Citáty, popěvky a hlášky o pivu a hospodách 8
27. 8. 2019
Pivovar a restaurace U Fleků
Pivovar U Fleků je jediným pivovarem ve střední Evropě, kde se pivo vaří bez přestávky déle než 500 let. Svou slávu získal čepováním speciálního 13° piva a vyhlášenou staročeskou kuchyní. Pro řadu hostů se stalo U Fleků poutním místem pražských a českých pivařů, pro jiné zajímavou historickou památkou a jednou z nejznámějších pražských pivnic. Chloubou pivovaru je historická varna z počátku století. Atmosféru starobylého domu podtrhuje výzdoba i stylové zařízení hostinských místností a všech sálů. Od nejproslulejšího a osobitého sálu Akademie, kde se v minulém století scházely známé postavy české kultury, přes Václavku s barevnými vitrážemi až po Rytířský sál zařízený v romantickém duchu. Součástí historického objektu v pražské Křemencově ulici je kromě pivovaru také restaurace, Kabaret U Fleků a expozice Pivovarského muzea U Fleků. První písemná zmínka o pivovaru pochází z roku 1499, kdy objekt koupil sladovník Vít Skřemenec. Pro pivovar je významný zejména rok 1843, kdy se tam začal vařit již zmíněný proslulý Flekovský tmavý 13° ležák. Ten se vaří dodnes. Mezi slavnými hosty, kteří zde popíjeli, byl například Josef Kajetán Tyl, Jan Neruda, Mikoláš Aleš, Jaroslav Vrchlický, Jan Werich, Karel Hašler, Ema Destinnová, Jindřich Plachta, nebo autor Osudů dobrého vojáka Švejka za světové války Jaroslav Hašek.
Plzeňský Prazdroj od 1. října 2019 zvýší ceny piva v lahvích a plechovkách v průměru o 50 haléřů. Zvýšení cen se netýká celého sortimentu, ale jen některých balení značek Pilsner Urquell, Radegast, Gambrinus, Velkopopovický Kozel a Birell. Informace, které novináři zjistili z okruhu obchodních řetězců, v pátek potvrdila mluvčí pivovaru Jitka Němečková. Zdražení pivovar zdůvodňuje růstem nákladů na výrobu, balení a distribuci. „Rostou ceny vstupních materiálů a zejména se zvyšují náklady v dopravě a logistice,” uvedla Němečková. Prazdroj podle ní také zohledňuje vysoké investice ve výrobě, které jdou v posledních době zejména do balených piv.
Plzeňský Prazdroj vykázal v roce 2018 čistý zisk 4,5 miliardy korun při tržbách 16,5 miliardy korun. Od března 2017 je majitelem Prazdroje japonská skupina Asahi, která jej převzala od koncernu AB InBev.
ZDROJ: www.novinky.cz
Ta šenkýřka z Vikárky točí pivo denně,
též točívá s mládenci často zatroleně.
Piva mívá zásobu, lásky ještě více,
ta šenkýřka z Vikárky, krásná nevěrnice...
Noty k písni Vikárská písnička napsal skladatel Oskar Nedbal na text svého přítele Uno Hraběte.
Jsi v zahradě hospůdky v okolí Prahy
Cítíš se zcela šťasten na stůl ti růži dali
A místo abys psal svou povídku lenošíš po hříchu
Hledě na mandelinku spící v růžovém kalichu
V achátech svatovítských zříš zděšen své vlastní rysy
Na smrt jsi smuten byl v ten den kdy sebe v nich objevil jsi
Podoben Lazaru kterého světlo drtí
Pozpátku točí se ručičky v židovské čtvrti
A ty couráš ve vlastním životě pomalu
Jdu na Hradčany nahoru a poslouchaje k večeru
Jak v hospodách české písně zpívají
Guillaume Apollinaire - francouzský básník polského původu píše o pražských hospodách ve verších svého Pásma.
Na smrt jsi smuten byl v ten den kdy sebe v nich objevil jsi
Podoben Lazaru kterého světlo drtí
Pozpátku točí se ručičky v židovské čtvrti
A ty couráš ve vlastním životě pomalu
Jdu na Hradčany nahoru a poslouchaje k večeru
Jak v hospodách české písně zpívají
Guillaume Apollinaire - francouzský básník polského původu píše o pražských hospodách ve verších svého Pásma.
Muž zaplatil v baru za jedno pivo 1,5 milionu korun.
Jedno obyčejné pivo může člověka někdy přijít pořádně draho. V jednom z hotelů v Manchesteru se o tom přesvědčil australský sportovní novinář Peter Lalor. Hotel mu za jedinou pintu piva (0,57 litru) naúčtoval 55 tisíc liber (1,56 milionu korun), kvůli vysoké transakci mu navíc banka strhla poplatek ve výši dalších 1380 liber (39 tisíc korun). Překvapenému novináři tak zůstal téměř prázdný účet.
Peter Lalor je novinář píšící o kriketu a v neděli sledoval jeden z kriketových zápasů na Old Trafford. „Před cestou domů jsem se rozhodl zajít do hotelu ještě na jedno,“ uvedl Lalor pro deník Guardian.
Objednané pivo Deuchers IPA mělo původně stát 5,5 libry. Částku ale personál zřejmě na platebním terminálu špatně zadal.
Lalor si s sebou nevzal brýle a špatně viděl na účtenku, měl však prý neodbytný pocit, že je něco špatně. „Kolik že jsem za to pivo zaplatil?“ otázal se tedy ženy za barem. Barmanka se na účet podívala a neubránila se výkřiku. Hotel právě naúčtoval v přepočtu více než milion a půl korun.
Jak uvedl novinář, manažer hotelu okamžitě přiznal chybu a přislíbil pomoc při stornování celé transakce. Lalor byl vděčný a odešel spát v domnění, že banka stejně tak vysokou platbu neautorizuje. Jenže platba odešla. „Vzbudil mě telefonát od mojí ženy, že máme prázdný účet a nemůže si vybrat peníze,“ uvedl Lalor. K tomu si banka strhla poplatek za provedení platby. „Peníze vám z účtu strhnou během chvíle, ale očividně to trvá až do deseti pracovních dnů, než je pošlou nazpátek,“ postěžoval si trpce novinář.
„Jeden vtipálek si mě dobíral, že mi prostě zaúčtovali normální londýnské ceny,“ prohodil už s úsměvem novinář. Hotel je s ním v kontaktu a pracuje na urychlení celé záležitosti. „Vypadá to, že jsem si objednal nejdražší pivo v historii. Bylo dobré, ale ne tak dobré,“ smál se Lalor, doufaje, že jeho úspory co nejdříve přijdou.
Jedno obyčejné pivo může člověka někdy přijít pořádně draho. V jednom z hotelů v Manchesteru se o tom přesvědčil australský sportovní novinář Peter Lalor. Hotel mu za jedinou pintu piva (0,57 litru) naúčtoval 55 tisíc liber (1,56 milionu korun), kvůli vysoké transakci mu navíc banka strhla poplatek ve výši dalších 1380 liber (39 tisíc korun). Překvapenému novináři tak zůstal téměř prázdný účet.
Peter Lalor je novinář píšící o kriketu a v neděli sledoval jeden z kriketových zápasů na Old Trafford. „Před cestou domů jsem se rozhodl zajít do hotelu ještě na jedno,“ uvedl Lalor pro deník Guardian.
Objednané pivo Deuchers IPA mělo původně stát 5,5 libry. Částku ale personál zřejmě na platebním terminálu špatně zadal.
Lalor si s sebou nevzal brýle a špatně viděl na účtenku, měl však prý neodbytný pocit, že je něco špatně. „Kolik že jsem za to pivo zaplatil?“ otázal se tedy ženy za barem. Barmanka se na účet podívala a neubránila se výkřiku. Hotel právě naúčtoval v přepočtu více než milion a půl korun.
Jak uvedl novinář, manažer hotelu okamžitě přiznal chybu a přislíbil pomoc při stornování celé transakce. Lalor byl vděčný a odešel spát v domnění, že banka stejně tak vysokou platbu neautorizuje. Jenže platba odešla. „Vzbudil mě telefonát od mojí ženy, že máme prázdný účet a nemůže si vybrat peníze,“ uvedl Lalor. K tomu si banka strhla poplatek za provedení platby. „Peníze vám z účtu strhnou během chvíle, ale očividně to trvá až do deseti pracovních dnů, než je pošlou nazpátek,“ postěžoval si trpce novinář.
„Jeden vtipálek si mě dobíral, že mi prostě zaúčtovali normální londýnské ceny,“ prohodil už s úsměvem novinář. Hotel je s ním v kontaktu a pracuje na urychlení celé záležitosti. „Vypadá to, že jsem si objednal nejdražší pivo v historii. Bylo dobré, ale ne tak dobré,“ smál se Lalor, doufaje, že jeho úspory co nejdříve přijdou.
ZDROJ: www.novinky.cz
Klášterní vinárna na Národní třídě v Praze.
Profesor Josef Charvát coby známý internista a zakladatel české endokrinologie, navštěvoval vinárnu pravidelně s rodinou v neděli. Začínal oběd vermutem, ďábelskými toasty, slepičí polévkou, posléze něčím velmi důkladným a končil pivem.
ZDROJ: Pražské hospody - Slavomír Ravik
Profesor Josef Charvát coby známý internista a zakladatel české endokrinologie, navštěvoval vinárnu pravidelně s rodinou v neděli. Začínal oběd vermutem, ďábelskými toasty, slepičí polévkou, posléze něčím velmi důkladným a končil pivem.
ZDROJ: Pražské hospody - Slavomír Ravik
Z dívek náhle kočky krásné.
Zázrak asi! V čem to je?
Odpověď tkví na dně džbánku
Plzeňského Prazdroje.
Verše napsané na stěně restaurace U Dvou koček v Praze
Zázrak asi! V čem to je?
Odpověď tkví na dně džbánku
Plzeňského Prazdroje.
Verše napsané na stěně restaurace U Dvou koček v Praze
Naše heslo jest
mažme šišku fest.
Verše napsané na stěně restaurace U Dvou koček v Praze
mažme šišku fest.
Verše napsané na stěně restaurace U Dvou koček v Praze
Zakázaná pivní kola nahradily pivní autobusy se striptérkami.
Ještě před několika měsíci se po našem hlavním městě proháněly tzv. beer biky - pivní kola, která ležela mnohým lidem v žaludku. Vedení města zkraje roku 2019 tuto atrakci vymýtilo. Jenže ta samá společnost, která provozovala pivní povozy, se nyní vrátila s novinkou - tzv. beer busem! Pivní autobusy jsou ještě sofistikovanější, než byla pivní kola. Za 400 euro (cca 10 tisíc korun) se v něm můžete s kamarády povozit 2 hodiny, pít pivo, prosecco nebo cider a poslouchat nahlas muziku. Když si připlatíte dalších 50 euro, dostanete 4 pizzy anebo polonahou ženu. Za poplatek 50 euro si můžete během jízdy objednat striptérku na 15 minut. Přesně na taková lákadla turisté slyší a majitel společnosti Prague Beer Bike, která pivní busy provozuje, si je toho vědom.
Důvodem ke zrušení pivních kol bylo především zpomalování provozu, hluk a nebezpečí pro chodce, což už ale pivní busy nezpůsobují.
Ještě před několika měsíci se po našem hlavním městě proháněly tzv. beer biky - pivní kola, která ležela mnohým lidem v žaludku. Vedení města zkraje roku 2019 tuto atrakci vymýtilo. Jenže ta samá společnost, která provozovala pivní povozy, se nyní vrátila s novinkou - tzv. beer busem! Pivní autobusy jsou ještě sofistikovanější, než byla pivní kola. Za 400 euro (cca 10 tisíc korun) se v něm můžete s kamarády povozit 2 hodiny, pít pivo, prosecco nebo cider a poslouchat nahlas muziku. Když si připlatíte dalších 50 euro, dostanete 4 pizzy anebo polonahou ženu. Za poplatek 50 euro si můžete během jízdy objednat striptérku na 15 minut. Přesně na taková lákadla turisté slyší a majitel společnosti Prague Beer Bike, která pivní busy provozuje, si je toho vědom.
Důvodem ke zrušení pivních kol bylo především zpomalování provozu, hluk a nebezpečí pro chodce, což už ale pivní busy nezpůsobují.
BEER BUS - PRAGUE.foto: www.praguebeerbus.com
V hostinci U Rozvařilů v Praze působil kabaretiér Rak a jeho sestry. Tento popěvek zpíval nejen jeho soubor, ale i hosté s půllitry v rukou:
Hola, braši, kamarádi,
tamhle se kouří
je to jistě pivovar
a pivo se vaří!
Nekažte nám radovánky,
naplňte nám naše džbánky
Hola, braši, kamarádi,
tamhle se kouří
je to jistě pivovar
a pivo se vaří!
Nekažte nám radovánky,
naplňte nám naše džbánky
"řádně tedy připraven, nápoj tento jest velice zdravý a výživný, ducha našeho upevňuje a povzbuzuje a mysl utužuje a rozveseluje"
Dvorní lékař samotného císaře Rudolfa II. Tadeáš Hájek z Hájku sepsal dílo O PIVĚ (1585)
Dvorní lékař samotného císaře Rudolfa II. Tadeáš Hájek z Hájku sepsal dílo O PIVĚ (1585)
O ječném pivu napsal Tadeáš Hájek z Hájku toto: "hnalo lépe moč a čistilo krev"
"Jak to skončí? Co?"
Skončí to někde v nějakým městě
na zbytečným rockovým koncertě
kde bude vidět na hudebnících jejich nuda a úpornost.
V koutě.
Plnej špatnýho piva a špatnejch myšlenek
začnu si pískat naše requiem
Vyjdu ven před ten úžasnej klub
plnej sprejovejch nesmyslů
a aniž bych mrknul na svý unavený auto
odejdu na nádraží
A to bude můj odjezd.
Budu myslet na tebe
na tebe ve vlaku, v letadle, na lodi, ve větru
Budu přemýšlet, kde se navečeřím
jestli si nenatrhám zmrzlou kukuřici pro prasata
Budu snít o tom
jak by to bylo
kdybych položil svou tvář na dech tvých křídel.
Budu v rachotícím smradu vlaku
a začnu zpívat
začnu zpívat:
Byla to dívka odjezdu
Byla to dívka odjezdu
Byla to dívka odjezdu.
Filip Topol - Dívka odjezdu - album Sakramiláčku
Budu myslet na tebe
na tebe ve vlaku, v letadle, na lodi, ve větru
Budu přemýšlet, kde se navečeřím
jestli si nenatrhám zmrzlou kukuřici pro prasata
Budu snít o tom
jak by to bylo
kdybych položil svou tvář na dech tvých křídel.
Budu v rachotícím smradu vlaku
a začnu zpívat
začnu zpívat:
Byla to dívka odjezdu
Byla to dívka odjezdu
Byla to dívka odjezdu.
Filip Topol - Dívka odjezdu - album Sakramiláčku
(úryvek)
Pivní putování (TV seriál ČT2 - režie Petr Krejčí)
Pivo jako „svědek“ téměř celé historie národa i jeho země...
Pivo jako „svědek“ téměř celé historie národa i jeho země...
Dvanáctidílný seriál je vyprávěním o slavných místech, osobnostech a historických dějích, které spojuje motiv českého národního nápoje – piva. Každý díl se věnuje jedné konkrétní oblasti, tak aby v seriálu byla tematicky pokryta prakticky celá republika. Všímá si krajových odlišností při výrobě i konzumaci piva, specifik spojených s některou z jeho hlavních složek – vodou, ječmenem a chmelem. Díl za dílem postupně popíše proces výroby piva, od pěstování a zpracování základních surovin v prvních dílech, až po plnění v lahvárně v díle posledním. Seriál však není technologickým popisem, převážnou část obsahu představují různé historky, legendy, historická fakta i mýty s pivem spojené. Diváci objeví, kdo ze známých českých i světových osobností měl k českému pivu nějaký zajímavý vztah, od českých králů, přes spisovatele, básníky, až například k Albertu Einsteinovi. Scénáristou a vypravěčem Pivního putování je Zdeněk Susa, autor bestselleru Velká česká pivní kniha (2008), který se mnoho let tématu věnuje a dokáže získané informace spojit do poutavého a velice zábavného vyprávění. Jako lékař zmíní navíc v každém dílu fundovaně něco o vztahu piva a lidského zdraví. Druhým účinkujícím je zpěvák a herec Matěj Ruppert, který bude diváky provázet právě „technologickými“ částmi seriálu, kdy je potřeba jednoduše vysvětlit poměrně složité děje.
M. Ruppert a Z. Susa u piva. FOTO: Česká Televize.
Pivní putování - TV seriál České televize
Pivo v českých dějinách vždycky hrálo roli nenápadného, ale důležitého hybatele. "Působilo jako Jára Cimrman. Bylo u všeho významného, co se u nás stalo,"
Pivo v českých dějinách vždycky hrálo roli nenápadného, ale důležitého hybatele. "Působilo jako Jára Cimrman. Bylo u všeho významného, co se u nás stalo,"
řekl režisér dvanáctidílného dokumentu Petr Krejčí.
"Já bych s přibývajícími léty připustil i tři piva denně. Pivo je výborný hydratační nápoj, obsahuje vyváženou směs iontů, vitaminy, zbytkové látky, antioxidanty – to všechno jsou látky zdraví prospěšné. A v poslední době se ukázalo, že malé množství alkoholu, které obsahuje ta doporučená dávka piva, také prospívá zdraví. Mírní konzumenti alkoholu mají méně infarktů a mozkových příhod než abstinenti, a podle některých studií také ve stáří pomaleji blbnou než abstinenti. Nemírní pijáci jsou ovšem výrazně nemocnější než abstinenti, takže na tom dodržení doporučené dávky velice záleží."
Doc. MUDr. Zdeněk Susa, CSc. (* 25. října 1942, Praha) je český lékař, evangelický kazatel, nakladatel a poutník.
K pouti za českým pivem se dostal poměrně pozdě a vlastně náhodou, když ho kolegové sdružení v pivním klubu pozvali na exkursi do pivovaru Klášter Hradiště. Tam pronesl přednášku o vztahu piva a klášterů, která měla takový úspěch, že ho donutila psát další a další historky o pivu a jeho vztahu k českým dějinám a významným osobnostem. Tyto historky po čase vydal ve Velké české pivní knize (2008). Ta se stala bestsellerem.
