Pivo v Akci a René Costache

Pivo s příchutí pizzy? Vystřelilo mě z trenek, líčil návštěvník pražského festivalu
Ukázat, jaké pivo se vaří v Evropě, a rozšířit Čechům obzory. O to se snažil mezinárodní pivní festival, jehož první ročník se konal tuto sobotu v Praze. Milovníkům zlatavého moku nabídl 150 druhů piv od 25 evropských pivovarů. A to netradičně formou degustace.
Podobně koncipované festivaly jsou známé v zahraničí a pořadatelé z pivovaru Zichovec je chtěli přivést i do Česka. „Řekli jsme si, že by to mohlo tu tradiční českou pivní kulturu trochu rozproudit,“ řekl Novinkám hlavní organizátor akce Miroslav Ostrý.
Do prostoru bývalého kláštera Gabriel Loci na Smíchově pozval se svým týmem 25 evropských pivovarů, které podle nich patří mezi špičku ve svém oboru. Své zástupce tu mělo třeba Švédsko, Velká Británie, Chorvatsko, Maďarsko, Itálie, Francie, Německo nebo Bulharsko. Opomenutá nebyla ani tuzemská produkce.
„Bylo pro nás důležité, aby sem z každého pivovaru přijel zástupce, aby tady byli sládci, se kterými se můžou návštěvníci potkat, vyměnit si zkušenosti a kterých se můžou zeptat, jak a co se dělá. Což není úplně běžné a dělá to ten festival speciálním,“ vysvětlil Ostrý, v čem byla akce specifická.
Malé pivovary i velká jména
Na desetihodinovém maratonu se každé dvě hodiny měnila nabídka piva, každý pivovar si během dne připravil šest ochutnávek – od klasiky přes moderní speciály až po velmi netradiční vzorky či piva s exotickými přísadami.
Decilitrovou degustační skleničku si mohl každý návštěvník postupně naplnit ležáky, pivy IPA, NEIPA, stouty, kyseláči, pivy stařenými v dubových sudech či spontánně kvašenými.
Pivní slovníček:
ležák – spodně kvašené pivo
IPA – svrchně kvašené pivo
NEIPA – New England IPA s vysokým množstvím aromatického chmele
stout – velmi tmavé pivo vyráběné z praženého sladu
kyseláč – lehké pivo s nižším obsahem alkoholu
„Jsou tady třeba maďarští Brew Your Mind, je to opravdu maličký pivovar, ale ta kvalita je v Evropě naprosto jedinečná. Specializují se na svrchně kvašená piva typu NEIPA a jsou to takové šťavnaté džusíky. Já myslím, že ty si musí každý zamilovat,“ představil nám jeden z taháků festivalu nazvaného Winter Affair.
Dalším oblíbencem, na který se často stála řada, byl třeba švédský pivovar Omnipollo. „Jsou známí dost ulítlými interpretacemi různých stylů,“ vysvětlil Ostrý. Nám se například podařilo ochutnat jejich extravagantní pivo inspirované drinkem Piňa Colada.
Do třetice Ostrý vypíchl známý pivovar Northern Monk z Velké Británie. „Ti patří k těm větším, aktuálně jsou úplná špička anglického pivovarnictví. Ta šíře stylu, co vaří, je velká. Jejich stouty jsou úplný highligt a tři z nich jsme sem přivezli. Je to stylově úplně něco jiného, než nabízejí ostatní pivovary,“ přiblížil.
„Snažili jsme se, aby ten přehled stylů byl co nejširší, aby si tady každý návštěvník mohl udělat představu, co se aktuálně děje v evropském pivovarním světě. A trochu tím rozčeřit ten český ležákový svět,“ vysvětlil pořadatel Ostrý.
Pivo s příchutí pizzy
„Přišel jsem sem, protože mám kamarády, kteří mají pivovar, tak mě to zajímalo,“ řekl nám Jan, jeden z více než pětistovky návštěvníků festivalu. Chtěl ochutnat co nejvíce typů a značek. „Nejvíc mi chutnaly určitě NEIPA a New England styly,“ prozradil.
To Ondra dostal vstupenku na akci od manželky jako dárek k Vánocům. Je prý velký milovník piva.
„Jsem velice spokojený s bulharským pivovarem Sofia, překvapili mě, protože i k tradičním pivním stylům přistupují netradičním způsobem. Mají třeba kyseláč s příchutí pizzy, který chutná po rajčatech a oreganu. A mě to úplně vystřelilo z trenek, bylo naprosto luxusní a nekonvenční,“ smál se.
„Nejvíc mi chutnala divoce kvašená spontánní piva, která jsou nejzvláštnější a zároveň nejzajímavější,“ prozradila zase návštěvnice Martina. To jejímu partnerovi prý chutnalo úplně vše, co zkusil.
Na festival se přišla podívat i Jana z německé Saské Kamenice. Přijela s kamarádkou prohlédnout si Prahu a náhodou se dozvěděla o této akci. „Teď zrovna zkouším italské pivo. A chutná, ehm, zajímavě,“ hledala se smíchem ta správná slova.
ZDROJ: 29.1. 2024, 11:54, Praha-Smíchov, Michaela Bartošová
https://www.novinky.cz/clanek/koktejl-pivo-s-prichuti-pizzy-vystrelilo-me-z-trenek-licil-navstevnik-prazskeho-festivalu-40458721#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=novinky.sznhp.box&source=hp&seq_no=6&utm_campaign=abtest242_shorts_varCC&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz

6 věcí, které jste nevěděli o chmelu
Co víme o chmelu? Že je důležitý při výrobě piva, že ho hodně vyvážíme a že je proklatě hořký. To pro začátek není špatné, ale nebyli bychom to národ pivařů, kdybychom o chmelu nechtěli vědět víc.
V jednom z předchozích článků jsme se věnovali hlavně odrůdám chmele, přičemž jsme nezapomněli zmínit ani základní informace o této plodině. Následující článek však půjde trochu jiným směrem. Zaměříme se v něm totiž na zajímavé a překvapující informace, které jste o chmelu nejspíše nevěděli a které se mohou stát vděčným konverzačním tématem, třeba u piva.
1. Co má společného chmel a konopí?
Že vás podobná otázka ani nenapadla? Není divu, neboť se o ní mnoho nemluví. O spojnici mezi chmelem a konopím tak ví hlavně botanici. Přitom fakt, že mají tyto dvě rostliny něco společného, je zjevný už z jejich zařazení do čeledi. Chmel i konopí totiž patří do čeledi konopovitých, přičemž ještě nedávno byly jedinými zástupci této čeledi. Jak chmel, tak konopí se řadí mezi velmi staré kulturní rostliny, které člověk využívá po tisíciletí.
2. Chmel patřil a patří také do kuchyně
Jak jsme si už řekli, chmel je stará kulturní plodina známá  již v dobách starověkého Říma. Jak známo, v Římě se v té době psala spíše historie vína, než historie piva. Jak tedy do této skládačky zapadá chmel, ptáte se? Celkem jednoduše, neboť chmel tehdy nesloužil k zušlechtění piva, nýbrž se přímo konzumoval. Mladší výhonky chmele se jedly syrové s trochou oleje, octa, soli a pepře jako salát. Starší výhonky se naopak vařily a přidávaly k pokrmům podobně jako chřest. Stejně lze využít chmel i dnes. Mladé výhonky, které ještě nevykoukly ze země , je možné sklízet a přímo konzumovat, anebo je povařit jako chřest. Z chmelu lze rovněž udělat chutný vývar. Stejně tak se z něj dá udělat zavářka do polévky nebo se dá chmel nakládat.
3. Chmel jako plevel
Divoká forma chmelu otáčivého roste především ve vlhkých lužních lesích a podél potoků a řek. To vás možná trochu zaskočí, pokud víte, že se u nás chmel pěstuje naopak v oblastech u nás na srážky nejchudších. Divoká forma chmelu pak tvoří mohutné křovinaté porosty, jak je vidět na obrázku. Tento způsob růstu byl pravděpodobně inspirací pro jeho latinský název humulus lupulus. Rodové jméno je zdrobnělinou latinského humus (=půda), neboť bez opory se chmel drží při zemi, a druhové jméno lupus (=vlk) si vysloužil nejspíše právě kvůli mohutným porostům, které utlačují ostatní rostliny.
4. Dlouhá historie šlechtění chmele
Historie pěstování a šlechtění chmele je ve střední Evropě velmi dlouhá. Němečtí šlechtici prý chmel šlechtili již v 8. století. U nás zažil chmel největší rozmach za dob Karla IV. Málo se přitom ví, že po třicetileté válce (1618-1648) byla většina chmelnic u nás zničena a obnoveny byly až v průběhu 18. století. Dnes se u nás odrůdy chmele šlechtí v Chmelařském institutu v Žatci. Práce to může být velmi zdlouhavá. Například nová odrůda Premiant byla registrována až po 20 letech testování a hodnocení. Pěstování chmele u nás pak probíhá především v oblasti žatecké a dále v oblasti úštěcké a tršické.
5. V pivu jako přirozený konzervant
S přidáváním chmelu do piva přišli Babyloňané. Výsledek přitom nebyl pouze chuťový, ale také konzervační. Do té doby piva dochucovaná i zázvorem nebo koriandrem musela obsahovat více alkoholu, aby déle vydržela. Chmel umožnil vyrábět i slabší piva s celkem slušnou trvanlivostí. Platí přitom rovnice, že čím více je v pivu chmele, tím lepší je jeho trvanlivost. Není tedy překvapením, že například piva typu India Pale Ale dovážená britským vojákům do Indie byla a dodnes jsou velmi hořká. Například do belgického Lambiku se přidává chmel prakticky pouze kvůli konzervaci. Přidávají se do něj totiž starší, suché šištice, které do piva mnoho chuti nepřidají, ale prodlouží jeho trvanlivost i v situaci, kdy jde o piva nefiltrovaná a nepasterovaná. Chmel v pivu zároveň působí jako stabilizátor.
6. Sedativum, diuretikum, afrodiziakum a vůbec léčivá rostlina
Chmel se neuplatní jen při přípravě piva a v gastronomii, ale také v lidovém léčitelství. Ne náhodou je část šlechtitelského úsilí směřována právě pro farmaceutické účely.  Tak například látka zvaná lupulin, která se nachází v chmelovém květu, má uklidňující a močopudné účinky. Může tedy sloužit jako slabé sedativum při léčbě nespavosti a jako diuretikum při onemocněních vylučovací soustavy. Je však otázkou, zda diuretický účinek konečně usnuvšího nespavce po chvíli opět neprobudí. Chmelu jsou rovněž připisovány lehké afrodiziakální účinky. Méně známé jsou účinky xanthohumolu a humulonu, které zpomalují vyplavování vápníku z kostí. Chmel tak může sloužit jako prevence proti osteoporóze, kterou jsou ohroženy především ženy v menopauze. Naopak známější je zas uvolňující účinek působící hlavně na hladké svalstvo, v tomto případě především na svalstvo trávicí soustavy. Jak vidno chmel, potažmo pivo má řadu pozitivních účinků na lidské zdraví.
Doufáme, že jste se v tomto článku dozvěděli něco nového a budeme rádi, když se v komentářích “pochlubíte” , které informace pro vás byly nové (třeba čísly odstavců).
ZDROJ: redakce www.alkoholium.cz
https://www.alkoholium.cz/6-veci-ktere-jste-nevedeli-o-chmelu/

Točené pivo není povinnost. Prodávejte v hospodě levné lahváče a uživíte se
Zase zdražuje pivo, hospody přijdou na buben. Přitom stačí změnit sortiment a hosté se jen pohrnou.
Si představte, že půjdete do hospody, objednáte si jedno pivo a na účtu se objeví cena 80 Kč. A ne, nemluvím o nějakém pivním speciálu z minipivovaru. Mluvím o průmyslovém europivu, který se stal jakousi měrnou jednotkou pro cenu piva. Ano, je to Plzeňský Prazdroj. Ceny šly po Novém roce v některých hospodách opět nahoru kromě jiného kvůli přesunu čepovaného piva z desetiprocentní do jednadvacetiprocentní sazby DPH. A mluví se o tom, že by půllitr Prazdroje mohl stát i 80 Kč. To už si každý rozmyslí, jestli si do té hospody zajde, nebo radši bude sedět doma.
Tak proč to pořád berete?
Jasně, jsou hospody, kde to bude žít, i kdyby tam pivo stálo několik stovek. Nejsou to jenom pražské turistické pasti cílené na turisty, ale jsou to především vyhlášené pivnice, kam kromě štamgastů zavítá každý pivař, který hlavní město navštíví. Tam více než o to pivo jde o celkový zážitek a možnost si v seznamu přání odškrtnout návštěvu některého z daných podniků.
Oproti tomu jsou hospody, které se drží z posledních sil. Přesto ale u nich na čepu stále najdeme Plzeň. Přitom z těch všech tuzemských průmyslových europiv je rozhodně nejdražší. A chuťově, tedy z mého subjektivního pohledu, to žádná bomba na to, aby si obhájilo takovou cenu, rozhodně není. Proč tedy ve své hospodě stále držet nejdražší Prazdroj, když očividně ta parta štamgastů, kteří na něj chodí, podnik stejně neuživí. A ti, co ke svému životu potřebují pivo každý den, těm je stejně jedno, co do sebe lijí. Tak proč to nezkusit s ekonomičtější značkou, mít na každém pivo stejný zisk, a přitom nižší číslovku v pravé části jídelního lístku?
A proč nutně sudové?
Můžeme zajít ale ještě dál. Proč nutně kupovat sudové. Každý ví, že po naražení průběžně ztrácí svou kvalitu a nevydrží neomezeně. Nehledě na nutnost nějaké to pivo odtočit každý den při otevření. Konec sudu by se hostovi do sklenice také neměl dostat. K tomu ještě všechny možné i nemožné náklady spojené s péčí o výčep, aby sudové chutnalo dobře. Není se čemu divit, že v poloprázdné hospodě to ekonomicky nemůže vycházet.
Tak proč prostě nezrušit sudové a nevzít lahvové. Ano, myslím to vážně. Mně jako soukromé osobě prodají v obchodech sudovou Plzeň za 32 Kč, lahvovou za 25 Kč. Už jenom tady je rozdíl 7 korun v nákupu. Lahváč přitom hodím do lednice nebo do sklepa, nemusím řešit tlačný plyn, sanitaci výčepu a další věci, které zisk z každého načepovaného půllitru snižují. Přitom na lahváči je jediným nákladem voda na umytí sklenice – pokud na ní host trvá.
Pivo, nebo institut hospody?
Jde v té naší české pivní kultuře o to čepované pivo, nebo o ten institut hospody, jako takové? Pokud si lidé bez problémů koupí basičku piva domů, proč by si to stejné nemohli dát v hospodě? S jistotou, že bude rozhodně levnější než točené a hlavně, s tou partou přátel, kvůli které se do hospody chodí. Mnoho štamgastů by řeklo, že je víc zajímá atmosféra než to, jaké tam mají pivo.
ZDROJ: Autor - (NE)SPOKOJENEC, 7. 2. 2024, 18:43, medium.seznam.cz
https://medium.seznam.cz/clanek/ne-spokojenec-tocene-pivo-neni-povinnost-prodavejte-v-hospode-levne-lahvace-a-uzivite-se-44832?utm_campaign=&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz#dop_ab_variant=1239220&dop_source_zone_name=blogy.sznhp.box&dop_vert_ab=&dop_vert_id=&source=hp&seq_no=1

