Pivo v Akci a René Costache

Umí vyrobit desítku, kterou Češi chtějí. Malé pivovary jdou proti trendu
Minipivovary čelí poklesu spotřeby piva lépe než velcí producenti. Jejich počet neklesá a stabilizoval se i celkový výstav piva.
V loňském roce uvařily minipivovary téměř 417 tisíc hektolitrů piva, jen asi dvě procenta celkové české produkce. Na rozdíl od velkých pivovarů však výstav těch řemeslných neklesá. „V porovnání s rokem 2022 jsme tam na tom podobně, možná o trochu lépe,“ říká prezident Českomoravského svazu minipivovarů Michal Voldřich.
Svaz má podle něj za loňský rok od Generálního ředitelství cel poprvé přesné údaje, které se týkají jen minipivovarů. „Srovnání tak není úplně relevantní, ale můžu říct, že výstav se podle všeho mírně zvýšil,“ vysvětluje Voldřich.
Celková produkce piva v Česku přitom loni klesla přibližně o 2,5 procenta na 20,5 milionu hektolitrů. Minipivovarů však neubývá, ke konci loňského roku jich celní správa napočítala 508, o jeden více než v předchozím roce.
Neubývá ani členů samotného svazu minipivovarů, kterých je v současnosti 184. Tento stav však ovlivnila nedávná změna stanov, podle nichž mohou být řádnými členy i pivovary s výstavem do 30 tisíc hektolitrů ročně. Až do letošního roku byl podmínkou členství maximální výstav 10 tisíc hektolitrů.
Slabší piva rostou
Z údajů Generálního ředitelství cel vyplývá i další zajímavá skutečnost. Minipivovarům roste výstav slabších piv, zejména jedenáctky a desítky. „Jednoznačným trendem je růst nízkostupňových piv, zatímco ta vícestupňová začínají klesat,“ říká Voldřich.
Zatímco v roce 2005 uvařily české řemeslné pivovary zhruba 1,3 tisíce hektolitrů desetistupňového piva, o pět let později už to bylo kolem sedmi tisíc. V roce 2015 stoupl výstav desítky na 30 tisíc hektolitrů, v roce 2020 na zhruba 38 tisíc a loni už na 40 tisíc hektolitrů.
Přitom celková data ukazují, že zájem o desítku, tedy výčepní pivo, spíš klesá na úkor silnějších ležáků.
V absolutních číslech výrazně vede stejně jako u velkých pivovarů jedenáctistupňové pivo. Toho se loni v minipivovarech uvařilo 140 tisíc hektolitrů. Dvanáctistupňového ležáku české minipivovary v roce 2023 vyprodukovaly 90 tisíc hektolitrů, o 10 tisíc hektolitrů méně než v roce 2020.
„Piva z minipivovarů dlouho spadala do jednotné kategorie speciálů. Teprve detailnější pohled ukazuje, že skutečně roste obliba slabších piv. Řada minipivovarů funguje v turistických regionech, kde je po takových pivech velká poptávka,“ popisuje Voldřich.
Na rostoucí oblibu řemeslných desítek a jedenáctek má vliv i cena, která ale u produkce minipivovarů nebývá o tolik nižší jako u piv z průmyslových pivovarů. „Zatímco u velkých pivovarů je desítka takový economy brand, u nás je to speciál,“ říká.
Jednotnou daň z alkoholu nechceme
Odmítavě se zástupci minipivovarů staví k návrhům na zavedení jednotné daně z alkoholu, která by změnila systém zdanění piva. Zatímco nyní se daní podle stupňovitosti, jednotná daň by se aplikovala podle obsahu alkoholu.
Podle Voldřicha by to vedlo k omezení pestrosti nabídky. „Mělo by to negativní dopad na receptury, protože by se všichni snažili zůstat v nižší kategorii,“ tvrdí šéf svazu.
Pivovarníkům se nelíbí ani návrh poradního orgánu české vlády NERV na sjednocení spotřební daně z piva bez ohledu na velikost pivovaru. Dnes platí minipivovary s výstavem do 10 tisíc hektolitrů ročně poloviční sazbu daně.
Do rozpočtu by taková změna podle Voldřicha přinesla zhruba 75 milionů korun. „To je vzhledem k celkové výši státního rozpočtu směšná částka, ale minipivovary by výrazně poškodila,“ říká.
Možná přijde i prezident
Příští měsíc čeká minipivovary jeden z vrcholů sezony. Na Pražském hradě proběhne 12. ročník festivalu minipivovarů za účasti 50 podniků z Česka a tří zahraničních pivovarů, v nichž působí čeští sládci.
Organizátoři doufají, že mezi ně stejně jako loni zavítá i prezident Petr Pavel. „Festival se koná o volebním víkendu, ale snad by na čtvrt hodiny mohl dorazit,“ říká ředitel festivalu Jan Šuráň.
Pavel je teprve druhým prezidentem, který na festival dorazil. „Na první ročník přišel Václav Klaus. Miloš Zeman se o pivu z malých pivovarů nevyjadřoval pěkně, toho jsme ani nezvali, a Pavel přišel hned první rok, kdy byl v úřadě,“ dodává Šuráň.
ZDROJ: JAN RICHTER, 29. 5. 2024, 17:15, www.seznamzpravy.cz
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/ekonomika-firmy-umi-vyrobit-desitku-kterou-cesi-chteji-male-pivovary-jdou-proti-trendu-252823#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=zpravy.sznhp.box&source=hp&seq_no=1&utm_campaign=abtest255_trending_llm_varAA&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz

Z piva v hospodě začíná být luxus, za pět let zdražilo o polovinu
Na podzim 2019 se půllitr točeného plzeňského piva prodával v restauraci U Nádraží v Kamenici nad Lipou za 39 korun, jedenáctka Kozel stála 30 Kč. Teď tam lidé za Plzeň platí 56 a za Kozla 44 korun. A stejné to je po celé republice. Například v Praze v Bad Flash Baru v Krymské ulici stála v roce 2019 dvanáctka Prostě ležák 45 korun, teď už 69 Kč.
Podle dat provozovatele pokladních systémů Dotykačka podražilo točené pivo v Česku bez ohledu na stupňovitost z průměrných 36 korun v roce 2019 na letošních 53 Kč. Lidé tak oproti předcovidové době platí v restauracích a hospodách téměř o polovinu víc.
A když se podíváme na oblíbená dvanáctistupňová piva, tak ta jsou ještě dražší.
„Průměrná cena čepovaného půllitru byla v dubnu v gastro podnicích 58,90 koruny. Dvanáctka tedy stála o 5,60 koruny víc než před rokem,“ řekl Novinkám ředitel Dotykačky Petr Menclík. Ceny tak jen za loňský rok poskočily nahoru o desetinu.
Nejdráž je v hlavním městě, kde v dubnu stála orosená dvanáctka v průměru 70 korun, o šest korun více než loni. K tomu v květnu cena podle Luboše Kastnera z Českého gastronomického institutu poskočila o další korunu.
„Cenou piva v Praze a Ostravě zahýbalo mistrovství světa v hokeji. Ke zvýšení o korunu dříve docházelo z roku na rok, ne z měsíce na měsíc,“ poznamenal.
V malých městech se podle Menclíka prodává dvanáctka v průměru za 55,70 Kč, a je tak o čtvrtinu levnější než v Praze. V dalších krajských městech bez Prahy a Ostravy stála v dubnu průměrných 60 Kč.
Kastner upozornil, že ceny mohou dále růst, protože všechny hospody do nich ještě plně nepromítly lednový přesun piva ze snížené desetiprocentní do základní 21procentní daně z přidané hodnoty.
„U piva se vliv daně dostává do cen postupně. V samotném lednu vyšší DPH plně propsalo pouze dvacet procent provozovatelů,“ podotkl.
Vyšší daně, energie, mzdy
Za zdražováním v hospodách stojí podle Kastnera více faktorů.
„V našem oboru jsme z hlediska nákladovosti z více než třiceti procent závislí na lidské práci. Tím, jak se zvedly lidem náklady, mzdy pořád rostou, protože zaměstnance potřebujeme. V našem oboru je inflace osmiprocentní, a ne 2,9 procenta, jak to má teď Česko jako celek,“ vylíčil.
Dodal, že mnoho hospod také stále platí vysoké ceny za energie. „A vesměs všichni majitelé budov uplatnili inflační doložku, přičemž nájmy na základě inflace z loňska vzrostly skoro o jedenáct procent,“ upozornil.
Suroviny už tolik nezdraží, ale ty tvoří jen asi pětinu nákladů.
Zlevnění už nečekejte
Restaurace přitom podle Kastnera mají na pivu druhou nejnižší marži, hned po poledním obědovém menu. Postěžoval si, že ačkoliv enormně klesla cena sladu, pivovary své produkty nezlevňují.
Podle Romana Trzaskalika, obchodního ředitele Plzeňského Prazdroje, ale vyšel největší domácí výrobce piv hospodám vstříc, protože při posledním zvyšování cen loni v říjnu o tolik nezdražil.
„S ohledem na složitou situaci v gastronomii jsme ke změnám přistoupili tak, že u lahvových a plechovkových piv cena vzrostla v průměru o korunu a padesát haléřů na půllitr, zatímco u sudových a tankových piv pouze o korunu,“ řekl Novinkám.
V průměru šlo podle něj o nárůst o 5,7 procenta, přičemž míra inflace klesla pod dvouciferné hodnoty po mnoha měsících teprve v polovině loňska.
„V roce 2022 i v první polovině minulého roku jsme čelili výrazným inflačním tlakům a růst cen vstupů zasáhl prakticky do všech fází našeho výrobního procesu. Nejmarkantnější to bylo v oblasti obalů, například u cen lahví a sklenic nebo hliníkových plechovek,“ vysvětlil Trzaskalik.
Zdražovaly podle něj také vstupy související přímo s pohostinstvím, například výčepní technologie, sklenice a další vybavení, které pivovar hospodám poskytuje na vlastní náklady.
„A v roce 2022 rostly i ceny energií. Přesto bylo zvýšení našich cen nižší než inflace,“ uzavřel ředitel.
Vysoké ceny energií zmínil jako důležitý faktor zdražování piva i výkonný ředitel Českého svazu pivovarů a sladoven Tomáš Slunečko.
„Pivovarnictví a s ním související obory jsou velmi energeticky náročné. A jejich fungování není nárazové – výroba piva nějakou dobu trvá,“ sdělil.
Agrární analytik Petr Havel soudí, že hlavní vlna zdražování piva alespoň na straně výrobců už proběhla.
„Letošní zdražování je alespoň do podzimu u konce. Růst cen pak bude vycházet z toho, jak dopadne úroda sladovnického ječmene. Zatím se v Česku počasí vyvíjí docela dobře a úroda by nemusela být špatná,“ prohlásil.
Podle Kastnera je nicméně jisté, že pivo už nezlevní. „Teď začne letní sezona a cena určitě neklesne,“ prohlásil.

ZDROJ: Martin Procházka, 7. 6. 2024, 8:00, www.novinky.cz
https://www.novinky.cz/clanek/ekonomika-z-piva-v-hospode-je-luxus-za-pet-let-zdrazilo-o-polovinu-40475124#source=hp&seq_no=4&dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=novinky.sznhp.box&utm_campaign=&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz

Piva se v Česku loni vypilo nejméně od roku 1963
Dvě stě padesát šest piv. Tolik se jich loni vypilo v Česku v průměru na hlavu, tedy včetně kojenců. Bylo to opět nejvíce na světě, ale zároveň se podle statistiků jednalo o nejnižší spotřebu od roku 1963. A pro pivovary bude ještě hůř. Odborníci očekávají, že pokles bude pokračovat. Na rekordní hodnotu 163,5 litru, tedy 327 piv z roku 2005, se podle nich spotřeba už nikdy nevrátí.
„Dlouhodobý trend poklesu prodeje piva pokračoval i loni. Trend je jasný a spotřeba klesá,“ řekl Novinkám výkonný ředitel Českého svazu pivovarů a sladoven Tomáš Slunečko.
Klíčovým důvodem je podle něj zhoršující se ekonomická situace rodin, která konzumaci moc nenahrává. Současně se zvyšují ceny především čepovaného piva. A tak lidé pijí doma, protože pivo z obchodu je levnější.
„Podíl piva prodaného v hospodách a restauracích klesl na třicet procent, což je s výjimkou covidových let nejhorší hodnota v historii. Spotřebitelé se přiklánějí ke spotřebě piva v domácnostech, zahradách nebo garážích,“ potvrdil Slunečko.
Ještě před patnácti lety se přitom více než polovina českého piva vypila v hospodách a restauracích.
Klesl i celkový výstav pivovarů, když se loni jen těsně udržel nad hodnotou dvacet milionů hektolitrů. To znamená meziroční pokles o 2,7 procenta. Z toho 15,2 milionu hektolitrů se spotřebovalo v Česku, zbytek připadal na export do zahraničí.
V porovnání s předpandemickým rokem 2019 vypili Češi o 1,35 milionu hektolitrů českého piva méně. To je snížení spotřeby o 270 milionů piv, neboli 27 piv na osobu ročně.
Mladí zlatavému moku tolik neholdují
Podle Luboše Kastnera z Českého gastronomického institutu má na poklesu spotřeby podíl i změna chování lidí
„Mladá generace přestala pít, dvouciferným tempem klesá prodej tvrdého alkoholu. Spotřeba piva se na úrovně z minulých let stoprocentně nevrátí,“ řekl Novinkám.
Pro mladé už není pivo takový tahák ani podle jednatele pivovaru Clock Jiřího Andršta.
„Mají mnohem širší nabídku a spousta z nich ani alkohol nevyhledává a raději si koupí nějaký nealko mix. Spotřeba piva bude klesat a bude se přiklánět k méněstupňovým pivům,“ prohlásil.
Životní styl se mění i podle Slunečka. „Statistiky potvrzují, že mladí tolik pivo nekonzumují. Nefunguje to jako dřív, kdy potkávání probíhalo v hospodách. Nyní více využívají sociální sítě. Mají raději jiné druhy nápojů včetně těch energetických,“ podotkl.
Podobný trend, tedy klesající spotřeba, vyšší ceny piva a jiný životní styl je podle Slunečka patrný i v okolních zemích.
Kastner očekává, že trh v Česku začne velmi rychle kopírovat strukturu, kterou má ten německý.
„Hospod bude podstatně méně a rozdělí se na dvě kategorie: jedna bude cílit na zákaznický zážitek a druhá na cenu. A prostor mezi tím budou vyplňovat koncepty jako v Německu, kde je velký rozvoj kebabů a vůbec se enormně daří fastfoodu,“ řekl.
Český svaz pivovarů a sladoven chce s propadem spotřeby bojovat i snahou zapsat českou pivní kulturu na seznam nehmotného kulturního dědictví.
„Zajímá to zahraniční turisty, chtějí vidět památky, ochutnat pivo a párovat ho s úplně jinými pokrmy než v zahraničí,“ dodal Slunečko.
ZDROJ: Martin Procházka, 16. 6. 2024, 8:00, www.novinky.cz
https://www.novinky.cz/clanek/ekonomika-piva-se-v-cesku-loni-vypilo-nejmene-od-roku-1963-40476408#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=novinky.sznhp.box&source=hp&seq_no=7&utm_campaign=abtest255_trending_llm_varCC&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz

"Barman je aristokrat pracující třídy. Může si dovolit cokoli, když je bystrý."
Koktejl (Cocktail)
Romantický / Drama / Komedie
USA, 1988, 104 min
Režie: Roger Donaldson
Scénář: Heywood Gould
Kamera: Dean Semler
Hudba: J. Peter Robinson
Hrají: Tom Cruise, Bryan Brown, Elisabeth Shue 