V Mnichově se roztočily pípy, začal největší pivní festival světa Oktoberfest.
V Mnichově v sobotu 21.9. 2019 v poledne odstartoval nejslavnější pivní festival na světě Oktoberfest. Pivo bude i letos o něco dražší než předchozí rok. Za litrový tuplák piva návštěvníci letošního už 186. ročníku Oktoberfestu zaplatí mezi 10,80 a 11,80 eura (280 až 306 korun). Mezi letošní novinky patří atrakce s využitím virtuální reality nebo první klimaticky neutrální festivalový stan. Návštěvníci festivalu, kteří ekonomice bavorské metropole každoročně přinášejí kolem 1,2 miliardy eur (31 miliardy korun), se vedle piva tradičních mnichovských značek Augustiner, Paulaner, Spaten, Löwenbräu, Hacker-Pschorr a Hofbräu mohou těšit i na tradiční pochutiny v podobě preclíků, klobás či grilovaných kuřat, kterých se každoročně snědí statisíce. Počátek pivních slavností, které se postupně proměnily v obří komerční podnik, spadá do října 1810, kdy po své svatbě uspořádali bavorský korunní princ Ludvík a jeho manželka Tereza Sasko-Hildburghausenská pro obyvatele království na louce za Mnichovem slavnost s koňským dostihem. Akce měla úspěch a začala se konat pravidelně jako říjnová slavnost (Oktoberfest). Svůj název si udržela i poté, co kvůli teplejšímu počasí její začátek organizátoři posunuli na září.
www.novinky.cz
V Mnichově v sobotu 21.9. 2019 v poledne odstartoval nejslavnější pivní festival na světě Oktoberfest. Pivo bude i letos o něco dražší než předchozí rok. Za litrový tuplák piva návštěvníci letošního už 186. ročníku Oktoberfestu zaplatí mezi 10,80 a 11,80 eura (280 až 306 korun). Mezi letošní novinky patří atrakce s využitím virtuální reality nebo první klimaticky neutrální festivalový stan. Návštěvníci festivalu, kteří ekonomice bavorské metropole každoročně přinášejí kolem 1,2 miliardy eur (31 miliardy korun), se vedle piva tradičních mnichovských značek Augustiner, Paulaner, Spaten, Löwenbräu, Hacker-Pschorr a Hofbräu mohou těšit i na tradiční pochutiny v podobě preclíků, klobás či grilovaných kuřat, kterých se každoročně snědí statisíce. Počátek pivních slavností, které se postupně proměnily v obří komerční podnik, spadá do října 1810, kdy po své svatbě uspořádali bavorský korunní princ Ludvík a jeho manželka Tereza Sasko-Hildburghausenská pro obyvatele království na louce za Mnichovem slavnost s koňským dostihem. Akce měla úspěch a začala se konat pravidelně jako říjnová slavnost (Oktoberfest). Svůj název si udržela i poté, co kvůli teplejšímu počasí její začátek organizátoři posunuli na září.
www.novinky.cz
"člověk je na světě, aby velmi dobře jedl a velmi dobře pil"
Karel Hájek - fotograf
Karel Hájek - fotograf
"Až bude po tý vojně, tak mě přijď navštívit. Najdeš mě každej večer vod šesti hodin U KALICHA na Bojišti."
Švejk se loučí se sapérem Vodičkou - Osudy dobrého vojáka Švejka (Jaroslav Hašek)
Švejk se loučí se sapérem Vodičkou - Osudy dobrého vojáka Švejka (Jaroslav Hašek)
Ženo, ženo, nebuď zlá,
když z hospody domů příjdu já,
ty nevíš, co fláma zkusí,
co do sebe nalejt musí,
ženo, ženo, nebuď na mne zlá.
když z hospody domů příjdu já,
ty nevíš, co fláma zkusí,
co do sebe nalejt musí,
ženo, ženo, nebuď na mne zlá.
"Společnost, která nebyla s to bojovat za svůj stát, se nakonec změnila v pospolitost konzumentů, které spojuje láska k pivu. Je to dobře vidět v próze Oty Pavla, který jako zralý člověk dospěl k názoru, že na něm nic nezáleží, a tedy musí prožít svůj život co nejlépe, uzavřen v soukromí a u psaní knížek,"
Polský životopisec, prozaik a překladatel českých autorů Aleksander Kaczorowski pokládá dílo Oty Pavla za "podstatu češství".
⇒
"Nesnáším Čechy. Dlouhodobě mě strašně rozčilují. Je to země zajímavé kultury, zvláště ve 20. století, ale ti lidé? Potvrzení průměrnosti u (Bohumila) Hrabala se mi líbí jako literární gesto, ale ne jako životní postoj. Taková mentalita je z dlouhodobého hlediska destruktivní,"
"Nesnáším Čechy. Dlouhodobě mě strašně rozčilují. Je to země zajímavé kultury, zvláště ve 20. století, ale ti lidé? Potvrzení průměrnosti u (Bohumila) Hrabala se mi líbí jako literární gesto, ale ne jako životní postoj. Taková mentalita je z dlouhodobého hlediska destruktivní,"
prohlásil Kaczorowski, který si zamiloval české hospody, které - možná s mírnou nadsázkou - sehrávají prý stejnou roli jako v Polsku kostely. Kaczorowského nicméně okouzlily knížky českých autorů, Hrabalova Příliš hlučná samota a Obsluhoval jsem anglického krále, ale zejména knihy Oty Pavla Jak jsem potkal ryby a Smrt krásných srnců. K tomuto Pavlovu dílu dodává: "V české kultuře je skutečně vepsán mýtus pohody a spokojeného žití. Ale tam je něco více. Ota Pavel byl synem židovského tatínka a křesťanské maminky a to způsobuje, že Smrt krásných srnců je arcidílem."
ZDROJ: iDNES.cz, ČTK
Před trůnem pod schody stojí jídelní stůl Usirův a na něm jest pečená býčí kýta, pečené husy, chléb a koláče; po obou stranách stolu stojí džbány s pivem, vínem, čerstvou vodou a mlékem, kelímky s vonnými mastmi a oleji, a všecko to vyzdobeno jest množstvím čerstvých květin, mezi nimiž převahu mají lotosy.
Dr. František Lexa: EGYPTSKÁ KNIHA MRTVÝCH (vyd. 1921)
František Lexa (5. dubna 1876, Pardubice - 13. února 1960, Praha) byl český egyptolog, zakladatelem české egyptologie. Působil také jako profesor egyptologie na Karlově univerzitě a přispěl k založení Československého egyptologického ústavu. František Lexa byl mj. štamgast v pražském hostinci a pivovaru U FLEKŮ.
Dr. František Lexa: EGYPTSKÁ KNIHA MRTVÝCH (vyd. 1921)
František Lexa (5. dubna 1876, Pardubice - 13. února 1960, Praha) byl český egyptolog, zakladatelem české egyptologie. Působil také jako profesor egyptologie na Karlově univerzitě a přispěl k založení Československého egyptologického ústavu. František Lexa byl mj. štamgast v pražském hostinci a pivovaru U FLEKŮ.
Příležitostný herec, zpěvák skupiny Monkey Business a průvodce seriálu České televize PIVNÍ PUTOVÁNÍ Matěj Ruppert uvádí, že jediná droga, kterou je jeho tělo schopno akceptovat, je PIVO. Ve třetím díle seriálu PIVNÍ PUTOVÁNÍ nás průvodci provázeli pivní Prahou. Matěj Ruppert a Zdeněk Susa poseděli mj. v kultovní pivnici U FLEKŮ. Ruppert při této příležitosti zavzpomínal na dětství. Maminka malého Matěje často posílala ke FLEKŮM pro tatínka, který se v hospodě jaksi pozapoměl. Ruppertovi bydleli hned za rohem, kousek od slavného pivovaru a hostince. Matěj také vzpomínal, jak jim němečtí turisté - návštěvníci pivovaru močili pod okny.
"Ty zvoníš!" řekla jsem mu. A on z té igelitky vytáhl šest lahvových piv, lahve cinkaly jedna o druhou a já netušila, že lahve a zvonění se stanou ústředním mementem mé budoucnosti."
Halina Pawlowská - Pravda o mém muži
Halina Pawlowská - Pravda o mém muži
Daníkovým vesmírem jsem byla já a Patricie. Jen někdy jsme mu nestačily. Většinou tehdy, když měl v sobě piva a nějaký podivný neklid ho bičoval, aby všemu, co se ho snaží připoutat, utekl.
Halina Pawlowská - Pravda o mém muži
Halina Pawlowská - Pravda o mém muži
"Byl jednou jeden táta a ten na pracovišti pořád byl, a když ne, tak v hospůdce seděl a pivo pil."
Halina Pawlowská - Pravda o mém muži
Halina Pawlowská - Pravda o mém muži
A protože Daník žárlil, tak šel do hospody a pil tam pivo jako duha.
Halina Pawlowská - Pravda o mém muži
Halina Pawlowská - Pravda o mém muži
Karla Hynka Máchu znají děti školou povinné jako rozervaného romantika, který se toulal krajinou a psal verše. Jeho Máj řadí literární historikové mezi největší skvosty české poezie. Ale putování zřejmě nebylo tak romantické, jak se učí děti ve školách. Mácha totiž miloval pivo a putoval hlavně za ním. Alespoň to tvrdí Zdeněk Susa, lékař z pražské všeobecné fakultní nemocnice, který podrobně zkoumal souvislosti Máchovy slavné cesty z Prahy do Krkonoš a zpět. „V posledních letech jsem jeho pouť prostudoval teoreticky i prakticky, rekonstruoval ji v terénu a prošel vlastním tělem,“ tvrdí Zdeněk Susa, který o celé pouti napsal knihu nazvanou jednoduše:
Karel Hynek Mácha a pivo.
Útlá publikace je pro některé literární historiky velkým překvapením. Autor totiž nastiňuje nečekané souvislosti. „Mácha při své pouti navštívil dvacet šest hradů, proč však tolik oklik na jeho cestě?“ ptal se Zdeněk Susa a sám si odpovídá: „Na celé trase bylo celkem padesát šest pivovarů. Mám za to, že mířil právě tam,“ říká Susa, vědec a spisovatel. A mezi všemi 56 pivovary měl centrální postavení Klášter Hradiště. Tady Mácha obnovil sílu a načerpal inspiraci k další pouti a průzkumu mnoha dalších pivovarů. Ptáte se, proč zrovna Klášter? Mácha byl chudý student, tak vyhledával na cestách místa, kde se mohl zadarmo najíst a napít. A tady v Klášteře žili rodiče jeho přítele a častého spolupoutníka Eduarda Hindla. Eduardův otec byl panský úředník a měl co dělat i se správou pivovaru. Severovýchodní cíp Máchovy cesty ukazuje, že tam šel kvůli pouhým dvěma hradům – Adršpachu a Choustníkovu Hradišti. Proč si kvůli nim tak zašel? Proč minul dalších šest hradů? To zcela srozumitelně vysvětluje 12 navštívených pivovarů. Zdeněk Susa z toho vyvozuje, že Mácha navštěvoval hrady pouze, když byly u pivovaru nebo na cestě mezi dvěma pivovary. V jeho korespondenci našel důkaz – dopis Eduardu Hindlovi. Mácha se v dopise svému nejbližšímu příteli nezmiňuje o majestátních zříceninách ani o svých romantických vizích. Zato považuje za nutné zdůraznit tyto podrobnosti:
„Dne pětadvacíétého, na den Panny Marie bylo nás šestnáct statných lidu na zbořeném hradu Okoři. V Tuchoměřicích jsme vypili na posnídanou dvě veliké sladovnické konve piva a seděli jsme při tom ve dvoře v pivováru na zemi.“
Zdroj: www.idnes.cz, Pivní putování - TV seriál České televize
Útlá publikace je pro některé literární historiky velkým překvapením. Autor totiž nastiňuje nečekané souvislosti. „Mácha při své pouti navštívil dvacet šest hradů, proč však tolik oklik na jeho cestě?“ ptal se Zdeněk Susa a sám si odpovídá: „Na celé trase bylo celkem padesát šest pivovarů. Mám za to, že mířil právě tam,“ říká Susa, vědec a spisovatel. A mezi všemi 56 pivovary měl centrální postavení Klášter Hradiště. Tady Mácha obnovil sílu a načerpal inspiraci k další pouti a průzkumu mnoha dalších pivovarů. Ptáte se, proč zrovna Klášter? Mácha byl chudý student, tak vyhledával na cestách místa, kde se mohl zadarmo najíst a napít. A tady v Klášteře žili rodiče jeho přítele a častého spolupoutníka Eduarda Hindla. Eduardův otec byl panský úředník a měl co dělat i se správou pivovaru. Severovýchodní cíp Máchovy cesty ukazuje, že tam šel kvůli pouhým dvěma hradům – Adršpachu a Choustníkovu Hradišti. Proč si kvůli nim tak zašel? Proč minul dalších šest hradů? To zcela srozumitelně vysvětluje 12 navštívených pivovarů. Zdeněk Susa z toho vyvozuje, že Mácha navštěvoval hrady pouze, když byly u pivovaru nebo na cestě mezi dvěma pivovary. V jeho korespondenci našel důkaz – dopis Eduardu Hindlovi. Mácha se v dopise svému nejbližšímu příteli nezmiňuje o majestátních zříceninách ani o svých romantických vizích. Zato považuje za nutné zdůraznit tyto podrobnosti:
„Dne pětadvacíétého, na den Panny Marie bylo nás šestnáct statných lidu na zbořeném hradu Okoři. V Tuchoměřicích jsme vypili na posnídanou dvě veliké sladovnické konve piva a seděli jsme při tom ve dvoře v pivováru na zemi.“
Zdroj: www.idnes.cz, Pivní putování - TV seriál České televize
Bylo to v létě 1832, když student filozofie, dvacetiletý Karel Jaromír Erben trávil opět doma v Miletíně prázdniny. S kamarády užívali nejednu studentskou legraci, nevyhýbali se hospůdce, ani děvčatům. Jan Nepomuk Lhota tehdy (zřejmě právě v dobrém rozmaru) napsal o svém někdejším spolužáku roztomilou, košilatou rýmovačku, kterou nazval:
Miletínský pivovar
Blaze živu býti, kde se vaří
sladké, chutné, dobré pivíčko,
tamť se hledí v parnu pod víčko,
tamť se všecko veledobře daří...
Sladší jest však tamtéž poklad jiný,
kdykoliv se kráčí silnicí,
an Erbena přešťastného činí;
neb tam, dražší nad přeskvostné dary,
kyne perle tamtéž bydlící,
kdy on svojí ladnou spatří Mary.
Miletínský pivovar
Blaze živu býti, kde se vaří
sladké, chutné, dobré pivíčko,
tamť se hledí v parnu pod víčko,
tamť se všecko veledobře daří...
Sladší jest však tamtéž poklad jiný,
kdykoliv se kráčí silnicí,
an Erbena přešťastného činí;
neb tam, dražší nad přeskvostné dary,
kyne perle tamtéž bydlící,
kdy on svojí ladnou spatří Mary.
Píme bratři, píme pivo, voda ať si teče mimo. Vodou my se umejeme a piva se napijeme. Co před námi živi byli, taky rádi pivo pili. A co po nás budou žíti, taky budou pivo píti.
zápis K. J. Erbena
zápis K. J. Erbena
Alou vivat!
Budem pívat: dokud je pivíčko v sudě, šenkýřka nalejvat bude.
Alou vivat!
Alou vivat!
Budem zpívat: když se tak pivíčko pění, písnička daleko není.
Prostonárodní české písně a říkadla sebral a vydal Karel Jaromír Erben v Praze r. 1864.
Prostonárodní české písně a říkadla sebral a vydal Karel Jaromír Erben v Praze r. 1864.
„Pivo pij, jen rozumu nepropij!“.
„Pívej pivo s bedrníkem, jídej oukrop s česnekem, budeš dlouho živ.“
V porevolučním roce 1990 natočil režisér Jiří Menzel záznam divadelní inscenace podle jednoaktové hry Václava Havla AUDIENCE.
Spisovatel Ferdinand Vaněk je zaměstnán v pivovaru, protože tam prý nemůže škodit socialismu a není v zájmu státu, aby lépe uplatnil své vzdělání. Jeho nadřízený, starý sládek, má o něm podávat hlášení STB. A tak požádá Vaňka, aby si udání na sebe napsal sám. V Menzelově záznamu hraje Vaňka Josef Abrhám a sládka Pavel Landovský, jejichž výkony na hledišti sledovala jen malá hrstka vyvolených. Představení se už neopakovalo, natočil se pouze záznam pro potřeby Filmexportu. Po skončení představení pozval Landovský na podium autora hry Havla a také režiséra Menzela. Divákům Landovský přiznal, že "neměl čas" se naučit text a taháky měl na stole i na záchodě, kam odcházel během představení. Také prozradil, že si jeho sestra koupila od Havla koženou bundu a že piva, která na jevišti exoval, byly osmičky (8°).
⇒
Václav Havel - AUDIENCE - Jednoaktová hra, 1975, ÚRYVEK ZE HRY:
Sládek: A to jste znal taky různý herečky, když jste psal pro to divadlo?
Vaněk: Samozřejmě.
Sládek: Taky Bohdalovou?
Vaněk: Ano.
Sládek: Osobně?
Vaněk: Ano.
Sládek: To byste ji někdy moh pozvat na pivo. Vzali bysme k tomu ještě Bureše. Mohla by být sranda, co říkáte?
Vaněk: Hm...
Sládek: A nebuďte smutnej!
Vaněk: Já nejsem smutný.
Sládek otevře další láhev a naleje si pivo.
Sládek: Ten mladej na spilce - víte kterej?
Vaněk: Mlynárik?
Sládek: Na toho bacha. A Gotta taky znáte?
Vaněk: Taky.
Sládek: Škoda, že jste tu nebyl tak před pěti lety! To byste viděl partu! Kdepak dnes, to už vůbec není ono! Tý srandy, co tady bylo! Scházeli jsme se na sladovně. Já, nějakej Kája Mařánek, ten už tady není, Honza Peterků, holky z flaškovny. Kolikrát jsme to táhli až do rána. A vidíte, všecko se nakonec stihlo udělat! Však se zeptejte Honzy Peterků, uvidíte, co vám řekne.
Vaněk: Už mi o tom vyprávěl.