Hospodská bída. Drahé pivo vyhnalo hosty a lednové útraty spadly
Dvanáctka na venkově za 55 Kč, v Praze dokonce za 70 Kč. Ceny piva jsou klíčem k hospodskému byznysu, který v lednu zažil studenou sprchu.
Černý měsíc, popisují leden 2024 někteří restauratéři. Češi utratili v hospodách a restauracích výrazně méně než před rokem, kdy už neplatila žádná omezení kvůli pandemii covid-19.
Data za první měsíc roku od společnosti Dotykačka, která sbírá informace z pokladních systémů, ukazují propad příjmů v gastru o pět procent. Ceny meziročně vzrostly o 7,9 procenta, reálné příjmy tedy hospodám propadly o téměř 13 procent.
„Pokračoval propad podniků, které profitují z nočního života, jako jsou bary a kluby, o 12 procent. Myslím, že to bude pokračovat do května, kdy jsme viděli první propad segmentu,“ přiblížil ředitel Dotykačky Vladimír Sirotek.
Přibližně o jedno procento v tržbách v lednu naopak narostla bistra a kavárny. Menší restaurace a hospody v průměru mají pokles o tři procenta, ale větší rostou o dvě procenta.
Paradoxně nejhůř je na tom Praha (-6,5 %), která v minulosti výkyvům spíše vzdorovala. Lépe jsou na tom menší města, která propadají „jen“ o 3,3 procenta. Ostatní oblasti, kam patří venkovské hospody, ztrácejí pět procent.
Restauratéři tvrdí, že propady souvisí se zvýšením DPH u čepovaného piva a nealkoholických nápojů od ledna. Cena piva v různých regionech bořila „psychologické hranice“ a část hostů mohla odradit. V pražských hospodách se cena ležáku za rok zvýšila z 63 na 70 Kč za půllitr. Ve vesnických hospodách pivo zdražilo v průměru z 50 na 55 korun.
Čepované pivo se přesunulo z desetiprocentní sazby DPH do základní sazby 21 procent. Je přitom zjevné, že hospodští nepřenesli daň zvýšenou o 11 procentních bodů do cen najednou. Někteří vyčkávají a vyloží karty až v následujících týdnech nebo měsících. Tomu odpovídají uvedená čísla, která ukazují nárůst od loňského ledna, ale i výpovědi restauratérů.
„Propad tržeb vidíme, přestože jsme pivo ani nealko zatím nezdražili. Oproti loňsku je vidět trochu skepse, zákazníci mají strach. Kdyby zdražilo jen pivo, asi to necháme být, bohužel zdražily i nealkoholické nápoje. Doufáme, že nebudeme muset zdražit, ale ještě uvidíme,“ říká Zdeněk Sklenář, majitel restaurační skupiny Tripoli recent, která má přes deset podniků na Moravě.
„Nám tržby i návštěvnost v lednu rostla. A je to možná tím, že jsme od zvýšení DPH nezdražili. Počkáme, co se stane v lednu a únoru, a pak na to zareagujeme,“ popsala taktiku Barbora Havlíková, majitelka hostince Zlatá hvězda u Sychrova.
Pivo za 60 venkov neunese
Pokud by měl hostinec přenést zvýšenou daň do cen „plzně“, potom by zdražila z 56 korun na 62 korun za půllitr. „To by bylo na vesnici opravdu hodně,“ váhá podnikatelka. Z průzkumu, který si dělala, asi polovina hospod v okolí ceny zvýšila a druhá půlka váhá. Někde pivo zdražilo plně o 11 procent, jinde o něco méně.
Je tedy možné, že inflaci u čepovaného piva, přenesou gastronomové na své zákazníky postupně v několika vlnách.
Tržby z piva, které eviduje společnost Dotykačka, ukazují, že v lednu mok propadá rychleji než celkové příjmy restaurací a podobných zařízení. V Praze v průměru o devět procent a celkově za Česko o sedm procent.
„Kategorie piva klesá jasně rychleji než trh a v Praze dramaticky, víc než bylo očekávání. Přitom DPH se do cen piva promítla jen z přibližně 20 procent,“ říká Luboš Kastner, spolumajitel skupiny restaurací Hospodska.
Zajímavé je, že kromě piva ještě razantněji propadly příjmy z tvrdého alkoholu, kde je pokles o 15 procent. Především kvůli spotřební dani, která ho od ledna zdražila o 10 procent. Největší ránu v gastrosektoru dostaly noční podniky, kde je spotřeba lihovin největší.
Podle restauratérů je lednový propad důsledkem neuváženého kroku vlády na zvýšení daní, před kterým varovali. Zda mají pravdu, ukáží další měsíce, a také vývoj turistického ruchu, který má také na útraty v segmentu hotelů a restaurací vliv.
„Česká gastronomie do nového roku vstoupila společně s konsolidačním balíčkem vlády podle nejčernějšího scénáře. Většina podnikatelů se propadá do provozní ztráty,“ uzavřel Kastner. Podobný propad čeká v únoru.
ZDROJ: FILIP HORÁČEK, 9.2. 2024, 17:30, www.seznamzpravy.cz
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/ekonomika-firmy-hospodska-bida-lezak-na-vsi-zdrazil-na-55-korun-lednove-utraty-spadly-245491#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=zpravy.sznhp.box&source=hp&seq_no=1&utm_campaign=abtest242_shorts_varCC&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz

Hospoda U Zkrachovalého pivaře
Blíží se konec hospodské kultury? Přijdeme o místa, kde se navazovaly známosti, kde si lidé povídají, udržují společenské vztahy a mnohdy budují místní komunitu?
Když jsem byl malý, často mě táta posílal se džbánem do blízké hospody pro pivo. Býval tam pravidelným hostem, ale když se mu zrovna nechtělo nebo neměl příliš času a nechtěl, aby ho tam zdržovali, vyslal pro zlatavý mok mě. Dnes už by to neprošlo, mladistvému by neměli nalít nikde a já byl tehdy ještě školou povinný.
Hospody jsem neměl rád. Většinou šlo o zakouřené pivnice, smrdící cigaretovým dýmem a množstvím alkoholu. Sem tam pochybná individua, blbé kecy místních štamgastů vůči servírce a podobně. Je však pravdou, že jsme bydleli ve městě, kde je díky místní fabrice značné množství cizinců, kteří se mnohdy neuměli chovat a když zašli do hospody, dělali tam bordel.
V klasických vesnických hospodách nebo v obcích menšího rázu to smrdělo podobně, ale osazenstvo v hospodách bylo většinou pospolitější a tvořilo komunitu. V hospodách se probírala důležitá i méně důležitá témata, člověk tam mohl získat kontakt na řemeslníky, dozvědět se víc o životě v místní obci.
I když ani dnes nejsem návštěvníkem hospod, jejich význam považuji za důležitý a jejich roli v sociálním životě místních usedlíků za významnou. Jejich zánik by byl pro společnost, zejména obyvatel menších obcí, značnou ztrátou.
Nejdřív došlo k zákazu kouření v uzavřených prostorách. Řada lidí prorokovala, že to bude pro hospody konečná. Že pokud si tam lidé nebudou moci zakouřit, přestanou do nich chodit. Masový exodus z hospod se nekonal, lidé si zvykli chodit na cigárko před hospodu. Upřímně nevím, jestli je to lepší stav, sledovat hloučky postávajících kuřáků před hospodou a muset kolem nich procházet, nebo minout hospodu, kde není skrz okna kvůli kouři uvnitř vidět. Ano, jsem nekuřák a cigaretový kouř mi smrdí. Nejsem přívržencem zákazů a sám netuším, jak tyhle situace řešit. Na jednu stranu bych nechtěl nikoho omezovat, na druhou stranu takový člověk zas omezuje mě. Současné nastavení, kdy si kuřáci vyjdou ven, je tak asi nejlepší možný kompromis, jak si hospodu mohou užít všichni, i ti, co nekouří.
Dřívější zaplivané putyky se pomalu měnily v udržované hospody. Samozřejmě je to místo od místa, ale troufám si říct, že je víc a víc pěkných hospod s příjemnou atmosférou a slušnou obsluhou, než bývalo dřív. Dnešní populace má také jiné představy o dobrém podniku a tak by do hospody dřívějšího typu zavítali už jen asi starší štamgasti zvyklí na kdeco. Dnešní lidé chtějí za své peníze dostat zážitek, příjemně strávené chvíle a dobré pivo.
Nastalo tak krátké období, kdy se „nově“ zařízeným hospodám začalo dařit víc než těm klasickým. Zvláště pokud nabídly pivo lokálního původu, ovocná piva a různé speciality. Našly si svoji klientelu, která se jim pěkně rozrůstala. Hospody se tak transformovaly do nové podoby, připravené na novou dobu. Lidé je stále vyhledávali jako místa, kde se mohou setkávat, kde si mohou popovídat, poznat nové tváře, probrat místní „drby“, utužovat místní komunitu, pořádat společenské akce, zkrátka se svým způsobem jednalo o takové „kulturní a společenské centrum“. A většinou v hospodě vedle sebe posedí kapitán z armády, místní tesař, dělník z fabriky a učitel ze základky. Zkrátka si tam jsou rovni a pokecají o všem možném. Hospody byly a jsou zkrátka součástí naší kultury. Budou ale i nadále?
Po krátkém „oživení“ nastoupilo EET. Někteří EET vítali jako způsob narovnání trhu, jiní jej proklínali jako další zátěž pro podnikatele a ruku na srdce, pro některé to znamenalo ztížení pohybu v šedé zóně. Zejména pro vesnické hospody to znamenalo další starosti. Hospody ve městech sice také trpí úbytkem klientely, ale pořád mají více šancí než vesnická hospoda, která je značně limitovaná a mnohdy musí být téměř dotovaná, aby přežila.
Pak přišel covid. Zpočátku to nevypadalo na žádnou tragédii, ale když musely podniky zavřít, pro mnohé to byla konečná. Na vesnicích to někde řešili „tajnou hospodou“, jinde začali praktikovat „výdejní okénka“ a tak se snažili přežívat. Stát sice přišel s podporou, ale ta mnohdy skončila tam, kde nebyla potřeba a naopak tam, kde by potřeba byla, se jí nedočkali.
Kdo přežil covidové uzávěry, ten se mohl radovat i z ukončení EET. Když už to však vypadalo, že se hospody a další podniky v gastro oboru budou moci zase nadechnout, vzepjala se inflace a pádila mnoho měsíců tak, že hospody zase ztrácely své návštěvníky, kteří přestávali být ochotní platit zvyšující se ceny.
Hospodští museli reagovat i na zvyšující se ceny vstupů a i když veškeré náklady nepromítli v plné výši, cena točeného piva, které tvoří většinovou část obratu, nepříjemně stoupala. Předpovědi o zpomalení inflace byly pro zbývající hospody nadějné, ale opět zasáhl stát a místo, aby tyto podniky, které se stěží potácejí na hraně udržitelnosti, podpořil, připravil si pro ně další ránu v podobě zvýšení DPH u točeného piva.
Na jedné straně hospodští, kteří bojují s vysokými náklady, na druhé straně lidé, kteří by si zašli do hospody, ale vlivem zvyšujících se cen u všeho prostě nemají na to, aby si chodili dát nějaké to pivko v hospodě, když je vyjde levněji lahváč ze supermarketu. Ve vesnické hospodě si dáte půllitr za více jak 50 Kč, ve větších městech i 70 Kč.
Zastaví se tento trend, nebo nakonec postupně přijdeme o hospody, zejména ty vesnické? Nebude to ztráta pro místní sociální život? Utrpí tím místní komunity?
ZDROJ: TOMI FORIK, medium.seznam.cz, 11. 2. 2024, 15:55
https://medium.seznam.cz/clanek/tomi-forik-hospoda-u-zkrachovaleho-pivare-45570?utm_campaign=&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz#source=hp&seq_no=2&dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=blogy.sznhp.box&dop_vert_ab=&dop_vert_id=

Josef Lada: Hospoda U Sejků, 1933

Když už mě to doma nebaví
a to je skoro každej den
jedu pětadvácou na konečnou do Podbaby
ke stánku za Rosťou a Konrádem
Podbabskej stánek
tam si dám párek
a k němu pivo
a je mi fajn
Vobčas keždej večer
se tu scházíme
je to sice na stojáka
ale i tak do rána kalíme
Alkehol - Podbabskej stánek 

Pivo dělá hezká těla
do fitcentra Na slamníku proto chodíme
Pivo dělá hezká těla
My to víme a tak se tam scházíme
Alkehol - Pivo dělá hezká těla

Jedu kolem ní a trochu se mi stejská
i když od mládí jsem trochu pesimista
věřím že ji jednou zase otevřou
a bude jako dřív se vší parádou
Tak ať se štěstí zastaví
všechno v dobrý obrátí
starý časy navrátí
ať je všechno jako dřív
ubrusy politý
a štamgasti nalitý
Jedu kolem ní myslím na ní celý den
tou myšlenkou jsem prostě uchvácen
strávil jsem v ní mládí, první pivo, zelená
byla mojí láskou, prostě ta vyvolená
Alkehol - Hospůdka 

Eden Hazard o tom, proč přibral několik kilo: Belgie má nejlepší piva
Další část z nedávného rozhovoru Edena Hazarda s jeho bývalým spoluhráčem je tady. Tentokrát se Hazard rozpovídal o tom, proč po přestupu do Realu Madrid během léta přibral několik kilo. Dlouhý roky mu chyběla pořádná dovolená a léto před přestupem si dopřál několik pivek a život na pláži.
V elitním světě fotbalu není všechno tak, jak se zdá. Zatímco fanoušci obdivují zářivé momenty na trávníku, mimo hřiště se odehrává jiný příběh. Eden Hazard, jméno, které rezonuje na stadionech po celém světě, nedávno otevřeně promluvil o svém odpočinku a boji s fyzickými překážkami, které stály v cestě jeho kariéře v Realu Madrid.
V minulých dnech, jsme vám přinesli již dva články ze zmíněného rozhovoru, mezi Hazardem a Obi Mikelem. Nejprve se Hazard rozpovídal o tom, kdo je jeho 5 nejoblíbenějších spoluhráčů. Následně nám prozradil, kdo byl největší talent se kterým se setkal a s jeho výběrem jsou mnozí překvapení. Teď, v další části Hazard prozradil, jak je možné, že během léta před přestupem do Realu Madrid nabral několik kilo.
Milovník piva
Každé léto se pro něj stávalo obdobím, kdy by si na plnění svých fotbalových povinností nabral několik kilogramů navíc. Důvod? Prostý odpočinek a nezávazná zábava s rodinou na pláži. „Jako Belgičan miluji piva,“ říká Hazard. „Moje země má nejlepší piva na světě, takže jsem si po dobrém zápase občas dopřál jedno nebo dvě.“ Tento pohled do jeho života odráží složitý balanc, který musí top sportovci udržovat mezi odpočinkem a profesionální přípravou.
Jeho příběh však nekončí u ležérních dní na pláži. Příchod do Realu Madrid znamenal novou úroveň výzev. Zatímco jeho fotbalový talent nebyl nikdy zpochybňován, jeho fyzická kondice se stala předmětem diskuse. Zranění a nedostatečná příprava mu bránily v pravidelných vystoupeních na hřišti.
ZDROJ: 21.2. 2024, Petr Magasanik, fotbalportal.cz
https://www.fotbalportal.cz/spanelsko/primera-division/68237-eden-hazard-o-tom-proc-pribral-nekolik-kilo-belgie-ma-nejlepsi-piva/

Pražské hospody, které by měl znát každá Čech. Sem chodili králové i prezidenti
Představte si starou Prahu, magické město plné mostů a věží, ale také město, kde se lidé chtěli bavit se sklenkou zlatavého moku. Připomeňme si nejznámější staré pivnice, které se často ukrývaly ve stinných uličkách a za těžkými dřevěnými dveřmi. Tyto lokály kdysi pro Pražany znamenaly něco více než jen místo k pití.
Pražské hospody a pivnice měly svou atmosféru a lidé sem nechodili jen kvůli alkoholu. Byla to místa, kde se rodily legendy, kde žila historie a kde se utvářely osudy národa. Některé z těchto historických pivnic byly svědky setkání významných postav, umělců i státníků. Pojďme se společně podívat na několik z nich, které stojí za zmínku.
U Pinkasů - vlastenecký duch u piva
Na Jungmannově náměstí se nachází jedna z nejzajímavějších pražských hospod - U Pinkasů. Když si zde sednete k pivu, můžete se cítit jako člen exkluzivního vlasteneckého klubu. Historie hospody sahá až do 19. století, a právě zde se odehrávaly diskuse o politických událostech, o budoucnosti českého národa.
František Palacký, Josef Jungmann a T. G. Masaryk, tři významní čeští vlastenci, zde pravidelně diskutovali o osudu naší země. A co víc, hospoda U Pinkasů byla oblíbeným místem mnoha umělců. Slavný spisovatel Bohumil Hrabal nebo divadelní duo Voskovec a Werich se tu také rádi scházeli. Osvobozené divadlo, které bylo nedaleko, v této hospodě čerpalo mnoho inspirací.
Jakub Pinkas, původní profesí krejčí, zde začal točit první pivo Plzeňského ležáku v roce 1843. Jeho rozhodnutí opustit krejčovskou živnost a otevřít hospodu bylo pro Prahu významné, protože díky tomu máme dodnes možnost ochutnat skvělé české pivo v historickém prostředí.
U Černého vola - místo, kde se zastavil čas
Jedna z původních staropražských pivnic se nachází na Loretánském náměstí nedaleko Pražského hradu - U Černého vola. Tato hospoda byla otevřena v roce 1965, ale stále si zachovala svůj unikátní historický charakter.
Při vstupu do lokálu U Černého vola máte pocit, že se čas zastavil. Dlouhé dubové stoly s lavicemi, stará dlažba a dřevěné stropy vytvářejí atmosféru minulých dob. Během komunismu sem chodili disidenti a lidé, kteří nesouhlasili s režimem. Dnes sem zavítají nejen místní štamgasti, ale i diplomaté, novináři a umělci.
Kromě vynikajícího piva, které tu točí, můžete ochutnat tradiční české chuťovky, jako je nakládaný romadúr, tlačenka s cibulí a pečená šunka s vejci. Přestože sem občas zabloudí turisté, převažuje zde české osazenstvo.
U Krále Brabantského: Středověký Klenot Malé Strany
Krčma U Krále Brabantského na Malé Straně v Praze je opravdovým středověkým skvostem. Od roku 1375, kdy byla otevřena, sem chodili králové i šarlatáni. Prý sem dokonce čeští panovníci chodili tajnou chodbou z Hradu v přestrojení.
Interiér krčmy je plný dobových kostýmů a dobového jídla. Svíčky poskytují světlo na hostině plné středověkých specialit. Živá středověká kapela, kejklíři, šermíři, fakír i žebráci vytvářejí autentickou atmosféru. Chcete-li ochutnat středověké speciality připravené na otevřeném ohni, jste tu správně. Připravte se na šokující středověké prostředí a staročeskou mluvu.
U Bansethů: Kde začíná příběh
Snad na každém rohu staré Prahy můžete narazit na stopu vojáka Švejka. Pokud však chcete zažít tu pravou švejkovskou atmosféru, navštivte hospodu U Bansethů. Alois Banseth nemohl tušit, že se jeho skromná nuselská hospoda ocitne ve scénáři pro jednu z nejznámějších postav české literatury – Švejka. Tato malá hospoda, kde Hašek trávil mnoho hodin, byla svědkem nejen řady skvělých příběhů, ale i nesčetných návštěv místních obyvatel. Dnes, s Vladimírem Baštou u kormidla, si můžete vychutnat vyhlášenou kachnu nadívanou zelím. To vše za zvuků zpěvu, smíchu a debat hostů, které rezonují stěnami, stejně jako to bylo před stoletím.
U Fleků: Pivní oáza uprostřed města
Pokud hovoříme o pražských pivnicích, nelze přehlédnout legendární restauraci U Fleků, která se nachází v Praze 1. Tato staročeská hospoda je hrdá na svou více než pětisetletou historii vaření piva. Když zde posedíte, nejenže si vychutnáte lahodné místní pivo, které je stále vyráběno dle starobylých receptur, ale také se ponoříte do historie Prahy, která je zde cítit z každého koutu, vitráží i klenutého stropu.
V hospodě U Fleků můžete posedět v jednom z osmi různých sálů, každý přitom oplývá vlastním jedinečným charakterem. V sále Jitrnice můžete obdivovat gotické klenby, v Rytířském sále zase romantickou atmosféru. Každý si tu přijde na své, ať už hledá klidné zákoutí nebo chce zažít živý kabaret.
Věčná tradice
Co činí všechny tyto hospody tak zvláštními? Je to více než jen pivo a jídlo, je to tradice, je to atmosféra, je to pocit, že když vstoupíte dovnitř, stáváte se součástí něčeho většího. Je to místo, kde se nové příběhy tvoří a staré příběhy znovu vyprávějí.
A tak, ať už jste Pražan, nebo jen návštěvník, udělejte si čas a navštivte tyto historické klenoty. Vstoupíte do světa, kde o pivo není nouze a kde minulost a přítomnost jdou ruku v ruce.
ZDROJ: Blanka Rostovská, 12. 9. 2023, www.poznatsvet.cz
https://www.poznatsvet.cz/clanek/pivnice-praha.html

