Citáty, popěvky a hlášky o pivu a hospodách 21
Umí vyrobit desítku, kterou Češi chtějí. Malé pivovary jdou proti trendu
Minipivovary čelí poklesu spotřeby piva lépe než velcí producenti. Jejich počet neklesá a stabilizoval se i celkový výstav piva.
V loňském roce uvařily minipivovary téměř 417 tisíc hektolitrů piva, jen asi dvě procenta celkové české produkce. Na rozdíl od velkých pivovarů však výstav těch řemeslných neklesá. „V porovnání s rokem 2022 jsme tam na tom podobně, možná o trochu lépe,“ říká prezident Českomoravského svazu minipivovarů Michal Voldřich.
Svaz má podle něj za loňský rok od Generálního ředitelství cel poprvé přesné údaje, které se týkají jen minipivovarů. „Srovnání tak není úplně relevantní, ale můžu říct, že výstav se podle všeho mírně zvýšil,“ vysvětluje Voldřich.
Celková produkce piva v Česku přitom loni klesla přibližně o 2,5 procenta na 20,5 milionu hektolitrů. Minipivovarů však neubývá, ke konci loňského roku jich celní správa napočítala 508, o jeden více než v předchozím roce.
Neubývá ani členů samotného svazu minipivovarů, kterých je v současnosti 184. Tento stav však ovlivnila nedávná změna stanov, podle nichž mohou být řádnými členy i pivovary s výstavem do 30 tisíc hektolitrů ročně. Až do letošního roku byl podmínkou členství maximální výstav 10 tisíc hektolitrů.
Slabší piva rostou
Z údajů Generálního ředitelství cel vyplývá i další zajímavá skutečnost. Minipivovarům roste výstav slabších piv, zejména jedenáctky a desítky. „Jednoznačným trendem je růst nízkostupňových piv, zatímco ta vícestupňová začínají klesat,“ říká Voldřich.
Zatímco v roce 2005 uvařily české řemeslné pivovary zhruba 1,3 tisíce hektolitrů desetistupňového piva, o pět let později už to bylo kolem sedmi tisíc. V roce 2015 stoupl výstav desítky na 30 tisíc hektolitrů, v roce 2020 na zhruba 38 tisíc a loni už na 40 tisíc hektolitrů.
Přitom celková data ukazují, že zájem o desítku, tedy výčepní pivo, spíš klesá na úkor silnějších ležáků.
V absolutních číslech výrazně vede stejně jako u velkých pivovarů jedenáctistupňové pivo. Toho se loni v minipivovarech uvařilo 140 tisíc hektolitrů. Dvanáctistupňového ležáku české minipivovary v roce 2023 vyprodukovaly 90 tisíc hektolitrů, o 10 tisíc hektolitrů méně než v roce 2020.
„Piva z minipivovarů dlouho spadala do jednotné kategorie speciálů. Teprve detailnější pohled ukazuje, že skutečně roste obliba slabších piv. Řada minipivovarů funguje v turistických regionech, kde je po takových pivech velká poptávka,“ popisuje Voldřich.
Na rostoucí oblibu řemeslných desítek a jedenáctek má vliv i cena, která ale u produkce minipivovarů nebývá o tolik nižší jako u piv z průmyslových pivovarů. „Zatímco u velkých pivovarů je desítka takový economy brand, u nás je to speciál,“ říká.
Jednotnou daň z alkoholu nechceme
Odmítavě se zástupci minipivovarů staví k návrhům na zavedení jednotné daně z alkoholu, která by změnila systém zdanění piva. Zatímco nyní se daní podle stupňovitosti, jednotná daň by se aplikovala podle obsahu alkoholu.
Podle Voldřicha by to vedlo k omezení pestrosti nabídky. „Mělo by to negativní dopad na receptury, protože by se všichni snažili zůstat v nižší kategorii,“ tvrdí šéf svazu.
Pivovarníkům se nelíbí ani návrh poradního orgánu české vlády NERV na sjednocení spotřební daně z piva bez ohledu na velikost pivovaru. Dnes platí minipivovary s výstavem do 10 tisíc hektolitrů ročně poloviční sazbu daně.
Do rozpočtu by taková změna podle Voldřicha přinesla zhruba 75 milionů korun. „To je vzhledem k celkové výši státního rozpočtu směšná částka, ale minipivovary by výrazně poškodila,“ říká.
Možná přijde i prezident
Příští měsíc čeká minipivovary jeden z vrcholů sezony. Na Pražském hradě proběhne 12. ročník festivalu minipivovarů za účasti 50 podniků z Česka a tří zahraničních pivovarů, v nichž působí čeští sládci.
Organizátoři doufají, že mezi ně stejně jako loni zavítá i prezident Petr Pavel. „Festival se koná o volebním víkendu, ale snad by na čtvrt hodiny mohl dorazit,“ říká ředitel festivalu Jan Šuráň.