Sládek: A to jste znal taky různý herečky, když jste psal pro to divadlo?
Vaněk: Samozřejmě.
Sládek: Taky Bohdalovou?
Vaněk: Ano.
Sládek: Osobně?
Vaněk: Ano.
Sládek: To byste ji někdy moh pozvat na pivo. Vzali bysme k tomu ještě Bureše. Mohla by být sranda, co říkáte?
Vaněk: Hm...
Sládek: A nebuďte smutnej!
Vaněk: Já nejsem smutný.
Sládek otevře další láhev a naleje si pivo.
Sládek: Ten mladej na spilce - víte kterej?
Vaněk: Mlynárik?
Sládek: Na toho bacha. A Gotta taky znáte?
Vaněk: Taky.
Sládek: Škoda, že jste tu nebyl tak před pěti lety! To byste viděl partu! Kdepak dnes, to už vůbec není ono! Tý srandy, co tady bylo! Scházeli jsme se na sladovně. Já, nějakej Kája Mařánek, ten už tady není, Honza Peterků, holky z flaškovny. Kolikrát jsme to táhli až do rána. A vidíte, všecko se nakonec stihlo udělat! Však se zeptejte Honzy Peterků, uvidíte, co vám řekne.
Vaněk: Už mi o tom vyprávěl.
⇒
Václav Havel - AUDIENCE - Jednoaktová hra, 1975, ÚRYVEK ZE HRY:
Vaněk: Nezlobte se, ale v tom já vám můžu těžko pomoct.
Sládek: Ale můžeš! Jen kdybys chtěl.
Vaněk: Já? Jak to?
Sládek: Jsi přece inteligent, ne? Máš přece politickej přehled, ne? Píšeš, ne? Kdo jine má vědět, co vlastně chtějí vědět, než ty?
Vaněk: Promiňte, ale to snad...
Sládek: Koukej, v tom skladě bys měl fůru času. Co by ti to udělalo, kdybys mi to jednou tejdně hodil na papír? Za to ti snad stojím, ne? Budu nad tebou držet ochrannou ruku! Budeš se tam mít jak prase v žitě! I pivo si tam budeš moct nosit — kolik budeš chtít! Pro tebe to přece musí bejt hračka! Jsi přece, sakra, spisovatel! Ten Tonda Mašků je fakt slušnej kluk a fakt to potřebuje. Tak ho nemůžem přece nechat ve štychu! Anebo jsme si, sakra, neřekli, že budem táhnout za jeden provaz? Že si budem pomáhat? Že budem zkrátka parta? Neťukli jsme si snad na to? No řekni — ťukli jsme si na to, nebo neťukli?
Vaněk: No dobře, ale...
Sládek: Všechno teď, Ferdinande, záleží na tobě! Když nám píchneš, bude všechno dobrý! Ty pomůžeš mně, já jemu, on mně a já zas tobě! Nebudem si přece dělat z života peklo! No — co koukáš?
Váněk: Já nekoukám...
Sládek: Měl bys přímej vliv na to, co o tobě budou vědět — to přece není k zahození.
Vaněk: Já vím...
Sládek: A v tom skladu by to bylo přece taky dobrý, ne? Teplo — fůra času...
Váněk: Bylo by to výborné...
Vaněk: Pane sládku...
Sládek: Co je?
Vaněk: Já jsem vám opravdu velmi vděčen za vše, co jste pro mne udělal. Vážím si toho, protože sám vím nejlíp, jak je takový postoj dnes vzácný. Vytrhl jste mi tak říkajíc trn z paty, protože já vážně nevím, co bych si bez vaší pomoci počal. To místo ve skladu by pro mne znamenalo větší úlevu, než si možná myslíte. Jenomže já, nezlobte se, já přece nemůžu donášet sám na sebe.
Sládek: Jaký donášení? Kdo tady mluví o donášení?
Vaněk: Nejde o mě, mně to uškodit nemůže, ale jde přece o princip! Já se přece z principu nemůžu podílet na...
Sládek: Na čem? No jen to řekni! Na čem se nemůžeš podílet?
Vaněk: Na praxi, s kterou nesouhlasím.
Sládek: Hm. Tak nemůžeš. Ty teda nemůžeš. To je výborný! Teď ses teda vybarvil! Teď ses teda ukázal! A co já? Mě v tom necháš, viď? Na mě se vykašleš! Já můžu bejt svině! Já se v tom bahně můžu patlat, na mně nezáleží, já jsem jen obyčejnej pivovarskej trouba, ale pán, ten se podílet nemůže! Já se pošpinit můžu, jen když pán zůstane čistej! Pánovi, tomu jde o princip! Ale co ostatní, na to už nemysli! Jen když on je hezkej! Princip je mu milejší než člověk! To jste celí vy!
Vaněk: Nezlobte se, ale v tom já vám můžu těžko pomoct.
Sládek: Ale můžeš! Jen kdybys chtěl.
Vaněk: Já? Jak to?
Sládek: Jsi přece inteligent, ne? Máš přece politickej přehled, ne? Píšeš, ne? Kdo jine má vědět, co vlastně chtějí vědět, než ty?
Vaněk: Promiňte, ale to snad...
Sládek: Koukej, v tom skladě bys měl fůru času. Co by ti to udělalo, kdybys mi to jednou tejdně hodil na papír? Za to ti snad stojím, ne? Budu nad tebou držet ochrannou ruku! Budeš se tam mít jak prase v žitě! I pivo si tam budeš moct nosit — kolik budeš chtít! Pro tebe to přece musí bejt hračka! Jsi přece, sakra, spisovatel! Ten Tonda Mašků je fakt slušnej kluk a fakt to potřebuje. Tak ho nemůžem přece nechat ve štychu! Anebo jsme si, sakra, neřekli, že budem táhnout za jeden provaz? Že si budem pomáhat? Že budem zkrátka parta? Neťukli jsme si snad na to? No řekni — ťukli jsme si na to, nebo neťukli?
Vaněk: No dobře, ale...
Sládek: Všechno teď, Ferdinande, záleží na tobě! Když nám píchneš, bude všechno dobrý! Ty pomůžeš mně, já jemu, on mně a já zas tobě! Nebudem si přece dělat z života peklo! No — co koukáš?
Váněk: Já nekoukám...
Sládek: Měl bys přímej vliv na to, co o tobě budou vědět — to přece není k zahození.
Vaněk: Já vím...
Sládek: A v tom skladu by to bylo přece taky dobrý, ne? Teplo — fůra času...
Váněk: Bylo by to výborné...
Vaněk: Pane sládku...
Sládek: Co je?
Vaněk: Já jsem vám opravdu velmi vděčen za vše, co jste pro mne udělal. Vážím si toho, protože sám vím nejlíp, jak je takový postoj dnes vzácný. Vytrhl jste mi tak říkajíc trn z paty, protože já vážně nevím, co bych si bez vaší pomoci počal. To místo ve skladu by pro mne znamenalo větší úlevu, než si možná myslíte. Jenomže já, nezlobte se, já přece nemůžu donášet sám na sebe.
Sládek: Jaký donášení? Kdo tady mluví o donášení?
Vaněk: Nejde o mě, mně to uškodit nemůže, ale jde přece o princip! Já se přece z principu nemůžu podílet na...
Sládek: Na čem? No jen to řekni! Na čem se nemůžeš podílet?
Vaněk: Na praxi, s kterou nesouhlasím.
Sládek: Hm. Tak nemůžeš. Ty teda nemůžeš. To je výborný! Teď ses teda vybarvil! Teď ses teda ukázal! A co já? Mě v tom necháš, viď? Na mě se vykašleš! Já můžu bejt svině! Já se v tom bahně můžu patlat, na mně nezáleží, já jsem jen obyčejnej pivovarskej trouba, ale pán, ten se podílet nemůže! Já se pošpinit můžu, jen když pán zůstane čistej! Pánovi, tomu jde o princip! Ale co ostatní, na to už nemysli! Jen když on je hezkej! Princip je mu milejší než člověk! To jste celí vy!
Stroj místo číšníka. Česká samoobslužná pivní pípa dobývá svět, je totiž nabitá technologiemi.
„Chytrá“ výčepní zařízení prodávaná pod značkou 2S2B se instalují přímo na stoly v hospodách. Hosté mohou pomocí jejich dotykových displejů objednávat pití, jídlo či hudbu, sami si točí pivo, nechávají si automaticky oplachovat sklenice. Přes displej mohou chatovat mezi stoly v jednom podniku nebo mezi různými restauracemi – a to i přes hranice. Nebo hrát hospodské vědomostní kvízy. Technologie je schopná přivádět k jednomu hospodskému stolu naráz až čtyři druhy piva a měnit nabídku operativně podle přání zákazníků.
Jaroslav Stuna, majitel firmy MCAT Automation (dodávky automatizovaných řídicích systémů nejen pro průmysl), vyvezl svou „chytrou“ samoobslužnou pípu do 12 zemí světa. Stuna je spoluzakladatel PUB Franchising, která prodává franšízy na hospody osazené samoobslužnými pípami. Stuna je také špičkový filatelista, jeho výstavní sbírka je oceněna na 2 miliony liber. Nápad na chytrou pípu se zrodil v roce 2014, když firma MCAT dodávala řídicí systém pro pivní hospodářství pražské O2 areny, kde se v mnoha barech vytočí až tisícovka půllitrů za minutu.
„Napojovali jsme se na rychlovýčepy, které dodávala jedna britská firma. A shodou okolností zrovna v té době kolega z další partnerské firmy přijel ze Španělska, kde viděl, jak se v nějaké restauraci na displeji počítá výtoč,“ vzpomíná Stuna, jehož firma realizovala asi 70 projektů ve 12 zemích. Z hlediska jeho společnosti jde o nejúspěšnější produkt, jediný s globálním dosahem, o který je zájem po celém světě.
Z rybníka vytékala voda a tatínek v předtuše značných výdělků za prodané kapry, které přislíbil závodu Vaňha, častoval hosty. Ke svačině teplé vuřty, housky. A dvě basy piva. Na oběd se šlo do restaurace k Nejedlému. Po dalším pivu nálada stoupala. Jen tatínek nic nepil, on na pití nikdy nebyl.
Ota Pavel - Zlatí úhoři
Ota Pavel - Zlatí úhoři
Pana profesora usadil na zdobený polštářek před stan a maminka mu přinesla dršťkovou polévku, telecí ledvinu, ohřátou šunku, buchty, koláče, pivo. Pan profesor naší mamince políbil ruku a až po třiceti letech tatínkovi prozradil, že se mu naše maminka tak líbila, že chtěl požádat tatínka, aby ji směl namalovat, ale nenašel odvahu, aby to tatínkovi oznámil.
Ota Pavel - Zlatí úhoři
Ota Pavel - Zlatí úhoři
A v chalupě u převozníka Karla Proška, knírek měl zrovna jako Adolf Hitler, jsme nalezli na dlouhá léta přístřeší. V chalupě byla právě pec na chleba, ve sklepě mlíko a máslo a pod ním podmáslí a v chlívě kráva a na stráni brambory a v lese hřiby a ve vodě, na kterou jsme koukali z okna, mračna ryb. Byl to ráj, o němž zpívával dříve pan Werich a později pan Matuška, a i moře piva se kupilo v hospůdce na rozcestí dvou silnic, zvané Anamo.
Ota Pavel - Zlatí úhoři
Ota Pavel - Zlatí úhoři
Někde uvnitř Proška a Holana rostlo přátelství, jaké jsem nikdy neviděl ani mezi lidmi. Holan pro Proška skákal z lásky do vody. Vždycky když ho Prošek nechtěl s sebou vzít s lodí na druhou stranu řeky, když tekla velká kalná voda anebo když pluly ledové námrazky, vrhal se Holan do řeky a plaval za pánem. Tam za řekou u toho bílého zděného domečku Anamo popíjel pán pivo a ještě radši rum a Holan čekal bez hnutí celé hodiny venku, hlavu a oči namířené na dveře.
Ota Pavel - Zlatí úhoři
Ota Pavel - Zlatí úhoři
K večeři dostával Hugo chleba, pivní sýr a domácí pivo. Spal ve mlýně na palandě. Když pak Hugo odcházel do koncentráku, nakláněl se jeho hezký obličej nad mou postelí, horkýma rukama mi tiskl tváře a šeptal mi zvláštní tajemství: „Až na tom budete nejhůř, tak si dojdi do Koníčkovic mlejna pro stařečka kapra. Zapomněli ho tam při výlovu, asi se schoval v kořenech. Nikdo o něm neví. Pluje tam vousatý pod krajní starou vrbou. Krmil jsem ho domácím chlebem pro sebe. Ale já už ho nepotřebuju. Naházej tam chleba a on připluje.“
Ota Pavel - Zlatí úhoři
Ota Pavel - Zlatí úhoři
Po potoce chodila,
drobné ryby lovila.
Drobné ryby rybářům,
hezké holky mlynářům.
Sládkům ještě hezčejší,
to jsou hoši pyšnější.
Ota Pavel - Zlatí úhoři
drobné ryby lovila.
Drobné ryby rybářům,
hezké holky mlynářům.
Sládkům ještě hezčejší,
to jsou hoši pyšnější.
Ota Pavel - Zlatí úhoři
Na ryby jsem šel na Skřivaňský potok. Sem jsme už jezdili v době, kdy jsem se vozil v bílém kočárku a přitom cucal dudlík. Na tom krásném potoce se kdysi usídlil bezvadný chlap, Jarka Franěk se svou ženou. Býval rozvědčíkem v Indočíně, v Anamu. A když se vrátil, tak tu na rozcestí šedivých silnic pod Nezabudicemi postavil dřevěný stánek s pivem, rumem a žlutou limonádou a nazval jej Anamo. Natřel ho nahnědo a o kus dál na potoce postavil zděnou restauraci U rozvědčíka. Celý život zůstal srdcem rozvědčíkem, až mu Němci to srdce zabili za války ve věznici Plötzensee.
Ota Pavel - Zlatí úhoři
Ota Pavel - Zlatí úhoři
Všechno bylo nachystáno k tatínkovým narozeninám. Žluté růže na stole, bílý paličkovaný ubrus a čistý tatínek, kterého maminka vydrhla celého rejžákem. Hovězí polívka s nudličkama a kuře s bramborečkama. Meruňkový kompot a točené pivo od Hartmanů.
Ota Pavel - Zlatí úhoři
Ota Pavel - Zlatí úhoři
Udělali jsme poradu. Dohodli jsme se, že každý rok pojedeme spolu stanovat na týden k těm nejkrásnějším řekám. Pojedeme bez svých vlastních i nevlastních žen. Vezmeme si s sebou dost jídla a moře piva a budeme soutěžit, kdo z nás uvaří nejlepší jídlo a chytí nejvíc ryb.
Ota Pavel - Zlatí úhoři
Ota Pavel - Zlatí úhoři
Rozhodli jsme se, že pojedeme dál od civilizace, ale chybělo nám pivo. Jirka považoval za minimum tři basy, Hugo dvě, a já jsem během jejich hádky urazil dvě točený. Nakonec Jirka prosadil čtyři basy rakovnického piva s rakem ve znaku. Basy jsme naložili na střechu a připevnili je televizní anténou.
Ota Pavel - Zlatí úhoři
Ota Pavel - Zlatí úhoři
Slíbili jim dokonce za odměnu pořádné prase. Tatínek už lezl na ten vrchol, jako když býval neporazitelným mistrem světa v prodávání. Mohl by zase rozdávat. Viděl už zabijačku, jitrnice s křenem, basy piv, děti. Vnuci skotačí na prasatech.
Ota Pavel - Zlatí úhoři
A pak jsem se také pokoušel trochu zaplatit ty ryby, které jsme předtím na Lužnici neprávem snědli bez povolenek. Dosti jako odpustky, něco, jako když člověk napáchá hříchy a cpe potom mince do kostelní pokladničky, aby mu hříchy někdo odpustil. Blížili jsme se k Příběnicím. Byl to tehdy nádherný kus země české a země česká, to domov můj. Zbytky hradu po adamitech, hluboké lesy a hospoda s pivem.
OTA PAVEL Fialový poustevník (Posmrtně vydaný soubor, 1977)
SMRT KRÁSNÝCH SRNCŮ (1971)
JAK JSEM POTKAL RYBY (1974)
OTA PAVEL Fialový poustevník (Posmrtně vydaný soubor, 1977)
SMRT KRÁSNÝCH SRNCŮ (1971)
JAK JSEM POTKAL RYBY (1974)
Bylo to překrásné místo. Jirka se hned dal do lovení ryb. My s Hugem jsme popíjeli pivo a dostali jsme správnou náladu. Hugo si nemohl vynachválit Jirku, že vzal ty čtyři basy piva, i když žehlička tím pádem dojezdila. Kolem půlnoci zařval Jirka: "Úhoř!" Hugo se tak polekal, že spadl, částečně už opilý, do vody. Stál tam, vodu pod kolena, a ječel, že se topí. Vytáhli jsme ho a on nám děkoval, že jsme zachránili dětem otce. Jirku jsme donutili, aby usmažil toho úhoře.
OTA PAVEL Fialový poustevník (Posmrtně vydaný soubor, 1977)
SMRT KRÁSNÝCH SRNCŮ (1971)
JAK JSEM POTKAL RYBY (1974)
OTA PAVEL Fialový poustevník (Posmrtně vydaný soubor, 1977)
SMRT KRÁSNÝCH SRNCŮ (1971)
JAK JSEM POTKAL RYBY (1974)
Fabrika, žena Ela, revoluční odborové hnutí, kdekdo ho bombardoval dopisy, co má dělat. On ty dopisy nečetl, dával je do prázdných lahví od rumu a od piva a pouštěl je zasněně dolů po řece. Plavaly jak nedoručená pošta krásným krajem kolem Týřova, Branovského Luhu až ke Křivoklátu. Nic nesháněl, jídla jsme mu tam nechali dost, jak v ráji. Kupoval jen rum do čaje a pivo do sebe.