U Fleků sedí na stole nejdéle sloužící sládek v ČR Ivan Chramostil 

FOTO: Petr Topič

komisař Josef Ledvina: "A to jsme ještě nebyli U Pinkasů. Tam je výčepní, ten to pivo teda úplně hejčká"
světoznámý detektiv Nick Carter: "Vždy ve střehu."
komisař Ledvina: "Poď domů."
Adéla ještě nevečeřela
Komedie, Československo, 1978
Režie: Oldřich Lipský
Scénář: Jiří Brdečka, Oldřich Lipský
Kamera: Jaroslav Kučera
Hudba: Luboš Fišer

Rudolf Hrušinský jako komisař Ledvina ve filmu Adéla ještě nevečeřela

NHL ocenila další legendu. Ostrý chlápek, který si dal i deset piv za večer
Chris Chelios je slavný hokejista NHL, kterému teď podobně jako Jágrovi vyvěsili navždy dres pod střechu hokejové arény v Chicagu. Chris má mimochodem s Jágrem dost společného a jeho cesta se několikrát protnula s českým hokejem.
Na stadionu Pittsburgh Penguins visí pod stropem dres číslo 68. V aréně Chicago Blackhawks nově dres číslo 7 Chrise Cheliose.
Chris je sice o deset let starší než Jaromír Jágr, ale v NHL hrál tak neskutečně dlouho, že se oba mnohokrát střetli a hráli proti sobě. Oba byli extratřídou NHL. Jaromír v útoku a Chris v obraně. Oba hráli do úmoru a překonali různé veteránské rekordy. Oba také de facto přišli odjinud. Jaromír z Čech, Chris se zas narodil rodičům z Řecka a dnes je vlastně nejslavnějším „řeckým“ hokejistou všech dob.
„Chris by v žádném případě nemohl sloužit jako reklama na správnou životosprávu. Uměl život žít plnými doušky, to je pravda. Co se mi na něm ale vždycky líbilo, na každý zápas se dokázal perfektně připravit. Dal si klidně večer deset piv. To pro něj nebyl problém. Ale druhý den byl první v kabině, jezdil na kole, zalezl do sauny. Prostě profík,“ říkal o něm před lety v rozhovoru pro deník Sport Dominik Hašek, se kterým se potkal jak v Chicagu, tak v Detroitu.
ZDROJ: PETR PRAVDA, 27.2. 2024, 8:00, www.seznamzpravy.cz
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/sport-hokej-nhl-ocenila-dalsi-legendu-ostry-chlapek-ktery-si-dal-i-deset-piv-za-vecer-246648#source=hp&seq_no=2&dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=zpravy.sznhp.box&utm_campaign=abtest244_hpdop_comments_varBB&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz

„Hospoda je veřejný podnik, kde se lidé snaží dosáhnout pokročilého stavu mentální inkompetence opakovanou konzumací fermentovaných rostlinných nápojů.“
Kryton (Red dwarf - Červený trpaslík, 17. díl  -  Fotostroj času)
Kryton je jedním ze čtyř nejdůležitějších členů posádky vesmírné těžařské lodi Jupiteránské důlní společnosti Červený trpaslík.

Žádné točené ani čepované nechci. Jedno tlačené pivo, bych prosil
Jak to je s tím pivem, když se dostává do sklenice? Točí se, čepuje, nebo snad tlačí?
Nebyl by den, kdy by se neobjevila rádoby vtipná věta o tom, že kolotoče (a pornografie) se točí, zatímco pivo se čepuje. Poprvé to možná bude vtipné, ale když je to stále dokola omílané dogma, není to ani směšné, ani trapné. Je to lživé.
Jedno točené?
Začneme točeným pivem. Pokud si takové někde objednáte, riskujete, že se na vás může kdokoliv obořit a „vtipnou“ větou o pornografii a kolotočích vás začne poučovat o tom, že si pletete pojmy s průjmy. Ale pozor, točené pivo není nic, co by neexistovalo. Dnes už se s ním nesetkáte, ale v minulosti bylo naprosto běžné, objednat si jedno točené. Aby se pivo dostalo do nádoby, bylo potřeba tlaku. A ten se vytvořil tím, že se doslova točilo s kolem na tlakostroji. Hostinský tak musel k vytvoření tlaku nejprve točit a odtud zdomácnělo „jedno točené“.
Jedno čepované?
Pokračujeme čepovaným. Pokud si jedno takové někde objednáte, dost možná na vás někdo pochvalně kývne, že znáte názvosloví. Ale omyl. Všichni, kdo s tímto označením souhlasí a používají ho, se pletou. Dříve bylo pivo opravdu čepované, ale dnes už nikoliv. Tenhle pojem vznikl v době dřevěných sudů, které byly opatřeny takzvaným čepem. Daný čep nebyl v podstatě nic jiného než dřevěná zátka, kterou bylo nutné před servírováním odstranit. A právě zde můžeme najít základ „jednoho čepovaného“.
Jedno tlačené!
Jsme v závěru, u správného názvosloví. Pokud přijdete do hospody, pivnice, restaurace, nebo i ke kamarádovi do garáže, měli byste zvolat jediné: „Jedno tlačené“. Ano, to je v současné době jediné správné označení pro cestu piva ze sudu či tanku do sklenice.
K tomu, aby se zlatavý mok dopravil do půllitru, je užíváno tlačného plynu. A je úplně jedno, zda je to prachobyčejný vzduch z domácího chlazení, který proudí do sudu, nebo jde o směs dusíku a oxidu uhličitého, což je řešení využívané v hospodách pod označením biogon. Ani tankové pivo není onoho tlačení nijak ušetřeno, jen s tím rozdílem, že tlačný plyn nepřichází do kontaktu s pivem, ale tlačí na vak, ve kterém je pivo uchováno.
Nebo jedno nalité?
A nakonec tu máme lahve, nebo plechovky. Tady nelze pivo do sklenice dopravit jinak než standardním nalitým. Tedy pokud nejste takový fajnšmekr, že se nechcete zdržovat naléváním a osvěžující zlatavý mok do sebe začnete klopit přímo z daného obalového materiálu. Dej Bůh štěstí a na zdraví!
ZDROJ: Autor - (NE)SPOKOJENEC, 4. 3. 2024, 12:11, medium.seznam.cz
https://medium.seznam.cz/clanek/ne-spokojenec-zadne-tocene-ani-cepovane-nechci-jedno-tlacene-pivo-bych-prosil-49430?utm_campaign=&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=blogy.sznhp.box&dop_vert_ab=&dop_vert_id=&source=hp&seq_no=1

Dycky Most! V legendární Severce to platí i po pěti letech od uvedení seriálu
Dycky Most! A platí to i pět let poté, co legendární hláška z kultovního seriálu Most! předurčila neopadající zájem o návštěvu míst spojených s natáčením ve městě. Největší pozornost stále patří restauraci Severka, která byla pro seriálové postavy základnou.
„Pořád se stává, že před Severkou zastaví auto, lidé si udělají selfíčko, někteří si u nás dají něco dobrého k jídlu a jedou dál,“ řekl Novinkám a Právu provozní restaurace Lukáš Cingel. „Zájem je neustále, ale s tím, co se dělo po televizní premiéře, se to nedá ani zdaleka srovnat,“ dodal s úsměvem.
Seriál poprvé odvysílala Česká televize začátkem roku 2019, poslední osmý díl měl premiéru na konci února. Již po odvysílání prvních dílů se strhla lavina zájmu. Seriál se okamžitě stal diváckým megahitem.
Nejprve místní a poté i přespolní začali brát Severku útokem. Všichni chtěli na vlastní oči vidět, kde Luďan, Franta, Čočkin, farář či hostinský Eda vysedávají u stolu štamgastů a nad půllitrem piva vedou neotřelé řeči. „Bylo to parádní období, takové vytržení z každodenní reality. Zpestření života,“ vzpomíná Cingel.
Když ho produkce České televize oslovila, jestli by v restauraci mohla natáčet seriál o životě obyčejných Mostečanů, na nabídku prý kývl okamžitě. Tehdy přitom neměl nejmenší tušení, jaký poprask seriál vyvolá.
„Hned mě ale napadlo, že by se mohla Severka zviditelnit.“ Jeho intuice předčila nejdivočejší sny. „Byla to nálož. Peklo. Něco nečekaného,“ kroutí hlavou při vzpomínce na dobu, kterou označuje za seriálovou turistiku.
Severka se zviditelnila
„Hned po otevření se u dveří vytvořila fronta. Někdo se jen přišel podívat, jiný si to tady všechno fotil a někdo si při té příležitosti dal i něco k jídlu. Občas se stalo, že jsme třeba v jednu hodinu už neměli co prodávat,“ poznamenal provozní.
Nevídaný zájem trval podle něj několik měsíců. „Přijeli se podívat lidi z Brna, Olomouce, Ostravy… Dá se říct, že z celé republiky,“ vzdal nakonec snahu o vyjmenování návštěvníka z největší dálky.
„Nebylo to ale tak, že by se cíleně jezdili do Severky vyfotit, popřípadě si dát oběd. Zastavili se u nás, když jeli kolem třeba na dovolenou nebo na výlet. Byli jsme pro ně vyhledávaná zastávka,“ upřesnil Cingel a připustil, že některé štamgasty postupem času začal zájem „vetřelců“ otravovat.
„Nedivil jsem se jim. Nikomu není příjemné, když si vás pořád někdo fotí,“ našel pochopení pro stálé hosty lokálu.
Mezi ně patří Radko Plíštil. „Mně se seriál líbí moc,“ řekl při popíjení piva. Jeho parťák u stolu Vladimír Kuncl má podobný názor, a navíc vzpomněl na období, kdy se restaurace stala terčem zájmu zvědavců.
„Byl to frmol. Jsem rád, že už máme větší klid,“ poznamenal.
Složitá témata a hrubý humor
Seriál Most! si s humorem a nadsázkou bere na paškál složitá témata, jakými jsou například nesnášenlivost či xenofobie. Jeho hrdinové používají často jadrný až hrubý slovník. Někteří diváci nemají proto pro seriál takové pochopení jako jeho fanoušci.
„Viděla jsem jen jeden díl, možná dva. Na mě je to zbytečně moc sprosté, a takové nereálné,“ řekla asi sto metrů od Severky Růžena Novotná. Její syn ve středním věku Petr oponoval.
„Ale přesně takhle to tady chodí, takhle tady žijeme. Přesně takové postavy, jako jsou v seriálu, tady potkáváme,“ zdůraznil.
Seriál se převážně natáčel v reálných lokacích města. Kromě Severky například na autodromu, v hotelu Cascade, v nemocnici, v obchodním domě, na hradě Hněvín, v kostele Nanebevzetí Panny Marie nebo v sídlišti Chanov.
Zničený panelák, který v jednom z dílů tvoří podstatnou kulisu děje, již nestojí. Město ho nechalo zbourat.
Přívrženci díla se první měsíce po odvysílání premiéry stavěli pro selfíčko často také u vily ve čtvrti Zahražany, kde seriálový Luďan bydlel a odkud pochází několik nezapomenutelných scén. Dům je nyní v rekonstrukci a podle sousedů se u něj během roku zastaví už jen jedinci.
Popularity seriálu se snažilo využít i město. Dva roky po televizní premiéře rozjel magistrát informační kampaň za lepší třídění odpadů. Její tváří byl herec Zdeněk Godla alias popelář Franta a jejím mottem Dycky Most! Dycky třídí!
V průběhu 65 natáčecích dní, po které se seriál připravoval, si v něm kromě herců v hlavních a vedlejších rolích zahrálo 821 komparzistů převážně z Mostu a okolí.
První díl seriálu Most! měl premiéru 7. ledna 2019, poslední osmý 25. února. Most! získal Českého lva za rok 2019 za nejlepší tuzemský televizní seriál. Ocenění předcházela rekordně vysoká divácká sledovanost.
Seriál sledovalo při premiéře průměrně 1,68 milionu diváků starších patnácti let. Průměrná sledovanost na internetu byla 430 tisíc diváků, dodnes je Most! na ivysílání České televize vyhledávaným titulem.
ZDROJ: 10.3. 2024, 10:54, Karel Otcovský, www.novinky.cz
https://www.novinky.cz/clanek/stalo-se-dycky-most-v-legendarni-severce-to-plati-i-po-peti-letech-od-uvedeni-serialu-40463029#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=novinky.sznhp.box&source=hp&seq_no=4&utm_campaign=abtest246_ribbon_sluzeb_varA&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz

Známe nejlepší piva roku 2023: Medaile si odnesly malé pivovárky i známí giganti
Pivovary v Česku ročně uvaří okolo 20 milionů hektolitrů piva a průměrný Čech vypije zhruba 140 litrů piva za rok. Jsme národem pivařů! To zkrátka nezapřeme. Není se proto čemu divit, že každoročně pořádáme nejrůznější pivařské soutěže.
Jednou z nich je i prestižní degustační soutěž České pivo, kterou vyhlašuje Český svaz pivovarů a sladoven ve spolupráci s Výzkumným ústavem pivovarským a sladařským.
Vyhlášení nejlepších piv roku 2023 proběhlo v celkem šesti kategoriích. Do posledního ročníku degustační soutěže se přihlásilo celkem třiadvacet pivovarů s devadesáti soutěžními vzorky.
Jednotlivé vzorky hodnotila odborná porota složená z pivovarníků, pedagogů a odborníků z Chmelařského institutu. Součástí zmíněné poroty byli i zástupci Státní zemědělské a potravinářské inspekce, kteří se zaměřovali především na senzorické vlastnosti piva, konkrétně vzhled, barvu, chuť, vůni a texturu. 
Smyslem této degustační soutěže je podle výkonného ředitele Českého svazu pivovarů a sladoven podporovat kvalitu a jedinečnost českého piva, a vyzdvihnout produkty, které patří ke špičce domácí produkce.
Kdo obsadil přední příčky v jednotlivých kategoriích?
Kategorie Nealkoholická piva neochucená
V kategorii nealkoholických neochucených piv zvítězily Krušovice hořké nealko, které potěší intenzivní zlatou barvou, plnou sladovou chutí a dominantně převažující hořkostí. Na druhém místě skončil za studena chmelený Birell, který je v Česku tím vůbec nejprodávanějším nealko pivem. Třetí příčku obsadila Holba ryzí nealko, která potěší autentickou chutí. 