Pavel je teprve druhým prezidentem, který na festival dorazil. „Na první ročník přišel Václav Klaus. Miloš Zeman se o pivu z malých pivovarů nevyjadřoval pěkně, toho jsme ani nezvali, a Pavel přišel hned první rok, kdy byl v úřadě,“ dodává Šuráň.
ZDROJ: JAN RICHTER, 29. 5. 2024, 17:15, www.seznamzpravy.cz
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/ekonomika-firmy-umi-vyrobit-desitku-kterou-cesi-chteji-male-pivovary-jdou-proti-trendu-252823#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=zpravy.sznhp.box&source=hp&seq_no=1&utm_campaign=abtest255_trending_llm_varAA&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz
Z piva v hospodě začíná být luxus, za pět let zdražilo o polovinu
Na podzim 2019 se půllitr točeného plzeňského piva prodával v restauraci U Nádraží v Kamenici nad Lipou za 39 korun, jedenáctka Kozel stála 30 Kč. Teď tam lidé za Plzeň platí 56 a za Kozla 44 korun. A stejné to je po celé republice. Například v Praze v Bad Flash Baru v Krymské ulici stála v roce 2019 dvanáctka Prostě ležák 45 korun, teď už 69 Kč.
Podle dat provozovatele pokladních systémů Dotykačka podražilo točené pivo v Česku bez ohledu na stupňovitost z průměrných 36 korun v roce 2019 na letošních 53 Kč. Lidé tak oproti předcovidové době platí v restauracích a hospodách téměř o polovinu víc.
A když se podíváme na oblíbená dvanáctistupňová piva, tak ta jsou ještě dražší.
„Průměrná cena čepovaného půllitru byla v dubnu v gastro podnicích 58,90 koruny. Dvanáctka tedy stála o 5,60 koruny víc než před rokem,“ řekl Novinkám ředitel Dotykačky Petr Menclík. Ceny tak jen za loňský rok poskočily nahoru o desetinu.
Nejdráž je v hlavním městě, kde v dubnu stála orosená dvanáctka v průměru 70 korun, o šest korun více než loni. K tomu v květnu cena podle Luboše Kastnera z Českého gastronomického institutu poskočila o další korunu.
„Cenou piva v Praze a Ostravě zahýbalo mistrovství světa v hokeji. Ke zvýšení o korunu dříve docházelo z roku na rok, ne z měsíce na měsíc,“ poznamenal.
V malých městech se podle Menclíka prodává dvanáctka v průměru za 55,70 Kč, a je tak o čtvrtinu levnější než v Praze. V dalších krajských městech bez Prahy a Ostravy stála v dubnu průměrných 60 Kč.
Kastner upozornil, že ceny mohou dále růst, protože všechny hospody do nich ještě plně nepromítly lednový přesun piva ze snížené desetiprocentní do základní 21procentní daně z přidané hodnoty.
„U piva se vliv daně dostává do cen postupně. V samotném lednu vyšší DPH plně propsalo pouze dvacet procent provozovatelů,“ podotkl.
Vyšší daně, energie, mzdy
Za zdražováním v hospodách stojí podle Kastnera více faktorů.
„V našem oboru jsme z hlediska nákladovosti z více než třiceti procent závislí na lidské práci. Tím, jak se zvedly lidem náklady, mzdy pořád rostou, protože zaměstnance potřebujeme. V našem oboru je inflace osmiprocentní, a ne 2,9 procenta, jak to má teď Česko jako celek,“ vylíčil.
Dodal, že mnoho hospod také stále platí vysoké ceny za energie. „A vesměs všichni majitelé budov uplatnili inflační doložku, přičemž nájmy na základě inflace z loňska vzrostly skoro o jedenáct procent,“ upozornil.
Suroviny už tolik nezdraží, ale ty tvoří jen asi pětinu nákladů.
Zlevnění už nečekejte
Restaurace přitom podle Kastnera mají na pivu druhou nejnižší marži, hned po poledním obědovém menu. Postěžoval si, že ačkoliv enormně klesla cena sladu, pivovary své produkty nezlevňují.
Podle Romana Trzaskalika, obchodního ředitele Plzeňského Prazdroje, ale vyšel největší domácí výrobce piv hospodám vstříc, protože při posledním zvyšování cen loni v říjnu o tolik nezdražil.
„S ohledem na složitou situaci v gastronomii jsme ke změnám přistoupili tak, že u lahvových a plechovkových piv cena vzrostla v průměru o korunu a padesát haléřů na půllitr, zatímco u sudových a tankových piv pouze o korunu,“ řekl Novinkám.
V průměru šlo podle něj o nárůst o 5,7 procenta, přičemž míra inflace klesla pod dvouciferné hodnoty po mnoha měsících teprve v polovině loňska.
