Pivo v Akci a René Costache

Výplatu za pivo. Táta nechtěl, abych vařila, stála jsem si ale za svým, říká sládková
"Sládkovské řemeslo mi vonělo odmalička," přiznává Žaneta Petružálková. Otci, který pracoval jako sládek v Plzeňském Prazdroji, pravidelně nakukovala přes rameno při vaření domovarů. Už tehdy prý věděla, že jednou půjde v jeho stopách. "Cesta to ale byla trnitá. Táta říkal, že to není práce pro holku, takže byl nejdřív proti," dodává žena, která dnes pracuje jako sládková v pivovaru Zlatá kráva.
V cípu nakloněného náměstí plzeňského Nepomuku stojí docela nenápadný pivovar. Zvučný a zvonivý hlas Žanety Petružálkové, místní sládkové, která se v modrých montérkách sluní na vstupních schodech, působí v kontrastu s ospalou dopoledního atmosférou malebného městečka skoro nepatřičně. "Dáme kafe nebo pivo?" ptá se hned na úvod. Na odpověď ale nečeká. Zazubí se a sama si vzápětí odpoví: "Jasně, že pivo, co by to jinak bylo za reportáž z pivovaru. A jen aby bylo jasno," dodává vzápětí žena, které místní varna říká 'pane': "Jsme v práci. A v práci se nechlastá. V práci se degustuje."
O chvíli později drží Petružálková v ruce dvě třetinkové sklenice a stáčí z nich po decilitru piva z prvního tanku. Dohromady jich tu mají patnáct. Každý z nich má svůj vlastní název - a protože stojí v pivovaru Zlatá kráva, jmenují se podle kravských plemen. "Lidé, kteří pivovar před lety rekonstruovali, se s pojmenováním inspirovali v Americe. U nějakého pivaře viděli, že má své tanky pojmenované podle hudebních skupin. Měl tam třeba AC/DC, Guns N' Roses nebo ZZ Top."
Řemeslo je dřina
Jak sama sládková přiznává, každý den při příchodu do práce je potřeba z každého tanku trochu ochutnat. "Je to milá pracovní povinnost. Do práce tak musím jezdit autobusem, jinak to nejde. Aspoň ale ušetřím za naftu," směje se Žaneta, která se před necelými pětatřiceti lety narodila do sládkovské rodiny. Řemeslo jí podle jejích slov vonělo odmalička, cestu si ale i přes nejvyšší předpoklady jít ve šlépějích svého otce-sládka musela prošlapat sama. A s pořádnou oklikou.
"Táta nechtěl, abych šla do sládkovského učení. Pro holku je to fyzicky náročná práce. Člověk je stále na nohou, pořád něco nosí, míchá, tahá, přenáší. Je to zkrátka dřina," vysvětluje Petružálková důvody, proč se po základní škole namísto vysněného řemesla vyučila cukrářkou. Když o několik chvil později nakládá na kovový rudlík třicetilitrové sudy s pivem, je jasné, co má onou dřinou na mysli. Zároveň se však nezdá, že by jí zvedání sudů dělalo sebemenší problém. 
Aniž by se zadýchala, vypráví dál a těžké sudy u toho zvedá jen tak jakoby mimochodem. "Po škole jsem nastoupila do kabelárny v Chotěšově. Věděla jsem, že to rozhodně není práce, kterou bych chtěla dělat do konce života," popisuje Žaneta s tím, že brouka do hlavy jí nakonec nasadila teta. "Jednou v létě přijely i se sestřenicemi na návštěvu. Povídaly jsme si o práci, když teta prohlásila: 'Tak jdi ještě někam do školy. Vždyť jsi to pivovarnictví chtěla vždycky dělat, ne?' A tak jsem šla."
Ačkoliv byl Žanetin otec původně proti, tvrdohlavost jeho dcery nakonec zvítězila. Když tak po letech sládek Petr Petružálek s dlouholetou praxí v Plzeňském Prazdroji došel k závěru, že Žanetu v cestě za vysněným řemeslem nezastaví ani náklaďák vyskládaný od spodu nahoru sudy plnými piva, povolil. "V roce 2018 dostal táta nabídku jít vařit pivo sem do Nepomuku. Rozjížděl tehdy ale svůj vlastní minipivovar, takže se nakonec s majitelem dohodli, že pivo půjdu vařit já a on bude garantem." 
Když přijde řeč na to, jestli není vaření craftového piva v kraji Prazdroje tak trochu řehole a nošení dříví do lesa v jednom, pokrčí nepomucká sládková rameny. "Copak v kraji Prazdroje, celý Plzeňský kraj je kraj piva. Navíc ta pověstná 'plznička' a craftové pivo z malého lokálního pivovaru, to je každé úplně jiné pivo," vysvětluje Žaneta. "Malých pivovarů tu je strašně moc, přesto jsme všichni jedna velká pivovarská rodina. Tu někdo potřebuje půjčit kvasnice, tam zase jiný slad… všichni si vzájemně pomáháme a nakonec si ani nejsme konkurencí. Každé dobré pivo si svého věrného zákazníka nakonec najde." 
S rozkvětem zdejšího pivovarnictví se zdá, že zákazníky kolikrát neodradí ani vyšší cena craftového piva. Když však člověk sedne do auta a vyrazí z Prahy směrem na Nepomuk, cestou nepotká příliš hospod, kde by měli na čepu pivo z lokálního minipivovaru. V drtivé většině případů se jedná o velké značky, jejichž pivo je podstatně levnější než to craftové. "U nás je holt zaplacená ta ruční práce. Velký pivovar sfoukne jednu várku v obrovském množství, kdežto my vaříme každou várku zvlášť. Největším nákladem jsou energie a pak samozřejmě zaměstnanci."
Nedostatek odbytu však Žanetu ani její kolegy netrápí. "Naopak v létě spíš nestíháme. Po pivu je žízeň, všechno se rychle vypije. A nové nestíhá ležet," vysvětluje. "Jenže jestli pivo něco doopravdy musí, tak ležet. A protože já chci, aby leželo, nepouštím nikdy ven pivo, které není uleželé," zvážní trochu nečekaně Petružálková.
Na otázku, jestli ji krom letní prekérky někdy trápily i stejné obavy, jaké měl ve vztahu k ní a řemeslu její táta, už ale opět odpovídá s úsměvem. "Ženský vařily pivo už ve středověku, tehdy to bylo normální. Navíc je nás v kraji hodně, není to kdovíjaký úkaz. A když se pivo vaří podle stejného receptu, je jedno, jestli vaří ženská, nebo chlap. Pokud je to šikovný sládek, bude pivo nakonec chutnat vždycky dobře," uzavírá Žaneta Petružálková.
ZDROJ: Autor - Tereza Šolcová, 20. 5. 2025, 5:55, magazin.aktualne.cz
https://magazin.aktualne.cz/sladkova-nepomuk/r~1741cbb81b6b11f0801c0cc47ab5f122/?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=hpfeed.sznhp.box

Za horizontem událostí
týhle černý noci
Jsme sami
všichni ostatní hosté už potichu odešli
Jsme tu jenom my
zbyli jsme tu jenom my
To, co jsme vypili
nám nikdo nevezme ani nevrátí
To, co jsme utopili v týhle černý noci
v týhle černý noci...
úryvek z textu písně Horizont od skupiny Zvíře jménem Podzim

„Jest mi podivné, že se ještě nikomu nepodařilo napodobit lahodnou chuť plzeňského piva, ač se o to naši sládci, například ve Schwechatu, pokoušejí.“ 
Citát císaře Františka Josefa I. o pivu z plzeňského Měšťanského pivovaru, který se stal oficiálním dodavatelem císařského dvora. 
(Tuhle hlášku pronesl starej Procházka v roce 1874.)