Kategorie Nealkoholická piva ochucená
Mezi nealkoholickými ochucenými pivy zvítězil Litovel Pomelo. Chutí připomíná šťavnaté citrusy, které jsou podpořené lehkou hořkostí. Potěší i příjemný říz a plnost, která je pro piva této značky typická. Pomyslnou stříbrnou příčku obsadil Birell Pomelo-Grep, který příjemně překvapí hořkostí doplněnou o vyvážený poměr sladké chuti pomela a hořké chuti grepu. Na třetí příčce skončil (stejně jako vloni) Litovel Řezaný citron nealko.
Kategorie Světlá výčepní piva
V kategorii světlých výčepních piv obsadil první příčku Litovel Moravan. Tohle pivo zlatavé barvy s vyváženou chmelovou chutí a příjemnou středně plnou vůní sladu se vyznačuje výborným řízem.
Druhá příčka patří pivu Radegast Rázná 10, jehož výrazná hořkost je doplněna o svěží chmelové aroma a plnou chuť, která není pro světlá výčepní piva příliš typická. Na třetím místě skončil Zubr Gold, u kterého potěší střední zaokrouhlená plnost a silnější říz. 
Kategorie 11% světlé ležáky
Z prvního místa v kategorii 11% světlých ležáků se mohl za rok 2023 těšit Velkopopovický Kozel 11, který vás odmění vypilovanou plnější chutí, která mu neubírá na pitelnosti. Druhé místo si odnesl Litovel Josef 11,5%, který byl uvařený na počest zakladatele litovelského pivovaru, Josefa Svozila. Třetí příčku v kategorii 11% světlé ležáky obsadilo pivo Holba Šerák s medovou barvou a mírně nahořklou chutí.
Kategorie Světlé ležáky
První místo v kategorii světlých ležáků vybojoval Zubr Gradus, který si meziročně polepšil o jednu příčku. Zmíněné pivo je uvařené z několika odrůd českého chmele a vyznačuje se sílou, plností, ale zároveň skvělou pitelností.  

Druhé místo obsadil Konrad 12°, který je perlou mezi vratislavickými pivy. Třetí příčku obsadil Bernard Sváteční ležák 12. Ten se vyznačuje výrazným řízem, jemnou kvasnicovou chutí a vůní. Během stáčení jsou totiž do piva přidány jemné kvasnice, proto pivo sekundárně dokvasí přímo v lahvi.
Kategorie Tmavá piva
V poslední hodnocené kategorii tmavých piv si odnesl zlatou medaili Bernard Černý ležák 12, který je třetím členem rodiny piv s přídavkem jemných kvasnic. Pivo má výraznou plnou chuť s jemnou hořkostí, která potěší i ty nejnáročnější milovníky tmavých piv.
Druhou příčku obsadil Konrad 11° Tmavý ležák s charakteristickou chutí tmavých sladů. Bronzovou medaili získal tmavý ležák Černovar Černé s bohatou chutí, která je dána použitím speciální kombinace čtyř druhů sladů.
ZDROJ: 16. 3. 2024, www.bydlimekvalitne.cz, Autor: Vendula Flassig Vrablová
https://www.bydlimekvalitne.cz/zname-nejlepsi-piva-roku-2023-medaile-si-odnesly-male-pivovarky-i-znami-giganti?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=hpfeed.sznhp.box

Dvaaosmdesátiletá britská barmanka stále čepuje pivo a vyhazuje z lokálu výtržníky
Ann Wilsonová pracuje jako barmanka už 60 let a za tu dobu připravila přes tři miliony nápojů. Posledních 50 let přitom pracuje ve stejném podniku. „Zažila jsem tu celkem 12 šéfů, každý z nich mě zdědil,“ směje se Britka, která dle svých slov s prací neplánuje v dohledné době v žádném případě končit.
Wilsonová, které místní neřeknou jinak než Nanny Annie, začala s prací barmanky v Birminghamu v březnu roku 1964, aby mohla koupit ledničku pro svou rodinu. „V té době jsme měli dvě děti a přežívali jsme z manželovy mzdy. Měla jsem tehdy v hospodě noční šichtu a od té doby pokračuju,“ řekla agentuře AP vitální seniorka.
„Začala jsem v hospodě Yewtree a byla tam 10 let. Užila jsem si to tam, znala jsem každého zákazníka jménem, ale měla jsem chuť udělat změnu, a tak jsem v roce 1974 přešla k Journey’s End,“ uvedla matka dvou dětí a čtyřnásobná babička, která ve druhém zmíněném podniku pracuje dodnes.
„Když jsem začínala, byly jen dva druhy práce, které mohly dělat vdané ženy s dětmi. Buď mohly pracovat ve škole, nebo pracovat po večerech. Já jsem byla vychována hospodami, měla jsem to v krvi. Moje matka i sestra rovněž pracovaly v hospodě. Chodila jsem tam s nimi, když jsem byla mladší,“ vysvětlila.
Skončit nehodlá
„Je to řemeslo, které musíte mít rádi. Nemůžete se ráno vzbudit s tím, že se vám do práce nechce. Člověk, který projde dveřmi, je ten nejdůležitější. Když mu dáte půllitr a dobré jídlo, zapamatuje si to a vrátí se. Většina mých zákazníků se pravidelně vrací,“ prozradila.
Loajalitu Wilsonové se začátkem března rozhodli v rámci 50 strávených let pod jednou střechou ocenit její kolegové a šéfové. „Každý nový šéf mě tady zdědil, vystřídalo se jich za ty roky 12,“ sdělila usměvavá Britka, která dokáže i zvýšit hlas. Pokud se prý někdo v podniku chová neslušně, nemá problém ho vyrazit.
Wilsonová, které vloni zemřel manžel, za barem nyní pracuje už jenom dvakrát týdně, ale skončit prý v žádném případě nehodlá. „Mám to ráda, udržuje mě to v dobré kondici. Nechci sedět doma sama a nic nedělat,“ vysvětlila.
ZDROJ: 23.3. 2024, 6:43, Martin Vlk, www.novinky.cz
https://www.novinky.cz/clanek/muzi-dvaaosmdesatileta-britska-barmanka-stale-cepuje-pivo-a-vyhazuje-z-lokalu-vytrzniky-40464740#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=novinky.sznhp.box&source=hp&seq_no=6&utm_campaign=abtest251_radio_sluzby_varBB&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz

Frajer až na pavlač Pepíček Čečil. Příběh harmonikáře, který uhranul Bohumilu Hrabalovi
A Dubenko, ten večer jsem byl v Brčálce, v Zelené laboratoři, kde jste se mnou taky byla, a přišel tam Pepča Čečil a řekl, že mu vedoucí dal povolení, aby mi zahrál na svoji heligonku… jen jednu maličkou písničku, kterou zpíval Hašek a tehdejší rakouská společnost, a já, jako vždycky, jsem naslouchal… a Pepča zpíval tu písničku, kterou mám rád, ale které se lekám… Padla puma na Rusy… a hosté potom tleskali a bohužel, pan vedoucí povolil jen jednu písničku, a ta stačila… Padla puma na Rusy…
Pepíček Čečil je asi nejznámější český hospodský harmonikář. Pár jeho vyhlášených písní najdete na YouTube, ale když googlujete jeho jméno, zjistíte, že o něm nikdo nikdy nic pořádného nenapsal. Všechno je jen takové „na této akci zahraje/zahrál“ nebo v poslední době objevíte nabídky knihkupců na jeho knihu Je to jen mezi náma. Pepíček Čečil se totiž ve svých pětasedmdesáti stal spisovatelem. Překonal tím svého dávného kamaráda Bohumila Hrabala, který svou první knihu vydal v devětačtyřiceti.
Ale dost oslavných řečí. O Čečilovi se dá jen těžko psát. Musí se hlavně vidět a slyšet. To je pak jako když slyšíte někoho, kdo přišel rovnou z Měsíce. Nicméně, Josef Čečil, kterému nikdo neřekne jinak než Pepíček, je ročník 1949. Narodil se v Jiříkově na severu Čech a jako kluk s rodiči hodně cestoval po republice.
V knize Je to jen mezi náma se dozvídáme, jak to u nich doma vypadalo: „Na stará kolena začínám nabývat přesvědčení, že jsem nepřišel na svět z lásky, ani jako produkt nízkých pohnutek, ale jako chybný výsledek jednoho stranického úkolu. To se událo na konci první půlky minulého století. Po komunistickém puči bylo třeba rodit nové soudruhy. V mém případě se jim to podařilo do mého 15. roku věku, kdy jsem začínal chápat, jak to ve světě doopravdy chodí. Do té doby jsem se nemohl dočkat, až mi bude 18 a já si budu moct podat přihlášku do KSČ… Náš tatínek jako stranický funkcionář byl překládán z místa na místo, jak strana potřebovala, a naše poslušná rodinka cupitala pěkně za ním.“
No, rodiče si nevybíráme. Ale jestli si starej Čečil myslel, že syn se potatí, tak se mu to moc nesplnilo. Rodina ale nakonec po dlouhé pouti republikou skončila v Praze. Ještě předtím, než mladý Čečil objevil hlavní město své vlasti, žila rodina v Pardubicích a tam se naučil hrát na harmoniku:
„Začátek mého muzicírování patří do Pardubic. Bylo mně asi 8–9 roků, když mému bratrovi rodičové k Vánocům koupili harmoniku – heligonku zn. Fírottí, a na ni začal bratra učit náš tatínek, všestranný muzikant. Škoda jen, že u muziky a divadla nezůstal a dal se na politiku. Bratr, o pět roků starší než já, šel brzy nato do učení slaboproudého elektromechanika a začal si vydělávat. V té době (přelom 50.–60. léta) byl už moderní jazz a další proudy z této hudby plynoucí. Bratr Milan odložil heligonku do skříně a koupil si kytaru. Harmonika nebyla dlouho bez povšimnutí, ze skříně jsem ji vysvobodil a mezi svými kamarády jako kočku za ocas tahal, kterážto zvuky nelibými podobnými fňukání, naši společnost odměňoval.“
O dalším Pepíčkově osudu se dozvídáme v jeho povídce Balada o hovnu, napsané pravděpodobně v roce 1985. Čečil se v ní rozhodne, že si pořídí sbírku různých výkalů, aby ji později odkázal národu jako důkaz, že nežil zbytečně, ale hned první exemplář, hovno medvěda brtníka, se nenávratně poškodilo. „Můj otec vždycky považoval moje potřeby v zálibách a zájmech, ať se týkaly čehokoli, za zbytečné, zrovna tak jako celý můj život. Nevystudoval jsem ani jednu vysokou školu, a dokonce nemám ani maturitu, k tomu mám ještě dlouhé vlasy a vousy, chodím na pivo a někdy na rum. Ve svých 36 letech jsem svobodný, a pro to všechno jsem ostudou naší rodiny.“
Ví se, že absolvoval Lesnické učiliště na Křivoklátě. Povahou samotář prý chtěl žít a pracovat v přírodě. Jeho snem bylo stát se hajným a toulat se po lesích. Paradoxně byl však během studií v druhém ročníku na lesnické škole vážně postřelen brokovnicí myslivcem při očesávání jabloně. Prý si ho spletl se sojkou, ale věřte mu.
Nakonec se hajným nestal a celých deset let pracoval jako montážní dělník v ČKD Tatra Smíchov. Bylo to jeho nejstálejší zaměstnání. Jeho kamarádi tvrdí, že potom pracoval jako údržbář, tiskař, kolportér denního tisku, pomocný dělník a bůhvíkdo ještě. Mnozí si ho ještě pamatují jako zahradníka ve Vojanových sadech a na Petříně. Ideální zaměstnání pro člověka, který včera dlouho do noci hrál a zapíjel pivem:
„Buď zdráv a vyhýbej se práci
Nás práce neživí
Nás živí magistrát
Za zlatejch padesát
V pondělí nedělám, v úterý volno mám,
Ve středu si lehnu, ve čtvrtek se nehnu,
V pátek se voholim, v sobotu vohodím
A v neděli jdu flámovat.“
Určitě s ním včera tenhle Pochod nezaměstnaných zpívala celá hospoda. Patří k těm, o které ho lehce pivem zaplavená společnost ráda žádává. Ale slyšeli jste ho někdy, že by hrál podobnou píseň Ručičky, nebojte se, vy makat nebudete? V soupisu asi stovky písní, které jeho přátelé od něj slyšeli, chybí. Nejspíš ji přenechal Šlapetu. To operuje na podobném repertoárovém poli, ale Čečil se od staropražského bandu liší tím, že každou svou píseň protrpí.
Kde se vzal kult?
Co je na Čečilovi tak zázračného, že se stal až kultovní osobností českého intelektuálního prostředí? Nezpívá přece nic jiného než obyčejné hospodské písničky. U většiny z nich ani neznáme autora, a když, tak je to nejspíš František Gellner, Karel Hašler nebo T. R. Field. Z pera posledně jmenovaného básníka pochází i Čečilův opus magnum Mým domovem ztichlá je putyka. Field, později publikující pod jménem Bohdan Vojtěch Šumavanský, ji složil v roce 1915, když mu zkrachovala jeho vlastní hospoda. Jako kdyby její slova předpověděla i Pepíčkův život:
Pokud se dá Čečilův pěvecký projev k někomu přirovnat, tak je to Tom Waits. Je jedním ze dvou „pražských waitsů“, tím druhým je mnohem víc autorsky založený Hugomír z další pražské legendy Letouni soumraku. Když Čečil zpívá, jako kdyby vystupovala na povrch všechna existenciální bolest světa, tragédie člověka, jehož bolí, že se vůbec narodil, jehož bolí, že vůbec ještě dýchá, jehož bolí, že už od zrození spěje ke svému zániku. Dokáže proměnit sentiment Hašlerovy písně Vltavo, Vltavo, voděnko hluboká / pověz mi, co bude / do dne a do roka v obraz beznaděje z budoucnosti, a z Gellnerovy Gorily (jak říká jeho básni Konečně je to možná věc) udělá furiantskou hymnu.
To je přesně ta póza, která Pepíčkovu naturelu vyhovuje. Vykořeněný člověk, ublížený světem, nádoba hořkosti a smutku, která svůj pocit vyděděnce zalévá mocnými doušky piva a nějakým tím panákem do co největšího znecitlivění. Ale zároveň je v tom i notný kus protestu a rebelství. Přesně to, co jsme milovali v uhlazenější formě třeba na Kainarových šansonech a blues v provedení Vladimíra Mišíka nebo českých šansoniérek. Nebo co známe v něžnější poloze z Hrabalových próz z padesátých let.
Není divu, že Čečil se s Bohumilem Hrabalem sblížil. Nejčastěji spolu sedávali U Zlatého tygra, ale často zapadali i do jiných hospod, třeba na Letnou do dnes už neexistujících hospod U Sojků nebo Plzeňský dvůr, kde se scházela Společnost Vladimíra Boudníka. Myslím, že Pepíčka na Hrabalovi přitahovala jeho schopnost zobecňovat konkrétní historky a hospodské šplechty do podoby výletů do hlubin lidských duší. Je to znát i z Krátkého vyznání v Čečilově knížce: „Proto jsem ho miloval, protože mi neviděl jenom do srdce, ale až do žaludku, a psal o mně, aniž by mě znal. Proto ho též hodně lidí nenávidělo, protože do nich viděl a odhalil v nich krásu i špatnost a po přečtení jeho knížek se styděli vyjít na ulici, neboť si připadali jako by byli úplně nazí a jejich největší tajemství byla odhalena, anebo jako by je měli napsána na čele a kdokoli, kdo je potká, si je může přečíst.“
Možná proto, že je v jeho písničkách tolik bolesti, říká své harmonice fňukna. Sám to ale vysvětluje jinak. Prý to pochází z doby, kdy ho bratr učil na heligonku hrát. „Nejdřív mě naučil stupnice a potom vždy hrou jedním prstem písničky: Pásla ovečky v zeleném háječku a Včera neděle byla. Při mé produkci se fňukání ozývalo stále, i když trochu kultivované, tak se heligonce začalo říkat fňukna, kteréžto označení jí v mojich rukou zůstalo dodnes.“
Fňuken neboli zednických varhan Čečil vystřídal dlouhou řadu. Při jeho bohémském způsobu života byla jejich životnost často velmi krátká. V jednom svém autobiografickém textu popisuje, jak mnohé jeho nástroje dopadly: „Byly dva zásadní způsoby, jak jsem o své heligonky přicházel. Několik krásných nástrojů mně ukradli při různých příležitostech. Dvakrát mě přepadli na ulici (v noci), jednou s nožem v ruce. Několikrát se mi stalo, že jsem hrál v hospodě, kde jsem nikoho neznal. Při návratu z WC byla fňukna nenávratně pryč. Všichni přítomní v hospodě dělali, že nic neviděli a že se nic nestalo. Tento příběh se mi přihodil v několika obměnách. Další způsob, jak jsem o ty krásné, vzácné a milované nástroje přicházel, byl, že jsem je ničil sám, a to když jsem vypil alkoholu více, než bylo zdrávo, a kvalita mého hudebního snažení se o mnoho zhoršila, dovolil si mně někdo říct, abych to zabalil, že hraju hrozně. To moje ješitnost dostala příliš citelnou a bolestivou ránu. Snažil jsem se přeci hrát co nejlépe až na to, že mi chyběla potřebná soudnost. V takový moment jsem si připadal jako ten největší pitomec a nejradši skončil život sám. Na to jsem byl ale příliš velký zbabělec, a tak jsem alespoň zabil to, co jsem měl nejraději, svoji fňuknu.“
Čečil je velmi plachý a pokorný člověk. Když nezpívá – a to pak řve z plna hrdla – tak spíš jen mumlá. Víc naslouchá, než mluví. Pokud vůbec u piva mluví, protože někdy to vypadá, že se bojí něco říct nahlas! Jen tak sedává a pije pivo. Ale v těch chvílích, kdy vezme do ruky harmoniku, úplně se změní. Stane se z něj žižkovskej frajer, libeňskej chuligán, vršovickej opilec. Jak v jedné ze svých písní zpívá: „Frajer až na pavlač, hospodskej flákač.“ Křičí prvorepublikové pravdy ze svých písniček, jako kdyby šlo o život:
Dobrého pomálu
Čečilova diskografie není velká. Ostatně, ani jeho koncertní repertoár není nijak široký. Nepochází ze sbírek lidových hospodských písní, jako byly kdysi Písně lidu pražského. Odposlouchával ony dryáčnické popěvky po zapadlých hospodách, kde ještě v šedesátých a sedmdesátých letech při sedmi- a desetistupňovém pivu doznívaly, a jak říkává „učil jsem se je a často zapomínal, protože jsem si je nikdy nezapisoval“.
Svérázné staropražské hospodské písně lákají k tomu, aby hospodský písničkář začal vymýšlet songy v podobném duchu. U Čečila tomu tak není. „Svoje písničky jsem napsal asi tak čtyři nebo pět,“ říkává, „z toho si nepamatuju žádnou.“ 
V letech 2002 a 2003 mu nakladatelství Dauphin Daniela Podhradského vydalo dvě alba Písně hospodské a kriminální a Písně hospodské a kriminální 2. Obé ve velmi malém nákladu dvou set kusů. Obě desky jsou nahrány naživo, první v žižkovské hospodě Nad Viktorkou, druhá v hospodě ve Starém městě pod Landštejnem. Je v nich obsažena klíčová část Pepíčkova repertoáru Hospodskej, roztoč pípy, Hřbitove, hřbitove, Ztichlá je putyka, Raťafák nebo Byl večer tichý, proložená trochu zmateným, kritik by řekl opileckým blábolem. Ale je na nich dobře zachycen zpěvákův naturel a vášeň, se kterou své písně po hospodách, vernisážích a příležitostných provozuje. Sedává sice nejčastěji ve staroměstské hospodě U Parlamentu, ale můžete ho často slyšet na různých masopustních slavnostech nebo městských slavnostech.
Nejoblíbenější a asi i nejslavnější Pepíčkovou písničkou, zachycenou na desce, je nejspíš popěvek Je to všechno v prdeli. Není to žádná originální melodie, až příliš připomíná Werichovu klasiku Narodilo se štěně, ale i Werich uváděl, že ji zpívá „na lidovou notu“. Hospodský minesengr ji zpívá s prožitkem, který si skladba zaslouží, neboť sám hlavní slogan se dotýká každého z nás. Každý z nás se někdy ocitl ne sice ve stavu, ale určitě v náladě, kterou píseň popisuje.
„Už je všechno v prdeli,
Už je všechno v hajzlu,
moje milá vod včera, chachacha
dělá kurvu v pajzlu.“
ZDROJ: 23. 3. 2024, Josef Vlček, news.headliner.cz
https://news.headliner.cz/novinky/serial-divny-lidi-pepicek-cecil-frajer-az-na-pavlac-hospodskej-flakac

Kdo vlastní velké pivovary v Česku a které jsou stále v českých rukách?
Kdo vlastní největší pivovary v Česku? Kdo vlastní značky Pilsner Urquell, Gambrinus, Budvar, Staropramen či Svijany? Jaké měly příjmy a který český pivovar je největší?
České pivovarnictví má tradici přesahující stovky let a prošlo řadou turbulentních období včetně vyvlastnění komunisty, divoké privatizace v 90. letech, rušení pivovarů a koronavirové pandemie. V posledních letech se české pivo těší celosvětově rostoucí oblibě, což se projevuje růstem vývozu. Jak to v současnosti vypadá s českými pivovary a kdo je vlastní?
Plzeňský prazdroj je vlastněn japonským obrem
Pivovary Staropramen a vlastníci z Kanady a USA
Starobrno, Krušovice patří Heinekenu
Budějovický Budvar v rukou státu
Lobkowicz Group – piva čínského draka
Svijany a Primátor v českých rukou
Holba a Litovel řezaná Kofolou?
Bernard – řezaná Belgie a Česko
Plzeňský Prazdroj, Gambrinus, Radegast i Velkopopovický kozel – pivo s řízem vycházejícího slunce 
Plzeňský Prazdroj je akciovou společností s jediným akcionářem, japonskou společností Asahi, která patří mezi největší pivovarnické skupiny na světě a v roce 2022 její příjem činil téměř 22 miliard dolarů.
Prazdroj společnost Asahi zakoupila v roce 2016 od belgické společnosti Anheuser-Busch za 200 miliard korun. Plzeňský Prazdroj vlastní řadu značek piva, které se vaří ve třech pivovarech:
Pilsner Urquell, Gambrinus a Primus jsou vařeny v plzeňském pivovaru,
Radegast v pivovaru v Nošovicích,
Velkopopovický Kozel v pivovaru ve Velkých Popovicích.
Plzeňský Prazdroj je největším vývozcem piva v Česku. V roce 2022 exportoval téměř dva miliony hektolitrů piva.
Tržby v roce 2022 činily 19,61 mld. Kč, čistý obrat činil 24,22 mld. Kč, zisk po zdanění pak byl 5,92 mld. Kč. Finanční výsledky za rok 2023 by měly být známy začátkem července.
V Česku prodal Prazdroj v roce 2023 celkem 7,3 milionu hektolitrů piva, spolu se zahraničním prodejem pak bylo loni prodáno 12,4 milionu hektolitrů piva, v roce 2022 to bylo 11,1 milionu hektolitrů.
Pivovary Staropramen v kanadsko-amerických rukách
Společnost Pivovary Staropramen s. r. o. je vlastněna firmami z kanadsko-americké skupiny Molson Coors, která rovněž patří mezi významné globální pivovarnické společnosti s příjmem 11,7 miliardy dolarů v roce 2023.
Pod společnost Pivovary Staropramen spadají piva Staropramen, Braník, Vratislav a Velvet, která se vaří v pražském pivovaru na Smíchově, dále Ostravar, který se vaří v ostravském pivovaru. Loni společnost ukončila výrobu v pardubickém pivovaru, kde se vařilo pivo Pernštejn. Výroba piva Pernštejn byla přesunuta do ostravského pivovaru. Pardubický areál byl letos prodán investiční společnosti Conseq.
Pod Pivovary Staropramen s. r. o. spadá i slovenská pobočka Staropramenu a Zagrebačka Pivovara d.o.o., která má na chorvatském trhu přibližně 40% podíl (pivo Ožujsko).
V roce 2022 šlo z Pivovarů Staropramen na export přibližně 952 tisíc hl piva.
Čistý obrat společnosti Pivovary Staropramen činil v roce 2022 11,24 mld. Kč, Pivovary Staropramen v roce 2022 dosáhly ztráty po zdanění 2,48 mld. Kč.
Starobrno, Krušovice či Zlatopramen patří pod Heineken
Další z pivovarnických gigantů, belgický Heineken, vlastní společnost Heineken Česká republika, a.s. Heineken měl v roce 2023 celosvětově příjem ve výši 36,4 miliardy eur, čistý zisk pak činil 2,3 miliardy eur.
Heineken v Česku vlastní pivovar Starobrno v Brně, kde se vaří Starobrno a Hostan, dále Královský pivovar Krušovice ve středních Čechách a pivovar Velké Březno v severních Čechách, kde se vaří Zlatopramen, Březňák, Dačický či Louny.
Na Slovensku Heineken vlastní pivovar Hurbanovo, kde se vaří například Zlatý Bažant, Kelt či Corgoň.
Se slovenským Zlatým Bažantem se snaží Heineken proniknout více na český trh a po Česku se otevírají první Bažantovny, což je nový koncept franšíz.
Zisk Heineken Česká republika, a.s., byl v roce 2022 zhruba 222 milionů korun, čistý obrat pak 3,80 miliardy korun.
Budějovický Budvar – pivovar v rukou národa pivařů
Budějovický Budvar je národním podnikem, který vlastní Česká republika a je zřizovaný Ministerstvem zemědělství ČR.
Budějovický Budvar je celosvětově znám především kvůli značce Budweiser Budvar, který ovšem nemůže používat po celém světě (např. v USA, kde používá značku Czechvar). Od roku 2013 vyrábí i pivo Pardál.
Budějovický Budvar je druhý největší exportér piva v Česku právě kvůli vyhlášenému Budweiseru.
Celkový výstav piva v roce 2022 činil 1,79 milionu hektolitrů, vývoz činil 1,27 milionu hektolitrů (71,5 % produkce).
Budějovický Budvar měl v roce 2022 čistý obrat ve výši 3,2 miliardy korun, zisk po zdanění činil 200 milionů korun.
Manažerka komunikace a lokálního marketingu Budvaru Barbora Povišerová komentovala výsledku roku 2023 následovně: „V loňském roce činil náš výstav rekordních 1,865 mil. hl., meziročně to znamenalo o 4,29 % více. Tržby vzrostly dokonce o více než 11 %. Dařilo se na exportu, ale podobný pozitivní trend jsme zaznamenali také na tuzemském trhu.“
Lobkowicz Group – piva čínského draka 
Pod pivovary Lobkowicz Group patří piva Lobkowicz, Platan, Klášter, Rychtář, Černá Hora či Ježek.
Pivovary Lobkowicz Group vlastní společnost LAPASAN, jež spadá pod čínskou nadnárodní společnost CITIC. Do letošního roku byl předsedou představenstva Pivovarů Lobkowicz Jaroslav Tvrdík, jenž se chce více věnovat fotbalovému klubu SK Slavia Praha, který byl rovněž majetkem společnosti CITIC. Slavii ovšem na konci roku 2023 koupil český miliardář Pavel Tykač. CITIC se rovněž stáhl z letecké společnosti Smartwings.
Podobný osud málem potkal i pivovary Lobkowicz Group. Od roku 2020 se je snažila společnost CITIC prodat, protože hospodářské výsledky společnosti končily ve ztrátě. Tento trend se projevil i v minulých letech, kdy v roce 2021 společnost skončila ve ztrátě 104 milionů korun, v roce 2022 pak ztráta přesáhla 78 milionů korun. Obrat v roce 2021 dosáhl 884 mil. Kč, v roce 2022 pak 1 mld. Kč.
Pod pivovary Lobkowicz Group spadají:
pivovar Protivín, kde se vaří Platan a pivo Lobkowicz,
pivovar Hlinsko, kde se vaří Rychtář,
pivovar Černá Hora, kde se vaří Černá Hora a pivo Uherský Brod (Perun, Patriot),
pivovar Jihlava, kde se vaří Ježek.
Další pivovar ve Vysokém Chlumci, kde se původně vařilo pivo Lobkowicz, je od roku 2021 uzavřen. Již od roku 2020 se pivo Uherský Brod nevaří v pivovaru Uherský Brod, ale v pivovaru Černá Hora.
Svijany, Rohozec, Primátor v rukou rodiny Kučerů
Pivovary Svijany, Rohozec a Primátor spadají pod holding LIF Group. Největší podíl ve společnosti LIF Group mají skrze LIFPRO, a. s., Miroslav Kučera a jeho syn Tomáš Kučera.
Čistý obrat Pivovaru Rohozec v roce 2022 byl 111 milionů korun, zisk po zdanění 2 miliony korun.
Čistý obrat v roce 2022 Pivovaru Primátor činil 218 milionů korun, zisk po zdanění pak činil 18,7 milionu korun.
Čistý obrat v roce 2022 Pivovaru Svijany činil 1,03 miliardy korun, zisk po zdanění pak činil 104,7 milionu korun.
Celkem tedy měly pivovary v roce 2022 obrat 1,36 miliardy korun a zisk po zdanění činil 125 milionů korun.
Marketingový manažer společnosti Svijany, Michal Matys, loňský rok komentoval následovně: „Loňský výstav Pivovaru Svijany byl s celkem 658 914 hl meziročně zhruba o 1 % vyšší. Na export loni směřovalo celkem 94 204 hl piva, o 11 % více než v roce 2022. Hlavním exportním trhem zůstává Slovensko, ale velmi dynamicky v posledním období roste i vývoz na polský trh (loni o 13 %). Celkově byl rok 2023 z hospodářského hlediska dalším velmi složitým rokem, během nějž se pivovar musel vyrovnávat s mnoha nejrůznějšími negativními vlivy, v první řadě samozřejmě s inflačními tlaky.“
Když miluješ Holbu, Litovel či Zubr, není co řešit… Kofola
Značky piv Holba, Litovel a Zubr spadají pod společnost Pivovary CZ Group a od listopadu 2023 je většinovým vlastníkem společnost Kofola ČeskoSlovensko.
Dalšími spolupodílníky jsou investiční skupina RSJ (29 %) a ÚSOVSKO a. s. (20 %).
Kofola ČeskoSlovensko a.s. je česká akciová společnost, která je obchodována na pražské burze. Hlavním akcionářem Kofoly je společnost Aetos většinově vlastněná Janisem Samarasem, ředitelem Kofoly.
Pivovar Holba sídlí v Hanušovicích, Litovel v Litovli a pivo Zubr se vaří v pivovaru v Přerově.
Loni Pivovary CZ Group uvařily přes 826 tisíc hl piva, z čehož třetina šla na export. Čistý obrat Pivovarů CZ Group byl v roce 2022 1,3 miliardy korun, zisk pak činil 94 milionů korun.
Uvidíme, zda se synergie hanáckého piva a nealkoholických nápojů ostravské společnosti Kofola vyplatí. Dodejme, že tržby skupiny Kofola činily 1,24 miliardy korun a čistý zisk činil 209 milionů korun.
Rodinný pivovar Bernard z poloviny v rukou Belgičanů
Rodinný pivovar BERNARD a. s. je od roku 2001 vlastněn z 50 % belgickou pivovarnickou skupinou Duvel Moortgat, dalších 50 % patří napůl zakladateli pivovaru, řediteli Stanislavu Bernardovi (25 %) a vrchnímu sládkovi Josefu Vávrovi (25 %).
Pivovar Bernard sídlí v Humpolci, Stanislav Bernard s Josefem Vávrou koupili pivovar v privatizaci. 
V roce 2023 pivovar Bernard vystavil 410 tisíc hl piva, nejvíce v historii. V roce 2022 byl výstav pivovaru bezmála 398 tisíc hl piva.
Rodinný pivovar Bernard exportuje 20 % produkce do 25 zemí světa, nejvíce na Slovensko, do Švédska a do Bulharska.
Rodinný pivovar Bernard v roce 2022 dosáhl čistého obratu ve výší 982 milionů korun a zisku po zdanění 145 milionů korun.
ZDROJ: 27.03.2024, Michal Bureš, Finance.cz, Spotřebitel
https://www.finance.cz/549999-vlastnici-ceskych-pivovaru-kdo-vlastni-plzensky-prazdroj-staropramen-ci-budvar/?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu#dop_ab_variant=1257910&dop_source_zone_name=hpfeed.sznhp.box