⇒

"Není lepší cesta k úspěchu, než za metrem mahagonu."
Koktejl (Cocktail)
Romantický / Drama / Komedie
USA, 1988, 104 min
Režie: Roger Donaldson
Scénář: Heywood Gould
Kamera: Dean Semler
Hudba: J. Peter Robinson
Hrají: Tom Cruise, Bryan Brown, Elisabeth Shue 

⇒

"Do vzdálenosti jedný míle od tohohle baru je největší koncentrace bohatství na světě."
Koktejl (Cocktail)
Romantický / Drama / Komedie
USA, 1988, 104 min
Režie: Roger Donaldson
Scénář: Heywood Gould
Kamera: Dean Semler
Hudba: J. Peter Robinson
Hrají: Tom Cruise, Bryan Brown, Elisabeth Shue 

⇒

"Můžeš stát tady v baru a příjde štěstí."
Koktejl (Cocktail)
Romantický / Drama / Komedie
USA, 1988, 104 min
Režie: Roger Donaldson
Scénář: Heywood Gould
Kamera: Dean Semler
Hudba: J. Peter Robinson
Hrají: Tom Cruise, Bryan Brown, Elisabeth Shue 

Elisabeth Shue a Tom Cruise ve filmu Koktejl

Půl litru piva je moc. Obchody staví regály s třetinkami
Část zákazníků volá po nabídce malých piv ve skle. Reagují na to pivovary i obchodníci, kteří třetinky nabízejí v samostatných sekcích.
Piva s obsahem 0,33 litru ve skle byla výsadou především lokálních značek určených na export a také zahraničních značek v tuzemské distribuci velkých pivovarů. To se mění. Pro část mladých Čechů je půl litru moku příliš.
Trend potvrzují největší tuzemské pivovary a také obchodní řetězce. Podle nich mírně roste zájem o malá lahvová piva ve skle. Nenabral sice masových rozměrů, přesto ukazuje na zajímavou a postupnou změnu spotřebitelského chování především u mladších zákazníků.
Do skleněných třetinek se už stáčí prémiový ležák Pilsner Urquell, Radegast Ryze hořká 12° a nový ležák Proud z Plzeňského Prazdroje. Pivní dvojka Pivovary Staropramen nabízí v třetinkách Staropramen ležák a nealko pivo a čtvrtý největší pivovar Budějovický Budvar pustil do distribuce třetinkový ležák Budweiser Budvar a ležák Budvar 33. Impulz přišel od obchodních řetězců, které v některých případech malým pivům vyhradily speciální prostor.
Tesco zavedlo zvláštní regály pro třetinky ve svých menších prodejnách a v těch větších mají rovnou samostatné moduly.
„Mění se preference zákazníků, stále více zákazníků chce menší alternativy piv a také chtějí zkoušet nové příchutě. Nové kategorie zákazníků pomáhají přilákat novinky jako Proud od Plzeňského Prazdroje, který je méně hořký,“ popsala mluvčí společnosti Tesco Iva Pavlousková.
Nabídku lokálních značek u obchodníků často doplňují zahraniční značky velkých pivovarských skupin, jako je Stella Artois, Guinness, Hoegaarden, Corona, Desperados, Blue Moon, Peroni nebo Heineken.
Také Billa dává menším balením zvláštní prostor a vytvořila pro ně na prodejnách menší, třetinkovou sekci. „V současné chvíli můžeme mluvit spíše o pozvolném růstu zájmu o pivní třetinky. Věříme ovšem, že velikost balení 0,33 litru je atraktivní pro zákazníky, kteří pivo nakupují příležitostně a současné velikosti balení jsou pro ně velké. Uvědomujeme si, že je tato velikost čím dál více atraktivnější pro mladší generaci,“ vysvětluje mluvčí Dana Bratánková.
„Souvisí to s proměnou životního stylu, příklonem k umírněné konzumaci. Do jisté míry je to určitě i imageová záležitost,“ souhlasí mluvčí Pivovarů Staropramen Denisa Mylbachrová.
Spotřeba piva klesá
Spotřeba piva na hlavu v loňském roce klesla ze 136 litrů na 128 litrů, což je nejméně v novodobé historii. Pokračuje navíc trend vyprazdňování hospod a pokles prodeje sudového piva, který si částečně pivovary hojí na prodeji v maloobchodu.
„Pro nás je to hodně doplňkový prodej, spíše tento segment zkoušíme. Budvar 33 jsme do tohoto obalu začali stáčet loni hlavně kvůli zájmu restauratérů,“ říká šéf Budějovického Budvaru Petr Dvořák. Podle něj je většina třetinek, které pouští na český trh, ve vratném skle. Záloha je jako u skleněných půllitrových lahví tři koruny. Stejně je na tom Plzeňský Prazdroj, který letos do většiny tuzemských obchodních řetězců začal dodávat Pilsner Urquell ve vratné lahvi.
Třetinky Staropramenu vratné nejsou. „Většinou se jedná o importované značky, které zde distribuujeme. Pokud by se tento druh balení začal v širší míře týkat lokálních značek, bude to záležitost ke zvážení,“ zdůvodnila mluvčí pivovaru.
V portfoliu Plzeňského Prazdroje není vratná například třetinková lahev cideru Frisco, ale postupně pivovar chce přejít na vratné obaly u všech značek. Vratné jsou i lahve dodávané na Slovensko, do Německa, Polska a Maďarska, kde vracení není prakticky moc komplikované. Do ostatních desítek států však dodává nevratné obaly.
Skleněné obaly jsou energeticky velmi náročné a jejich nevratné verze patří k nejhorším obalům s velkou ekologickou stopou, ukázala dříve zveřejněná studie LCA (posouzení životního cyklu), která zkoumala dopad různých typů obalů u jogurtů v celém cyklu od výroby přes distribuci až ke spotřebě.
Plzeňský Prazdroj uvádí, že rostoucí zájem o menší balení mezi mladou generací je také záležitostí životního stylu.
„Z našich průzkumů víme, že právě třetinka je pro část spotřebitelů preferovaná velikost obalu. Třetinková lahev je vzhledem k nižší váze a objemu snadněji přenositelná. Proto může být pro některé spotřebitele v tomto ohledu praktičtější. Mladými dospělými jsou menší objemy lahví vnímány také jako stylovější než lahve půllitrové,“ popsal mluvčí Plzeňského Prazdroje Zdeněk Kovář.
Mnohým spotřebitelům podle něj rovněž vyhovuje menší objem, protože se dříve vychladí a pivo zůstává čerstvé po celou dobu konzumace.
Další čas ukáže, zda trend pivních třetinek ještě zesílí a zda zůstane pouze u velkých pivovarů. Pro menší hráče to nemusí být zajímavé.
„Pivo ve skleněných třetinkách neprodáváme a ani neplánujeme prodávat. Máme širokou škálu obalů a ze strany našich zákazníků neevidujeme poptávku po skleněných třetinkách,“ říká ředitel Pivovaru Svijany Roman Havlík. Podle něj se naopak v běžné maloobchodní síti mohou objevit plechovky 0,33 l Svijany 450, které jsou zatím k dostání v Makru a ve vybraných hypermarketech Globus. Neočekává však, že to bude nový spotřební trend, protože cena obalu pivo v menším balení prodražuje.
ZDROJ: FILIP HORÁČEK, 4. 7. 2024, 14:00, www.seznamzpravy.cz
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/ekonomika-byznys-trendy-analyzy-pul-litru-piva-je-moc-obchody-vyslysely-mlade-a-stavi-regaly-s-tretinkami-255152#dop_ab_variant=1&dop_source_zone_name=zpravy.sznhp.box&source=hp&seq_no=4&utm_campaign=abtest258_redesign_vyhledavani_varA&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz

Kvalita piva za socialismu? Nic moc. V lahvi našli i plže
„Tekuté zlato“ z českých luhů a hájů podle některých kritiků nedosahuje své bývalé kvality.
Pivo je v Česku výsostně politickým tématem. Nejen, že ho musí být dost, ale musí být také levné a dostupné všem. A roli hraje samozřejmě i kvalita. Nicméně s tou řada lidí není spokojena a s velkou nostalgií vzpomíná na levné a kvalitní pivo, které si mohli koupit za socialismu. Skutečně tehdy chutnalo lépe?
Padne vláda?
Už spisovatel a velký milovník piva Jaroslav Hašek ústy hlavního hrdiny svého nejslavnějšího románu Dobrý voják Švejk tvrdil, že vláda, která tento zlatavý mok zdraží, padne. Tento výrok si vzal k srdci expremiér Andrej Babiš (byť, jak se ukázalo, tohoto autora ještě nedávno neznal), když přesunutí piva do nižší daňové sazby obhajoval motivací zachránit hospodské před krachem. A zřejmě na tuto jednoduchou rovnici spoléhá i v současnosti, kdy zběsile natáčí videa o tom, že dvanáctka dnes stojí kolem 60 či dokonce 70 korun a kritizuje současnou vládu, že daň z něj opět zvýšila. Jak to celé dopadne teprve uvidíme. V roce 1967, kdy pivo podražilo z 1,10 na 1,70 korun, což byl při průměrném platu zhruba kolem 1600 korun nikoliv nevýznamný krok, každopádně na vládu to vliv nemělo. Ta se sice na jaře následujícího roku změnila, ale s cenou piva to nesouviselo. Ze strany Jaroslava Haška šlo sice o hyperbolu, ale i tak zůstává cena „tekutého chleba“ v Česku i o více než 100 let později mimořádně žhavým tématem.
Neméně důležitým tématem je jeho kvalita. Podle některých názorů dnes pijeme spíše „europivo“, které masivně produkují velké pivovary a je typické svou unifikovanou chutí i výrobou s použitím nejrůznějších náhražek tradičního ječmene. Bylo tedy pivo za socialismu chutnější a otiskly se do jeho chuti poctivé suroviny? Ve vzpomínkách některých pamětníků nepochybně ano, nicméně skutečnost byla docela jiná.
Zakalené nebo čerstvé?
Koupit si „lahváče“ za socialismu znamenalo riziko, že si tak trochu pořizujete zajíce v pytli. Pivo tehdy mělo krátkou trvanlivost a v obchodech se během několika málo dnů zkazilo. Kdo se chtěl této hrozbě vyhnout, důkladně před tím, než je vložil do košíku, lahve obracel a sledoval, zda nejsou u dna zakalené. Dnes se vám nic takového vysoce pravděpodobně nestane. „Kvalita piva, technologie, poznatky o tom, jak pivo vařit i jak ho ošetřovat, aby ho lidi dostávali v té nejlepší kondici, ať už v lahvích, plechovkách nebo sudech, nesmírně pokročila, dnes se zkazí pivo výhradně nedodržením lhůty spotřeby,“ vysvětlil před časem v médiích Pavel Dostálek, který učí pivovarství a sladařství na Vysoké škole chemicko-technické v Praze.
Správné české pivo se neobejde bez kvalitního českého chmelu a sladu. Jenže v minulosti ne vždy kapacity pivovarů i surovin stačily, a tak se nedostatek doplňoval dovozem z jiných socialistických zemí. A tak, když se nedostávalo sladovnického ječmene, zažádal výrobce jednoduše o výjimku z technicko - hospodářské normy a používal se ječmen potravinářský. Jinou sladovou náhražkou byl třtinový cukr z Kuby, který se dovážel v jutových pytlích. „Ten během přepravy přes oceán vždy nasál vodu a před výsypem do mladinové pánve se musel roztloukat tyčí. Což je dnes nemyslitelné,“ upozornila pro Blesk Věra Hönigová z Výzkumného ústavu pivovarského a sladařského.
Další problém je spojen s tím, že během socialismu se pivovary příliš nemodernizovaly. Na to došlo až po revoluci. Na kvalitu piva to mělo ten dopad, že zejména v letním období nebyly podniky schopny uchladit kvašení a zrání a pivo tak vedly při vyšších teplotách. Dalším minusem tehdy bylo, že nejčerstvější, tedy nefiltrované pivo přímo z pivovarských sklepů, se tehdy k zákazníkům nedostalo. Dnes je naopak v zájmu pivovarů, aby se k zákazníkům dostalo pivo co nejčerstvější a tedy nejchutnější.
Slimákům chutnalo
A jak to tedy bylo s plži v socialistickém pivu? Ano, to se skutečně stalo a dokonce se o tom v roce 1988 dozvěděla široká veřejnost. V tehdy vysílaném pořadu Aktuality, který se v rámci „perestrojky“ a s ní spojené „glasnosti“ občas pustil i do kritiky tehdejšího šlendriánu ve výrobních podnicích i v obchodech, moderátorka takovou lahev se zlatavým mokem ukázala na kameru a v nadsázce zmínila, že jde zřejmě o „pivo pro labužníky“. Jak se do uzavřené lahve tehdejšího Staropramenu vypasený slimák dostal, není jasné. V následující reportáži pak reportér zmiňuje, že přinejmenším jihočeské pivovary prošly testem kvality i chuti a jsou naprosto v pořádku. „Přesto se vám může stát, že vám zvláště teď v letních měsících, nebude pivo chutnat,“ upozornil tehdejší jihočeský krajánek. Vinu však nepřipsal pivovarům, ale obchodníkům. Ti by prý měli pivo skladovat při teplotě sedmi až deseti stupňů Celsia a bez přímého osvětlení. „Ale kde tento požadavek, který se netýká pouze nejznámějšího českého nápoje, mohou splnit?“ položil Luděk Švejcar na závěr své reportáže řečnickou otázku.
Jak si vysvětlit, že část lidí je dodnes přesvědčena, že tehdy to bylo s kvalitou a chutí piva podstatně lepší než dnes? Nostalgie a romantizace minulosti a vzpomínek na mládí a rituály spojené s pitím oblíbeného nápoje jsou nepochybně tím, co k této idealizaci přispívá. Určitou roli ale může hrát i fakt, že šlo o mnohem jednodušší a méně stresující dobu a mohou v tomto kontextu vnímat kvalitu potravin zkresleně. S tím souvisí i fakt, že tehdy existoval velmi omezený výběr produktů. Ty si udržovaly stabilní chuť, což mohli někteří lidé vnímat jako pozitivum. Dnešní trh je přesycený reklamou a lidé se možná cítí pod jejím tlakem. Obliba retro produktů, a to včetně dnes již zapomenutých chutí některých nápojů a jídel, je možná nakonec reakcí na tento faktor, který někteří lidé mohou vnímat jako stresující.
Anketa
Co si o kvalitě piva za socialismu myslíte vy?
Rozhodně byla lepší než dnes
6 %
Určité značky měly kvalitnější a chuťově lepší piva, než ta, která jsou dostupná dnes
77 %
Dnešní pivo je rozhodně kvalitnější a chutnější
17 %
ZDROJ: PAVLA ČECHOVÁ, 14. 7. 2024, 15:55, medium.seznam.cz (anketa z času 18:10, 14. 7. 2024)
https://medium.seznam.cz/clanek/pavla-cechova-kvalita-piva-za-socialismu-nic-moc-v-lahvi-mohl-plavat-i-plz-73780#dop_ab_variant=1326541&dop_source_zone_name=hpfeed.sznhp.box&utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu

Potěšilo mě a zároveň příjemně překvapilo, že se přes 80% čtenářů článku nenechalo autorkou zmanipulovat a pamatují si, že pivo bylo za totáče lepší. Plž neplž, kal nekal. 

Dnešní europivo se opravdu málokdy zakalí, takže nemusíme otáčet lahev a kontrolovat kal u dna. Dnešní europivo se nezkazí ani za několik let. V jedné ostravské pivotéce našli několik let zapomenutá europiva a otestovali je. Světe div se! Nebyl v nich kal. Pivo bylo kapku sladší, ale dalo se pít. Dnešní mrtvá-pasterizovaná europivka vydrží několik let a bez zakalení. Tak přeji dobrou chuť autorce článku paní Čechové a těm rozhodným sedmnácti procentům "pivařů" z ankety. Na zdraví! 