Připíjím 
na všechny dobrý holky, který s náma jsou
Připíjím 
a snášej naše chyby a v noci tancujou
Připíjím 
na všechny známý kluky s kterejma sranda je
Připíjím
na ty co nevzdávaj se nikdy bez boje
Připíjím 
na všechny výčepní v těch našich hospodách
Připíjím 
na jaro rozkvetlý a zimu na horách
Připíjím 
na maso na grilu a na sny který sním
Připíjím 
půllitr pozvedám a na to připíjim
Připíjím
na všechny z vás, se kterejma jsem kdy pil
Připíjím
na všechny z vás, co mají dobrej styl
Připíjím 
na všechny putyky, na svoje zlozvyky
Připíjím 
na pivo, na život o kterým málo vím
Na to připíjim
Připíjím 
na ty co zakopnou a potom kráčej dál
Připíjím
na roky na cestách a další plnej sál
Připíjím
na slunce na nebi, ať svítí v létě nám
Připíjím 
na to že jedem dál, že nezavřeme krám
Připíjím
na tuhle planetu, která se otáčí
Připíjím 
na síly nad náma, kterým nestačím
Připíjím
na zdraví, na lásku, na plnou zahrádku
Připíjím 
ať nikdy nevidím se v zpětným zrcátku
Na to připíjim
Připíjím 
na všechny z vás, se kterejma kdy jsem pil
Připíjím
na všechny z vás, co mají dobrej styl
Připíjím
na všechny putyky, na svoje zlozvyky
Připíjím
na pivo na život o kterým málo vím
Na to připíjim
Připíjím
na všechny z vás, se kterýma jsem kdy pil
Připíjím
na všechny z vás, co mají styl
Připíjím 
na všechny putyky, na svoje zlozvyky
Připíjím
na pivo, na život o kterym málo vím
Na to připíjim
Na to připíjim
Na to připíjim
ALKEHOL - připíjím

Čtyřicet let putuje po hospodách. Vášeň proměnil v dobročinnost
Peter Hill z anglického West Bromwiche oslavil 69. narozeniny opravdu stylově – u piva v jedné z hospod ve městě Dudley. Nejenže si připil na další rok života, ale zároveň zaznamenal neuvěřitelný milník: navštívil svou 24 000. hospodu. Jeho putování po hostincích trvá už přes 40 let.
Hillova netradiční výprava začala v roce 1984, kdy stál půllitr zlatavého moku dle jeho slov 0,64 libry (při dnešním kurzu cca 18 Kč).
Tehdy se Angličan a jeho parta – později známá jako Black Country Ale Tairsters – rozhodli, že už mají dost chození do jedné a té samé hospody. Dali si za cíl obejít 300 podniků vyznačených na mapě pivovaru Banks z Wolverhamptonu. Tím to ale zdaleka neskončilo.
Od té doby Hill procestoval takřka 650 tisíc kilometrů, ochutnal více než 60 tisíc piv a navštívil hospody ve všech britských hrabstvích, na 69 ostrovech, a dokonce i v zahraničí, kde rád spojuje pivo s návštěvou válečných památek.
Vybral milion na charitu
„Byla to skvělá jízda. Poznal jsem spoustu úžasných lidí. Vážně nevím, jestli s tím někdy přestanu – pořád mě to baví. A hospod, které jsem ještě neviděl, je pořád dost,“ svěřil se agentuře Reuters Hill, dnes už důchodce, který svou vášeň proměnil i v dobročinnost.
Za ta léta vybral přes 35 tisíc liber (takřka 1 milion Kč) na charitu, většinou pro dětské nemocnice a leteckou záchrannou službu.
Ve svém domě má místnost věnovanou jen tomuto koníčku – 280 šanonů plných fotek, účtenek, pivních tácků a poznámek ke každému navštívenému podniku. Jako důkaz si všude nechává podepsat „návštěvní kartičku“ od personálu.
Když v roce 2017 navštívil 20 000. podnik, zapsal se oficiálně do Guinnessovy knihy rekordů, podle níž šlo o nejdelší výpravu po hospodách na světě.
S alkoholem už je rozumnější
A jak to má vyřešené s alkoholem? „V mládí jsme to trochu přeháněli, dnes je to už uvědomělejší koníček,“ říká a dodává, že ceny piva od dob jeho začátků narostly až absurdně. „Sedm liber (200 Kč) za půllitr, někdy i deset (285 Kč), to je šílené.“
Manželka Dawn je prý s jeho zálibou smířená. „Bere to jako můj koníček. Příští týden máme výročí, tak jedeme do Greenwiche. A já už si samozřejmě zjistil, že je tam pár hospod, v nichž jsem ještě nebyl,“ směje se Hill.
„Dokud nedojde pivo, budu pokračovat,“ uzavírá muž, který se stal symbolem britské hospodské kultury.
ZDROJ: 10. 7. 2025, 6:38, Martin Vlk, www.novinky.cz
https://www.novinky.cz/clanek/lifestyle-ctyricet-let-putuje-po-hospodach-vasen-promenil-v-dobrocinnost-40529433#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=novinky.sznhp.box&source=hp&seq_no=7&utm_campaign=&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz

Když poslední cigáro máš
A piva v lahvi už jenom pomálu
V kamnech zimu, popel a smrad
A svět se točí hrozně pomalu
A všechny kapsy prázdný máš
Nevíš kam jít si pro radu
Hlavu si schováš pod polštář
Máš z toho všeho blbou náladu

Když hodně dlouhý prachy máš
Barák, bazén a velkou zahradu
Hraješ squash a ne mariáš
Díváš se přímo a nikdy dozadu
Nikde není dost velká pláž
V autě to nandáš každýmu hovadu
Stejně blbej pocit máš
Nevíš ke komu jít si pro radu

Peníze neznají žádný meze
Peníze kam pro ně všude vlezem
Peníze můžeš je pořád točit
Peníze nezměněj blbej pocit
Krausberry - peníze

Martin Kraus (Krausberry), Foto: Radim Malíček

Zas mám blues, seberu se a musím jít
Zas mám blues, seberu se a musím jít
Není mi s tebou zle, ale bez tebe mi bude líp
Tak se toulám po silnici a tiše zpívám píseň svou
Toulám se po silnici a tiše zpívám píseň svou
Cejtím se tak strašně bídně pro tu ženskou nevěrnou
Proboha, proč má moje blues, proč má tak smutnej rým?
Proč má moje blues, proč má tak smutnej rým?
Proč každá holka, co mám rád, ztratí se jako dým?
Tohle smíchovský pivo chutná jak terpentýn
Smíchovský pivo chutná jak terpentýn
Vrátím se k nám do hospody a utopím v něm ten svůj splín
Bluesberry - Blues opuštěný silnice 