OTA PAVEL Fialový poustevník (Posmrtně vydaný soubor, 1977)
SMRT KRÁSNÝCH SRNCŮ (1971)
JAK JSEM POTKAL RYBY (1974)
OTA PAVEL Fialový poustevník (Posmrtně vydaný soubor, 1977)
SMRT KRÁSNÝCH SRNCŮ (1971)
JAK JSEM POTKAL RYBY (1974)
⇒
Ota Pavel, vlastním jménem Otto Popper (2. července 1930 Praha – 31. března 1973 Praha), byl český prozaik, novinář a sportovní reportér. Je autorem sportovních a autobiografických próz s tématy z vlastního dětství. Narodil se v Praze jako třetí, nejmladší syn židovského obchodního cestujícího Lea Poppera. Až do svých šesti let bydlel s rodiči a bratry v Praze 7 v ulici Farského (dříve Strossmayerova) v domě Husova sboru. Odtud se přestěhovali do Buštěhradu (zde byl Ota Pavel žákem základní školy, která byla po něm později pojmenována) k rodičům otce a do stejného domu se po válce rodina vrátila. Velice se zajímal o sport. Za druhé světové války, po transportu jeho otce a obou starších bratrů Jiřího a Huga do koncentračního tábora, žil sám s matkou, která nebyla židovského původu, v Buštěhradě na Kladensku. Mladý Ota krátce pracoval i jako horník. Po skončení války se vrátili živí jeho bratři i otec. Absolvoval obchodní a jazykovou školu, ale maturitu složil až v roce 1960 na Střední škole pro pracující. Při zimní olympiádě v Innsbrucku (1964) u něj propukla vážná duševní choroba (zřejmě maniodepresivní psychóza), v jejímž důsledku se pokusil podpálit statek nad Innsbruckem. Kvůli této nemoci odešel roku 1966 do invalidního důchodu. Několikrát pobýval v psychiatrických léčebnách a zemřel na srdeční infarkt ve věku 42 let v rodné Praze. Je pohřben na Novém židovském hřbitově na Olšanech vedle svého otce.
Některé jeho prózy, především Zlatí úhoři (s Vladimírem Menšíkem) a Smrt krásných srnců (s Karlem Heřmánkem), byly úspěšně zfilmovány režisérem Karlem Kachyňou.
Některé jeho prózy, především Zlatí úhoři (s Vladimírem Menšíkem) a Smrt krásných srnců (s Karlem Heřmánkem), byly úspěšně zfilmovány režisérem Karlem Kachyňou.
Z filmu SMRT KRÁSNÝCH SRNCŮ.„Reportáž, to je náš žánr. Měsíčně vychází 10 nových reportážních knih. Poláci se zajímají o svět – jsme tak trochu hysterický národ, chceme se uplatnit někde jinde. Vy ne – vám stačí pivečko,“
Mariusz Szczygiel - jeho veleúspěšná knížka Gottland o Češích mu vynesla několik ocenění a vyšla v několika jazycích.
Mariusz Szczygiel - jeho veleúspěšná knížka Gottland o Češích mu vynesla několik ocenění a vyšla v několika jazycích.
"Já vždycky říkám, česká radost, a pod ní je co? Český smutek,"
Mariusz Szczygieł, autor titulů Gottland nebo Udělej si ráj.
Mariusz Szczygieł, autor titulů Gottland nebo Udělej si ráj.
Poláci zbožňují české pivo a český film. Jsou tam srandičky, vtipy, zbožňují každodennost a z ní vysávají zajímavé a vtipné věci. To je ta hlavní skupina. Ale Poláci, kteří jsou sečtělí, si váží víc české literatury, která je úplně odlišná než polská. To, k čemu jsem dospěl během psychoterapie, říká Čechům už sto let česká literatura. Vyjadřuje to jedna věta: „Když něco neumíš ukrýt, nauč se o tom mluvit.“ Třeba Obsluhoval jsem anglického krále, to je kniha o české povaze, o člověku, který nikdy neměl příležitost setkat se s vlastnictvím. Je velmi upřímná. My tak upřímnou literaturu nemáme. A proto ti sečtělí Poláci tak zbožňují českou literaturu.
Mariusz Szczygiel - označuje se za čechofila a o Češích napsal dvě knihy, Gottland a Udělej si ráj, ta první byla přeložena do čtrnácti jazyků a v Čechách patří k naprostým bestsellerům.
Mariusz Szczygiel - označuje se za čechofila a o Češích napsal dvě knihy, Gottland a Udělej si ráj, ta první byla přeložena do čtrnácti jazyků a v Čechách patří k naprostým bestsellerům.
„Nejrozšířenějším mýtem je, že se Češi o nic nezajímají, jen chodí do hospody a vůbec si na nic nestěžují, protože to štěstí už u sebe našli. Není to pravda. Viděli jsme, co se tento rok dělo na Letné. Protestovalo tam 250 tisíc lidí, možná i víc, kteří nejsou spokojeni se směrem, kterým se země ubírá,“
Z knihy To není ráj od Michala Zablockého - bohemisty, básníka, textaře, scénáristy, režiséra a spisovatele který v Česku působil jako zpravodaj polské tiskové agentury PAP.
Z knihy To není ráj od Michala Zablockého - bohemisty, básníka, textaře, scénáristy, režiséra a spisovatele který v Česku působil jako zpravodaj polské tiskové agentury PAP.
„Nejčastěji se tu mluví o Česku jako o místu, kde je možné příjemně strávit čas, jet na pivo, jet na knedlíky. Michał Zabłocki ovšem ukazuje úplně jiný obraz této země,“
Nakladatelka Katarzyna Niedurny komentuje záměr knihy To není ráj od Michala Zablockého
Nakladatelka Katarzyna Niedurny komentuje záměr knihy To není ráj od Michala Zablockého
"Do půlnoci čumím na televizi
a mám jen 13 flašek piva..." říkal.
Ale to nikoho nezajímá
A dodal:
"A pak poběžím do kopce, já blbeček."
A ona mu řekla:
"Stejně se to nestane, když budu pořád
jenom s tebou..."
Filip Topol - Tyčinka do Číny (z alba Sakramiláčku)
a mám jen 13 flašek piva..." říkal.
Ale to nikoho nezajímá
A dodal:
"A pak poběžím do kopce, já blbeček."
A ona mu řekla:
"Stejně se to nestane, když budu pořád
jenom s tebou..."
Filip Topol - Tyčinka do Číny (z alba Sakramiláčku)
Škola degustace piva.
V pivu je 1200 až 2000 smyslově aktivních látek, které se mohou podílet na celkové chuti. A může v něm být víc než 120 cizích chutí a vůní. Některé se objevují častěji, jiné jen výjimečně a většinou tak slabě, že je neškolený "nos" nepozná. Zkušený degustátor by měl být schopen rozeznat alespoň 20 nejzákladnějších.
V pivu je 1200 až 2000 smyslově aktivních látek, které se mohou podílet na celkové chuti. A může v něm být víc než 120 cizích chutí a vůní. Některé se objevují častěji, jiné jen výjimečně a většinou tak slabě, že je neškolený "nos" nepozná. Zkušený degustátor by měl být schopen rozeznat alespoň 20 nejzákladnějších.
Cizí vůně a chutě v pivu.
méně závažné:
kvasničná - čerstvé kvasnice
ovocná - nejčastěji banány či jablka
méně závažné:
kvasničná - čerstvé kvasnice
ovocná - nejčastěji banány či jablka
dosti závažné:
oxidační - staré zvětralé pivo
lihová - vůně vodky (především u vysokostupňových piv)
mladinová - nasládlá, karamelová, známe z nealkoholických piv - nedostatečně prokvašené pivo, kdy se nezredukovaly příslušné aldehydy, takže je tam chuť a vůně nezralého piva.
sladká - především v chuti, ale ne vždy je způsobena cukrem
připálená - silně karamelová chuť a vůně, která přechází až do velice nepříjemné nahořklé složky
oxidační - staré zvětralé pivo
lihová - vůně vodky (především u vysokostupňových piv)
mladinová - nasládlá, karamelová, známe z nealkoholických piv - nedostatečně prokvašené pivo, kdy se nezredukovaly příslušné aldehydy, takže je tam chuť a vůně nezralého piva.
sladká - především v chuti, ale ne vždy je způsobena cukrem
připálená - silně karamelová chuť a vůně, která přechází až do velice nepříjemné nahořklé složky
velmi závažné:
medicinální - dezinfekce
autolyzační - staré kvasnice
diacetylová - žluklé máslo
nakyslá - zkysané mléko
Zdroj: www.svetpiva.cz
medicinální - dezinfekce
autolyzační - staré kvasnice
diacetylová - žluklé máslo
nakyslá - zkysané mléko
Zdroj: www.svetpiva.cz
VTIP:
Doktor mi doporučil, abych byl v klidu a zakázal mi pivo.
Ale jak mám být v klidu, když nemůžu pít pivo?!
Viktor Cibich - muž, který dal pivu tvář.
Viktor Cibich (11.12. 1856 - 1916) byl velký milovník piva, jehož portrét zdobí etikety piva Březňák z pivovaru Velké Březno. V roce 1906 ho oslovila správní rada pivovaru, v čele s jeho bratrancem, s nabídkou stát se tváří piva Březňák. Cibich rád souhlasil. Jeho podobizna se od té doby objevuje na etiketách, cedulích, inzertních a propagačních materiálech všeho druhu. Jako honorář obdržel doživotní rentu 30 tupláků (30 litrů) piva týdně, které popíjel v restauraci Tivoli ve Velkém Březně. Zemřel v 59 letech a o jeho oblíbenosti svědčí i záznam o pohřbu. Na zámku ve Velkém Březně je uchováno několik fotografií, kde hrabě Chotek jde za rakví zesnulého. Cibich byl skutečně velice vážený člověk, který pocházel z Hustopečí u Brna a zemřel v roce 1916 ve Velkém Březně. Původně byl c.k. drážním úředníkem, později přednostou stanice Velké Březno a nakonec se stal drážním inspektorem.
Za posledních 113 let (od roku 1906) se stal nejvíce portrétovaným Čechem na světě (dle odhadů se jeho tvář objevila již na více než 2,5 miliardách kopií).
Viktor Cibich (11.12. 1856 - 1916) byl velký milovník piva, jehož portrét zdobí etikety piva Březňák z pivovaru Velké Březno. V roce 1906 ho oslovila správní rada pivovaru, v čele s jeho bratrancem, s nabídkou stát se tváří piva Březňák. Cibich rád souhlasil. Jeho podobizna se od té doby objevuje na etiketách, cedulích, inzertních a propagačních materiálech všeho druhu. Jako honorář obdržel doživotní rentu 30 tupláků (30 litrů) piva týdně, které popíjel v restauraci Tivoli ve Velkém Březně. Zemřel v 59 letech a o jeho oblíbenosti svědčí i záznam o pohřbu. Na zámku ve Velkém Březně je uchováno několik fotografií, kde hrabě Chotek jde za rakví zesnulého. Cibich byl skutečně velice vážený člověk, který pocházel z Hustopečí u Brna a zemřel v roce 1916 ve Velkém Březně. Původně byl c.k. drážním úředníkem, později přednostou stanice Velké Březno a nakonec se stal drážním inspektorem.
Za posledních 113 let (od roku 1906) se stal nejvíce portrétovaným Čechem na světě (dle odhadů se jeho tvář objevila již na více než 2,5 miliardách kopií).
⇒
O Viktoru Cibichovi se píše i v knize Šedesát ústeckých nej. Podle autorů knihy je nejznámějším pivařem na světě.
⇒
Na konci 40. let minulého století, kdy skončila ochranná známka na etiketu, převzali jeho portrét světové pivovary a stal se známým téměř po celém světě. S jeho tváří se lze setkat na několika pivech ve Vietnamu, v Itálii, ve Francii, v Americe, v Kostarice, Uruguayi a spoustě dalších států.
⇒
Na konci 40. let minulého století, kdy skončila ochranná známka na etiketu, převzali jeho portrét světové pivovary a stal se známým téměř po celém světě. S jeho tváří se lze setkat na několika pivech ve Vietnamu, v Itálii, ve Francii, v Americe, v Kostarice, Uruguayi a spoustě dalších států.
⇒
Některé prameny uvádějí, že doživotní renta Viktora Cibicha byla 30 pint piva. Vzhledem ke germanizaci českého jazyka v období Rakousko-Uherské monarchie, je ovšem pravděpodobnější míra Máz - Mass - Maß. Máz je stará objemová jednotka. Označení se používá v německém Bavorsku, kde je používáno pro 1,069 litru piva - tedy TUPLÁK.
⇒
Než se stal Viktor Cibich tváří pivovaru Velké Březno, zdobilo logo c.k. pivovaru vyobrazení císařského orla.
⇒
Ještě jedna zajímavost na konec. Pivovar Velké Březno dodával v období II. světové války pivo do Afriky. Na pivu z Velkého Března si pochutnávali Rommelovi vojáci Německého afrického sboru (Deutsches Afrika Korps - DAK).
Březňák - pivní etiketa s portrétem V. Cibicha.
Postřižiny (poetická komedie, Československo, 1980), Režie: Jiří Menzel, Předloha: Bohumil Hrabal, Scénář: Bohumil Hrabal, Jiří Menzel
Z řady sládků Dalešického pivovaru, ve kterém se film natáčel, vynikl zejména František Nikodém (nar. okolo roku 1908). V době působení Nikodéma v pivovaru mělo dalešické pivo vynikající pověst. František Nikodém v pivovaru působil před 2. světovou válkou. Po válce se přestěhoval do Trhové Brtnice u Jihlavy, kde pracoval v knížecím pivovaru. Režisér Menzel údajně Nikodéma angažoval coby odborného poradce, aby scény z pivovaru byly co nejvíce autentické. Při natáčení předváděl Nikodém hercům manipulaci se sudy. Režiséra to zaujalo natolik, že Nikodéma do filmu obsadil. Na bývalého dalešického sládka, drobnějšího pána s kníry, se tak můžeme podívat ve scéně s bednáři.
Z řady sládků Dalešického pivovaru, ve kterém se film natáčel, vynikl zejména František Nikodém (nar. okolo roku 1908). V době působení Nikodéma v pivovaru mělo dalešické pivo vynikající pověst. František Nikodém v pivovaru působil před 2. světovou válkou. Po válce se přestěhoval do Trhové Brtnice u Jihlavy, kde pracoval v knížecím pivovaru. Režisér Menzel údajně Nikodéma angažoval coby odborného poradce, aby scény z pivovaru byly co nejvíce autentické. Při natáčení předváděl Nikodém hercům manipulaci se sudy. Režiséra to zaujalo natolik, že Nikodéma do filmu obsadil. Na bývalého dalešického sládka, drobnějšího pána s kníry, se tak můžeme podívat ve scéně s bednáři.
Postřižiny (poetická komedie, Československo, 1980), Režie: Jiří Menzel, Předloha: Bohumil Hrabal, Scénář: Bohumil Hrabal, Jiří Menzel
Předseda správní rady pivovaru z filmu Postřižiny, lékař který ve filmu ošetřoval nemocnou manželku sládka Maryšku a slastně při tom usnul na jejím obnaženém hrudníčku, se ve filmu jmenoval Dr. Gruntorád. Ve skutečnosti jde Dr. Brzoráda, nymburského vlastence a předsedu správní rady pivovaru Nymburk, na jehož domě v Nymburku můžeme do dnešních dnů obdivovat rozměrný reliéf příjezdu princezny Elišky, kterou vítají nymburští.
Předseda správní rady pivovaru z filmu Postřižiny, lékař který ve filmu ošetřoval nemocnou manželku sládka Maryšku a slastně při tom usnul na jejím obnaženém hrudníčku, se ve filmu jmenoval Dr. Gruntorád. Ve skutečnosti jde Dr. Brzoráda, nymburského vlastence a předsedu správní rady pivovaru Nymburk, na jehož domě v Nymburku můžeme do dnešních dnů obdivovat rozměrný reliéf příjezdu princezny Elišky, kterou vítají nymburští.
Elišce Přemyslovně (20. ledna 1292 – 28. září 1330) poskytl Nymburk v roce 1310 útočiště, když prchala z Prahy před intrikami svého švagra Jindřicha Korutanského. Princezna využila pohostinství nymburských měšťanů a zůstala zde ukryta téměř celý měsíc v hostinci U černého orla na nymburském rynku. Její manžel a český král Jan Lucemburský to městu nezapomněl a odvděčil se mu udělením mnoha výsad, a tak byl Nymburk po celou dobu středověku důležitou oporou královské moci. Rovněž jeho syn Karel IV. přispěl k rozšíření vlivu a bohatství města.
Doktora Gruntoráda-Brzoráda ztvárnil ve filmu Rudolf Hrušinský, který si zde zahrál i se svým synem Rudolfem Hrušinským mladším. Ten ztvárnil postavu čeledína, kterého pozvolna likviduje strýc Pepin (Jaromír Hanzlík).
Pivovar Dalešice se nachází v okrese Třebíč v kraji Vysočina v Dalešicích. Vaří se zde pivo Dalešice. Počátky pivovaru sahají do přelomu 16. a 17. století, v průběhu 19. století pak produkce piva dosáhla vrcholu. V sedmdesátých letech 20. století však bylo vaření piva pozastaveno a celý areál počal chátrat. Hlavně díky popularitě filmu Postřižiny se pivovaru dostalo opětovné pozornosti a na počátku 21. století se zde opět začalo vařit pivo. Areál byl zrekonstruován a dnes je hojně navštěvován turisty. Součástí pivovaru je muzeum rakousko-uherského pivovarnictví, ve kterém si mohou návštěvníci prohlédnout nejen rekvizity z filmu POSTŘIŽINY.
V nabídce suvenýrů je např. saténové spodní prádlo Maryšky (Magdy Vašáryové) ve všech velikostech. Spoďáry jsou zabalené v průhledném dárkovém balíčku s mašlí (cena 250Kč/rok 2017).
„Když mi bylo 6 let, tak jsme se s rodiči a bráchou nastěhovali do nymburskýho pivovaru a já jsem začal vnímat všechny ty krásy, které mě obklopovaly. A já jsem dík tomu, že k nám přijel strýc Pepin a sladovničil, já jsem poznal i humna a tady bylo nejkrásněji. Vzklíčený ječmen voněl a já jsem i si mohl do něj lehnout a cítil jsem, jak ten ječmen je teplý, jak klíčí.“
Bohumil Hrabal
Bohumil Hrabal
Wabi Daněk, občanským jménem Stanislav Daněk (30. ledna 1947 Zlín – 16. listopadu 2017 Praha), byl český folkový písničkář a trampský bard, autor písně Rosa na kolejích, jež je považována za neoficiální trampskou hymnu. Za svůj život složil přes 150 písní, některé zlidověly. K jeho nejznámějším skladbám patří např. Píseň, co mě učil listopad, Outsider waltz, Nevadí.
Byly časy, kdy Wabi popíjel panáky a pivo každý den. A to i během koncertů.
Byly časy, kdy Wabi popíjel panáky a pivo každý den. A to i během koncertů.
„Měl jsem vypočítané, protože jsem jezdil vozem, že během vystoupení vydýchám jednoho panáka a jedno velké pivo. Toho panáka jsem si dával spíš na uvolnění, ale zjistil jsem, že už to k životu nepotřebuji, takže už nepiji, a nejen na vystoupeních,“
řekl Daněk tři roky před svou smrtí moderátorům Rádia Frekvence 1.
Wabi Daněk - FOTO: www.divadlopribram.eu
Nad mužem spícím v kolejišti prosvištěl vlak. Bez škrábnutí spal dál.
Kočka má devět životů, 27letý muž z Českolipska jednou tolik. Jinak se nedá vysvětlit případ, který se odehrál v úterý 22.10. 2019 na jedné místní železniční trati. Mladý muž usnul opilý mezi kolejnicemi a přejel ho nákladní vlak s 20 vagony. Policisté přijali na linku 112 oznámení od strojvedoucího, že v kolejišti, po kterém zrovna přejel jeho kolega ležel nehybně člověk. Vlak čítal 20 vagonů a byl plně naložený pískem. Na místo vyrazily všechno složky záchranného systému. Jako první byli na místě hasiči.
„Když se k tomu člověku přiblížili, tak nevěřili vlastním očím, ten muž tam spal. Minimálně po něm přejela jedna souprava vlaku a jemu se nic nestalo. Vedle něj leželo pivo. On vůbec nic netušil,“ řekla Novinkám mluvčí policie Ivana Baláková.
Policisté provedli dechovou zkoušku, která ukázala „pouhých” 1,3 promile. Podle mluvčí si muže nechali na pozorování v nemocnici, protože nikdo nemohl uvěřit tomu, že se mu nic nestalo a že ho vlak nevzbudil.
ZDROJ: www.novinky.cz
Kočka má devět životů, 27letý muž z Českolipska jednou tolik. Jinak se nedá vysvětlit případ, který se odehrál v úterý 22.10. 2019 na jedné místní železniční trati. Mladý muž usnul opilý mezi kolejnicemi a přejel ho nákladní vlak s 20 vagony. Policisté přijali na linku 112 oznámení od strojvedoucího, že v kolejišti, po kterém zrovna přejel jeho kolega ležel nehybně člověk. Vlak čítal 20 vagonů a byl plně naložený pískem. Na místo vyrazily všechno složky záchranného systému. Jako první byli na místě hasiči.
„Když se k tomu člověku přiblížili, tak nevěřili vlastním očím, ten muž tam spal. Minimálně po něm přejela jedna souprava vlaku a jemu se nic nestalo. Vedle něj leželo pivo. On vůbec nic netušil,“ řekla Novinkám mluvčí policie Ivana Baláková.
Policisté provedli dechovou zkoušku, která ukázala „pouhých” 1,3 promile. Podle mluvčí si muže nechali na pozorování v nemocnici, protože nikdo nemohl uvěřit tomu, že se mu nic nestalo a že ho vlak nevzbudil.
ZDROJ: www.novinky.cz
„Piju už od puberty, denně to bývá patnáct až dvacet piv. Například v noci jich dám ve stavu polovědomí šest. Sáhnu automaticky po pivu, no a po probuzení, čili kolem poledne, najdu pod postelí šest prázdných lahváčů; pro mě to je naprosto normální,“
Frontman kapely PLEXIS Petr Hošek by správně pivo ani pít neměl kvůli silné cukrovce.
„Podle lékařů bych například vůbec neměl pít pivo, ale na to jim říkám, aby mi rovnou postavili šibenici, v tomhle je určitě poslechnout nemůžu.“
ZDROJ: www.blesk.cz
Frontman kapely PLEXIS Petr Hošek by správně pivo ani pít neměl kvůli silné cukrovce.
„Podle lékařů bych například vůbec neměl pít pivo, ale na to jim říkám, aby mi rovnou postavili šibenici, v tomhle je určitě poslechnout nemůžu.“
ZDROJ: www.blesk.cz
Petr Hošek - PLEXISFoto - Lucie Levá
PLEXIS - My pijeme pivo
V hodpodě jsem celej den
Je to hrozně krásnej sen
Prachy tady lítaj ve vzduchu
Nikdo tady není potichu
protože
My pijeme pivo...
I když prázdný kapsy mám
Tak si další pivo dám
Na nikoho ohled neberu
Klidně zatnu další sekeru
protože
My pijeme pivo...
V hospodě se může stát
Že se ňákej debil začne rvát
Kašlem na něj a budem řvát
My pijeme pivo, tak přestaň srát
My pijeme pivo...
V hodpodě jsem celej den
Je to hrozně krásnej sen
Prachy tady lítaj ve vzduchu
Nikdo tady není potichu
protože
My pijeme pivo...
I když prázdný kapsy mám
Tak si další pivo dám
Na nikoho ohled neberu
Klidně zatnu další sekeru
protože
My pijeme pivo...
V hospodě se může stát
Že se ňákej debil začne rvát
Kašlem na něj a budem řvát
My pijeme pivo, tak přestaň srát
My pijeme pivo...
Červená Žába - Pivo Živé / Live Beer
Nebudeme pít mrtvé pivo
z velkých pivovarů
máme rádi to živé pivo
z kamene mudrců
Pivo živé, mám tak rád, pivo živé
Pivo živé, nám chutná, pivo živé
S láskou dělaný krásný nektar
povznáší na duchu
Každý den jedno zdravé pivo
léčí od neduhů
Pivo živé, mám tak rád, pivo živé
Pivo živé, nám chutná, pivo živé
Nebudeme pít mrtvé pivo
z velkých pivovarů
máme rádi to živé pivo
z kamene mudrců
Pivo živé, mám tak rád, pivo živé
Pivo živé, nám chutná, pivo živé
S láskou dělaný krásný nektar
povznáší na duchu
Každý den jedno zdravé pivo
léčí od neduhů
Pivo živé, mám tak rád, pivo živé
Pivo živé, nám chutná, pivo živé
⇒ V nahrávce skladby Pivo Živé od kapely ČŽ hrál na akustickou kytaru pan Mirek Kubík - hospodský z karvinské restaurace Oáza. 
⇒ Kámen mudrců (lapis philosophorum) je hypotetická látka, která je schopná katalyzovat přeměnu běžných kovů ve zlato. Rovněž umožňuje připravit elixír života, který má sloužit k omlazení a možná i k dosažení nesmrtelnosti. Podle jiných mýtů dokáže obnovit životní funkce zemřelé bytosti. Nalezení této látky bylo jedním z hlavních cílů alchymie.
Vaření piva v Čechách mají pravděpodobně na svědomí mniši z Břevnovského kláštera, který založil kníže Boleslav II. v roce 993. Jeho součástí byl i pivovar, po němž ale nezůstalo ani památky. Dochována není ani žádná zpráva z 10. století, která by popisovala suroviny, natož technologii výroby zlatavého moku. Známo je pouze to, že pivo našich předků bylo kalné, méně hořké a výrazně slabší než to dnešní. „Tento ‚tekutý chléb‘ skutečně nesloužil jako alkoholický nápoj pro prožitek, ale spíše jako potravina pro poddané a měšťany, šlechta totiž pila víno. Několika teplými žejdlíky mohli nahradit i večeři. Ostatně od slovesa ‚užírat‘ nebo ‚ožírat‘ je také odvozeno dnešní slovo ožrala,”
říká Martin Franc, expert na dějiny stravování z Masarykova ústavu a Archivu Akademie věd ČR.
Prvním, kdo v české historii popsal technologii výroby piva krok za krokem, byl astronom, matematik, alchymista a osobní doktor císaře Rudolfa II. Tadeáš Hájek z Hájku. V knize „O pivě a způsobách jeho přípravy, jeho podstatě, silách a účincích“ z roku 1585 definuje pivo v dnešním slova smyslu, tedy jako nápoj z obilí, a zcela opomíjí tehdejší „takypiva“, vařená z rozmarýnu, levandule, pelyňku a z dalších, na dnešní poměry netradičních ingrediencí.
International Beer Day tedy Mezinárodní den piva. Jedná se o pohyblivý svátek, který probíhá každoročně první pátek v měsíci srpnu. Vznikl v roce 2007 ve městě Santa Cruz v Kalifornii z iniciativy sládků, kteří chtěli oslavit své řemeslo. Tento původem americký svátek však záhy získal přízeň i u konzumentů a rychle se rozšířil do dalších zemí včetně Evropy.
„Celosvětové pivní události jako Mezinárodní den piva jsou důležité pro posilování pivní kultury, která je postavena právě na tradiční hospodě a čepovaném pivu. A to je dobré si v dnešní uspěchané době připomínat.“
Říká Martina Ferencová, výkonná ředitelka Českého svazu pivovarů a sladoven (ČSPS).
„Celosvětové pivní události jako Mezinárodní den piva jsou důležité pro posilování pivní kultury, která je postavena právě na tradiční hospodě a čepovaném pivu. A to je dobré si v dnešní uspěchané době připomínat.“
Říká Martina Ferencová, výkonná ředitelka Českého svazu pivovarů a sladoven (ČSPS).
Na výrobu jednoho půllitru piva je průměrně potřeba 2 – 4 litrů vody, 2 – 3 šištic chmele, 2400 zrníček sladu z klasů ječmene a 2,5 gramu tekutých kvasnic.
ROK 2019.
Češi jsou se 141 vypitými litry na osobu na prvním místě celoevropského žebříčku v konzumaci piva. Do čela jsme se dostali v roce 1971 se spotřebou 160 litrů, nejvyšší spotřebu 167 litrů jsme zaznamenali v roce 1992.
Češi jsou se 141 vypitými litry na osobu na prvním místě celoevropského žebříčku v konzumaci piva. Do čela jsme se dostali v roce 1971 se spotřebou 160 litrů, nejvyšší spotřebu 167 litrů jsme zaznamenali v roce 1992.
František Ondřej Poupě nebo také Franz Andreas Paupie (26.11. 1753, Český Šternberk – 1.12. 1805, Brno) patří mezi významné osobnosti českého pivovarnictví, byl přímo zakladatelem českého odborného pivovarnictví. Lidové noviny ho nazvaly „geniálním sládkem“, zajímal se o kvasnou chemii, proslul také jako konstruktér pivní váhy, neboli hustoměru. Hustoměr (nazývaný také areometr) je ponorné těleso většinou ve tvaru baňky s vystupující stopkou, ve které je umístěna stupnice udávající naměřenou hustotu kapaliny. Poupě se po základní škole vyučil u svého bratra, jenž byl sládkem ve Velké Bíteši, poté František působil i v pivovaru v Třebíči. Zkušenosti o výrobě piva získával i v cizině. Od roku 1780 byl sládkem v pivovaru knížete Windischgrätze ve Štěkni na Strakonicku, až do roku 1787, kdy se stal sládkem v pivovaře v Tachově. Později se s rodinou přestěhoval do Prahy, pracoval pro pivovar v Jinonicích u Prahy. Rozšiřoval si své teoretické znalosti a zaváděl je do praxe a tím se zlepšovaly metody výroby piva. Ke konci 18. století napsal dvoudílný spis – Umění vařit pivo fyzicko-chemicko-hospodářsky popsané. V tomto díle je popsaný postup při výrobě piva a stalo se první českou vědeckou publikací o výrobě piva. Mezitím Poupě onemocněl patrně plicní chorobou a byl také velice zklamán, protože jeho dílo nenacházelo takový ohlas, jaký si představoval. V těžké chvíli mu pomohla hraběnka Marianna Clam-Martinicová, která mu nabídla místo sládka ve Slaném. Právě zde Poupě začal používat teploměr a takzvanou pivní váhu. V roce 1801 vydal první českou učebnici o pivovarnictví – Počátkové základního naučení o vaření piva. V roce 1798 vyhrál konkurs na sládka v městském pivovaru v Brně. Zde Poupě prožil svá nejlepší léta. Díky němu se zvyšovala kvalita piva i příjmy pivovaru. V průběhu jeho působení vzrostl výstav z 16 tisíc na 28 tisíc hektolitrů a Poupě usiloval o navýšení maximální kapacity. Založil zde také první pivovarskou školu na světě. Dobré zprávy o pivovaru se šířily do celé střední Evropy. František Ondřej Poupě zemřel v roce 1805 na obnovenou plicní chorobu.
Karel Joseph Napoleon Balling (21. duben 1805 Gabrielina Huť – 17. březen 1868 Praha) byl český chemik.
Zabýval se především kvasnou a analytickou chemií. Od druhé poloviny 30. let 19. století začal aktivně propagovat cukrovarnictví, přičemž roku 1839 vynalezl cukroměr, neboli sacharometr, který umožnil stanovit množství cukru v příslušném roztoku. Roku 1841 zdokonalil Bauméův hustoměr (areometr). Mezi jeho úspěchy patří také metodika určování kvality cukerných roztoků a zavádění nového vědeckého názvosloví (např. polarizace, sacharizace či kvocient čistoty).
Kromě cukrovarnictví zanechal jeho chemický výzkum a vynález sacharometru nesmazatelnou stopu také v pivovarnictví. Ballingova stupnice měří hustotu extraktu původní mladiny a díky němu se začala rozlišovat stupňovitost piva. Stupnice se rozšířila i do zahraničí a po různých úpravách se používá dodnes. Vypracoval attenuační teorii kvašení a sestavil vzorec pro výpočet původní stupňovitosti mladiny z rozboru piva. Obojí se dnes používá na celém světě. Zdokonalil též sacharometr pro měření procenta cukru v mladině a zavedl jeho používání v pivovarnickém průmyslu. Připravoval též chmelové preparáty, které vstoupily do praxe teprve v 50. letech 20. století.
Zabýval se především kvasnou a analytickou chemií. Od druhé poloviny 30. let 19. století začal aktivně propagovat cukrovarnictví, přičemž roku 1839 vynalezl cukroměr, neboli sacharometr, který umožnil stanovit množství cukru v příslušném roztoku. Roku 1841 zdokonalil Bauméův hustoměr (areometr). Mezi jeho úspěchy patří také metodika určování kvality cukerných roztoků a zavádění nového vědeckého názvosloví (např. polarizace, sacharizace či kvocient čistoty).
Kromě cukrovarnictví zanechal jeho chemický výzkum a vynález sacharometru nesmazatelnou stopu také v pivovarnictví. Ballingova stupnice měří hustotu extraktu původní mladiny a díky němu se začala rozlišovat stupňovitost piva. Stupnice se rozšířila i do zahraničí a po různých úpravách se používá dodnes. Vypracoval attenuační teorii kvašení a sestavil vzorec pro výpočet původní stupňovitosti mladiny z rozboru piva. Obojí se dnes používá na celém světě. Zdokonalil též sacharometr pro měření procenta cukru v mladině a zavedl jeho používání v pivovarnickém průmyslu. Připravoval též chmelové preparáty, které vstoupily do praxe teprve v 50. letech 20. století.
Eliška/Alžběta Rejčka, též Alžběta Polská či Richenza. V Čechách známá jako Eliška Rejčka - dvakrát česká a polská královna (* 1. 9. 1288 - † 18. 10. 1335)
Vypráví se, že královna Eliška Rejčka k stáru pobývala v Brně na Špilberku a – chtíc po sobě zanechat Brňanům památku – rozhodla se, že založí klášter. Královna Rejčka se sice nedožila dokončení svého kláštera, ale dožila se dokončení svého klášterního pivovaru. Dala ho postavit už v roce 1325, pouhé 2 roky po založení kláštera. Starobrněnské pivo si tedy vychutnávala celých 10 let.
Pivovar Starobrno najdete na Starém Brně a je tak přirozeně silně spjat celou svou historií i současností s Brnem a svým regionem, na který je náležitě hrdý.
Už v polovině 13. století udělil Václav I. městu Brnu královská privilegia, přičemž jedním z nich bylo i právo vařit pivo. V roce 1323 založila osvícená královna Eliška Rejčka na Starém Brně cisterciácký klášter, jehož součástí se o dva roky později stal pivovar.
Už v polovině 13. století udělil Václav I. městu Brnu královská privilegia, přičemž jedním z nich bylo i právo vařit pivo. V roce 1323 založila osvícená královna Eliška Rejčka na Starém Brně cisterciácký klášter, jehož součástí se o dva roky později stal pivovar.
Pojem „chodit na pivo“ jiné národy neznají. Pro většinu evropských národů je pivo nápojem, který pouze hasí žížeň. Ne tak pro nás. U nás je pivo příležitostí ke konverzaci. Je tedy něčím, co spojuje lidi. Říká se, že Češi nad svým pivem rádi všechno stále dokola jen probírají, aniž by se odhodlali k činu.
ZDROJ: Osudy piva - Dokument o minulosti i současnosti českého moku (1999). Režie J. Vanýsek
Bítov - středověký pivovar hradních pánů.
Od 1. července 2017 jsou poprvé v historii hradu otevřeny prostory bývalého bítovského hradního pivovaru. V hradním pivovarském muzeu návštěvníky seznámí s historií vaření piva v českých zemích i ve světě. Návštěvníci se seznámí s historií vaření piva bítovskými hradními pány, od první písemné zmínky v r. 1618 až po rok 1893, kdy byl pivovar uzavřen. Prohlédnou si prostory hradního pivovaru včetně dochovaného zařízení vycházející z historie vaření piva. Podívají se na půdu, kde se skladoval ječmen, do sladovny, využívané k přípravě sladu. Unikátní jsou také ležácké sklepy s chladírnou v hradním sklepení, kde bylo pivo uloženo v dřevěných sudech. V bytě sládka byla otevřena expozice historické hospody.
Pivo, tchýně, uzený
nejlepší je studený!
České přísloví
Když nám jezdí brigády
trhati chmel na pivo,
pomozte nám zachránit
drahocenné léčivo.
Nesklizená bylinka velmi rychle hnije
a přitom se v hospodách hodně piva pije.