National Geographic zasadil direkt miláčkovi národa. Smaženému sýru
Smažený sýr, byť tento pokrm podle historiků nepochází přímo z našich končin, tak právě u nás získal největší popularitu. Jedná se o jídlo, které najdete v téměř každé české restauraci. V mnohých případech se jedná o jediný vegetariánský pokrm nabídky. A také ten nejprodávanější vůbec.
PrahaIN.cz se této slavné pochoutce v minulosti věnovala už několikrát. Psali jsme například o tom, že v Chorvatsku toto jídlo kvůli Čechům už připravuje celá řada restaurací.
Informovali jsme také o zajímavých chutích zahraničních turistů, kteří si objednávají smažený sýr s rajskou omáčkou a knedlíky, či nesmírné popularitě pokrmu na vesnické hospodě.
„Když jsem dělal v Krkonoších, tak smažák se prodával nejvíc. Ať kuchař vymýšlel cokoliv a patlal se v kuchyni od rána do večera, stejně nejprodávanějším jídlem byl smažák. Tak se zdražil na 200 korun. Stále byl na topu. Tak se zdražil na 300 korun. Smažák byl stále na topu. Tak se zdražil na 400 korun. Nezabralo,“ uvedl v minulosti pro redakci jeden z kuchařů. Smažák zkrátka hýbe Českem.
O popularitě smaženého sýru jsme nedávo mluvili také s generálním ředitelem Restaurace U Pinkasů v Praze Karlem Doubkem. S ním jsme probírali především zahraniční turisty ve známém lokále. Přišla tudíž i řeč na jejich objednávky jídla.
Turisté jsou prý často zaskočení objemnou velikostí porcí a nejčastěji objednávanými pokrmy jsou guláš, dršťková polévka a také smažený sýr.
„Protože se prý toto doporučení jako typicky české jídlo objevuje v mnoha průvodcích,“ řekl Doubek na konto smažáku.
Typické české jídlo
PrahaIN.cz se na smažený sýr zaměřila právě z tohoto úhlu pohledu a pátrala po turistických průvodních na internetu.
Ptali jsme se také organizace Prague City Tourism. „Obecně některé restaurace mají v menu smažený sýr, to, v jaké míře si ho objednávají turisté, však nedokážeme posoudit. Turisté, kteří přijedou do Prahy, chtějí ochutnat místní kuchyni, takže je možné, že si někteří z nich objednávají právě i smažený sýr, když ho má daná restaurace v nabídce,“ uvedla tisková mluvčí Klára Janderová.
Byť se nejedná o průvodce, spousta turistů využívá k základním informacím Wikipedii, jídlo není výjimkou a v anglické verzi „czech cuisine“ nechybí. Zmiňuje se o historii, přílohách jako knedlíkách či zelí, nejznámějších polévkách a samozřejmě nechybí ani typický český pokrm, pro který nelze najít anglické slovíčko, tím je svíčková.
Jako jedním z prvních zmíněných v kategorii „other dishes“, tedy „ostatní jídla“, je právě smažený sýr. „Jedná se o smažený sýr v českém trojobalu - obvykle eidam (též Hermelín), asi 1 cm obalený v mouce, vejci a strouhance jako vídeňský řízek, smažený a podávaný s tatarskou omáčkou a bramborami nebo hranolky,“ popisuje Wikipedie v anglickém jazyce.
Slovní spojení typické české jídlo užívá ve spojitosti se smaženým sýrem také Taste Atlas, jeden z nejznámějších celosvětových gastronomických průvodců.
„I když se dá jíst jako předkrm, většinou je pro svou velikost považován za bezmasý hlavní chod. Smažák podávaný v housce je také oblíbeným pouličním jídlem. Nezbytnou přílohou ke smaženému sýru je tatarská omáčka, krémová osvěžující směs z jogurtu a majonézy,“ píše Taste Atlas.
„Tento smažený kus sýra najdete všude v České republice, od pouličních stánků a hospůdek až po ty nejlepší špičkové restaurace. Bez ohledu na to, kde ho najdete, je tento vynikající pokrm dokonalým příkladem českého jídla,“ přidává.
Smažený sýr je dále k vidění v mnoha internetových článcích a průvodcích, které se věnují českým pokrmům. Buďto přímo v českém názvu, častěji však v anglickém překladu fried cheese.
Ne všude
Jenže tento oblíbený pokrm chybí například v článku světoznámého National Geographic. V takzvaném jídelním průvodci po Praze se zmiňuje o celé řadě restaurací a hospod, píše také o svíčkové omáčce, respektive o místech, kde je prý nejlepší. O smažáku ovšem ani čárka.
„Po celá desetiletí vnímali Češi svou kuchyni v jednom světle – vydatné, jednoduché jídlo, vyrobené tak, aby vás zasytilo,“ píše například National Geographic.
Pod textem z tohoto roku je konkrétně podepsaná Samantha Tatro, která na internetu přispěla i do dalších průvodců.
Článek od stejného autora lze najít i na Undiscovered Path Home. Zde se jedná o seznam nejznámějších českých jídel. Nechybí svíčková, koprovka, kynuté knedlíky, guláš, chlebíček, rajská omáčka, kachna či řízek. Ale smažený sýr? Opět nikde.
ZDROJ: autor: Jiří Zemen, 18. 7. 2024, 13:12, www.prahain.cz
https://www.prahain.cz/jidlo/national-geographic-zasadil-direkt-milackovi-naroda-smazenemu-syru-19297.html?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu#dop_ab_variant=1325911&dop_source_zone_name=hpfeed.sznhp.box

Kolikrát se protočí vratná pivní láhev a kolik jich je v Česku v oběhu
I přes klesající spotřebu piva jsou Češi národem pivařů. Doma si zlatavý mok nejčastěji nalévají z vratných láhví. Jaký je životní cyklus jedné takové láhve a kolik jich v Česku koluje?
V blízké budoucnosti budeme zřejmě vracet zálohované PET láhve a plechovky. V současné době je však jediným a osvědčeným systémem zálohování skleněných láhví, jimž naprosto dominují láhve od piva.
Životní cyklus takové láhve není nijak složitý. Nová láhev putuje do pivovaru, kde je naplněna zlatavým mokem. Až jej zákazník zkonzumuje, s velkou pravděpodobností ji vrátí do obchodu, protože za ni zaplatil zálohu 3 koruny. Prázdná láhev putuje zpět do pivovaru, kde je umyta a znovu natočena. Během této cirkulace samozřejmě může dojít k jejímu rozbití nebo nevrácení, nicméně pivovarům se dle statistiky vrací 98 - 99 % vratných pivních láhví.
Většinu skleněných láhví tak likvidují samotné pivovary poté, co jejich zaměstnanci nebo automatizované systémy usoudí, že je poškozena a tudíž nevhodná k dalšímu použití. Většinou jde o praskliny, neestetické šmouhy od tření v přepravce neboli „base“, případně o drobné závady na hrdle od neustálého otevírání. Sklo tak putuje k recyklaci a vše se znovu opakuje.
A kolik je takových láhví v oběhu? Žádná statistika neexistuje, ale tuzemské pivovary odhadují, že by jich mohlo být okolo půl miliardy. Jedna taková láhev pak během svého životního cyklu vykoná v průměru něco kolem deseti otoček. Nicméně některé zdroje uvádějí i více.
Sklo je osvědčený nadčasový materiál
Sklo je z hlediska funkce velice praktický materiál. Neuvolňují se z něj žádné škodlivé a nebezpečné látky, což se spolehlivě nedá říci o PET láhvích. Je také ekologičtější než plast, a to i přesto, že na výrobu láhví a jejich opětovné mytí je potřeba velké množství vody. Nespornou výhodou vratných láhví je předcházení vzniku odpadu a také znečištění prostředí pohozenými obaly. Láhve nekončí na černých skládkách a pokud jsou někde pohozené, vždy se najde někdo, kdo sklo vezme a vrátí jej do oběhu.
Tyto výhody nebudou smazány ani poté, co se plastové láhve stanou zálohovanými. Z odevzdané PET láhve už totiž nebude kompletně vyrobena nová nádoba. Většina recyklovaného materiálu skončí třeba jako textilní střiž nebo izolační materiál.
ZDROJ: Pan Sova, 8. 7. 2024, 8:27, medium.seznam.cz
https://medium.seznam.cz/clanek/pan-sova-kolikrat-se-protoci-vratna-pivni-lahev-a-kolik-jich-je-v-cesku-v-obehu-72457#dop_ab_variant=1326541&dop_source_zone_name=hpfeed.sznhp.box&utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu

Zachráněná hospoda funguje jako samoobslužná. Už dva roky
Provozovat hospody v obcích a menších městech, a hlavně udržet jejich rentabilnost, je oříšek. V posledních letech mnohé zanikly. Hrozilo to i Formance v Hanušovicích na Šumpersku. Město však objekt, který byl na prodej, koupilo za 3,5 milionu korun a hospodu samo provozuje, čímž ji zachránilo. Už dva roky navzdory obavám škarohlídů funguje jako samoobslužná a prosperuje. V Olomouckém kraji a zřejmě i v celém Česku je unikátem.
„Vypadalo to, že hospodu někdo koupí a budova bude sloužit zcela jinému účelu. To jsme nechtěli dopustit. Je na horním konci města, a kdyby zanikla, nová už tam nikdy nevznikne. Tak jsem dostal nápad, že ji koupíme a budeme ji provozovat sami. Pro budoucí generace je důležité takové místo zachovat. Někde se lidé musí scházet a něco po nás tady musí i zůstat,“ vysvětlil Novinkám hanušovický starosta Marek Kostka (Generace Y).
Formanka je založena na principu samoobslužného systému, kdy se host sám obslouží z nabízených nápojů na výčepu a pochutin z výdejních automatů. Lidé, kteří se chovají ke svému městu hezky, mají pivo se slevou.
„Občané, kteří nemají vůči městu žádný dluh a včas platí městské poplatky, si mohou na radnici koupit čip a na pivo i ostatní prodávaný sortiment mají slevu. Návštěvníci města a turisté můžou u samoobslužného pultu zaplatit platební kartou,“ popsal starosta s tím, že v hospodě si hosté mohou zahrát i karty, šipky, stolní fotbal, kulečník nebo také bowling.
Samoobslužnému provozu Formanky kritici nevěřili. Dnes se v ní prodá denně kolem stovky obědů a každý měsíc si lidé vytočí zhruba patnáct sudů piv.
„Já věřil, že to bude fungovat, protože s tím přišel náš starosta. Ten nikdy nevymyslel nic blbého. Ve Formance nyní máme krásné prostředí a výborné pivo k mání za dobrou cenu,“ řekl Novinkám Milan Schwarzer, který se v hospodě schází každou neděli s kamarády.
Podobný pohled na obecní hospodu má další ze štamgastů Jarda Kulhaj. „Je to parádní věc. Vaří se tu, pivo si točíme sami, a tak nám ho nikdo nepokazí. Chodíme sem pravidelně a rádi. Jen ať to tak funguje dál,“ přeje si Kulhaj.
Součástí restaurace, která je otevřená denně, je i penzion. Ten se město rozhodlo rekonstruovat, aby navýšilo lůžkovou kapacitu ve městě pro turisty, kteří Hanušovicemi projíždějí. K dispozici bude zájemcům od podzimu „Naše město je jakousi branou do Jeseníků, ideálním místem pro výlety do hor. Ubytovací kapacity však tady chybí. Myslím, že bude plně obsazený,“ podotkl Kostka.
Zdůraznil také, že výhodou hospody je právě to, že mimo dobu obědů je plně samoobslužná.
„Odpadají vysoké mzdové náklady, kvůli kterým spousta jiných hospod zavírá. O vše se stará provozní, která je cca dvě hodiny fyzicky na místě, a to v době obědů. Jinak, kdyby nastal nějaký problém, je na telefonu. Je zaměstnancem města. kromě ní máme ještě na dohodu člověka, co tam uklízí. Takhle se nám podařilo naši hospodu, a v podstatě i komunitní místo, zachránit,“ pochvaluje si starosta.
Formanku podle něj nenavštěvují jen místní, ale i turisté. „Hodně se tam líbí Brňákům, kteří tady mají chalupy. Zastavují se tam i cyklisté,“ tvrdí.
Míní také, že do budoucna by ke stejnému kroku jako Hanušovice mohla přistoupit i další města a obce, kde zavření hospod hrozí. „Nedávno si Formanku přijela prohlédnout početná delegace starostek a starostů v čele se senátorem Markem Ošťádalem. A líbila se jim,“ dodal starosta.
ZDROJ: Petr Marek, 20. 7. 2024, 15:41, www.novinky.cz
https://www.novinky.cz/clanek/koktejl-zachranena-hospoda-funguje-jako-samoobsluzna-uz-dva-roky-40479968#dop_ab_variant=1&dop_source_zone_name=novinky.sznhp.box&source=hp&seq_no=6&utm_campaign=abtest218_mobil_bez_boxiku_firem_varAA&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz

Daddio
Drama - USA, 2023, 101 min.
Režie: Christy Hall
Scénář: Christy Hall
Kamera: Phedon Papamichael
Hudba: Dickon Hinchliffe
Hrají: Dakota Johnson, Sean Penn
Po příletu na letiště JFK se Girlie (Dakota Johnson) vrací taxíkem do svého bytu na Manhattanu. Během jízdy vede s taxikářem Clarkem (Sean Penn) nečekaně upřímný rozhovor o mnoha tématech, včetně jejich minulých i současných vztahů, sexu a mocenské dynamiky, ztrát a slabin.
A ještě pivní hláška z filmu: 
"Byla jako letní den, víte? Nebyla moc komplikovaná, chápete? Prostě pivo, pytlík čipsů a je to."

A tenhle znáte?
Ona: "Miluju muže, kteří mají dlouhou výdrž."
On: "Tak to máš štěstí, já vypiju deset piv a za celou tu dobu nemusím na záchod."