Do hospody pospíchám, rád už pivo uvítám, do hospody pospíchám
Do hospody pospíchám, po ulici klopýtám, do hospody pospíchám
Žízeň mám velkou jako svět, doufám že tam budu hned, že si jedno pivo dám
Autobus tu nestaví, leze mi to do hlavy, do hospody pospíchám
Do hospody pospíchám
Starostí mám s cestou dost, sem v hospodě denní host, nevím jak tam dojít mám
Cítím že mám suchej krk, jako by v něm rostl smrk, do hospody pospíchám
Pro oči už nevidím, já se za to nestydím, vždyť určitě nejsem sám
Kdo se motá nakřivo, když pospíchá na pivo, do hospody pospíchám
Do hospody pospíchám, rád už pivo uvítám, do hospody pospíchám
Do hospody pospíchám!
Bluesberry - Do hospody pospíchám

Blues je cesta starým vlakem opuštěnou krajinou
Blues je spaní pod širákem s myšlenkama na jinou
Blues je touha stát se ptákem nad rozbouřenou hladinou
Blues je smutek čili hoře, gigantický závaží
Blues je hra na školním dvoře se spolužačkou pod paží
Blues je tichej šumot moře o půlnoci na pláži
Blues je ráno pod Petřínem ve všední den za školou
Blues je džbán s červeným vínem před plakáty s kofolou
Blues je člověk lízlej splínem a policejní patrolou
Blues je tklivej akord touhy na rozladěnou kytaru
Blues je úsměv jenom pouhý krásný dámy u baru
Blues je žába na dně strouhy, co hledá druhou do páru
Blues jsou čtyři bílý stěny, opuštěný kanape
Blues je obraz nahý ženy, oprejskanej parapet
Blues je pivo plný pěny, kapka která nekape
Blues je doušek alkoholu na dně flašky poslední
Blues je pád zezhora dolů dříve než se rozední
Blues je polštář tvýho stolu o přestávce polední
Blues jsou dlouhý blond vlasy splývající na záda
Blues je pohled z okna basy na slunce, co zapadá
Blues je možná všechno asi, když je smutná nálada
Bluesberry - Co je to blues

„Hospody jsou jako kostely. Až na to, že je uctíváme a nábožně do nich chodíme.“

Můj oxfordský rok - My Oxford Year
Komedie / Drama / Romantický
USA, 2025, 112 min
Režie: Iain Morris
Předloha: Julia Whelan (kniha)
Scénář: Allison Burnett

„Zamiloval jsem se do českých hospod, mají stejný význam jako u nás kostely.“
Aleksander Kaczorowski, polský bohemista a novinář 

To hospoda tlusté mamá
je trvale za jatkama.
Jiným, než nalitým nenalije, nenalije.
Všem ztraceným za modrý dým
a sedm dní neholeným
zašel jsem nabídnout svý sympatie.
Co každej z těch neznabohů,
i můj táta támhle v rohu?
Copak je potkalo? Kdo jen to ví? Kdo jen to ví?
Kdo ví to a nezapláče?
Petr Hapka & Michal Horáček (text) - Citova investice (úryvek z textu písně)

Jak utopence do láku
mě uskladnili v činžáku,
kde ještě Kolben s Daňkem pivo pil
a pak se tu čas zastavil,
a pak se tu čas zastavil.
Tak stojí na mém poschodí,
kam nikdy nikdo nechodí - když náhle toto! Co to je? Smích z vedlejšího pokoje?
Smích z vedlejšího pokoje
Smích z vedlejšího pokoje
Smích z vedlejšího pokoje
Spíš bych tu čekal kurděje,
než že se někdo zasměje.
A nadto smíchem mladých vran
tak nahlas, a tak bez zábran.
tak nahlas, a tak bez zábran.
Kdo komu a co vypráví?
Mně dělá díru do hlavy,
jak slonům dum-dum náboje.
Petr Hapka & Michal Horáček (text) - Smích z vedlejšího pokoje (úryvek z textu písně)

Michal Horáček 
Foto: Nešetřil Roman (Deník)

Kdekdo myslel, že zapláču,
že budu hekat, plivat, klít.
Sklátí mě žal v nějakým bufáči
u stolku s pivem a bude klid.
Nikdy jsem nemilovala víc.
Nic nechtěla taky. A nedostala nic.
Lautr nic, proč řvala bych teď
z plnejch plic:
„Já milovala a nebudu víc.“
Holt, tragédie se nekoná.
Jsem špatnej příklad do brožur.
Kříženec plivance a anděla
padlýho rovnou do prádelních šňůr.
Ač zběh, jsem ta, co pořád věří
na čápa, jenž krouží nad domem.
A na štěstí! To jó! Tak svěží,
jak vůně akátů, když zavane.
Kdekdo čekal, že poblednu
šmahem, jak noc, co pomíjí.
Od ledna k lednu, když se ohlédnu,
v peřinách s tebou lásce připíjím.
Nikdy jsem nemilovala víc.
Nic nechtěla taky. A vlastně nechci nic.
Nic, jen si chci zařvat z plnejch plic:
„Já milovala, teď miluji víc“
Z plnejch plic
hudba: Milan Vyskočko Vyskočáni
původní text: Peter Lipovský
zpěv: Szidi Tobias