Z písně Jitrocel a rozmarýn, Text: Ivan Mládek
Jen blázen válčí
peklem svítilnu vláčí
nebude z něj Havajan
či Havajanéc
a proto dej
armádě pivo dej
a bude Havana, Havana, Havana
Krucipüsk - Viva La Havana (úryvek)
Našli jsme si zábavu,
krásnou veřejnou popravu
a nestačíme valit svoje oči.
chlapi jsou jak urvaný,
ženský ty ječej vzrušením,
ten na hranici řve: "Přece se točí!"
Ty krávo!
zdarma se točí pivo, buřty a vůně špeku
Ty vole!
zadarmo je i víno
toť akce hodná reků
Krucipüsk - Ty vole! (úryvek)
krásnou veřejnou popravu
a nestačíme valit svoje oči.
chlapi jsou jak urvaný,
ženský ty ječej vzrušením,
ten na hranici řve: "Přece se točí!"
Ty krávo!
zdarma se točí pivo, buřty a vůně špeku
Ty vole!
zadarmo je i víno
toť akce hodná reků
Krucipüsk - Ty vole! (úryvek)
Když jsem ji
zahlíd u pódia,
byla vážně nádherná
jak vlasama hodila,
tak se ji zbarvily z červena do černa
Pak jsem ji
na baru potkal,
dvakrát pivo, dvakrát vodka
už jsem se nemoh dočkat,
už jsem se nemoh dočkat.
Holka, co má ráda punk, sex, pivo
The Fialky - Punk, sex, pivo (úryvek)
Kdyby v řece teklo pivo místo vody
Nemuseli bychom chodit do hospody
Byli bysme vožralí a prachy by nám zůstaly
To by svět byl jako ráj
SPS - pivo (úryvek)
Nemuseli bychom chodit do hospody
Byli bysme vožralí a prachy by nám zůstaly
To by svět byl jako ráj
SPS - pivo (úryvek)
Zase při svým pivu seděl,
přišla na něj krize
Tak se tedy pevně rozhod,
vyholil si čerokýze
Když ten večer přišel domů
máma strašně brečela
Sbal si svých pět švestek,
flaška po něm letěla
Chtěl bych ti mámo má, chtěl bych ti říct,
že mezi pankerama cejtim se líp
Chtěl bych ti mámo má, chtěl bych ti říct,
že mezi pankerama cejtim se líp
SPS - máma (úryvek)
přišla na něj krize
Tak se tedy pevně rozhod,
vyholil si čerokýze
Když ten večer přišel domů
máma strašně brečela
Sbal si svých pět švestek,
flaška po něm letěla
Chtěl bych ti mámo má, chtěl bych ti říct,
že mezi pankerama cejtim se líp
Chtěl bych ti mámo má, chtěl bych ti říct,
že mezi pankerama cejtim se líp
SPS - máma (úryvek)
Hlava prázdná, co máš dělat,
nápad žádnej přestaň sténat,
vem si prachy a pojď s náma,
do hospody, až do rána.
Budem sedět, budem pít,
na starosti zapomenem
a svůj život po svym žít,
starý časy připomenem.
Druhej den pak ve svym fáru,
rozum propils v noci v baru,
marně pátráš ve svý hlavě,
zkoušíš zjistit, ale marně.
Kde si seděl, kde si pil,
na starosti zapomínal
a svůj život po svym žil,
starý časy připomínal.
SPS - hospoda
nápad žádnej přestaň sténat,
vem si prachy a pojď s náma,
do hospody, až do rána.
Budem sedět, budem pít,
na starosti zapomenem
a svůj život po svym žít,
starý časy připomenem.
Druhej den pak ve svym fáru,
rozum propils v noci v baru,
marně pátráš ve svý hlavě,
zkoušíš zjistit, ale marně.
Kde si seděl, kde si pil,
na starosti zapomínal
a svůj život po svym žil,
starý časy připomínal.
SPS - hospoda
Petr Šabach (23. srpna 1951 Praha – 16. září 2017 Praha) byl český spisovatel, známý svými humoristickými romány a povídkami. Prozaik Šabach o sobě prohlašoval, že je bavorský typ. "Rád sedím u piva a tlachám,"
řekl v on-line rozhovoru se čtenáři iDNES.
Zdroj: www.idnes.cz
řekl v on-line rozhovoru se čtenáři iDNES.
Zdroj: www.idnes.cz
Valej do tebe, že máš kliku, že do války nemusíš,
protože žiješ v český kotlině, kde je klid a mír.
A kde se dnes války odehrávaj jen ve tvým břiše.
Když si dáš knedlo-zelo-vepřo a pivo, zažiješ ve střevech opravdovej Stalingrad.
Národní třída - Jaroslav Rudiš
protože žiješ v český kotlině, kde je klid a mír.
A kde se dnes války odehrávaj jen ve tvým břiše.
Když si dáš knedlo-zelo-vepřo a pivo, zažiješ ve střevech opravdovej Stalingrad.
Národní třída - Jaroslav Rudiš
Furt pohoda.
Pije se pivo a pijou se panáky.
Někdo si dá utopence a Lucka ho vyloví.
Někdo si zapálí.
A někdo další taky.
A Lucka si taky zapálí. Rozkašle se.
V rohu bliká automat.
Národní třída - Jaroslav Rudiš
Pije se pivo a pijou se panáky.
Někdo si dá utopence a Lucka ho vyloví.
Někdo si zapálí.
A někdo další taky.
A Lucka si taky zapálí. Rozkašle se.
V rohu bliká automat.
Národní třída - Jaroslav Rudiš
A pak řeknu: A dones mi pivo, jo?
A Lucka mi donese pivo a usměje se. A já se na ni taky usměju.
A někdo řekne: Lucka ta dělá určitě všecko.
Ta určitě polyká.
A já mu řeknu: Drž hubu.
A ten někdo řekne: Já jen chci říct, že nový holky nepolykaj.
Národní třída - Jaroslav Rudiš
A Lucka mi donese pivo a usměje se. A já se na ni taky usměju.
A někdo řekne: Lucka ta dělá určitě všecko.
Ta určitě polyká.
A já mu řeknu: Drž hubu.
A ten někdo řekne: Já jen chci říct, že nový holky nepolykaj.
Národní třída - Jaroslav Rudiš
Nic než národ!!!
A pak někdo zahajluje.
A někdo jinej řekne: Ty vole, tohle jako ne, s tim di do hajzlu.
A já řeknu: Ty vole, českej humor, ne? Všichni na světě milujou český pivo a českej humor.
Národní třída - Jaroslav Rudiš
A pak někdo zahajluje.
A někdo jinej řekne: Ty vole, tohle jako ne, s tim di do hajzlu.
A já řeknu: Ty vole, českej humor, ne? Všichni na světě milujou český pivo a českej humor.
Národní třída - Jaroslav Rudiš
- Co dělá tvůj kluk?
- Už mu je sedmnáct.
- Tý mojí taky.
- Ty vole, třeba se někdy potkaj a...
- Já doufám, že se nikdy nepotkaj.
- Chodí na průmyslovku a občas spolu zajdem na pivo a on mě bere. Poučuju ho o životě, protože jeho máma ví o opravdovým životě kulový.
- A co mu jako říkáš?
- Ať dělá kliky.
- Kliky, jo?
- A sedy lehy.
Národní třída - Jaroslav Rudiš
- Už mu je sedmnáct.
- Tý mojí taky.
- Ty vole, třeba se někdy potkaj a...
- Já doufám, že se nikdy nepotkaj.
- Chodí na průmyslovku a občas spolu zajdem na pivo a on mě bere. Poučuju ho o životě, protože jeho máma ví o opravdovým životě kulový.
- A co mu jako říkáš?
- Ať dělá kliky.
- Kliky, jo?
- A sedy lehy.
Národní třída - Jaroslav Rudiš
Je ve svém bytě sám. Tak to má bejt, napadne ho.
Jde k ledničce, vytáhne pivo. Všechny ženský jsou stejný, napadne ho. Otevře si pivo o hranu stolu.
Trochu pěny vyteče na podlahu. Napije se.
A pak pěnu utře.
Národní třída - Jaroslav Rudiš
Jde k ledničce, vytáhne pivo. Všechny ženský jsou stejný, napadne ho. Otevře si pivo o hranu stolu.
Trochu pěny vyteče na podlahu. Napije se.
A pak pěnu utře.
Národní třída - Jaroslav Rudiš
Musíš cvičit.
Slib mi to.
Slib mi to, kurva!
Ne třicet kliků, ale třikrát třicet! Musíš bejt silnej.
Musíš si věřit. Zapoj tělo do trojkový série, protože všechny dobrý věci na světě sou vždycky tři.
Třetí pivo chutná nejlíp. Třetí ženská je nejlepší.
Národní třída - Jaroslav Rudiš
Slib mi to.
Slib mi to, kurva!
Ne třicet kliků, ale třikrát třicet! Musíš bejt silnej.
Musíš si věřit. Zapoj tělo do trojkový série, protože všechny dobrý věci na světě sou vždycky tři.
Třetí pivo chutná nejlíp. Třetí ženská je nejlepší.
Národní třída - Jaroslav Rudiš
Můj fotr makal na stavbě sídliště, a když nemakal, seděl tady na Severce. A když neseděl na Severce, opíral se na balkoně o zábradlí a hulil jednu startku za druhou. Stával tam v létě i v zimě, jen tak v trenýrkách a nátělníku, nikdy nenastydnul. Nikdy. Díval se do dálky a hulil a občas si nechal donýst pivo.
Národní třída - Jaroslav Rudiš
Národní třída - Jaroslav Rudiš
Fotr toho jinak moc nenamluvil.
Jeho nejčastější slovo bylo: Knedlik.
Seděl u oběda a řek: Knedlik.
A máma vstala a přinesla knedlik.
Nebo řek: Pivo.
A máma vstala a přinesla pivo.
Nebo řek: Zelí.
A máma vstala a přinesla zelí.
Ale nejčastěji řek: Knedlik.
A pak někdy ještě řek: Slavnej českej trojboj.
Knedlo-zelo-vepřo.
A sám se tomu zasmál.
Českej humor.
A máma se tomu taky zasmála.
A my se taky zasmáli.
A pak se fotr natáhnul na gauč a začalo mu kručet v břiše. V jeho střevech se rozpoutala ta malá, ale krutá česko-česká válka mezi zelím, vepřovým, knedlikem a pivem, kterou nejde vyhrát.
Národní třída - Jaroslav Rudiš
Jeho nejčastější slovo bylo: Knedlik.
Seděl u oběda a řek: Knedlik.
A máma vstala a přinesla knedlik.
Nebo řek: Pivo.
A máma vstala a přinesla pivo.
Nebo řek: Zelí.
A máma vstala a přinesla zelí.
Ale nejčastěji řek: Knedlik.
A pak někdy ještě řek: Slavnej českej trojboj.
Knedlo-zelo-vepřo.
A sám se tomu zasmál.
Českej humor.
A máma se tomu taky zasmála.
A my se taky zasmáli.
A pak se fotr natáhnul na gauč a začalo mu kručet v břiše. V jeho střevech se rozpoutala ta malá, ale krutá česko-česká válka mezi zelím, vepřovým, knedlikem a pivem, kterou nejde vyhrát.
Národní třída - Jaroslav Rudiš
A pak se zase pije a nadává na celej svět.
Na politiky a na ženský a na všechny, kdo nám kdy neporozuměli.
Národní třída - Jaroslav Rudiš
Na politiky a na ženský a na všechny, kdo nám kdy neporozuměli.
Národní třída - Jaroslav Rudiš
"Čekám, až si vzpomeneš aspoň na jednu věc, co má nějakej smysl."
Ole leští skleničku a přemýšlí. Muzika? Jeho staré filmy, co pouští ve svém tajném kině? Holky, co byly? Detektivky? A pak si natočí šnyt, napije se, podivá se na ni a neřekne nic.
Jaroslav Rudiš - Konec punku v Helsinkách
Ole leští skleničku a přemýšlí. Muzika? Jeho staré filmy, co pouští ve svém tajném kině? Holky, co byly? Detektivky? A pak si natočí šnyt, napije se, podivá se na ni a neřekne nic.
Jaroslav Rudiš - Konec punku v Helsinkách
"Čau, Ole."
"Čau, vole," řekne Ole a natočí mu pivo.
Torsten byl punker, pak gotik, pak zase punker a hlavně jejich vzor. Dělal si, co chtěl, a hlavně: uměl to s holkama jako nikdo. Uměl ukecat i ty nejpyšnější sochy.
Jaroslav Rudiš - Konec punku v Helsinkách
"Čau, vole," řekne Ole a natočí mu pivo.
Torsten byl punker, pak gotik, pak zase punker a hlavně jejich vzor. Dělal si, co chtěl, a hlavně: uměl to s holkama jako nikdo. Uměl ukecat i ty nejpyšnější sochy.
Jaroslav Rudiš - Konec punku v Helsinkách
"Tak to je punk."
To je punk. Ole si vzpoměl, že tuhle Torstenovu větu si tenkrát s Frankem ukradli pro sebe a používali ji jako slogan. Všechno dobré bylo punk. Holky. Jídlo. Pivo. Odvaz. Svoboda. Nářez. To všechno bylo punk.
Říkali si to i tenkrát, když na hlavním nádraží nasedli na vlak a vyrazili s Frankem na výlet do Plzně.
Jaroslav Rudiš - Konec punku v Helsinkách
To je punk. Ole si vzpoměl, že tuhle Torstenovu větu si tenkrát s Frankem ukradli pro sebe a používali ji jako slogan. Všechno dobré bylo punk. Holky. Jídlo. Pivo. Odvaz. Svoboda. Nářez. To všechno bylo punk.
Říkali si to i tenkrát, když na hlavním nádraží nasedli na vlak a vyrazili s Frankem na výlet do Plzně.
Jaroslav Rudiš - Konec punku v Helsinkách
"Tohle je český ráj," zaslechl jednou Ole postaršího německého turistu. V ruce držel pivo v kelímku a stejně jako pár dalších chlápků, Čechů i Němců, si clonil rukou slunce a díval se, jak zadek blonďaté horolezkyně právě zdolává vrchol. "Kam se na tohle hrabe Saský Švýcarsko. Tam jsou ty skalní stěny tak vysoký, že vidíš prd. Ale tady vidíš všechno."
Jaroslav Rudiš - Konec punku v Helsinkách
Jaroslav Rudiš - Konec punku v Helsinkách
Češi neuměli německy a Oleho rodiče ani slovo česky. Společně dali dohromady dvacet slov v ruštině. Ale pan Munzar naštěstí vždycky přivezl basu piva a Oleho máma napekla vepřové s bramborovými knedlíky a zelím. Jídlo a pivo se v žaludcích spojily a brzy mluvily za ně.
Táta a pan Munzar po pivu pili žitnou a najednou si rozuměli, jako by spolu chodili už do školy.
Jaroslav Rudiš - Konec punku v Helsinkách
Táta a pan Munzar po pivu pili žitnou a najednou si rozuměli, jako by spolu chodili už do školy.
Jaroslav Rudiš - Konec punku v Helsinkách
Ale dost možná to nebyly její oči, ale taky její tělo kroutící se pod ním, nebo prostě pivo, ve kterém se tam tenkrát všichni málem utopili.
Jaroslav Rudiš - Konec punku v Helsinkách
Jaroslav Rudiš - Konec punku v Helsinkách
Gerhard byl z těch, co je k pivovaru připoutala touha být co nejblíže alkoholu. Uchlastat v sobě celý život. Propít se někam na nějakou svoji druhou stranu, co nebyla vidět, ale co ji každý člověk v sobě má.
Jaroslav Rudiš - Konec punku v Helsinkách
Jaroslav Rudiš - Konec punku v Helsinkách
Jakub Krčín z Jelčan a Sedlčan (1535 Kolín nebo Polepy – 1604 Sedlčany) byl jeden z nejznámějších českých rybníkářů.
Roku 1561 vstoupil do služeb Rožmberků, stalo se tak díky přímluvě Evy z Rožmberka, kterou zachránil v lese po pádu z koně. Byl jmenován podpurkrabím a o rok později purkrabím Českého Krumlova. Na začátku krumlovského působení věnoval hlavní pozornost dvorům, ovčínům a pivovarům. Roku 1569 se stal regentem rožmberského panství.
Jakub Krčín v době stavby rybníka Rožmberk neváhal zabrat měšťanům jejich pivovar pro potřeby vrchnosti, aby mohl napájet početné dělníky.
Roku 1561 vstoupil do služeb Rožmberků, stalo se tak díky přímluvě Evy z Rožmberka, kterou zachránil v lese po pádu z koně. Byl jmenován podpurkrabím a o rok později purkrabím Českého Krumlova. Na začátku krumlovského působení věnoval hlavní pozornost dvorům, ovčínům a pivovarům. Roku 1569 se stal regentem rožmberského panství.
Jakub Krčín v době stavby rybníka Rožmberk neváhal zabrat měšťanům jejich pivovar pro potřeby vrchnosti, aby mohl napájet početné dělníky.
Jedna paní v jiném stavu
Šla do krčmy u přístavu
I když byla těhotná
K pití byla ochotná
Ježto byla požehnána
Měla výhled zakrytý
Proto nevšimla si pána
Co seděl vedle nalitý
Tu však ale z nenadání
Pán vedle ní sedící
Povídá jí: Milá paní
V kterém pak jste měsíci?
To však neměl ten pán dělat
Ač ho můžem omluvit
Že urazil tu paní nerad
Jelikož byl značně zpit
Paní pivo dorazila
Chvíli mlčky seděla
Pak půllitr uchopila
Bouchla pána do čela
Když se probral z těžké mdloby
Řekla mu: Jste protiva
Dětí nemám zapotřebí
To břicho mám od piva
Vladimír Mišík zpívá Baladu pivní na text Aleše Kovandy
Šla do krčmy u přístavu
I když byla těhotná
K pití byla ochotná
Ježto byla požehnána
Měla výhled zakrytý
Proto nevšimla si pána
Co seděl vedle nalitý
Tu však ale z nenadání
Pán vedle ní sedící
Povídá jí: Milá paní
V kterém pak jste měsíci?
To však neměl ten pán dělat
Ač ho můžem omluvit
Že urazil tu paní nerad
Jelikož byl značně zpit
Paní pivo dorazila
Chvíli mlčky seděla
Pak půllitr uchopila
Bouchla pána do čela
Když se probral z těžké mdloby
Řekla mu: Jste protiva
Dětí nemám zapotřebí
To břicho mám od piva
Vladimír Mišík zpívá Baladu pivní na text Aleše Kovandy
„Pivo pijou všichni rádi,
kteří jsou tuzemci,
žádný rozdíl mezi nimi,
ať Češi, neb Němci.
Té naší rovnoprávnosti
pivo pevným štítem,
pročež pijme Češi, Němci
pivo s věčným citem.“
A. V. Valenta Mělnický
Často tu bývá i ten oplácaný Pražák, který po okolí prodává české pivo. Jednou ho byl nabízet i v Helsinkách. Ole ho chtěl hned vyhodit, ale pak se s ním dal do řeči, protože tohle nahořklé pivo pocházelo z Plzně.
Nakonec si pár bas vzal a s Pražákem se trochu zakecal. Bylo to krátce poté, co dospěl k rozhodnutí nemít už nikdy žádnou holku.
Jaroslav Rudiš - Konec punku v Helsinkách
Nakonec si pár bas vzal a s Pražákem se trochu zakecal. Bylo to krátce poté, co dospěl k rozhodnutí nemít už nikdy žádnou holku.
Jaroslav Rudiš - Konec punku v Helsinkách
"Základ dobrýho jídla je mít dobrý suroviny a udělat s nima úplně nejmíň. Možná to platí i ve vztazích. Jenže dobrý suroviny asi došly," řekne pak Pražák v kuchyni nad pivem a rozdělá si konzervu.
Jaroslav Rudiš - Konec punku v Helsinkách
Zahulil si a Ole najednou všechno viděl zase v jasně špinavých barvách a dostal chuť na cigaretu, kafe a pivo. Sbalil Martě věci a odmeditoval ji pryč. Vyvětral, zapálil si a začal zase normálně fungovat. Maso, muzika, knížky, filmy, holky. A Helsinky.
Jaroslav Rudiš - Konec punku v Helsinkách
Jako jeden z mála barů měly Helsinky na Štědrý den normálně otevřeno. Když to Ole zkusil, myslel si, že tu bude sám a sám si bude pro sebe točit pivo. Hned napoprvé sem ale popadalo pár dalších samotářů, vlastně všichni, co do Helsinek normálně chodí. A tak tomu bylo pokaždé včetně hádek o nejoblíbenější scény z vánočních pohádek. Na celé čáře vítězily Tři oříšky pro Popelku, protože jestli prý Češi něco dali světu kromě piva a škodovek, tak je to tahle pohádka.
Jaroslav Rudiš - Konec punku v Helsinkách
Jaroslav Rudiš - Konec punku v Helsinkách
"Dobrý pivo, co?" pochvaluje si táta. "Ani ne sladký, ani ne hořký."
"Já teď piju nejradši šnyt. Ten je dobrej z každýho piva."
"Šnyt? Co to je?"
"Taková česká specialita, naučil mě to jeden Pražák. Prostě si natočíš sklenici plnou pěny a necháš to dojít."
"Takže piješ pěnu?"
"Ne, šnyt."
Jaroslav Rudiš - Konec punku v Helsinkách
ŠNYT, ježišmarja ŠNYT. Malá vzpomínka na ŠNYT:
"Já teď piju nejradši šnyt. Ten je dobrej z každýho piva."
"Šnyt? Co to je?"
"Taková česká specialita, naučil mě to jeden Pražák. Prostě si natočíš sklenici plnou pěny a necháš to dojít."
"Takže piješ pěnu?"
"Ne, šnyt."
Jaroslav Rudiš - Konec punku v Helsinkách
ŠNYT, ježišmarja ŠNYT. Malá vzpomínka na ŠNYT:
Jednou večer, v česko-těšínské hospůdce, si dva bratři-kamioňáci po třetím pivu důležitě objednali šnyt. Jeden z bratrů důrazně upozorňoval na skutečnost, že je velký znalec plzeňského piva. Ne, už zase další "znalec plzeňského", pomyslel jsem si a zeptal se znalce na slavného plzeňského sládka, jehož otec a snad i děd pracovali v plzeňském pivovaru. Znalec si na jméno sládka Berky samozřejmě nevzpoměl. Možná to byl pouze "praktikující znalec plzeňského", možná proto ty šnyty po třetím pivu... Slovo snob nerad používám, ale tenhle týpek se šnytem - to byl snob jako prase.
LIMPA - sladovnický nůž - prkénko, kterým se dříve sbírala pěna - tzv. deka, která vzniká při kvašení mladiny s kvasnicema ve spilce. Limpy se používaly také na obracení sladu při sušení na tzv. valachu. To byl předchůdce dnešních hvozdů, což jsou prostory k sušení sladu. Limpou se sbíraly i splavky, když se namáčel ječmen. V dnešní době se tento nástroj už nepoužívá, ale můžeme ho vidět na pivovarských či sladovnických znacích. Stejně jako symboly sladovnické lopaty, hrábla, nebo šoufku. Ve znacích bývá, kromě těchto nástrojů, i chmel a klasy ječmene. A samozřejmě tradiční pivovarský pozdrav DEJ BŮH ŠTĚSTÍ!
Pivovarský (sladovnický) znak a na něm nástroje: dvě limpy, sladovnická lopata, hráblo, šoufek. Nechybí ani chmelové šištice a nápis DEJ BŮH ŠTĚSTÍ.
Profese v pivovaru.
Zajímavé bylo i pojmenování jednotlivých lidí v pivovaru podle funkce, kterou měli. Mezi ty nejzajímavější patřili:
Sladovník - vyráběl slad z ječmene nebo pšenice; obilí se vyložilo na humna, nakropilo a začalo klíčit, při kropení se muselo dávat pozor, aby zrno neplesnivělo; sládek poznal podle barvy sladu, kdy má dílo dokončit, klíčení se pak zastavovalo sušením; tato práce vyžadovala hodně zkušeností, protože kvalita sladu byla důležitá pro chuť piva.
Šrotýř - dopravoval vyrobený slad v pytlích ze sladoven do pivovaru a rozvážel mladinu z pivovarů do domů měšťanů.
Sladomel - mlynář, který podle potřeby rozemílal i vyrobený slad.
Pivovarník - vařil slad a chmel na mladinu, slad rozemletý na šrot míchal v kádi s vodou, získaný extrakt - sladina - se pak vařil v kotli s chmelem na mladinu.
Sklepník - dohlížel na kvašení piva v kvasných kádích a na jeho zrání.
Zajímavé bylo i pojmenování jednotlivých lidí v pivovaru podle funkce, kterou měli. Mezi ty nejzajímavější patřili:
Sladovník - vyráběl slad z ječmene nebo pšenice; obilí se vyložilo na humna, nakropilo a začalo klíčit, při kropení se muselo dávat pozor, aby zrno neplesnivělo; sládek poznal podle barvy sladu, kdy má dílo dokončit, klíčení se pak zastavovalo sušením; tato práce vyžadovala hodně zkušeností, protože kvalita sladu byla důležitá pro chuť piva.
Šrotýř - dopravoval vyrobený slad v pytlích ze sladoven do pivovaru a rozvážel mladinu z pivovarů do domů měšťanů.
Sladomel - mlynář, který podle potřeby rozemílal i vyrobený slad.
Pivovarník - vařil slad a chmel na mladinu, slad rozemletý na šrot míchal v kádi s vodou, získaný extrakt - sladina - se pak vařil v kotli s chmelem na mladinu.
Sklepník - dohlížel na kvašení piva v kvasných kádích a na jeho zrání.
V Čechách (mimo Prahu) nevídaný jev - dva velké pivovary v jednom městě.
České Budějovice a pivovar Budvar s Budějovickým měšťanským pivovarem (dříve Samson).
Budějovický měšťanský pivovar (německy Budweiser Bürgerbräu) je českobudějovický pivovar založený roku 1795. Jedná se o nejstarší pivovar v Českých Budějovicích. A ač je tento pivovar starší, do roku 2005 nemohl používat značku Budweiser Bürgerbräu, kterou měl registrovanou Budějovický Budvar. Od samého založení města roku 1265 se v Českých Budějovicích vařilo pivo, občané města měli právo várečné. Vaření piva se rovněž postupně stávalo předmětem sporu mezi měšťany a radnicí. Roku 1495 došlo k dohodě, podle níž si měšťané ponechají právo vařit pivo z ječného sladu – červené a město bude vařit pivo bílé – pšeničné. Radní tehdy vystavěli vlastní pivovar. Po pokračujících sporech komise císařovny Marie Terezie v roce 1751 oba pivovary převedla pod správu měšťanstva. Roku 1795 se uzavřely smlouvy o sloučení obou pivovarů a tento letopočet je uznáván rokem založení pivovaru. Se snahou chránit práva pivovarské firmy, správní rada roku 1894 pivovar pojmenovala: "Budějovičtí právovárečníci – Měšťanský pivovar Budějovice – založen v roce 1795" (Das Bürgerliche Brauhaus in Budweis). Pivovar vlastní mezinárodní ochranné známky Crystal, Czech Beer Crystal, Biere Tcheque Crystal a Samson. Od roku 1991 může používat chráněné označení původu Budějovický měšťanský pivovar a Budweiser Bürgerbräu, od roku 1993 také Budějovické pivo, Budweiser Bier, Biere de Budweis a Budweis Beer. O poslední uvedené značky vede soudní spory s Budějovickým Budvarem. Dříve vyráběla pivo „B.B. Budweiser“ (v USA pod názvem „B.B. Bürgerbräu)“. Exportní značky jsou hlavně „Samson“ a „1795“. Russian Tradition Group, si u Samsonu nechává vařit piva „Pražačka“ a „Černovar“.
Budějovický měšťanský pivovar (německy Budweiser Bürgerbräu) je českobudějovický pivovar založený roku 1795. Jedná se o nejstarší pivovar v Českých Budějovicích. A ač je tento pivovar starší, do roku 2005 nemohl používat značku Budweiser Bürgerbräu, kterou měl registrovanou Budějovický Budvar. Od samého založení města roku 1265 se v Českých Budějovicích vařilo pivo, občané města měli právo várečné. Vaření piva se rovněž postupně stávalo předmětem sporu mezi měšťany a radnicí. Roku 1495 došlo k dohodě, podle níž si měšťané ponechají právo vařit pivo z ječného sladu – červené a město bude vařit pivo bílé – pšeničné. Radní tehdy vystavěli vlastní pivovar. Po pokračujících sporech komise císařovny Marie Terezie v roce 1751 oba pivovary převedla pod správu měšťanstva. Roku 1795 se uzavřely smlouvy o sloučení obou pivovarů a tento letopočet je uznáván rokem založení pivovaru. Se snahou chránit práva pivovarské firmy, správní rada roku 1894 pivovar pojmenovala: "Budějovičtí právovárečníci – Měšťanský pivovar Budějovice – založen v roce 1795" (Das Bürgerliche Brauhaus in Budweis). Pivovar vlastní mezinárodní ochranné známky Crystal, Czech Beer Crystal, Biere Tcheque Crystal a Samson. Od roku 1991 může používat chráněné označení původu Budějovický měšťanský pivovar a Budweiser Bürgerbräu, od roku 1993 také Budějovické pivo, Budweiser Bier, Biere de Budweis a Budweis Beer. O poslední uvedené značky vede soudní spory s Budějovickým Budvarem. Dříve vyráběla pivo „B.B. Budweiser“ (v USA pod názvem „B.B. Bürgerbräu)“. Exportní značky jsou hlavně „Samson“ a „1795“. Russian Tradition Group, si u Samsonu nechává vařit piva „Pražačka“ a „Černovar“.
ZDROJ: Wikipedie
Karel Plíhal - Kluziště (úryvek)
Strejček kovář chytil kleště, uštíp’ z noční oblohy
jednu malou kapku deště a ta mu spadla pod nohy,
nejdřív ale chytil slinu, tak šáh’ kamsi pro pivo,
pak přitáhl kovadlinu a obrovský kladivo.
Hospody, hospody a restaurace
Po šichtě, po práci já mám
Hospody, hospody a restaurace
Po šichtě, po práci já mám...kam se vracet.
BRUTUS - Hospody, hospody a restaurace (úryvek)
Často se mi všechno kolem motá
divně to pod nohama klouže
když nejsou zamrznutý louže
ani rozvázaná bota
Mám ty chvíle rád
u baru s bludičkou zdejší
zůstanu okamžik delší
mám ty chvíle rád.
Zdá se mi, zdá se mi
že lítat nad zemí
je celkem jednoduchý, zdá se mi.
Zdá se mi, zdá se mi
tady mám zázemí
zdá se mi, zdá se mi...
BRUTUS - Zdá se mi (úryvek)
Panák není za bůra
množství ti kouká z vočí
Čárek na tácku fůra
vajgly a zápach moči
Teďka stojí za tebou, teďka stojí za tebou
teďka stojí za tebou gorila
Pivní primát je přece
parťák, kterej je rád
když ti může na plece
všecky čtyry ruce svý dát
Teďka stojí za tebou, teďka stojí za tebou
teďka stojí za tebou gorila
BRUTUS - Gorila (úryvek)
množství ti kouká z vočí
Čárek na tácku fůra
vajgly a zápach moči
Teďka stojí za tebou, teďka stojí za tebou
teďka stojí za tebou gorila
Pivní primát je přece
parťák, kterej je rád
když ti může na plece
všecky čtyry ruce svý dát
Teďka stojí za tebou, teďka stojí za tebou
teďka stojí za tebou gorila
BRUTUS - Gorila (úryvek)
Opijem se, opijem se, opijem se
Opijem se, opijem se, opijem se
Opijeme tebe, opijeme mě
Opijeme VB a vznesem se ze země
Život je jak klubko, motám se jak niť
Ne ne ne ne ne ne ne ne ne
Nemá cenu hledat konec
Zítra všecko začne znova
Opijem se, opijem se, opijem se
Opijem se, opijem se, opijem se
Jsem jako pára nad hrncem v němž se vaří grog
To co vypijem za tejden to jinde pijou rok
Svět pohltí moře, zmizí Evropa
Ne ne ne ne ne ne ne ne ne
Nezajímá nás uhlí, ropa
Po nás nastane potopa
Opijem se, opijem se, opijem se
Opijem se, opijem se, opijem se
Porušíme pečeť na hrdle flašky
Porušíme zákon, porušíme vyhlášky
Na plnicí lince jedou na doraz
Ne ne ne ne ne ne ne ne ne
Nepřestanem ani chvíli
Vždyť by bez nás nesplnili
Opijem se opijem se opijem se
Opijem se opijem se opijem se
BRUTUS - Opijem se
Opijem se, opijem se, opijem se
Opijeme tebe, opijeme mě
Opijeme VB a vznesem se ze země
Život je jak klubko, motám se jak niť
Ne ne ne ne ne ne ne ne ne
Nemá cenu hledat konec
Zítra všecko začne znova
Opijem se, opijem se, opijem se
Opijem se, opijem se, opijem se
Jsem jako pára nad hrncem v němž se vaří grog
To co vypijem za tejden to jinde pijou rok
Svět pohltí moře, zmizí Evropa
Ne ne ne ne ne ne ne ne ne
Nezajímá nás uhlí, ropa
Po nás nastane potopa
Opijem se, opijem se, opijem se
Opijem se, opijem se, opijem se
Porušíme pečeť na hrdle flašky
Porušíme zákon, porušíme vyhlášky
Na plnicí lince jedou na doraz
Ne ne ne ne ne ne ne ne ne
Nepřestanem ani chvíli
Vždyť by bez nás nesplnili
Opijem se opijem se opijem se
Opijem se opijem se opijem se
BRUTUS - Opijem se
Náš lodivod už je zas jak kára
koukej, jak se klátí.
Čert ví, kdy kotvy zvednem
když to s ním tak mlátí.
Hej, rychle všechen rum přes palubu
ať nepije dále.
Čert ví, kdy kotvy zvednem
nejdřív na Tři krále.
Náš lodivod už není jak kára
náš lodivod je fit a kárá
námořníky hloupý.
Já vím, kdy kotvy zvednem
až se rum zas koupí.
On ví, kdy kotvy zvednem
až se rum zas koupí.
Čert ví - text Zdeněk Borovec (Traditional - lidová píseň - What Shall We Do With The Drunken Sailor?)
Častým argumentem osob nostalgicky vzpomínajících na socialismus je, že všechno bylo levnější. V absolutních číslech tomu tak bylo, ale takové počty jsou naprosto bezpředmětné, pokud ceny nevztáhnete ke mzdám. Srovnání nabízí Český statistický úřad se svým projektem Kolik jsem si mohl koupit...?
Kolik si člověk s průměrným platem mohl dovolit nakoupit piva?
Pivo lahvové (0,5 l) - 1988: 1238 ks vs. 2018: 2710 ks
Dnes si za průměrný plat koupíme dvakrát tolik piva. Průměrný plat je "vysoký" díky nadprůměrným mzdám manažerů, podnikatelů, armády politiků apod. atd. Zajímavější by bylo, kdyby ČSÚ porovnal, kolik piva si za svůj výdělek koupil/koupí zástupce jednotlivých profesí (dělník, učitel, lékař, ředitel apod).
Pivo lahvové (0,5 l) - 1988: 1238 ks vs. 2018: 2710 ks
Dnes si za průměrný plat koupíme dvakrát tolik piva. Průměrný plat je "vysoký" díky nadprůměrným mzdám manažerů, podnikatelů, armády politiků apod. atd. Zajímavější by bylo, kdyby ČSÚ porovnal, kolik piva si za svůj výdělek koupil/koupí zástupce jednotlivých profesí (dělník, učitel, lékař, ředitel apod).
Vlci u dveří mi jdou popřát dobrou noc
vlci u dveří přišli lhát a vypít pivo
vlci u dveří maj uniformy a černý boty
vlci u dveří jsou všude, není kam utýct
Umakart - Vlci u dveří (úryvek)
vlci u dveří přišli lhát a vypít pivo
vlci u dveří maj uniformy a černý boty
vlci u dveří jsou všude, není kam utýct
Umakart - Vlci u dveří (úryvek)
Sedli do rohu
v hospodě na nádru
pan nesmělý, dáma neznámá
sedli pod hodiny
pan nesmělý, dáma neznámá
sedli pod hodiny
Umakart - Brněnský drak (úryvek)
v hospodě na nádru
pan nesmělý, dáma neznámá
sedli pod hodiny
pan nesmělý, dáma neznámá
sedli pod hodiny
Umakart - Brněnský drak (úryvek)
Tyhlety cigára kouřil můj strýc,
dokud pak neumřel na rakovinu plic.
A ještě když umíral,
tak z posledních sil šlukoval.
Tenhleten alkohol chlastal můj strýc,
dokud pak nezemřel na cirhózu plic.
A ještě když umíral,
do hospody mě posílal.
Tuhletu ženštinu fuckoval můj strýc,
dokud pak neumřel na syfilis.
A ještě když umíral,
ji z plna hrdla proklínal.
Visací zámek - Cigára
dokud pak neumřel na rakovinu plic.
A ještě když umíral,
tak z posledních sil šlukoval.
Tenhleten alkohol chlastal můj strýc,
dokud pak nezemřel na cirhózu plic.
A ještě když umíral,
do hospody mě posílal.
Tuhletu ženštinu fuckoval můj strýc,
dokud pak neumřel na syfilis.
A ještě když umíral,
ji z plna hrdla proklínal.
Visací zámek - Cigára
Spotřeba piva v roce 2018 podle obalů:
Lahvové 40 %
Sudové 34 %
PET lahve 12 %
Plechovky 11 %
Cisterny 3%
ZDROJ: Český svaz pivovarů a sladoven
Lahvové 40 %
Sudové 34 %
PET lahve 12 %
Plechovky 11 %
Cisterny 3%
ZDROJ: Český svaz pivovarů a sladoven
Máslový ležák (Butterscotch beer) je nápoj, který podávají v hospodě U tří košťat (orig. Three Broomsticks) ve vesničce jménem Prasinky (orig. Hogsmeade). Prasinky jsou poslední čistě kouzelnickou vesnici ve Velké Británii. Od 3. ročníku ji studenti Školy čar a kouzel v Bradavicích (anglicky Hogwarts School of Witchcraft and Wizardry, zkráceně Hogwarts) mohou pravidelně navštěvovat (se souhlasem rodičů nebo zákonného zástupce). Prasinky jsou od Bradavic vzdáleny asi jednu míli. Je v nich také nádraží jednoúčelové vlakové dráhy z Londýna, z King Cross, Nástupiště 9 a 3/4, kterým přijíždí studenti do školy. V Prasinkách sídlí mnoho kouzelnických obchodů a několik hospod. Nejznámější je zmíněný hostinec U tří košťat, který vede madam Rosmerta.
Je tomu tak v knihách a filmech o mladém čarodějnickém učni Harrym Potterovi. Harry Potter je název řady fantasy románů britské spisovatelky J. K. Rowlingové. Romány zachycují dobrodružství mladého čaroděje, Harryho Pottera, a jeho přátel, Ronalda Weasleyho a Hermiony Grangerové, kteří všichni studují na Škole čar a kouzel v Bradavicích. Hlavním tématem příběhu je Harryho souboj s černokněžníkem Tomem Rojvolem Raddlem (v originále Tom Marvolo Riddle), známým spíše jako Lord Voldemort, jehož cílem je dosažení vlastní nesmrtelnosti, dobytí čarodějnického světa, podmanění nekouzelníků (mudlů) a zničení všech, kdo mu stojí v cestě, zejména pak samotného Harryho Pottera.
Máslový ležák je lehce alkoholický nápoj, něco jako krémové pivo, jehož podstatná přísada je Butterscotch (cukrovinka-mléčný bonbón). Butterscotch se v kouzelnických knihách J. K. Rowlingové přidává do některých lektvarů a vyrábí se z hnědého cukru a másla. Máslový ležák je sice nápoj vymyšlený, ale mezi fanoušky se stejně jako spousta dalších smyšlených nápojů a pokrmů ležák ujal a začaly vznikat originální návody, jak si ho připravit. Internet je zahlcen obrovským množstvím různých návodů na přípravu, nevyjímaje "zaručené keltské recepty" apod. Máslový ležák lze koupit i v eshopech či v pivotékách.
Harry Potter Butterscotch Beer:
Nealkoholický nápoj, 355ml . Značka Reed´s - edice Harry Potter. Země původu: USA
Složení: čištěná sycená voda, třtinový cukr, vanilkový extrakt, přírodní karamelová barva, přírodní příchutě, extrakt z listu stévie rebaudiana.
Výživové hodnoty na 100ml: energetická hodnota: 141,5 kJ / 33,8 kcal; Tuky 0g; Sodík 1,4mg; Sacharidy 8,5g: z toho cukry 8,5g; Bílkoviny 0g.
Je tomu tak v knihách a filmech o mladém čarodějnickém učni Harrym Potterovi. Harry Potter je název řady fantasy románů britské spisovatelky J. K. Rowlingové. Romány zachycují dobrodružství mladého čaroděje, Harryho Pottera, a jeho přátel, Ronalda Weasleyho a Hermiony Grangerové, kteří všichni studují na Škole čar a kouzel v Bradavicích. Hlavním tématem příběhu je Harryho souboj s černokněžníkem Tomem Rojvolem Raddlem (v originále Tom Marvolo Riddle), známým spíše jako Lord Voldemort, jehož cílem je dosažení vlastní nesmrtelnosti, dobytí čarodějnického světa, podmanění nekouzelníků (mudlů) a zničení všech, kdo mu stojí v cestě, zejména pak samotného Harryho Pottera.
Máslový ležák je lehce alkoholický nápoj, něco jako krémové pivo, jehož podstatná přísada je Butterscotch (cukrovinka-mléčný bonbón). Butterscotch se v kouzelnických knihách J. K. Rowlingové přidává do některých lektvarů a vyrábí se z hnědého cukru a másla. Máslový ležák je sice nápoj vymyšlený, ale mezi fanoušky se stejně jako spousta dalších smyšlených nápojů a pokrmů ležák ujal a začaly vznikat originální návody, jak si ho připravit. Internet je zahlcen obrovským množstvím různých návodů na přípravu, nevyjímaje "zaručené keltské recepty" apod. Máslový ležák lze koupit i v eshopech či v pivotékách.
Harry Potter Butterscotch Beer:
Nealkoholický nápoj, 355ml . Značka Reed´s - edice Harry Potter. Země původu: USA
Složení: čištěná sycená voda, třtinový cukr, vanilkový extrakt, přírodní karamelová barva, přírodní příchutě, extrakt z listu stévie rebaudiana.
Výživové hodnoty na 100ml: energetická hodnota: 141,5 kJ / 33,8 kcal; Tuky 0g; Sodík 1,4mg; Sacharidy 8,5g: z toho cukry 8,5g; Bílkoviny 0g.
Pivovar Janáček z Uherského Brodu změnil v roce 2012 název. Změnu názvu na Pivovar Uherský Brod vysvětlilo vedení podniku tím, že lidem jméno Janáček nic neříká a místo se zakladatelem zdejšího pivovaru si jej spojovali s hudebním skladatelem Leošem Janáčkem. Leoš Janáček sice zdejší kraj navštěvoval, ovšem jezdil o několik kilometrů dál, do Luhačovic. A především: se zakladatelem pivovaru Františkem Bedřichem Janáčkem neměl nic společného.
Leoš Janáček (3. července 1854 Hukvaldy – 12. srpna 1928 Moravská Ostrava) byl světově uznávaný český skladatel klasické hudby. Přestože patří do generace české hudební moderny, je jeho styl velmi osobitý a originální. Janáček byl uznáván nejen v Čechách, ale i ve Vídni, posléze v Německu a dokonce i v USA (New York).
Narodil se v obci Hukvaldy na severovýchodní Moravě jako deváté dítě Jiřího a Amálie Janáčkových, kteří měli celkem čtrnáct potomků. Byl pokřtěn jako Leo Eugen. Jeho otec i matka byli hudebně vzdělaní, ale chudí, a Leoše už jako jedenáctiletého (v roce 1865) poslali na klášterní školu na Starém Brně jako fundatistu (žák, jehož studium bylo hrazeno z odkazů ve prospěch kláštera). V dospělosti působil Leoš Janáček v Brně jako sbormistr. V roce 1874 odešel do Prahy, ale na Brno nezapoměl a po celý život věrně pil Starobrněnské pivo.
Dne 13. července 1881 se oženil se svojí šestnáctiletou žákyní Zdenkou Schulzovou, dcerou ředitele Slovanského učitelského ústavu v Brně, na kterém předtím studoval. Rok poté, konkrétně 15. srpna 1882, se manželům Janáčkovým narodila dcera Olga. Dne 16. května 1888 se jim narodil další potomek, syn Vladimír, který však po dvou letech zemřel na spálu. Další tragická příhoda, která rodinu postihla později, byla smrt dcery Olgy, která zemřela na tyfus ve svých jednadvaceti letech.
Leoš Janáček, jeden z nejvýznamnějších hudebních skladatelů konce 19. a počátku 20. století, zemřel náhle v ostravské nemocnici 12. srpna 1928 na zápal plic, když se předtím nachladil za svého prázdninového pobytu v Hukvaldech.
ZDROJE: Pivní putovaní (seriál ČT), Wikipedie
Bedřich Smetana (2. března 1824 Litomyšl – 12. května 1884 Praha) byl významný český hudební skladatel období romantismu.
Husovo náměstí v Novém Městě nad Metují bylo vybudováno pravděpodobně za Pernštejnů, přičemž první písemná zpráva pochází z roku 1574. Důležitý údaj je spojen s rokem 1818, kdy byl panský pivovar nacházející se v jedné řadě s domem vrchnostenských úředníků přestavěn tak, že v něm bylo možno vařit 24 sudů piva. Patrně se jednalo na tu dobu o zajímavé množství, když se o tom objevil zápis v kronice. Téhož roku, po provedené opravě, pronajal kníže Karel Dietrichstein, majitel pivovaru, objekt novému sládkovi.
František (Franz) Smetana (26. 10. 1777 – Hořice) se vyučil bednářem a poté získal zkušenosti jako sládek. Postupně měl pronajato několik pivovarů včetně toho v Novém Městě nad Metují, kam se v roce 1818 přistěhoval. Barbora, rozená Lynková z Milotína, byla jeho třetí ženou a se všemi dámami měl celkem 18 dětí. Jedním z nich byl Bedřich Smetana, křtěný jako Fridrich (Frydrych). Od raného mládí se Bedřich věnoval hudbě, zejména hře na klavír a kompozici. Narodil se 2. března 1824 v 10 hodin, v den kdy vrcholil masopust. Ale už to nebylo v Novém Městě nad Metují, jelikož zdejší pivovar jeho otec ke konci roku 1823 opustil a přijal patrně lepší nabídku v Litomyšli, kde si pronajal panský pivovar a kam se také přestěhovali. Tudíž to vypadá, že se Bedřich Smetana opravdu narodil v přízemí pivovaru v Litomyšli. Počat však byl v pivovaru v Novém Městě nad Metují. Možná přímo v pivovaru ne, jelikož rodina panského sládka a nájemce pivovaru bydlela vždy na zámku.
Obyvatelé Nového Města nad Metují postavili pomník Bedřicha Smetany na místě bývalého panského pivovaru. Kromě sochy mají také v Novém Městě nad Metují ulici Smetanovu. Socha ve městě stojí, pivovar bohužel ne, i když po odchodu otce Bedřicha Smetany do Litomyšle se tady starali o výrobu piva skladatelův synovec Václav či Antonín, mladší bratr Bedřicha Smetany. A také díky nim byli členové rodu Smetanů nepřetržitě 50 let (až do roku 1868) sládky na zámeckém pivovaře. Ten však nakonec fungoval pouze 62 let. V roce 1880 v něm byla zastavena výroba, pivovarské zařízení rozprodáno a dům sloužil jako sklad. Rodiče Bedřicha Smetany měnili často bydliště, většinou podle toho, jaký výhodnější nájem pivovaru se nabízel. Z Litomyšle odjeli roku 1831 do Jindřichova Hradce, aby čtyři roky nato získal otec v dražbě statek se Zámečkem, pivovarem a hostincem v Růžkových Lhoticích u Čechtic pod Blaníkem. Bedřichův otec se v Růžkových Lhoticích dostal do vážných finančních potíží a roku 1844 byl nucen statek prodat a přijmout opět nájem pivovaru v Obříství. Bedřichův otec Franz byl třikrát ženatý a měl celkem 18 dětí, z nichž však sedm zemřelo v raném dětském věku. Bedřich byl třetí dítě z třetího manželství (celkem jedenácté) a první přeživší syn. V deseti letech Bedřich utrpěl zranění, které zanechalo trvalé následky. Při klukovské hře s vrstevníky jim explodovala láhev se střelným prachem a Bedřicha zasáhly střepiny do pravé tváře. Malý Bedřich se snažil si zranění ošetřit omytím v rybníce, zřejmě i proto, aby se vyhnul potrestání za klukovinu. Následoval však bolestivý zánět postihující horní a dolní čelist a spánkovou kost. Důsledkem byla deformita tváře a přetrvávající bolestivost. Ve vyšším věku maskoval Smetana důsledky zranění plnovousem, který nosil z tohoto důvodu poněkud nesymetrický. Oproti některým spekulacím se však toto zranění na Smetanově pozdějším postižení hluchotou nepodílelo. Rodinný život dospělého Bedřicha Smetany zasáhly vážné rány. Tři z jeho čtyř dcer – Gabriela, Bedřiška a Kateřina zemřely a naživu zůstala pouze Žofie. Smrt hudebně nejtalentovanější dcery Bedřišky otce velmi zasáhla a na její památku zkomponoval svou dosud nejmodernější a nejvýznamnější skladbu, Klavírní trio g moll (1855). Ale i jeho manželku Kateřinu tyto tragédie zdrtily, navíc se u ní začala projevovat tuberkulóza a změna povahy vedla k manželským neshodám. Kateřina Smetanová trpěla depresemi i fyzickou nemocí, v dubnu 1859 zemřela. 10. července 1860 se oženil podruhé, za ženu si vzal Barborou (Betty) Ferdinandiovou. Brzy se však ukázalo, že manželství bylo omylem. Betty necítila k více než o šestnáct let staršímu skladateli lásku, nepřitahoval ji a neměla porozumění pro jeho talent ani temperament; od poloviny šedesátých let žili již z větší části odděleně. Zejména později v době nemoci Smetana odcizením a nezájmem své ženy velmi trpěl. Z manželství se narodily dvě dcery, Zdeňka a Božena. Smetana si podržel nejužší vztah ke své dceři z prvního manželství Žofii.
Po roce 1870 se začal zhoršovat Smetanův zdravotní stav. Náhle trpěl úpornými kožními vyrážkami a řadou dalších obtíží. Podle dobových dokumentů jej trápilo „pálení močového měchýře“, často u něho docházelo ke „krčním katarům“, měl závratě a zvracel. Nemoci mu často bránily v plnění pracovních povinností, což mu vyčítala kritika. V červenci 1874, za pobytu v Jabkenicích, jeden z katarů přešel ve sluchové halucinace, hučení a zaléhání zejména v pravém uchu a ztrátu rovnováhy. Smetana nastoupil léčbu u pražského profesora Emanuela Zaufala, ale přes toto léčení postupně ztratil sluch v pravém uchu. Na levé ucho plně ohluchnul náhle k ránu 20. října 1874. Koncem roku 1882 se skladatelův stav vážně zhoršil. Obavy ze šílenství, o kterých se zmiňoval již v dopise Nerudovi roku 1879, nabývaly reálné podoby. V polovině listopadu nastal první záchvat, při němž ztratil schopnost číst, mluvit i vybavovat si jména. Takové stavy se vracely, množily se i halucinace. Když se v záchvatech zuřivosti stával nezvladatelným a často nebezpečným pro své okolí, byl 22. dubna 1884 převezen do Ústavu pro choromyslné v Praze na Vinohradech v Kateřinské ulici, kde bez nabytí čistého vědomí zemřel v půl páté odpoledne dne 12. května 1884.
Příčina choroby je dosud předmětem odborných diskusí. Profesor Jaroslav Hlava, který prováděl pitvu Smetanova těla, diagnostikoval progresivní paralýzu, následek příjice (syfilis). Tento názor dosud v nemedicínské literatuře převládá a ke stejnému závěru vedl výzkum Smetanových ostatků. Hlavním argumentem je velmi vysoká hladina protilátek na syfilis v ostatcích, což by bez onemocnění nebylo možné. Nicméně od 20. let 20. století je jako alternativa navrhováno kornatění mozkových tepen.
Po roce 1870 se začal zhoršovat Smetanův zdravotní stav. Náhle trpěl úpornými kožními vyrážkami a řadou dalších obtíží. Podle dobových dokumentů jej trápilo „pálení močového měchýře“, často u něho docházelo ke „krčním katarům“, měl závratě a zvracel. Nemoci mu často bránily v plnění pracovních povinností, což mu vyčítala kritika. V červenci 1874, za pobytu v Jabkenicích, jeden z katarů přešel ve sluchové halucinace, hučení a zaléhání zejména v pravém uchu a ztrátu rovnováhy. Smetana nastoupil léčbu u pražského profesora Emanuela Zaufala, ale přes toto léčení postupně ztratil sluch v pravém uchu. Na levé ucho plně ohluchnul náhle k ránu 20. října 1874. Koncem roku 1882 se skladatelův stav vážně zhoršil. Obavy ze šílenství, o kterých se zmiňoval již v dopise Nerudovi roku 1879, nabývaly reálné podoby. V polovině listopadu nastal první záchvat, při němž ztratil schopnost číst, mluvit i vybavovat si jména. Takové stavy se vracely, množily se i halucinace. Když se v záchvatech zuřivosti stával nezvladatelným a často nebezpečným pro své okolí, byl 22. dubna 1884 převezen do Ústavu pro choromyslné v Praze na Vinohradech v Kateřinské ulici, kde bez nabytí čistého vědomí zemřel v půl páté odpoledne dne 12. května 1884.
Příčina choroby je dosud předmětem odborných diskusí. Profesor Jaroslav Hlava, který prováděl pitvu Smetanova těla, diagnostikoval progresivní paralýzu, následek příjice (syfilis). Tento názor dosud v nemedicínské literatuře převládá a ke stejnému závěru vedl výzkum Smetanových ostatků. Hlavním argumentem je velmi vysoká hladina protilátek na syfilis v ostatcích, což by bez onemocnění nebylo možné. Nicméně od 20. let 20. století je jako alternativa navrhováno kornatění mozkových tepen.
ZDROJE: www.turistika.cz, Wikipedie.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