„Když Praha za noci, zazáří neonem, není mi pomoci, já slyším, pojď honem. Vrhnu se do saka a bílý košile a s gustem čmeláka, jdu mlsat svět.“ 

Světáci
Komedie / Hudební
Československo, 1969, 99 min
Režie: Zdeněk Podskalský st.
Scénář: Vratislav Blažek
Kamera: František Valert
Hudba: Evžen Illín, Vlastimil Hála
Hrají: Jiří Sovák, Vlastimil Brodský, Jan Libíček, Jiřina Bohdalová, Jiřina Jirásková, Iva Janžurová, Jiřina Šejbalová, Oldřich Nový, Ilja Prachař, Vladimír Menšík

Snímek z filmu Světáci

Vezmu si sako a půjdu do baru
absolventi kurzů nudy pořád postaru
Kytky v klopě vadnou
dívám se okolo po stínech
Kterou? 
No přeci žádnou
Vracím se pomalu nahoru
cestou potkávám ty co už padají dolů
A vedle v pokoji někdo šeptá: "Jak ti je?"
Za oknem prší a déšť
stejně nic nesmyje
Mňága & Žďorp - Hodinový hotel - Made in Valmez (1991)

Foto: Mňága a Žďorp  < klikni

Miláčku zamlaskej
votevírej vrátka
Bičem mi napráskej
noc nebude krátká
Duhu mi vyčaruj
holka kudrnatá
Já dneska u baru
votevírám vrata
Masomlejn - Blbej sen / Paměti (pra)trpaslíka Čecha /

Klasický chmel nahradily „extrakt“ a „produkt“. Některá piva se už skoro ani nevaří
Chmelové produkty, chmelový extrakt, upravený chmel. Tyto pojmy běžně naleznete na etiketách pivních lahví. Málokdo ale ví, co vlastně znamenají a jak se liší od klasického chmele, tedy chmelových hlávek používaných dříve. Podle odborníků jsou chmelové produkty běžné a na kvalitě piva neubírají. U extraktů je to trochu složitější.
„Pojem chmelové produkty je všeobjímající legislativní označení, ze kterého nikdy nepoznáte, co pivovar skutečně používá. Proto je tak houfně využíván,“ sdělil Novinkám předseda Sdružení přátel piva Tomáš Erlich.
Klasické chmelové hlávky už dnes z českých průmyslových pivovarů používá jen jeden.
„Tímto způsobem je u nás či ve světě chmeleno minimum piv, spíše některá piva z minipivovarů. Z velkých je to jen Budvar, který vlastně i musí, aby mohl používat registrované označení Českobudějovické pivo,“ vysvětlil pivovarnický expert z České zemědělské univerzity Tomáš Maier.
Chmel ve své čisté podobě totiž nelze dlouhodobě skladovat a stárne.
„Chmelové produkty jsou všechno ostatní vyrobené z chmele, tedy třeba i granulovaný chmel. Ten pak lze skladovat bez ztráty kvality i po řadu let,“ dodal Maier.
To, že pivovar nepoužívá hlávkový chmel, podle něj neznamená, že by pivo bylo méně kvalitní nebo že by pivovar chtěl šidit zákazníka.
„Usušený chmel se mechanicky očistí, rozdrtí a zpracuje do granulí a pelet. Při tomto procesu se nic nepřidává. Naopak čištěním od rostlinných zbytků a dalších kontaminací vznikají pelety P90, což značí v průměru devadesát procent původního objemu,“ objasnil jednatel Chmelařského institutu Žatec Josef Patzak.
Zato chmelový extrakt podle Erlicha představuje už problematičtější zpracování chmele. „Většinou se vyrábí nejen z chmelových šišek, ale i z jiných částí rostliny,“ poznamenal.
Jedná se o silný výluh chmele v extrakčním činidle. „Pro etanolovou extrakci lze použít hlávkový chmel, pro extrakci oxidem uhličitým se nejprve granuluje. Obě látky jsou těkavé, a tak ve výsledném produktu nezůstávají,“ dodal Patzak.
Ani do jednoho z extraktů se ovšem nepřidávají jiné konzervační látky.
Tetrahop krátí dobu vaření a zahušťuje pěnu
Kontroverznější je takzvaný tetrahop. „Tato látka je v jistém legislativním vakuu. Snižuje náklady, zvyšuje hořkost piva a zároveň působí jako stabilizátor pěny,“ dodal Erlich.
„Tetrahop mohl být v minulosti řazen mezi chmelové extrakty. Nyní by se měl podle legislativy označovat jako isoextrakt nebo upravené chmelové výrobky,“ sdělil Novinkám advokát Michal Böhm.
Podle Patzaka používá tetrahop nemálo pivovarů, které se tím ale rozhodně nechlubí. V minulosti se k tomu přiznaly Svijany a Staropramen.
„Jde sice o přírodní látku, ale jejím použitím se může téměř přeskočit proces vaření a v pivu pak chybí některé látky,“ upozornil Patzak.
Použití chmelových extraktů ale obecně neznamená horší chuť piva. „Má se za to, že šizením na chmelu se na pivě vydělává. To není pravda. Velké pivovary mají chmelové náklady na půllitr kolem 30 haléřů. Používání chmelových produktů je naprosto běžné a spotřebitel tím není nějak šizen,“ dodal Maier.
ZDROJ: Anna Hošková, 27. 8. 2024, 17:40, www.novinky.cz
https://www.novinky.cz/clanek/ekonomika-klasicky-chmel-nahradily-extrakt-a-produkt-nektera-piva-se-uz-skoro-ani-nevari-40484929#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=novinky.sznhp.box&source=hp&seq_no=8&utm_campaign=&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz

Pivní mapa Evropy: Kdo kraluje výstavu a jak je na tom Česko?
Evropa vloni vyrobila meziročně méně piva. Popularita ale roste u nealkoholických piv. První příčku v množství uvařeného piva si dlouhodobě drží Německo, exportu zase vládnou Nizozemci.
V Evropské unii se vloni meziročně vyrobilo o pět procent méně piva. Dohromady země EU za rok 2023 vyrobily 34,3 miliardy litrů piva. Alkoholické pivo z celkového objemu tvořilo naprostou většinu – 32,5 miliardy. Zbytek pak tvořilo pivo s méně než půlprocentním obsahem alkoholu, nebo úplně nealkoholické. Vyplývá to z dat statistického úřadu Eurostat.
Pokud jde o výstav alkoholického piva, korunku si vloni udrželo Německo, které uvařilo 7,2 miliardy litrů, tedy 22,3 procenta celkové evropské výroby. Německo je dokonce jedním z největších výrobců piva na světě. Podle společnosti Statista je páté, po Číně, USA, Brazílii a Mexiku.
Na druhém evropském místě, ale v porovnání s Němci takřka s polovičním výstavem, se umístilo Španělsko se svými čtyřmi miliardami litrů piva. O deset procent evropské výroby se pak zasloužili Poláci, 7,5 procenta si pak může připsat Nizozemsko a 6,3 procenta Belgie.
V loňském roce se unijní výroba piva v porovnání s rokem 2022 značně proměnila. Výroba piva s obsahem alkoholu zaznamenala pokles o 5 procent, což představuje snížení objemu produkce o 1,7 miliardy litrů.
Na druhou stranu výroba nealkoholického piva, které se mezi konzumenty stává stále populárnější volbou, vzrostla o 13,5 procenta, což představuje nárůst objemu o 200 milionů litrů. To odpovídá stále populárnějšímu trendu střízlivosti, kdy lidé (především mladší generace) vyhledávají nealkoholické alternativy k nápojům, které běžně nealko nejsou. Pivovary tak musí nacházet nové způsoby, jak se svými zákazníky držet krok.
Nejvíc piva vyváží Nizozemci, Česko se dělí o 3. místo
Šampiony ve vývozu zůstali i v loňském roce Nizozemci, kde se vaří například známý Heineken nebo Amstel. V roce 2023 exportovali do celého světa 1,8 miliardy alkoholického piva, což představuje více než pětinu celkového evropského vývozu. I tady ale došlo k poklesu a oproti roku 2022 exportovali o 100 milionů litrů méně.
V těsném závěsu za Nizozemskem jsou Německo s Belgií, odkud vloni do světa putovalo 1,4 miliardy litrů piva. Česko se pak může srovnávat s Irskem, se kterým se dělí o třetí místo s vývozem v objemu půl miliardy litrů. Oproti loňskému roku si ale ČR pohoršila a exportovala o 100 milionů litrů méně.
Pokud jde o dovoz, největším importérem alkoholického piva byla v roce 2023 i nadále Francie s 900 miliony litrů, což tvoří 17,1 procenta z celkového dovozu do Unie. Dalšími velkými dovozci pak byly Itálie s více než 700 miliony litrů a Španělsko, Nizozemsko a Německo, každé s téměř 600 miliony litrů.
Evropské pivo chutná i Britům
V obchodní výměně piva s Evropskou unií hrála významnou roli Velká Británie, a to jak jako největší vývozce do EU, tak i jako největší dovozce z EU. Pokud jde o hlavní destinace vývozu piva s obsahem alkoholu do zemí mimo EU, Londýn se umístil na prvním místě s objemem 800 milionů litrů, což představuje 22,8 procenta celkového vývozu piva mimo EU. Dalšími významnými destinacemi byly Spojené státy s 16,1 procenta, následované Ruskem, Čínou a Kubou.
Dovoz piva s obsahem alkoholu ze zemí mimo EU zůstává ve srovnání s dovozem v rámci EU zanedbatelný. První místo žebříčku patří Británii s dovozem 300 milionů litrů, což představuje 57,6 procenta veškerého dovozu piva mimo EU v roce 2023. Mexické pivo pak následovalo s podílem 17,2 procenta.
ZDROJ: Magdalena Maňáková, 26. 8. 2024, 9:45, www.seznamzpravy.cz
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/ekonomika-finance-pivni-mapa-evropy-nejvice-uvari-v-nemecku-nejvice-vyvezou-nizozemci-258224#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=zpravy.sznhp.box&source=hp&seq_no=1&utm_campaign=&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz

Hospody v 80. letech: Frčely čtyřky, pivo, guláš se šesti, gothaj s cibulí a dršťková polévka!
Nejen dnes se chodí s oblibou do restaurací a hospod. I v dobách minulého režimu to byla hojně navštěvovaná místa, která představovala únik od reality šedého dne. Mezi lidmi mizely sociální rozdíly a dalo se tu sehnat vše od řemeslníka až po protekci u lékaře.
I když v jedné ze svých slavných písní zpívá Petr Hapka o hospůdce páté cenové skupiny, ve skutečnosti existovaly v socialistických dobách skupiny jen čtyři. Většina hostinců spadala pod komunální podnik Restaurace a jídelny, který sdružoval pohostinské provozovny v daném obvodě či okrese. V každé cenové skupině byly státem dané pevné ceny a bylo jedno, jestli se podnik nachází v Praze, nebo v malé vísce v Podkrkonoší. Pouze na horách existovaly horské přirážky.
V kurzu byly trojky a čtyřky
Do první cenové skupiny se řadily nejluxusnější podniky, kterými v té době byl například Alcron v Praze či restaurace v karlovarském Grandhotelu Pupp (v 50. letech byl přejmenován na Grandhotel Moskva). Do druhé skupiny pak spadala většina barů a vináren.
Nejvyhledávanější byly běžné restaurace třetí skupiny a „čtyřky“ s výčepem. „Chodili jsme do Černé Plzně. V roce 1984 tam stála desítka 1,70 koruny československé,“ vzpomíná dnešní šedesátník Vladimír z Karlových Varů. Kromě točeného piva byly v nabídce také rum a zelená. A nutno podotknout, že tyto „špeluňky“ byly nejoblíbenější. Co na tom, že jste přes kouř neviděli na druhý konec lokálu…
Je libo svíčkovou, nebo znojemskou?
Mezi nejčastější nabízená jídla patřila česká klasika, jakou byl například guláš nebo svíčková. Porce stála zhruba 6 Kčs. Za stejnou cenu jste mohli pořídit také španělský ptáček a vařené nebo pečené maso s rýží či houskovým knedlíkem s různými populárními omáčkami: znojemskou, rajskou nebo univerzální hnědou. K levným jídlům pak patřily polévky – jejich cena se pohybovala kolem tří korun. Mezi studené favority patřily gothaj s octem a cibulí, zavináče či obložené chleby s paštikou.
Smažák a kaťák
Smažený sýr s tatarskou omáčkou, jak ho známe dnes, se na jídelních lístcích začal objevovat už koncem 70. let. Tehdy ale s brambory. Hranolky se na výsluní dostaly až koncem osmdesátek. A pamatujete si ještě na katův šleh neboli kaťák? Byl symbolem „dvojek“ a „trojek“: vepřové maso na nudličky s cibulí, česnekem a lečem… A v lepších restauracích měl své výsostné postavení také jeden typický předkrm – plněná šunková rolka s křenem.
Pevně daná provozní doba
Většina provozoven otevírala v devět nebo deset hodin a „zavíračka“ byla pevně stanovená: ve 22 hodin. Překročení provozní doby se trestalo pokutami. A nebylo nic výjimečného, když během večera přišli do hospody příslušníci SNB a zkontrolovali hosty.
Jídlo v bufáči na stojáka
Nejlevnější a také nejrychlejší jídla nabízely automaty, tedy samoobslužné jídelny. Vůbec tím prvním u nás byl automat Koruna na Můstku v Praze, ten byl velice populární už v meziválečném období. Do bufetů, jak se automatům říkalo, chodily snad všechny vrstvy obyvatel na párky, polévky, limonádu, pivo, chlebíčky či ruské vejce, ale i na obědy, často klasická česká jídla.
„Je to volné?“ Na to se vás většinou nikdo nezeptal, ale pokud jste se od pultu, na kterém jste měli nedojedené jídlo, vzdálili, riskovali jste, že se do něj pustí někdo jiný. Bezdomovci sice moc nebyli, ale chudí, o kterých se nesmělo mluvit, ano.
Výjimečná čína
Už od konce 50. let byla v pražské Vodičkově ulici vyhlášená čínská restaurace. „Pamatuju si, že když jsem dělala v roce 1983 zkoušky na vysokou, tak mě tam tehdy vzal táta na oběd,“ vzpomíná Alena. Na jídelních lístcích bylo klasické kung pao, ale tehdy to bylo stále něco výjimečného.
ZDROJ: 21. 1. 2024, 5:00, Jindra Pelikánová, www.prozeny.cz
https://www.prozeny.cz/clanek/zdravi-a-zivotni-styl-hospody-v-80-letech-frcely-ctyrky-pivo-gulas-se-sesti-gothaj-s-cibuli-a-drstkova-polevka-93543

Nejlepší pivo roku 2024: Podle sládků je jím pivo z Radotína. Znáte ho?
Češi milují pivo! To je známý fakt, který asi není potřeba blíže zdůrazňovat. Pokud bychom se podívali na průměrnou spotřebu tohoto zlatavého moku „na hlavu“, pak zjistíme, že jde o 128 litrů ročně.
Není se proto čemu divit, že sládci, ale i amatéři pořádají nejrůznější soutěže, ve kterých porovnávají nejen tradiční světlé ležáky, ale taky ovocné speciály nebo silná piva typu Porter.  
Jednou ze zmíněných soutěží je i akce s názvem Jarní cena českých sládků, do které se přihlásilo 156 pivovarů se 748 vzorky. Piva hodnotila necelá stovka degustátorů v deseti základních degustačních komisích a 4 finálových komisích.
Jaké pivovary se mohly soutěže zúčastnit?
Zmíněná soutěž je každoročně určena výlučně těm minipivovarům, které uvaří do 10 tisíc hektolitrů piva za rok. Zúčastnit se jí mohou i výzkumné a školní pivovary. Pivní vzorky jsou zařazeny do jedné z 15 kategorií.
Výsledková listina: Vítězové jednotlivých kategorií z řad minipivovarů
Světlé pivo výčepní
10% Bedi Pivovárek Na Kopečku 
Desítka Pivovar Bad Flash 
Genius noci Hořká desítka Genius noci
Český světlý ležák
Horymír 11 Pivovar Horymír 
12° Prezidentský speciál Pivovar Volt 
Koník 12% Pivovar Koníček
Polotmavý ležák
Bedřichova jedenáctka polotmavá Veselka Litomyšl 
Čmoud Old Cock 
Zlínský Švec polotmavý ležák 11% Pivovar Malenovice
Tmavý ležák
Tmavý ležák Bad Flash 
12% Mouřenín Pivovárek Na Kopečku 
Otakarova 11 U Tomana
Pšeničné pivo světlé i tmavé
Brněnský Weiss Petr Hauskrecht – Parní pivovar 
10 syslů Kbelský pivovar 
Nuselská pšenice Pivovar Bašta
Světlá spodně kvašená piva silná
Bedřichův vánoční speciál 15 st. Minipivovar Veselka Litomyšl 
Teindleser Märzen Doudlebeer 
Pivo Václav 14° Uranus Pivovar Kladno Kročehlavy
Polotmavá spodně kvašená piva silná
Slavkovský velikonoční speciál Slavkovský pivovar 
Polotmavé silné pivo 13 Jílovický pivovar 
Grošák 14% Pivovar Koníček
Tmavá spodně kvašená piva silná
Zlínský švec tmavý speciál 13% Pivovar Malenovice 
Tmavé Pivovar Matuška 
Lyon Pivo Zloun
New England IPA – NEIPA
Barney The Barn Beer Co. 
Franklin NEIPA 14 Pivovar Ládví Cobolis 
NEIPA 14% Pivovarský dům Poupě
Super silná spodně kvašená piva
Baltic Porter 19 U Tomana 
21° Tmavá Pivovar Sessler 
17 Bock Pivovar Obora
Piva Pale Ale
Sun APA 12 Nachmelená opice 
Nelson APA Rodinný pivovar Bukovar 
Kunratický Študák Pivovar Spojovna
Piva India Pale Ale
West Coast IPA 15% Vol.V. Nachmelená opice 
T-Rex IPA Řemeslný pivovar Dejf 
Aleien Vinohradský pivovar
Kyselá piva
Blatský sour SOŠ ekologická a potravinářská Veselí nad Lužnicí 
Kisselá Máša Pivovar Máša 
Tropický kyseláč Zobak
Super silná svrchně kvašená piva
Imeperial stout 24% Nachmelená opice 
Dlouhá noc Prokopský pivovar 
Torpid Mind Bad Flash
Piva Stout
16° Blackout Pivovar Volt 
Nightmare Měšťanský pivovar Kojetín 
Kytínský stout 15° Pivovar Kytín
Co víme o vítězi nejprestižnější kategorie?
Pro mnohé konzumenty je nejprestižnější kategorií druhá zmíněná, která porovnává zástupce českých světlých ležáků. Tu s přehledem ovládl Horymír 11, kterého vaří v srdci pražského Radotína. Pivovar zde byl postavený v roce 2020 skupinkou místních patriotů. 
Vítěz kategorie světlých českých ležáků je nepasterizovaný a nefiltrovaný a vyrobený tradičním způsobem na dva rmuty. Charakterizuje ho typická zlatá barva a jedinečná plnost, kterou mu dodávají čtyři druhy sladu. 
Pivu nechybí ani výrazná hořkost, kterou získalo díky chmelení českými odrůdami Žatecký poloraný červeňák a Premiant. Horymír 11 má obsah alkoholu 4,5 % a hořkost je udávána ve 40 j.IBU. 
ZDROJ: 6. 9. 2024, Autor: Vendula Flassig Vrablová, www.bydlimekvalitne.cz
https://www.bydlimekvalitne.cz/nejlepsi-pivo-roku-2024-podle-sladku-je-jim-pivo-z-radotina-znate-ho?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=hpfeed.sznhp.context