„bez peněz do hospody nelez“ 
česká lidová moudrost

Nejlepší pivo světa? Naší „plzni“ uteklo místo v TOP žebříčku jenom o kousek!
Češi jsou národem pivařů. Ročně vypijeme více než 250 půllitrů tohoto zlatavého moku. Není se proto čemu divit, že české pivo považuje řada z nás za to vůbec nejlepší.
Turisté z celého světa to tak ale rozhodně nevidí. Dokazují to i aktuální výsledky prestižní ankety uveřejněné na webu TasteAtlas, která mapovala jednotlivé pivní styly napříč celým světem. Jak vypadají aktuální výsledky?
#1 Tripel (Belgie)
Belgický tripel opanuje přední příčky už několikátý měsíc po sobě. Není se čemu divit, jde totiž o výborně pitelný pivní styl s vysokým obsahem kysličníku uhličitého a komplexní chutí, který se vyznačuje vysokým obsahem alkoholu a výraznou ovocno-kořenitou vůní. V té můžete cítit podtóny hřebíčku nebo banánové aroma. Zajímavostí tohoto pivního stylu je, že vůbec první tripely byly vyráběny jako silná klášterní piva. 
#2 Lambik (Belgie)
Také druhé místo patří belgickému pivnímu stylu, kterému se říká lambik. Lambik se tradičně vaří nejen v Bruselu (pivovar Cantillon), ale taky v západně položeném regionu Pajottenlandv. Na rozdíl od většiny ostatních piv, která jsou kvašena speciálně vyšlechtěnými kvasinkami, je lambik kvašený spontánně. Vzhledem k „divokým“ kvasinkám tak nemusí každému sednout. Cizinci si tenhle pivní styl ale zamilovali, a lambik si proto vysloužil druhou příčku. 
#3 Dubbel (Belgie)
I třetí příčku obsadila Belgie. Dubbel je sladší, sladově bohatý, s ovocnými estery po tmavém ovoci. Lehké alkoholy se dominantně podepisují v chuti i vůni, která může nést známky karamelových až čokoládových tónů. Někteří znalci popisují dokonce ovocná a kořenitá aromata. Do původní receptury se ovšem žádné ovoce ani koření nepřidává. Pivo je to tmavé, s typickou mahagonovou barvou.
#4 Weissbier (Německo)
Čtvrtá příčka patří bavorskému pivnímu stylu weissbier, který se ovšem dnes již vaří i v Belgii, kde ho najdete pod označením witbier. Jde o svrchně kvašené pivo, které se vyznačuje pěnivým a zakaleným vzhledem. Ten je důsledkem velkého podílu pšenice a malého množství ječného sladu použitého při výrobě. Piva typu weissbier jsou kvašena speciálními kmeny kvasinek, které jim dodávají typické hřebíčkové, banánové, kouřové a občas i žvýkačkové aroma.
#5 Oud Bruin (Belgie)
Tento pivní styl, známý také jako Belgian Sour Brown Ale, představuje tmavé, červenohnědé kyselé belgické pivo, které osloví zejména milovníky netradičních „ejlů“. Během ochutnávky vás potěší střední až nižší říz, i méně výrazná plnost těla. Hořkost je v tomto případě upozaděna výraznou kyselostí, která je pro pivní styl Oud Bruin tolik typická. Opět nemusí sednout každému.
#6 Flanders Red Ale (Belgie)
Belgická piva prostě táhnou! I další příčka prestižního žebříčku totiž patří belgickému pivnímu stylu. Tentokrát jde o výrazný Flanders Red Ale, který dozrává po dobu 2 let v obrovských dubových sudech. Pivům vařených v tomto stylu opět nechybí výrazný kyselý nádech, který může některým znalcům lehce připomínat sušší víno. Ve vůni převažují ovocné tóny (typicky černé třešně, pomeranče a švestky), chuť je podobná s příměsí vanilky nebo čokolády.
#7 Baltic Porter (Finsko)
Své želízko v ohni má i zástupce severských států – Finsko. Tenhle pivní styl řadíme mezi regionální verze původního Imperial Stoutu. Baltic Porter je známý svým častým spodním kvašením, což dodává vůni piva estery švestky, rozinky, černého rybízu, melasy, čokolády a kávy. Hořkost tohoto piva je slabší, proto se často objevuje jako specialita mnoha polských pivovarů.
#8 Imperial Stout (Anglie)
Tenhle výrazný pivní styl poprvé uvařili v Londýně. Stále častěji je ovšem spojován s Ruskem, pobaltskými zeměmi a v poslední době i se Spojenými státy. Moderní imperial stouty se obvykle vyznačují tmavě červenou, případně tmavě hnědou barvou a typickou chutí praženého sladu, tmavého a sušeného ovoce, čokolády a kávy. 
#9 Witbier (Belgie)
„Bílé" belgické pivo „Wit“ pochází z oblasti Leuvenu a Hoegaardnu. Jeho historie sahá více než 400 let zpátky! Pivní styl, který v průběhu let málem zanikl, znovu v 50. letech minulého století oživil pivovar Hoegaarden. Jde o osvěžující, řízné, kalné, kořeněné, ovocné, šumivé a velmi světlé až slámové pivo, u kterého je často patrné výrazné mléčné zakalení.
Ve vůni a chuti můžete zaznamenat špetku koření a bylinek, především koriandru a kůry hořkého pomeranče, hřebíčku či badyánu, které se přidávají při výrobě. Specifikem witbieru je použití nesladované pšenice v množství okolo 50 %.
#10 Kriek Lambik (Belgie)
V tomhle případě jde o třešňový lambik, který jsme si popsali výše. Při dokvášení piv tohoto pivního stylu jsou použity černé třešně (někdy i v macerované variantě). Určitě by vás proto nemělo překvapit, že pivo stylu Kriek Lambik dostanete servírované s koktejlovou nebo čerstvou třešní. Zajímavostí je, že belgický pivovar Boom, který se na tento pivní styl specializuje, pro výrobu používá Žatecký poloraný červeňák a 40 kg třešní na 1 hektolitr!
#11 Irish Dry Stout (Irsko)
Velmi tmavé pivo syté barvy, často s praženými až kávovými tóny vás překvapí typickým suchým aroma s náznakem pražené kávy nebo sušených švestek. Tomu tradičnímu irskému zástupci nelze upřít silnou a zemitou hořkost, stejně jako drsný pocit v ústech, který je způsobený praženými slady. 
#12 Pilsner
Do první desítky se sice pivní styl Pilsner nedostal, 12. místo (z celkového počtu 72!) ale rozhodně není zklamáním. Vzhledem k místu vzniku piva se dá hovořit o ležáku českého typu. Pivní styl Pils, Bohemian Pilsner nebo zjednodušeně Pilsener totiž vznikl v Plzni v roce 1842 a v současné chvíli je nejsilnějším zástupcem kategorie spodně kvašených piv, které se vyrábí pouze dekokčním rmutováním. Pivu vévodí střední až vyšší plnost a světle jantarová barva, která by neměla být poupravována přílišným dobarvováním.
ZDROJ: Rubrika:To nejlepší, Aktivity:Poznání, Autor:Vendula Flassig Vrablová, www.cestovinky.cz
https://www.cestovinky.cz/clanek/nejlepsi-pivo-sveta-nasi-plzni-uteklo-misto-v-top-zebricku-jenom-o-kousek?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=hpfeed.sznhp.box

Pivo v 7:00 a pak do práce. Podle servírky běžná praxe
Praha má často nálepku večírkové destinace. Některé turisty láká alkohol, který je v mnoha případech levnější než v jiných evropských velkoměstech. Přesto se najdou podniky, kam nikdy nevkročí.
Mluvíme o hospodách, které se většinou nachází mimo centrum či na perifériích Prahy. Některé otevírají později odpoledne a zavírají v ranních hodinách.
Další to mají přesně naopak. Jsou otevřené od rána, ale dveře zavřou krátce po konci televizních zpráv. Těch je samozřejmě méně.
PrahaIN.cz hovořila se servírkou, jež v jednom z podobných podniků několik let pracuje. Na naše otázky neměla problém odpovědět, ale poprosila nás o zachování anonymity, a to včetně konkrétní lokality a otevírací doby podniku. „Nadřízeným by se to asi nelíbilo,“ pokrčila rameny.
„Dělám tady už dlouho. To je asi odpověď na dotaz, jestli jsem tady spokojená. Práce je v našem oboru dost, ale zatím nemám důvod měnit,“ začíná.
Prý bez konfliktů
Nás zajímalo hlavně složení zákazníků. Především takových, kteří sem chodí ráno, kdy většina Pražanů míří do práce. Anebo ještě spí.
„Během dne se ti lidé točí. Ale ráno si panáky neobjednávají, to se stává spíš výjimečně, až když jdou z práce,“ komentuje.
Podle ní je ráno trhákem pivo. „Chodí se ještě posilnit před prací,“ popisuje a dodává, že i přes předsudky ostatních se k ní chovají zákazníci slušně. „Známe se. Jsou to všechno fajn chlapi. Jinak bych tady nepracovala,“ říká.
S tím souvisí i další věc, kterou chválí. Nikdy v životě nezažila v hospodě konflikt. „Opravdu ne. Občas se někdo opije, tak je hlučnější, ale nikdy nebyla žádná rvačka,“ upřesňuje.
PrahaIN.cz v této souvislosti pátrala po dalších hospodách, které otevírají ráno. Žádná z nich oficiální vyjádření neposkytla.
Dalšími podniky podobného typu jsou nonstopy. Existuje třeba nonstop jídelna na Andělu, která se nazývá Marjánka, a kam se chystáme v rámci seriálu o pražských jídelnách.
Další místa s brzkou otvíračkou nabízí snídaně v hodně netradičním stylu: výpečky, svíčková. O tom jsme psali už minulý rok.
„Chodili sem hlavně řidiči, čekali už za tmy. Otvíral jsem v šest hodin ráno. Dělali jsme především gulášovku a sekanou. Sekaná byla dělaná na pánvi, snědli jí tak deset, patnáct šišek každý den. A alkohol? Ten si nikdy nikdo nedal,“ řekl nám jeden z podnikatelů, který podobnou dříve provozoval. Jejími štamgasty byli zejména řidiči MHD a ČSAD.
ZDROJ: 28. 03. 2024, 05:30, PrahaIN.cz, autor: Jiří Zemen
https://www.prahain.cz/jidlo/pivo-v-700-a-pak-do-prace-podle-servirky-bezna-praxe-17676.html?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=hpfeed.sznhp.context

SMAŽÁK ZA 50 KORUN? ANO, ALE TAK LUXUSNÍ, ŽE SE NA NĚJ O VÍKENDU V PŘÍBRAMI STÁLY FRONTY
Cena toho kulinářské pokladu se však mnohde šplhá ke dvěma stovkám za porci (samozřejmě i s nutnou oblohou – ale i tak se to mnohým lidem zdá opravdu hodně). A není divu. Vždyť doma byste si podobné pochutnání připravili za zlomek této ceny. I dnes se však můžete najíst za opravdu rozumné částky. Stačí jen vědět, kdy a kam se vydat.
Smažák za 50 Kč v Příbrami
Znát restauraci Na Vršíčku? Najdete ji jen pár metrů od příbramského hornického muzea. Podle jejich vlastních slov jde o hornickou hospůdku, která na Březových horách sídlí už od roku 1839. A už 16 let tu dodržují jednu opravdu krásnou tradici.
Během jednoho víkendu v roce tu nabízejí pořádnou porci smaženého sýra s hranolkami a tatarkou jen za 50 Kč. Například letos si na něm přišlo pochutnat více než 1 000 lidí. Během soboty tak kuchyni vydali krásných 713 porcí, v neděli pak už „jen“ 467.to je celkem 1 180 báječně lahodných a levných porcí tohoto oblíbeného jídla.
Tradice předávaná v rodině
A jak vlastně tento nápad vznikl? Současný majitel Jakub Hušek říká, že před 16 lety začal s touto tradicí jeho otec. Restaurace se tak snaží samozřejmě zviditelnit – a jak je vidět, rozhodně se jí to daří. O víkendu se tu totiž vystřídala jak řada stávajících zákazníků, tak samozřejmě i mnoho nových. Jinak samozřejmě tato akce výdělečná není (koneckonců, stačí se jen podívat na současné ceny). Ovšem příští rok ji tady chtějí zopakovat zase. Takže pokud byste se chtěli levně a dobře najíst, určitě sem zavítejte.
ZDROJ: JANA ŠRÁMČÍKOVÁ, 25. 03. 2024, www.svetcestovatele.cz
https://www.svetcestovatele.cz/smazak-za-50-korun-ano-ale-tak-luxusni-ze-se-na-nej-o-vikendu-v-pribrami-staly-fronty/?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=hpfeed.sznhp.context

Havlíček si zašel na „Fialovou drahotu“. Autoři piva se od něj distancovali
„Byla chyba takto pivo pojmenovat a nechat zneužít k propagaci politické strany. Nejsme dokonalí, udělali jsme hloupost,“ uvedli majitelé pivovaru na sociální síti.
„No, je to takový, hořko-kyselý. Není to špatný, na to, že je to Fialová drahota,“ říká místopředseda hnutí ANO Karel Havlíček nad půllitrem lehce zakaleného piva. Na videu, které před čtyřmi týdny zveřejnil na svém instagramu, si zašel se svým týmem do pražského Andělského minipivovaru, který měl zrovna na čepu svůj speciál pojmenovaný Fialová drahota, který na obrazovkách s nabídkou propagovali i figurkou fialového Mimoně.
Provozovatelé pivovaru se nyní od Havlíčkova videa distancovali a na sociální síti X napsali i krátkou omluvu s vysvětlením.
„Minulý týden jsme narazili nový švestkový speciál. Pivo vyrobené z drahých špičkových surovin. Smáli jsme se, že je to taková fialová drahota, přišlo nám vtipné to tak pojmenovat. Jak vidíte, nejsme žádní markeťáci. Chtěli jsme si spíš udělat srandu sami ze sebe. Jsme malý pivovar na Andělu, jsme dva kluci, co rádi vaří pivo,“ napsali ve své omluvě na sociální síti.
Popsali celou situaci i ze svého pohledu. Havlíček se prý večer objevil v plné restauraci, což bylo jediné, co v západu večerního shonu v podniku zaznamenali.
„Nezeptal se nás, jestli si může u nás natáčet videa, a s žádným takovým natáčením bychom ani nesouhlasili. Když se video objevilo na internetu, byl to pro nás stejný šok jako pro mnoho dalších lidí,“ uvedli provozovatelé pivovaru na sociální síti.
Seznam Zprávy oslovily s žádostí o reakci i místopředsedu ANO Havlíčka. Ten napsal, že na tom, že si na své sociální sítě natočil v pivovaru video, není nic špatného. „Oni propagovali skrze politiku svoje pivo, my jim to akorát zesílili. Dneska je zcela běžné, že lidé sdílí nabídky restaurací, je to veřejný prostor. Nic jsme nekritizovali, komerční účel nesledovali, jen jsme prezentovali jejich vtipný produkt,“ uvedl Havlíček.
Dodal, že pokud někdo nazve pivo Fialová drahota, není nejmenších pochyb, co bylo záměrem, zvlášť, když to propaguje společně s fialovým Mimoněm, „který je několik měsíců symbolem neschopnosti Petra Fialy“, uvedl.
Provozovatele naopak pochválil za to, že se jim vtip povedl. „Je to parodie, která se mi líbila. Český humor, který do české hospody patří,“ uvedl Havlíček, který je rovněž místopředsedou Poslanecké sněmovny.
Majitelům prý přeje, ať se jim daří, a vzkazuje jim, ať se nenechají nikým ovlivnit. „Nebo zastrašit, tím spíš, když mají pravdu,“ uvedl Havlíček.
Provozovatelé, kteří si na síti X sypali popel na hlavu, o sobě uvedli, že jsou hlupáci a berou odpovědnost na sebe. „Byla chyba takto pivo pojmenovat a nechat zneužít k propagaci politické strany. Nejsme dokonalí, udělali jsme hloupost a trošku naivně doufáme, že budete mít pochopení, že chybu může udělat každý,“ uvedli s dodatkem, že nejlepší bude, když se jejich pivo co nejrychleji dopije.
ZDROJ: Autor - MICHAELA RAMBOUSKOVÁ, 31.3. 2024, 11:10, www.seznamzpravy.cz
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-politika-havlicek-si-zasel-na-fialovou-drahotu-autori-piva-se-od-nej-distancovali-248872#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=zpravy.sznhp.box&source=hp&seq_no=1&utm_campaign=abtest245_nove_vyhledavaci_pole_varD&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz

Co na pivu stojí tolik? Marketing a ochota konzumentů platit nekřesťanské peníze
Dvanáctka na venkově za 55 Kč, v Praze dokonce za 70 Kč. Kdo za to může? Především samotný konzument, když je ochotný platit.
Ceny piva jsou vysoké. O tom se přesvědčil každý, kdo v poslední době vešel do restaurace, baru, pivnice nebo klasické hospody. Průměrná cena dvanáctky je na venkově 55 Kč, ve městě je to 70 Kč. Dát si za večer několik piv, to už solidně leze do peněz. A co je na takovém pivu vlastně tak drahé? Hlavně dvě věci. Tou první bývá skvěle zvládnutý marketing a tou druhou ochota konzumenta zaplatit tolik.
Marketing dělá divy
To první, co dělá cenu piva, je zcela určitě marketing. Když lidem od rána do večera valíte do hlavy, že vaše pivo je nejlepší, že vaše pivo skvěle chutná, že ho každý musí pít… Takový člověk prostě dříve nebo později podlehne. A dá si ho za každou cenu – doslova. Díky masivní reklamě to pivo zná a logicky si myslí, že jde o nějaký lepší produkt, který prostě musí stát tolik. Velké pivovary tak díky skvěle zvládnutému marketingu často šponují ceny. A dokud bude konzument ochotný platit, nemají důvod snižovat svou marži.
Kdo má vyšší náklady?
Běžný konzument pochopitelně ví, že pivo se musí uvařit, a to je spojeno s řadou nákladů. Ale kolik to vlastně bude? Na kolik vyjde jedno takové pivo? To pochopitelně záleží na technologii i surovinách, i na konkrétním pivovaru. Dneska už si ale můžete vyrobit pivo i doma. Stačí nějaká základní technologie, elektřina a suroviny. Pokud zůstaneme jen u všech potřebných surovin, nemusí být problém vyrobit si doma pivo, klasický dvanáctistupňový ležák, za cenu zhruba 10–15 Kč za půllitr. A to mluvíme o výrobě doba „na koleni“.
Velkopivovary, které slady nebudou kupovat po pár kilogramech, a chmely po malých sáčcích, své náklady jistě dokážou stlačit hluboko pod onu desetikorunovou částku za jeden půllitr piva. A tedy si dovolím zmínit ten úvod, kdy stojí dvanáctka na venkově 55 Kč, v Praze dokonce 70 Kč.
Také tu jsou ještě minipivovary. Jejich náklady na výrobu budou určitě nižší než u domovarníka, co vaří v kuchyni. Ale zároveň budou vyšší, než jsou v případě největších tuzemských velkopivovarů. To dává tušit, že by ležák od minipivovaru měl být logicky dražší než ležák od velkopivovaru. Ale ono to tak není.
Kolik stojí pivo?
Podívejme se na pár příkladů. Třeba takový 30litrový sud Pilsner Urquell vyjde na 2 050 Kč. To je 34 Kč za jedno pivo. Málo, nebo hodně? Porovnejme to s minipivovary. Třeba takový Hubertus se svou jedenáctkou stojí 1 194 Kč. Dvanáctka z Chotěboře vyjde na 1 398 Kč. Velikonoční ležák 11 z pivovaru Tambor vyjde na 1 412 Kč. Jedenáctka z pivovaru Nachmelená opice je za 1 540 Kč. A mohl bych pokračovat, ale asi už to není nutné.
Jak je možné, že ta Plzeň, která bude mít náklady na výrobu úplně jinde než minipivovar, může stát na třicetilitrovém sudu o stovky korun více? Však je to jednoduché, jak jsem psal výše. Je to skvělý marketing a ochota konzumentů platit. Tak na zdraví!
ZDROJ: Autor - (NE)SPOKOJENEC, 1.4. 2024, 13:14, medium.seznam.cz
https://medium.seznam.cz/clanek/ne-spokojenec-co-na-pivu-stoji-tolik-marketing-a-ochota-konzumentu-platit-nekrestanske-penize-53609?utm_campaign=&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=blogy.sznhp.box&dop_vert_ab=&dop_vert_id=&source=hp&seq_no=1

