uvedl nadšeně fotograf. 
Kromě nadání ve focení našel v sobě mladý fotograf i talent ve sportu. Jako mladší dorostenec byl dokonce mistrem republiky ve skoku do výšky, závodně běhal i štafety. Sportovní úspěchy bohužel překazil nástup na vojnu. Tam si František prožil těžké časy. „Odsloužil jsem ji u Mostu, kde jsem skončil v areálu bývalého lágru. Bylo to k nevydržení, protože tam neplatily zákony, ani ty vojenské. Fotograf už ve svých 20 letech vídal mrtvoly. 
Ke sportu se po návratu domů Dostál nevrátil, nadšení z fotografování ho ale neopustilo. V pražských ulicích začal náhodně fotit obyčejné lidi.  Přes dvacet let fotil i na oblíbené Sázavské plovárně, která mu za dob socialismu přinášela pocit svobody. Na březích Sázavy vznikl jeho známý soubor fotografií s názvem Letní lidé. 
Zrodila se hvězda
Dostál tvořil přirozeně, lidsky a úsměvně, zachytával i lehce absurdní a neobyčejné situace. Během svého života pořídil tisíce snímků. Zachycoval na nich s vtipem i pochopením každodenní život. Jeho vzorem byl František Drtikol, a tak se nebránil ani lechtivějšímu focení aktů. Ty v 70. letech vystavoval na výstavě v Amsterodamu. Jak Dostál říkal, dnes je doba jiná. „Ty fotografie svědčí o tom, co jsme tehdy dělali, kam jsme chodili, jaká byla doba. Dnes by vzniknout nemohly, protože dnes je problém na veřejnosti vyfotit i někoho oblečeného,“ řekl. 
Nafotil tisíce snímků, získal přes sto ocenění, uspořádal 70 výstav. Taková byla zářivá kariéra jednoho z našich nejúspěšnějších fotografů. „Člověk by po sobě měl něco nechat,“ říkal neskromně Dostál, a to se mu také povedlo. Kromě svých dechberoucích fotografií vydal ke svým 80. narozeninám knihu Pražský chodník vypráví.
Rodina a přátelé se s Františkem Dostálem rozloučí ve středu 14. prosince ve 12 hodin v kostele svatého Václava v pražských Vršovicích. 
ZDROJ: 6. prosince 2022, 16:02, www.blesk.cz
https://www.blesk.cz/clanek/regiony-praha-praha-zpravy/730066/legendarni-fotograf-frantisek-dostal-84-podlehl-tezke-nemoci-clovek-by-po-sobe-mel-neco-nechat-rikal.html

 foto: František Dostál

Symbol léta."Fotografie pupkáče, který si pokuřuje a povaluje se na hladině řeky Sázavy a na jehož bříšku postává pivko, se pro mě stala symbolem léta a pohody. Později jsem s vyfotografovaným, který se živil pokládáním linolea, vypil několik dalších žejdlíků. Po čase mu vyfotografoval i svatbu. Rozvod už nikoliv," popsal fotograf.

"Neznám lepší silnici, než z kuchyně k pivnici."

Pravděpodobně nejstarší fotografie pivařů v historii vznikla mezi lety 1843 až 1848 (některé prameny uvádějí rok 1844) a pochází z dílny fotoatelieru Hill & Adamson (skotští fotografové David Octavius Hill a Robert Adamson).

Edinburgh Ale - James Ballantine, Dr George William Bell (1813-1889) and David Octavius Hill.

Sedím v baru sám

Sedím v baru sám,
divně vypadám,
mám tu sraz s pár kamarády,
budou tu hned, přísahám.
Pivo dopíjím,
pořád divně vypadám,
za malou chvilku už jsou tady,
kamarády vážně mám.
A tak sedím sám,
lidi odháním:
„Pardon, tady už někdo sedí.“ -
„Ne nesedí.“ – „Jó sedí!“
Barman říká, že nevadí,
když kámoše nemám.
Tak mu říkám:
„Klidně jim už pět piv objednám.“
A tak sedím sám,
šest piv teď tu mám.
Nenuceně beru mobil
a prostě jim zavolám.
„Čau, tak kdepak jste?
Jak že je to až zítra?
Dyť já vím, jen šprýmařím,
už se těším na zítra.“
Barman ptá se, jestli teď
ty piva vypiju sám.
Tak mu říkám: „Není šance,
že mi je zabalíte sebou?“ – „Není.“
A tak piju sám, divně vypadám
Ale s dalším pivem se to lepší,
vlastně si to užívám.
Hudba, text, zpěv, piano: Michal Horák

Billy Joel - Piano Man (Pianista)

Je devět hodin v sobotu
Stálí zákazníci se trousí dovnitř
Vedle mě sedí starý muž
Který se miluje se svým tonikem s ginem
Říká: "Synku, můžeš mi zahrát vzpomínku?
Nejsem si úplně jistý jak to je
Ale je smutná a zároveň sladká a znával jsem ji celou
Když jsem byl mladší."
Zazpívej nám písničku, jsi přece pianista
Zazpívej nám písničku dneska večer
Všichni už jsme naladěni na hudbu
A díky tobě se všichni cítíme dobře
John na baru je můj přítel
Posílá mi drinky zadarmo
Vysype z rukávu vtip anebo ti připálí
Ale radši by byl někde jinde
Říká: "Bille, já tu umírám zaživa"
A z tváře mu mizí úsměv
"Jsem si jistý, že bych mohl být filmovou hvězdou
Jen kdybych odtud dokázal vypadnout."
Paul to je zase novelista
Který nikdy neměl čas se oženit
Debatuje s Davym, který je ještě pořád u námořnictva
A pravděpodobně tam zůstane do konce života
Číšnice se přetvařuje před politiky
A businessmani začínají být pomalu opilí
A všichni pijí drink, kterému se říká osamělost
Ale je to lepší, než pít sám
Zazpívej nám písničku, jsi přece pianista
Zazpívej nám písničku dneska večer
Všichni už jsme naladěni na hudbu
A díky tobě se všichni cítíme dobře
Je tu docela plno na to, že je sobota
A manažer se na mě usměje
Protože ví, že jsem to já, proč sem chodí
Aby zapomněli na chvíli na život
A piano, to zní jako hudba na pouti
A mikrofon je cítit pivem
A všichni sedí na baru a dávají mi peníze do sklenice
A říkají: "Člověče, co ty tady děláš?"
Zazpívej nám písničku, jsi přece pianista
Zazpívej nám písničku dneska večer
Všichni už jsme naladěni na hudbu
A díky tobě se všichni cítíme dobře