Kam v Praze na nejlepší pivo? Ikonické hospody, ve kterých se rozhodně zastavte „na jedno“
Za Bohoušem k Jelínkům, na zahrádku zase k Pinkasům, pro výhled do Kuchyně, za utopenci, gothajem a českou kuchyní do Lokálu, na černého Kozla k Volovi a do staré-mladé pivnice k Hrochovi. Vyrazte na místa, kde správně načepované pivo teče proudem a kudy kráčela historie.
Ať už se inspirujete českou filmovou klasikou Adéla ještě nevečeřela, kde Rudolf Hrušínský v roli komisaře Ledviny seznamuje Michala Dočolomanského alias detektiva Nicka Cartera s Prahou prostřednictvím jedinečných pivních výčepů a hospod, nebo se vydáte na pivní procházku s názvem Pražská pivní zoo (občerstvovny se zvířecími názvy), kterou pořádá Lucie Janečková z Institutu PIVO, jsou zkrátka výčepy, jež byste na své procházce Prahou minout neměli.
U Černého vola čepují už od desáté ranní
Kdo by dostal o víkendu žízeň hned po probuzení, může vyrazit na Hradčany a začít U Černého vola, na místě, kde pohostinství funguje už dlouhá staletí. „Dům pochází z roku 1492 – což se dobře pamatuje podle objevení Ameriky. Je ale možné, že tu hospoda byla daleko dřív, procházely tudy totiž hradby – jejich zbytky jsou dodnes vidět ve sklepeních. V 19. a 20. století tady pak byla hospůdka, kam chodila prvorepubliková politická reprezentace, malíři, literáti a další zajímavé osobnosti,“ vypráví autor knihy Kde pijí múzy Lukáš Berný.
Tip: Doporučujeme poručit si ve Volovi černého Kozla, toho tu totiž umí čepovat na výbornou!
Do Kuchyně pro výhled na Prahu
Míříte na rodinný oběd? A co takhle rovnou s tím nejlepším výhledem na Prahu? Českou kuchyni a pečlivě ošetřené pivo nabízí podnik Kuchyň na Hradě, kde vám milerádi naservírují i šnyt a mlíko. Zatímco z venkovní terasy se vám nabídne výhled na starou Prahu, uvnitř můžete obdivovat otevřenou kuchyň a užívat si vůni omáček linoucí se s kastrůlků.
K Hrochovi za „géniem štamgastů“
Další vaší zastávkou může být hospoda U Hrocha. Na první pohled by se mohlo zdát, že jde o podobně starou pivnici, jako je Černý vůl, historik Lukáš Berný nás však záhy přesvědčí o opaku: „Je pravda, že je tady od roku 1994, což je třicet let – tedy víc než čtvrt století. Možná už také není tak mladá, ale když to srovnáme s Černým volem, je to hospůdka skoro nová. V devadesátých letech, kdy začaly zanikat klasické pivnice, protože je z Malé Strany vytlačil turistický ruch, se štamgasti z okolních hospod ,nastěhovali‘ do téhle nové, která se chtěla stát právě tou klasickou pivnicí. Vždycky říkám, že genia loci dělá historie. Ale tady je genius loci obrovský, tak to asi nebude jen historií, ale hlavně lidmi,“ uvažuje Lukáš.
Doporučujeme vyrazit hned po práci, o víkendu krátce po 12, kdy Hroch otevírá, abyste si sedli. Pivo na stojáka tu totiž nemají zrovna v lásce.
Zavzpomínat na Hrabala k Tygrovi
Ve víně je pravda a v pivu zase inspirace. Alespoň tím se řídil spisovatel Bohumil Hrabal, když pravidelně navštěvoval pivnici U Zlatého tygra v Husově ulici. A inspiraci našel! Říká se, že mnoho jeho příběhů je inspirovaných právě tím, co viděl, slyšel a zažil v této staré pivnici, jež se proslavila už ve 30. letech. ​​„Hrabalovy poslední knížky z 90. let, třeba Růžový kavalír nebo Večerníčky pro Cassia, jsou příběhy, ve kterých spisovatel sedí v hospodě a pozoruje dění kolem sebe. Je to krásná kronika devadesátých let. Hospoda tady přesahuje roli občerstvovny a díky Hrabalovi promlouvá i do kultury,“ komentuje Lukáš Berný. Možná si ještě pamatujete z médií, že v roce 1994 vzal Václav Havel právě sem na pivo tehdejšího amerického prezidenta Billa Clintona.
Tip: Pozor, pivo se tu neobjednává, pivo se tu nosí! Vrchní kráčí sem a tam s plnými půllitry a kdo ten svůj dopil, tomu přistane na stole nový. Pokud tedy máte dost, nebojte se říct.
K Jelínkům za Bohoušem
Malá hospoda, ve které se pivo čepuje už víc než sto let. „Do téhle pivnice v Charvátově ulici se už léta chodí za výčepákem Bohoušem,“ prozradil nám člen Institutu PIVO Lukáš Svoboda. „Bohouš kdysi pracoval U Zlatého tygra, ale už přes dvacet let čepuje U Jelínků. Odjakživa se kolem něj sdružovala parta štamgastů, takže když má směnu, na výčepu jich vždycky pět až šest postává,“ popisuje mistr výčepní Lukáš Svoboda.
K Pinkasům za historií
Právě tady se prý načepoval první Prazdroj v Praze, a to v únoru roku 1843. Takhle to mají v pivnici napsané, ale podle obou Lukášů to není úplně pravda: „Ve skutečnosti k tomu došlo už v listopadu 1842 v hospodě u pana Knoblocha v domě U Modré štiky. Ten dnes už neexistuje, a tak si mohli U Pinkasů postavit pověst na tom, že první Prazdroj v Praze načepovali právě u nich. Je ale fakt, že se U Pinkasů čepuje nepřetržitě od roku 1843,“ říká Svoboda.
Díky známé historii tu bývá hodně turistů. A není se čemu divit – podnik má jednu z nejkrásnějších zahrádek v centru Prahy s venkovním výčepem.
Na šnyt a gothaj s cibulí k Jirátovi
Po takové pivní túře vám dost možná vyhládne a k jednomu orosenému byste i něco menšího zakousli. Z Jungmannova náměstí to máte Jungmannovou a Vodičkovou ulicí, co by kamenem dohodil do Lokálu U Jiráta, který navazuje na více než staletou tradici pivnice na této adrese. Kdo má chuť jen na něco malého na zub, v nabídce najde gothaj, párky, nakládaný hermelín a utopence. Taková pivní klasika. A totéž se dá říct i o zlatavém plzeňském moku, který vám zde načepují jedna báseň.
ZDROJ: 19. 9. 2024, 5:00, Tereza Rybková, www.prozeny.cz
https://www.prozeny.cz/clanek/zdravi-a-zivotni-styl-kam-na-pivo-96148#dop_ab_variant=1373410&dop_source_zone_name=prozeny.sznhp.box&source=hp&seq_no=1&utm_campaign=&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz

Na největším pivním festivalu světa se předvedly stovky vyšňořených Bavorů
Mnichovský Oktoberfest je asi celosvětově nejznámější německou akcí na světě. Každoročně jej navštíví miliony návštěvníků a letošní 189. ročník, který odstartoval 21. září, už je v plném proudu. Není však jen svátkem piva, ale i bavorských tradic. V neděli prošel ulicemi Mnichova každoroční průvod stovek Bavorů v tradičních oděvech za doprovodu dechových kapel.
O události, kterou si nenechají ujít tisíce milovníků zlatavého moku a německých tradic, informovala agentura Reuters, která zveřejnila i video z jedné z nejoblíbenějších akcí festivalu.
Tradiční kostýmovaný průvod se v ulicích Mnichova každoročně koná druhý den Oktoberfestu a pro účastníky je příležitostí vytáhnout to nejlepší bavorské oblečení.
Muži tradičně oblékají kožené kalhoty maximálně po kolena, kostkovanou košili, vysoké vlněné ponožky a alpský klobouk s pérem, ženy nosí lidový kroj dirndl sestávající z šatů se šněrováním vpředu, blůzy a zástěry.
Průvod se těší velké oblibě
Z pouhého pohledu na zástěru pak muži tradičně poznají, zda je dáma zadaná, nebo svobodná. Pokud je její mašle uvázána vlevo, mají teoreticky šanci, mašle na pravé straně znamená, že žena není k mání.
„Chodím se dívat na průvod už dvacet let, znovu a znovu, většinou vyjde takto nádherné počasí. Je to tradice, kterou miluji, dechová hudba, prostě nádhera,“ uvedl návštěvník Uschi Ritzenhoff. A zdaleka není sám. „Jsem tu každý rok, jsem štamgast, vždycky mě najdete na stejném místě,“ dodala z publika Liane Joasová.
Oktoberfest má svůj původ v oslavách svatby prince Ludvíka Bavorského s Terezou Sasko-Hildburghausenskou roku 1810, zakončených koňskými dostihy. Přehlídka se poprvé oficiálně konala roku 1835 na počest 25. výročí svatby slavného páru.
Na prostranství Theresienwiese se letošní Oktoberfest koná do 6. října v 17 velkých a 21 malých stanech. Cena piva se letos pohybuje mezi 13,60 až 15,30 eura (342 korun až 387 korun) podle značky a lokality.
ZDROJ: Taťána Kynčlová, 24. 9. 2024, 13:22, www.novinky.cz
https://www.novinky.cz/clanek/cestovani-na-nejvetsim-pivnim-festivalu-sveta-se-predvedly-stovky-vysnorenych-bavoru-40490169#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=novinky.sznhp.box&source=hp&seq_no=6&utm_campaign=&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz

Britská hospoda láká na pivo zdarma. Ne každý do ní ale trefí
Do oblíbené hospody to štamgasti většinou mají maximálně pár set metrů. Jak daleko byste ale byli ochotni vyrazit pro pivo zdarma? Ti, kteří chtějí bezplatně pozvednout orosenou pintu v nejodlehlejší krčmě Skotské vysočiny, se musí připravit na téměř 29kilometrů dlouhou túru nebo více než 11kilometrovou cestu přes moře. A ne každý, kdo vyrazí za pivem říznutým pořádnou dávkou dobrodružství, do nevšedně umístěné krčmy trefí.
O lákadlu krčmy The Old Forge, která je považována za nejodlehlejší pevninskou hospodu Spojeného království, informoval server Independent. Jedná se však o jednu z těch nabídek, která může přijít návštěvníky pořádně draho, přestože je zadarmo.
Komunitně vlastněné občerstvovací zařízení se nachází na západním pobřeží Skotska na břehu jezera Nevis v obci Knoydart, kde žije jen 120 stálých obyvatel. Budova, v níž hospoda sídlí, byla postavena jako chata již kolem roku 1770.
Cestou k ní turisté spatří značné množství horských štítů, klikatých úbočí přioděných mlhou a vodopádů. Společníky na dlouhé cestě jim ve většině případů bude jen divoká zvěř. Trek v délce 29 kilometrů je možné zdolat najednou nebo během dvou dnů s přespáním na trase. A kolik že piva dostanou návštěvníci nejodlehlejší hospody zdarma?
Objemová jednotka pinta se totiž v různých částech světa a různých historických obdobích liší. Ve Velké Británii je pinta nejčastěji počítána jako 0,568 litru, takže takový „větší půllitr“.
Jen pro zdatné jedince
Cesta Skotskou vysočinou může být ale přes její nespornou krásu zrádná. Zrovna minulý týden se o tom přesvědčil 67letý Paul Conway, který si sám vyrazil na pivo právě do The Old Forge. Jeho rodina zalarmovala záchranné složky poté, co se v domluvený den neubytoval.
Nalezen byl zhruba v půli cesty do hospody, kde poté, co se na trase ztratil, přečkal v náročném terénu sedm dní. Naštěstí se jednalo o bývalého výsadkáře, který si před svou záchranou uměl poradit. Do nemocnice byl převezen pouze na prohlídku z preventivních důvodů.
„Přivítáme ho s otevřenou náručí a pintou zdarma, pokud příště bezpečně dorazí až k nám, stejně jako všechny ostatní. Rádi si myslíme, že naše hospoda stojí za náročnou cestu,“ uvedl pro Independent k události manažer hospody William O’Neill.
Všichni příchozí se pak podle něj mohou těšit na řemeslná piva, cidery, sladovou whisky, živou hudbu a bohatou nabídku podomácku připravených hospodských klasik, čerstvých mořských plodů a zvěřiny. Otevřeno je každodenně od oběda do půlnoci, v pátek a sobotu pak do jedné hodiny ranní.
ZDROJ: Taťána Kynčlová, 26. 9. 2024, 13:08, www.novinky.cz
https://www.novinky.cz/clanek/cestovani-britska-hospoda-laka-na-pivo-zdarma-ne-kazdy-do-ni-ale-trefi-40490031#source=hp&seq_no=1&dop_ab_variant=1376020&dop_source_zone_name=novinky.sznhp.box&utm_campaign=abtest241_shrnuti_llm_varBB&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz

Nastává ústup českých hospod? Lidé do nich chodí stále méně často, mladá generace za to ale nemůže
Co si člověk vybaví pod pojmem „hospoda“? U 73 procent českého obyvatelstva jde stále o pivo, potvrzuje nový průzkum. Zároveň se snižuje frekvence, s níž lidé do hospody chodí. A netýká se to jen mladé generace.
Hospoda jako místo, kde je zakouřeno a chodí tam jen alkoholici nebo lidé z nižších sociálních vrstev? Takový pohled už sdílí stále méně Čechů. Z nejnovějších dat Centra pro výzkum veřejného mínění Sociologického ústavu Akademie věd ČR vyplývá, že se z hostinců a pivnic stávají praktické instituce, kde si každý přijde na své. Souvisí to i s jejich zvyšující se kvalitou.
Například 88 procent lidí považuje hospody za důležité místo pro setkávání s kolegy a přáteli, podobný podíl Čechů je vnímá jako prostor pro vytváření nových známostí nebo domlouvání různých sousedských výpomocí či melouchů.
„Další část lidí uvádí, že se v hospodách doslechnou o věcech, které by se jinde nedozvěděli. Nebo tam chodí z důvodu kulturních akcí, které se v nich pořádají,“ uvádí sociolog Jiří Vinopal, jenž za průzkumem stojí.
Restaurační zařízení stále více navštěvují muži, a to třináctkrát za měsíc, ženy devětkrát. V roce 2023 pak chodilo do hospod nebo restaurací 92 procent mužů, předloni 85. Návštěvnost vzrostla také u žen, předloni jich restaurace navštěvovalo 81 procent, loni o šest procentních bodů více. Ženy ale před hospodami upřednostňují spíše restaurace, kavárny nebo cukrárny.
„Celkově pak trendy vnímání hospod korespondují s vývojem pohostinských zařízení jako takových,“ doplňuje Vinopal. Hospody se podle něj přizpůsobují poptávce a vytvářejí stále příjemnější prostředí, nabízejí zajímavější gastronomii nebo rozšiřují nabídky nápojů. „Postupně ubývají negativní konotace obecně spojované s hospodami a návštěvníci je vnímají celkově přívětivěji.“
Z průzkumu také vyplývá, že většina lidí (74 procent) má stále v nejbližším okolí svého bydliště hospodu, kam si může ve volném čase zajít. Zároveň ale 37 procent z nich zaznamenalo uzavření nějakého hospodského zařízení poblíž, zatímco jen 15 procent vznik nového. „Hospody spíše mizí, než že by vznikaly, nejde ale o nic dramatického. Jejich ústup je ovšem zřejmý,“ upozorňuje Vinopal. 
Podle něj to souvisí i s nižší frekvencí návštěv – zatímco v roce 2004 chodili muži do hospody 8,1krát měsíčně a ženy 3,8krát, loni už muži navštěvovali tato zařízení průměrně jen 3,9krát měsíčně, ženy pak 2,7krát. „Lidé začínají pivo častěji pít doma, případně i sami,“ dodává sociolog s tím, že budoucnost hospod vidí přívětivě asi polovina české populace, zatímco čtvrtina Čechů má obavy, že dochází k postupnému zániku českých pivnic.
Pokles zájmu o návštěvy hospod se ovšem netýká jen mladé generace. Podle Vinopala pili mladí lidé vždy méně než jejich starší spoluobčané, ostatně takové údaje vyplývají i z průzkumu v roce 2004.
„Podíl konzumentů piva klesá ve všech věkových kategoriích. U mladších lidí ale pozorujeme rostoucí zájem třeba o menší balení nebo různé speciály, například svrchně kvašená piva. A týká se to celé Evropy,“ uzavírá ředitel Českého svazu pivovarů a sladoven Tomáš Slunečko. Teď by chtěl, aby se česká pivní kultura dostala na seznam nehmotného dědictví UNESCO.
ZDROJ: Filip Magalhães, 15. srpna 2024, 12:57, www.hrot24.cz, S přispěním ČTK
https://www.hrot24.cz/clanek/nastava-ustup-ceskych-hospod-chodi-do-nich-stale-mene-lidi-mlada-generace-ale-za-to-nemuze

„Jdu na tři… nanuky”. Velkopopovického Kozla si v Asii můžete dát i jako zmrzlinu
Stýská se vám po pivní zmrzlině Pivísek? V Jižní Koreji máte možnou náhradu. Tamní hit má logo Velkopopovického Kozla.
České pivaře překvapily (a zneklidnily) záběry, které se objevily na sítích a pocházejí z Jižní Koreje. V nabídce tamního supermarketu se totiž objevil zmrzlinový kornout s logem Velkopopovického Kozla. Záběry na TikToku, které doprovázejí zděšené komentáře českých uživatelů, sledují autorku videa, jak křížence zmrzliny a českého národního moku vytahuje  z mrazicího boxu a těší se na jeho konzumaci.
Mnozí přispěvatelé přitom zavzpomínali na legendárního Pivíska z dílny Family Frostu. Jak podotkl na internetu jeden z uživatelů: „Šlo o velmi delikátní záležitost, po deseti normálních pivech se dal i dojíst.“
V korejském případě ale jde o tamní speciální a seriózní produktovou nabídku. Kornout, který nese logo Velkopopovického Kozla, obsahuje skořicovou variantu s karamelem a je bez alkoholu.  Zástupci Plzeňského Prazdroje upozorňují, že se české pivo v Jižní Koreji těší velké oblibě.
„Zvláště pak Kozel černý, který místní často pijí se skořicí. Ten se stal inspirací i pro výrobky, které je nyní možné pořídit v rámci promo akce v jednom z korejských obchodních řetězců,“ říká pro Hrot24 mluvčí Plzeňského Prazdroje Zdeněk Kovář. „Jedná se o zmrzlinu, snack, sušené maso a dezert. Výrobky jsou inspirované značkou Kozel, ale není v nich pivo,“ dodává Kovář.
Autor tohoto textu, třebaže již v Asii okusil lecjaký mix produktů a chutí, které zdánlivě nejdou dohromady, se přirozeně ošívá. Ale třeba se jen musí překonat český hospodský zvyk, že slané brambůrky lze konzumovat pouze s jinými slanými produkty a/nebo pivem.
Potenciální tuzemské zájemce o tento produkt ale největší pivovar v Česku zklame, nabídka je určena jen pro zahraniční trh. Podle mluvčího se jedná o jednorázovou aktivitu pouze v Koreji a „nemáme v plánu ji opakovat, stejně tak neplánujeme tyto výrobky uvádět na jiných trzích včetně Česka,“ doplnil Kovář.
ZDROJ: Pavel Štrunc, 11. března 2024, 17:46, www.hrot24.cz
https://www.hrot24.cz/clanek/jdu-na-tri-nanuky-velkopopovicky-kozel-jako-zmrzlina-kde-koupite-tento-special

Pivaři, zbystřete! Unikátní žebříček odhaluje, kde si dáte čepované pivo za necelých 22 korun
Za půllitr čepovaného piva dáte ve většině restauračních zařízeních v průměru 50 korun. A přitom jsou místa, kde se cena k téhle magické hranici ani nepřibližuje... 
Češi vypijí ročně okolo 15,2 milionů hektolitrů piva. Jeho spotřeba však dlouhodobě klesá. Příčinou mohou být nepochybně stále se zvyšující ceny.
Z restaurací a barů se proto stále častěji přesouvají do garáží, na rodinné party a zahradní sešlosti, kde buď narazí bečku, nebo si vystačí s lahvovým pivem.
Dotyčné tak možná zarazí informace, že průměrná cena čepovaného piva v Česku není vůbec vysoká! Vlastně se pohybuje ve spodní části žebříčku, který zveřejnil jeden ze známých srovnávačů cen.
Kde si můžete dát pivo za 22 korun a kde za jedno „točené“ dáte i více než dvě stovky? Máme pro vás unikátní informace a data!
Nejdráž je na severu
Nejdražší čepované pivo mají v severských státech. Tady se průměrná cena čepovaného piva pohybuje v přepočtu okolo 200 Kč. Zatímco v Dánsku nebo Finsku se drží poměrně „při zemi“ a zákazníkům účtují okolo 160 Kč, v Norsku vám na půllitr čepovaného piva nebude stačit ani dvoustovka. 
TOP 10 zemí, kde mají nejdražší čepované pivo
Norsko – 212,17 Kč
Švýcarsko – 186,92 Kč
Finsko – 175,50 Kč
Dánsko – 168,03 Kč
Švédsko – 164,93 Kč
Irsko – 150,43 Kč
Francie – 150,43 Kč
Lucembursko – 137,90 Kč
Spojené království – 133,88 Kč
Nizozemí – 125,36 Kč
Nejlevněji se opijete na Ukrajině
A kde mají čepované pivo naopak nejlevnější? Překvapivě na Ukrajině, kde činí průměrná částka 21,97 Kč. Hned po Ukrajině následuje Bělorusko, kde si účtují v průměru 27,76 Kč, a poté Rusko (38,29 Kč). Česko s průměrnou částkou 50 Kč zůstává na pomyslném chvostu. Z 38 států je na 32. příčce!
TOP 10 zemí, kde mají nejlevnější čepované pivo
Ukrajina – 21,97 Kč
Bělorusko – 27,76 Kč
Rusko – 38,29 Kč
Moldavsko – 38,91 Kč
Bosna a Hercegovina – 44,85 Kč 
Severní Makedonie – 48,83 Kč
Česká republika – 50 Kč
Slovensko – 50,14 Kč
Rumunsko – 50,42 Kč
Maďarsko – 51 Kč
Použité zdroje:
fotrnatripu.tv/novinky/rady-cestovatelum/kdyz-pivari-cestuji-mapa-ukaze-cenu-toceneho-piva-v-evrope-nekde-to-je-22-kc-jinde-212-kc
gastroahotel.cz/spotreba-piva-v-cesku-dale-klesa-roste-pouze-kategorie-nealkoholickeho-piva
numberoplus.cz
ZDROJ: Rubrika: Praktický rádce, Aktivity: Poznání, Autor: Vendula Flassig Vrablová, www.cestovinky.cz
https://www.cestovinky.cz/clanek/pivari-zbystrete-unikatni-zebricek-odhaluje-kde-si-date-cepovane-pivo-za-necelych-22-korun?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=hpfeed.sznhp.context

Šestice Britů se každý čtvrtek setkává ve stejné hospodě. Už 56 let
Šestičlenná skupinka kamarádů ve věku 78 až 83 let se pravidelně schází v podniku The White Swan v anglickém Sheffieldu už od roku 1968. Během dlouhých 56 let vynechali společné čtvrteční pivo jen párkrát. Jediným pravidlem je, že s sebou neberou manželky.
„Paul se nastěhoval přes ulici a začali jsme spolu hrát golf. Po golfu jsme vždy chodili do hospody, byl to rok 1968. Pak se z toho stala tradice,“ přiblížil pro agenturu AP začátky pravidelných schůzek Peter Thirlwall s tím, že se skupina brzy rozrostla na osm členů, přičemž dnes je jich už jen šest.
„Nechodíme na Vánoce. Hádám, že jsme za těch 56 let nevynechali víc než 25 čtvrtků,“ říká osmasedmdesátiletý Thirlwall a jedním dechem dodává, že si život bez čtvrtečního sedánku v hospodě nedokáže představit.
„Je to k nezaplacení. Můžeme si povídat o našich nejniternějších starostech. Ještě nikdy se nestalo, že bychom si neměli co říct. Dříve jsme se bavili o fotbale a sexu, dnes spíš o důchodu a prostatě. A jak člověk stárne, má více toho, na co může vzpomínat,“ vysvětluje Brit.
Jediným pravidlem pravidelných dýchánků je, že s nimi do hospody nemůžou manželky. „Scházíme se i s nimi, ale čtvrteční večery jsou jen pro chlapy. V hospodě se spolu chechtáme a někdy nás dokonce upozorňují, abychom se ztišili,“ tvrdí osmasedmdesátiletý Bill Munden.
Piva už pijí méně
Kromě témat se změnila rovněž spotřeba piva. „Dříve jsme pili tři půllitry, dneska už jen dva a někteří si dávají nealkoholický Guinness,“ říká Thirlwall s tím, že tradice vydržela tak dlouho především díky poutu, které si mezi sebou za dlouhé roky vytvořili.
Na dálku se prostřednictvím různých aplikací spojili i v době koronavirové pandemie a v hospodě se scházeli, i když zrovna čelili životním nesnázím. „Svou první ženu jsem ztratil, když byla docela mladá. Pak jsem potkal svou druhou ženu a byly chvíle, kdy jsem si říkal, že bych měl být raději s ní. Ale když byl čtvrtek, tak to prostě nešlo, musel jsem do hospody,“ líčí Thirlwall.
„Hrávali jsme spolu golf či squash. Je to skvělá parta kluků. Zkrátka si rozumíme a bavíme se,“ uzavřel.
ZDROJ: 26. 10. 2024, 6:29, Martin Vlk, www.novinky.cz
https://www.novinky.cz/clanek/lifestyle-sestice-britu-se-kazdy-ctvrtek-setkava-ve-stejne-hospode-uz-56-let-40494351#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=novinky.sznhp.box&source=hp&seq_no=5&utm_campaign=&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz

Za posledních 55 let navštívil 12 tisíc hospod. Manželka ho v tom podporuje
Množství štamgastů by svůj oblíbený podnik za jiný nikdy nevyměnilo. To ovšem není případ třiasedmdesátiletého Brita Roba Cockera, jenž si v nových hospodách libuje. Za posledních 55 let jich stihl navštívit 12 tisíc, a to počítá jen ty ve Velké Británii.
Cocker cestuje po Británii a ochutnává pivo v tamních hospodách od roku 1969. „Začalo to, když mi bylo 18 a nudilo mě chodit každý víkend do stejné hospody. Přemýšlel jsem nad tím, jaké to asi je v jiných podnicích,“ přiblížil Brit z anglického města Stoke-on-Trent prvopočátky své nezvyklé záliby.
„Postupně jsem začal jezdit do širšího okolí a zkoušet různé hospody. Od roku 1971 jsem si dělal poznámky na obaly od cigaret. Pak jsem si začal vést deníky,“ vysvětlil Cocker s tím, že z každé navštívené hospody má informaci o tom, jak mu tam chutnal jeho oblíbený ale (druh svrchně kvašeného piva).
Na pivní výlety jezdí autobusem, vlakem či autem s kamarády. Během jedné cesty si někdy odškrtne i 14 navštívených hospod, přičemž v říjnu dosáhl čísla 12 tisíc. Za svoji „kariéru“ zavítal do podniků od skotského Obanu až po anglický Land's End.
Hrdě se chlubí tím, že pil v každém městě v Anglii v okruhu 30 kilometrů od svého domova. Jak sám říká, manželka jeho nevšední koníček podporuje a často se k němu na pivní dobrodružství připojuje.
„Je nemožné navštívit všechny hospody v Británii, ale dělám, co můžu. Lidé se tomu často zdráhají věřit. V baru v Newcastlu byly dvě mladé ženy, které se mě zeptaly, co dělám, když jsem si začal psát poznámky o pivu, jež jsem pil. Nevěřily mi, tak jsem jim řekl, ať si mě vygooglují. A pak po celé hospodě křičely: Pane bože, tento chlápek byl v 10 tisících hospodách,“ směje se Cocker.
„Syn si ze mě dělá legraci, že jsem známý díky tomu, že jsem piják, ale pokud zavítám do deseti hospod za jeden výlet, dávám si jen malé pivo. Nedávno jsem podstoupil zdravotní prohlídku a všechno bylo v pořádku. Je to hodně piva, ale nepřeháním to,“ vysvětluje.
Navštívil 84 zemí
Nutno podotknout, že Cocker do svého seznamu zaznamenává pouze hospody ve Velké Británii.
„Ty v zahraničí nepočítám, protože to nejsou ty pravé hospody, ale spíše bary. Navštívil jsem ale celkem 84 zemí,“ tvrdí.
A jaké hospody má tedy nejraději? „Dávám přednost tradičním lokálním putykám, ale v dnešní době existuje také řada opravdu dobrých mikropivovarů. A vždycky si dám ale, nikoliv lager, ten pro mě není tím pravým ořechovým,“ řekl.
Nejoblíbenější podnik nadšený pivař ovšem nemá. „Abych byl upřímný, mohl bych vytvořit seznam 20 nebo 30 oblíbených hospod. Určitě si ale pamatuju na tu nejhorší. Bylo to v Dudley a uprostřed hospody byla díra, kolem které lidé stáli ve frontě, aby se dostali k baru. Nikdy jsem nic takového neviděl. Bylo to jako z komediálního skeče,“ uzavřel Cocker.
ZDROJ: Martin Vlk, 29. 10. 2024, 11:41, www.novinky.cz
https://www.novinky.cz/clanek/lifestyle-za-poslednich-55-let-navstivil-12-tisic-hospod-manzelka-ho-v-tom-podporuje-40494658#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=novinky.sznhp.box&source=hp&seq_no=6&utm_campaign=&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz

Mám ráda zaplivané restaurace. Nebojím se do nich ani v Ostravě, říká Bára Hrzánová
Letos oslavila herečka Bára Hrzánová 60. narozeniny a jako dárek si nadělila účinkování v novince Divadla Ungelt, ve hře Dvojka. S Jaromírem Dulavou se představí v celkem čtrnácti postavách. Příběh se odehrává v hospodském prostředí, které je herečce, jak přiznala v rozhovoru pro Novinky, velmi blízké.
Další přírůstek pražského Divadla Ungelt je herečka Bára Hrzánová. Na tamním jevišti se od listopadu začíná objevovat úplně poprvé, divákům se představí po boku Jaromíra Dulavy ve hře o lásce, barevnosti i těžkostech života.
Hra přináší příběhy o lidech v různých podobách. „Z počátku to vypadá drsně, protože je to severoanglický pub a lidé jsou opravdu hodně zvláštní. Já ale mám ráda, jak my říkáme doma, ty zaplivané restaurace, typické ‚čtyřky‘. A já se s takovými lidmi potkávám, když tedy zrovna mám čas lokál tohoto typu navštívit,“ prozradila v rozhovoru pro Novinky.
Pro Báru jsou podobné podniky potěšením, protože jsou prý autentické. „Pokavaď tam splynete, čímž já se ráda chlubím, že můžu i v Ostravě do ‚čtyřky‘ a nemám jediný problém. Já si tam porozumím s každým. Mě to baví, protože tam si ti lidé už na nic nehrají, nemají sílu. Už tam tak patří, do té hospody. Jejich osudy jsou tak zapeklité, že kdyby se takové příběhy točily v televizi, tak by to bylo báječné. Oni z toho mají ale všichni strach. Takže se netočí a já se na to musím jít podívat do těch lokálů,“ řekla.
ZDROJ: 9. 11. 2024, 6:29, Marek Tereba, www.novinky.cz
Výňatek z článku
https://www.novinky.cz/clanek/kultura-divadlo-mam-rada-zaplivane-restaurace-nebojim-se-do-nich-ani-v-ostrave-rika-bara-hrzanova-40495109#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=novinky.sznhp.box&source=hp&seq_no=6&utm_campaign=&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz

Zajít si do restaurace začíná být luxus
Zatímco inflaci spotřebního zboží se v letošním roce podařilo dostat pod kontrolu, tak u služeb je to trochu jiný příběh. Meziroční tempo růstu cen se v posledních měsících pohybuje kolem pěti procent. Analytici si pak všímají, že zdražování je patrné zejména ve stravovacích službách. Za pravdu jim dávají i statistiky Českého statistického úřad (ČSÚ), které například ukazují, že cena sudového piva vzrostla za necelé tři roky o třetinu.
„Za posledních pět let stravovací služby podražily o 65 procent, ubytovací služby o 52 procent. Patří tak jednoznačně mezi tuzemské inflační rekordmany,“ řekl Novinkám hlavní ekonom Banky Creditas Petr Dufek.
Podle něj tempo zdražování v oblasti HORECA (segment hotelnictví a různých druhů gastronomických provozů, pozn. red.) nabralo významně na síle po skončení prvního lockdownu během koronavirové pandemie. „Časem se navíc přidaly proinflační faktory –jako drahé energie, nájmy a rostoucí náklady na suroviny a zaměstnance,“ dodal s tím, že na inflační hru ale přistoupili i tolerantní domácí a zahraniční návštěvníci.
Zajdeme-li v čase hlouběji, tak cenový nárůst ve stravovacím sektoru vypadá ještě dramatičtěji. „Meziročně ceny stravovacích služeb v říjnu vzrostly o 6,9 procenta, oproti roku 2015 o 95,6 procenta, takže zdražování v restauracích není jen o pocitu spotřebitele, ale tvrdou realitou posledních let,“ podotkl ve svém komentáři k říjnové inflaci analytik společnosti Akcenta Miroslav Novák.
Velká část tohoto růstu se podle hlavního ekonoma XTB Pavla Peterky odehrála v loňském roce, kdy ceny v sektoru stravovacích služeb vzrostly o desítky procent.
„Zdražování v restauracích se dotklo i ‚českého zlata‘. Čepované pivo kontinuálně zdražuje napříč republikou a značkami piv. Zajímavé je pak srovnání s lahvovým pivem, které podle dat ČSÚ za poslední tři roky zdražilo v průměru zhruba o dvě koruny. V říjnu byla průměrná cena 13 korun,“ sdělil Novinkám.
Dvoukorunový nárůst oproti lednu 2022 v ceně lahvového piva představuje procentuální skok o 18,3 procenta. Sudové pivo za stejnou dobu však v průměru zdražilo o 13 korun neboli o 32,4 procenta. V říjnu byla průměrná cena jednoho půllitru 53 korun, ukazují data ČSÚ. Za plzeň ale zákazník zaplatí většinou ještě více. Třeba v Praze není cena blížící se 70 korunám nikterak neobvyklá.
„Čepované pivo zdražilo v absolutním vyjádření, v procentním vyjádření i v poměrovém vyjádření proti lahvovému pivu podstatně rychleji. Pivo ze sudů a tanků bylo dlouhodobě produktem s nízkou marží, které mělo lákat zákazníky, kteří pak často utratili další peníze za jídlo a jiné posilnění, kde marže bývá podstatně zajímavější. Náročná situace v provozu ale tlačí některé hospodské, aby pivo zdražili a marži navýšili s cílem zachování finanční udržitelnosti vlastního provozu,“ míní Peterka.
V posledních třech letech ale podobnou měrou zdražilo vícero položek v pohostinství. Například cena denního menu v říjnu vyskočila o 27,6 procenta ve srovnání se začátkem roku 2022, guláš s přílohou je dražší o 31,5 procenta a třeba cena dvou deci vína vzrostla dokonce o 33,3 procenta.
Může za to tlak na růst mezd
Provozovatel několika restaurací a člen Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR Luboš Kastner Novinkám přiznal, že inflace v gastro sektoru neklesá pod sedm procent. Podle cenového gastro indexu od společnosti Dotykačka ceny od ledna 2022 do srpna 2024 vzrostly o 26 procent.
Za zdražováním podle Kastnera stojí hlavně rostoucí náklady na pracovní sílu. „Náklady na mzdy tvoří až třetinu z příjmů oboru. Kvůli nízké nezaměstnanosti a životním nákladům je tlak na růst mezd v našem oboru hlavním důvodem obecného růstu cen,“ řekl.
„Zdražování určitých surovin, jako je máslo, pokračující nízká nezaměstnanost a neefektivita pracovního trhu i tlak na růst mezd ze strany státu nejspíše způsobí, že se inflaci v našem oboru nepodaří do konce roku zkrotit pod hranici sedmi procent,“ dodal.
O třetinu dražší kadeřník
Zvýšený růst cen se nicméně týká celého sektoru služeb, a nikoliv pouze těch stravovacích. Zmíněny už byly i ubytovací služby. Například jedna noc v tříhvězdičkovém penzionu vycházela v říjnu bezmála o čtvrtinu dráž než v lednu 2022, vychází z dat statistického úřadu.
Za poslední bezmála tři roky pak zdražil přibližně o třetinu pánský kadeřník, což překonalo i téměř 28procentní nárůst u ženského kadeřníka. Dražší je i kultura, byť je tam cenový růst nižší. Třeba lístek do divadla byl v říjnu oproti začátku roku 2022 dražší přibližně o pětinu.
„Na všeobecném růstu cen se svezlo celé odvětví služeb. Vedle nákladových faktorů může do situace přimlouvat i příležitost, kdy zákazník už z posledních let zvyklý na pravidelné zdražování téměř všeho, přimhouří oko i u zdražení, které nemusí být celé taženo primárně nákladovými faktory. I pracovníci a podnikatelé ve službách platí všude vyšší ceny a očekávají vcelku logicky vyšší mzdy, popřípadě hospodářský výsledek provozovny,“ řekl Peterka.
Společně s Dufkem ale poznamenal, že zdražování ve službách se netýká pouze České republiky. „Vidíme, že jako riziko vnímá cenový vývoj v tomto sektoru i Evropská centrální banka v eurozóně i americká centrální banka (Fed),“ dodal.
„Situace v Česku není v tomto směru až tak výjimečná. Ještě větší cenový šok v restauracích pocítili zákazníci v Maďarsku a v Polsku. Hotely zase ještě rychleji zdražovaly v Chorvatsku,“ uzavřel Dufek.
ZDROJ: 15. 11. 2024, 8:05, www.novinky.cz, Adam Kahánek
https://www.novinky.cz/clanek/ekonomika-ceny-ve-stravovacich-sluzbach-dal-prudce-rostou-pivo-zdrazilo-za-tri-roky-o-tretinu-40497135#source=hp&seq_no=1&dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=novinky.sznhp.box&utm_campaign=&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz

Pivovarem roku je poosmé Bernard, konkurence mezi minipivovary roste
Pivovarem roku se letos opět stal podle Sdružení přátel piva (SPP) Rodinný pivovar Bernard z Humpolce. Ocenění získal poosmé. Bernard letos uspěl i ve dvou kategoriích podle druhů piv - se světlou desítkou a svátečním ležákem. Minipivovarem roku je pražský Pivovar Strahov. Létajícím pivovarem roku, čímž se míní pivovar v pronajatých provozech, je Pivovar Chroust z Prahy. Sládkem roku se stal Václav Berka z Plzeňského Prazdroje. Ocenění předali zástupci sdružení v nepomuckém minipivovaru Zlatá kráva.
Anketa SPP o nejlepší piva, pivovary a pivovarské osobnosti roku se koná od roku 1990 a podle předsedy sdružení Tomáš Erlicha je nejstarší novodobou soutěží na českém pivním trhu. První část hodnocení je anketní mezi členy sdružení, jichž je přes 1500. Nejlepší piva pak postoupí do anonymní finální degustace. Sdružení přátel piva vlastní ochranné známky na ocenění Pivovar roku, udělované od roku 2004, Minipivovar roku (od roku 2006) a i Létající pivovar roku (od roku 2022).
V ČR je teď podle prezidenta Českomoravského svazu minipivovarů Michala Voldřicha přes 500 minipivovarů a zhruba 60 průmyslových. „Kategorie průmyslových pivovarů donedávna klesala, ale jak se mnohé minipivovary stávají natolik úspěšnými, že výstavem přesahují již magickou hranici roční produkce 10 tisíc hektolitrů, tak se stávají pivovary průmyslovými a počet tak pomalu opět narůstá,“ uvedl Erlich.
Pivovar Bernard obhájil loňské prvenství. „V roce 1991 přežil klinickou smrt, kdy byl novými majiteli zprivatizován pět minut po dvanácté. Další významný zlom byl rok 2001, kdy do něj vstoupil belgický strategický investor, který přinesl další exponenciální rozvoj,“ uvedl Ladislav Jakl z SPP. V kategorii průmyslové pivovary skončil druhý Pivovar Kamenice nad Lipou a třetí Únětický pivovar.
Konkurence mezi minipivovary roste
Minipivovar Strahov, který zvítězil mezi provozy s roční produkcí do 10 tisíc hektolitrů, byl otevřen už v roce 2000 a podle SPP patří mezi nejúspěšnější české pivovary vůbec. Konkurence mezi minipivovary každým rokem roste. Letos jich dosud vzniklo 15, loni 22, jen v Praze jich je kolem 50, řekl předseda. Druhý mezi minipivovary skončil Pivovar Volt z Jablonce nad Nisou a třetí Pivovar Ovipistán z Ledců na Královéhradecku.
Jako nejlepší světlé výčepní pivo vyhodnotilo sdružení Bernard Desítku. „Podle české desítky se pozná mistr sládek. Každá mírná chyba při výrobě se hned projeví na chuti,“ uvedl Jakl. Mezi světlými ležáky, což je podle pivařů „nejprestižnější dvanáctka“, zvítězil Sváteční ležák s jemnými kvasnicemi z pivovaru Bernard. Mezi silnými pivy s více než 13 stupni získalo nejvíc bodů pivo F. L. Věk z Pivovaru Rampušák z Dobrušky.
Oceněna byla i tmavá a polotmavá spodně kvašená piva. Zvítězil Svatý Norbert Dark lager z Pivovaru Strahov. Mezi pšeničnými pivy vyhrál Primátor Weizen z náchodského Primátora. Mezi světlými svrchně kvašenými pivy (kategorie pivních stylů IPA, APA, NEIPA, belgická klášterní piva a další) vyhrál Volt Baterka z jabloneckého Voltu, ve tmavých a polotmavých svrchně kvašených pivech (typy Porter, Stout či Ale) byl nejlepší The Darkness ze sokolovského Permona. A nejlepší kyselé pivo Raspberry Sorbet vyrábí podle hodnotitelů pražský Pivovar Siberria.
Létajícím pivovarem roku je pražský Pivovar Chroust. „Konkurence stále roste, k dnešnímu dni u nás existuje na 150 létajících pivovarů,“ uvedl Erlich. Tyto pivovary vaří v pronajatých provozech, nemají vlastní výrobní zařízení, jen svoji značku a i recepturu.
Sládkem roku za celoživotní dílo ve prospěch českého pivovarnictví je podle SPP osmašedesátiletý emeritní vrchní sládek Prazdroje Václav Berka, který se v posledních letech hodně věnoval školení výčepních.
ZDROJ: ČTK, 14. 11. 2024, 13:29, www.newstream.cz
https://www.newstream.cz/zpravy-z-firem/pivovarem-roku-je-poosme-bernard-konkurence-mezi-minipivovary-roste?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=hpfeed.sznhp.box

Václav Berka - sládek roku (podle SPP), Foto: www.webnoviny.sk

Ač astmatik, v kotelně jsem byl šťastnej. Devatero řemesel Ivana Hlase
Výňatek z článku
Autor článku David Nesnídal (editor) a muzikant Ivan Hlas rozmlouvají o pivu, vínu a muzice: 
Známý písničkář a muzikant Ivan Hlas obrážel kdysi s kytarou Prahu tramvají. Tenkrát patrně netušil, že jiskry z pantografů zažíhají jeho hvězdu. Rozsvěcela se pomalu a postupně – a i proto dnes stále září hlubokým hebkým světlem, kterým nám svítí pro povzbuzení. Ivan Hlas letos na jaře oslavil sedmdesátiny.
Ivane, o vás je známo, že jste spjatý s Hanspaulkou a duchem Dejvic. Dnes bydlíte na Barrandově – jak se vám tu žije?
Dobře se nám tu bydlí. Mám rád i tuhle plzeňskou hospodu, která je tu už taky snad dvacet let a na jejímž otevírání jsem hrál.
K barrandovskému bydlišti se váže i úsměvná historka s mým nejmladším synem – když byl malý, chodili jsme tady vedle do bazénu, který později vystřídal bordel. A jednou jsme šli právě už kolem hampejzu, jenže kluk měl v paměti bazén a bezelstně mi říká: „Tati, tady to bylo pěkný, kdy sem zase půjdeme?“ Lidi, co šli poblíž, se udiveně otáčeli za zhýralým otcem.
Můj kamarád zase objednával synkovi v hospodě nealko pivo. Vždycky jsme seděli s dětmi u stolu, před mojí dcerou stála způsobně malinovka a my tři upíjeli zrzavou vodu. Taky na nás hosté občas hleděli úkosem.
To je výchovné. Pamatuji si, že my jsme s bráchama v neděli po obědě taky dostávali sklenici piva. Můj známý zase pobýval nějaký čas ve Francii a vyprávěl, že děti si do školy nosily ke svačině čtvrtku vína. Jeho děti ale ne, takže se na ně ostatní spolužáci skládali. Říkal, že mu pak děti chodily domů denně picnutý…
ZDROJ: www.denik.cz, David Nesnídal, 23. 11. 2024
https://www.denik.cz/spolecnost/ivan-hlas-70-let.html?seznam-hp=1&utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=hpfeed.sznhp.box