VLČKOVIZE: Legendy „vod Voka“. Štamgastské historky a památná hláška výčepního
V Praze odjakživa porůznu vznikaly lokální hudební scény. Nejslavnější byla samozřejmě ta bluesově orientovaná hanspaulská kolem hospody Houtyš, která dala české scéně Ivana Hlase, Ondřeje Hejmu, Bluesberry, Krausberry a řadu dalších.
Kdysi tu taky byla – a dodnes existuje – scéna vinohradská. Ani Mišík na Letné nebyl sám, tak trochu se k téhle oblasti hlásila přes Ivana Wünsche i Jasná páka. Byli tu i nuselští pankáči kolem Plexis a tak bychom našli i jiná místa. Určitě by mezi nimi kraloval Žižkov. Aby ne, místní muzika vzniká hlavně v hospodách a jen v Bořivojově ulici jich prý bylo v devadesátkách šestatřicet! Někteří pamětníci je dovedou vyjmenovat i s tím, jaké pivo se kde točilo. Já ani zdaleka ne.
Centry žižkovského hudebního dění byly hlavně hospody Nad Viktorkou v Bořivojce a U vystřelenýho voka v uličce U Božích bojovníků. A pak tu hrál důležitou park Parukářka, kde byl kdysi v podzemí obrovský protiatomový kryt a dneska nad ním trčí restaurace, vybudovaná na místě bývalých záchodků. Ale tím hlavním hudebním místem bylo a je v posledních letech legendární U vystřelenýho voka neboli Voko.
Chodím tam rád, protože tahle hospoda až starosvětsky připomíná léta, která chápala rock jako hudbu pajzlů. Přitom je to zároveň kultivovaný podnik. Nad Vokem navíc bydlíval nebožtík zpěvák Sto zvířat Honza Kalina. Aspoň se to říkalo, nikdy jsem ho tam ale neviděl. Stálým hostem je tam malíř Martin Velíšek, který svými svéráznými obrazy a objekty vyzdobil nejen hospodu a Babičku Boženy Němcové, ale i většinu albové produkce skupiny Už jsme doma. Každý čtvrtek hraje některá z místních kapel – Blaženka, Sladký konec nebo Halí belí. Nejznámější z nich je pochopitelně Garáž, ale největší „legendou vod Voka“ je fantastický harmonikář Vráťa Kydlíček zvaný Rohlík. Jenže na toho se spíš jen vzpomíná, protože prý má teď nějaký velký kšeft a nemá čas hrát. Jednou jsem pozval na koncert Kydlíčkovy kapely Barový mouchy postarší americký pár. To se ještě v hospodách kouřilo – a nejen cigarety! Na sedm metrů nebylo na pódium skoro vidět a Rohlík hrál s takovou vášní, až oba Američané tvrdili, že něco takového zažili jen v San Francisku v roce 1966.
Zvláštní postavou, která do Oka zabloudí z Parukářky, je jistý Haďák. V civilu vážený inženýr a herpetolog, ale po několika pivech zvíře. Ještě teď mám před očima scénu, jak se sápal po mikrofonu Tonyho Ducháčka z Garáže, protože chtěl neartikulovaně hostům něco sdělit. Tonyho ten atak vůbec nevykolejil, byl to holt Haďák, kterého všichni znají, a od toho se to prostě čeká.
Když jsme u Haďáka, vypráví se, že jednou si ji upletl takovou, že padl pod výčepní pult a tam pil dál. Zrovna v tu chvíli přišli policajti a výčepnímu vyčetli, že mu leží na zemi člověk. „Víte, já tu točím pivo,“ zněla odpověď, „A je mi jedno, jak ho hosti pijou.“
Jo, U vystřelenýho voka je krásně. Jen se mi zdá, že štamgasti tam stárnou. Mladí si raději esemeskujoiu, než by si spolu z oči do očí povídali v rachotu elektrických kytar.
Seriál textů Josefa Vlčka nazvaný Vlčkovize vychází každé pondělí na webu Headlineru. Přináší vzpomínky hudebního novináře i pohledy na současnou hudební scénu.
ZDROJ: 11. 8. 2025 | Josef Vlček | Foto: Patrick Marek, news.headliner.cz
https://news.headliner.cz/novinky/vlckovize-legendy-vod-voka-stamgastske-historky-postavicky-a-pamatna-hlaska-vycepniho?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=hpfeed.sznhp.box

Když jí uviděl, nepochyboval,
že ona je tou pravou vílou
Moc jí miloval, všeho rád se vzdal
nechtěl víc, než jí jen mít
Dopisy jí psal, kytky kupoval,
rámě nabízel, to snad zabere
Básně o ní psal, jak jí se odevzdal,
netušil proč nepozve ho dál
Tak co si mu to udělala, že zas zůstal sám,
bez peřiny, bez postele, neví kudykam,
Noc je mladá, rána chladná, neví kam má jít
snad ve svým malym báru nalezne velkej klid
Tlačil na pilu, pila zaťala,
víla dala všanc svoje tělo
K ní se stěhoval, nábytek kupoval,
pokoj maloval na růžovo
Za několik dní, po práci znavený,
domů se vracel k svojí ženě
Sáhl na kliku, klika zabrala,
šak dveře nešly otevřít
Tak co si mu to udělala, že zas zůstal sám,
bez peřiny, bez postele, neví kudykam
Noc je mladá, rána chladná, neví kam má jít
Snad ve svým malym báru nalezne velkej klid
Spával po parcích, venku pršelo
trakaře padaly, hromy blesky
Když ho uviděl, všechno pochopil,
že ten cizí chlápek mu jí přebalil
Tak co si mu to udělala, že zas zůstal sám,
na nádraží v rohu leží, housku a salám
Nehýbe se, nemije se, neví kam má jít,
v tom nádražním koutě našel velkej klid
Helemese - Doma je doma
hudba: Jirka Hilčer
původní text: Jirka Hilčer

Charles Bukowski a jeho citáty nejen o alkoholu: 

„Vytrhne vás z vašeho těla i mysli a hodí vámi o zeď. Mám pocit, že pití je forma sebevraždy, kdy se můžete vrátit k životu a začít znovu druhý den. Je to jako zabít se a pak se znovu narodit. Myslím, že jsem už prožil asi deset nebo patnáct tisíc životů.“

„Neprosíme o štěstí, jen o trochu méně bolesti.“

„Vždycky je jedna žena, která tě zachrání před jinou a jakmile tě zachrání, je připravna tě zničit.“

„Všichni bez ustání trpíme, včetně těch, kteří předstírají, že ne.“

„Svět patří těm, co se neposerou.“

„Když se stane něco špatného, pijete, abyste na to zapomněli; když se přihodí něco dobrého, pijete, abyste to oslavili; a když se nestane nic, pijete, aby se něco stalo.“

„Nejlepší člověk je ten, který mě obdaří svou nepřítomností.“

„Přestal jsem hledat vysněnou dívku, jen jsem chtěl tu, která by nebyla noční můrou.“

„Chodil jsem do těch nejhorších barů v naději, že mě zabijí, ale jediné, co jsem dokázal, bylo znovu se opít.“

„Moje pivem opilá duše je smutnější než všechny mrtvé vánoční stromky světa.“

„Byl jsem člověk, kterému se dařilo v samotě; bez ní jsem byl jako jiný člověk bez jídla a vody. Každý den bez samoty mě oslaboval. Nebyl jsem na svou samotu hrdý, ale byl jsem na ní závislý.“

Charles Bukowski

„Vychodil jsem tady školku, základku, našel jsem si tady manželku, dostal jsem tady klidný život. Miluju českou přírodu, české pivko, všechno, co se týká České republiky. Nemám rád lidi, kteří na Česko nadávají, to mě v poslední době strašně štve. Říkají si vlastenci, ale nadávají, jak je to tady špatné. Máme se tady krásně,“ řekl v rozhovoru pro iSport.cz Andrej Kalašnik, který se u nás sice nenarodil, s radostí však hájí české barvy v MMA organizaci Oktagon.
ZDROJ: 21. 8. 2025 – 19:21, Domácí scéna, Jakub Štěpánek, www.fights.cz
https://www.fights.cz/ceska-scena/nemam-rad-vlastence-kteri-nadavaji-na-zivot-v-cesku-rika-andrej-kalasnik-604023

„Správný Čech“ v Británii zamíří do hospody. Ale ví, jak se v ní má chovat?
Velká Británie je cílem řady turistů z tuzemska. Tamní kultura, společnost i místa, která chtějí lidé navštívit, jsou pro řadu lidí díky dostupnosti obrovským lákadlem. „Správný Čech“ však s radostí zamíří do hospody a vychutná si tamní atmosféru u zlatavého moku. Mnohé však může překvapit, jak rozdílná kultura v britských podnicích je. Redakce CNN Prima NEWS vám přináší přehled toho nejdůležitějšího.
Když byly v roce 1943 na britských leteckých základnách rozmístěny americké jednotky, vznikl krátký informační film s názvem „Jak se chovat v Británii“. Jedna z částí se věnovala hospodám. Bylo v ní například čemu by se zde měli vyvarovat.
Právě nevhodné chování na britské poměry demonstroval hlučný voják, který na obsluhu házel peníze, pokřikoval na Skota v kiltu nebo se chlubil tím, jak si on a jeho rodina každé ráno dopřávají steaky, vzpomíná web CNN.
Tento mladý neurvalec již zmizel v prachu minulosti, přičemž i samotné mravy ve zdejších hospodách doznaly změn. I po více než 80 letech si však podniky zachovaly řadu „zvláštností“, které je dobré po příjezdu do Velké Británie znát – a které mohou turisty zaskočit.
Jediný typ hospody naleznete marně
„Kolik je druhů piva, tolik existuje typů hospod.“ Tato věta by mohla charakterizovat to, jak situace ve Velké Británii z pohledu podniků, kde čepují pivo, vypadá. Mezi ty hlavní kategorie se řadí:
 Wet pub: Jednoduše řečeno, hospoda, která nabízí pouze nápoje, nikoliv jídlo.
 Historická hospoda nebo hostinec: Prskající oheň v krbu, kamenné podlahy, nízké trámové stropy. Tyto podniky, z nichž některé mají staletou historii, jsou prodchnuty příběhy těch, kteří zde kdysi popíjeli, ačkoli dnes mnohé z nich mají také Wi-Fi – to „nejlepší z obou světů“.
 Ginový palác: Charles Dickens je v eseji z roku 1835 popsal jako „veselou budovu s fantasticky zdobeným parapetem, osvětlenými hodinami, okny z plochého skla a množstvím plynových lamp v bohatě zlacených svícnech...“. Mnohé z těchto okázalých podniků 19. století jsou v provozu dodnes – a nabízejí mnohem víc než jen gin.
 Craft beer pub: Tyto méně ortodoxní podniky, které se objevily v posledních několika desetiletích, se zaměřují na kvalitní pivo, které je často rozmanitější, alkoholicky silnější a dražší než v jiných hospodách.
 Brew pub/brewery tap: Tento koncept nabízí možnost popíjet „přímo ze zdroje“, často na dohled od lesknoucích se ocelových zařízení – tanků.
 Gastro pub: The Eagle ve Farringdonu v Londýně byl prvním gastropubem v Británii, který byl otevřen v roce 1991 pro ty, „kteří chtěli restauraci, ale nemohli si ji dovolit“. Tyto podniky zaměřené na jídlo zažily boom v 90. letech a na přelomu milénia – a jsou populární dodnes.
 Sportovní hospoda: Britské sportovní hospody jsou v některých ohledech podobné těm v tuzemsku, na své si rozhodně přijdou fanoušci fotbalu nebo šipek.
 „Hospoda s plochou střechou“: Pochybné pivo a nervózní klientela jsou synonymem pro hospody s plochou střechou – „odpudivé kostky ze dřeva a cihel, které se krčí ve stínu výškových budov“, jak je kdysi popsal britský deník Guardian. Ne všechny hospody s plochou střechou jsou však stejné a některé se staly legendárními.
 Řetězec: Tyto hospody, které nelze zaměňovat přímo s pivovary samotnými, pivovary nebo pivní řetězce provozují. Ačkoli jsou některé z těchto podniků příjemné, může jim chybět rozmanitý výběr „chmelového moku“.
 Freehouse: Majitelé či majitelky těchto podniků nejsou vázáni smlouvou s pivovarem, a tak mohou podávat, co se jim zlíbí. Díky tomu je zde obvykle dobrý výběr druhů piva.
 Micropub: Trend micropubů, tedy malých nezávislých hospod s vynikajícím pivem a spartánským interiérem, začal v roce 2005 v hospodě The Butcher’s Arms v Herne v hrabství Kent – od té doby se rozšířil po celé zemi, zejména v jihovýchodní Anglii.
„Rudý lev“ i „Kbelík krve“
Čím jsou britské podniky charakteristické, jsou vývěsné štíty hospod. Nezaměnitelné, zpravidla dřevěné, mosazné či kované „cedule“, pochází ještě z doby, kdy jen minimum hostů umělo číst a psát. Co tedy lákalo k posezení? Barevné ilustrace slibující tekuté poklady v interiéru. I v dnešní době se štíty často pyšní specifickou grafikou.
Specifické, ale stále běžné, jsou také názvy hospod, na které mohou lidé narazit. Od Rudého lva, přes Královský dub po Královu paži. Skutečně ojedinělé i zarážející jsou pak knajpy s názvem Kbelík krve, Pyrotechnikovy ruce, Špinavé „péro“, Žába a rebarbora nebo Jsem jediný běžící lokaj.
Pro pití na bar bez „chaotického řádu“
Pokud si v podniku chcete objednat pouze nápoj, jděte k baru. V Británii běžně existují tištěné nápojové lístky na stolech, příliš se však nevyužívají. Vše podstatné návštěvníci naleznou na tabuli za barem, včetně informací o tom, jaká piva se čepují. Napovědět mohou i etikety na pípách – a nebo vám zkušený barman či servírka poradí a nabídne ochutnávku zdarma.
Oproti tuzemsku však počítejte s jinými zvyky – v hospodách se nestojí v řadě. Objednávkový systém, zejména v rušném baru, spočívá v tom, že se postupně přibližujete k baru. Jakmile jste k němu na dosah, musíte upoutat pozornost toho, kdo obsluhuje. Kouzlo tkví v tom, že nesmíte být příliš plaší – postačí mírný úsměv a pokývnutí – ani příliš drzí, tedy nemávat kartou ve vzduchu. Jedná se o velmi oblíbenou zábavu Britů.
Od doby koronavirové pandemie – kdy byla obsluha v hospodách u stolu povinná – se však zejména mladší návštěvníci podniků rozhodli začít tvořit spořádané fronty. Jenže s vlídným přijetím se tento systém ve Velké Británii příliš nesetkal. „Tento pokus o zdvořilost ve skutečnosti způsobuje chaos v barech po celé zemi,“ kritizoval v roce 2024 deník The Independent.
V případě, že do podniku dorazíte s přáteli, existuje tradiční způsob objednávky nápojů: runda. Jedná se o střídavé kupování nápojů pro všechny ostatní. Tedy, zaplaťte první kolo a můžete si, klidně i po zbytek večera, užívat.
Platit v britských hospodách zpravidla můžete platební kartou, většina podniků však stále přijímá i hotovost.
„Teplé“ britské pivo: kde je pravda?
Zkazky o „teplém pivě“, servírovaném v Británii, nejsou zcela pravdivé. Průměrná hospoda v dnešní době podává chlazené ležáky, světlá piva i stouty (tmavá piva typu Ale, klasicky Guinness). Pokud jde o tradiční britská piva v sudech, která mají podoby nejrůznějších bitterů, Pale Ale či IPA, se podávají při sklepní teplotě.
V případě, že byste ochutnali skutečně teplé pivo, tak s ním něco není v pořádku – nebo sedíte příliš blízko ke krbu.
Legendární britská pinta
Bez ohledu na druh piva se v Británii podává v pintové sklenici. Na rozdíl od Spojených států mají všechny pinty ve Spojeném království stejný obsah: 0,568 litru. Tento objem se bere velmi vážně, CAMRA (Campaign For Real Ale) dokonce lobbuje u britské vlády, aby zakotvila do zákona právo pivařů na plnou pintu, bez pěny.
Většina pintových sklenic má rovné stěny, tradičně si však někteří pivaři žádají takzvané „bucláky“: pivní sklenice s uchem. S nechvalně známým „yard of ale“ – vysokou pivní sklenicí o objemu 1,4 litru – se setkáte pouze ve výjimečných případech, nejedná se však zcela o mýtus.
Naopak, pokud nemáte takovou žízeň, nebo si chcete pivo postupně vychutnávat, není od věci objednat si jen malé pivo: půl pintu.
Nejste pivař? Ochutnejte další „klasické“ hospodské nápoje
 Gin s tonikem: Letní klasika, která vznikla díky koloniálním osadníkům v Indii, kteří pili tonik kvůli látce chinin, aby se vyhnuli malárii.
 Rum s colou: Sladký elixír, který byl kdysi oblíbený u členů kapely Beatles.
 Domácí víno: Pokud chcete nejlevnější víno, objednejte si „domácí červené“, „domácí bílé“ nebo „domácí růžové“ – a modlete se, aby bylo pitné.
 Cider/perry: Tento fermentovaný jablečný/hruškový mošt, který je vždy alkoholický, po staletí pijí zemědělci a dělníci. Jedná se tak o oblíbený letní nápoj Britů. Pokud vám barman začne nalévat cider či perry z kartonové krabice, nepanikařte: bude chutnat mnohem lépe než jablečné víno z výčepu.
 Limetka a soda/černý rybíz a soda: Tradiční nealkoholická varianta. Některé hospody vám za sklenici naúčtují jen kolem 50 pencí – v přepočtu 14 korun –, jiné, méně poctivé, vám naúčtují téměř cenu piva. Pokud si nejste jisti, nejprve se zeptejte.
Etiketa v Británii aneb Jak se chovat?
Spropitné
Vzhledem k tomu, že stolová obsluha je vyhrazena pro jídlo, není v britských hospodách spropitné běžné. Pokud se vám pohostinnost obzvláště líbila, můžete barmanovi vždy říct „Have one for yourself“ (Dejte si jeden pro sebe), načež vám k účtu připočítá cenu dalšího drinku.
Sdílení stolu
Zatímco si někteří hosté rádi drží odstup, je běžné sdílet větší stoly s ostatními hosty, kteří u nich sedí. V přátelštějších hospodách – zejména v mikropubech – se můžete snadno dát do řeči se svým novým „sousedem“. Tématem konverzace bude počasí, sport a – po pár skleničkách – politika.
„Hospodský otrava“
Stejně jako takřka každý bar v České republice má i každý britský pub svého barového povaleče, neboli „hospodského otravného člověka“, který vám bude do omrzení přednášet vše, co považuje za pravdu, a přitom se bude málo zajímat o vaše pokusy přispět do konverzace.
Sdílení pochutin
Pokud si vychutnáváte občerstvení – například brambůrky nebo arašídy –, je zvykem sáček otevřít a jeho obsah sdílet s ostatními u stolu.
Jídlo a občerstvení v Británii
Slané brambůrky a ořechy popíjení prodlužují více, než by se mělo. Brambůrky jsou základní potravinou a Británie každou chvíli přichází s novou příchutí. Stále se však za klasické brambůrky považují: ready salted (solené), salt & vinegar (sůl a ocet) a cheese & onion (sýr a cibule).
Většina hospod také nabízí vepřové škvarky – křupavé, solené kousky vepřového sádla. Buď si je zamilujete, nebo je budete nesnášet.
O úroveň výš je vepřový koláč (kus studeného vepřového masa zabalený v želatině a těstě, podávaný s anglickou hořčicí) a skotské vejce.
Svatým grálem hospodského jídla je však nedělní pečeně, neboli roast dinner, podávaná výhradně v tento jeden den v týdnu a skládající se z pečeného masa, pečených brambor, yorkshirských pudinků, nádivky a směsi zeleniny.
Aktivity v hospodě
„Pub“ je zkratka pro „public house“ – veřejný dům – a ty nejlepší podniky působí jako rozšíření vašeho obývacího pokoje. Nejoblíbenější zábavou v hospodě je setkávání s přáteli, které obvykle zahrnuje stěžování si na práci, počasí nebo přátele, kteří do hospody nepřišli.
Velkým lákadlem je také sledování sportovních přenosů (v Británii fotbal, ragby, kriket, snooker – kulečníková hra –, šipky), hraní samotného hraní šipek či kulečníku. Mezi další zábavy v hospodě patří:
Čtení novin
Mnoho hospod dříve poskytovalo zákazníkům hromadu novin, do kterých se mohli začíst. Dnešní realita je však taková, že si řada hospodských návštěvníků čte „noviny“ na svém telefonu.
Pub kvíz
Kvíz v hospodě je nedílnou součástí zážitku z hospody uprostřed týdne a je příležitostí pro vás a vaše společníky předvést své (nedostatečné) všeobecné znalosti a vyhrát například útratu v hodnotě sta korun. Stejně jako u názvů hospod se i v případě kvízu v britské hospodě považuje za nejlepší ten nejabsurdnější název týmu – i když v kvízu skončíte poslední, budete za hrdiny večera.
Deskové hry
Šachy, Cluedo a Monopoly patří mezi oblíbené hry, nad kterými se dá přemýšlet během deštivého nedělního odpoledne.
Jukebox
Některé starší britské hospody se pyšní svým jukeboxem – příležitostí vnutit svůj hudební vkus všem, kteří jsou v doslechu. Mnoho jukeboxů je dnes digitálních, ale občas narazíte i na ten pravý.
ZDROJ: Monika Kabourková, 16. srp 2025, 06:12
https://cnn.iprima.cz/britske-hospody-maji-sva-vlastni-pravidla-co-byste-pred-jejich-navstevou-meli-vedet-482319?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=hpfeed.sznhp.box

Oktoberfest láme rekordy: steak za 5,5 tisíce a voda je dražší než pivo, píší Němci
Legendární mnichovský Oktoberfest je známý nejen pivem a veselou atmosférou, ale také rostoucími cenami, které každoročně šplhají výš. Letos však návštěvníky čeká skutečný „cenový šok“ – v jednom z velkých stanů se na jídelním lístku objevilo steakové menu za rekordních 229 eur, píše německý deník Bild.
Rekordní položku nabízí Bräurosl-Zelt, kde hosté najdou na menu 1,3 kila vážící Tomahawk steak servírovaný na kosti, určený pro čtyři osoby. Základní varianta přijde na 179 eur, luxusní verze ozdobená černým lanýžem a lanýžovou omáčkou Béarnaise pak právě na zmíněných 229 eur (zhruba 5 500 Kč).
Zdražování hostinští vysvětlují inflací, vyššími výdaji na mzdy a služby a všeobecným růstem nákladů. Kromě piva budou letos podle organizátorů opět dražší i nealkoholické nápoje. Ani u tradičního litru piva návštěvníci neušetří. V závislosti na stanu stojí od 14,50 do 15,80 eur (zhruba od 355 do 386 Kč), zatímco ještě v roce 2019 se cena pohybovala kolem 11 eur – jde o nárůst o 40 procent za šest let, píše Bild.
Ještě překvapivější jsou pak podle deníku ceny vody. V Weinzeltu stojí litr vody 15,33 eur (zhruba 375 Kč), tedy více než pivo. Ve většině stanů se cena pohybuje mezi 10 a 11 eury, nejlevnější voda je za 8,80 eur. Průměrně zaplatí host za litr stolní vody 10,95 eur, což je oproti loňsku nárůst o téměř 5 procent.
Tradiční půlka pečeného kuřete („Hendl“) stojí letos v Paulaner Festzelt 24,50 eur. Loni to bylo 23 eur, v roce 2019 dokonce jen 12,40 eur. Během šesti let tak cena stoupla téměř o 100 procent. Nejlevnější kuře pořídí návštěvníci za 17,20 eur. Rodiny s dětmi také musí sáhnout hlouběji do kapsy: malá porce kuřete přijde na 20,50 eur, dětské porce špeclí sýrů (Käsespätzle) na 16,70 eur.
Počátek festivalu spadá do října 1810, kdy po svatbě uspořádali bavorský korunní princ Ludvík a jeho manželka Tereza Sasko-Hildburghausenská pro obyvatele království na louce za Mnichovem slavnost s koňským dostihem. Akce měla úspěch a začala se konat pravidelně jako Říjnová slavnost. Svůj název si udržela i poté, co kvůli teplejšímu počasí její začátek organizátoři posunuli na září.
ZDROJ: 31. srpna 2025, 10:13, www.echo24.cz
https://www.echo24.cz/a/Hp8nu/zpravy-svet-denik-rekordni-ceny-oktoberfest-voda-drazsi-nez-pivo?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu#dop_ab_variant=1510400&dop_source_zone_name=hpfeed.sznhp.box

Opilý středověk: co teklo ve džbánech našich předků
Kdybychom se ocitli na středověké hostině, hned by nám bylo jasné, že pití nebylo jen doplněním jídla, ale událostí samo o sobě. Pivo, víno, medovina, to všechno teklo proudem.
Pivo jako každodenní chléb v tekuté podobě
Na venkově i ve městech se pivo pilo v množství, které by nás dnes udivilo. Nešlo však o dnešní ležáky s pěti procenty alkoholu, většina tehdejších piv byla slabá, často jen lehce zkvašená obilná kaše. Dospělí ho popíjeli ke každému jídlu, děti dostávaly vlastní „dětské“ pivo, téměř nealkoholické. Někdy se říkalo, že pivo nahradí snídani, oběd i večeři, a v klášterech mniši argumentovali, že „pivo půst neláme“, takže jim kalich ulehčil nejednu hladovku. Není divu, že právě v klášterech vznikla tradice vaření kvalitního piva.
Pivo bylo důležitým zdrojem kalorií, často bylo tak husté, že se pilo přímo z misek. Právě tady lze hledat původ úsloví „ožrat se“ a „být na kaši.“ Pivovarnictví bylo také velkým zdrojem příjmů. Kláštery, města i jednotlivci museli od svého lenního pána získat právo ho vařit, pokud se jim to povedlo, často na něj získali monopol pro širé okolí. Ve středověku bychom zároveň obtížně hledali velké pivovary - ty začaly vznikat až v novověku - tekuté zlato se vařilo přímo v  hospodách, domech měšťanů i hospodářských zázemích šlechtických sídel. A když někdo podváděl? Pivovarníci, kteří ředili pivo vodou nebo šidili slad, riskovali trest. V Praze je mohl čekat zákaz vaření, pokuta nebo i pranýř.
Víno jako symbol moci
Víno bylo především nápojem bohatých. Čím lepší víno, tím vyšší postavení – na stole českého krále se objevovala sudová vína z Porýní nebo Burgundska, zatímco obyčejný člověk pil rychle se kazící „kyselku“. Není přirom pravda, že by k nám vinohradnictví přivezl až císař Karel IV. Na jižní Moravě se víno pěstovalo od pradávna, a i vinice v Čechách se dle pověstí datují až do 10. století. Rostliny pro první vinici poblíž Mělníku údajně českému knížeti Bořivojovi daroval velkomoravský vládce Svatopluk u příležitosti křtu jeho syna Spytihněva. Místo pak vybrala chlapcova matka, kněžna Ludmila, která pocházela ze zdejšího kmene Pšovanů.
Již zmíněný Karel IV. ale rozhodně k rozvoji pěstování vína přispěl. K jeho vizi Prahy jako metropole světového významu patřilo i to, že město mělo být dostatečně zásobováno dostatečným množstvím drahocenného moku.. Řady vinné révy tak pokryly skoro všechny kopce v okolí metropole - Petřín, Troju, Pankrác, pověstné Královské Vinohrady i vrch Vítkov, kde se o několik desetiletí později mezi vinicemi odehrála slavná bitva husitů s křižáky.
Ať už tuzemské či z dovozu, víno se pilo na řadu způsobů. V létě se ředilo vodu, aby osvěžilo, v zimě se svařovalo. Často se silně dochucovalo kořením, bylinkami, ale i medem. A nejenom to, používalo se i k přípravě omáček či vinné kaše, skrz kterou si jeho chuť mohli vychutnat i ti nejchudší.
Medovina, kvašák i první destiláty
Dnes často opomíjená medovina patřila k tradičním pochoutkám našich předků a na stolech vydržela až do ranného novověku. Chov včel byl rozšířený a kromě slazení se med nechával i kvasit. Takto získaný alkohol pak byl dostupný i v oblastech, kde se nedařilo obilnářství, natožpak vinařství. Kvašené nápoje se vyráběli i z ovoce, nejčastěji z jablečného moštu, ale také máčením a kvašením starého chleba. Slovo kvas se pak propsalo i do názvu pro hostinu - hodokvas.
A co tvrdý alkohol? Ten se ve středověku v podstatě nepil. Destilace byla známá už od arabských alchymistů, ale pálenky se považovaly za lék, nikoliv za nápoj. „Aqua vitae“ – voda života, se prodávala v malých lahvičkách v apotékách a llékárnách, měla dodat sílu nebo zahnat nemoc. K pití pro zábavu se tvrdý alkohol začal šířit až od 16. století.
Voda jako základ života
Často se traduje, že ve středověku lidé vodu nepili, protože byla „nebezpečná“. To je ale spíše mýtus. Voda byla běžnou součástí života, zejména na venkově, kde měli lidé studny a prameny. Pravda je, že v hustě osídlených městech mohla být voda znečištěná, a proto se tam upřednostňovaly jiné nápoje. Ale úplně bez vody si život nikdo neuměl představit – používala se při vaření, v klášterech byla součástí půstů a dětem či nemocným se podávala běžně.
ZDROJ: Zápisník zajímavostí, 31. 8. 2025, 11:41, medium.seznam.cz
https://medium.seznam.cz/clanek/zapisnik-zajimavosti-opily-stredovek-co-teklo-ve-dzbanech-nasich-predku-183377?utm_campaign=abtest290_novy_boxik_streamu_varAA&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=blogy.sznhp.box&dop_vert_ab=&dop_vert_id=&source=hp&seq_no=1

Nutili mě pít čtyři litry piva denně, proto jsem alkoholik. Brazilský exsládek zažaloval pivovar
Bývalý vrchní sládek brazilského pivovaru Ambev zažaloval někdejšího zaměstnavatele, že jej během práce nutil pít čtyři litry piva denně a přispěl tím k jeho alkoholismu.
Dnes již 75letý muž byl zodpovědný za dohled nad celým procesem výroby piva, od vývoje nových receptur až po finální kontrolu kvality. Aby mohl vykonávat svou práci dobře, musel pivo ochutnávat.
V průměru to byly čtyři litry denně. „A o víkendech a svátcích se dávka zvyšovala,“ vypověděl u soudu podle deníku Het Nieuwsblad.
U firmy, největší pivovarnické skupiny v Jižní Americe, nastoupil v roce 1976 ve svých 26 letech. „Byl jsem mladý a nezkušený. Nikdy mě nevarovali před riziky nadměrného pití piva,“ tvrdil stěžovatel.
Zaměstnavatel podle něj nečinil žádná preventivní opatření a nezajišťoval zaměstnancům pravidelné lékařské kontroly. Kdyby tomu tak bylo, mohl být jeho alkoholismus odhalen v raném stadiu a mohl včas vyhledat pomoc, argumentoval dále.
Společnost se bránila tvrzením, že ochutnávky prováděné mistry sládky byly pouze „technické povahy“ a prováděly se jen po malých doušcích. Stěžovatel tedy nebyl nucen konzumovat větší množství alkoholu a nemusel dospět k závislosti.
„Lidsky nemožné“
„Jím deklarovaná spotřeba je navíc lidsky nemožná,“ argumentoval právní zástupce nápojářské firmy s tím, že zaměstnanec měl dostatečné znalosti a zkušenosti z práce v daném odvětví na to, aby chápal rizika nadměrné konzumace alkoholu.
Brazilský nejvyšší pracovní soud nakonec rozhodl ve prospěch společnosti Ambev, když požadované finanční odškodnění za „morální a materiální újmu“ zamítl. V odůvodnění porota také uvedla, že příznaky alkoholismu se u stěžovatele začaly projevovat až devět let po ukončení pracovního poměru.
Případ bývalého sládka vyvolal živou debatu na sociálních sítích. „Ochutnávka neznamená, že to musíte pít. Stačí usrknout a pak vyplivnout,“ napsal jeden uživatel.
Další žalujícímu muži vyčetl, že „nejprve nasává a pak fňuká“. „Rád jeho práci převezmu. Kam mohu poslat žádost?“ reagoval další.
ZDROJ: 19. 6. 2025, 11:45, Jaroslav Zbožínek, www.novinky.cz
https://www.novinky.cz/clanek/koktejl-nutili-me-pit-ctyri-litry-piva-denne-proto-jsem-alkoholik-brazilsky-exskladek-zazaloval-pivovar-40526599

Opilý zahradník vyrazil na sekačce pro pivo. Chtěl prý doplnit zásoby
K nevšednímu zásahu vyrazila policejní hlídka v dolnosaském Bad Salzdetfurthu poté, co převzala oznámení, že se na silnici pohybuje muž se čtyřkolovou sekačkou na trávu a že styl jeho jízdy je nebezpečný. Ukázalo se, že jel ve stavu opilosti do supermarketu pro zásoby piva.
„Při práci je žízeň a při zahradnických pracích obzvlášť,“ komentoval počínání 60letého muže deník Bild. Mluvčí policie potvrdil, že muž jel do prodejny ne proto, aby si koupil přípravky na péči o trávník, ale pro paletu piva.
Když jej hlídka tento týden zastavila, zahradník nechápal, proč nastal takový „povyk“. „Chtěl jsem si jen doplnit zásoby,“ řekl bezelstně policistům, kteří na první pohled rozpoznali, že muž je pod vlivem alkoholu.
Sekačku musel opustit a namísto další jízdy putoval na policejní stanici, kde krevní zkouška opilost potvrdila. Na dotaz serveru TAG24 policie uvedla, že test ukázal hodnotu 1,72 promile.
Policie proti muži zahájila trestní řízení vzhledem k tomu, že naměřená hodnota přesáhla 1,1 promile, což je pro řidiče v Německu hranice trestní odpovědnosti. Prohřešky pod tento limit jsou považovány za přestupek, zatímco hodnoty do 0,5 promile úřady v SRN tolerují a nehrozí žádný postih.
Policie upozornila, že dopravní předpisy se vztahují i na vozidla jako sekačky nebo elektrokoloběžky, jestliže se pohybují na veřejných komunikacích.
ZDROJ: 29. 3. 2025, 16:13, Bad Salzdetfurth, Německo, www.novinky.cz
https://www.novinky.cz/clanek/koktejl-opily-zahradnik-vyrazil-na-sekacce-pro-pivo-chtel-pry-doplnit-zasoby-40514692

Skončí pivo jako cigarety? Lihovary si zoufají, mladí už mají jiné drogy
Na vysedávání v hospodách s pivem v ruce budeme muset zapomenout. Generace Z vyměnila alkoholové dýchánky za psychedelika a virtuální zábavu. Velké lihovary teď marně vymýšlejí cestu, jak mladé zaujmout.
Nové údaje z amerického statistického úřadu sice ukazují, že mileniálové v přepočtu na jednotlivce chlastají ze všech generací nejvíce (dohromady za alkohol utratí 23,4 miliardy dolarů), píše server Outkick. Jenže jejich nástupci ze „zetka“ to mají úplně jinak – propijí pouze 3,1 miliardy dolarů. Tento pokles tvrdě zasáhl tradiční pivní značky, jako je Bud Light, což vedlo k výrazné ztrátě prodejů a podílu na trhu. Pravdou je, že polovina generace Z je v USA stále pod zákonem, a tak si alkohol nemůže legálně koupit – přesto jsou tahle čísla výrazně nižší než kdykoliv v minulosti.
Signalizuje to změnu společenských a rekreačních návyků. Díky širší legalizaci roste popularita marihuany a data ukazují, že užívání psychedelik mezi mladými dosáhlo historického maxima. Generace Z je navíc považována za nejvíce asociální generaci, kterou formoval rozmach digitálních platforem (vládne TikTok) a také restriktivní období během koronavirové pandemie. Kvůli (nebo díky?) tomu došlo k omezení tradičních příležitostí ke společenskému pití.
Změna vzorců konzumace představuje obří výzvu pro alkoholový průmysl, jenž z návyků čerstvě zletilých vypadá zoufale. Výsledkem jsou křečovité a nepříliš účinné kampaně, které cílová skupina zdatně ignoruje. Experti se proto ptají, zdali alkohol nepotkává stejný osud jako klasické cigarety. Ty dřív také byly neodmyslitelnou součástí společenského života, u mladých už ale dlouho nebodují. Tabákovým společnostem se ovšem podařilo nalákat nové kuřáky na „cool“ alternativy, nyní obdobná výzva čeká i výrobce chlastu. Povede se to?
ZDROJ: www.flowee.cz, Civilizace, Zveřejněno: 18. 8. 2025, Tereza Hermochová
https://www.flowee.cz/civilizace/15728-skonci-pivo-jako-cigarety-lihovary-si-zoufaji-mladi-uz-maji-jine-drogy?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=hpfeed.sznhp.box