„V roce 2022 i v první polovině minulého roku jsme čelili výrazným inflačním tlakům a růst cen vstupů zasáhl prakticky do všech fází našeho výrobního procesu. Nejmarkantnější to bylo v oblasti obalů, například u cen lahví a sklenic nebo hliníkových plechovek,“ vysvětlil Trzaskalik.
Zdražovaly podle něj také vstupy související přímo s pohostinstvím, například výčepní technologie, sklenice a další vybavení, které pivovar hospodám poskytuje na vlastní náklady.
„A v roce 2022 rostly i ceny energií. Přesto bylo zvýšení našich cen nižší než inflace,“ uzavřel ředitel.
Vysoké ceny energií zmínil jako důležitý faktor zdražování piva i výkonný ředitel Českého svazu pivovarů a sladoven Tomáš Slunečko.
„Pivovarnictví a s ním související obory jsou velmi energeticky náročné. A jejich fungování není nárazové – výroba piva nějakou dobu trvá,“ sdělil.
Agrární analytik Petr Havel soudí, že hlavní vlna zdražování piva alespoň na straně výrobců už proběhla.
„Letošní zdražování je alespoň do podzimu u konce. Růst cen pak bude vycházet z toho, jak dopadne úroda sladovnického ječmene. Zatím se v Česku počasí vyvíjí docela dobře a úroda by nemusela být špatná,“ prohlásil.
Podle Kastnera je nicméně jisté, že pivo už nezlevní. „Teď začne letní sezona a cena určitě neklesne,“ prohlásil.
Kolik stálo dvanáctistupňové pivo v létě (ceny za červenec) | |
---|---|
Rok 2018 | 38,60 Kč |
Rok 2019 | 40,50 Kč |
Rok 2020 | 42 Kč |
Rok 2021 | 44,40 Kč |
Rok 2022 | 49,80 Kč |
Rok 2023 | 54 Kč |
Zdroj: Dotykačka |
ZDROJ: Martin Procházka, 7. 6. 2024, 8:00, www.novinky.cz
https://www.novinky.cz/clanek/ekonomika-z-piva-v-hospode-je-luxus-za-pet-let-zdrazilo-o-polovinu-40475124#source=hp&seq_no=4&dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=novinky.sznhp.box&utm_campaign=&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz
Piva se v Česku loni vypilo nejméně od roku 1963
Dvě stě padesát šest piv. Tolik se jich loni vypilo v Česku v průměru na hlavu, tedy včetně kojenců. Bylo to opět nejvíce na světě, ale zároveň se podle statistiků jednalo o nejnižší spotřebu od roku 1963. A pro pivovary bude ještě hůř. Odborníci očekávají, že pokles bude pokračovat. Na rekordní hodnotu 163,5 litru, tedy 327 piv z roku 2005, se podle nich spotřeba už nikdy nevrátí.
„Dlouhodobý trend poklesu prodeje piva pokračoval i loni. Trend je jasný a spotřeba klesá,“ řekl Novinkám výkonný ředitel Českého svazu pivovarů a sladoven Tomáš Slunečko.
Klíčovým důvodem je podle něj zhoršující se ekonomická situace rodin, která konzumaci moc nenahrává. Současně se zvyšují ceny především čepovaného piva. A tak lidé pijí doma, protože pivo z obchodu je levnější.
„Podíl piva prodaného v hospodách a restauracích klesl na třicet procent, což je s výjimkou covidových let nejhorší hodnota v historii. Spotřebitelé se přiklánějí ke spotřebě piva v domácnostech, zahradách nebo garážích,“ potvrdil Slunečko.
Ještě před patnácti lety se přitom více než polovina českého piva vypila v hospodách a restauracích.
Klesl i celkový výstav pivovarů, když se loni jen těsně udržel nad hodnotou dvacet milionů hektolitrů. To znamená meziroční pokles o 2,7 procenta. Z toho 15,2 milionu hektolitrů se spotřebovalo v Česku, zbytek připadal na export do zahraničí.
V porovnání s předpandemickým rokem 2019 vypili Češi o 1,35 milionu hektolitrů českého piva méně. To je snížení spotřeby o 270 milionů piv, neboli 27 piv na osobu ročně.
Mladí zlatavému moku tolik neholdují
Podle Luboše Kastnera z Českého gastronomického institutu má na poklesu spotřeby podíl i změna chování lidí
„Mladá generace přestala pít, dvouciferným tempem klesá prodej tvrdého alkoholu. Spotřeba piva se na úrovně z minulých let stoprocentně nevrátí,“ řekl Novinkám.
Pro mladé už není pivo takový tahák ani podle jednatele pivovaru Clock Jiřího Andršta.
„Mají mnohem širší nabídku a spousta z nich ani alkohol nevyhledává a raději si koupí nějaký nealko mix. Spotřeba piva bude klesat a bude se přiklánět k méněstupňovým pivům,“ prohlásil.
Životní styl se mění i podle Slunečka. „Statistiky potvrzují, že mladí tolik pivo nekonzumují. Nefunguje to jako dřív, kdy potkávání probíhalo v hospodách. Nyní více využívají sociální sítě. Mají raději jiné druhy nápojů včetně těch energetických,“ podotkl.
Podobný trend, tedy klesající spotřeba, vyšší ceny piva a jiný životní styl je podle Slunečka patrný i v okolních zemích.
Kastner očekává, že trh v Česku začne velmi rychle kopírovat strukturu, kterou má ten německý.
„Hospod bude podstatně méně a rozdělí se na dvě kategorie: jedna bude cílit na zákaznický zážitek a druhá na cenu. A prostor mezi tím budou vyplňovat koncepty jako v Německu, kde je velký rozvoj kebabů a vůbec se enormně daří fastfoodu,“ řekl.
Český svaz pivovarů a sladoven chce s propadem spotřeby bojovat i snahou zapsat českou pivní kulturu na seznam nehmotného kulturního dědictví.
„Zajímá to zahraniční turisty, chtějí vidět památky, ochutnat pivo a párovat ho s úplně jinými pokrmy než v zahraničí,“ dodal Slunečko.
ZDROJ: Martin Procházka, 16. 6. 2024, 8:00, www.novinky.cz
https://www.novinky.cz/clanek/ekonomika-piva-se-v-cesku-loni-vypilo-nejmene-od-roku-1963-40476408#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=novinky.sznhp.box&source=hp&seq_no=7&utm_campaign=abtest255_trending_llm_varCC&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz
"Barman je aristokrat pracující třídy. Může si dovolit cokoli, když je bystrý."
Koktejl (Cocktail)
Romantický / Drama / Komedie
USA, 1988, 104 min
Režie: Roger Donaldson
Scénář: Heywood Gould
Kamera: Dean Semler
Hudba: J. Peter Robinson
Hrají: Tom Cruise, Bryan Brown, Elisabeth Shue
⇒
"Není lepší cesta k úspěchu, než za metrem mahagonu."
Koktejl (Cocktail)
Romantický / Drama / Komedie
USA, 1988, 104 min
Režie: Roger Donaldson
Scénář: Heywood Gould
Kamera: Dean Semler
Hudba: J. Peter Robinson
Hrají: Tom Cruise, Bryan Brown, Elisabeth Shue
⇒
"Do vzdálenosti jedný míle od tohohle baru je největší koncentrace bohatství na světě."
Koktejl (Cocktail)
Romantický / Drama / Komedie
USA, 1988, 104 min
Režie: Roger Donaldson
Scénář: Heywood Gould
Kamera: Dean Semler
Hudba: J. Peter Robinson
Hrají: Tom Cruise, Bryan Brown, Elisabeth Shue
⇒
"Můžeš stát tady v baru a příjde štěstí."
Koktejl (Cocktail)
Romantický / Drama / Komedie
USA, 1988, 104 min
Režie: Roger Donaldson
Scénář: Heywood Gould
Kamera: Dean Semler
Hudba: J. Peter Robinson
Hrají: Tom Cruise, Bryan Brown, Elisabeth Shue
Elisabeth Shue a Tom Cruise ve filmu Koktejl
Půl litru piva je moc. Obchody staví regály s třetinkami
Část zákazníků volá po nabídce malých piv ve skle. Reagují na to pivovary i obchodníci, kteří třetinky nabízejí v samostatných sekcích.
Piva s obsahem 0,33 litru ve skle byla výsadou především lokálních značek určených na export a také zahraničních značek v tuzemské distribuci velkých pivovarů. To se mění. Pro část mladých Čechů je půl litru moku příliš.
Trend potvrzují největší tuzemské pivovary a také obchodní řetězce. Podle nich mírně roste zájem o malá lahvová piva ve skle. Nenabral sice masových rozměrů, přesto ukazuje na zajímavou a postupnou změnu spotřebitelského chování především u mladších zákazníků.
Do skleněných třetinek se už stáčí prémiový ležák Pilsner Urquell, Radegast Ryze hořká 12° a nový ležák Proud z Plzeňského Prazdroje. Pivní dvojka Pivovary Staropramen nabízí v třetinkách Staropramen ležák a nealko pivo a čtvrtý největší pivovar Budějovický Budvar pustil do distribuce třetinkový ležák Budweiser Budvar a ležák Budvar 33. Impulz přišel od obchodních řetězců, které v některých případech malým pivům vyhradily speciální prostor.
Tesco zavedlo zvláštní regály pro třetinky ve svých menších prodejnách a v těch větších mají rovnou samostatné moduly.
„Mění se preference zákazníků, stále více zákazníků chce menší alternativy piv a také chtějí zkoušet nové příchutě. Nové kategorie zákazníků pomáhají přilákat novinky jako Proud od Plzeňského Prazdroje, který je méně hořký,“ popsala mluvčí společnosti Tesco Iva Pavlousková.
Nabídku lokálních značek u obchodníků často doplňují zahraniční značky velkých pivovarských skupin, jako je Stella Artois, Guinness, Hoegaarden, Corona, Desperados, Blue Moon, Peroni nebo Heineken.
Také Billa dává menším balením zvláštní prostor a vytvořila pro ně na prodejnách menší, třetinkovou sekci. „V současné chvíli můžeme mluvit spíše o pozvolném růstu zájmu o pivní třetinky. Věříme ovšem, že velikost balení 0,33 litru je atraktivní pro zákazníky, kteří pivo nakupují příležitostně a současné velikosti balení jsou pro ně velké. Uvědomujeme si, že je tato velikost čím dál více atraktivnější pro mladší generaci,“ vysvětluje mluvčí Dana Bratánková.
„Souvisí to s proměnou životního stylu, příklonem k umírněné konzumaci. Do jisté míry je to určitě i imageová záležitost,“ souhlasí mluvčí Pivovarů Staropramen Denisa Mylbachrová.
Spotřeba piva klesá
Spotřeba piva na hlavu v loňském roce klesla ze 136 litrů na 128 litrů, což je nejméně v novodobé historii. Pokračuje navíc trend vyprazdňování hospod a pokles prodeje sudového piva, který si částečně pivovary hojí na prodeji v maloobchodu.
„Pro nás je to hodně doplňkový prodej, spíše tento segment zkoušíme. Budvar 33 jsme do tohoto obalu začali stáčet loni hlavně kvůli zájmu restauratérů,“ říká šéf Budějovického Budvaru Petr Dvořák. Podle něj je většina třetinek, které pouští na český trh, ve vratném skle. Záloha je jako u skleněných půllitrových lahví tři koruny. Stejně je na tom Plzeňský Prazdroj, který letos do většiny tuzemských obchodních řetězců začal dodávat Pilsner Urquell ve vratné lahvi.
Třetinky Staropramenu vratné nejsou. „Většinou se jedná o importované značky, které zde distribuujeme. Pokud by se tento druh balení začal v širší míře týkat lokálních značek, bude to záležitost ke zvážení,“ zdůvodnila mluvčí pivovaru.
V portfoliu Plzeňského Prazdroje není vratná například třetinková lahev cideru Frisco, ale postupně pivovar chce přejít na vratné obaly u všech značek. Vratné jsou i lahve dodávané na Slovensko, do Německa, Polska a Maďarska, kde vracení není prakticky moc komplikované. Do ostatních desítek států však dodává nevratné obaly.
Skleněné obaly jsou energeticky velmi náročné a jejich nevratné verze patří k nejhorším obalům s velkou ekologickou stopou, ukázala dříve zveřejněná studie LCA (posouzení životního cyklu), která zkoumala dopad různých typů obalů u jogurtů v celém cyklu od výroby přes distribuci až ke spotřebě.
Plzeňský Prazdroj uvádí, že rostoucí zájem o menší balení mezi mladou generací je také záležitostí životního stylu.
„Z našich průzkumů víme, že právě třetinka je pro část spotřebitelů preferovaná velikost obalu. Třetinková lahev je vzhledem k nižší váze a objemu snadněji přenositelná. Proto může být pro některé spotřebitele v tomto ohledu praktičtější. Mladými dospělými jsou menší objemy lahví vnímány také jako stylovější než lahve půllitrové,“ popsal mluvčí Plzeňského Prazdroje Zdeněk Kovář.
Mnohým spotřebitelům podle něj rovněž vyhovuje menší objem, protože se dříve vychladí a pivo zůstává čerstvé po celou dobu konzumace.
Další čas ukáže, zda trend pivních třetinek ještě zesílí a zda zůstane pouze u velkých pivovarů. Pro menší hráče to nemusí být zajímavé.
„Pivo ve skleněných třetinkách neprodáváme a ani neplánujeme prodávat. Máme širokou škálu obalů a ze strany našich zákazníků neevidujeme poptávku po skleněných třetinkách,“ říká ředitel Pivovaru Svijany Roman Havlík. Podle něj se naopak v běžné maloobchodní síti mohou objevit plechovky 0,33 l Svijany 450, které jsou zatím k dostání v Makru a ve vybraných hypermarketech Globus. Neočekává však, že to bude nový spotřební trend, protože cena obalu pivo v menším balení prodražuje.
ZDROJ: FILIP HORÁČEK, 4. 7. 2024, 14:00, www.seznamzpravy.cz
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/ekonomika-byznys-trendy-analyzy-pul-litru-piva-je-moc-obchody-vyslysely-mlade-a-stavi-regaly-s-tretinkami-255152#dop_ab_variant=1&dop_source_zone_name=zpravy.sznhp.box&source=hp&seq_no=4&utm_campaign=abtest258_redesign_vyhledavani_varA&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz
Kvalita piva za socialismu? Nic moc. V lahvi našli i plže
„Tekuté zlato“ z českých luhů a hájů podle některých kritiků nedosahuje své bývalé kvality.
Pivo je v Česku výsostně politickým tématem. Nejen, že ho musí být dost, ale musí být také levné a dostupné všem. A roli hraje samozřejmě i kvalita. Nicméně s tou řada lidí není spokojena a s velkou nostalgií vzpomíná na levné a kvalitní pivo, které si mohli koupit za socialismu. Skutečně tehdy chutnalo lépe?
Padne vláda?
Už spisovatel a velký milovník piva Jaroslav Hašek ústy hlavního hrdiny svého nejslavnějšího románu Dobrý voják Švejk tvrdil, že vláda, která tento zlatavý mok zdraží, padne. Tento výrok si vzal k srdci expremiér Andrej Babiš (byť, jak se ukázalo, tohoto autora ještě nedávno neznal), když přesunutí piva do nižší daňové sazby obhajoval motivací zachránit hospodské před krachem. A zřejmě na tuto jednoduchou rovnici spoléhá i v současnosti, kdy zběsile natáčí videa o tom, že dvanáctka dnes stojí kolem 60 či dokonce 70 korun a kritizuje současnou vládu, že daň z něj opět zvýšila. Jak to celé dopadne teprve uvidíme. V roce 1967, kdy pivo podražilo z 1,10 na 1,70 korun, což byl při průměrném platu zhruba kolem 1600 korun nikoliv nevýznamný krok, každopádně na vládu to vliv nemělo. Ta se sice na jaře následujícího roku změnila, ale s cenou piva to nesouviselo. Ze strany Jaroslava Haška šlo sice o hyperbolu, ale i tak zůstává cena „tekutého chleba“ v Česku i o více než 100 let později mimořádně žhavým tématem.
Neméně důležitým tématem je jeho kvalita. Podle některých názorů dnes pijeme spíše „europivo“, které masivně produkují velké pivovary a je typické svou unifikovanou chutí i výrobou s použitím nejrůznějších náhražek tradičního ječmene. Bylo tedy pivo za socialismu chutnější a otiskly se do jeho chuti poctivé suroviny? Ve vzpomínkách některých pamětníků nepochybně ano, nicméně skutečnost byla docela jiná.
Zakalené nebo čerstvé?
Koupit si „lahváče“ za socialismu znamenalo riziko, že si tak trochu pořizujete zajíce v pytli. Pivo tehdy mělo krátkou trvanlivost a v obchodech se během několika málo dnů zkazilo. Kdo se chtěl této hrozbě vyhnout, důkladně před tím, než je vložil do košíku, lahve obracel a sledoval, zda nejsou u dna zakalené. Dnes se vám nic takového vysoce pravděpodobně nestane. „Kvalita piva, technologie, poznatky o tom, jak pivo vařit i jak ho ošetřovat, aby ho lidi dostávali v té nejlepší kondici, ať už v lahvích, plechovkách nebo sudech, nesmírně pokročila, dnes se zkazí pivo výhradně nedodržením lhůty spotřeby,“ vysvětlil před časem v médiích Pavel Dostálek, který učí pivovarství a sladařství na Vysoké škole chemicko-technické v Praze.
Správné české pivo se neobejde bez kvalitního českého chmelu a sladu. Jenže v minulosti ne vždy kapacity pivovarů i surovin stačily, a tak se nedostatek doplňoval dovozem z jiných socialistických zemí. A tak, když se nedostávalo sladovnického ječmene, zažádal výrobce jednoduše o výjimku z technicko - hospodářské normy a používal se ječmen potravinářský. Jinou sladovou náhražkou byl třtinový cukr z Kuby, který se dovážel v jutových pytlích. „Ten během přepravy přes oceán vždy nasál vodu a před výsypem do mladinové pánve se musel roztloukat tyčí. Což je dnes nemyslitelné,“ upozornila pro Blesk Věra Hönigová z Výzkumného ústavu pivovarského a sladařského.
Další problém je spojen s tím, že během socialismu se pivovary příliš nemodernizovaly. Na to došlo až po revoluci. Na kvalitu piva to mělo ten dopad, že zejména v letním období nebyly podniky schopny uchladit kvašení a zrání a pivo tak vedly při vyšších teplotách. Dalším minusem tehdy bylo, že nejčerstvější, tedy nefiltrované pivo přímo z pivovarských sklepů, se tehdy k zákazníkům nedostalo. Dnes je naopak v zájmu pivovarů, aby se k zákazníkům dostalo pivo co nejčerstvější a tedy nejchutnější.
Slimákům chutnalo
A jak to tedy bylo s plži v socialistickém pivu? Ano, to se skutečně stalo a dokonce se o tom v roce 1988 dozvěděla široká veřejnost. V tehdy vysílaném pořadu Aktuality, který se v rámci „perestrojky“ a s ní spojené „glasnosti“ občas pustil i do kritiky tehdejšího šlendriánu ve výrobních podnicích i v obchodech, moderátorka takovou lahev se zlatavým mokem ukázala na kameru a v nadsázce zmínila, že jde zřejmě o „pivo pro labužníky“. Jak se do uzavřené lahve tehdejšího Staropramenu vypasený slimák dostal, není jasné. V následující reportáži pak reportér zmiňuje, že přinejmenším jihočeské pivovary prošly testem kvality i chuti a jsou naprosto v pořádku. „Přesto se vám může stát, že vám zvláště teď v letních měsících, nebude pivo chutnat,“ upozornil tehdejší jihočeský krajánek. Vinu však nepřipsal pivovarům, ale obchodníkům. Ti by prý měli pivo skladovat při teplotě sedmi až deseti stupňů Celsia a bez přímého osvětlení. „Ale kde tento požadavek, který se netýká pouze nejznámějšího českého nápoje, mohou splnit?“ položil Luděk Švejcar na závěr své reportáže řečnickou otázku.
Jak si vysvětlit, že část lidí je dodnes přesvědčena, že tehdy to bylo s kvalitou a chutí piva podstatně lepší než dnes? Nostalgie a romantizace minulosti a vzpomínek na mládí a rituály spojené s pitím oblíbeného nápoje jsou nepochybně tím, co k této idealizaci přispívá. Určitou roli ale může hrát i fakt, že šlo o mnohem jednodušší a méně stresující dobu a mohou v tomto kontextu vnímat kvalitu potravin zkresleně. S tím souvisí i fakt, že tehdy existoval velmi omezený výběr produktů. Ty si udržovaly stabilní chuť, což mohli někteří lidé vnímat jako pozitivum. Dnešní trh je přesycený reklamou a lidé se možná cítí pod jejím tlakem. Obliba retro produktů, a to včetně dnes již zapomenutých chutí některých nápojů a jídel, je možná nakonec reakcí na tento faktor, který někteří lidé mohou vnímat jako stresující.
Anketa
Co si o kvalitě piva za socialismu myslíte vy?
Rozhodně byla lepší než dnes
6 %
Určité značky měly kvalitnější a chuťově lepší piva, než ta, která jsou dostupná dnes
77 %
Dnešní pivo je rozhodně kvalitnější a chutnější
17 %
ZDROJ: PAVLA ČECHOVÁ, 14. 7. 2024, 15:55, medium.seznam.cz (anketa z času 18:10, 14. 7. 2024)
https://medium.seznam.cz/clanek/pavla-cechova-kvalita-piva-za-socialismu-nic-moc-v-lahvi-mohl-plavat-i-plz-73780#dop_ab_variant=1326541&dop_source_zone_name=hpfeed.sznhp.box&utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu
Potěšilo mě a zároveň příjemně překvapilo, že se přes 80% čtenářů článku nenechalo autorkou zmanipulovat a pamatují si, že pivo bylo za totáče lepší. Plž neplž, kal nekal.
Dnešní europivo se opravdu málokdy zakalí, takže nemusíme otáčet lahev a kontrolovat kal u dna. Dnešní europivo se nezkazí ani za několik let. V jedné ostravské pivotéce našli několik let zapomenutá europiva a otestovali je. Světe div se! Nebyl v nich kal. Pivo bylo kapku sladší, ale dalo se pít. Dnešní mrtvá-pasterizovaná europivka vydrží několik let a bez zakalení. Tak přeji dobrou chuť autorce článku paní Čechové a těm rozhodným sedmnácti procentům "pivařů" z ankety. Na zdraví!
National Geographic zasadil direkt miláčkovi národa. Smaženému sýru
Smažený sýr, byť tento pokrm podle historiků nepochází přímo z našich končin, tak právě u nás získal největší popularitu. Jedná se o jídlo, které najdete v téměř každé české restauraci. V mnohých případech se jedná o jediný vegetariánský pokrm nabídky. A také ten nejprodávanější vůbec.
PrahaIN.cz se této slavné pochoutce v minulosti věnovala už několikrát. Psali jsme například o tom, že v Chorvatsku toto jídlo kvůli Čechům už připravuje celá řada restaurací.
Informovali jsme také o zajímavých chutích zahraničních turistů, kteří si objednávají smažený sýr s rajskou omáčkou a knedlíky, či nesmírné popularitě pokrmu na vesnické hospodě.
„Když jsem dělal v Krkonoších, tak smažák se prodával nejvíc. Ať kuchař vymýšlel cokoliv a patlal se v kuchyni od rána do večera, stejně nejprodávanějším jídlem byl smažák. Tak se zdražil na 200 korun. Stále byl na topu. Tak se zdražil na 300 korun. Smažák byl stále na topu. Tak se zdražil na 400 korun. Nezabralo,“ uvedl v minulosti pro redakci jeden z kuchařů. Smažák zkrátka hýbe Českem.
O popularitě smaženého sýru jsme nedávo mluvili také s generálním ředitelem Restaurace U Pinkasů v Praze Karlem Doubkem. S ním jsme probírali především zahraniční turisty ve známém lokále. Přišla tudíž i řeč na jejich objednávky jídla.
Turisté jsou prý často zaskočení objemnou velikostí porcí a nejčastěji objednávanými pokrmy jsou guláš, dršťková polévka a také smažený sýr.
„Protože se prý toto doporučení jako typicky české jídlo objevuje v mnoha průvodcích,“ řekl Doubek na konto smažáku.
Typické české jídlo
PrahaIN.cz se na smažený sýr zaměřila právě z tohoto úhlu pohledu a pátrala po turistických průvodních na internetu.
Ptali jsme se také organizace Prague City Tourism. „Obecně některé restaurace mají v menu smažený sýr, to, v jaké míře si ho objednávají turisté, však nedokážeme posoudit. Turisté, kteří přijedou do Prahy, chtějí ochutnat místní kuchyni, takže je možné, že si někteří z nich objednávají právě i smažený sýr, když ho má daná restaurace v nabídce,“ uvedla tisková mluvčí Klára Janderová.
Byť se nejedná o průvodce, spousta turistů využívá k základním informacím Wikipedii, jídlo není výjimkou a v anglické verzi „czech cuisine“ nechybí. Zmiňuje se o historii, přílohách jako knedlíkách či zelí, nejznámějších polévkách a samozřejmě nechybí ani typický český pokrm, pro který nelze najít anglické slovíčko, tím je svíčková.
Jako jedním z prvních zmíněných v kategorii „other dishes“, tedy „ostatní jídla“, je právě smažený sýr. „Jedná se o smažený sýr v českém trojobalu - obvykle eidam (též Hermelín), asi 1 cm obalený v mouce, vejci a strouhance jako vídeňský řízek, smažený a podávaný s tatarskou omáčkou a bramborami nebo hranolky,“ popisuje Wikipedie v anglickém jazyce.
Slovní spojení typické české jídlo užívá ve spojitosti se smaženým sýrem také Taste Atlas, jeden z nejznámějších celosvětových gastronomických průvodců.
„I když se dá jíst jako předkrm, většinou je pro svou velikost považován za bezmasý hlavní chod. Smažák podávaný v housce je také oblíbeným pouličním jídlem. Nezbytnou přílohou ke smaženému sýru je tatarská omáčka, krémová osvěžující směs z jogurtu a majonézy,“ píše Taste Atlas.
„Tento smažený kus sýra najdete všude v České republice, od pouličních stánků a hospůdek až po ty nejlepší špičkové restaurace. Bez ohledu na to, kde ho najdete, je tento vynikající pokrm dokonalým příkladem českého jídla,“ přidává.
Smažený sýr je dále k vidění v mnoha internetových článcích a průvodcích, které se věnují českým pokrmům. Buďto přímo v českém názvu, častěji však v anglickém překladu fried cheese.
Ne všude
Jenže tento oblíbený pokrm chybí například v článku světoznámého National Geographic. V takzvaném jídelním průvodci po Praze se zmiňuje o celé řadě restaurací a hospod, píše také o svíčkové omáčce, respektive o místech, kde je prý nejlepší. O smažáku ovšem ani čárka.
„Po celá desetiletí vnímali Češi svou kuchyni v jednom světle – vydatné, jednoduché jídlo, vyrobené tak, aby vás zasytilo,“ píše například National Geographic.
Pod textem z tohoto roku je konkrétně podepsaná Samantha Tatro, která na internetu přispěla i do dalších průvodců.
Článek od stejného autora lze najít i na Undiscovered Path Home. Zde se jedná o seznam nejznámějších českých jídel. Nechybí svíčková, koprovka, kynuté knedlíky, guláš, chlebíček, rajská omáčka, kachna či řízek. Ale smažený sýr? Opět nikde.
ZDROJ: autor: Jiří Zemen, 18. 7. 2024, 13:12, www.prahain.cz
https://www.prahain.cz/jidlo/national-geographic-zasadil-direkt-milackovi-naroda-smazenemu-syru-19297.html?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu#dop_ab_variant=1325911&dop_source_zone_name=hpfeed.sznhp.box