Víte, co znamená VIP smažený sýr? Já měl možnost to zažít
V životě se dějí věci, které dokážou člověku pořádně zahýbat nejen s žaludkem.
Když mi bylo kolem devatenácti let, prožíval jsem svá dospívající léta plná kamarádů, zábavy a alkoholu. Kdo ne, že? Bydlel jsem v malém městečku, kde příliš zábavy nebylo, ale měli jsme tam alespoň pár hospod a já měl to štěstí, že zrovna jedna byla hned naproti našemu domu. A tak jak se zpívá v úvodní znělce seriálu hospoda „to je ten důvod, proč já tam raz dva tři jsem“.
Hádáte správně, jakmile jsem měl volno, už jsem tam seděl. Kuchař i číšník byli kamarádi přibližně v mém věku. Strávil jsem tedy spoustu času vysedáváním u baru a popíjením piva. Může to znít celkem nudně, ale i při vysedávání u piva může člověk zažít zajímavé věci. Příběhů se dá vyprávět několik, ale ten, co vám převyprávím dnes, mi asi utkvěl v paměti nejvíc.
Jednoho sobotního odpoledne jsem seděl opět na baru a povídal si s Petrem (kamarád číšník) a pil jsem ještě tenkrát (nesuďte mě) Gambrinus. Čas utíkal a kolem jedenácté hodiny večerní se Petr rozhodl, že hospodu zavře. U stolu štamgastů sedělo sotva šest místních důchodců, co vypijí sotva jedno pivo za hodinu, tedy žádný kšeft a tak je Petr poslal domů. Už jsem se sunul dolů z barové židličky, když mi řekl „Seď, my budeme pokračovat.“
A tak jsme seděli a pili pivo, samozřejmě za občasné podpory nějakých panáčků. Přehoupla se půlnoc a kolem jedné hodiny ranní mi Petr řekl, že má hlad. Jako by mi četl myšlenky, mentalista, takže jsem souhlasil, když navrhl, že si něco uvaříme. Šli jsme do kuchyně, a když jsme rozsvítili, rozprostřela se před námi dvacetimetrová nerezová linka. Petr otočil pár knoflíky a zapnul čtyři velké fritézy. Z lednice vyndal celou cihlu eidamu, sundal červený obal a nakrájel, upozorňuju, celou tu cihlu na středně silné plátky, které jsme obalili v trojobalu. Ve dvou fritézách se dělal sýr a v dalších dvou pětikilový pytel hranolek.
Servírování vypadalo tak, že každý měl jeden talíř plný smaženého sýra a další dva talíře hranolek. K tomu stál na stole pětilitrový kbelík tatarské omáčky s polívkovou naběračkou. Co vám budu povídat, byl to ráj českého gurmána. Naše hody trvaly několik hodin, při kterých jsme vypili několik piv a vykouřili několik cigaret. Mezi pátou a šestou ranní jsme pomalu dojídali - ano, čtete správně, dojídali. Asi vám nemusím popisovat, jak mi bylo těžko a do toho jsem byl hezky (ovíněn asi není ten správný termín) opíven. Rozloučili jsme se a já se horko těžko dokoulel domů, ačkoliv to bylo pouhých sto metrů. Petr na tom byl lépe, jelikož bydlel přímo nad hospodou.
Postel, spánek, nebo spíš kóma a následné procitnutí asi kolem jedenácté hodiny dopoledne. Píšu Petrovi sms, ale bez odpovědi. Po obědě jsem vyrazil opět na místo činu, abych si dal takzvaného vyprošťováka, za barem však nebyl Petr, ale jeho manželka za doprovodu pobíhajícího tříletého syna. S obavou jsem se jí zeptal, co se stalo. Okamžitě na mě spustila: „Co jste to tu prováděli? Manžel přilezl domů po čtyřech a bušil hlavou do dveří, dokud jsem neotevřela, pak ještě po čtyřech doklusal do postele a usnul! Můžeš mi říct, co jsi mu poslal ráno v té esemesce? Přečetl si ji a okamžitě se pozvracel.“
Chvíli jsem mlčel a pak jsem odpověděl: „Napsal jsem mu - nedáš si smažák a litr tatarky?“
Od té doby jsem smažák nemohl nějakou dobu ani vidět, stejně jako Petra. Když měl Petr směnu, manželka si pro něj po zavíračce přišla, a já měl zakázáno za ním chodit.
ZDROJ: autor - Marek Hoffmann, medium.seznam.cz, 24. 11. 2024, 18:37
https://medium.seznam.cz/clanek/marek-hoffmann-vite-co-znamena-vip-smazeny-syr-ja-mel-moznost-to-zazit-100097?utm_campaign=&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=blogy.sznhp.box&dop_vert_ab=&dop_vert_id=&source=hp&seq_no=1

Tenhle venkov má něco do sebe
Tady si odpočinu, chytnu slinu 
Dám si pivo i na tebe
Za okny zahrada, louka a les
Ptáci zpívají, psi štěkají
V dálce zvony zvoní
Než přijde tma 
Černá a zlá
Do města ti zavolám
Jak se máš, co děláš
Tenhle venkov má něco do sebe
Kostel škola hospoda volá
Dám si pivo i na tebe
Za okny zahrada s jabloní
Jablka padají, vosy lítají
Dovnitř a zase ven
Než přijde tma 
Černá a zlá
Do města ti zavolám
Jak se máš a co děláš
A ticho odpoví
Ať se nestarám
A zůstanu
Tam kde jsem a nepátrám
Než přijde tma 
Černá a zlá
Do města ti zavolám
Jak se máš a co děláš
A ticho odpoví
Ať se nestarám
A zůstanu
Tam kde jsem a nepátrám
Tenhle venkov má něco do sebe
Tenhle venkov má něco do sebe
Tenhle venkov má něco do sebe
Tenhle venkov
Letní kapela – Venkov
Hudba a text: Jaromír Švejdík

Jaromír Švejdík alias Jaromír 99 a Jaroslav Rudiš u piva značky Holba

FOTO: Alois Nebel Film

Češka z Mikulova vaří divoké pivo na pomezí piva a vína, které jde v cizině na dračku
Spontánně kvašené pivo je sice doma v Belgii, obecně se ale dá považovat za pivního praotce. V Česku jeho výrobu vzkřísila Jitka Ilčíková se svým pivovarem Wild Creatures. Ona i její produkty protínají dva světy - pivní i vinný.
Stojíme ve skladu na okraji Dolních Dunajovic vedle úhledně vyskládaných vinných sudů. Na tom by nebylo pranic zvláštního - ve zdejším kraji nedaleko Mikulova jsou takových sklepů desítky. Tento konkrétní, který má u vstupu nápis Wild Creatures, se ale od svých sousedů zásadně liší. Ve zmíněných sudech totiž nezraje víno, ale pivo.
Šampaňské mezi pivy
„V takovém dřevěném sudu, který tady máme, stráví naše pivo drtivou většinu života. Třeba i tři roky,“ popisuje majitelka pivovaru a sládková Jitka Ilčíková. Když podává láhev svého piva s názvem Slzy svatého Vavřince, ihned si všimneme pro tento nápoj netypického uzávěru - korkového špuntu.
Při otevírání pak zazní slavnostní zvuk, jako když „bouchnete“ šampaňské. Ostatně k němu proces výroby spontánně kvašeného piva přirovnává. Je totiž řízen primárně přírodou.
Jeho první fáze je přitom stejná jako u běžných piv. Ze základních pivních surovin, jako jsou slad, voda a chmel, se uvaří mladina. Na tu však následně čeká v uvozovkách divočina. Do svých piv Jitka Ilčíková nepřidává žádné laboratorně separované kvasinky. Kvašení nastartuje okolní spontánně žijící mikroflóra, která na mladinu působí, když se nechává několik hodin zchladnout v takzvané zákvasné kádi. Následně se stočí do sudu, kde se nechá zrát.
„Když se řekne přírodní metoda, tak to ale neznamená, že to může chutnat jakkoliv,“ dodává Ilčíková s tím, že se jedná o mezinárodně klasifikovaný styl s jasně popsaným chuťovým profilem. „Díky přírodní metodě je výsledné chuťové spektrum obrovské. Výrazně větší než u typického ležáku. Ten má relativní chuťovou čistotu, balanc mezi sladovostí a hořkostí. Na rozdíl od spontánu je ležák vlastně jednoduché pivo na žízeň,“ vysvětluje.
O komplexnosti i složité výrobě svého piva mluví s obrovským zápalem a samozřejmostí, jako kdyby jej v rodině vařili už po generace. Přitom je její dětství spjaté více s vínem. Narodila se v Mikulově a spoustu času trávila prací na vinohradu svého dědečka, což byla taková rodinně kulturní záležitost. „Když se v Mikulově řekne vinohrad, každý jen vyvrátí oči. Ve mně to ale nechalo ty hezké vzpomínky i přes to, že to bylo povinné,“ vypráví s úsměvem.
Právě tyto vzpomínky i znalosti byly pro vznik a fungování pivovaru Wild Creatures zásadní, stejně jako profesní zkušenosti, které Jitka Ilčíková nabrala už před jeho založením. Ty se však řadí do úplně jiného ranku. Nynější pivovarnice totiž dlouho působila jako finanční analytička pro firmu zabývající se mezinárodním obchodem.

Belgická tradice
Spontánně kvašená piva jsou belgickou tradicí. Nejznámější je takzvaný lambik, což je pivní styl původem z obce Lambeek nedaleko Bruselu. Jedná se o chráněné krajinné označení podobně jako například šampaňské. Využívá se ale i pro označení všech spontánně kvašených piv.
Lambik může být čistý i ovocný:
Faro – s přídavkem cukru
Gueuze – blend (směs) mladého a tři roky starého lambiku
Kriek - třešňový
Framboise - malinový
Příklady pivovarů, které vaří belgický lambik: Angerik, Boon, Cantillon, De Troch, Girardin, Kestemont, Lindemans.

Díky této práci často cestovala a právě při jedné z pracovních návštěv Belgie se seznámila se svou múzou. Tedy se spontánně kvašeným pivem lambik, což je chráněné krajinné označení pro piva z regionu Pajottenland v Belgii.
Na toto první setkání si Ilčíková pamatuje velmi dobře. „Byl to Lou Pepe Kriek, což je višňová variace od Cantillonu. A bylo to pro mě neskutečné poznání. Do té doby jsem nevěděla, že tento pivní styl existuje. A jak jsem vyrůstala s vinohradem za zády a byla jsem více vínomilec, než ležákomilec, tak to pro mě bylo fascinující. Bylo to, jako když se vám ty světy najednou spojí a vy zjistíte, že to dokonale funguje,“ vzpomíná.
Psal se rok 2006 a tehdy ji ovšem ani nenapadlo, že by takové pivo jednou i vařila. Začala k tomu směřovat, až když byla o pět let později na mateřské dovolené se svou dcerou. Tehdy se s manželem Liborem Ilčíkem rozhodli, že rozjedou vlastní podnikání. S nápadem založit si pivovar přišel právě on. A tak vznikl první novodobý pivovar na Břeclavsku s názvem Mamut, který mimochodem dodnes vaří pod vedením pana Ilčíka mezi pivaři oblíbený ležák.
Od samouka po světového vývozce
K založení Wild Creatures pak vedl už jen jeden spontánní krůček. „Říkala jsem si, že když už ten pivovar budeme mít, tak já chci tohle,“ říká Ilčíková s odkazem na piva typu lambik.
Manžel byl ale k jejímu nápadu skeptický. Jakožto vinařský technolog si byl vědom, jak komplikovaná výroba takového produktu je. Zároveň však věděl, že svou ženu těžko od něčeho odradí.„Já mám tu povahu, že neřeším cestu. Já prostě stanovím cíl a jdu,“ sama přiznává.
A tak vznikl v rodině Ilčíkových pivovar číslo dvě. Cesta k první lahvi vlastního spontánně kvašeného piva ale Jitce Ilčíkové trvala ještě dalších pět let. Trávila je samostudiem, pročítáním laboratorních zpráv a shromažďováním informací. A rovněž prvními pokusy výroby divokého piva, které probíhaly pod střechou manželova pivovaru Mamut.
Pro informace se však musela obracet do zahraničí, v Česku se takovými pivy nikdo nezabýval. A tady jí přišlo vhod její dosavadní zaměstnání finanční analytičky. „Mou velkou výhodou bylo, že jsem v zahraničí už tenkrát trávila dost času. Přišlo mi přirozené spojit se s lidmi, kteří tento produkt vaří ve světě, a prostě se jich zeptat. Byla jsem dostatečně houževnatá a informací jsem vyzvěděla dost,“ říká.
Zahraničí a shoda náhod sehrály důležitou roli i při uvedení prvních láhví Wild Creatures na trh v roce 2016. Když totiž na doporučení známých navštívila pivovar skupinka Italů, pro Ilčíkovy z ní vyplynulo pozvání na velký gastrofestival v Turíně.
„Měla jsem možnost tam své pivo představit a zaujalo tam amerického importéra. První zakázku jsme měli hned na vývoz. Takže jsme se vrátili domů, a jak jsme byli opravdu velmi malá rodinná firma, tak jsme čtyři týdny v chlaďáku etiketovali pivo,“ vzpomíná Ilčíková.
„Rýha v mozku je ležákem vyrytá hluboko“
Export je pro pivovar stále důležitou součástí. Piva Jitky Ilčíkové dnes putují do Francie, Belgie, Skandinávie, ale i do zmíněných Spojených států nebo Číny. Sama si je ale vědoma, že nemůže sázet pouze na zahraniční trhy, které z Mikulova ani nemůže ovlivnit. „Vyvážet do Spojených států je na prestiž super, ale je to strašně riskantní. Nevíte, kolik toho objednají, nebo jestli vůbec ještě objednají znovu,“ říká. Proto se teď snaží více prorážet i doma.
Na její etikety, inspirované moravským folklórem, můžete v Česku narazit ve specializovaných pivních obchodech a v některých případech i na čepu. Nápoj, který se za nimi skrývá, však stále naráží na to, že za slovo pivo si většina lidí automaticky dosadí chuť ležáku. A naopak u příznivců vína, kteří by mohli chuť piva s vinným charakterem lépe přijmout, zápasí s nálepkou pivo.
„Cílem pro mě je, abychom ten produkt dokázali posunout na úroveň běžné konzumace, abych nemusela vysvětlovat, co to je, a napůl se vlastně omlouvat, jak to chutná,“ říká Ilčíková. V tomto směru jí pomáhá, že už na českém trhu není sama. Do spontánního kvašení se pouštějí i známé minipivovary jako Zichovec nebo Clock pod speciální značkou Fenetra.
Dalším plánem Jitky Ilčíkové je také jméno své značky zvýraznit i v hlavním městě. Tam už její degustační prostor zvaný Taproom funguje na libeňské adrese, v příštím roce jej ale plánuje přestěhovat blíže centru.
Ačkoliv si majitelka Wild Creatures svou houževnatostí pevně jde za svými sny, je zároveň vidět, že se ráda nechá překvapit a oslovit novými výzvami, které se před ní zjeví tak nějak náhodou. „To je největší absurdita mého života. Rozhodla jsem se vyrábět spontánně kvašené pivo, přestože si nemyslím, že jsem ryze spontánní člověk. Jsem analytik,“ říká.
Přitom už teď se vedle piva začíná, opět díky náhodě, věnovat vývoji nového produktu, který souvisí s jejími kontakty v Japonsku. Pokud do toho půjde se stejnou vervou jako do spontánních piv, má se česká gastroscéna na co těšit.
ZDROJ: Michaela Hofmanová, 25. 12. 2024, 6:30, www.seznamzpravy.cz
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/magazin-jidlo-spontanne-kvasene-pivo-265586#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=hpfeed.sznhp.box&utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu