Jdi na obsah Jdi na menu
 


Citáty, popěvky a hlášky o pivu a hospodách 5

"Děda Hašek chodil do hospody, kde měli dobrý pivo, to znamená, vychlazený, říz, pěnu a podle toho to hodnotil."
 
o Jaroslavovi Haškovi vypráví jeho vnuk Richard Hašek
wink
"Samozřejmě piv bylo hodně, protože bylo hodně pivovarů, takže když jezdil nebo chodil po světě, tak navštěvoval vždycky pivovárky."
o Jaroslavovi Haškovi
vypráví jeho vnuk Richard Hašek
wink
richard-hasekfoto-denikjosef-nemec.jpg R. Hašek - vnuk J. Haška
„O slavného dědečka jsem se začal více zajímat až v dospívání. Rodiče mi o něm v dětství jinak zvlášť nevyprávěli, protože ani tatínek se s ním jako dítě moc nestýkal. K tomu se váže známá historka o tom, jak Jaroslav Hašek přinesl kumpánům do hospody ukázat svého synka a nakonec ho tam zapomněl,“ vypráví s úsměvem Richard Hašek o bohémském dědečkovi.
wink
Richard Hašek se se slavným dědečkem nikdy nesetkal, ale pořádá nejrůznější konference, setkání či soutěže, které nesou jeho jméno. Dále spravuje dědečkovu pozůstalost a také opravil hostinec v Lipnici nad Sázavou, kde Jaroslav Hašek psal legendárního Švejka. Penzion U České koruny se Haškovi potomci rozhodli koupit, i když to bylo opuštěné a vlhké stavení. Právě v něm Jaroslav Hašek (nar. 30.4.1883) napsal podstatnou část osudů dobrého vojáka. Na dům, kde se spisovatel usadil po návratu z Ruska a kde je dnes jeho muzeum, je vidět z lokálu. Na jeho hrob je vidět z podkrovního pokoje pro hosty. O penzion a hostinec se stará především Richardova manželka Zdeňka a jejich syn Martin. K zabydlování Haškových v Lipnici patřilo i umístění spisovatelovy sochy.
 K domu, který koupil Jaroslav Hašek v roce 1922, se váže vtipná historka. Po příchodu do Lipnice Jaroslav Hašek, doprovázen a sponzorován kamarádem malířem Jaroslavem Panuškou, kolem půlnoci v lokále prohlásil:
„Konečně bydlím v hospodě, nic lepšího mě nemohlo potkat.“
Jeho štěstí trvalo krátce, zemřel na tuberkulózu 3. ledna 1923.
wink
Spisovatel Zdeněk Matěj Kuděj (1881-1955), byl proslaveným kumpánem Jaroslava Haška a předobraz dobrého vojáka Švejka. V roce 1903 vyhrál v Hamburku v kartách lodní lístek a odjel do USA, kde žil 6 let. V roce 1912 byl cestovatel Kuděj zatčen v Kyjevě. Šlo o omyl, ruské vězení mu však přivodilo revmatismus. V letech 1913 a 1914 podnikl řadu tuláckých výprav s Jaroslavem Haškem a jeho kumpány, čehož výsledkem byly postupně knížky „Ve dvou se to lépe táhne“, „Ve dvou se to lépe táhne, ve třech hůře“, „Když táhne silná čtyrka“. Cestopisem o zážitcích s Jaroslavem Haškem Ve dvou se to lépe táhne předběhl Kerouacovo On the Road (Na cestě) o jednu generaci. V letních dnech roku 1914 vypukne Velká válka a ve všeobecné mobilizaci je povolán také Zdeněk Kuděj. Nemocný Zdeněk byl přáteli posazen na invalidní vozík a za všeobecného veselí je z Nového Města vezen Prahou až do kasáren na hradčanský Pohořelec, kde plukovní lékař Sojka rozhodne o zdravotní dovolené, kterou Kuděj stráví u matky v Příbrami. Netřeba připomínat, že tuto scénu následně Hašek inkarnuje do příběhů svého dobrého vojáka Švejka, kterak se dostavil před odvodní komisi. Po různých peripetiích (prohlášen za mrtvého, eskortován do Rumburku ke svému pluku aj.) dostává nakonec klasifikaci C - ke službě beze zbraně. Kuděj se dvakrát dostal z vojenských spárů díky předstírané duševní chorobě poté co doslova "udeřil po vypasené mordě" odrodilého slovenského kněze a vrchního polního kuráta, majora c. a k. duchovní služby Bartolomea Borrosse - tj. Bárty Brože, který českého písaře nazve při jednom rozhovoru "českým prasetem". Kuděj se nedal: "A co jsi ty, pitomé Slovačisko? Prachobyčejný renegát, který nezasluhuje nic jiného, nežli aby dávno visel v oprátce, jako každý jiný bagoun." Po těchto slovech kuráta bacil do obličeje složkami s úředními lejstry. Zdeněk Matěj byl nejen jedním z předobrazů Švejka a Haškův velký kamarád, který rukoval na invalidním vozíku. Byl vším možným: romanopisec, povídkář, veršotepec, herec bramborového divadla, překladatel Dickense, Scotta a Burroughsova Tarzana, redaktor, ale také houbař, kamelot, natěrač, čistič střev na jatkách, myč nádobí v New Yorku, farmář v Kanadě, v Clevelandu prodával lihoviny, pracoval ve slévárně nebo jako příručí v lékárně, v Chicagu působil jako osobní strážce zdejšího milionáře, byl pomocným dělníkem (malířem pokojů) u krajana vlastnícího stavební firmu, dále pracoval v dřevařské ohradě, v chemické čistírně, po hospodách myl nádobí, v Alabamě byl zaměstnán na stavbě železnice, pracoval při sklizni kukuřice, v Ohiu se stal nočním kuchařem, v Severní Dakotě ho přijali na ranč, v Oregonu rýžoval zlato. Celoživotní tulák, mimoběžec a outsider, který se do čítanek nemohl vejít. Nikdy se také neztotožnil s žádnou politickou ideologií, nacismus i komunismus mu byly odporné. Často kritizoval Sovětský svaz. Nejvíce toužil po svobodné nezávislosti a především chtěl, aby ho stát a společnost obtěžovaly co nejméně. Jako již čtyřicetiletý se žení se svojí bytnou, Boženou Frýdlovou. Ve svazku vydrží sotva rok, než z něho uteče. Zjistí totiž, že není zrozený pro usedlý měšťácký život (pro nedělní obědy, korza podél Vltavy), že nesnese domácí pořádek. Po roce 1948 jsou jeho knihy stahovány z knihoven. Podle vládnoucích komunistů se ve svých textech urážlivě pomlouvačným způsobem otíral o ruský národ.
Že byl Kuděj velký milovník piva dokazuje dopis pro Marii Panuškovou:

Tak držíme slovo a píšeme z Vlašimě, kde jsme navštívili pana doktora (kvůli našemu gsichtu??) a Suky. Otec byl povýšen na švakra, musil prohlížet malé děti a chválit je. Tem měl vztek! Jinak je tu ještě pivovar a park. Jinač jsme vzdor velikým pochodům z hospody do hospody ještě zdrávi ač je tu pivo benešovské, vlašimské atd. Zítra jdeme na Blaník. Pracujeme jek vzteklí. Vaši poutníci.
Matěj Kuděj

Zdeněk Matěj Kuděj, vlastním jménem Zdeněk Marian Kuděj alias Haškův Josef Švejk. Mezi americkými trampy nazývaný Sidney Sid Goodday, byl prvním a možná jediným Čechem, který zakusil život amerických trampů před první světovou válkou a ve svých reportážích, povídkách a románech o tom podal písemné svědectví. Jeho životní motto bylo: Tulákův domov je celý svět.
j.hasek--a-z.m.-kudej-na-vylete-v-r.1914.-tuhle-fotku-zaslali-do-redakce-svetozoru..jpg   Fotografie Jaroslava Haška (vlevo) a Zdeňka Matěje Kuděje, která byla otištěna v časopise Český svět.v r. 1913. Snímek byl pořízen u rybníka v Novém Jáchymově a pochází z jejich první „dobrodružné cesty " po Brdech. Jsou na něm oba tuláci po kolena ve vodě, oblečeni do dámských koupacích úborů.   
wink
"Pivo je projímavé povahy"
Zdeněk Matěj Kuděj
wink
"Seznámení se událo na Havelském náměstí. Bylo stručné, ale velmi srdečné. Poněvadž tehdy byl Hašek z nás jediný, který byl právě při penězích, zavlekl nás ihned do hostince U Mrázků. Od té doby jsem uzavřel s Haškem pevné přátelství."
Zdeněk Matěj Kuděj o seznámení s Jaroslavem Haškem
wink
V r.1913 byli na nádraží v Loděnici vysazeni dva vzpurní černí pasažéři a předáni přednostovi k potrestání. Byli to Matěj Kuděj a Jaroslav Hašek. Ale místo potrestání nastalo velké vítání. S přítelem Kudějem se pak ubytovali po tři dny na nádraží a tři dny Jaroslav Hašek po hospodách v Loděnici zakládal Stranu mírného pokroku v mezích zákona.
wink
 „Kuděje celá desetiletí trápila tasemnice, přivezl si ji odněkud ze světa, někde tam na jednom ze svých vandrů (byl i v Rusku) snědl nějaké špatně upečené maso. Tasemnice ho zřejmě užírala pořádně, byl to chlap jako lunt. V Humpolci byl tehdy za války nový mladý primář, MUDr. Melichar, vysoký a statný pupkáč s lví hlavou Viktora Dyka – perzóna. Kuděje s primářem někdo seznámil a primář mu nabídl, aby si šel na pár dnů lehnout k němu do špitálu, že ho tasemnice zbaví. Zrovna prý nedávno četl v nějakém lékařském časopise podrobný popis nového způsobu léčení: tasemnice se nejdřív usmrtí pomocí koňské dávky nějakého oleje, který se pacientovi vpraví do střev, a když se zakousnutá hlavička pustí, tasemnice se pak z pacienta vytáhne – v celku, důležité je ji nepřetrhnout! Kuděj se dal přemluvit: nechal se v Humpolci hospitalizovat. Primář Melichar se nechlubil zbytečně: tasemnici zahubil a celou – nepřetrženou – ji z Kuděje vysoukal. Byla sedm metrů dlouhá. Potom ji naskládali do lihu ve skleněném válci, z obou stran uzavřeném černými dřevěnými kolečky, a dali nám ji do školy, do přírodovědeckého kabinetu – jako exponát. Byla ve skle naskládaná jak chaluhy v moři, vypadala jako hojně zažloutlý a článkovaný knot z petrolejky. Na dřevěný uzávěr skleněného válce dali mosaznou tabulku s nápisem: TASEMNICE p. SPISOVATELE Z. M. KUDĚJE – SEDM METRŮ DLOUHÁ. 
Často jsme se na ten exponát v přírodopisném kabinetě dívali a dobře se pamatuji, že nám tenkrát na tom nápisu nebylo nic k smíchu... Nebýt spisovatele Zdeňka Matěje Kuděje, nevěděl bych dodnes, jak taková tasemnice vypadá...
Historka má ale ještě pointu: když v květnu 1945 dorazila do Humpolce Rudá armáda, vojáci ubytovaní ve škole všechny exponáty naložené v lihu – zmije, užovky, žáby, raky, pulce, včetně Kudějovy tasemnice – rozbili, havěť vyházeli na podlahu a líh ve zdraví vypili."   laugh
  vzpomíná spisovatel Jan Zábrana  
wink

Restaurace U Pešků byla původně na Sokolské ulici naproti lékařskému domu a ulici na Bojišti, kde je restaurace u Kalicha známá z Haškova Švejka. V 19. století tu byla velmi oblíbená noční tančírna U Havrdů. Oproti tradované legendě Hašek k hospodě na Bojišti neměl žádný vztah. Zato v tančírně U Havrdů, která se v roce 1930 přejmenovala na restauraci U Pešků, končíval obvykle pracovní den skupiny umělců okolo Jaroslava Haška. Z těch známějších to byli Josef Lada, Zdeněk Matěj Kuděj,sochař Gustav Opočenský. Ráno se všichni naopak scházeli v tehdejší kavárně Národního domu na Vinohradech. Důvod byl velmi prozaický. Byly tu zdarma k dispozici všechny noviny a většina časopisů z tehdejší Rakouské monarchie a dalším velmi podstatným lákadlem byl vrchní číšník Patera, který dal snídani na dluh a často půjčil nějakou pětku na další štaci v některé vinohradské hospodě. A právě v prostorách kavárny Národního domu je současná restaurace U Pešků.

wink

„ Člověk míní a hospoda mění!"
Jaroslav Hašek
   Tímto heslem se řídili Hašek s Kudějem na svých toulkách.
spisovatel-jaroslav-hasek--s-kloboukem-.jpg
Spisovatel Jaroslav Hašek (s kloboukem) u piva
wink
Než si slavný zpěvák KURT COBAIN z kultovní kapely NIRVANA prohnal kulku hlavou, vychutnal si poslední pivo a cigaretu Camel. 

Kurt Cobain    kurt-cobain.jpg

wink
Švýcarští vědci potvrdili starou známou pravdu, že lidé jsou po konzumaci piva otevřenější, společenštější a ztrácejí sexuální zábrany, zejména ženy. Studie rovněž odhalila, že existují tzv. pivní brýle, kdy se po vypití piva stává jinak nepřitažlivá osoba velmi žádoucí.
wink
Nejstarší dochovaný pivní účet a nejstarší hrob pivaře
V Žatci se neuvaří zdaleka tolik
piva jako v Plzni, ale celé město, jeho historie i architektura jsou s chmelem a pivem provázány více než důkladně.
Konec konců kde myslíte, že se nalezl hrob nejstaršího
pivaře? Ano, hádáte správně, bylo to v Žatci na náměstí a není to vtip. U jeho kostry byla hliněná nádobka, zbytky dřevěného sudu a hliněná destička se sedmi vrypy – nejstarší dochovaný pivní účet.
nejstarsi-pivni-ucet--zatec.jpg
Velitel Chmelobrany Miroslav Sieger drží v ruce vzácnou relikvii - hliněnou destičku - nejstarší pivní účet - dnes logo Žatecké chmelařské oblasti a také Chrámu Chmele a Piva v Žatci.
wink
Myslíme jenom na to
Že chmel je naše zlato
Jediné co nám svato
Je chmel a jenom chmel
KECÁTE!
Protivo! Protivo!
Děláme to pro
pivo!
Pro
pivo, protivo,
Češe každý Čech
 STARCI NA CHMELU
wink
Údajně nejmenší chmelnici na světě najdete kousek od Žatecké radnice.
zatec-chmelnice.jpg
wink
Otázka pro lídra a zpěváka kapely Mňága a Žďorp Petra Fialu:
Na jakém koncertě jsi nejvíc zapařil?
"Na koncertě Slepého střeva, jehož jsem byl členem, v roce 1983 v hospodě na Dolní Bečvě. Seděl jsem u kamen a pil s kamarády z kapely pivo a vodku. Teprve když jsem se po pár hodinách šel vyčúrat, zjistil jsem, že odehrát koncert nebude jen tak a že vestoje to rozhodně nepůjde. A nešlo."
mnaga-a-zdorp---pivo--1-.jpg P. Fiala - druhý zprava
Mňága a Žďorp na pivku
wink
V době ostravských studií Petra Fialy vládli Ostravě horníci a při setkání s nimi šlo často do tuhého.
„Bydlel jsem na Hladnově na kolejích a na
pivo jsme chodili na Plivanec, do hospody naproti. Jednou jsme šli omylem do hornické, která stála poblíž. Ve tři čtvrtě na deset přišel číšník a říká: ‚Zaplaťte a běžte.‘ A my: ‚Ne, my si ještě dáme.‘ On říká: ‚Kluci, běžte.‘ Byl totiž čas, kdy se vynořili borci z díry, a my jsme zrovna seděli na jejich místech. Nejdříve jsme sice říkali, že nikam nejdeme, pak se otevřely dveře a my moc rádi zaplatili a rychle zmizeli.“
Horníci tehdy ovládali i blízké okolí, třeba Havířov. „Dříve jsme jezdili nahrávat písničky sami pro sebe za kámoši do Havířova. A tam jsme vždycky dostali od horníků naloženo. Hodinu jsme čekali, než přijede náš autobus, a během té doby si nás vždycky někdo vyhlídnul. Jeli jsme tam třeba šestkrát a šestkrát jsme to od nich inkasovali,“ popisuje
Fiala.
mnaga-a-zdorp---pivo--5----kopie.jpg
Petr Fiala (Mňága a Žďorp) u PIVKA 
wink
Rozhovor Sládka a Vaňka.
Dobrý den. Á - pan Vaněk.
Dáte si
pivo? Ne, děkuji. Proč ne? Jen si vemte. Děkuji. Tak co, jak to jde? Děkuji, dobře. Musí to jít, že jo? Hm. Co dnes děláte? Koulíte? Přikuluji. Přikulovat je lepší než koulet. Že jo? Ano. Kdo dnes koulí? Šerkézy. On dnes přišel? Ano, před chvílí. Je ožralej? Trochu. Pijte! Proč nepijete. Děkuji, nejsem na pivo moc zvyklý. Vážně ne? Však my vás to tady naučíme. Tady si na pivo zvyknete. Tady pijeme pivo všichni, to už je taková tradice. Já vím. A nebuďte smutnej. Já nejsem smutný. A co jinak?

Václav Havel - Audience.

vaclav-havel-a-pavel-landovsky-v-havlove-hre-audience.jpg

Václav Havel a Pavel Landovský v Havlově hře Audience

wink
Cihlový komín a obrázky Krakonoše na zdech zdobí pivovar v centru Trutnova. Průchodem vrátnicí a sestupem po schodech úzkými klaustrofobními chodbami se lze dostat do míst, kde se na výrobě místního piva Krakonoš podílel v roce 1974 budoucí prezident Václav Havel. Trutnovský pivovar je pravděpodobně jediný pivovar na světě, kde pracoval jako dělník příští prezident a celosvětově známý politik. Žádná pamětní deska tady není a už zde ani není téměř nikdo, kdo by Havla pamatoval. Přece jenom, bude to 40 let. Samotný pivovar se od té doby hodně změnil. Zůstává však hala s křemelinovým filtrem, kde Václav Havel pracoval. A pivo je nadále uloženo v zásobnících z těch dob. Některé jsou z poloviny šedesátých let. Slavná hra Audience, která se v pivovaru odehrává a Ferdinand Vaněk alias Václav Havel v ní vede dialog s opilým sládkem, vznikla právě tady. V prvním patře budovy. Mezi Václavem Havlem a Trutnovskem existovala velmi úzká vazba. Havel tu měl chalupu na Hrádečku, pracoval v trutnovském pivovaru a do města často jezdil. StB tady sledovala každého, kdo se kolem něj šustl, vyprávějí pamětníci a vzpomínají, jak Václava Havla učili pít pivo. Na měsíce, které budoucí prezident strávil v trutnovském pivovaru, si pamatuje Jiří Pelc. Dělal tehdy v pivovaru  mechanika a byl to právě on, kdo Václava Havla přijímal: "Havel jezdil do pivovaru mercedesem a vždy z něj vystoupil v montérkách a holinkách. Řediteli pivovaru to vadilo a rozčiloval se, že Havel jezdí mercedesem a on - ředitel - má jen moskviče. Musel jsem tak Václava požádat, aby parkoval raději v ulici za rohem."

wink
Je o vás známo, že máte rád piva z malých pivovarů. Mají podle vás těžké prosadit se na českém trhu?
Já mám rád všechna dobrá
piva, nejen z malých pivovarů. Hlavně mám rád piva zajímavá a originální. A v té pestrosti jsou mikropivovary přeci jen pružnější než fabriky. Na trhu se pozvolna prosazují, je jich u nás už přes sto padesát. Ale dohromady mají výstav sotva dvě procenta celkové produkce. Český pivař je bohužel fixován na jeden jediný typ piva – ležák – a žádná jiná piva nezná a k odlišným stylům má nedůvěru. Proto to mají nové pivovary těžké.
Ladislav Jakl
wink
A tenhle znáte?
Den po svatební noci:
Novomanžel se nemohl dočkat, až si vyrazí se svými starými kamarády. Večer říká své manželce: "Jdu do baru, lásko, dám si
pivo." "Chceš pivo, miláčku?"otevřela žena chladničku a ukázala mu 25 různých značek piva z 12 zemí. Manžel se trochu zarazil: "Ano, lásko, ale v baru, víš, mají chlazené sklenice." "Chceš chlazenou sklenici, miláčku?" a manželka šáhla do mrazničky a vyndala dokonale vychlazenou pivní sklenici, zmrzlou tak, až ji začala přimrzat k ruce, když ji držela. Manžel, trochu pobledlý, říká: "Ano, moje nejmilejší, ale v baru mají chuťovky, ty jsou opravdu výborné! Nebudu tam dlouho, hned se vrátím. Slibuji. Dobře?" " Chceš chuťovky, cukroušku můj?" snesla žena postupně na stůl nakládaný hermelín, utopence, topinky, pečená kuřecí křidélka, rarášky, kyselé kloboučky z hub, atd.
"Ale, nejmilejší, ... v baru,...víš, .. s kamarády, ... ty nadávky, hrubé výrazy, a to všechno..." "Chceš hrubé výrazy, čumáčku? Tak si vypij to zasraný
pivo v tom tvým zkurveným půllitru a sežer si ty podělaný chuťovky, protože nepůjdeš nikam! Už ti to došlo, ty debile?!"
wink
A tenhle taky není špatný:
Sedí muž večer před televizí, najednou se zvedne a povídá:
"Stará, oblékni se, jdu do hospody!"
Manželka s radostí odpoví:
"A ty mně vezmeš s sebou?"
"Ne, ale vypínám topení."
wink
A ještě jeden manželský:
Povídá žena manželovi:
"Starej pojď se milovat. Ty na mě úplně kašleš. Jediný, co umíš, je dojít si do ledničky pro
pivo a na mě vůbec nemyslíš."
"No tak dobrá, ale rozdáme si to na koníčka."
"Víš, když my už se tak dlouho nemilovali, že ani nevím jak se to dělá?"
"To máš jednoduchý. Vlezeš si na všechny čtyři, já si na tebe sednu a ty mě dovezeš k lednici, kde si vezmu
pivo."
wink
A jeden fajny z Ostravska:
Přijde chlápek k výčepnímu pultu v pivnici a říká: "Dej mi pivo, pičo."
Prodavačka se dožaduje trošky slušného chování a povídá: "A co takhle kouzelný slovíčko?"
Chlápek na to: "Abrakadabra,
pivo pičo.."
wink
Manželské vtipy jsou nejlepší:
Přijde chlap domů, sedne si před televizi a říká ženě:
"Přines mi
pivo než to začne."
Dopije a zase: "Přines mi
pivo než to začne."
To se opakuje ještě pětkrát a pak se žena naštve a začne řvát:
"To seš celej ty, sedět u televize a chlastat!"
Chlap si zabručí: "No jó, už to začalo."
wink
A tenhle znáte?
Jsou tři koktaví kámoši v hospodě, číšník je zná a že si z nich udělá prdel: "Pánové, když si objednáte bez koktání, je vaše objednávka zdarma"
Tak se první snaží: "Pi..pi..
pivo!"
"Tak to bude za dvacku"
Druhý: "Pi..pi..pi..
pivo!"
"Taktéž za dvacet"
A třetí zauvažuje a vyvalí s vypětím všech sil:
"Desítku!"
A číšník na to: "Malý nebo velký?"
"T..t..ty hajzle!"
wink
A co tenhle - znáte?
Přijde ožralý muž z hospody a v náručí drží cizí ženu. Jeho manželka otevře dveře a vyčítavě se podívá na svého muže. Ten jí pošeptá:
"Stará, nebuď svině. Řekni, že si ségra."
wink
Manželské vtipy jsou nej:
Přijde opilý muž z hospody a zaklepe na dveře.
Když mu žena otevře, on jí dá květy a žena mu vyčítavě povídá:
"Co si myslíš, že když mi dáš květy, tak já hned roztáhnu nohy?"
Muž se na ní užasle koukne a povídá:
"A my nemáme vázu?"
wink
kapela BLAF - Radegast
Uż wychodzo słónko
A robi se widno
Noc byla przestraszno
Boł jo se dość
Isto żech był w górach
Niezwany gość
Isto żech był w górach
Niezwany gość
Z wieczora w putyce ogrómnie żiwo
Na ceste wypił żech nie jedno
piwo
Z wieczora w putyce ogrómnie żiwo
Na ceste wypił żech nie jedno
piwo
Miesiónczek świycił
Jak jo se obrócił
Z cesty żech uż zeszeł
Było mi źle
Nogi mie bolały
Co to tam je?
Nogi mie bolały
Co to tam je?
Trzi metry nadymnóm gałynź je krziwo
Z ni na mie wisielec szpatnie se dziwo
A z kapsy tyrczi mu flaszowe
piwo
A z kapsy tyrczi mu flaszowe piwo
Noc byla przestraszno
Boł jo se dość
Jak żech se zpamiyntoł
Mioł jo radość
Noc byla przestraszno
Boł jo se dość
Jak żech se zpamiyntoł
Mioł jo radość
Bo trzi metry nadymnóm galynź je krziwo
Z ni na mie wisielec uż se niedziwo
Za wszecko coch widzioł tak może
piwo
Dwanostka na export Radegast piwo
Za wszecko coch widzioł tak może piwo
Dwanostka na export Radegast piwo
wink
BLAF - Cug do Werku
Wyjechoł na Mostach osobni z tunela wlak
Je w nim piekno pruwodczo, na listkach robi cwak
W tym cugu siedzi ale ludzi wielki daw
Wiezie wszeckich na szichte do werku pantograf
Werkowy cug, werkowy cug
Na ceste kiwie mu tu smrek, tam buk
Na siyni chłop marske dusi, wedla pijóm piwo
Starka co z Źiliny jedzie ze strachym se dziwo
Bo w jednej cztwórce wszecy spióm, tam grajóm maryjasz
A mało kiery z tych ludzi mo ogolónóm twarz
Cug do Werku, cug do Werku
Włada robi ślosorza, Palo na sztalwerku
wink
Otázka pro Pavla Jákla
Jak vás vůbec napadlo stát se hospodským malířem?

Prvotní nápad vznikl v roce 1990 na zájezdě na západ po pádu režimu. Všimnul jsem si, že mnoho hospod je malovaných, a zajímalo mě, jestli to bude fungovat i u nás. Tradice tu přitom byla, na výzdobě restaurací pracoval třeba i Mikoláš Aleš, můj velký vzor.
Pavel Jákl, autor Encyklopedie
pivovarů Čech, Moravy a Slezska, výtvarník a pivní badatel, se narodil 30.10.1950 v Praze a umřel v roce 2018. Navštěvoval Střední umělecko-průmyslovou školu v Praze na Žižkově. Potom byl 25 let grafikem a výtvarníkem propagace Pražských pivovarů. Mimo jiné navrhoval reklamní tiskoviny, etikety na láhve, pivní tácky a pod. Devatenáct let byl redaktorem dvouměsíčníku Pivní kurýr, který však v roce 2009 přestal vycházet. Od roku 1997 byl na volné noze.
K jeho dalším publikacím pak patří například „Pivo & cukr“ nebo „Pivovary poté“.
Jáklova výtvarná tvorba se orientovala především na velkoplošné malby na stěnách pražských restaurací, a to interiérů i exteriérů. 
pavel-jakl-pred-holesovickou-pivni-galerii.jpg 
Pavel Jákl před holešovickou Pivní galerií
wink
11 faktů o MNICHOVSKÉM OKTOBERFESTU
1) největší
pivní slavnost na světě s více než 6 miliony návštěvníků
2) každý rok se zde vypije kolem 7 milionů tupláků
piva
3) celý festival je rozprostřen na Tereziánské louce na ploše 31 hektarů
4)
v r. 2011 se poprvé v historii vyšplhala cena mázu piva přes 9 eur. 
5) nejdražší tuplák
piva stojí v přepočtu 226 korun
6) každý rok se zde utrží přes 7 miliard korun
7) 14,5 miliardy korun utratí návštěvníci za ubytování, suvenýry a dopravu
8) na Oktoberfestu pracuje přes 12 tisíc lidí
9) dohromady zde je přes 95 gastronomických podniků
10) největší
pivní zahrada nabízí přes 10 tisíc míst k sezení
11) Základní kámen položil jeden z bavorských občanů 17. října 1810. Na místě dnešní Tereziánské louky uspořádal u příležitosti svatby krále Ludvíka Bavorského s princeznou Terezou Saskou závody koní. Poté zde probíhaly veliké lidové slavnosti. Ty se zde od té doby konaly každoročně s výjimkou několika let, kdy v Evropě probíhaly války či řádily epidemie. Tradiční
pivní slavnost, jak ji známe dnes, se z Oktoberfestu stala až koncem 19. století. Oktoberfest zažil i svou temnou chvilku. V roce 1980 vybuchla u hlavního vchodu bomba a zabila 13 osob a přes 200 jich zranila. Tento sebevražedný útok byl jedním z nejhorších atentátů v německé historii.
wink
Máz je stará objemová jednotka. Označení pochází z německého MASS používaného v Bavorsku, kde je používáno pro 1,069 litru piva.
wink
Šestadvacetiletý Němec překonal v roce 2016 v Mnichově světový rekord, když se mu podařilo do vzdálenosti 40 metrů bezpečně odnést 27 litrových sklenic naplněných pivem. Téměř tři desítky plných mázů, jak se tradiční bavorské pivní sklenice nazývají, vážily téměř 70 kilogramů. Matthias Völkl se na čtyřicetimetrovou trasu ve slavné mnichovské pivnici Hofbräuhaus vydal s 29 sklenicemi, dvě z nich ale při pokládání na stůl rozbil. I tak je jeho výkon úctyhodný, protože o dvě sklenice překonal dosavadního rekordmana.
matthias-volkl-nebyl-pres-tuplaky-skoro-videt-.jpg Matthias Völkl v akci
wink
Petr Novák - svérázný nezvladatelný rebel a vášnivý
pivař. Jeho hity Já budu chodit po špičkách, Povídej, Klaunova zpověď a Náhrobní kámen doslova zlidověly a dodnes se hrají třeba u táboráků. V roce 1967 prožíval s kapelou George and Beatovens největší úspěch v celé kariéře a díky hitu Náhrobní kámen dostal dokonce Zlatého slavíka. Na Bratislavské lyře v roce 1969 vyhlásil Petr Novák v přímém televizním přenosu po svém vystoupení minutu ticha za Jana Palacha, čímž si definitivně podepsal (u vládnoucí KSČ) ortel. Petr měl několik velkých neřestí. Byl velmi silný kuřák, rád a vytrvale popíjel a téměř vůbec nejedl. Místo snídaně si dal pivo, místo oběda další, k večeři pro změnu víno. Populárnímu bigbíťákovi zkrátka stačily k životu cigára a pivo. Petr Novák se narodil 6. září 1945 a umřel ve spánku v úterý 19. srpna 1997. Příčinou jeho smrti byl údajně srdeční kolaps a celkové vyčerpání organismu – při svých 190 centimetrech totiž vážil pouhých 60 kilogramů. V úmrtním listu, který později poskytla médiím jeho sestřenice, však je uvedeno podezření na otravu neznámou látkou.
petr-novak-u-piva.jpg Petr Novák u milovaného piva...
wink
Spisovatel Arnošt Lustig (*21.12. 1926 +26.2.2011) přežil holocaust, přežil léta socialistického útlaku, přežil dokonce dvě války a přes otřesnou zkušenost v koncentračních a vyhlazovacích táborech neztratil životní optimismus. Ve stáří rád navštěvoval Pražský hrad, rodnou Libeň nebo Nusle. A pak také rád trávil čas svačinami, což obnášelo např. čínskou kachnu, dobrou kotletu, crème brûlée, klobásu na Václaváku, nebo jen studené pivo. Na to chodil třeba do knajpy na prvním perónu Smíchovského nádraží, když doprovázel svoji múzu Markétu Mališovou (ředitelka Centra Franze Kafky) na vlak. I když byl Lustig židovského vyznání a zároveň velký gurmán, uměl si opravdu pochutnat na čemkoli – třeba na obložené bagetě, jen nesměla být šizená. Když se mu v ní zdálo málo šunky, řekl si o přidání. Jeho domovským podnikem byl hotel Union v Nuslích, kde měl pravidelně pracovní schůzky, vyzvedával si tu poštu, a popíjel dobře chlazenou plzeň. Dopřál si ji do poslední chvíle svého života, když už pro nemoc nemohl ani vstát z postele. Patřilo k jeho umění vychutnávat si život plnými doušky, když v mládí viděl smrt tolikrát tak zblízka…
wink
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

Portrét




Statistiky

Online: 2
Celkem: 4804
Měsíc: 723
Den: 27