Dát dýško obsluze v restauraci? Ne, mně ho v práci také nikdo nedává
Dýška nejsou povinnost, ale slušnost. Vyjádření toho, že jsme byli s obsluhou spokojeni. Přesto jsou skupiny lidí, kteří ho nedávají z principu. Jim je také nikdo nedává.
Pozorná obsluha, která se neustále motá u stolu, zajišťuje hostům plné sklenice, doporučí jídlo i dezert, zeptá se na spokojenost. Prohodí s hosty několik milých slov, zavtipkuje a nabídne něco zajímavého. Tak by měla vypadat ideální večeře v restauraci s dobrou obsluhou. A taková obsluha si určitě zaslouží i nějaké uznání. Nejenom slovní, ale i finanční. Ano, mám na mysli nějaké to dýško.
Dobrovolný příspěvek
Dát dýško samozřejmě není povinnost. Spropitné, diškrece, tringelt je v našich končinách zcela dobrovolný příspěvek pro obsluhu, pokud jsme s ní byli spokojeni. Dát dýško nikdo nikoho nenutí a je na každém, jak k tomu přistupuje. Je však takovým nepsaným pravidlem dýško dát, pokud jsme byli spokojeni. A kolik? Další nepsané pravidlo mluví o deseti procentech. Ale opět záleží na každém. Někdo dá více, někdo méně, někdo nic. A nemusí to být jen proto, že by byl nespokojen. Jsou lidí, co dýška neuznávají.
Mně také nikdo nic nedá
Nejčastějším argument pro nedávání dýšek je to, že danému hostovi v jeho zaměstnání také nikdo nic nedá. Ano, v mnoha zaměstnáních to tak prostě je. Mnozí nepracují s lidmi, nepracují s penězi, nebo to není běžný standard v dané oblasti dávat dýško.
Zároveň ale existují oblasti, kde to také není takovým standardem jako v pohostinství a přesto něco navíc člověk dostane. Třeba řemeslníci, automechanici, kadeřníci a kadeřnice. Dýško lidé nechávají také v salonech krásy, ať už se jedná o kosmetiku, pedikúru nebo manikúru.
Tam, kde se o nás někdo stará
Vesměs se dýška dávají tam, kde se o nás někdo stará. Kde pro nás pracuje déle než pár minut. U stolu nás číšník obskakuje i několik hodin. V salonech krásy minimálně hodinu. V dílně může mít mechanik naše auto i celý den. Tak nějak požadujeme za slušnost, se mu odvděčit.
Jasně, že nedáme dýško prodavačce u kasy, se kterou se vidíme skrz plexisklo pár desítek vteřin. A kterou už dnes bez problémů nahradí samoobslužná pokladna. Také asi nedáme dýško výběrčímu na parkovišti za to, že nám vydá lístek. Nebo obsluze na kartáčové myčce za to, že zinkasuje peníze a zapne program. Tito lidé se o nás na rozdíl od číšníků, kadeřníků či kosmetiček opravdu nijak nestarají. A je vysoce pravděpodobné, že jejich práci už brzy nahradí roboti. Kterým dýško také dávat nebudeme.
Nemusíte
Ne, dýško opravdu dávat nemusíte. Nikdo vás k tomu nenutí. Ale je dobré vysvětlit, proč. Dýško dnes bere obsluha i jako jakousi zpětnou vazbu. A je dobré jí vysvětlit, že důvodem vašeho škudlení není nespokojenost, ale vaše principy. Že vám dýško také nikdo nedá, tak ho nebudete dávat jiným.
ZDROJ: Autor - (NE)SPOKOJENEC,  3. 4. 2024, 13:12, medium.seznam.cz
https://medium.seznam.cz/clanek/ne-spokojenec-dat-dysko-obsluze-v-restauraci-ne-me-ho-v-praci-take-nikdo-nedava-54905?utm_campaign=abtest251_radio_sluzby_varB&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=blogy.sznhp.box&dop_vert_ab=&dop_vert_id=&source=hp&seq_no=1

Pivovar Holba otevřel zrenovované muzeum
Modernizované Pivovarské muzeum v úterý představil hanušovický pivovar, který je součástí společnosti Pivovary CZ Group (PCZG) sdružující značky Holba, Litovel a Zubr. Nově nyní detailně mapuje vznik a vývoj hanušovického pivovaru i jeho hlavní pilíře, kam patří expozice legendární jedenáctky Šerák a tradičního jesenického pochodu pořádaného Holbou Pivovarská čtvrtka. Práce, které trvaly dva roky, přišly na čtyři miliony korun.
„Hlavním důvodem úprav byl rostoucí počet návštěvníků,“ řekl v úterý v Hanušovicích Novinkám Petr Hermély z PCZG s tím, že přestavba muzea byla spojena se třemi historickými výročími - 150 let pivovaru Holba, 40 let Šeráku a 50 let od prvního ročníku turistického pochodu Pivovarská čtvrtka.
„Zmapovali jsme detailně vznik a vývoj pivovaru od počátku až do dnešních dní včetně zásadních historických milníků. Vedle tradiční expozice přibyla historická sbírka bednářského nářadí, které veřejnost seznámí s krásným řemeslem, které pivovarnictví provází od jeho počátků,“ vysvětlila vedoucí muzea Blanka Strnadová.
Druhá obnovená expozice, jak dodala, se věnuje vlajkové lodi pivovaru, jedenáctce Šerák, a třetí veřejností oblíbené Pivovarské čtvrtce, která patří mezi nejnavštěvovanější turistické pochody v regionu. U těchto dvou témat se nám podařilo nasbírat a zkompletovat řadu historických materiálů,“ zdůraznila.
Pivovarem ročně projde přes osm tisíc lidí. „Cílem pro letošní rok je překonat deset tisíc návštěvníků,“ dodal Hermély.
ZDROJ: Autor - Petr Marek, 10. 4. 2024, 15:51, www.novinky.cz
https://www.novinky.cz/clanek/cestovani-pivovar-holba-otevrel-zrenovovane-muzeum-40467165#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=novinky.sznhp.box&source=hp&seq_no=6&utm_campaign=abtest244_hpdop_comments_varC&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz

Pivo značky Holba mají v oblibě i pánové Jaromír Švejdík alias Jaromír 99 a Jaroslav Rudiš (zleva). Holbu má rád i Alois Nebel, hrdina jejich společného díla.
FOTO: Alois Nebel Film

Britové „vypili“ letadlo do půl hodiny po startu
Britové jsou v evropských dovolenkových destinacích dobře známí svou divokostí. Renomé si ale získávají i u leteckých dopravců. Na nedávném letu turecké nízkonákladové společnosti se posádka potýkala s palčivým problémem nedostatku alkoholu. Žízniví Britové totiž vyplenili zásoby do půl hodiny po vzletu.
O nedostatku alkoholických nápojů na letu turecké nízkonákladové společnosti SunExpress informoval server Independent. Konkrétní destinace nebyly zveřejněny, aerolinky však v dané oblasti létají z Birminghamu, Bristolu, Edinburghu, Londýna, Lutonu, Manchesteru a Newcastlu.
Vykoupit zásoby alkoholu do půl hodiny po startu letadla je neobvyklé i vzhledem k faktu, že než se stroj dostane do letové hladiny, trvá to obvykle kolem 15 minut. Předtím, než je možné si bezpečně rozepnout pásy, k žádnému prodeji nedochází.
Vyjma skutečnosti, že alkohol vykoupili Britové, bylo doplňující informací, že se jednalo o zájezd golfistů. Britští cestující byli aerolinkami celkově popsáni jako „více utrácející a hédonističtější“ než pasažéři ostatních národností.
„Víno a pivo jsme vyprodali 25 minut po startu letadla, tohle se nám nestalo na žádném jiném trhu,“ uvedl Max Kownatzki za leteckou společnost.
Stop výtržnictví turistů
Co je pro aerolinky veselou anekdotou, to je ale pro mnohé obyvatele vyhledávaných přímořských destinací noční můrou. Proti řádění opilých Britů se čím dál častěji vymezují v různých částech Evropy.
Kupříkladu Amsterdam loni spustil kampaň, která měla za cíl odradit od návštěvy mladé Brity, kteří tam mířili jen za alkoholem, drogami a sexem. A zdá se, že slavila úspěch, došlo totiž k poklesu tohoto typu turistiky.
S neukázněnými turisty celkově vyrazili do boje i Španělé, kteří přišli se seznamem restrikcí a vysokých pokut za jejich porušení ve většině oblíbených letovisek.
ZDROJ: 22. 4. 2024, 11:34, Autor: Taťána Kynčlová, www.novinky.cz
https://www.novinky.cz/clanek/cestovani-britove-vypili-letadlo-do-pul-hodiny-po-startu-40468770#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=novinky.sznhp.box&source=hp&seq_no=6&utm_campaign=abtest245_nove_vyhledavaci_pole_varA&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz

Češi přestávají pít pivo. Spotřeba klesla na rekordní minimum
Průměrná spotřeba piva na obyvatele dosáhla loni historického minima. V porovnání s rokem 2022 se snížila ze 136 na 128 litrů za rok. Vyplývá to z dat Českého svazu pivovarů a sladoven.
Do spotřeby piva na člověka i podílu prodejů v hospodách a restauracích se podle svazu negativně promítla pokračující ekonomická nejistota a změny ve spotřebitelském chování zákazníků.
Podle dat Českého statistického úřadu byla loni spotřeba piva nejnižší v řadě srovnání od roku 1989. Tehdy byla 151 litrů na osobu, v 90. letech na chvíli vyskočila i nad 160 litrů.
Ještě v roce 2009 činila spotřeba na obyvatele 153 litrů piva, pak se skoro deset let držela nad 140 litry, až v roce 2021 klesla na 129 litrů.
„Spotřeba s hodnotou 128 litrů loni překonala i nejnižší průměrné hodnoty z doby covidových omezení,“ uvedl svaz pivovarů v tiskové zprávě.
Pivovary v České republice loni uvařily zhruba 20 milionů hektolitrů piva, což bylo meziročně o 2,7 procenta méně.
„Už čtvrtým rokem se hodnoty ročního výstavu piva pro domácí trh nacházejí pod úrovní roku 2010. Bohužel očekávané oživení prodejů v loňském roce přímo i nepřímo brzdila nepříznivá ekonomická situace. Tento trend má nadále negativní vliv také na hospody a restaurace, zejména na ty v menších městech a na vesnicích,“ uvedl ředitel svazu Tomáš Slunečko.
Příklon k nealko pivu
Podle něj se mění i návyky spotřebitelů, kteří se stále častěji přiklánějí k nealkoholickému pivu nebo míchaným nápojům na bázi piva.
Celkový výstav tohoto segmentu činil v loňském roce 1,42 milionu hektolitrů, což představuje meziroční nárůst o 9,3 procenta. V porovnání s rokem 2019 jde o více než třetinový nárůst.
Po dvouletém růstu došlo loni i k poklesu exportu českého piva do zahraničí. Vývoz piva meziročně klesl o 4,3 procenta na celkových 5,17 milionu hektolitrů, což přibližně odpovídá hodnotám z roku 2018. Nejvýznamnějšími exportními trhy zůstávají Slovensko, Německo a Polsko.
Nejčastěji ve skle
Češi nadále kupují nejčastěji pivo ve skleněných lahvích, které měly loni 40procentní podíl na celkovém výstavu. I v souvislosti s prodejem nealkoholického piva a beer mixů roste zájem o plechovky, na které připadá 20 procent celkového výstavu. Mírný pokles zaznamenaly v loňském roce sudy, jejichž podíl klesl pod jednu třetinu, což souvisí s pomalejším návratem spotřebitelů do hospod a restaurací. Pivo v PET lahvích si udržuje osmiprocentní podíl na celkovém výstavu.
ZDROJ: Tomáš Volf, ČTK, 7. 5. 2024, 11:57, www.novinky.cz
https://www.novinky.cz/clanek/ekonomika-cesi-prestavaji-pit-pivo-spotreba-klesla-na-rekordni-minimum-40470725#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=novinky.sznhp.box&source=hp&seq_no=2&utm_campaign=abtest241_shrnuti_llm_varC&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz

Můj obývák je moje hospoda. Češi pijí víc doma, chtějí ušetřit
Spotřeba piva v Česku spadla v loňském roce na historické minimum 128 litrů na osobu. Snížila se i konzumace v hospodách a vývoz do zahraničí.
Česko zůstává pivní velmocí, trend klesající spotřeby piva ale pokračuje. Podle údajů Českého svazu pivovarů a sladoven se loni v Česku vypilo celkem 15,2 milionu hektolitrů piva, o 300 tisíc hektolitrů méně než v roce 2022. Průměrná spotřeba klesla o 8 litrů na 128 litrů piva na obyvatele. To je stále nejvíc ze všech zemí světa.
„Jde o kombinaci faktorů, vedle růstu cen je to hlavně změna spotřebitelského chování. Mladá generace už tolik neholduje vysedávání po hospodách,“ shrnul příčiny poklesu pro SZ Byznys ředitel Českého svazu pivovarů a sladoven Tomáš Slunečko.
České pivovary loni uvařily celkem 20,05 milionu hektolitrů piva, což je podle svazu o  zhruba 2,5 procenta méně než v roce 2022. Od posledního pandemického roku 2019 přitom produkce v následujících dvou letech rostla. Zatím nejnižší výstav zaznamenaly pivovary v roce 2011, kdy se výstav propadl na 18,6 milionu hektolitrů.
„Již čtvrtým rokem se hodnoty ročního výstavu piva pro domácí trh nachází pod úrovní roku 2010. Bohužel očekávané oživení prodejů v loňském roce přímo i nepřímo brzdila nepříznivá ekonomická situace,“ říká Slunečko.
Nealka a ležáků vypijí Češi víc, zájem o desítku padá
Celkový pokles spotřeby piva se projevuje i na preferencích českých pivařů. Ti stále více preferují silnější a dražší ležáky na úkor výčepního piva, dříve známého jako desítka. Jeho podíl se loni meziročně snížil o 1,6 procentního bodu na 38,2 procenta, zatímco podíl jedenácti- a dvanáctistupňového piva mírně zvýšil o 1,2 procentního bodu na 57,3 procenta.
„Lidé hledají kvalitu, řemeslnost a autenticitu, zkrátka produkty s duší. Když se zvedá cenová hladina, lidé chtějí vyšší kvalitu,“ poznamenává Luboš Kastner z konzultační firmy BC21. „Celková spotřeba klesá, protože lidé už nechtějí chodit do hospod, které ztratily podstatu,“ dodává.
Naopak roste produkce nealkoholického piva a míchaných nápojů na bázi piva, tedy takzvaných beer mixů neboli radlerů. Výstav tohoto segmentu dosáhl v loňském roce úrovně 1,42 milionu hektolitrů, což představuje meziroční nárůst o 9,3 %. V porovnání s předcovidovým rokem 2019 se produkce tohoto typu pivních nápojů zvýšila o více než třetinu.
Zvyšuje se také spotřeba pivních speciálů z produkce minipivovarů. V tomto segmentu přitom roste obliba klasických řemeslných desítek. „Minipivovary spadají do kategorie speciálů. Nejsilnější je pořád ležák, ale v posledních letech velmi posiluje desítka,“ říká šéf Svazu minipivovarů Michal Voldřich.
Češi nepijí v hospodě, ale v obýváku
Zatímco počátkem 20. let se prodej čepovaného piva mírně zvýšil, loni se trend znovu otočil. V roce 2023 se tak prodávaného v hospodách a restauracích vypilo 30 procent z celkového množství piva, o jeden procentní bod méně než v roce 2022. „S výjimkou covidových let se jedná o nejnižší hodnotu v historii a dokládá to pokračující příklon spotřebitelů ke konzumaci piva v domácnostech. Přitom ještě před 15 lety se více než polovina českého piva vypila v hospodách a restauracích,“ popisuje Slunečko
„Česká pivní kultura se mění rychleji, než jak jsou na tyto změny schopni reagovat dodavatelé i provozovatelé hospod,“ tvrdí Kastner. „Atraktivní budou pivovary s kvalitní a širokou nabídkou a hospodští, kteří umí hostům nabídnout nadstandardní zážitek,“ dodává.
Po dvouletém růstu došlo loni také k poklesu exportu českého piva, který meziročně klesl o 4,3 procenta na 5,17 milionů hektolitrů, tedy na úroveň roku 2018. Nejvíce piva se vyvezlo na Slovensko, do Německa a do Polska. „Trendy, o kterých jsme mluvili, existují i v zahraničí. Podle toho, co mi říkají kolegové z dalších zemí, se spotřeba piva mění v celé Evropě,“ říká Slunečko.
Naopak do Česka se dováží jen málo piva ze zahraničí. Import se loni meziročně snížil o 21 procent a na celkové domácí spotřebě se podílel pouhými 2,9 procenta.
ZDROJ: JAN RICHTER, VČERA 7. 5. 2024, www.seznamzpravy.cz
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/ekonomika-firmy-piva-se-pije-nejmene-v-historii-cesi-si-radsi-daji-drazsi-lezak-nebo-nealko-251359#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=zpravy.sznhp.box&source=hp&seq_no=2&utm_campaign=&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz

Ztraceno v překladu (Lost in Translation)
Film USA / Japonsko, 2003
Režie + Scénář: Sofia Coppola
Hrají: Bill Murray, Scarlett Johansson
Jak se asi řekne japonsky „Stojí to za..."?
Moderní Tokio ve své supervelkoměstské anonymitě. Agresivní, pulzující, nevšímavé, fascinující, zábavné i odtažité... Cizí – alespoň pro dva Američany, kteří se tady náhodou ocitnou ve stejnou dobu – a ve stejném hotelu. Herec Bob má v Tokiu natáčet reklamu na whisky, o hodně mladší Charlotte doprovází manžela fotografa. Oba si tady připadají ztracení, nerozumějí jazyku, kultuře; oba mají spoustu času – a oba trpí nespavostí. Náhodné setkání, pár společných dní a pocit blízkosti pomáhají oběma překlenout osamění v neznámém prostředí – a možná oba dva získají i něco navíc...(Česká televize)
A ještě dvě relevantní "hospodské hlášky" z tohohle milého filmečku:

Bob a lehce rozčarovaná Šarlota si objednávají oběd v tokijském suši baru. Bob si (po prohýřené noci) uvědomí, že nemá chuť na servírované nealko:
"Dám si radši pivo, díky. Pivo."

Charlotte (Scarlett Johansson): "To byl strašnej oběd."
Bob (Bill Murray): "Hroznej! Aby si člověk v restauraci sám vařil."

Malá rada pro toho, kdo film ještě neviděl. Koukněte na to v noci, v klidu a se skleničkou něčeho dobrého po ruce. Budete mít hezké sny...

Konec hospod v Čechách. Jak jsme dohnali Západ
Bylo to možná nepředstavitelné, ale nakonec jsme to dokázali. Tradiční české hospody mizí. Tradiční česká sociální síť v posledních letech dostala jednu ránu za druhou. Generace štamgastů vymírá.
Už vloni o tom psala média, že tradiční české vesnické hospody mizí. Uběhl rok a tento „armagedon“ je stále patrnější.
Tak jako proběhl „konec vodníků v Čechách“ nebo „konec básníků v Čechách“, tak s nadsázkou můžeme konstatovat, že je tu „konec hospod v Čechách“. Samozřejmě i na Moravě a ve Slezsku…
Zatímco vodníci končili u nás někdy v 70. letech a básníci v 90. letech, ve 20. letech 21. století pomalu, ale jistě končí český a moravský fenomén.
Největší kontrast vždy byl vidět po otevření hranic u našich německých (zejména bavorských) a rakouských sousedů. Zatímco u nás v každé vesnici byla otevřena hospoda už od poledního času a večer to „žilo“, například v Rakousku hned za hranicemi bylo odpoledne „mrtvo“ a večer posedávalo v hostinci jen pár lidí.
Pivní a hospodská kultura patřila k české nátuře po staletí, jenže v posledních deseti letech upadá. A jak mizí tradiční generace štamgastů, ti mladí už mají jiné zájmy.
Hospoda jako sociální síť
Samozřejmě těch důvodů, proč tradiční vesnické hospody zavírají, je více. Jsou to covidové restrikce, ještě předtím zákaz kouření v interiéru hospody a samozřejmě i konec hracích automatů.
K tomu přidejme stále dražší pivo. Což mimochodem při letošním zdražení točeného piva je silný argument pro to, proč si koupit lahvové pivo a popíjet někde v garáži.
Jenže důvod konce hospod najdeme i jinde.
Hostinec prakticky fungoval jako sociální síť. Reálná. Lidé z vesnice či městské čtvrti se setkávali u piva a limonády, klábosili, diskutovali, nadávali, dohazovali si práci.
Když chalupář potřeboval najít kopáče, zedníka, instalatéra… stačilo zajít do vesnické hospody a poptat se. Tady se navazovaly i obchodní vztahy.
Hospoda byla na české a moravské vesnici místem, kde se setkávali lidé a popíjeli jak dělníci, zemědělci, ale i inženýři a učitelé. Stačí se podívat na nějaký film Bohumila Hrabala, který se snažil tuhle specifickou vlastnost umělecky zachytit.
Hospoda byla reálnou sociální sítí, kde nebylo nouzi o živou hudbu, nějaké ty vášnivé diskuse o fotbalu a hokeji, nadávky na politiku a poměry. Ale také místem, kde třeba mladík mohl zahlédnout mladou slečnu…
Tohle vše nahradil Facebook, Instagram a TikTok či další aplikace. Lidé přestali mít důvod se reálně setkávat.
Konec diskoték a nočních klubů?
Vesnické hospody to mají spočítané. Teď se k nim přidávají i diskotéky a noční kluby a bary. Ceny už jsou tak vysoké a neochota mladých po nocích „rajzovat“, že média už si všimla i ostravského fenoménu Stodolní. Tady už to nežije, tady už to pomalu končí.
I noční život „dojel“ na vysoké ceny a pandemickou dobu, kdy celá jedna mladá generace se odnaučila či ani nenaučila chodit ven za zábavou. Opět mladí se setkávají a navazují známosti, jenže někde doma buď sami či v bytě ve skupině.
Koupí si raději lahev alkoholu či energetických nápojů někde v obchodě, aby pak popíjejí v soukromí.
Konec kaváren?
A pokračuje to. Možná jste si všimli, že i tradiční kavárny, které v posledních letech vznikaly, výrazně zdražily. A že moc lidí už ani nechce posedávat v kavárně a popíjet kávu s dortíkem. Takový účet pro jednoho se klidně může vyšplhat na 200 a více korun.
Opět tato tradice pomalu mizí. Tuto funkci totiž přebírají kavárny typu „take away“ s kelímkem v ruce. Česká města jsou pomalu zaplňována mezinárodními kavárenskými řetězci, které na straně jedné cenu zvyšují a na straně druhé motivují si odnášet kávu mimo provozovnu.
Ano, jde o byznys. Je lepší prodávat kávu k odnesu co nevětšímu počtu lidí a udržovat vnitřek kavárny co nejprázdnější. Neboť kdo by si podnikatelsky přál, aby musel mít personál, co obsluhuje, a ještě myje nádobí. A na straně druhé zákazníka, co bude dvě hodiny sedět u jednoho kafe.
Konec restaurací?
S kavárnou je to jako s restaurací. Ceny jídel od roku 2022 výrazně šly nahoru a zdražování se nezastavilo ani letos na jaře. Naopak. Opět média informují, že zatímco ceny potravin klesají, restaurace zdražují.
Jak ale upozornil ekonom BHS Štěpán Křeček, nejde jen o to, aby se provozovatelé pohostinství na lidech přiživili.
„Restauratéři zažili těžké období. Začalo to už za covidu, kdy mnohé restaurace musely být zavřené. Pak se začal trh oživovat, řešili to rozvážkami, přežili, ale nyní zažívají další nárůst nákladů za výrobky a energie a také mzdových nákladů. Restauratéři růst cen obyčejně nepromítají hned, ale snaží se ceny upravovat postupně, aby si toho zákazník příliš nevšiml,“ vysvětlil Křeček.
Lidé nejsou, z pohostinství odešli
A tím se dostáváme k pracovníkům v pohostinství. Na straně jedné zavírají hospody, restaurace i kavárny, na straně druhé chybí lidé, kteří by v nich pracovali.
Tito lidé prostě odešli z oboru, ať se jedná o číšníky, servírky či kuchaře.
V západní Evropě je tohle doménou lidí pracující na částečné úvazky a minijoby. Zejména v Německu a Rakousku v pohostinství pracují zejména lidé ze zahraničí, z jiných zemí Evropské unie. Ale v posledních letech i lidé, kteří do Německa či Rakouska přišli jako migranti.
Fastfoody expandují
To, že trend se mění, můžeme ukázat na expanzi fastfoodových řetězců. Lidé budou pít a jíst stále, ale jen někde jinde.
Tyto fastfoodové řetězce - ať už jde o kuřata, hovězí, ale i kávu či pizzu - míří do stále menších měst, kde ještě před lety by vůbec nebyly. Navíc, když tam míří jeden, hned v závěsu tam spěchá druhý.
Ovšem všimněme si dalšího trendu. Tyto restaurace obvykle nejsou v centru města. Naopak tam, kde byly, raději to zavřou a přemístí se na okraj k nějakému obchodnímu centru. Důležitou součástí je totiž služba Drive in, tedy ani si nesednout do budovy, ale nechat si jídlo odnést do auta a třeba na parkovišti si ho sníst.
Zdá se, že v tomto směru jsme už západní Evropu dohnali…
ZDROJ: RADEK PEŠOUT, 11. 5. 2024, 8:52, medium.seznam.cz
https://medium.seznam.cz/clanek/radek-pesout-konec-hospod-v-cechach-jak-jsme-dohnali-zapad-62260?utm_campaign=&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=blogy.sznhp.box&dop_vert_ab=&dop_vert_id=&source=hp&seq_no=2

Pokání po 52 letech. Američan poslal mnichovské pivnici peníze za ukradený máz
Po více než půl století se hnulo špatné svědomí v Američanovi, který si v roce 1972 jako student během návštěvy věhlasné mnichovské pivnice Hofbräuhaus ukradl jako suvenýr jeden keramický máz. Nyní se k hříchu z mládí přiznal, když poslal restauraci omluvný dopis a do obálky přiložil padesátidolarovou bankovku (1155 Kč).
„Je mi líto, že jsem tehdy odešel z Hofbräuhausu s namodralým kamenným džbánkem s vaším logem ‚HB‘, aniž bych za něj zaplatil,“ napsal pan Gregory, 74letý důchodce z amerického státu Wyoming s tím, že jej má dodnes.
„Vím, že za to musím zaplatit. Myslím, že ta částka náklady pokryje,“ dodal pisatel k přiložené bankovce. „Prosím, promiňte mi mou netaktnost,“ uvedl na závěr Američan, který podle magazínu Focus psaní anonymně podepsal jako „pošetilý vysokoškolský student“. Zřejmě nedopatřením ale své jméno i adresu uvedl na obálce.
Podle mluvčího pivnice Tobiase Ranzingera šlo o jeden z posledních keramických mázů. Restaurace do nich čepovala právě jen do roku 1972, kdy se v Mnichově konala letní olympiáda.
„Pak jsme přešli na skleněné nádoby,“ upřesnil mluvčí, podle nějž dnes pivo do původních nádob dostávají už jen vybraní štamgasti. Navzdory historickému pozadí ale nejsou tyto pivní mázy vzácností. „Nemají dramatickou hodnotu, 50 dolarů by mělo stačit,“ ujistil Ranzinger.
Jeho podnik nyní pošle americkému kajícníkovi pozvánku k návštěvě Hofbräuhausu s poukázkou na konzumaci blíže neupřesněného množství piva. Připojí k tomu i následující vzkaz: „Přejeme ti ještě mnoho radosti s tvým mázem. Padesát dolarů, které jsi nám poslal, věnujeme na charitu.“
Deník Bild poznamenal, že turisté odnášejí pivní nádoby z Hofbräuhausu permanentně. „Ukrývají je do ruksaků nebo maskují pod bundami. Tyto jednolitrové nádoby jsou oblíbeným suvenýrem nejvíce u Amíků a Číňanů,“ napsal list.
ZDROJ: Jaroslav Zbožínek, 14. 5. 2024, 11:54, Mnichov, www.novinky.cz
https://www.novinky.cz/clanek/koktejl-pokani-po-52-letech-american-poslal-mnichovske-pivnici-penize-za-ukradeny-maz-40471440#source=hp&seq_no=2&dop_ab_variant=1291711&dop_source_zone_name=novinky.sznhp.box&utm_campaign=abtest244_hpdop_comments_varCC&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz

Pivo je za 60 korun už i v menších městech, hospody zavírají
Průměrná cena čepované dvanáctky byla v dubnu v tuzemských restauracích 58,90 koruny, tedy o 5,60 Kč víc než před rokem. Vyplývá z dat provozovatele pokladních systémů Dotykačka. V Praze průměrná cena prolomila 70 korun. Celková spotřeba piva byla loni v Česku rekordně slabá, letos mohou pomoci sportovní události. Venkovské hospody ale mnohde ani mistrovství v hokeji či fotbale nezachrání.
V krajských městech vyjde půllitr piva v průměru na 60 korun. V malých městech byla průměrná cena točené dvanáctky 55,70 koruny, před rokem to bylo 50,40 Kč.
„Zajímavé je, že v Ostravě byly průměrné ceny nižší než v malých městech. Jedno čepované tam vychází na 54,70 Kč,“ řekl Novinkám a Právu ředitel Dotykačky Petr Menclík.
Zatímco některé restaurace zvedly ceny v souvislosti s mistrovstvím světa v hokeji, v ostravské restauraci Radegastovna na Masarykově náměstí se nic nezměnilo. „Radegast dvanáctku čepujeme za 49 korun,“ řekla jedna ze zaměstnankyň.
V centru Prahy stojí pivo obvykle už přes sto korun. V jiných částech metropole je ale situace příznivější. „Držíme cenu na 62 korunách, naposledy jsme zdražovali loni myslím o čtyři koruny,“ řekl Novinkám a Právu číšník v restauraci Sokolovna v Praze na Vinohradech.
„V květnu v návaznosti na počasí a otevření zahrádek očekávám, že to bude první měsíc, kdy gastro nominálně poroste v rozmezí o pět až deset procent. Mistrovství světa v hokeji je určitě jedním z faktorů, který výrazně pomůže, zejména hospodám, které trpěly nejvíce,“ řekl Novinkám a Právu restauratér Luboš Kastner, spolumajitel gastronomické skupiny Hospodska.
Výraznější zdražení piva mimo Prahu a Ostravu nečeká. Za loňským poklesem spotřeby na historické minimum 128 litrů na hlavu podle něj stojí hlavně růst cen piva. A ten mohl být pro řadu restauratérů neúnosný.
V březnu s hospodou skončil
Potvrzuje to například Jiří Březina, který několik let provozoval restauraci U Břízků v karlovarské městské části Rybáře. „V březnu jsem skončil, a to hlavně z finančních důvodů,“ uvedl pro Novinky a Právo.
„Ceny piva rostly pořád nahoru a stejně tak to bylo s energiemi,“ vysvětloval. „Měl jsem toho za ty roky dost. Hostů bylo stále méně, táhlo se to už od covidu. Lidé se naučili pít doma, protože lahvové pivo je pro ně levnější,“ poznamenal.
A jak vidí budoucnost tohoto odvětví? „Zůstane jen pár hospod a samozřejmě fastfoody. Když tady kolem jednoho jezdím, tak tam mají pořád plno,“ uvedl.
Také podle Kastnera nastává konec romantické vesnické hospodské kultury a setkávání se v hospodě na návsi. „Častější bude pípa a sud na zahradě, v hasičárně nebo na fotbalovém hřišti,“ odhadl.
„Hospody musí mít klienty. Ceny šly nahoru, obce se vylidňují, nemáme tu hospody Na Mýtince,“ řekla Novinkám výkonná ředitelka Svazu měst a obcí ČR Radka Vladyková s narážkou na cimrmanovskou hru.
Upozornila, že některé z nejmenších obcí se snaží podporovat místní hospodu třeba sníženým nájemným nebo tím, že ji mají ve svých budovách, aby mohla otevřít alespoň v pátek a sobotu.
Končí ale i některé tradiční pivnice v Praze. Například místo hospody U Bergnerů na pražských Vinohradech teď funguje asijská restaurace Rice.
ZDROJ: Tomáš Volf, Rudolf Voleman, Aleš Honus,  19. 5. 2024, 5:20, www.novinky.cz
https://www.novinky.cz/clanek/ekonomika-pivo-je-za-60-korun-uz-i-v-mensich-mestech-hospody-zaviraji-40471691#utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu

Češi jsou Mistři světa v ledním hokeji. Česká republika - Praha + Ostrava, 2024
Jako asistent trenéra jste slavil titul už v roce 2005 ve Vídni. Budou teď podobné oslavy?
Tehdy jsem byl mladý, podle toho to taky vypadalo. Teď už jsem na tahání s hráči starý. Pivo mám celkem rád, asi si dám víc než jedno, ale pokusím se to udržet ve střídmější rovině.
Řekl trenér novopečených mistrů světa v hokeji Radim Rulík
Praha, květen 2024
ZDROJ: Matěj Vybíral,  27. 5. 2024, 2:19, AKTUALIZOVÁNO  3:59, www.sport.cz
https://www.sport.cz/clanek/hokej-ms-ja-a-trener-mistru-sveta-to-by-me-v-zivote-nenapadlo-zaril-zkropeny-rulik-5029125#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=sport.sznhp.box&source=hp&seq_no=2&utm_campaign=&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz