Citáty, popěvky a hlášky o pivu a hospodách 9
26. 11. 2019
Jan Skácel – Kolik příležitostí má růže - Dům
Až se můj život schýlí,
nakloní,
takový přál bych si mít dům:
Až se můj život schýlí,
nakloní,
takový přál bych si mít dům:
Dubový by měl práh,
podrovnávku z opuky,
do sadu okno,
sadu starého
s babičkou bílou, vetchou jabloní.
podrovnávku z opuky,
do sadu okno,
sadu starého
s babičkou bílou, vetchou jabloní.
Můj dům by měl dveře bez petlice
a okna nezasklená,
aby každý mohl vejít dovnitř,
slepice s kuřaty,
déšť, vítr, mlha,
moje milá,
s radostí žal i vážná, tichá chvíle.
Nikdo by třikrát klepat nemusel,
nikdy by zámek nezaskřípěl.
a okna nezasklená,
aby každý mohl vejít dovnitř,
slepice s kuřaty,
déšť, vítr, mlha,
moje milá,
s radostí žal i vážná, tichá chvíle.
Nikdo by třikrát klepat nemusel,
nikdy by zámek nezaskřípěl.
Okolo mého domu
takovou vybral bych si krajinu:
Les, co by děcko dohodilo kamenem,
pod lesem rybník, hladký jako dlaň,
kterou jen práce větru občas zvlní,
lán pšenice, šeptající lán,
nad pšenkou nebe
se stříží obláčků,
s chomáči nečesané vlny.
takovou vybral bych si krajinu:
Les, co by děcko dohodilo kamenem,
pod lesem rybník, hladký jako dlaň,
kterou jen práce větru občas zvlní,
lán pšenice, šeptající lán,
nad pšenkou nebe
se stříží obláčků,
s chomáči nečesané vlny.
Blizoučko mého domu
taková by stála hospoda:
taková by stála hospoda:
Proboha jen ne malovaná,
zato však se stoly,
na kterých spočinuly ruce
tolika unavených lidí,
že vyhladily desku,
jak by to žádný hoblík nedokázal.
zato však se stoly,
na kterých spočinuly ruce
tolika unavených lidí,
že vyhladily desku,
jak by to žádný hoblík nedokázal.
V té hospodě by nikdo nesměl kázat
o tom, co hledal a co nenalezl,
podkůvce ztracené,
promlčeném stesku,
o tom, jak těžko slavíka lapit,
jak život utíká a kolik ještě dní...
o tom, co hledal a co nenalezl,
podkůvce ztracené,
promlčeném stesku,
o tom, jak těžko slavíka lapit,
jak život utíká a kolik ještě dní...
V mé hospodě mlčeli by chlapi,
kteří se nahlas mluvit nebáli.
kteří se nahlas mluvit nebáli.
Jan Skácel - Co zbylo z anděla - Píseň
Na železničním mostě dělníci tlukou, tlukou rez,
a píseň padá střemhlav do údolí.
To je píseň! Za krkem z ní bolí
a chlapík, který zpívá,
zaklesnul se jednou nohou do travers
a druhou nepřestává nad propastí kývat.
Vemte mne, chlapci, s sebou do party,
tohle je čistá práce pro básníka!
My také bušíme a otloukáme rez.
Dovedeme odfouknout i hořkou pěnu z piva.
I s námi vítr zlý
na tenkém lanku smýkal,
a místo orchidejí
svým láskám nosili jsme ze zahrady bez.
Jan Skácel - Smuténka - Pořád
Neúnavně po celý den sněží,
jako by chuligáni ubili
lahvemi od piva
na nebesích labuť,
a smutné peří dolů padalo.
Tolik se bojím ticha do němoty,
té tíhy na stromech a věčnosti,
co v lidech přestala.
A nestydím se ani za nehet
za svoji úzkost, bože, ty to víš.
Padá to na mne tiše, beze slova,
jak marná lítost,
aspoň té jsme schopni,
a na laskavé slovo čekáme,
zatímco venku, za oknem to padá.
A pořád dál a hůř.
Neúnavně po celý den sněží,
jako by chuligáni ubili
lahvemi od piva
na nebesích labuť,
a smutné peří dolů padalo.
Tolik se bojím ticha do němoty,
té tíhy na stromech a věčnosti,
co v lidech přestala.
A nestydím se ani za nehet
za svoji úzkost, bože, ty to víš.
Padá to na mne tiše, beze slova,
jak marná lítost,
aspoň té jsme schopni,
a na laskavé slovo čekáme,
zatímco venku, za oknem to padá.
A pořád dál a hůř.
Milan Smrčka, který používá umělecký pseudonym Záviš, potvrdil svůj vztah k alkoholu a především pivu v mnoha knihách a básnických sbírkách.
⇒
ZÁVIŠ - PIČOVINY - Co mě drží při životě
Pach dýmu a chuť chmele
to mě ještě při životě drží
do prdele!
ZÁVIŠ - PIČOVINY - Co mě drží při životě
Pach dýmu a chuť chmele
to mě ještě při životě drží
do prdele!
⇒
ZÁVIŠ - PIČOVINY - Pivovar
Tam, co voní pivovar
budu tiše sedět
na nic nemyslet
jenom se opájet
Ani tvá kundička nevoní mi tak sladce
Bože, ty sládku v zástěře
vtiskl bych ti polibek
na tvoji hubu neholenou!
Tam, co voní pivovar
budu tiše sedět
na nic nemyslet
jenom se opájet
Ani tvá kundička nevoní mi tak sladce
Bože, ty sládku v zástěře
vtiskl bych ti polibek
na tvoji hubu neholenou!
⇒
ZÁVIŠ - PIČOVINY - Návštěva restaurace
Přišli a hned odešli
už se nikam nevešli
V restauraci plno
pojebaný Brno!
Přišli a hned odešli
už se nikam nevešli
V restauraci plno
pojebaný Brno!
⇒
ZÁVIŠ - PACIENT ŠAFÁŘE - Ukázky tvorby z této knížky:
Když jsem se z dělohy vydrápal
fotr to v putyce prochrápal
Když už jsem na ten svět přišel
koukám abych s ním vyšel
Netřeba mít ze mě strach
nejsem zloděj ani vrah
Když jsem se z dělohy vydrápal
fotr to v putyce prochrápal
Když už jsem na ten svět přišel
koukám abych s ním vyšel
Netřeba mít ze mě strach
nejsem zloděj ani vrah
⇒
ZÁVIŠ - SYN VOJÁKA - Narozeniny (úryvek z písně)
To to uteklo
Vzpomínám si jak jsme se v mládí
To už je let
Tahali v parku za šuliny
To to uteklo
Tisíc kulí to to uteklo
Teď nás tahaj pivní bubliny
Hmm... bubliny
To to uteklo
Starej kámo to to uteklo
To to uteklo
Vzpomínám si jak jsme se v mládí
To už je let
Tahali v parku za šuliny
To to uteklo
Tisíc kulí to to uteklo
Teď nás tahaj pivní bubliny
Hmm... bubliny
To to uteklo
Starej kámo to to uteklo
⇒
ZÁVIŠ - Závišova dvanáctka - Rézi
Zahořel jsem láskou k Rézi
zastávaje svoji tézi
když je člověk zamilovaný
a nemá svý srdce schovaný
je to lepší než být posraný
Rézi to je moje milá
není žádná kurva shnilá
naplňuje mě až po okraj
zamilovaný už to tak maj
kde je láska na světe je ráj
Je mi věrná já jí taky
slunko svítí žádný mraky
takovou parádní milenku
můžeš mi to věřit holenku
nenalezneš jen tak po venku
Rézi dodává mi šťávu
poplete mi vždycky hlavu
pravda je ale sakramentská
že Rézi není žádná ženská
alébrž dvanáctka plzeňská
Zahořel jsem láskou k Rézi
zastávaje svoji tézi
když je člověk zamilovaný
a nemá svý srdce schovaný
je to lepší než být posraný
Rézi to je moje milá
není žádná kurva shnilá
naplňuje mě až po okraj
zamilovaný už to tak maj
kde je láska na světe je ráj
Je mi věrná já jí taky
slunko svítí žádný mraky
takovou parádní milenku
můžeš mi to věřit holenku
nenalezneš jen tak po venku
Rézi dodává mi šťávu
poplete mi vždycky hlavu
pravda je ale sakramentská
že Rézi není žádná ženská
alébrž dvanáctka plzeňská
Slavná "Kočka ze Záběhlic" z Hříšných lidí města pražského, šansoniérka, herečka a zpěvačka Věra Nerušilová vůbec nevypadá, že ji pomalu táhne na osmdesátku! S chutí si dá pivko a stále vystupuje. Věra Nerušilová by se s klidem mohla vrátit do žižkovské putyky a zpívat místním podivným existencím, jako to dělala během natáčení Hříšných lidí města pražského. Ze života má radost a pořád si umí užít pořádný půllitr zlatavého moku.
"Mám žízeň jako blázen. Úplně mi vyschlo po zpěvu v krku. To vám řeknu, že není na světě lepšího osvěžení, než je pivečko," řekla legendární "Kočka ze Záběhlic" stránkám sedmička.cz. A co dělá žena, která se může pochlubit nejhlubším hlasem v českém šoubyznysu, nyní? Několikrát do měsíce hraje v různých pražských divadlech a i nadále se věnuje své největší vášni – zpěvu.
ZDROJ: www.ahaonline.cz
"Mám žízeň jako blázen. Úplně mi vyschlo po zpěvu v krku. To vám řeknu, že není na světě lepšího osvěžení, než je pivečko," řekla legendární "Kočka ze Záběhlic" stránkám sedmička.cz. A co dělá žena, která se může pochlubit nejhlubším hlasem v českém šoubyznysu, nyní? Několikrát do měsíce hraje v různých pražských divadlech a i nadále se věnuje své největší vášni – zpěvu.
ZDROJ: www.ahaonline.cz
Michal Horáček - Se třemi slepci v bufetu.
Se třemi slepci v bufetu.
Dojídám chladnou kotletu
a oni pijí teplá piva.
A jeden šeptá, jiný kývá...
Snad se tu radí odjakživa.
Proč ale právě tu ?
Se třemi slepci jsem tu sám.
Výčepní zmizel bůhvíkam.
I světlo dne se valem ztrácí.
Jen ti tři v černých baloňácích
jsou jako soudci v plné práci.
Anebo je to klam ?
Kdo si to troufne rozhodnout ?
Snad skutečně byl svolán soud
a Spravedlnost, zcela slepá,
mě přišla vyslechnout.
Před těmi slepci v bufetu
ze svého srdce vymetu,
jak z koutů nevětraných skříní,
svou závist, která dosud špiní.
Zrazené lásky. Krádež dýní.
A spoustu úletů...
Kdo o mně může rozhodnout ?
Jedině neúplatný soud.
Jen Spravedlnost, zcela slepá.
Tou dám se vyslechnout.
ze svého srdce vymetu,
jak z koutů nevětraných skříní,
svou závist, která dosud špiní.
Zrazené lásky. Krádež dýní.
A spoustu úletů...
Kdo o mně může rozhodnout ?
Jedině neúplatný soud.
Jen Spravedlnost, zcela slepá.
Tou dám se vyslechnout.
Já těm třem slepcům v bufetu,
strohém jak země sovětů,
dám zvážit všechno - byť to bolí.
Vtom jeden o pult třískne holí.
"S pívem jsme na dně !", zahlaholí,
"V tomhle se nepletu !"
strohém jak země sovětů,
dám zvážit všechno - byť to bolí.
Vtom jeden o pult třískne holí.
"S pívem jsme na dně !", zahlaholí,
"V tomhle se nepletu !"
Tak pravil neomylný soud.
A z pípy zase teče proud...
Jo, Spravedlnost, i když slepá,
se musí poslechnout.
A z pípy zase teče proud...
Jo, Spravedlnost, i když slepá,
se musí poslechnout.
Tom Waits - Doufám, že se do tebe nezamiluji
I Hope That I Don't Fall in Love with You
Doufám, že se do tebe nezamiluju
Doufám, že se do tebe nezamiluju
Protože ze zamilování jsem prostě sklíčený
Muzika hraje a ty mi nastavuješ srdce, abych do něj nahlédl
Popíjím pivo a najednou slyším, jak mě voláš
A doufám, že se do Tebe nezamiluju
Popíjím pivo a najednou slyším, jak mě voláš
A doufám, že se do Tebe nezamiluju
Místnost je přecpaná, lidi všude
A já žasnu, měl bych ti nabídnout židli?
Fajn, jestli si sedneš s tímhle starým kašparem, tak se tolik nemrač
Než skončí tenhle večer, myslím, že bychom to mohli udělat
A doufám, že se do tebe nezamiluju
A já žasnu, měl bych ti nabídnout židli?
Fajn, jestli si sedneš s tímhle starým kašparem, tak se tolik nemrač
Než skončí tenhle večer, myslím, že bychom to mohli udělat
A doufám, že se do tebe nezamiluju
Noc dělá s člověkem zábavný věci
Tyhle pocity starýho samce, který nechápeš
Otáčím se, abych si tě mohl prohlídnout, ty si zapaluješ cigaretu
Přál bych si tak mít žaludek na to, abych vzal roha a my se nikdy nepotkali
A doufám, že se do tebe nezamiluju
Tyhle pocity starýho samce, který nechápeš
Otáčím se, abych si tě mohl prohlídnout, ty si zapaluješ cigaretu
Přál bych si tak mít žaludek na to, abych vzal roha a my se nikdy nepotkali
A doufám, že se do tebe nezamiluju
Je snadný poznat, že jsi osamělá stejně jako já, navíc začíná být pozdě
Ráda bys společnost
Otáčím se, abych si tě mohl prohlídnout, vracíš mi pohled
Chlap, co s ním jsi, se oddělil, židle vedle tebe je volná
A já doufám, že se do tebe nezamiluju
Ráda bys společnost
Otáčím se, abych si tě mohl prohlídnout, vracíš mi pohled
Chlap, co s ním jsi, se oddělil, židle vedle tebe je volná
A já doufám, že se do tebe nezamiluju
A už je tu zavíračka, hudba utichá
Poslední runda, dávám si další černý pivo (stout)
Otáčím se, abych se na tebe podíval, ale nejsi k nalezení
Koukám po tvojí ztracené tváří, říkám si, že si dám ještě jednu rundu
A tak si myslím, že jsem se do tebe právě zamiloval...
Poslední runda, dávám si další černý pivo (stout)
Otáčím se, abych se na tebe podíval, ale nejsi k nalezení
Koukám po tvojí ztracené tváří, říkám si, že si dám ještě jednu rundu
A tak si myslím, že jsem se do tebe právě zamiloval...
Tom Waits - Špatná játra a zlomené srdce
Bad Liver and a Broken Heart
Dobře, mám špatná játra a zlomené srdce, jo
Lil jsem to do sebe proudem od doby, kdy mě roztrhala na kusy
A nemám problém s pitím, jen když se nemůžu napít
A přeju si, abyste ji poznali, byli jsme dokonalý páreček
Byla ostrá jako břitva a něžná jako modlitba
Tak vítejte v sáze na pokračování, byla moje lepší půlka, já byl jenom pes
A takhle jsem dopadl, rozsekalo mě to, sedím zblblý na stoličce
Tak kupte tomuhle troubovi nějakou kořalku k popíjení, od toho jsou tyhle nádražní bary
(úryvek)
Dobře, mám špatná játra a zlomené srdce, jo
Lil jsem to do sebe proudem od doby, kdy mě roztrhala na kusy
A nemám problém s pitím, jen když se nemůžu napít
A přeju si, abyste ji poznali, byli jsme dokonalý páreček
Byla ostrá jako břitva a něžná jako modlitba
Tak vítejte v sáze na pokračování, byla moje lepší půlka, já byl jenom pes
A takhle jsem dopadl, rozsekalo mě to, sedím zblblý na stoličce
Tak kupte tomuhle troubovi nějakou kořalku k popíjení, od toho jsou tyhle nádražní bary
(úryvek)
30. 11. 2019, Bytyqi vs. Arrazola, box - WBC
Stále je neporažena, navíc je mistryní světa. Česká boxerka Fabiana Bytyqi v sobotu obhájila světový titul organizace WBC v lehké minimuší váze, když porazila v Kladně 3:0 na body Anu Arrazola. Po výhře se hned těšila na sladkou odměnu, pro donuty má prostě slabost. Její trenér Lukáš Konečný slavil jinak, dal si pivo. Deset kol dalo zabrat všem.
Stále je neporažena, navíc je mistryní světa. Česká boxerka Fabiana Bytyqi v sobotu obhájila světový titul organizace WBC v lehké minimuší váze, když porazila v Kladně 3:0 na body Anu Arrazola. Po výhře se hned těšila na sladkou odměnu, pro donuty má prostě slabost. Její trenér Lukáš Konečný slavil jinak, dal si pivo. Deset kol dalo zabrat všem.
ZDROJ: www.sport.cz
Jak si nepodělat život. Epizoda Nonstop lahůdky,
Režie: Jan Hřebejk, Scénář: Tomáš Pavlíček (Česká televize - 2019)
Děj příběhu se odehrává během jedné noci v Nuslích v karaoke baru, v liduprázdném nočním parku, v ospalých tramvajích, na vlakovém nádraží a pochopitelně taky v lahůdkách s nepřetržitým provozem.
"Dobrý den."
"Co to bude?"
"Deset deka pochoutkáče."
"Tady, nebo sebou?"
"Tady, rozhodně tady... A tři rohlíky... A trochu těch Matesů s cibulí... Jó a šunkovej chlebíček. A máte nějakej sýr? Třeba Ementál?"
"Jako všechno tady, jo?"
"Jo... Jo a PIVO."
"To je ale pořádná večeře."
"Já když se naštvu, tak potřebuju hodně jíst. Abych se uklidnila."
"Jste naštvaná?"
"Hrozně."
"Stejně je zajímavý, jak některý slečny PIVO pijou a druhý nepijou. Mně jsou sympatičtější co pijou."
"Já vás upozorňuji, že pokud se mě pokoušíte balit, tak okamžitě odcházím."
"Mně se jenom líbí, jak vám chutná to PIVO."
"A stejně, co na mě tak koukáte?"
"Já jsem zvyklej koukat tím směrem ven z vokna a teď tam stojíte, tak koukám na vás. Budu koukat na kuřata. To je dost nuda."
"Přidáte mi ještě trochu pochoutkáče, já neměla ani oběd."
"Jo."
"Dobrý den."
"Co to bude?"
"Deset deka pochoutkáče."
"Tady, nebo sebou?"
"Tady, rozhodně tady... A tři rohlíky... A trochu těch Matesů s cibulí... Jó a šunkovej chlebíček. A máte nějakej sýr? Třeba Ementál?"
"Jako všechno tady, jo?"
"Jo... Jo a PIVO."
"To je ale pořádná večeře."
"Já když se naštvu, tak potřebuju hodně jíst. Abych se uklidnila."
"Jste naštvaná?"
"Hrozně."
"Stejně je zajímavý, jak některý slečny PIVO pijou a druhý nepijou. Mně jsou sympatičtější co pijou."
"Já vás upozorňuji, že pokud se mě pokoušíte balit, tak okamžitě odcházím."
"Mně se jenom líbí, jak vám chutná to PIVO."
"A stejně, co na mě tak koukáte?"
"Já jsem zvyklej koukat tím směrem ven z vokna a teď tam stojíte, tak koukám na vás. Budu koukat na kuřata. To je dost nuda."
"Přidáte mi ještě trochu pochoutkáče, já neměla ani oběd."
"Jo."
Eliška Křenková a Miroslav Krobot - NON STOP LAHŮDKY.
FOTO: Česká televize / Jakub Hrab
Jak si nepodělat život. Epizoda Nonstop lahůdky,
Režie: Jan Hřebejk, Scénář: Tomáš Pavlíček (Česká televize - 2019)
Děj příběhu se odehrává během jedné noci v Nuslích v karaoke baru, v liduprázdném nočním parku, v ospalých tramvajích, na vlakovém nádraží a pochopitelně taky v lahůdkách s nepřetržitým provozem.
"Já jsem si hned říkala, že jste nějakej zakřiknutej.""Nejsem."
"Tak co se děje?"
"Nic."
"Mlčíte, ale vevnitř jste jak na trní."
"Nejsem."
"Když mi to řeknete, dám si ještě pivo... Dvě piva... Tři piva."
"To byste nevypila."
"Tak to byste se divil."
Jak si nepodělat život. Epizoda Nonstop lahůdky,
Režie: Jan Hřebejk, Scénář: Tomáš Pavlíček (Česká televize - 2019)
Děj příběhu se odehrává během jedné noci v Nuslích v karaoke baru, v liduprázdném nočním parku, v ospalých tramvajích, na vlakovém nádraží a pochopitelně taky v lahůdkách s nepřetržitým provozem.
"Dobrý večer.""Romane, já už jsem ti dneska ale salát dal."
"Já už mám peníze, takže si můžu něco koupit."
"Ale pudeš s tím ven."
"Když mám peníze, tak můžu zůstat tady přece, ne?"
"Hele, já ti dám deset deka jako dárek."
"Ale já chci pivo...
Provozní bezdomovci podává pivo u otevřených dveří bufetu.
"Lepší pivo zadarmo, než pivo a rum za peníze... Tak díky, čau."
KOUŘ.
Muzikál totalitního věku, 1991.
Muzikál totalitního věku, 1991.
Film s herci Divadla SKLEP se natáčel v Ostravě (Vítkovické železárny Klementa Gottwalda).
Scénář + režie: Tomáš Vorel st.
Mladý inženýr Mirek (Jan Slovák): "Již několik dní jsem nepil."
Opilec Béda (Jiří Burda): "Hmm, tak se koukej polepšit!"
Scénář + režie: Tomáš Vorel st.
Mladý inženýr Mirek (Jan Slovák): "Již několik dní jsem nepil."
Opilec Béda (Jiří Burda): "Hmm, tak se koukej polepšit!"
Photo © Bonton film Jiří Fero Burda + Jan Slovák ve filmu KOUŘ.
Otázka pro Jaromíra Švejdíka:
"Jaromír Švejdík a Jaroslav Rudiš, už hodně profláknutá dvojka. Kdy a jak jste se vy dva k sobě dostali?"
"Jaroslav byl hudební novinář a dělali jsme spolu interview. A pak jsem ho potkal na Žižkově a zjistili jsme, že jsme sousedi a tak jsme spolu začali chodit na pivo do Vystřelenýho Voka."
⇒
Zpěvák, textař a výtvarník Jaromír Švejdík založil v osmdesátých letech punkovou skupinu Chlapi z práce. Od roku 1989 zpívá v kapele Priessnitz, pro kterou píše většinu textů. V roce 2004 stál u vzniku projektu Umakart (hit Půlnoční), v roce 2007 pak u vzniku tria Jaromir 99 & The Bombers, jehož debutové album je soundtrackem ke Švejdíkovu komiksu Bomber. Spolu s Jaroslavem Rudišem, je autorem komiksu Alois Nebel. Komiks se stal předlohou k filmu ALOIS NEBEL (scénář: J. Rudiš, režie: Tomáš Luňák, 2011). Snímek byl vytvořen neobvyklou animační technikou rotoskopie, kterou vynalezl roku 1915 Max Fleischer. Tvůrci nejprve natočili klasický hraný film s herci, poté byly scény po jednotlivých filmových okénkách překresleny a animovány. Film byl navržen na Oscara americké Akademie filmového umění a věd v kategorii nejlepší cizojazyčný film, avšak do konečné nominace se nedostal.
Jaroslav Rudiš je český spisovatel a autor divadelních her a komiksů. Pracoval jako učitel, DJ, manažer punkové skupiny, hotelový portýr, novinář v deníku Právo. Od roku 2006 je spisovatelem na volné noze. Příležitostně vystupuje se skupinami U-Bahn a The Bombers, píše také písňové texty (mj. pro skupiny Umakart a Lety mimo). Vydal trilogii komiksů Alois Nebel (spolu s kreslířem Jaromírem 99, tj. Jaromírem Švejdíkem, Bílý Potok, Hlavní nádraží a Zlaté Hory, 2003–2005) o česko-německém výpravčím vlaků, sloužícím na malé stanici v Sudetech. Rudišova prvotina Nebe pod Berlínem (2002) získala Cenu Jiřího Ortena a byla také oceněna jako Nejkrásnější kniha roku. Mezi jeho další významná díla patří Konec punku v Helsinkách, Grandhotel, Národní třída.
ZDROJE: www.reflex.cz, www.csfd.cz, https://cs.wikipedia.org/wiki/
Zpěvák, textař a výtvarník Jaromír Švejdík založil v osmdesátých letech punkovou skupinu Chlapi z práce. Od roku 1989 zpívá v kapele Priessnitz, pro kterou píše většinu textů. V roce 2004 stál u vzniku projektu Umakart (hit Půlnoční), v roce 2007 pak u vzniku tria Jaromir 99 & The Bombers, jehož debutové album je soundtrackem ke Švejdíkovu komiksu Bomber. Spolu s Jaroslavem Rudišem, je autorem komiksu Alois Nebel. Komiks se stal předlohou k filmu ALOIS NEBEL (scénář: J. Rudiš, režie: Tomáš Luňák, 2011). Snímek byl vytvořen neobvyklou animační technikou rotoskopie, kterou vynalezl roku 1915 Max Fleischer. Tvůrci nejprve natočili klasický hraný film s herci, poté byly scény po jednotlivých filmových okénkách překresleny a animovány. Film byl navržen na Oscara americké Akademie filmového umění a věd v kategorii nejlepší cizojazyčný film, avšak do konečné nominace se nedostal.
Jaroslav Rudiš je český spisovatel a autor divadelních her a komiksů. Pracoval jako učitel, DJ, manažer punkové skupiny, hotelový portýr, novinář v deníku Právo. Od roku 2006 je spisovatelem na volné noze. Příležitostně vystupuje se skupinami U-Bahn a The Bombers, píše také písňové texty (mj. pro skupiny Umakart a Lety mimo). Vydal trilogii komiksů Alois Nebel (spolu s kreslířem Jaromírem 99, tj. Jaromírem Švejdíkem, Bílý Potok, Hlavní nádraží a Zlaté Hory, 2003–2005) o česko-německém výpravčím vlaků, sloužícím na malé stanici v Sudetech. Rudišova prvotina Nebe pod Berlínem (2002) získala Cenu Jiřího Ortena a byla také oceněna jako Nejkrásnější kniha roku. Mezi jeho další významná díla patří Konec punku v Helsinkách, Grandhotel, Národní třída.
ZDROJE: www.reflex.cz, www.csfd.cz, https://cs.wikipedia.org/wiki/
ZLEVA: Jaromír Švejdík alias Jaromír 99 a Jaroslav Rudiš u piva značky Holba. Holbu má rád i Alois Nebel, hrdina jejich společného díla.
FOTO: Alois Nebel Film
PRIESSNITZ - Ponedělí
Tam odkud jsem, tam bůh ví kde
Ani město, ani vesnice
Jen zastávka na znamení
Procházka bez cíle
Ulice opuštěný
Vítr bodá
Do tváře sníh
Havrani letí
Přivítat svítání
Tam odkud jsem, tam bůh ví kde
Ani hlína, ani kamení
Nechal jsem ji sedět v hospodě
S chlapy u piva, je po výplatě
Vítr bodá
Do tváře sníh
Havrani letí
Přivítat svítání
Domů jsem šel, v kamnech zatopil
Lehnul do peřin, zaspal celý den
Potom probuzený, našel ji v kuchyni
Kouřit u kávy, co spadla na tváři
Tam odkud jsem tam bůh ví kde
Ani voda, ani krev
Jen zastávka na znamení
Vlak z Bludova má zpoždění
Vítr bodá
Do tváře sníh
Havrani letí
Přivítat svítání
A potom vypráví
Jak se opila
Koho viděla
S kým si užila
Že v lese hlubokém
V mlze bloudila
Ať se nezlobím
Protože zítra
Protože zítra
Nám nikdo neuvěří
Protože zítra
Je Ponedělí
Protože zítra
Nám nikdo neuvěří
Protože zítra
Je Ponedělí
Tam odkud jsem, tam bůh ví kde
Ani město, ani vesnice
Jen zastávka na znamení
Procházka bez cíle
Ulice opuštěný
Vítr bodá
Do tváře sníh
Havrani letí
Přivítat svítání
Tam odkud jsem, tam bůh ví kde
Ani hlína, ani kamení
Nechal jsem ji sedět v hospodě
S chlapy u piva, je po výplatě
Vítr bodá
Do tváře sníh
Havrani letí
Přivítat svítání
Domů jsem šel, v kamnech zatopil
Lehnul do peřin, zaspal celý den
Potom probuzený, našel ji v kuchyni
Kouřit u kávy, co spadla na tváři
Tam odkud jsem tam bůh ví kde
Ani voda, ani krev
Jen zastávka na znamení
Vlak z Bludova má zpoždění
Vítr bodá
Do tváře sníh
Havrani letí
Přivítat svítání
A potom vypráví
Jak se opila
Koho viděla
S kým si užila
Že v lese hlubokém
V mlze bloudila
Ať se nezlobím
Protože zítra
Protože zítra
Nám nikdo neuvěří
Protože zítra
Je Ponedělí
Protože zítra
Nám nikdo neuvěří
Protože zítra
Je Ponedělí
PRIESSNITZ - Kdosi mi říkal
Rád, zaplatím a půjdu
Půjdu spát, spát
Tam kde dítě vstává
A voní černá káva
Rád, ale ještě je co pít
A o čem mluvit
Spát, když město probuzené
je v hluku utopené
Kdosi mi říkal, cosi mi říkal
Ale už si nevzpomínám
Kdosi mi říkal, možná mi říkal
Že už to mám spočítaný
Rád, zaplatím a půjdu
Půjdu spát
Spát
Tam kde slunce svítí
Svítí do oken
Rád, ale ještě je co pít
A o čem mluvit
Spát, když město probuzené
v hluku utopené
Kdosi mi říkal, cosi mi říkal
Ale už si nevzpomínám
Kdosi mi říkal, možná mi říkal
Že už to mám spočítaný
Kdosi mi říkal, cosi mi říkal
Kdosi mi říkal, možná mi říkal
Kdosi mi říkal, cosi mi říkal
Kdosi mi říkal, možná mi říkal
Že už to mám, že už to mám
Že už to mám spočítaný
Že už to mám, že už to mám
Že už to mám spočítaný
PRIESSNITZ - Žena
Když jsem ji viděl, viděl poprvé
To bylo dobrý, to jsem ještě žil
Byli jsme malí, ukrytí na půdě
Dělala věci co holka nemůže
Když jsem ji viděl, viděl podruhé
To bylo dobrý, to jsem ještě žil
Pili jsme pivo a ona pod stolem
Dělala věci co holka nemůže
A ona, že má to ráda
A ona, že není svatá
A ona, že marná sláva
A ona!
Když jsem ji viděl, viděl naposled
To bylo dobrý, to jsem ještě žil
Smála se mi, smála do očí
Že jsem starý, abych radši šel
A ona, že má to ráda
A ona, že není svatá
A ona, že marná sláva
A ona!
A ona!
A ona!
A ona!
A ona!
A ona, na kolenou
A ona, na kolenou
A ona, na kolenou
A ona, na kolenou
A ona, na kolenou
A ona, na kolenou
A ona, na kolenou
A ona, na kolenou
PRIESSNITZ - Město duchů
Město duchů noční bary
U zlomených srdcí
Hledal jsem tě unavený
Nohy nohy bolí
Prázdná láhev pochod dlouhý
Už mě to nebaví
Peníze jsou utracený
Tělo tělo bolí
Město duchů jízda noční
Na divokých koních
Hledal jsem tě nenašel
A srdce to bolí
Potom pokoj hotelový
S milováním za zdí
Ne ještě nespím
Duše duše bolí
To se někdy někdy stává
To se někdy přihodí
Že se lidi nepotkají
Že se lidi míjí
To se někdy někdy stává
To se někdy přihodí
Že se lidi nepotkají
Že se lidi míjí
Že se lidi míjí
Tak jak se máš, tak jak se máš
Vítej ve zlých časech
Na konci cesty
Tak jak se máš, tak jak se máš
Vítej ve zlých časech
Na konci cesty
Divadelní a filmový režisér, herec, dramatik i divadelní pedagog, tím vším je Miroslav Krobot.
Rozhovor: Miroslav Krobot, kmotrem nového piva.
Rozhovor: Miroslav Krobot, kmotrem nového piva.
13. 4. 2018, www.stamgastagurman.cz
⇒
Jste kmotrem nového ležáku, který uvařili v pivovaru Holba. Co Vás svedlo dohromady?
Je to moje reakce na podporu, kterou Holba věnovala například filmu Díra u Hanušovic a navíc jsou mi “místní” sympatičtí. V Jeseníkách jsem vyrůstal a jsem tady doma. Nedávno jsme to s manželkou počítali a vyšlo nám, že jsme se podle divadelního angažmá stěhovali osmkrát.
Kde jste raději v přírodě nebo ve městě?
V mladých letech mě lákala co možná největší města, teď je to opačně. Příroda je spravedlivá a krásná.
Nový ležák Keprník vznikl vlastně pod vašim dohledem. Se sládkem jste obřadně provedli první vystírku a společně jste ho nyní poprvé degustovali. Jaký je Váš vztah k novému ležáku z hor?
Logicky přeji svému kmotřenci vše nejlepší. Je z dobré rodiny, nebojím se o něj. Holba má chuť jako Jeseníky, je hořká a svébytná, patří k sobě, chcete-li, mají stejnou duši.
Jste kmotrem nového ležáku, který uvařili v pivovaru Holba. Co Vás svedlo dohromady?
Je to moje reakce na podporu, kterou Holba věnovala například filmu Díra u Hanušovic a navíc jsou mi “místní” sympatičtí. V Jeseníkách jsem vyrůstal a jsem tady doma. Nedávno jsme to s manželkou počítali a vyšlo nám, že jsme se podle divadelního angažmá stěhovali osmkrát.
Kde jste raději v přírodě nebo ve městě?
V mladých letech mě lákala co možná největší města, teď je to opačně. Příroda je spravedlivá a krásná.
Nový ležák Keprník vznikl vlastně pod vašim dohledem. Se sládkem jste obřadně provedli první vystírku a společně jste ho nyní poprvé degustovali. Jaký je Váš vztah k novému ležáku z hor?
Logicky přeji svému kmotřenci vše nejlepší. Je z dobré rodiny, nebojím se o něj. Holba má chuť jako Jeseníky, je hořká a svébytná, patří k sobě, chcete-li, mají stejnou duši.
⇒
Miroslav Krobot vystudoval JAMU v Brně a poprvé na sebe upozornil režií Romea a Julie, která byla označována za „divokou“. V Národním divadle režíroval hry Ze života hmyzu bratří Čapků, Goldoniho Mirandolínu a Gogolovu Ženitbu. Režíroval zde také vlastní dramatizaci románu bratří Mrštíků Rok na vsi, inscenace získala v 1993 Cenu Alfréda Radoka za inscenaci roku. V jeho režii byl také film Díra u Hanušovic, který podpořil pivovar Holba. Spolu s Lubomírem Smékalem napsal také scénář a o dva roky později dokončil opět ve spolupráci se Smékalem scénář ke svému druhému filmu Kvarteto. Jako herec se objevuje v řadě filmů např. Příběhy obyčejného šílenství, Restart, Účastníci zájezdu, Venkovský učitel, Dům, Alois Nebel, Okresní přebor – Poslední zápas Pepika Hnátka a skvělý byl v televizním filmečku z cyklu Jak si (nepo)dělat život: Nonstop lahůdky.
Miroslav Krobot vystudoval JAMU v Brně a poprvé na sebe upozornil režií Romea a Julie, která byla označována za „divokou“. V Národním divadle režíroval hry Ze života hmyzu bratří Čapků, Goldoniho Mirandolínu a Gogolovu Ženitbu. Režíroval zde také vlastní dramatizaci románu bratří Mrštíků Rok na vsi, inscenace získala v 1993 Cenu Alfréda Radoka za inscenaci roku. V jeho režii byl také film Díra u Hanušovic, který podpořil pivovar Holba. Spolu s Lubomírem Smékalem napsal také scénář a o dva roky později dokončil opět ve spolupráci se Smékalem scénář ke svému druhému filmu Kvarteto. Jako herec se objevuje v řadě filmů např. Příběhy obyčejného šílenství, Restart, Účastníci zájezdu, Venkovský učitel, Dům, Alois Nebel, Okresní přebor – Poslední zápas Pepika Hnátka a skvělý byl v televizním filmečku z cyklu Jak si (nepo)dělat život: Nonstop lahůdky.
ZDROJ: www.stamgastagurman.cz
Miroslav Krobot, kmotrem nového piva.
FOTO: www.stamgastagurman.cz
Autor známého komiksu Alois Nebel a knihy Grandhotel letos napsal svůj první román v němčině. Za tento román a obecně za dosavadní tvorbu český spisovatel Jaroslav Rudiš dostane německou literární cenu Chamisso-Preis/Hellerau. Koncem roku 2019 to oznámili její pořadatelé v Drážďanech, kde sedmačtyřicetiletý autor ocenění převezme příští rok v únoru. Cena je udílena tvůrcům, kteří obohacují současnou německou literaturu překračováním hranic, propojováním kultur a jazyků. Ocenění doprovází odměna 15 tisíc eur, v přepočtu 388 tisíc korun. Za zhruba pětisetstránkovou knihu nazvanou Winterbergova poslední cesta (Winterbergs letzte Reise), kterou jako svůj první text napsal v němčině a jež se dostala mezi německé bestsellery, byl Jaroslav Rudiš na jaře nominován na Cenu Lipského knižního veletrhu. Tu nezískal. V češtině román příští rok vydá nakladatelství Labyrint.
"Mám z toho obrovskou radost. Hlavními postavami jsou Wenzel Winterberg, skoro stoletý rodák z Liberce, a jeho ošetřovatel, český emigrant Jan Kraus. Jednoho dne spolu nastoupí do vlaku a vydají se na poslední cestu napříč dějinami střední Evropy z Berlína až do Sarajeva," popisuje Rudiš, podle nějž obě postavy vědí, že je historie drží v hrsti. "A oba si taky rádi dají pivo," dodává.
"Mám z toho obrovskou radost. Hlavními postavami jsou Wenzel Winterberg, skoro stoletý rodák z Liberce, a jeho ošetřovatel, český emigrant Jan Kraus. Jednoho dne spolu nastoupí do vlaku a vydají se na poslední cestu napříč dějinami střední Evropy z Berlína až do Sarajeva," popisuje Rudiš, podle nějž obě postavy vědí, že je historie drží v hrsti. "A oba si taky rádi dají pivo," dodává.
Vlaky, němčina, nostalgie, špetka punku, pivo. To je spisovatel Jaroslav Rudiš.
V roce 2013 mu vyšla kniha Národní třída o „sečtělém rváči“ Vandamovi, podle které byl v roce 2019 natočen film v hlavní roli s Hynkem Čermákem. Po filmech Alois Nebel a Grandhotel, jde o další úspěšný snímek natočený podle námětu Rudišovy knihy. Během prvního víkendu v českých kinech shlédlo film Národní třída 42 361 platících diváků. Diváci si "u piva mudrujícího tvrďáka Vandama" evidentně oblíbili a 1. místo v žebříčku návštěvnosti je toho důkazem.
Vandam žije sám v bytě na panelákovém sídlišti, kde kdysi všude kolem byl jen temný les. Večer, když sídlištěm bloudí divoká zvířata, chodí Vandam se svými kumpány na pivo do hospody Severka. Ta se nenachází na severu Čech jako její slavná jmenovkyně z oblíbeného seriálu Most!, ale na pražském Jižním Městě. Vandam se snaží udělat dojem na Lucku, která v sídlištní hospodě čepuje pivo. Často a rád se porve a každý den doma cvičí, aby byl v kondici. Je znalec dějin a válek. Má pocit, že svět míří k zániku, že se schyluje k velké bitvě. A tak posiluje, aby byl na tu poslední rozhodující bitvu nachystaný. A taky k tomu vychovává Psycha, mladého kluka, se kterým natírá střechy panelových domů. Kumpáni z hospody Vandamovi přezdívají „národní hrdina“. Prý dal tehdy v Listopadu na Národní třídě dějiny jednou ranou do pohybu.
Národní třída, Režie: Štěpán Altrichter, Scénář: Jaroslav Rudiš, Štěpán Altrichter
V roce 2013 mu vyšla kniha Národní třída o „sečtělém rváči“ Vandamovi, podle které byl v roce 2019 natočen film v hlavní roli s Hynkem Čermákem. Po filmech Alois Nebel a Grandhotel, jde o další úspěšný snímek natočený podle námětu Rudišovy knihy. Během prvního víkendu v českých kinech shlédlo film Národní třída 42 361 platících diváků. Diváci si "u piva mudrujícího tvrďáka Vandama" evidentně oblíbili a 1. místo v žebříčku návštěvnosti je toho důkazem.
Vandam žije sám v bytě na panelákovém sídlišti, kde kdysi všude kolem byl jen temný les. Večer, když sídlištěm bloudí divoká zvířata, chodí Vandam se svými kumpány na pivo do hospody Severka. Ta se nenachází na severu Čech jako její slavná jmenovkyně z oblíbeného seriálu Most!, ale na pražském Jižním Městě. Vandam se snaží udělat dojem na Lucku, která v sídlištní hospodě čepuje pivo. Často a rád se porve a každý den doma cvičí, aby byl v kondici. Je znalec dějin a válek. Má pocit, že svět míří k zániku, že se schyluje k velké bitvě. A tak posiluje, aby byl na tu poslední rozhodující bitvu nachystaný. A taky k tomu vychovává Psycha, mladého kluka, se kterým natírá střechy panelových domů. Kumpáni z hospody Vandamovi přezdívají „národní hrdina“. Prý dal tehdy v Listopadu na Národní třídě dějiny jednou ranou do pohybu.
Národní třída, Režie: Štěpán Altrichter, Scénář: Jaroslav Rudiš, Štěpán Altrichter
Z filmu Národní třída FOTO: © Falcon
Dude Lebowski si ve filmu BIG LEBOWSKI dopřával při hraní bowlingu pivka značky Miller. Konkrétně Miller Lite Beer, American Lager 4,2% a taky Miller Genuine Draft Beer, American Lager 4.6%.
BIG LEBOWSKI, film USA/GB, 1998
Režie: Joel Coen, Ethan Coen
Scénář: Ethan Coen, Joel Coen
Kamera: R. Deakins
Hudba: C. Burwell
Hráli: J. Bridges, J. Goodman, S. Buscemi, J. Moore
Jeff "Dude" Lebowski je nejlenivější chlápek z Los Angeles a okolí. Miluje bowling, koktejl zvaný White Russian (ve filmu Bílý medvěd), marihuanu, pivo a svůj koberec. Díky shodě jmen je považován za boháče, který se stal obětí vydírání. Hloupý vymahač Jeffovi pochčije tepich a Dude se dožaduje náhrady škody u skutečného boháče Lebowskiho. Situace se zamotává a komplikuje, když Jeff příjme nabídku milionáře, aby předal výkupné za jeho unesenou ženu. Vše by mohlo jít docela v klidu, kdyby se Jeffův kámoš Walter (John Goodman) nerozhodl shrábnout prachy na výkupné bez ohledu na následky. Během bláznivé cesty za spravedlností, novým kobercem a kufříkem peněz, zažije Dude a jeho kámoši příběh, který se nedá vyprávět, ale pouze vidět...
BIG LEBOWSKI, film USA/GB, 1998
Režie: Joel Coen, Ethan Coen
Scénář: Ethan Coen, Joel Coen
Kamera: R. Deakins
Hudba: C. Burwell
Hráli: J. Bridges, J. Goodman, S. Buscemi, J. Moore
Jeff "Dude" Lebowski je nejlenivější chlápek z Los Angeles a okolí. Miluje bowling, koktejl zvaný White Russian (ve filmu Bílý medvěd), marihuanu, pivo a svůj koberec. Díky shodě jmen je považován za boháče, který se stal obětí vydírání. Hloupý vymahač Jeffovi pochčije tepich a Dude se dožaduje náhrady škody u skutečného boháče Lebowskiho. Situace se zamotává a komplikuje, když Jeff příjme nabídku milionáře, aby předal výkupné za jeho unesenou ženu. Vše by mohlo jít docela v klidu, kdyby se Jeffův kámoš Walter (John Goodman) nerozhodl shrábnout prachy na výkupné bez ohledu na následky. Během bláznivé cesty za spravedlností, novým kobercem a kufříkem peněz, zažije Dude a jeho kámoši příběh, který se nedá vyprávět, ale pouze vidět...
Dude + Donny + WalterBIG LEBOWSKI je dnes již kultovní klasika bratrů Coenových s Jeffem Bridgesem v hlavní roli.
Dude (J. Bridges) + Miller Lite beer
⇒
A ještě dvě HLÁŠKY Z FILMU BIG LEBOWSKI:
Walter Sobchak: Cyndin pes, šílenej čokl. Nemůžeš ho nechat samotnýho doma, jinak rozkouše nábytek. Cyndi a Marty jeli na Havaj.
Jeffrey "Dude" Lebowski: Ty jsi toho čokla přived sem, na bowling?
Walter Sobchak: Přivedl na bowling? Nepůjčil jsem mu boty, nepozval jsem ho ani na pivo, ani nebude hrát místo tebe, Dude!
Walter Sobchak: Cyndin pes, šílenej čokl. Nemůžeš ho nechat samotnýho doma, jinak rozkouše nábytek. Cyndi a Marty jeli na Havaj.
Jeffrey "Dude" Lebowski: Ty jsi toho čokla přived sem, na bowling?
Walter Sobchak: Přivedl na bowling? Nepůjčil jsem mu boty, nepozval jsem ho ani na pivo, ani nebude hrát místo tebe, Dude!
⇒
cizinec u baru: Chci se jenom zeptat, Dude.
Jeffrey Dude Lebowski: Na co?
cizinec u baru: Musíš pořád říkat tolik nadávek?
Jeffrey Dude Lebowski: O čem to, kurva, mluvíš?
Jeffrey Dude Lebowski: Na co?
cizinec u baru: Musíš pořád říkat tolik nadávek?
Jeffrey Dude Lebowski: O čem to, kurva, mluvíš?
Pokud patříte mezi milovníky piva, rozhodně zpozorněte. Vědci na univerzitě v Amsterdamu přišli s teorií, že silnější pivo je dobré pro vaše střeva. Pochopitelně ani tato studie nenabádá k častému pití alkoholu, upozorňuje však na přítomnost prospěšných bakterií, uvedl server Independent.
Profesor Eric Claassen z amsterdamské univerzity, jenž výzkumný tým vedl, vysvětlil, že pití silnějších piv je vhodné pro lidská střeva. Ve svém zkoumání podrobil testu zejména belgická piva, v nichž objevil prospěšné probiotické bakterie.
U silnějších piv totiž dochází ke dvojité fermentaci, tedy kvašení. To způsobuje nejen vyšší obsah alkoholu, ale také právě tvorbu bakterií prospěšných pro střeva a zažívací systém.
„Víme, že je těžké zastavit se u jednoho piva, ale tak by to mělo být. Alkohol ve větším množství je samozřejmě škodlivý, ale jedno pivo denně může být skutečně prospěšné,” je přesvědčený Claassen.
ZDROJ: www.novinky.cz
Profesor Eric Claassen z amsterdamské univerzity, jenž výzkumný tým vedl, vysvětlil, že pití silnějších piv je vhodné pro lidská střeva. Ve svém zkoumání podrobil testu zejména belgická piva, v nichž objevil prospěšné probiotické bakterie.
U silnějších piv totiž dochází ke dvojité fermentaci, tedy kvašení. To způsobuje nejen vyšší obsah alkoholu, ale také právě tvorbu bakterií prospěšných pro střeva a zažívací systém.
„Víme, že je těžké zastavit se u jednoho piva, ale tak by to mělo být. Alkohol ve větším množství je samozřejmě škodlivý, ale jedno pivo denně může být skutečně prospěšné,” je přesvědčený Claassen.
ZDROJ: www.novinky.cz
Půl párku (One Meat Ball) - text - Jan Werich a Jiří Voskovec (americká lidová)
Mužíček, skromný velice,
vstoupil do místní pivnice
Nad jídelním lístkem bádal,
co by si tak za šesták dal
Půl párku, půl párku!
Nemohl si dát než půl párku
Jak se vrchní nad stůl sklání,
mužík mu šeptne své přání
Ticho se snese nad sálem,
když vrchní zahřmí lokálem
"Půl párku, půl párku! Ten host si přeje půl párku!"
Rozpačitě dí mužíček: "Prosil bych k tomu chlebíček"
Vrchní hlasitějc, než třeba, řekl: "Půl párku a žádnej chleba!"
"Půl párku, půl párku! Ten host si přeje půl párku!"
Mužíček velmi zesmutněl,
na celý párek však neměl
U stolu seděl jak pěna,
lokálem zněla ozvěna
"Půl párku, půl párku, půl párku to je bez chleba!"
Mužíček, skromný velice,
vstoupil do místní pivnice
Nad jídelním lístkem bádal,
co by si tak za šesták dal
Půl párku, půl párku!
Nemohl si dát než půl párku
Jak se vrchní nad stůl sklání,
mužík mu šeptne své přání
Ticho se snese nad sálem,
když vrchní zahřmí lokálem
"Půl párku, půl párku! Ten host si přeje půl párku!"
Rozpačitě dí mužíček: "Prosil bych k tomu chlebíček"
Vrchní hlasitějc, než třeba, řekl: "Půl párku a žádnej chleba!"
"Půl párku, půl párku! Ten host si přeje půl párku!"
Mužíček velmi zesmutněl,
na celý párek však neměl
U stolu seděl jak pěna,
lokálem zněla ozvěna
"Půl párku, půl párku, půl párku to je bez chleba!"
Beskydského samotáře z hor do města nikdo nedostane. Ani na Štědrý den.
Srostl za téměř půl století s milovanými Beskydami, kde žije na samotě. A nikdo ho ze samoty na Morávce nedostane „dolů“ do Frýdku.
Stále statný horal tu má své malé království, ryze čistou vodu mu dává Radegastův pramen a kolem něho běhají pořád nějaká domácí zvířata.
Ostrá Asta, pět kocourů, štěňátko jezevčice Špagetka a dva poníci, z nichž ten bílý dostal jméno po bělouši z nejoblíbenější vánoční pohádky. Avšak zní také správně „beskydsky“.
„Jurášku! Pojď sem! Jurášku!,“ volá přes stráň Miroslav Surovec, který letos oslavil pětaosmdesátiny. Dříve choval i koně. A také jim dal jména z oblíbených pohádek – třeba Manka a Cipísek. Klisna Manka se dožila osmatřiceti let.
V rukou má pro poníky horal oblíbené rohlíky. Osmiletý bílý shetlandský poník Jurášek a tříletý černý Kubíček ale teď moc neposlouchají. Dovádí na stráni, několik dnů nebyli ze stáje venku.
Jurášek však viditelně kulhá na levou přední nohu. „Ještě včera nekulhal,“ zabručí pod plnovousem horal a vzápětí se snaží s technickým pracovníkem obce Morávka Petrem Bujokem, který mne sem přivezl, vyčistit bílému poníkovi kopyto.
„Na to budeme muset zavolat veterináře,“ usoudí po marném pokusu. Oběma poníkům někdy stráň chráněná elektrickými ohradníky nad horalovou chalupou nestačí. „Loni našli v ohradě díru a našli jsme je za tři dny až na Grúni,“ vypráví horal.
Miroslav Surovec žije na samotě pod Bílým křížem už od roku 1970 a místo se po něm i jmenuje. Letošní Vánoce oslaví opět se ženou, která k němu každý víkend a na celé léto jezdí, ale nikdy se do hor nastálo nepřestěhovala.
„Vnuk už mi pomohl včera uřezat vánoční strom. Jedličku. Ale ještě není nastrojená. Mám totiž vlastní les,“ říká Miroslav Surovec a pod fousy se zasměje. Humor ho nikdy neopustil, přestože si stěžuje na nohy.
„Moc Vánoce neprožívám, ale od Ježíška bych si přál, aby se mi lépe chodilo,“ říká horal, jistící si chůzi francouzskými holemi. „Nevím, jestli se někdy ještě rozchodím…“
Petr Bujok, který na beskydského seniora „dohlíží“ a občas za ním zajede, poznamenává: „Život není spravedlivý. Pan Surovec byl schopen přejít na Bílou i v nejtěžších zimách na běžkách.“
Tak také ostatně před lety vypadaly vánoce Miroslava Surovce. „Manželka přijela, v hlavní místnosti chalupy jsme si dali večer smaženého kapra a druhý den jsme si obuli běžky a vyrazili na vánoční pouť Beskydami,“ vzpomíná muž, který ze svého domu jezdil na běžkách jako učitel na Bílou do práce.
Do jisté míry budou ty letošní Vánoce podobné. Horal ukazuje možná dvaapůlmetrovou jedličku, která je už usazena v dřevěném kole od povozu v hlavní místnosti chalupy.
„Tenhle stojan na vánoční strom už používám padesát roků. Žádné baňky nemáme. Ozdobíme stromek slaměnými ozdobami a papírovými řetězy, které moje žena učila vyrábět naše děti,“ říká muž a prozrazuje, že už má i nějaké nachystané dárky.
„Dárek prý má být to, co by si člověk sám nekoupil. Tak něco v tom stylu. Mám i kapra, se ženou jsme pro něho byli v Žabni. Tam to mají úžasné, vykuchají vám ho i stáhnou zdarma. Teď je mám v mrazáku. A moji koníci zase dostanou nějaká ta jablíčka,“ směje se.
Miroslav Surovec ostatně žije ve vzácné shodě s přírodou. Z kohoutku a v bazénu mu teče pramen Radegastu, jak říká pramenité vodě, na kterou se kdysi napojil.
"Je skvělá. Vždyť se říká, že pivovar v Nošovicích postavili kvůli složení této čerstvé vody. Přidají tam jen trochu chmele a pak to za drahé peníze prodávají,“ směje se muž, který ale v zimě raději nechává vodu z hor téci z kohoutku pořád, protože by v trubkách zamrzla.
„Jako se mi to před pár dny i stalo. Vnuk mi ho pomohl včera zprovoznit,“ vysvětluje své letité „nešetření“ s vodou muž, který už má osm pravnuků. Jeden z vnuků je dokonce u horala přihlášený k pobytu. „Ale teď dostal práci v Brně, takže za něj budu akorát platit popelnici,“ rozesměje se horal.
Ač tento vzezřením trochu i beskydský „krakonoš“ občas připomene, že nemůže chodit jako dříve, nad svým současným životem vůbec neláme hůl. Letos mu žena pořídila nový vůz s pohonem na čtyři kola, se kterým do hor vyjede.
Ostatně s ním jel v pondělí pro ženu, která za ním přijela na Vánoce autobusem. Vnuci mu před chalupou v létě postavili pna nové auto přístřešek a opravili mu bazén, který si tady Miroslav Surovec na počátku sedmdesátých let postavil, když se do chalupy přistěhoval.
„Je dost hluboký, metr a půl. Vždycky jsem se do něho chodil probouzet. Vyběhl jsem ráno ještě skoro se zavřenýma očima k bazénu a skočil do něho šipku. Ale už dosloužil a v posledních letech v něm voda prosakovala. Ale teď je jako nový. A slouží vnukům,“ říká horal.
Horal s novým autem jezdí jako vždy pro „rum“. Ale není to tak doslova pravda, většinou si ho nekoupí a místo něj nakoupí chleba a potraviny.
Miroslav Surovec však všechno přepočítává na rum. „Maminka vždy když něco kupovala, tak počítala, kolik by za to bylo másla. A já to zase přepočítávám na rum. Jinak jsem v podstatě abstinent. Když si dám lahvové pivo, piju ho tři dny. Hlavně když mám mastnější večeři, tak si otevřu pivo, napiju se, zavřu a dám ho na noční stolek. O Vánocích si ale pivo dám, přivezou mi ho,“ směje se pětaosmdesátiletý muž.
Když se ho zeptáte, které Vánoce byly pro něj nejkrásnější, odpoví: „Ty nejpěknější budou asi vždy a pro každého ty, které jsme zažili jako děti.“
Horal říká, že zimy v posledních letech nebyly v Beskydech moc silné, ale loni tam zase napadly skoro dva metry sněhu. Vzpomíná na jednu velkou zimu, kdy se synem o Vánocích vykopali v těch hromadách sněhu tunel, kterým nosili do chalupy dříví na topení.
„Kluk z toho měl velkou legraci,“ vzpomíná muž, jehož velkou životní kapitolou jsou domácí zvířata, která ho vždy na samotě obklopovala. Kravku už nemá, donedávna měl na pozemku kozy a kozla. Kočka Pepinka se dožila osmnácti let a proslula tím, že celou zimu strávila v kuchyni u Surovce v troubě.
Radost mu v posledních týdnech dělá malé štěně Špagetka, už třetí jezevčice, která toto jméno na samotě dostala. „Má dva a půl měsíce. Trochu drápe a kouše, je jako každé štěně živá,“ ukazuje horal zápěstí.
Na otázku, zda ho rodina neláká z horské samoty dolů do města, říká, že žena se ho stále ptá, kdy se nastěhuje k ní do Frýdku. Se smíchem jí prý vždy odpovídá: „Nemůžu. Protože můj koník Kubíček se nevejde do výtahu.“
Když se vracíme od Miroslava Surovce zpět dolů do obce, tak Petr Bujok říká: „Pan Surovec je na tom místě spokojený. U něho si uvědomíte, co člověk k životu potřebuje. Jen postel, teplo a střechu nad hlavou. Bojím, se, že až se jednou ztratí pan Surovec, tak to místo také ztratí veškeré kouzlo. A nevím, jestli jeho vnuci, kteří sem za ním rádi jezdí, se odhodlají k podobnému způsobu života."
24.12.2019, Petr Broulík, www.patriotmagazin.cz
Ta naše hospoda - Zdeněk Svěrák & Jaroslav Uhlíř
Ta naše hospoda
odshora, odspoda,
to je pěkné zařízení.
Polívka hřeje se,
hostinský směje se,
že mu pivo dobře pění.
Ta naše hospoda
odshora, odspoda,
to je pěkné zařízení.
Polívka hřeje se,
hostinský směje se,
že mu pivo dobře pění.
Ta naše hospoda
odshora, odspoda,
to je pěkné zařízení.
Polívka hřeje se,
hostinský směje se,
že mu pivo dobře pění.
odshora, odspoda,
to je pěkné zařízení.
Polívka hřeje se,
hostinský směje se,
že mu pivo dobře pění.
Ve sklepě jsou čtyři sudy,
dva jsou lichý a dva sudý.
Pivo stoupá nahoru,
do našeho bachoru.
Pivo stoupá nahoru,
do našeho bachoru.
dva jsou lichý a dva sudý.
Pivo stoupá nahoru,
do našeho bachoru.
Pivo stoupá nahoru,
do našeho bachoru.
Ve sklepě jsou čtyři sudy,
dva jsou lichý a dva sudý.
Pivo stoupá nahoru,
do našeho bachoru.
dva jsou lichý a dva sudý.
Pivo stoupá nahoru,
do našeho bachoru.
Ach táto, tatíčku,
máš doma matičku
vlas jak sláma, oči jak len.
Máš doma dětičky
rovné jak pětníčky,
vyjdi táto z hospody ven.
máš doma matičku
vlas jak sláma, oči jak len.
Máš doma dětičky
rovné jak pětníčky,
vyjdi táto z hospody ven.
Ach táto, tatíčku,
máš doma matičku
vlas jak sláma, oči jak len.
Máš doma dětičky
rovné jak pětníčky,
vyjdi táto z hospody ven.
máš doma matičku
vlas jak sláma, oči jak len.
Máš doma dětičky
rovné jak pětníčky,
vyjdi táto z hospody ven.
Na peci jsou čtyři děti,
mohl bys jim vyprávěti
třeba o mládí a o vojně,
po tom usnou pokojně.
O mládí a o vojně,
po tom usnou pokojně.
mohl bys jim vyprávěti
třeba o mládí a o vojně,
po tom usnou pokojně.
O mládí a o vojně,
po tom usnou pokojně.
Ta naše hospoda
odshora, odspoda,
to je pěkné zařízení.
Polívka hřeje se,
hostinský směje se,
že mu pivo dobře pění.
odshora, odspoda,
to je pěkné zařízení.
Polívka hřeje se,
hostinský směje se,
že mu pivo dobře pění.
Ta naše hospoda
odshora, odspoda,
to je pěkné zařízení.
Polívka hřeje se,
hostinský směje se,
že mu pivo dobře pění.
odshora, odspoda,
to je pěkné zařízení.
Polívka hřeje se,
hostinský směje se,
že mu pivo dobře pění.
Náš táta tu dneska není,
to je pane překvapení.
Proč je doma, já to vím,
zásobil se lahvovým.
Proč je doma, já to vím,
zásobil se lahvovým.
to je pane překvapení.
Proč je doma, já to vím,
zásobil se lahvovým.
Proč je doma, já to vím,
zásobil se lahvovým.
Do naší hospůdky - Zdeněk Svěrák & Jaroslav Uhlíř
Do naší hospůdky vedou jen tři schůdky,
to je ten důvod, má milá, že já tam raz, dva, tři jsem.
Z té naší hospody stoupají tři schody,
to je ten důvod má milá, že se jde tak těžko ven.
Do naší hospůdky vedou jen tři schůdky,
to je ten důvod, má milá, že já tam raz, dva, tři jsem.
Z té naší hospody stoupají tři schody,
to je ten důvod má milá, že se jde tak těžko ven.
Harmonika hraje tence písničku divnou,
nejrůznější existence přitom jihnou,
člověku zas oči svítí po čase tklivém,
nevím čím to může býti, asi pivem, asi tím pivem.
nejrůznější existence přitom jihnou,
člověku zas oči svítí po čase tklivém,
nevím čím to může býti, asi pivem, asi tím pivem.
Do naší hospůdky vedou jen tři schůdky,
to je ten důvod, má milá, že já tam raz, dva, tři jsem.
Z té naší hospody stoupají tři schody,
to je ten důvod má milá, že se jde tak těžko ven.
to je ten důvod, má milá, že já tam raz, dva, tři jsem.
Z té naší hospody stoupají tři schody,
to je ten důvod má milá, že se jde tak těžko ven.
"Zdá se mu pivo!"
"Hmm"
"Samé pivo."
Kdo chce zabít Jessii? - Scénář: Miloš Macourek, Václav Vorlíček
"Hmm"
"Samé pivo."
Kdo chce zabít Jessii? - Scénář: Miloš Macourek, Václav Vorlíček
Komedii s oživlými superhrdiny z kresleného komiksu Káji Saudka natočil v roce 1966 V. Vorlíček podle scénáře M. Macourka. Oživlé komiksové postavy jsou vlastně zhmotnělé sny a ve filmu komunikují pomocí bublin s nápisy.
"Ale pardon, pane profesore, je to vůbec skutečné pivo?"
"S dovolením, já bych..."
"Prosím."
"Děkuji."
"Jen si klidně nabídněte."
"Ježíš, dovolíte paní docentko, to by byla věčná škoda. Já jsem už náhodou nějaký pivo todle, tak bych snad..."
"Plzeň! Ale jako křen, pane profesore. Prosím..."
Kdo chce zabít Jessii? - Scénář: Miloš Macourek, Václav Vorlíček
"S dovolením, já bych..."
"Prosím."
"Děkuji."
"Jen si klidně nabídněte."
"Ježíš, dovolíte paní docentko, to by byla věčná škoda. Já jsem už náhodou nějaký pivo todle, tak bych snad..."
"Plzeň! Ale jako křen, pane profesore. Prosím..."
Kdo chce zabít Jessii? - Scénář: Miloš Macourek, Václav Vorlíček
Komedii s oživlými superhrdiny z kresleného komiksu Káji Saudka natočil v roce 1966 V. Vorlíček podle scénáře M. Macourka. Oživlé komiksové postavy jsou vlastně zhmotnělé sny a ve filmu komunikují pomocí bublin s nápisy.
Vladimír Menšík, koštuje "plzeň jako křen", ve filmu Kdo chce zabít Jessii?.
"Tak rozumíte Ivanko? Té slečně dáte nějaký kabát, pochopitelně šaty...šaty má. A přivedete ji sem.
"Ano."
"Na taxíka máte. Tady jsou klíče. Těm pánům kupte něco k jídlu a nějakou láhev piva. Ať tam na mně počkají."
Kdo chce zabít Jessii? - Scénář: Miloš Macourek, Václav Vorlíček
"Ano."
"Na taxíka máte. Tady jsou klíče. Těm pánům kupte něco k jídlu a nějakou láhev piva. Ať tam na mně počkají."
Kdo chce zabít Jessii? - Scénář: Miloš Macourek, Václav Vorlíček
Komedii s oživlými superhrdiny z kresleného komiksu Káji Saudka natočil v roce 1966 V. Vorlíček podle scénáře M. Macourka. Oživlé komiksové postavy jsou vlastně zhmotnělé sny a ve filmu komunikují pomocí bublin s nápisy.
K. Saudek - Plzeňská dvanáctkaZávodčí kývl souhlasně a zmínil se, že u některých lidí je věc již prohraná předem, že ani maska naprostého klidu nepomůže, že čím víc někdo vypadá klidněji, že tím víc ho to usvědčuje.
„Oni mají mou školu, pane závodčí,“ prohlásil hrdě strážmistr, „klid, to je mýdlová bublina, umělý klid je corpus delicti.“ A přerušuje výklad o své teorii, obrátil se na závodčího: „Copak si dnes dáme k večeři?“
„Vy dnes nepůjdete, pane strážmistr, do hospody?“
Touto otázkou vyvstanul před strážmistrem nový těžký problém, jejž nutno ihned rozluštit.
Což kdyby, použiv jeho noční nepřítomnosti, ten prchl. Závodčí je sice spolehlivý člověk, opatrný, ale utekli mu již dva vandráci. Fakticky bylo tomu tak, že se s nimi nechtěl jednou v zimě tahat ve sněhu až do Písku, tak je u Ražic v polích pustil a vypálil ránu do vzduchu pro forma.
„Pošleme si naši bábu pro večeři a bude chodit se džbánem pro pivo,“ rozluštil strážmistr těžký problém, „ať se bába trochu proběhne.“
A bába Pejzlerka, která jim posluhovala, se opravdu proběhla.
Po večeři se cesta mezi četnickou stanicí a hospodou Na kocourku netrhla. Neobyčejně četné stopy těžkých velkých bot báby Pejzlerky na té spojovací linii svědčily o tom, že strážmistr si vynahrazuje plnou měrou svou nepřítomnost na Kocourku.
Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války / Švejkova budějovická anabáze - Jaroslav Hašek
„Oni mají mou školu, pane závodčí,“ prohlásil hrdě strážmistr, „klid, to je mýdlová bublina, umělý klid je corpus delicti.“ A přerušuje výklad o své teorii, obrátil se na závodčího: „Copak si dnes dáme k večeři?“
„Vy dnes nepůjdete, pane strážmistr, do hospody?“
Touto otázkou vyvstanul před strážmistrem nový těžký problém, jejž nutno ihned rozluštit.
Což kdyby, použiv jeho noční nepřítomnosti, ten prchl. Závodčí je sice spolehlivý člověk, opatrný, ale utekli mu již dva vandráci. Fakticky bylo tomu tak, že se s nimi nechtěl jednou v zimě tahat ve sněhu až do Písku, tak je u Ražic v polích pustil a vypálil ránu do vzduchu pro forma.
„Pošleme si naši bábu pro večeři a bude chodit se džbánem pro pivo,“ rozluštil strážmistr těžký problém, „ať se bába trochu proběhne.“
A bába Pejzlerka, která jim posluhovala, se opravdu proběhla.
Po večeři se cesta mezi četnickou stanicí a hospodou Na kocourku netrhla. Neobyčejně četné stopy těžkých velkých bot báby Pejzlerky na té spojovací linii svědčily o tom, že strážmistr si vynahrazuje plnou měrou svou nepřítomnost na Kocourku.
Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války / Švejkova budějovická anabáze - Jaroslav Hašek
„To už říkal starej hostinskej Rampa na Vinohradech, když mu chtěl někdo zůstat dlužen, že přijde někdy na člověka takovej moment, že je ke všemu hluchej jako pařez.“
Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války - Jaroslav Hašek
Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války - Jaroslav Hašek
Two beers or not two beers? That is the pression.
William Shakesbeer
Různé druhy alkoholu vzbuzují odlišné typy emocí, víno například přispívá k pocitu uvolnění, zatímco po požití tvrdého alkoholu se lidé cítí více sebevědomí a sexy. Zjistili to britští vědci, kteří v rok trvajícím mezinárodním průzkumu oslovili více než 30.000 lidí. Výsledky studie pak zveřejnili v časopise British Medical Journal.
Destiláty jako je vodka, gin, whisky a další jsou podle vědců spojovány s celou škálou silných pocitů. Nejčastěji ale s těmi negativními, jako je agresivita, kterou pociťovalo 30 procent oslovených, nebo neklid (28 procent respondentů) a plačtivost (22 procent dotázaných). Pozitivní účinky, jako například přísun energie, hlásilo 58 procent lidí, 59 procent zase pocítilo větší sebedůvěru a 42 procent se cítilo atraktivněji.
Pijáci piva a vína naproti tomu zažívali spíše pocit uvolnění. Červené víno účastníci průzkumu nejčastěji spojovali s následným pocitem únavy.
www.frekvence1.cz
Destiláty jako je vodka, gin, whisky a další jsou podle vědců spojovány s celou škálou silných pocitů. Nejčastěji ale s těmi negativními, jako je agresivita, kterou pociťovalo 30 procent oslovených, nebo neklid (28 procent respondentů) a plačtivost (22 procent dotázaných). Pozitivní účinky, jako například přísun energie, hlásilo 58 procent lidí, 59 procent zase pocítilo větší sebedůvěru a 42 procent se cítilo atraktivněji.
Pijáci piva a vína naproti tomu zažívali spíše pocit uvolnění. Červené víno účastníci průzkumu nejčastěji spojovali s následným pocitem únavy.
www.frekvence1.cz
XAVIER BAUMAXA - Samba v kapkách chlastu
Můj lékař mi doporučil dvě Plzínky denně
Tvrdí, že to podporuje dobrý přístup k ženě
Nevím, co mě do hospody dennodenně žene,
Ale mám to tam tak trochu rád.
Po plzničkách otevírám první láhev vína
Hlavu už si podepírám - ty jsi nějaká jiná!
Je pravdou, že si neupírám, nejsem totiž upír
Jsi má žena a chlast můj kamarád
Potácím se do ložnice, zvládneme to ve třech
Moje žena, chlast a já a také vnitřní tetřev
Ještě sklenku portského a zvládneme to v pěti!
Jen jsem zvědav, co si ráno o tátovi budou myslet děti
Tančím jako Bohouš Josef Sambu v kapkách deště
Recenze to nemá dobré - ale já chci ještě!
Tančím jako Bohouš Josef Sambu v kapkách chlastu
V těžké chvíli vzpomenu si na mou mámu, na bouchačku Vlastu
Tančím Sambu, dej mi pámbů tvůj vztyčený prstík
Ukousnu jej, orestuji, smažím tím svůj restík
Moje žena ze mě kvete, já jsem její pestík
Opilý a otylý ji opyluji, pak dostanu pěstí
XAVIER BAUMAXA - Libíčkova dívka
Líbat tě na ústa libová
A líbavá je líbivé
Jsem jak v líbíčkově snění
Ale stále tu schází ta dívka
Která střídmě krmí střívka
A přes veškeré dění
Jsem nutzen konztatovat - ona tu není
Nestav se pokaždé rockerkou
Co hustá je a nad kérkou má
Od piercingu cedník
Naopak neudělej tu chybičku
Se stylizací na pičku
Ukaž čeho si muži cení
Já zatím konztatuji - ona tu není
Uf on se ode dna odráží
A na oblohu naráží
Hledá mezi nebem a zemí
Ale stále tu schází ta dívka
Co jako Libíček dá 4 piffka
A i po osmém zuby cení
Já zatím konstatuji - ona tu neni
Prostě není
Ale stále tu schází ta dívka
Co jako Libíček dá 4 piffka
A i po osmém zuby cení
Já jsem nutzen konztatovat - ona tu není
Prostě není
Ona tu není
Hantec je místní varieta češtiny používaná v hovorové mluvě v Brně. Tato specifická mluva vznikla během několika staletí smíšením hanáckých nářečí češtiny s němčinou brněnských Němců (směs spisovné němčiny a rakouských a jihoněmeckých nářečí) a historickým středoevropským argotem, zejména vídeňským. Vliv také měly jidiš, romština a italština. V 19. století a na začátku 20. století byl hantec běžně používán nižšími společenskými třídami. Dnes není původní forma hantecu běžná, ale velké množství jednotlivých výrazů je v lokální mluvě obecně používáno. Původ slova hantec je možno hledat ve výrazu hantýrka.
Když si ve štatlu (v Brně) a okolí u hostinského ve správné paluši (hospodě) objednáš plnotučné regálek, tak ten hned ví, že chceš dvanáctistupňové pivo značky Polička. Naopak šméčkové škopek je pivo nealkoholické, kterému se ovšem také říká zbabělec.
Vysvětluje srandista Žanek Hlaváček - středoškolský profesor zdravotní školy, inženýr z VUT, někdejší konstruktér zdravotnických přístrojů, muzikant, a hlavně neúnavný zachránce, šiřitel a hledač nových slov hantecu Jan Hlaváček.
Ukázka ze slovníku brněnského hantecu:
Ukázka ze slovníku brněnského hantecu:
pivec - pivovar
škopek - pivo, hlava
bahno - pivo
čechrovat bahno - pít pivo
desatero - pivo 10°
chlemtat - pít
kalit škopky - pít pivo
šlajzna - žízeň
věžák - vysoká sklenice na pivo bez ucha (0,5 l) , vícepatrový úzký dům
krygl - půllitr na pivo (težký skleněný s uchem)
žbrdol - džbán piva
nechat trauf - nechat spropitné
cvaknót - vypít menší množství tekutiny
chalko, chalovat - jídlo, jíst
gábl - jídlo
futro - jídlo
futrovačka - žranice
glgačka, glgat - pijatika, pít
flusnót do grameca - přivést do jiného stavu
škopek - pivo, hlava
bahno - pivo
čechrovat bahno - pít pivo
desatero - pivo 10°
chlemtat - pít
kalit škopky - pít pivo
šlajzna - žízeň
věžák - vysoká sklenice na pivo bez ucha (0,5 l) , vícepatrový úzký dům
krygl - půllitr na pivo (težký skleněný s uchem)
žbrdol - džbán piva
nechat trauf - nechat spropitné
cvaknót - vypít menší množství tekutiny
chalko, chalovat - jídlo, jíst
gábl - jídlo
futro - jídlo
futrovačka - žranice
glgačka, glgat - pijatika, pít
flusnót do grameca - přivést do jiného stavu
Kurz ostravštiny.
Po ukázce brněnského hantecu, zákonitě musí přijít na řadu kurz ostravštiny. Nejdříve si prosvištíme nějaká ta slovíčka:
Po ukázce brněnského hantecu, zákonitě musí přijít na řadu kurz ostravštiny. Nejdříve si prosvištíme nějaká ta slovíčka:
babuť - prase
bo - protože
kaj - kde
furt - neustále, pořád
včil - teď, nyní
chlampat - pít
bantovat - lákat na něco, podněcovat, svádět k nepravostem
zima na pysku - opar
krutipysk - nedobrá lihovina
bago - žvýkací tabák (Žvýká se v dole, horníci tabák míchají s různými druhy alkoholu)
o - podívej
mňaga - kašovitý odpad, vulgárně: sračka
žďorb - haraburdí
baraba - otrapa, opilec (Původně traťový dělník italské národnosti)
kupak - bazén, koupaliště
bebechy - harampádí, zbytečné věci
maras - bahno, kal, bordel, nepořádek
blembak - hornická přílba (Název vznikl z toho, že helma se na hlavě havíře furt posouvala, „blembala“)
chlastpartyja - skupina lidí, kteří si rádi vypijí
bulač - absentér
dupa - zadek
cofnut - couvnout, ustoupit
nabity - ožralý
najebaný - opilý
cyp - havíř/nemotora/začátečník (Velmi frekventované slovo v hornickém slangu i v hovorové mluvě, kde slouží jako přirovnání v okamžiku, kdy se těžko hledá vhodný výraz. Příklady: „Zyma jak cyp“ – velký mráz. „Bylo tam vody do cypa“ – V řece byla vysoká hladina).
cypovina - blbost, hloupost
chujovina - pitomost
čiko - nedopalek cigarety, ale taky malá hydraulická stojka v dole
olačka - prezervativ
vaječina - míchaná vejce
čobol - Slovák
duperele - zbytečnosti, drobnosti
bo - protože
kaj - kde
furt - neustále, pořád
včil - teď, nyní
chlampat - pít
bantovat - lákat na něco, podněcovat, svádět k nepravostem
zima na pysku - opar
krutipysk - nedobrá lihovina
bago - žvýkací tabák (Žvýká se v dole, horníci tabák míchají s různými druhy alkoholu)
o - podívej
mňaga - kašovitý odpad, vulgárně: sračka
žďorb - haraburdí
baraba - otrapa, opilec (Původně traťový dělník italské národnosti)
kupak - bazén, koupaliště
bebechy - harampádí, zbytečné věci
maras - bahno, kal, bordel, nepořádek
blembak - hornická přílba (Název vznikl z toho, že helma se na hlavě havíře furt posouvala, „blembala“)
chlastpartyja - skupina lidí, kteří si rádi vypijí
bulač - absentér
dupa - zadek
cofnut - couvnout, ustoupit
nabity - ožralý
najebaný - opilý
cyp - havíř/nemotora/začátečník (Velmi frekventované slovo v hornickém slangu i v hovorové mluvě, kde slouží jako přirovnání v okamžiku, kdy se těžko hledá vhodný výraz. Příklady: „Zyma jak cyp“ – velký mráz. „Bylo tam vody do cypa“ – V řece byla vysoká hladina).
cypovina - blbost, hloupost
chujovina - pitomost
čiko - nedopalek cigarety, ale taky malá hydraulická stojka v dole
olačka - prezervativ
vaječina - míchaná vejce
čobol - Slovák
duperele - zbytečnosti, drobnosti
rožni - rozsviť světlo
aji - i, také
grcat - zvracet
pyčo - univerzální slovíčko, také oslovení
cycek - prso
Jestliže už známe nejfrekventovanější slovíčka ostravštiny, můžeme si uvést i několik vět:
O pyčo. - Podívej se na ten krásný západ slunce.
Idu do holiča. - Jdu ke kadeřníkovi.
Idu do doktora. - Jdu k lékaři.
Jestliže už známe nejfrekventovanější slovíčka ostravštiny, můžeme si uvést i několik vět:
O pyčo. - Podívej se na ten krásný západ slunce.
Idu do holiča. - Jdu ke kadeřníkovi.
Idu do doktora. - Jdu k lékaři.
Idu do mamy. - Jdu k matce.
Pustit televizu. - Zapnout televizor.
Chuj z tym. - Nevadí.
Cyp jak lampa. - Pitomec.
Drži se pipy jak cycka. - Nemůžou ho dostat z hospody.
Čumiš jak ščur do ryny. - Koukáš jako nevěřící Tomáš.
Vydupali haviřa, nedali mu haliřa. - Překvapili horníka, nezaplatili mu za odvedenou práci.
Pustit televizu. - Zapnout televizor.
Chuj z tym. - Nevadí.
Cyp jak lampa. - Pitomec.
Drži se pipy jak cycka. - Nemůžou ho dostat z hospody.
Čumiš jak ščur do ryny. - Koukáš jako nevěřící Tomáš.
Vydupali haviřa, nedali mu haliřa. - Překvapili horníka, nezaplatili mu za odvedenou práci.
A teď už ostravština pro pokročilé. Pomůže nám s tím pan Ladislav Větvička - lašsky cyp, blogař, cestař, fotograf, spisovatel. Chvilu na Moravě, chvilu na Slezske, chvilu na Cejloně nebo v Karabachu, prostě tam, kaj je mu fajně:
"Podivejme se tedy včil, jakym zpusobem Ostravaci zdurazňuji věty. Obvykle když česky mluvici synek potřebuje dat svemu vyjadřeni větši duraz, použije zesileny hlas (=křik) nebo rozkazovaci zpusob. Ostravak nekřiči a rozkazovaci zpusob nepotřebuje, tym padem byva i vykřičnik zbytečny. Ke zdurazněni věty uživa Ostravak specialniho slova se zurčivym „r“. Toto slovo se klade obvykle na konec věty a dava cele větě podstatně silnějši emocionalni naboj.
Zkusme si to vysvětlit na praktyckem přikladě. Když Ostravaka suši, obrati se na čepmistra větou: „Ty, Jarek, dej mi pivo.“ To je klasika a pokud je požadavek brzy vyplněn, přiběh tim konči (připadně pokračuje dalšim pivem). Někdy se ale stane, že žiža je silnějši než obvykle nebo ma Jarek roboty jak cyp. A tady nastava okamžik k použiti ostravskeho zdurazňovaciho slova. V tomto případě je tedy na mistě obratit se na čišnika s duraznějši prosbou: „Jarek - dej mi pivo, kurva“. Netřeba zvedat hlas, netřeba křičet. Je třeba jen dat pauzu mezi oznamovaci větu a zdurazňovaci slovo. Podle delky pauzy a podle delky hrčiveho „r“ by měl Jarek poznat, jak moc je požadavek akutni. Schvalně si zkuste rozdil mezi „kurva“ a „kurrrrrrva“. To je sila, co? Hned se člověku ulevi. Pravě proto je toto slovo oblibene i mezi ostravskymi budhisty jako obzvlaště uklidňujici mantra.
Podivejme se ještě na jednu možnost použiti. Može nastat extremni připad, který přichazi obvykle ve velice parnych dnech, kdy žizeň je opravdu neudržitelna. Pak nastupuje fenomen takzvaneho ramovani. To znamena, že se cela věta zaramuje tak, aby už na počatku bylo slyšet, že situace je opravdu katastrofalni. V tomto případě zaramovana věta zni: „Kurva - Jarek, dej mi pivo - kurva“.
Na Jarkově mistě už bych situaci nepodceňoval, bo další arsenal zdurazňovacich slov normalni Ostravak nema a v případě nesplněni přani hrozi slovni agrese, což znamena, že by se v mluvenem slově mohla objevit dokonce i sprosta nadavka.
A bo je venku fajně, je čas dat do huby bago, sednuť na araba a zajet na Mexiko, kurrrva.
Fajny a přijemny den všem."
Ladislav Větvička, hlasatel Mlade Fronty fčil, Poruba.
https://vetvicka.blog.idnes.cz/
Ladislav Větvička při své práci čerpá i z díla Dalibora Záruby - Ostravský slovník.
"Podivejme se tedy včil, jakym zpusobem Ostravaci zdurazňuji věty. Obvykle když česky mluvici synek potřebuje dat svemu vyjadřeni větši duraz, použije zesileny hlas (=křik) nebo rozkazovaci zpusob. Ostravak nekřiči a rozkazovaci zpusob nepotřebuje, tym padem byva i vykřičnik zbytečny. Ke zdurazněni věty uživa Ostravak specialniho slova se zurčivym „r“. Toto slovo se klade obvykle na konec věty a dava cele větě podstatně silnějši emocionalni naboj.
Zkusme si to vysvětlit na praktyckem přikladě. Když Ostravaka suši, obrati se na čepmistra větou: „Ty, Jarek, dej mi pivo.“ To je klasika a pokud je požadavek brzy vyplněn, přiběh tim konči (připadně pokračuje dalšim pivem). Někdy se ale stane, že žiža je silnějši než obvykle nebo ma Jarek roboty jak cyp. A tady nastava okamžik k použiti ostravskeho zdurazňovaciho slova. V tomto případě je tedy na mistě obratit se na čišnika s duraznějši prosbou: „Jarek - dej mi pivo, kurva“. Netřeba zvedat hlas, netřeba křičet. Je třeba jen dat pauzu mezi oznamovaci větu a zdurazňovaci slovo. Podle delky pauzy a podle delky hrčiveho „r“ by měl Jarek poznat, jak moc je požadavek akutni. Schvalně si zkuste rozdil mezi „kurva“ a „kurrrrrrva“. To je sila, co? Hned se člověku ulevi. Pravě proto je toto slovo oblibene i mezi ostravskymi budhisty jako obzvlaště uklidňujici mantra.
Podivejme se ještě na jednu možnost použiti. Može nastat extremni připad, který přichazi obvykle ve velice parnych dnech, kdy žizeň je opravdu neudržitelna. Pak nastupuje fenomen takzvaneho ramovani. To znamena, že se cela věta zaramuje tak, aby už na počatku bylo slyšet, že situace je opravdu katastrofalni. V tomto případě zaramovana věta zni: „Kurva - Jarek, dej mi pivo - kurva“.
Na Jarkově mistě už bych situaci nepodceňoval, bo další arsenal zdurazňovacich slov normalni Ostravak nema a v případě nesplněni přani hrozi slovni agrese, což znamena, že by se v mluvenem slově mohla objevit dokonce i sprosta nadavka.
A bo je venku fajně, je čas dat do huby bago, sednuť na araba a zajet na Mexiko, kurrrva.
Fajny a přijemny den všem."
Ladislav Větvička, hlasatel Mlade Fronty fčil, Poruba.
https://vetvicka.blog.idnes.cz/
Ladislav Větvička při své práci čerpá i z díla Dalibora Záruby - Ostravský slovník.
Dalibor Záruba se narodil ve Vratimově u Ostravy 18.11. 1946 a zemřel 1.12.2018. Byl to ostravský režisér, producent, redaktor, spisovatel, scenárista, kameraman, moderátor a sportovní komentátor. V roce 2003 přijal funkci tiskového mluvčího FC Baník Ostrava a byl členem jeho představenstva ve slavném období, kdy klub získal ligový titul. Na podzim roku 2005 byl členem týmu zahraničního turné On the Road 2005 Jaromíra Nohavici. Je autorem knihy Ostravský slovník, ve kterém se mimo jiné zabývá překladem a vysvětlením slov a slovních obratů, které se vyskytují výhradně na Ostravsku a v Ostravě pak zvláště.
⇒
P.S. - Víte, jak řekne horník z ostravsko-karvinských dolů tuhle větu?: "Kamaráde, představ si, že mi manželka utekla s jiným mužem."
Horník to řekne mnohem jednodušeji: "Pyčo, pyča v pyči."
A proč vlastně mluvíme takhle kratcearychle?
Bo neni čas pyčo!!!
⇒
Na těchto stránkách o pivu, musím vysvětlit význam slovíčka, které se k pivu vztahuje jen lehce, ale je zde jistá souvislost. Jde o slovíčko:
kolečko - společenská událost oblíbená hlavně mezi horníky Ostravsko-karvinských dolů. Horníci se po vyfárání seskupí před šachtou do kruhu (kolečka) a v co nejkratší době (bo neni čas pyčo) zkonzumují co největší množství co nejlevnější kořalky. Jedno takové noční kolečko před dolem ČSA Karviná skončilo následnou smrtí účastníka akce.
Samozřejmě kolečko je také zahradní, nebo zednický vozík na ruční pohon.
kolečko - společenská událost oblíbená hlavně mezi horníky Ostravsko-karvinských dolů. Horníci se po vyfárání seskupí před šachtou do kruhu (kolečka) a v co nejkratší době (bo neni čas pyčo) zkonzumují co největší množství co nejlevnější kořalky. Jedno takové noční kolečko před dolem ČSA Karviná skončilo následnou smrtí účastníka akce.
Samozřejmě kolečko je také zahradní, nebo zednický vozík na ruční pohon.
BRIKETA (sbírka ostravské poezie) - nakladatelství Větrné mlýny.
To pivo!/ Zase jsem se opil tím pivem/ To pivo/ je mým topivem. Tak to stojí v básni Milana Kroupy. A Petr Hruška o ostravských hospodách jinak: "Na konci bloku pivnice Baník a červený kostel, kolem město. Viděl jsem zázraky, letět stůl." Oba bardi patří do sekce "Postavy v různých fázích trosky", která uvozuje vydařenou antologii ostravské poezie s příznačným názvem Briketa. Editoval ji básník a rovněž piják piva Ivan Motýl. Figuruje v ní i jeho bratr Petr, jehož báseň Na Růžku črtá obraz ranního návratu z hospody se zastávkou v jiné hospodě, či otec Günter, který píše: "K Mrtvole jsme chodívali v noci na neděli/ když mezi dvěma směnami bylo osm volných hodin." Více než stovka autorů, kteří se v Ostravě narodili, žili tady, nebo ji "jen" zažili, se bělá kontrastním písmem v černých stránkách Brikety.
Název přitom nevychází jen ze slisovaných zbytků, třeba Kroupa prý jednou tahal po Ostravě briketu v ruce, že z ní něco vyřeže a napíše o tom báseň. Kniha v podobě brikety se dá nosit podobně, stačí listovat, objevovat, pivo si k tomu objednat.
Ivan Motýl v doslovu vyvrací předsudky o havířích, kteří nečtou, nebásní, jen rubou a pijí. "Čitalo se Ciganske ditě a Bufalobil," cituje starého havíře Felixe Uhra, který pamatoval Bezruče, jehož Slezské písně vyšly v roce 1909. "Takovy tenky zešitek. První basničku, keru haviře recitovali, byla Maryčka Magdonova. Haviři na taku knižku, jak su Slezske pisně, čekali jak slepa kura na zrno."
"Ostrava byla považovaná za město na kulturně nejnižším stupni," vysvětluje Motýl pobezručovskou éru. Jenže černé město překvapilo a dodnes dává vzniknout nebývalým tvůrčím činům i kulturním akcím, literárním časopisům, festivalům, besedám.
"Nabírám uhelný prach z ostravských hald a lisuji ho v briketu. Ta je zcela subjektivním výliskem," popisuje Motýl vznik antologie. Nabírá verše budovatelské, poetické, konkrétní i metaforické, básně hospodské i vzletné. Dělí je do sekcí. Kromě zmíněných Postav v různých fázích trosky je tu kategorie o Lysé hoře, sekci Vzkypění cév uvozuje statistika o počtech sňatků a rozvodů v Ostravě (1 276 svateb, 830 rozvedených párů). V části nazvané Tam půjdeme mezi haldou a nebem je i báseň Lukáše Balabána, syna Jana Balabána, nebo Janova bratra Daniela Balabána. Ten píše: "Oděná barevnýma hadrama/ je ve mně tma."
ZDROJ: Klára Kubíčková, www.idnes.cz
Motto:
Normalizační Ostrava byla New York mého dětství.
Ivan Motýl se narodil v roce 1967 v Klatovech protikomunisticky smýšlejícím rodičům. Pamětníkův otec, novinář Günter Motýl, byl za nesouhlasné články se sovětskou okupací vyhozen z redakce Večerní Plzně a Mladého světa, stejně jako jeho manželka Hermína, která přišla o práci ve školství. Rodina se tedy kolem roku 1973 přestěhovala do Ostravy, kde pamětník nastoupil na základní školu pro děti z romského ghetta. Zásadní zlom v životě Ivana Motýla nastal při nástupu na Matiční gymnázium v Ostravě roku 1982, kde se začal zapojovat do ostravského kulturního dění organizovaného pamětníkovým bratrem Petrem Motýlem a jeho přáteli. V protirežimních kulturních aktivitách pokračoval i během studia na pedagogické fakultě. Během sametové revoluce v roce 1989 byl zástupcem studentského hnutí v Ostravě a po revoluci se po otcově vzoru stal novinářem, publicistou a básníkem. Věnuje se především palčivým sociálním tématům soudobé Ostravy a moderním dějinám celého regionu, kde dodnes žije v obci Hlučín.
Ivan Motýl má rakousko-německé kořeny. Otec Günter Motýl pocházel z Hlučínska, regionu na česko-polských hranicích, který byl mnichovskou dohodou z roku 1938 připojen k německému Slezsku, aby se po válce stal součástí Československa. Po konci druhé světové války byl právě hlučínský region jedním z center otázky určování národností a státní příslušnosti, spojené s odsunem Němců z Československa. „Můj otec nechtěl být Němcem, chtěl se z oblasti Hlučínska vymanit,“ popisuje rodinné poměry Ivan Motýl a dodává, že „Hlučínsko byl echtovní český kraj“. Günter Motýl byl povolán na vojnu do Klatov, kde se seznámil se svou budoucí ženou Hermínou, která naopak měla rakouské kořeny, vystupňované navíc „velkou vírou klatovské babičky v Hitlerovu Třetí říši“. A právě tomuto německo-rakouskému páru, Günterovi a Hermíně, se počátkem šedesátých let narodil syn Petr a v roce 1967 druhý syn Ivan. Když bylo roku 1968 Československo okupováno vojsky Varšavské smlouvy, začaly rodině Motýlových problémy. Pamětníkův otec byl novinářem a velmi kriticky se vymezoval proti sovětské okupaci. „Byl pro mě symbolem odvahy a nepokory, k jeho kariéře ve Večerní Plzni a Mladém světě jsem cítil obdiv a přišlo mi neuvěřitelné, že je na všech těch novinových výstřižcích, co měl doma archivované, jeho jméno,“ vzpomíná Ivan Motýl.
Oba rodiče záhy po okupaci přišli o zaměstnání – matka byla hned po roce 1968 vyhozena ze školství, otce čekal stejný osud o dva roky později. O prázdninách po první třídě základní školy se tedy Motýlovi přestěhovali do Ostravy. „Byl to pro mě šok. Bydleli jsme v romském ghettu u Stodolní ulice a navíc jsem musel hned nastoupit do školy, kde jsem nikomu nerozuměl, jak mluvili chacharsky,“ vzpomíná Ivan Motýl na první dojmy z Ostravy. V Ostravě se ani jeden z rodičů nemohl věnovat své původní profesi: otec pracoval na Nové huti a matka jako náborářka. „Komunistický režim byl ale hrozně nedůsledný při trestání svých nepřátel. Ne všech, samozřejmě, ale v případě mých rodičů tomu tak bylo. Když se přestěhovali do Ostravy, tak na ně režim jakoby zapomněl,“ vysvětluje. Paradoxně se tedy Motýlovým žilo dobře: „Otec bral nadprůměrný plat, který se v Ostravě ani nedal utratit. Symbolem dětství tak byly pro mě bifteky – jedli jsme je dvakrát týdně. Bylo podivné, že režim mým rodičům dovolil takové bohatství,“ dodává. Oproti poloprázdným obchodům ve zbytku republiky byla podle pamětníkových slov Ostrava krajem hojnosti a synonymem pro místo, kde se daly vydělat velké peníze. Jedním dechem však dodává, že až později si uvědomil, že tomu tak nebylo pro všechny, ale jen pro skupinu vyvolených, kteří se pohybovali v těžkém průmyslu. „Ostrava byla v rámci normalizačního systému ocelovým srdcem republiky, kde se vše podřizovalo horníkům a hutníkům. Ti byli takovou nedotknutelnou kastou,“ popisuje Ostravu sedmdesátých let. A právě pro tuto „kastu“ fungovalo v Ostravě hned několik obchodů Tuzex, do kterých směňovali horníci bony s místními veksláky. „Byl tam i speciální Tuzex jen na džíny. Protože horník bez džínů nebyl správný horník,“ dodává se smíchem.
Nový svět se Ivanu Motýlovi otevřel s nástupem na gymnázium v roce 1982, kdy se seznámil s bratrovými přáteli z univerzity. „A jak jsem začal pít pivo, hledal jsem po hospodách pábitelství z románů Bohumila Hrabala. Ale objevil jsem kolem železáren a šachet úplně jiný svět, než o kterém píše – ostravští horníci neměli touhu řešit ony pábitelské problémy,“ popisuje Ivan Motýl své rozčarování z diametrální odlišnosti románové a reálné Ostravy. A právě v té době začal také vnímat propast mezi havíři a studenty. „Havíři nenáviděli vzdělání. Komunistická ideologie jim totiž naroubovala do hlavy, že dřou za ty studenty, co se jen flákají,“ dodává. Pamětníkova generace tíhnoucí k undergroundu se tedy snažila horníkům vyhýbat, ačkoliv na druhou stranu právě oni tvořili nedílnou součást místní „exotiky“, kterou Ivan Motýl rád ukazoval návštěvám z Prahy při procházkách kolem kouřících koksoven v „ostravském pekle“.
Ivan Motýl v sobě nese odkaz dvou „Ostrav“: té problematické, s cejchem romského ghetta, ve kterém za normalizace vyrůstal, a té umělecké, do které se v dospívání aktivně zapojil. Obě Ostravy pak v jeho životě propojuje fascinace hornickým a havířským světem „černého města“ spolu s hledáním pábitelských odkazů z Hrabalových románů.
ZDROJ: Paměť národa (ve spolupráci s Českou televizí)
Ivan Motýl
- Narodil se v Klatovech 18. listopadu 1967.
- Kolem roku 1973 stěhování do Ostravy, nástup na ZŠ Kounicova
1982 – nástup na Matiční gymnázium v Ostravě
1983 – první společné kulturní akce s bratrem Petrem
1986 – nástup na pedagogickou fakultu, obor český jazyk a dějepis
- v březnu 1989 výlet do Krakova, festival za osvobození Václava Havla a následné sepsání petice, vyšetřování StB
- během sametové revoluce byl zástupcem studentů v Ostravě
- od poloviny 90. let novinářem (MF Dnes, Lidové noviny, Český rozhlas, později časopis Týden)
- dnes žije v Hlučíně a kromě novinařiny se věnuje moderní historii a poezii zaměřené především na Ostravsko.
- Básník, publicista, redaktor časopisu Týden, amatérský historik a historický amatér, piják piva a starý žvanil. Samozvaný kurátor galerie Červený kostel v Hlučíně (s manželkou Elli Tiliu), příležitostný recitátor (Česko jedna báseň, Potulný dělník atd.) a dopisovatel roztodivných plátků (RozRazil, Weles, Protimluv atd.) .
Knihy: Struska (2019), Briketa - Ostravská poezie a poezie o Ostravě 1894–2013 (2013), Bezruč?! (2009)
ZDROJ: www.vetrnemlyny.cz
Petr Motýl (* 26. 8. 1964, Klatovy), Básník a prozaik.
Syn básníka a novináře Güntera Motýla (1940-2020), bratr básníka a publicisty Ivana Motýla (* 1967). Do roku 1974 žil s rodiči v Klatovech, poté se rodina přestěhovala do Ostravy. Nyní žije v Praze.
Po studiu češtiny a dějepisu na Pedagogické fakultě v Ostravě (1982–1988) vystřídal řadu zaměstnání, pracoval např. jako poštovní doručovatel, vrátný, topič, měřič a čerpač vody.
Motýl debutoval bibliofilskou básnickou sbírkou Řemeslníci a máničky aneb Hospoda černě vypráví. Jeho první oficiálně vydanou knihou byla sbírka hravých básní prosycených tajemnou, pohádkovou atmosférou a mířících k tajemstvím lidského nitra Ten veliký veliký kamenný dům nebo hrad tam daleko daleko v horách.
Později Motýlovy verše stále častěji a přesněji odkazují k Ostravě a k jejímu okolí. V první části sbírky Šílený Fridrich se básník stylizuje do titulní postavy, mytického lyrického hrdiny, který se potuluje ostravskými periferiemi, promlouvá z časů minulých, přítomných i budoucích, je bezručovským „škaredým zjevem“, ale i prorokem a legendou. Básník jeho ústy vyslovuje, a zejména v druhé části sbírky nechává naplno rozeznít své trpké osobní pocity. Civilním jazykem přibližuje každodenní realitu Ostravy, drsnou „krásu“ dělnických čtvrtí, laciných hospod, kouzlo pivních hovorů, přiznává zklamání a roztrpčení ze zániku staré podoby města.
Fascinace ostravským geniem loci je vystupňována ve sbírkách Jazykem haldy a Černá pěna Ostravice, v nichž básník opět na město a život pohlíží „zespodu“, pohledem outsiderů společnosti. Tomu odpovídá i volba výrazových prostředků, obecná čeština, slang a vulgarismy.
Výrazně hovorové a expresivní řečové gesto je rovněž charakteristické pro sbírku Lahve z ubytovny, která vznikla také na počátku 90. let a je komponována jako soubor věcně vykreslených básnických portrétů postav setkávajících se v prostředí dělnické ubytovny.
Syn básníka a novináře Güntera Motýla (1940-2020), bratr básníka a publicisty Ivana Motýla (* 1967). Do roku 1974 žil s rodiči v Klatovech, poté se rodina přestěhovala do Ostravy. Nyní žije v Praze.
Po studiu češtiny a dějepisu na Pedagogické fakultě v Ostravě (1982–1988) vystřídal řadu zaměstnání, pracoval např. jako poštovní doručovatel, vrátný, topič, měřič a čerpač vody.
Motýl debutoval bibliofilskou básnickou sbírkou Řemeslníci a máničky aneb Hospoda černě vypráví. Jeho první oficiálně vydanou knihou byla sbírka hravých básní prosycených tajemnou, pohádkovou atmosférou a mířících k tajemstvím lidského nitra Ten veliký veliký kamenný dům nebo hrad tam daleko daleko v horách.
Později Motýlovy verše stále častěji a přesněji odkazují k Ostravě a k jejímu okolí. V první části sbírky Šílený Fridrich se básník stylizuje do titulní postavy, mytického lyrického hrdiny, který se potuluje ostravskými periferiemi, promlouvá z časů minulých, přítomných i budoucích, je bezručovským „škaredým zjevem“, ale i prorokem a legendou. Básník jeho ústy vyslovuje, a zejména v druhé části sbírky nechává naplno rozeznít své trpké osobní pocity. Civilním jazykem přibližuje každodenní realitu Ostravy, drsnou „krásu“ dělnických čtvrtí, laciných hospod, kouzlo pivních hovorů, přiznává zklamání a roztrpčení ze zániku staré podoby města.
Fascinace ostravským geniem loci je vystupňována ve sbírkách Jazykem haldy a Černá pěna Ostravice, v nichž básník opět na město a život pohlíží „zespodu“, pohledem outsiderů společnosti. Tomu odpovídá i volba výrazových prostředků, obecná čeština, slang a vulgarismy.
Výrazně hovorové a expresivní řečové gesto je rovněž charakteristické pro sbírku Lahve z ubytovny, která vznikla také na počátku 90. let a je komponována jako soubor věcně vykreslených básnických portrétů postav setkávajících se v prostředí dělnické ubytovny.
Další knihy: Dva ořechy / 10 000 piv (2007), Kam chodí uhlí spát (2008), Kosí srdce (2017), Jako černá perla v uhlí (2018)
Günter Motýl (29. října 1940 – 22. ledna 2020), novinář, básník a prozaik.
Narozen v Petřkovicích (Petershofen - od r. 1976 součást Ostravy). Pokřtěn byl v ludgeřovickém kostele sv. Mikuláše, kde se s ním rodina, přátelé i veřejnost také naposledy rozloučili v sobotu 25. ledna 2020.
Když se Günter Motýl narodil, jeho otec zrovna sloužil v německé armádě, tak jako všichni muži z „prajzske“. Museli. Neutěšené sociální podmínky na poválečném Hlučínsku i druhořadé postavení jeho obyvatel na politicko-společenském žebříčku přiměli dospívajícího Motýla k brzkému odchodu z domoviny. Už na opavské průmyslovce byl odběratelem Literárních novin a dalších kulturních periodik a ve stejné době také vznikly i jeho první literární práce. Na vojenské základní službě v západočeských Klatovech pak potkal začínajícího surrealistického básníka Petra Krále, který značně ovlivnil jeho poetiku, jak je to patrné z Motýlových básní vydávaných v šedesátých letech především v časopise Sešity pro mladou literaturu. Básně mu ale tiskl i časopis Tvář, Plamen či ostravský Červený květ. V Klatovech také potkal manželku Herminu (z rodiny pošumavských Němců), založil rodinu a stal se redaktorem deníku Večerní Plzeň. S nástupem normalizace byl ovšem večerník zakázán a do stoupy putovala i první Motýlova sbírka s názvem Slova, kterou editoval básník Petr Kabeš. Dalších dvacet let strávil u klatovského Povodí Vltavy a posléze na ostravské Nové huti Klementa Gottwalda, samozřejmě v dělnických pozicích. Poezie se ale nevzdal a v roce 1982 vydal jako samizdat sbírku Kratinky. V jeho domě v Revoluční ulici 33/a (dnes Českobratrská) se také občas scházely tehdejší představitelé ostravských nezávislých struktur.
V listopadu 1989 mimo jiné spoluzakládal Občanské fórum v Ostravě a stál také u zrodu prvních krajských nezávislých novin – Moravskoslezského deníku.
V letech 1991 až 1996 pracoval v Lidových novinách a od té doby až do důchodu opět v regionálních periodicích. Napřed v týdeníku Region, který později splynul s Deníkem. A to na pozicích redaktora, vedoucího redaktora i editora.
Když se Günter Motýl narodil, jeho otec zrovna sloužil v německé armádě, tak jako všichni muži z „prajzske“. Museli. Neutěšené sociální podmínky na poválečném Hlučínsku i druhořadé postavení jeho obyvatel na politicko-společenském žebříčku přiměli dospívajícího Motýla k brzkému odchodu z domoviny. Už na opavské průmyslovce byl odběratelem Literárních novin a dalších kulturních periodik a ve stejné době také vznikly i jeho první literární práce. Na vojenské základní službě v západočeských Klatovech pak potkal začínajícího surrealistického básníka Petra Krále, který značně ovlivnil jeho poetiku, jak je to patrné z Motýlových básní vydávaných v šedesátých letech především v časopise Sešity pro mladou literaturu. Básně mu ale tiskl i časopis Tvář, Plamen či ostravský Červený květ. V Klatovech také potkal manželku Herminu (z rodiny pošumavských Němců), založil rodinu a stal se redaktorem deníku Večerní Plzeň. S nástupem normalizace byl ovšem večerník zakázán a do stoupy putovala i první Motýlova sbírka s názvem Slova, kterou editoval básník Petr Kabeš. Dalších dvacet let strávil u klatovského Povodí Vltavy a posléze na ostravské Nové huti Klementa Gottwalda, samozřejmě v dělnických pozicích. Poezie se ale nevzdal a v roce 1982 vydal jako samizdat sbírku Kratinky. V jeho domě v Revoluční ulici 33/a (dnes Českobratrská) se také občas scházely tehdejší představitelé ostravských nezávislých struktur.
V listopadu 1989 mimo jiné spoluzakládal Občanské fórum v Ostravě a stál také u zrodu prvních krajských nezávislých novin – Moravskoslezského deníku.
V letech 1991 až 1996 pracoval v Lidových novinách a od té doby až do důchodu opět v regionálních periodicích. Napřed v týdeníku Region, který později splynul s Deníkem. A to na pozicích redaktora, vedoucího redaktora i editora.
První krčmy se u nás objevily v 11. století, k jejich rozšíření došlo o století později. Z právního hlediska se rozlišovalo mezi dvěma druhy těchto zařízení – krčmami svobodnými a krčmami úročnými. Majiteli svobodných krčem se nejčastěji stávali rychtáři, kteří za provozování živnosti nemuseli odvádět vrchnosti poplatek. Ostatní majitelé za rok poplatek vrchnosti dávat museli. Krčmy stály ve městech i na vesnicích, u významných cest či na jejich křižovatkách. Vybavení ve všech podnicích bylo zhruba stejné, tvořily ho jednoduché stoly, dřevěné lavice a topeniště uprostřed velké místnosti. Prodávalo se zde pivo, víno a také jídlo. Krčmy lokalizované v blízkosti důležitých cest nabízely nejenom možnost občerstvení, ale také ubytování.
ZDROJ: Lucie Žáková, EuroZprávy.cz
ZDROJ: Lucie Žáková, EuroZprávy.cz
Krčmy měly ve středověku zpravidla pevně stanovenou otevírací dobu. Dobová legislativa jasně definovala noční hodinu, po které musela hospoda zavřít. Ve vídeňském svatoštěpánském chrámu byl dokonce umístěn tzv. pivní zvon („pirglocke“), jehož zvonění symbolizovalo čas k uzavření hostinců. Kromě otevírací doby chodili radní kontrolovat, zda hospodští nenalévají „pod míru“. Za porušení obou nařízení hrozila pokuta. Poněkud volnou ruku měli krčmáři ve výběru podávaných pokrmů. Kontrolováno bylo pouze to, zda není v hostincích v postním období a v pátky konzumováno maso. Jistou zvláštností je také fakt, že v jedné hospodě byl k dostání pouze jeden druh piva, a to regionální. Z období 14. a 15. století pochází totiž mnoho zákazů dovozu cizích piv, zejména z důvodu omezení konkurence a podpory místních sladovníků a pivovarníků.
ZDROJ: Lucie Žáková, EuroZprávy.cz
ZDROJ: Lucie Žáková, EuroZprávy.cz
NHL - All-Star Games 2020.
Byl to večer, na který čeští hráči jen tak nezapomenou - Hertl 5 gólů, Pastrňák 4+2, Rittich inkasoval jen 2 branky ze čtrnácti střel. Češi zkrátka dokázali, že byli nominováni právem. Taky se o nich v zámoří teď hodně mluví, českému hokeji udělali skvělou reklamu.
Celkově si David Pastrňák připsal 4 góly a dvě asistence, jako kapitán týmu sice nedokázal dotáhnout svoji divizi k celkovému prvenství, ale přesto byl jedním z nejplatnějších hráčů a byl za to také náležitě oceněn. Jako prvního Čecha v historii All-Star Game ho zvolili nejužitečnějším hráčem.
Tomáš Hertl se v Utkání hvězd stal zase nejúspěšnějším střelcem historie. S pěti góly překonal i hokejovou ikonu Wayna Gretzkyho.
"Doufejme, že mi koupí aspoň večeři, nebo pivo v lokále"
Poražený Pastrňák očekává pozvání na pivo od vítěze Hertla.
Byl to večer, na který čeští hráči jen tak nezapomenou - Hertl 5 gólů, Pastrňák 4+2, Rittich inkasoval jen 2 branky ze čtrnácti střel. Češi zkrátka dokázali, že byli nominováni právem. Taky se o nich v zámoří teď hodně mluví, českému hokeji udělali skvělou reklamu.
Celkově si David Pastrňák připsal 4 góly a dvě asistence, jako kapitán týmu sice nedokázal dotáhnout svoji divizi k celkovému prvenství, ale přesto byl jedním z nejplatnějších hráčů a byl za to také náležitě oceněn. Jako prvního Čecha v historii All-Star Game ho zvolili nejužitečnějším hráčem.
Tomáš Hertl se v Utkání hvězd stal zase nejúspěšnějším střelcem historie. S pěti góly překonal i hokejovou ikonu Wayna Gretzkyho.
"Doufejme, že mi koupí aspoň večeři, nebo pivo v lokále"
Poražený Pastrňák očekává pozvání na pivo od vítěze Hertla.
ZDROJ: www.sport.cz
V dobré hospodě se k vám nechovají jako k zákazníkům, ale jako k vzácným hostům.
říká kuchař Jaroslav Sapík
říká kuchař Jaroslav Sapík
A váš recept na kvalitní českou hospodu?
Dobrá česká jídla lze připravit i v hospodě čtvrté cenové skupiny. Je potřeba jeden kuchař, jeden sporák, jedna lednice. Ráno nakoupí suroviny, připraví dva druhy jídel, napíše ceduli, všechno prodá a je hotovo. Ráno jde nakoupit znovu. To je podle mě cesta. Restaurace, kde mají 70 jídel, jsou na nic. Vše mají někde zmražené, není to tedy čerstvé.
říká kuchař Jaroslav Sapík
Zdroj: www.idnes.cz
Dobrá česká jídla lze připravit i v hospodě čtvrté cenové skupiny. Je potřeba jeden kuchař, jeden sporák, jedna lednice. Ráno nakoupí suroviny, připraví dva druhy jídel, napíše ceduli, všechno prodá a je hotovo. Ráno jde nakoupit znovu. To je podle mě cesta. Restaurace, kde mají 70 jídel, jsou na nic. Vše mají někde zmražené, není to tedy čerstvé.
říká kuchař Jaroslav Sapík
Zdroj: www.idnes.cz
Jan Punčochář: Poctivá kuchyně, milý servis a skvělé pivo. Ano, je to takhle jednoduché.
Moderní česká kuchyně očima Jana Punčocháře: Velké porce, dojídaní omáčky lžící a vynikající pivo.
U Matěje jsme za měsíc uvařili 600 litrů dršťkové polévky, říká šéfkuchař Jan Punčochář.
Restaurace U Matěje se zaměřuje na moderní i tradiční českou kuchyni a připomíná poctivou hospodu, kde nemusíte jídlo na talíři hledat lupou. Tankové plzeňské pivo si můžete vychutnat i na zahrádce pod korunami stromů a zdejší ceny vás mile překvapí.
V restauraci U Matěje nečekejte číšníky ve sešněrovaných uniformách a bílých rukavičkách ani servírování zprava. Jak říká sám Jan Punčochář, zdejší koncept je vlastně jednoduchý. Je to poctivá hospoda, kde se lidé mají cítit příjemně, ale především se mají dobře najíst a napít.
Jan Punčochář: „Mít vlastní restauraci zaměřenou na českou kuchyni bylo mým dlouholetým snem. U Matěje budeme dělat věci poctivě, tak jak to na tomto místě bylo vždy zvykem. Žádné malé porce uprostřed talířů, ale naopak velké porce uprostřed stolů.“
Moderní česká kuchyně očima Jana Punčocháře: Velké porce, dojídaní omáčky lžící a vynikající pivo.
U Matěje jsme za měsíc uvařili 600 litrů dršťkové polévky, říká šéfkuchař Jan Punčochář.
Restaurace U Matěje se zaměřuje na moderní i tradiční českou kuchyni a připomíná poctivou hospodu, kde nemusíte jídlo na talíři hledat lupou. Tankové plzeňské pivo si můžete vychutnat i na zahrádce pod korunami stromů a zdejší ceny vás mile překvapí.
V restauraci U Matěje nečekejte číšníky ve sešněrovaných uniformách a bílých rukavičkách ani servírování zprava. Jak říká sám Jan Punčochář, zdejší koncept je vlastně jednoduchý. Je to poctivá hospoda, kde se lidé mají cítit příjemně, ale především se mají dobře najíst a napít.
Jan Punčochář: „Mít vlastní restauraci zaměřenou na českou kuchyni bylo mým dlouholetým snem. U Matěje budeme dělat věci poctivě, tak jak to na tomto místě bylo vždy zvykem. Žádné malé porce uprostřed talířů, ale naopak velké porce uprostřed stolů.“
Zdroj: www.lidovky.cz / city-dog.cz / www.umateje1.cz /
Hospoda je to samé, co kostel, akorát je tam teplo.
středověký francouzský básník patnáctého století François Villon
středověký francouzský básník patnáctého století François Villon
BARMAN: "Ty máš odvahu sem ještě jít, po včerejšku? Nemáš trénovat?"
KOČKA U BARU: "Já dneska nepiju, neboj. Dej mi pivo. Střízlivím po pivu! Jsem po něm rychlejší a bystřejší."
Přes prsty (2019), Režie: Petr Kolečko, Scénář: Petr Kolečko
Premiér Andrej Babiš: Chceme, aby lidé nepili pivo doma, ale v hospodě.
Předseda vlády ČR obhajuje snížení DPH na pivo, vidí v tom ochranu české pivní kultury. „Ano, alkohol škodí, ale lidé ho konzumují tak či tak. A my nechceme, aby si lahve piva nosili domů, ale aby ho pili v hospodě. Je to tradice,“ vysvětluje Andrej Babiš.
ZDROJ: www.denik.cz / 20.2.2020
Předseda vlády ČR obhajuje snížení DPH na pivo, vidí v tom ochranu české pivní kultury. „Ano, alkohol škodí, ale lidé ho konzumují tak či tak. A my nechceme, aby si lahve piva nosili domů, ale aby ho pili v hospodě. Je to tradice,“ vysvětluje Andrej Babiš.
ZDROJ: www.denik.cz / 20.2.2020
Dědeček byl vyhlášený samotář. Lidem se vyhýbal a nikoho kolem sebe nesnesl. Ale odjakživa toužil stát se hostinským. Nejdřív si otevřel hospodu u silnice na Písek. Ale chodili mu tam lidi.
Divadlo Járy Cimrmana - Hospoda na mýtince.
Divadlo Járy Cimrmana - Hospoda na mýtince.
OKTOBERFEST.
V roce 1810 proběhla svatba korunního prince Ludvíka Bavorského s Terezou Sasko-Hildeburgskou. Svatba se konala 12. až 17. října a byla zakončena koňským dostihem. Princ pozval na oslavu celý dvůr a všechny měšťany. V dalších letech se slavnosti opakovaly. Byly postupně prodlouženy a posunuty na září. Přesunutí termínu konání na září bylo uskutečněno kvůli lepšímu počasí.
Mnichovský Oktoberfest je v současnosti nejslavnější pivní festival na světě. Rok za rokem přijíždí kolem 6 000 000 lidí navštívit 64akrový areál Oktoberfestu na Tereziánské louce. Asi 70 % lidí je z Bavorska, ostatní lidé jsou z jiných zemí, jako je Itálie a další evropské země. V posledních letech se začíná objevovat i mnoho mimoevropských návštěvníků. Tradiční návštěvníci nosí bavorské klobouky s chomáčkem kozí srsti a tradiční bavorský kroj. Muži chodí v lederhose, ženy v dirndlu a nezáleží, jestli jsou to místní nebo turisté. Oktoberfest začíná už od roku 1872 v září. Začíná vždy v sobotu a trvá většinou 16 dní. Končí vždy první říjnovou neděli. Pokud je ovšem tato neděle 1. nebo 2. října, tak festival pokračuje až do dne německé státnosti (3. října).
Na festivalu se můžete s pivem jen tak procházet areálem, ale opravdovou atmosféru Oktoberfestu nasajete ve velkoplošných stanech. Velkých pivních stanů je na Oktoberfestu 14. Do největšího se vejde 10 000 lidí (Hofbräuhaus), do menších stanů okolo 600. V každém čepují jiné pivo – podle pivovaru, který stan zaštiťuje. Maß piva (tuplák) stojí něco přes 10 €, housky a bratwursty okolo 4 €. Máz je stará objemová jednotka. Označení pochází z německého Maß-Mass používaného v Bavorsku, kde je používáno pro 1,069 litru piva. Pokuta za odnos sklenice z areálu je až 100 eur. Sednout si ve stanu není úplně jednoduché, lidí se na festivalu za 16 dní protočí kolem 6 000 000. Rezervace probíhají minimálně půl roku dopředu a stojí 180-200 € na osobu a v ceně je přímý vstup do stanu, dvě piva a porce (půlka) grilovaného kuřete pro každého. Ve všech stanech je zakázáno kouřit. Pivo se čepuje od 10 hodin (9 hod. o víkendu) do půl jedenácté večer. Stany Käfer Wiesn-Schänke a Weinzelt prodávají pivo až do čtvrt na jednu v noci.
Čísla Oktoberfestu:
Cca 30 % roční produkce bavorských pivovarů je spotřebováno během dvou týdnů festivalu.
13 000 lidí je zaměstnáno na festivalu, z nich 1600 jako číšníci.
Na festivalu je 119 000 míst k sezení.
Hovězího masa se spořádá: kolem 200ks (volů + telat)
Párků se sní: kolem 120 000 párů
Pečených kuřat: kolem 500 000 ks
Počet snězených vepřových kolen: kolem 60 000 ks
Stánky s jídlem: 130 ks
Toalety: 1 500 ks (zdarma).
Pivo na Oktoberfestu:
Piva se na festivalu každoročně vypije kolem 7 000 000 litrů.
Tradiční festivalové značky piva: Augustiner, Paulaner, Spaten, Löwenbräu, Hacker-Pschorr a Hofbräu.
Čísla Oktoberfestu:
Cca 30 % roční produkce bavorských pivovarů je spotřebováno během dvou týdnů festivalu.
13 000 lidí je zaměstnáno na festivalu, z nich 1600 jako číšníci.
Na festivalu je 119 000 míst k sezení.
Hovězího masa se spořádá: kolem 200ks (volů + telat)
Párků se sní: kolem 120 000 párů
Pečených kuřat: kolem 500 000 ks
Počet snězených vepřových kolen: kolem 60 000 ks
Stánky s jídlem: 130 ks
Toalety: 1 500 ks (zdarma).
Pivo na Oktoberfestu:
Piva se na festivalu každoročně vypije kolem 7 000 000 litrů.
Tradiční festivalové značky piva: Augustiner, Paulaner, Spaten, Löwenbräu, Hacker-Pschorr a Hofbräu.
PESTRÉ VRSTVY - Ivan Landsmann
Autobiografická próza z prostředí ostravsko-karvinských dolů a holandského exilu. Pestré vrstvy je první napsanou a vydanou Landsmannovou knihou. Její rukopis byl dokončen v červnu 1986, ale kniha vyšla až po 13 letech od svého vzniku, v roce 1999 v nakladatelství Torst. Ve stejném roce zvítězila v prestižní anketě Lidových novin o nejlepší knihu roku. Svou nepřibarvenou autenticitou se řadí k nejvýraznějším českým literárním počinům posledních let. Podle knihy vznikla v ostravském Divadle Petra Bezruče stejnojmenná divadelní hra oceněná v roce 2011 Cenou Divadelních novin v kategorii Alternativní divadlo. Podle hry vznikl později televizní záznam natočený v areálu Dolu Hlubina v Dolní oblasti Vítkovice.
Ivan Landsmann (26. února 1949, Nový Jičín - 17. března 2017) byl český spisovatel, původním povoláním horník. Jeho autobiografické knihy byly psány živým stylem, postavy mluví autentickým ostravským dialektem a hornickým slangem s vulgarismy. Dětství prožil Landsmann v Havířově-Šumbarku. Učil se na malíře pokojů, ale učení nedokončil. Později pracoval jako závozník a nastoupil na vojnu do Přáslavic u Olomouce. Po dokončení povinné vojenské služby pracoval šestnáct let na dole Antonín Zápotocký (později Důl Lazy), nejdříve jako horník, později jako předák v geologickém průzkumu. Oženil se a měl dvě dcery. V červnu 1985 odjel za bratrem do Kanady a chtěl u něho zůstat. Po dvou měsících však musel Kanadu opustit, s bratrem se nepohodli. Na zpáteční cestě požádal při mezipřistání v Amsterdamu o politický azyl. Manželka (podle Landsmanna "krasavica a Miss Karviné 1968") zůstala v Československu a podala žádost o rozvod. Po těžkých začátcích bez znalosti nizozemštiny nebo angličtiny se seznámil s dalším českým emigrantem, písničkářem Jaroslavem Hutkou. Už v Kanadě začal s psaním zápisků. Na Hutkův popud pokračoval v psaní vzpomínek na práci v dole, zamýšlené z počátku hlavně jako terapie pro překonání traumat způsobených samotou a emigrací. Náhodou se tak odkryl Landsmanův vypravěčský talent. Později získal v Nizozemsku politický azyl, také na přímluvu Josefa Škvoreckého, který ho po přečtení části deníku označil, v dopise zaslaném nizozemským úřadům, za předního českého spisovatele. Ještě v devadesátých letech žil autor v Nizozemsku. V roce 2001 se vrátil do České republiky a několik let se marně pokoušel získat české občanství a tím například právo na penzi. Nějaký čas pracoval u ostrahy v pražském knihkupectví.
Další knihy:
Autobiografická próza z prostředí ostravsko-karvinských dolů a holandského exilu. Pestré vrstvy je první napsanou a vydanou Landsmannovou knihou. Její rukopis byl dokončen v červnu 1986, ale kniha vyšla až po 13 letech od svého vzniku, v roce 1999 v nakladatelství Torst. Ve stejném roce zvítězila v prestižní anketě Lidových novin o nejlepší knihu roku. Svou nepřibarvenou autenticitou se řadí k nejvýraznějším českým literárním počinům posledních let. Podle knihy vznikla v ostravském Divadle Petra Bezruče stejnojmenná divadelní hra oceněná v roce 2011 Cenou Divadelních novin v kategorii Alternativní divadlo. Podle hry vznikl později televizní záznam natočený v areálu Dolu Hlubina v Dolní oblasti Vítkovice.
Ivan Landsmann (26. února 1949, Nový Jičín - 17. března 2017) byl český spisovatel, původním povoláním horník. Jeho autobiografické knihy byly psány živým stylem, postavy mluví autentickým ostravským dialektem a hornickým slangem s vulgarismy. Dětství prožil Landsmann v Havířově-Šumbarku. Učil se na malíře pokojů, ale učení nedokončil. Později pracoval jako závozník a nastoupil na vojnu do Přáslavic u Olomouce. Po dokončení povinné vojenské služby pracoval šestnáct let na dole Antonín Zápotocký (později Důl Lazy), nejdříve jako horník, později jako předák v geologickém průzkumu. Oženil se a měl dvě dcery. V červnu 1985 odjel za bratrem do Kanady a chtěl u něho zůstat. Po dvou měsících však musel Kanadu opustit, s bratrem se nepohodli. Na zpáteční cestě požádal při mezipřistání v Amsterdamu o politický azyl. Manželka (podle Landsmanna "krasavica a Miss Karviné 1968") zůstala v Československu a podala žádost o rozvod. Po těžkých začátcích bez znalosti nizozemštiny nebo angličtiny se seznámil s dalším českým emigrantem, písničkářem Jaroslavem Hutkou. Už v Kanadě začal s psaním zápisků. Na Hutkův popud pokračoval v psaní vzpomínek na práci v dole, zamýšlené z počátku hlavně jako terapie pro překonání traumat způsobených samotou a emigrací. Náhodou se tak odkryl Landsmanův vypravěčský talent. Později získal v Nizozemsku politický azyl, také na přímluvu Josefa Škvoreckého, který ho po přečtení části deníku označil, v dopise zaslaném nizozemským úřadům, za předního českého spisovatele. Ještě v devadesátých letech žil autor v Nizozemsku. V roce 2001 se vrátil do České republiky a několik let se marně pokoušel získat české občanství a tím například právo na penzi. Nějaký čas pracoval u ostrahy v pražském knihkupectví.
Další knihy:
- Fotr (2000). Druhý Landsmannův román je inspirován životem autorova otce.
- Vězení na svobodě (2002). Třetí autorova próza přímo navazuje na jeho román Pestré vrstvy. Landsmann v ní líčí svůj život emigranta v Holandsku. Syrové, ničím necenzurované vyprávění o prázdnotě života, alkoholu, nedostatku peněz a jídla a bezcílném míjení dnů je sociologicky pozoruhodným průnikem do života v Rotterdamských hospodách a ubytovnách, na dně holandské společnosti.
- V roce 2008 vyšla kniha Šestý smysl, která zaznamenává autorův návrat domů po roce 1989.
- Smetanová revoluce (2014) je další román od Ivana Landsmanna, který k sobě před lety strhl pozorost svou prvotinou Pestré vrstvy. I ve Smetanové revoluci hraje hlavní roli jazyk, přesněji ostravský dialekt, jímž mluví hlavní hrdina. Bývalý horník Josef, který v nové době ztratil půdu pod nohama, s nevalným úspěchem se snaží podnikat, ale dravý porevoluční trh je na něj příliš. Zvláštní svéráz jeho mluvy a jeho bezprostřední, mnohdy i prostomyslný pohled na fungování světa a společnosti dodávají jeho příběhu tragikomický nádech. Promluvy, jež vede s kumpány po hospodách, kde plánují, co podniknou, jsou neodolatelnou směsí vulgarity a naivity.
V Landsmannových knihách teče pivo proudem a velká část děje se odehrává v hospodách a barech. Sám autor byl velký milovník piva.
Ukázky z knihy Pestré vrstvy:
"Kurva, rychle mi dejte pivo, bo střizlivím!"
-
"Josef nám každému otevřel pivo. Bylo orosené a dobře studené. Naťapali jsme se a nejraději bysme zalehli."
-
"Kupovali jsme mu občas pivo a on nám na oplátku předváděl své hrdinské kousky, v podobě že si vysypal celý popelník s čikama do piva a pak ho na ex vypil."
-
"Juzek, ser na pivo! To je bahno. Řekni Jarmilce ať ti kupi MALAGELO, z teho se aspoň pořádně nacyckáš!"
-
"To, že si dám ještě jedno pivo, jsem si řekl asi ještě třikrát, ale pak jsem se rozhodl opravdu jít."
- Vězení na svobodě (2002). Třetí autorova próza přímo navazuje na jeho román Pestré vrstvy. Landsmann v ní líčí svůj život emigranta v Holandsku. Syrové, ničím necenzurované vyprávění o prázdnotě života, alkoholu, nedostatku peněz a jídla a bezcílném míjení dnů je sociologicky pozoruhodným průnikem do života v Rotterdamských hospodách a ubytovnách, na dně holandské společnosti.
- V roce 2008 vyšla kniha Šestý smysl, která zaznamenává autorův návrat domů po roce 1989.
- Smetanová revoluce (2014) je další román od Ivana Landsmanna, který k sobě před lety strhl pozorost svou prvotinou Pestré vrstvy. I ve Smetanové revoluci hraje hlavní roli jazyk, přesněji ostravský dialekt, jímž mluví hlavní hrdina. Bývalý horník Josef, který v nové době ztratil půdu pod nohama, s nevalným úspěchem se snaží podnikat, ale dravý porevoluční trh je na něj příliš. Zvláštní svéráz jeho mluvy a jeho bezprostřední, mnohdy i prostomyslný pohled na fungování světa a společnosti dodávají jeho příběhu tragikomický nádech. Promluvy, jež vede s kumpány po hospodách, kde plánují, co podniknou, jsou neodolatelnou směsí vulgarity a naivity.
V Landsmannových knihách teče pivo proudem a velká část děje se odehrává v hospodách a barech. Sám autor byl velký milovník piva.
Ukázky z knihy Pestré vrstvy:
"Kurva, rychle mi dejte pivo, bo střizlivím!"
-
"Josef nám každému otevřel pivo. Bylo orosené a dobře studené. Naťapali jsme se a nejraději bysme zalehli."
-
"Kupovali jsme mu občas pivo a on nám na oplátku předváděl své hrdinské kousky, v podobě že si vysypal celý popelník s čikama do piva a pak ho na ex vypil."
-
"Juzek, ser na pivo! To je bahno. Řekni Jarmilce ať ti kupi MALAGELO, z teho se aspoň pořádně nacyckáš!"
-
"To, že si dám ještě jedno pivo, jsem si řekl asi ještě třikrát, ale pak jsem se rozhodl opravdu jít."
Ukázky z knihy Smetanová revoluce:
Hilda neříkala nic, vstala od stolu a od sporáku se ho optala, jestli bude něco snídat.
"Právě jsem posnidal," říká a šel k ledničce, aby si otevřel druhé pivo.
"Právě jsem posnidal," říká a šel k ledničce, aby si otevřel druhé pivo.
-
"Co ja vůbec umim? Nic!!! Enom chlastat, kuřit, žrat a štenkrovat lidi."
ZDROJ: www.databazeknih.cz, cs.wikipedia.org
Pivo a vše dobré. Jedovatá slova spláchli pivem.
Jak se z rozhádaného dua Veselý, Rosol zrodil vítězný tým? Po chlapsku si spolu dali pivo a vše bylo vyřízeno.
Kdo sledoval jejich slovní přestřelku přes sociální sítě v minulých měsících, uměl si asi jen těžko představit, že ti dva by se mohli ještě někdy sejít v jednom týmu a ještě k tomu něco společnými silami dokázat. Jenže zázraky se občas dějí.
Jíří Veselý a Lukáš Rosol se postarali o kvalifikační daviscupovou výhru na Slovensku a český tenis tak dokázali procpat mezi elitní světovou osmnáctku na finálový turnaj v Madridu. Kde se vzala živá voda, která český tým pokropila? Nešlo nakonec o vodu, ale ve skutečnosti o pivo, které rozhádané duo, o něž se měla česká reprezentace opírat, opět stmelilo a ostrá jedovatá slova snad definitivně spláchlo do minulosti. Hned na začátku minulého týdne inicioval posezení u zlatavého moku zkušenější Rosol, jenž se chtěl s Veselým usmířit a společně se nabudit pro důležitý boj v Bratislavě, v němž se hrálo i budoucnost českého tenisu.
Březen 2020
ZDROJ: www.sport.cz, www.tenisovysvet.cz
Jak se z rozhádaného dua Veselý, Rosol zrodil vítězný tým? Po chlapsku si spolu dali pivo a vše bylo vyřízeno.
Kdo sledoval jejich slovní přestřelku přes sociální sítě v minulých měsících, uměl si asi jen těžko představit, že ti dva by se mohli ještě někdy sejít v jednom týmu a ještě k tomu něco společnými silami dokázat. Jenže zázraky se občas dějí.
Jíří Veselý a Lukáš Rosol se postarali o kvalifikační daviscupovou výhru na Slovensku a český tenis tak dokázali procpat mezi elitní světovou osmnáctku na finálový turnaj v Madridu. Kde se vzala živá voda, která český tým pokropila? Nešlo nakonec o vodu, ale ve skutečnosti o pivo, které rozhádané duo, o něž se měla česká reprezentace opírat, opět stmelilo a ostrá jedovatá slova snad definitivně spláchlo do minulosti. Hned na začátku minulého týdne inicioval posezení u zlatavého moku zkušenější Rosol, jenž se chtěl s Veselým usmířit a společně se nabudit pro důležitý boj v Bratislavě, v němž se hrálo i budoucnost českého tenisu.
Březen 2020
ZDROJ: www.sport.cz, www.tenisovysvet.cz
Gentlemani (The Gentlemen, film USA, 2019)
Jeden z nejlépe hodnocených* akčních/krimi snímků začíná větou:
Jeden z nejlépe hodnocených* akčních/krimi snímků začíná větou:
"Dám si pivko a nakládaný vejce...".
Barman přitáhne páku pípy k sobě a po skle čepuje pivo s názvem English Lore (English Pale Ale 4,0% alk.) z pivovaru Gritchie. Gritchie Brewery je skutečný pivovárek a vlastní jej scénárista a režisér Guy Ritchie.
Akční komedie z dílny Guye Ritchieho GENTLEMANI sleduje příběh britského krále podsvětí Mickeyho Pearsona (Matthew McConaughey), který se snaží prodat svoje impozantní marihuanové impérium, odejít do „důchodu“ a věnovat se manželce. Velký šéf Mickey Pearson, opovrhující distributory tvrdých drog (jeho produkt přece nikoho nezabíjí, navíc ho využívá medicína), pronese hned v úvodu filmu slova:
Barman přitáhne páku pípy k sobě a po skle čepuje pivo s názvem English Lore (English Pale Ale 4,0% alk.) z pivovaru Gritchie. Gritchie Brewery je skutečný pivovárek a vlastní jej scénárista a režisér Guy Ritchie.
Akční komedie z dílny Guye Ritchieho GENTLEMANI sleduje příběh britského krále podsvětí Mickeyho Pearsona (Matthew McConaughey), který se snaží prodat svoje impozantní marihuanové impérium, odejít do „důchodu“ a věnovat se manželce. Velký šéf Mickey Pearson, opovrhující distributory tvrdých drog (jeho produkt přece nikoho nezabíjí, navíc ho využívá medicína), pronese hned v úvodu filmu slova:
"Jestli se chceš stát králem džungle, nestačí si na krále jen hrát. Musíš se králem stát. A nesmíš nikdy zaváhat. Zaváháš-li, přivodí to chaos a tvou vlastní smrt."
Po jeho úvodním tichém proslovu se děj této téměř dokonalé gangsterky nezadržitelně rozjede a zastaví se až na úplném konci. V průběhu filmu si zamilujete většinu kladných i záporných postaviček. Ale kdo je vlastně kladná a kdo záporná postava? To už záleží na divákovi. Jen ještě podotknu, že klíčová scéna filmu se odehrává na fotbalovém stadionu Emirates, patřící tradičnímu anglickému klubu Arsenal Londýn. COYG!
* www.csfd.cz - 90% - 24. nejlepší film
Malá skupina Skotů zasela semínko, které vyrostlo v jedno z nejslavnějších jmen ve fotbale - ARSENAL LONDON.
David Danskin pocházející z Burntislandu ve Fife, pracoval v továrně Arsenal munitions ve Woolwich. Skot, který miloval fotbal v oblasti, kde dominovaly sporty jako ragby a kriket, založil spolu se třemi přáteli fotbalový tým. Těmi přáteli byli Elijah Watkins, John Humble a Richard Pearce. Příchod hráčů Nottinghamu Forest do Woolwiche donutil Danskina k činům.
Zpráva o založení týmu se začala šířit a přišlo 15 mužů, kteří byli ochotni zaplatit 6 pencí, aby pomohli založit nový klub. Danskin přispěl zbylými třemi šilinky a založil fotbalový klub. To se stalo v říjnu 1886.
První zápas byl domluven na prosinec 1886, ale klub stále postrádal jméno, neměli k dispozici žádné dresy a místo, kde by mohli hrát. Tým, který byl pojmenován jako Dial Square (číselník), podle slunečních hodin, které byly umístěné nad vstupem do továrny, překročil Temži, aby odehrál zápas proti Eastern Wanderers na „Ostrově psů“.
Dial Square se po vítězství 6:0 sešel o Vánocích v hospodě Royal Oak, která se nacházela vedle zastávky Woolwich Arsenal. Beardsley vyřešil problém s chybějícími dresy tak, že požádal o pomoc Nottingham Forest. Ti ihned poslali sadu červených dresů.
Jak tak seděli v Royal Oak, tak se zakladatelé rozhodli, že změní název klubu. Skombinovali název hospody s názvem jejich zaměstnavatele a vznikl název Royal Arsenal. Bylo to mnohem vznešenější než Dial Square a klub tento název nesl až do roku 1891, kdy byl formálně přijat název Woolwich Arsenal.
V době, kdy 15 mužů použilo své zdroje pro založení fotbalového týmu, aby mohli dělat něco více než jen trénovat, nejspíše vůbec netušili, co začali. COYR!
ZDROJ: www.gunners.cz, Arsenal.com
David Danskin pocházející z Burntislandu ve Fife, pracoval v továrně Arsenal munitions ve Woolwich. Skot, který miloval fotbal v oblasti, kde dominovaly sporty jako ragby a kriket, založil spolu se třemi přáteli fotbalový tým. Těmi přáteli byli Elijah Watkins, John Humble a Richard Pearce. Příchod hráčů Nottinghamu Forest do Woolwiche donutil Danskina k činům.
Zpráva o založení týmu se začala šířit a přišlo 15 mužů, kteří byli ochotni zaplatit 6 pencí, aby pomohli založit nový klub. Danskin přispěl zbylými třemi šilinky a založil fotbalový klub. To se stalo v říjnu 1886.
První zápas byl domluven na prosinec 1886, ale klub stále postrádal jméno, neměli k dispozici žádné dresy a místo, kde by mohli hrát. Tým, který byl pojmenován jako Dial Square (číselník), podle slunečních hodin, které byly umístěné nad vstupem do továrny, překročil Temži, aby odehrál zápas proti Eastern Wanderers na „Ostrově psů“.
Dial Square se po vítězství 6:0 sešel o Vánocích v hospodě Royal Oak, která se nacházela vedle zastávky Woolwich Arsenal. Beardsley vyřešil problém s chybějícími dresy tak, že požádal o pomoc Nottingham Forest. Ti ihned poslali sadu červených dresů.
Jak tak seděli v Royal Oak, tak se zakladatelé rozhodli, že změní název klubu. Skombinovali název hospody s názvem jejich zaměstnavatele a vznikl název Royal Arsenal. Bylo to mnohem vznešenější než Dial Square a klub tento název nesl až do roku 1891, kdy byl formálně přijat název Woolwich Arsenal.
V době, kdy 15 mužů použilo své zdroje pro založení fotbalového týmu, aby mohli dělat něco více než jen trénovat, nejspíše vůbec netušili, co začali. COYR!
ZDROJ: www.gunners.cz, Arsenal.com
Zuzana Navarová - Somrkrálka blues
Vlasy až na paty třepivý záplaty
má řeči nahatý somrkrálka blues
v kapse jako proprietu
jako jednu cigaretu
vločky sbírá do baretu
když má léto odpust
Kantýny, čekárny, básničky na kolenou
o paní z pekárny
co má se čím dál stejně
Uprostřed pohádky nevíme jak to bylo
cukrovkář nedopil
třetinkový pivo
Koflíkům od fikusu
zastávkám autobusu
zeleným hubertusu zpívá somr blues
vlasy až na paty třepivý záplaty
má řeči nahatý ta somrkrálka blues
Kantýny, čekárny, básničky na kolenou
o paní z pekárny
co má se čím dál stejně
Uprostřed pohádky nevíme jak to bylo
cukrovkář nedopil
třetinkový pivo
Vlasy až na paty třepivý záplaty
má řeči nahatý somrkrálka blues
v kapse jako proprietu
jako jednu cigaretu
vločky sbírá do baretu
když má léto odpust
Kantýny, čekárny, básničky na kolenou
o paní z pekárny
co má se čím dál stejně
Uprostřed pohádky nevíme jak to bylo
cukrovkář nedopil
třetinkový pivo
Koflíkům od fikusu
zastávkám autobusu
zeleným hubertusu zpívá somr blues
vlasy až na paty třepivý záplaty
má řeči nahatý ta somrkrálka blues
Kantýny, čekárny, básničky na kolenou
o paní z pekárny
co má se čím dál stejně
Uprostřed pohádky nevíme jak to bylo
cukrovkář nedopil
třetinkový pivo
Zlato (Gold, film USA, 2016).
Režie: Stephen Gaghan, Scénář: John Zinman, Patrick Massett
Film byl natočen podle skutečného příběhu těžebního skandálu Bre-X Mineral Corporation na počátku 90. let.
Matthew McConaughey podal v hlavní roli skvělý výkon, Bryce Dallas Howard byla kouzelná a ještě dvě maličkosti z filmu musím zmínit:
1. Když hlavní představitel snímku pohádkově zbohatl, tak si v nové kanceláři naplnil ledničku pivem - americkým pivem Miller LITE Beer.
2. Druhá maličkost je tahle věta z filmu:
Film byl natočen podle skutečného příběhu těžebního skandálu Bre-X Mineral Corporation na počátku 90. let.
Matthew McConaughey podal v hlavní roli skvělý výkon, Bryce Dallas Howard byla kouzelná a ještě dvě maličkosti z filmu musím zmínit:
1. Když hlavní představitel snímku pohádkově zbohatl, tak si v nové kanceláři naplnil ledničku pivem - americkým pivem Miller LITE Beer.
2. Druhá maličkost je tahle věta z filmu:
"Poslední karta, kterou otočíte, je ta jediná, na které záleží."
Film o hledání, nikoliv nacházení, o nevzdávání se, nikoliv vyhrávání. Film o závislosti - o vnitřní síle hnát věci za hranu možného. Zázraky se dějí, no a když ne, tak se prostě vytvoří.
ZDROJ: www.csfd.cz
ZDROJ 2:
Film o hledání, nikoliv nacházení, o nevzdávání se, nikoliv vyhrávání. Film o závislosti - o vnitřní síle hnát věci za hranu možného. Zázraky se dějí, no a když ne, tak se prostě vytvoří.
ZDROJ: www.csfd.cz
ZDROJ 2:
Happens
Romeo The Dog
okres Praha
Magor. Ing., investor & student míst a duší
Twitter: TheDog_Romeo
Romeo The Dog
okres Praha
Magor. Ing., investor & student míst a duší
Twitter: TheDog_Romeo
Klub poslední naděje
(Dallas Buyers Club), film USA, 2013
Režie: Jean-Marc Vallée, Scénář: Craig Borten, Melisa Wallack
Hrají: Matthew McConaughey, Jared Leto, Jennifer Garner
Dva postřehy z Oskarama oceňovaného filmu:
Rozhovor umírajícího cowboye a lékařky.
"Nechybí ti normální život?"
"Normální život? Co je to? To neexistuje."
"Asi ne. Já bych jen...jen chci..."
"Co?"
"Ledový pivo a to rodeo, vzít svoji ženu tancovat...a chtěl bych děti."
Druhý postřeh:
Ve scéně, kdy Rayon (Jared Leto) nastoupí k Ronovi (Matthew McConaughey) do auta, aby od něj nakoupil léky, osloví ho "Lonestar". Matthew McConaughey hrál ve filmu Osamělá hvězda (1996), tedy anglicky Lone Star a taky v seriálu Temný případ (od r. 2014), ve kterém Matthew McConaughey pije výhradně pivo značky Lone Star.
Režie: Jean-Marc Vallée, Scénář: Craig Borten, Melisa Wallack
Hrají: Matthew McConaughey, Jared Leto, Jennifer Garner
Dva postřehy z Oskarama oceňovaného filmu:
Rozhovor umírajícího cowboye a lékařky.
"Nechybí ti normální život?"
"Normální život? Co je to? To neexistuje."
"Asi ne. Já bych jen...jen chci..."
"Co?"
"Ledový pivo a to rodeo, vzít svoji ženu tancovat...a chtěl bych děti."
Druhý postřeh:
Ve scéně, kdy Rayon (Jared Leto) nastoupí k Ronovi (Matthew McConaughey) do auta, aby od něj nakoupil léky, osloví ho "Lonestar". Matthew McConaughey hrál ve filmu Osamělá hvězda (1996), tedy anglicky Lone Star a taky v seriálu Temný případ (od r. 2014), ve kterém Matthew McConaughey pije výhradně pivo značky Lone Star.
ZDROJ: www.csfd.cz
Be Drunk!
Je třeba být stále opilým. V tom je vše: toť jediná otázka. Abyste necítili strašlivé břímě Času, jež drtí vaše ramena a ohýbá vás k zemi, je třeba opíjet se bez oddechu.
Ale čím? Vínem, poesií nebo ctností, čím chcete. Ale opíjejte se.
A jestliže někdy na stupních paláce, na zelené trávě příkopu, v zasmušilé samotě své jizby, se probudíte, a opojení již ubylo či zmizelo, ptejte se větru, vlny v moři, hvězdy, ptáka, hodin, všeho, co zpívá, všeho, co mluví, ptejte se, kolik je hodin: a vítr, vlna v moři, hvězda, pták, hodiny vám odpoví: "Je hodina opojení. Nechcete-li být trýzněnými otroky Času, opíjejte se; opíjejte se bez ustání! Vínem, poesií nebo ctností, čím chcete. Opíjejte se!
Baudelaire Charles
Ale čím? Vínem, poesií nebo ctností, čím chcete. Ale opíjejte se.
A jestliže někdy na stupních paláce, na zelené trávě příkopu, v zasmušilé samotě své jizby, se probudíte, a opojení již ubylo či zmizelo, ptejte se větru, vlny v moři, hvězdy, ptáka, hodin, všeho, co zpívá, všeho, co mluví, ptejte se, kolik je hodin: a vítr, vlna v moři, hvězda, pták, hodiny vám odpoví: "Je hodina opojení. Nechcete-li být trýzněnými otroky Času, opíjejte se; opíjejte se bez ustání! Vínem, poesií nebo ctností, čím chcete. Opíjejte se!
Baudelaire Charles
Opíjejte se! (Malé básně v próze)
Pivo, drinky, šťavnaté ženy, jointy tlusté jako dětská ruka, mejdany, moře (Atlantský oceán), lodě, plavání s "delfíny", západy slunce.
To je film USA - The Beach Bum
To je film USA - The Beach Bum
Plážový povaleč (2019)
Scénář a režie: Harmony Korine
Matthew McConaughey hraje Moondoga, bohémského básníka, který do sebe spolu s mnoha panáky tvrdého alkoholu nasál i hrdinu legendárního snímku bratří Coenů Big Lebowski, toho diváky milovaného lenocha přezdívaného Dude. Zároveň je ale jakýmsi Ernestem Hemingwayem moderní doby. Spojení s velikánem americké literatury není náhodné, Moondog se prohlašuje za největšího autora floridské oblasti Key West právě od dob Hemingwaye, který tu žil, psal a pil. Což po jeho vzoru Moondog provozuje též. Díky bohaté ženě (roztomilá Isla Fisher) a pár literárním úspěchům z dávné doby se Moondog nemusí starat o peníze. Zdá se, že může až do konce věků existovat v pololeže, naložený v alkoholu a marihuanovém dýmu, s nohama široce roztaženýma do vzduchu a s psacím strojem usazeným v klíně.
ZDROJ: Tomáš Stejskal, magazin.aktualne.cz
Scénář a režie: Harmony Korine
Matthew McConaughey hraje Moondoga, bohémského básníka, který do sebe spolu s mnoha panáky tvrdého alkoholu nasál i hrdinu legendárního snímku bratří Coenů Big Lebowski, toho diváky milovaného lenocha přezdívaného Dude. Zároveň je ale jakýmsi Ernestem Hemingwayem moderní doby. Spojení s velikánem americké literatury není náhodné, Moondog se prohlašuje za největšího autora floridské oblasti Key West právě od dob Hemingwaye, který tu žil, psal a pil. Což po jeho vzoru Moondog provozuje též. Díky bohaté ženě (roztomilá Isla Fisher) a pár literárním úspěchům z dávné doby se Moondog nemusí starat o peníze. Zdá se, že může až do konce věků existovat v pololeže, naložený v alkoholu a marihuanovém dýmu, s nohama široce roztaženýma do vzduchu a s psacím strojem usazeným v klíně.
ZDROJ: Tomáš Stejskal, magazin.aktualne.cz
KVARTETO
Film ČR, 2017
Režie: Miroslav Krobot
Scénář: Miroslav Krobot, Lubomír Smékal
Hráli jste někdy v kapele? Je to jako druhá rodina, s jejímiž příslušníky prahnete po štěstí a prožíváte nečekaná dobrodružství. Stejně jako usedá rodina zas a znovu u jednoho stolu, scházejí se členové kvarteta tzv. soudobé hudby vždy u dalšího koncertu. Poněkud nesourodá čtveřice v čele se solidně vyhlížejícím, avšak lehce sucharským Robertem (Lukáš Melník), jeho partnerkou atraktivní a rozháranou cellistkou Simonou (Barbora Poláková), extrovertním vtipálkem Tomášem (Jaroslav Plesl) a znalcem historie s přezdívkou Funés (Zdeněk Julina) spolu zažívá na cestě za svou nejsvobodnější skladbou řadu humorných situací, ale i nedorozumění. Čas tráví i v legendární hospodě Ponorka v historickém centru svého rodného města, kam chodí také odvázaná „Batrflaj" (Pavlína Štorková) a „dvorní" psychoterapeutka kvarteta Sylva (Lenka Krobotová). Mezi hlavními hrdiny dochází k neustálým zádrhelům a lehce bizarním situacím, až konečně jeden neplánovaný večírek přinese jistou katarzi i radost a s ní vytoužený pocit štěstí.
Film ČR, 2017
Režie: Miroslav Krobot
Scénář: Miroslav Krobot, Lubomír Smékal
Hráli jste někdy v kapele? Je to jako druhá rodina, s jejímiž příslušníky prahnete po štěstí a prožíváte nečekaná dobrodružství. Stejně jako usedá rodina zas a znovu u jednoho stolu, scházejí se členové kvarteta tzv. soudobé hudby vždy u dalšího koncertu. Poněkud nesourodá čtveřice v čele se solidně vyhlížejícím, avšak lehce sucharským Robertem (Lukáš Melník), jeho partnerkou atraktivní a rozháranou cellistkou Simonou (Barbora Poláková), extrovertním vtipálkem Tomášem (Jaroslav Plesl) a znalcem historie s přezdívkou Funés (Zdeněk Julina) spolu zažívá na cestě za svou nejsvobodnější skladbou řadu humorných situací, ale i nedorozumění. Čas tráví i v legendární hospodě Ponorka v historickém centru svého rodného města, kam chodí také odvázaná „Batrflaj" (Pavlína Štorková) a „dvorní" psychoterapeutka kvarteta Sylva (Lenka Krobotová). Mezi hlavními hrdiny dochází k neustálým zádrhelům a lehce bizarním situacím, až konečně jeden neplánovaný večírek přinese jistou katarzi i radost a s ní vytoužený pocit štěstí.
⇒
Místo: Hospoda U Musea – Ponorka – Olomouc
Psychoterapeutka vykládá karty klientovi, se kterým zašla do hospůdky na skleničku:
"No, v hospodě jsem karty teda ještě nevykládala."
Do řeči jí skočí přísedící hostinský, který jim u stolu počítá útratu:
"Osud je v pivu."
Místo: Hospoda U Musea – Ponorka – Olomouc
Psychoterapeutka vykládá karty klientovi, se kterým zašla do hospůdky na skleničku:
"No, v hospodě jsem karty teda ještě nevykládala."
Do řeči jí skočí přísedící hostinský, který jim u stolu počítá útratu:
"Osud je v pivu."
ZDROJ: FILMY ČESKY A ZADARMO (www.youtube.com)
BDSM pivo?
Řemeslné ruské pivo Prijanik Imperial Stout vyráběné pivovarem Kopytov v sibiřském Barnalu vyvolalo rozruch na sociálních sítích. Ne snad, že by toto pivní „aromatické tsunami skořice, hřebíčku, anýzu, černého pepře a jalovce“, jak o speciálu mluví jeho výrobce, bylo chuťově až tak mimořádné. Emotivní reakce vzbudila jeho etiketa. Pivovar proto spustil online hlasování o tom, zda má na lahvi zůstat původní etiketa zobrazující ženská ústa s roubíkem ve tvaru stylizovaného tradičního ruského medového dortu a přímo odkazuje na BDSM praktiky. Pivovar Kopytov tvrdí, že má velký respekt k ženám a nic na tom nemění ani to, že etiketa jeho nového piva zobrazuje ženská ústa s roubíkem a přímo odkazuje na BDSM praktiky.
Proti pivní etiketě se postavila petěrburská módní návrhářka Julia Šlijachova, podle které „zobrazuje násilí proti ženám, je urážlivá a obscénní“. Podala proto stížnost na ruský anti-monopolní úřad, pod jehož pravomoci spadají i obchodní a marketingové praktiky firem. Pivovar se však brání tím, že má velký respekt k ženám a dává přednost „humoru, umění a tomu, co je vhodné“. Regionální pobočka úřadu se ovšem rozhodla situaci vyřešit po svém a místo toho, aby rozhodla, spustila online hlasování na ruské sociální síti VKontaktě s tím, že „komplexní hodnocení vyžaduje průzkum sociálních názorů“.
„Jsem ohromena tím, že se prosazování zákona stalo věcí online hlasování,“ řekla Julia Šlijachova regionálnímu vydání deníku Moskevskij Komsomolet: „Takže ten, kdo má na VKontaktě nejvíc přátel rozhodne o tom, co je správné a co špatné?“ Na této sociální síti, která je ruskou obdobou Facebooku, se objevily komentáře, zda by hlasující hodnotili etiketu stejně, pokud by takto byl zobrazen muž, nebo zda jde skutečně o humor. Nakonec se však 58 % z celkem 28 135 hlasující vyslovili pro současnou podobu pivní etikety, byť je možné, že výsledek byl zkreslený tím, že anketa byla podporována jako placená reklama.
ZDROJ: www.marieclaire.cz
Řemeslné ruské pivo Prijanik Imperial Stout vyráběné pivovarem Kopytov v sibiřském Barnalu vyvolalo rozruch na sociálních sítích. Ne snad, že by toto pivní „aromatické tsunami skořice, hřebíčku, anýzu, černého pepře a jalovce“, jak o speciálu mluví jeho výrobce, bylo chuťově až tak mimořádné. Emotivní reakce vzbudila jeho etiketa. Pivovar proto spustil online hlasování o tom, zda má na lahvi zůstat původní etiketa zobrazující ženská ústa s roubíkem ve tvaru stylizovaného tradičního ruského medového dortu a přímo odkazuje na BDSM praktiky. Pivovar Kopytov tvrdí, že má velký respekt k ženám a nic na tom nemění ani to, že etiketa jeho nového piva zobrazuje ženská ústa s roubíkem a přímo odkazuje na BDSM praktiky.
Proti pivní etiketě se postavila petěrburská módní návrhářka Julia Šlijachova, podle které „zobrazuje násilí proti ženám, je urážlivá a obscénní“. Podala proto stížnost na ruský anti-monopolní úřad, pod jehož pravomoci spadají i obchodní a marketingové praktiky firem. Pivovar se však brání tím, že má velký respekt k ženám a dává přednost „humoru, umění a tomu, co je vhodné“. Regionální pobočka úřadu se ovšem rozhodla situaci vyřešit po svém a místo toho, aby rozhodla, spustila online hlasování na ruské sociální síti VKontaktě s tím, že „komplexní hodnocení vyžaduje průzkum sociálních názorů“.
„Jsem ohromena tím, že se prosazování zákona stalo věcí online hlasování,“ řekla Julia Šlijachova regionálnímu vydání deníku Moskevskij Komsomolet: „Takže ten, kdo má na VKontaktě nejvíc přátel rozhodne o tom, co je správné a co špatné?“ Na této sociální síti, která je ruskou obdobou Facebooku, se objevily komentáře, zda by hlasující hodnotili etiketu stejně, pokud by takto byl zobrazen muž, nebo zda jde skutečně o humor. Nakonec se však 58 % z celkem 28 135 hlasující vyslovili pro současnou podobu pivní etikety, byť je možné, že výsledek byl zkreslený tím, že anketa byla podporována jako placená reklama.
ZDROJ: www.marieclaire.cz
Aušus - Sud je můj osud
Co bylo, už tu nebude,
vidím tě sude, osude,
osude těch těžkejch chvil,
to když jsem pořád jenom pil.
Vedle nás jen tak někdo neobstál,
teď se neví co bude dál,
jestli jó, anebo ne
a jestli co a kdy a kde.
Sud je můj osud doposud
se k sudu všichni modlíme
a když mu dojde dech,
tak další narazíme.
Sud je můj osud doposud
se k sudu všichni modlíme
a až ho zkousneme,
tak další narazíme.
Ať bylo, nebo nebude,
pípa vyschlá nezůstane,
soud vynes pivní rozsudek,
že voda nesmí do trubek.
Musíme denně pivo pít,
nebo budou trubky rzí hnít,
seděti v stavu vzpřímeném,
přes víkend koule vylejem.
Sud je můj osud doposud
se k sudu všichni modlíme
a když mu dojde dech,
tak další narazíme.
Sud je můj osud doposud
se k sudu všichni modlíme
a až ho zkousneme,
tak další narazíme.
Co bylo, už tu nebude,
vidím tě sude, osude,
osude těch těžkejch chvil,
to když jsem pořád jenom pil.
Vedle nás jen tak někdo neobstál,
teď se neví co bude dál,
jestli jó, anebo ne
a jestli co a kdy a kde.
Sud je můj osud doposud
se k sudu všichni modlíme
a když mu dojde dech,
tak další narazíme.
Sud je můj osud doposud
se k sudu všichni modlíme
a až ho zkousneme,
tak další narazíme.
Ať bylo, nebo nebude,
pípa vyschlá nezůstane,
soud vynes pivní rozsudek,
že voda nesmí do trubek.
Musíme denně pivo pít,
nebo budou trubky rzí hnít,
seděti v stavu vzpřímeném,
přes víkend koule vylejem.
Sud je můj osud doposud
se k sudu všichni modlíme
a když mu dojde dech,
tak další narazíme.
Sud je můj osud doposud
se k sudu všichni modlíme
a až ho zkousneme,
tak další narazíme.
"Miluju tvou vůni, když přijdeš v noci domů."
"Jak ti voním?"
"Voníš zlehka po pivu."
Paterson (film USA / Německo / Francie, 2016)
Režie/scénář: Jim Jarmusch
Paterson (Adam Driver) je řidič autobusu ve stejnojmenném městečku Paterson. Každý Patersonův den je zdánlivě stejný jako ten předešlý: projíždí trasou své linky, pozoruje město ubíhající před čelním sklem a poslouchá úryvky rozhovorů. Píše básně do notýsku, každý večer jde na procházku se psem, zastaví se v baru na pivo a přichází domů za svou ženou Laurou (Golshifteh Farahani). Život Laury je pravým opakem – vše v něm se neustále mění a každý den přináší nové sny a nápady. Paterson a Laura se vzájemně milují a podporují: on jí pomáhá realizovat nejnovější plány, ona obdivuje jeho básnické nadání. Film je příběhem vítězství a porážek všedního dne a krásy, která se skrývá i v těch nejmenších detailech.
Pojďme si s milovníkem jazykových hříček a hacknuté češtiny Martinem Kavkou prošustit pár slovíček z webu Čeština 2.0:
upivňovat vztah - to znamená posilovat vzájemný vztah tak, že pravidelně chodíte společně někam na pivko
přepich - možný následek upivňování vztahu s opačným pohlavím (s následným přespáním u jednoho z nich)
baričelo - únava během pařby, kvůli které vám čelo klesne až na barový pult
baraton - non-stop obrážení otevřených barů
chmelancholie - trudomyslná nálada při opičce
bartizáni - týpci, kteří chodí do baru (nebo do hospody) na zapřenou
mrtvý tah - tah (po hospodách) do úplného odpadnutí
opilcův kompot - utopenec s papričkou a cibulí
barfém - opilecký odér
lihotky - komplimenty vyslovené po požití většího množství lihovin
upivňovat vztah - to znamená posilovat vzájemný vztah tak, že pravidelně chodíte společně někam na pivko
přepich - možný následek upivňování vztahu s opačným pohlavím (s následným přespáním u jednoho z nich)
baričelo - únava během pařby, kvůli které vám čelo klesne až na barový pult
baraton - non-stop obrážení otevřených barů
chmelancholie - trudomyslná nálada při opičce
bartizáni - týpci, kteří chodí do baru (nebo do hospody) na zapřenou
mrtvý tah - tah (po hospodách) do úplného odpadnutí
opilcův kompot - utopenec s papričkou a cibulí
barfém - opilecký odér
lihotky - komplimenty vyslovené po požití většího množství lihovin
https://cestina20.cz/
La Belle Époque (Tenkrát podruhé),
film Francie, 2019
Režie + scénář: Nicolas Bedos
Jakou dobu byste chtěli zažít, kdybyste měli tu možnost? Před tuto otázku je postaven Victor, když od svého syna dostane dárkový poukaz agentury Time Travelers. Ta s pomocí filmových kulis a herců dokáže zinscenovat jakoukoli epochu a zprostředkovat svým klientům setkání se slavnými osobnostmi dějin dle jejich přání. Zatímco jiní zákazníci se chtějí podívat na dvůr Ludvíka XVI. či povečeřet s Hitlerem, Victor touží vrátit se do nespoutaných sedmdesátých let a ještě jednou prožít první rande se svou ženou – dobu, kdy v něm dokázala vidět víc než jen nudného páprdu v pruhovaném pyžamu. Chytrá a zábavná love story vypráví o tom, co by se mohlo stát, kdybychom si mohli zopakovat ty nejkrásnější okamžiky. Je to potřeba k tomu, abychom se znovu zamilovali?(Aerofilms)
Režie + scénář: Nicolas Bedos
Jakou dobu byste chtěli zažít, kdybyste měli tu možnost? Před tuto otázku je postaven Victor, když od svého syna dostane dárkový poukaz agentury Time Travelers. Ta s pomocí filmových kulis a herců dokáže zinscenovat jakoukoli epochu a zprostředkovat svým klientům setkání se slavnými osobnostmi dějin dle jejich přání. Zatímco jiní zákazníci se chtějí podívat na dvůr Ludvíka XVI. či povečeřet s Hitlerem, Victor touží vrátit se do nespoutaných sedmdesátých let a ještě jednou prožít první rande se svou ženou – dobu, kdy v něm dokázala vidět víc než jen nudného páprdu v pruhovaném pyžamu. Chytrá a zábavná love story vypráví o tom, co by se mohlo stát, kdybychom si mohli zopakovat ty nejkrásnější okamžiky. Je to potřeba k tomu, abychom se znovu zamilovali?(Aerofilms)
⇒
Servírka se zlatýma očima.
Obsluhovala mě pitím
servírka se zlatýma očima
A jak si tak popíjím
o jejím těle sním
Obsluhovala mě pitím
servírka se zlatýma očima
a kvůli jejím očím
tak dlouho budu pít
dokud mě nebude chtít
Obsluhovala mě pitím
servírka se zlatýma očima
a od té doby budu pít
dokud mě nebude chtít
La Belle Époque (Tenkrát podruhé),
Obsluhovala mě pitím
servírka se zlatýma očima
A jak si tak popíjím
o jejím těle sním
Obsluhovala mě pitím
servírka se zlatýma očima
a kvůli jejím očím
tak dlouho budu pít
dokud mě nebude chtít
Obsluhovala mě pitím
servírka se zlatýma očima
a od té doby budu pít
dokud mě nebude chtít
La Belle Époque (Tenkrát podruhé),
film Francie, 2019
⇒
"Pro Fridricha Engelse byla definice štěstí taková, že si dal doušek vína Chateau Margaux 1848."
"Už s tím přestaň. Vždyť přece víš, že nemám ráda víno. Nemáš pivo?"
"Pivo?!"
La Belle Époque (Tenkrát podruhé),
"Už s tím přestaň. Vždyť přece víš, že nemám ráda víno. Nemáš pivo?"
"Pivo?!"
La Belle Époque (Tenkrát podruhé),
film Francie, 2019
⇒
La Belle Époque (Tenkrát podruhé),
film Francie, 2019
Na nevázaném hippie večírku v roce 1974 je v několika záběrech vidět lahvové pivo Pilsner Urquell.
Na nevázaném hippie večírku v roce 1974 je v několika záběrech vidět lahvové pivo Pilsner Urquell.
Vědci z Fakulty technologické Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně zkoumali, jaký obal je pro dlouhodobé skladování piva nejvhodnější.
Pivo vydrží dlouho čerstvé zejména v sudu. Pokud ale nakupujete v supermarketu, sáhněte po výrobku v hliníkové plechovce. Naopak u piva v PET lahvi s kvalitou spíše nepočítejte, vyplývá z výsledků výzkumu. Výzkumníci použili čtyři základní materiály, které jsou běžně využívané na českém trhu - půllitrovou skleněnou lahev, 1,5litrovou plastovou lahev, půllitrovou hliníkovou plechovku a padesátilitrový sud.
Zkoumané vzorky se skladovaly v místnosti se stálou teplotou a bez přístupu světla. První testy experti provedli ihned po dokončení výroby piva, další pak pravidelně každý měsíc po dobu jednoho roku. Hodnotili stabilitu pěny, barvy, obsah rozpustného CO2 a hořkost.
Největší rozdíly zjistili v obsahu rozpustného CO2. "Ne každý obalový materiál totiž slouží jako stoprocentní bariéra mezi produktem a okolním prostředím," uvádí členka týmu Eva Lorencová. Nejnižší stabilitu v kvalitě piva vykázala plastová lahev. Do té se dostaly molekuly kyslíku, který způsobil chuťové vady. Intenzivní změny přitom byly pozorovány už po půl roce. Další výrazné změny se objevily u vzorků skladovaných ve skle. "V tomto případě zhruba od osmého měsíce. Ty jsou způsobeny tím, že stoprocentně netěsní korunkový uzávěr," uvádí výsledky ve zprávě. Hliníková plechovka a sud z testu vyšly jako nejlepší obalové materiály pro pivo.
ZDROJ: Kuni Nguyenová / kuni.nguyenova@economia.cz / www.aktualne.cz
Pivo vydrží dlouho čerstvé zejména v sudu. Pokud ale nakupujete v supermarketu, sáhněte po výrobku v hliníkové plechovce. Naopak u piva v PET lahvi s kvalitou spíše nepočítejte, vyplývá z výsledků výzkumu. Výzkumníci použili čtyři základní materiály, které jsou běžně využívané na českém trhu - půllitrovou skleněnou lahev, 1,5litrovou plastovou lahev, půllitrovou hliníkovou plechovku a padesátilitrový sud.
Zkoumané vzorky se skladovaly v místnosti se stálou teplotou a bez přístupu světla. První testy experti provedli ihned po dokončení výroby piva, další pak pravidelně každý měsíc po dobu jednoho roku. Hodnotili stabilitu pěny, barvy, obsah rozpustného CO2 a hořkost.
Největší rozdíly zjistili v obsahu rozpustného CO2. "Ne každý obalový materiál totiž slouží jako stoprocentní bariéra mezi produktem a okolním prostředím," uvádí členka týmu Eva Lorencová. Nejnižší stabilitu v kvalitě piva vykázala plastová lahev. Do té se dostaly molekuly kyslíku, který způsobil chuťové vady. Intenzivní změny přitom byly pozorovány už po půl roce. Další výrazné změny se objevily u vzorků skladovaných ve skle. "V tomto případě zhruba od osmého měsíce. Ty jsou způsobeny tím, že stoprocentně netěsní korunkový uzávěr," uvádí výsledky ve zprávě. Hliníková plechovka a sud z testu vyšly jako nejlepší obalové materiály pro pivo.
ZDROJ: Kuni Nguyenová / kuni.nguyenova@economia.cz / www.aktualne.cz
V typickém americkém bistru:
"Není na pivo trochu brzo?"
"Myslím, že koňak tu asi nevedou."
Film USA God Bless America (Bůh žehnej Americe), 2011
Režie + Scénář: Bobcat Goldthwait
Smrtelně nemocný Frank je zároveň smrtelně unavený z americké konzumní kultury a rozhodne se zbavit společnost těch nejvíce otravných členů. K této misi si vybere neobvyklou spolupachatelku - šestnáctiletou Roxy.
"Není na pivo trochu brzo?"
"Myslím, že koňak tu asi nevedou."
Film USA God Bless America (Bůh žehnej Americe), 2011
Režie + Scénář: Bobcat Goldthwait
Smrtelně nemocný Frank je zároveň smrtelně unavený z americké konzumní kultury a rozhodne se zbavit společnost těch nejvíce otravných členů. K této misi si vybere neobvyklou spolupachatelku - šestnáctiletou Roxy.
„Objednal si pivo, přinesla mu jej krásná dívka. Objednal si druhý pivo, přinesla mu jej krásnější dívka. Objednal si třetí pivo, přinesla mu jej nejkrásnější dívka. A čtvrté mu už nedala.“
Jan Werich - český herec, dramatik a spisovatel (1905 - 1980)
Jan Werich - český herec, dramatik a spisovatel (1905 - 1980)
„Zatímco ona byla krev a mlíko, on byl jen sádlo a pivo.“
Walter Sacher (nar. 6. 9. 1958)
Walter Sacher (nar. 6. 9. 1958)
český inzitní aforista, epigramatik a básník. Publikuje v českých periodikách.
„Knihy stojí stále stejně: deset piv.“
Ladislav Horáček - český nakladatel a spisovatel (1947 - 2015)
Ladislav Horáček - český nakladatel a spisovatel (1947 - 2015)
„V sedmém nebi býval obvykle až tak po desátém pivu.“
Lech Przeczek - český básník a spisovatel nar. 1961 v Českém Těšíně
Lech Przeczek - český básník a spisovatel nar. 1961 v Českém Těšíně
Uchopil příležitost za pačesy a v karanténě čepuje pivo před domy zákazníků.
Vychutnat si čepované pivo do půllitru bylo v posledních měsících obtížnější než kdy jindy. V Anglii na zavření barů a hospod dokázal rychle zareagovat Peter Brown, ředitel firmy, která začala provozovat „pivovar na kolech” a vozit pivo až ke dveřím zákazníků.
S nápadem přišel mimo jiné provozovatel pivního baru během karantény, kdy byl nucen svůj podnik zavřít. Rozhodl se, že do malé dodávky zabuduje výčep, který ústí z boku auta, a začne po Londýně rozvážet pivo před domy zákazníků.
„Nevleze se nám do dodávky sice tolik piva, kolik jsme před karanténou prodali třeba v pátek nebo sobotu večer, ale děláme to čistě pro potěšení zákazníků. Ten jejich pohled, když načepujeme pivo až u nich, je prostě k nezaplacení,” říká Brown.
O služby společnosti Forest Road Brewing Co. se strhl mezi lidmi velký zájem. „Tenhle chlap, to je prostě superhrdina. Ne všichni superhrdinové nosí pláště, ale tenhle by měl. Skvělé pivo, rychlé doručení, prostě super,” chválí si služby pojízdného pivovaru zákazník Nick Bateson.
ZDROJ: www.novinky.cz (21. 5. 2020)
Vychutnat si čepované pivo do půllitru bylo v posledních měsících obtížnější než kdy jindy. V Anglii na zavření barů a hospod dokázal rychle zareagovat Peter Brown, ředitel firmy, která začala provozovat „pivovar na kolech” a vozit pivo až ke dveřím zákazníků.
S nápadem přišel mimo jiné provozovatel pivního baru během karantény, kdy byl nucen svůj podnik zavřít. Rozhodl se, že do malé dodávky zabuduje výčep, který ústí z boku auta, a začne po Londýně rozvážet pivo před domy zákazníků.
„Nevleze se nám do dodávky sice tolik piva, kolik jsme před karanténou prodali třeba v pátek nebo sobotu večer, ale děláme to čistě pro potěšení zákazníků. Ten jejich pohled, když načepujeme pivo až u nich, je prostě k nezaplacení,” říká Brown.
O služby společnosti Forest Road Brewing Co. se strhl mezi lidmi velký zájem. „Tenhle chlap, to je prostě superhrdina. Ne všichni superhrdinové nosí pláště, ale tenhle by měl. Skvělé pivo, rychlé doručení, prostě super,” chválí si služby pojízdného pivovaru zákazník Nick Bateson.
ZDROJ: www.novinky.cz (21. 5. 2020)
Ztraceno v překladu (Lost in Translation)
Film USA / Japonsko, 2003
Režie + Scénář: Sofia Coppola
Hrají: Bill Murray, Scarlett Johansson
Jak se asi řekne japonsky „Stojí to za..."?
Moderní Tokio ve své supervelkoměstské anonymitě. Agresivní, pulzující, nevšímavé, fascinující, zábavné i odtažité... Cizí – alespoň pro dva Američany, kteří se tady náhodou ocitnou ve stejnou dobu – a ve stejném hotelu. Herec Bob má v Tokiu natáčet reklamu na whisky, o hodně mladší Charlotte doprovází manžela fotografa. Oba si tady připadají ztracení, nerozumějí jazyku, kultuře; oba mají spoustu času – a oba trpí nespavostí. Náhodné setkání, pár společných dní a pocit blízkosti pomáhají oběma překlenout osamění v neznámém prostředí – a možná oba dva získají i něco navíc...(Česká televize)
A ještě "pivní hláška" z tohohle milého filmečku:
Bob a lehce rozčarovaná Šarlota si objednávají oběd v tokijském suši baru. Bob si (po prohýřené noci) uvědomí, že nemá chuť na servírované nealko:
"Dám si radši pivo, díky. Pivo."
Film USA / Japonsko, 2003
Režie + Scénář: Sofia Coppola
Hrají: Bill Murray, Scarlett Johansson
Jak se asi řekne japonsky „Stojí to za..."?
Moderní Tokio ve své supervelkoměstské anonymitě. Agresivní, pulzující, nevšímavé, fascinující, zábavné i odtažité... Cizí – alespoň pro dva Američany, kteří se tady náhodou ocitnou ve stejnou dobu – a ve stejném hotelu. Herec Bob má v Tokiu natáčet reklamu na whisky, o hodně mladší Charlotte doprovází manžela fotografa. Oba si tady připadají ztracení, nerozumějí jazyku, kultuře; oba mají spoustu času – a oba trpí nespavostí. Náhodné setkání, pár společných dní a pocit blízkosti pomáhají oběma překlenout osamění v neznámém prostředí – a možná oba dva získají i něco navíc...(Česká televize)
A ještě "pivní hláška" z tohohle milého filmečku:
Bob a lehce rozčarovaná Šarlota si objednávají oběd v tokijském suši baru. Bob si (po prohýřené noci) uvědomí, že nemá chuť na servírované nealko:
"Dám si radši pivo, díky. Pivo."
Scarlett Johansson a Bill Murray ve filmu Ztraceno v překladu
Malá rada pro toho, kdo film ještě neviděl. Koukněte na to v noci, v klidu a se skleničkou něčeho dobrého po ruce. Budete mít hezké sny...
Adéla ještě nevečeřela (film ČSSR, 1977)
Režie: Oldřich Lipský
Scénář: Jiří Brdečka, Oldřich Lipský
Ve filmu zářila řada československých herců, ale dva z nich musím vypíchnout.
Herečka Naďa Konvalinková (v době natáčení 26 let) v roli profesorovy něžné a naivní vnučky Květušky, která chytá babočky "jenerály" a bojí se, že když jí z piva spadne pěna, dědeček jí "vycinká":
Režie: Oldřich Lipský
Scénář: Jiří Brdečka, Oldřich Lipský
Ve filmu zářila řada československých herců, ale dva z nich musím vypíchnout.
Herečka Naďa Konvalinková (v době natáčení 26 let) v roli profesorovy něžné a naivní vnučky Květušky, která chytá babočky "jenerály" a bojí se, že když jí z piva spadne pěna, dědeček jí "vycinká":
"Už musím běžet, aby neupadla pěna. To by mi dědeček vycinkl."
Natáčení filmu si užil nejvíc Rudolf Hrušínský, který hrál komisaře Ledvinu. Role mu předepisovala mimo jiné i pití piva a pojídání buřtů ("talijánů") a syrečků, přičemž za jeden natáčecí den dostával honorář 700 Kčs, což byly tehdy velmi pěkné peníze. Ještě jednou musím připomenout historku o řediteli nejmenovaného pivovaru, kterému se zalíbila hercova fotka z natáčení, na které si přihýbá z půllitru, a požádal ho, zda by ji mohl zařadit do podnikového kalendáře. Hrušínský souhlasil s tím, že by za ni chtěl nějaké to pivo k Vánocům. A pivovar mu poslal rovnou celý náklaďák. Hrušínský pak prohlásil, že to byl nejlepší honorář, který kdy dostal.
Natáčení filmu si užil nejvíc Rudolf Hrušínský, který hrál komisaře Ledvinu. Role mu předepisovala mimo jiné i pití piva a pojídání buřtů ("talijánů") a syrečků, přičemž za jeden natáčecí den dostával honorář 700 Kčs, což byly tehdy velmi pěkné peníze. Ještě jednou musím připomenout historku o řediteli nejmenovaného pivovaru, kterému se zalíbila hercova fotka z natáčení, na které si přihýbá z půllitru, a požádal ho, zda by ji mohl zařadit do podnikového kalendáře. Hrušínský souhlasil s tím, že by za ni chtěl nějaké to pivo k Vánocům. A pivovar mu poslal rovnou celý náklaďák. Hrušínský pak prohlásil, že to byl nejlepší honorář, který kdy dostal.
ZDROJ: www.super.cz
R. Hrušinský a N. Konvalinková ve filmu Adéla ještě nevečeřela
Hasičárna Telecí
Komedie ČR, 2018
Scénář: Lucie Palkosková
Pro stárnoucího hasičského rozhodčího Jaroslava Pazderu (Bolek Polívka) je požární sport vším - vášnivým koníčkem i životním posláním, zdrojem osobní hrdosti a váženosti. Nyní se musí vyrovnat se zrušením své hasičské jednotky i jeho rozhodcovské licence. Obec Telecí tak může přijít nejen o vlastní akceschopnost, ale taky o hospodu, která se nachází v hasičárně. Pazdera se pokusí sestavit novou jednotku a vybojovat vše zpět...
"Tady je to jak u Suchánků! Bohdane, já chci pivo!"
"Hospoda se z objektivních příčin ruší!"
Hasičárna Telecí
Komedie ČR, 2018
Scénář: Lucie Palkosková
"Drazí občané Telecí! Tuto neděli se všichni mohou dostavit do hospody - tedy do hasičské zbrojnice. První schůzi našeho obnoveného hasičského sboru a jednotky z důvodu zachování hasičských tradic a točeného piva v naší obci. Děkuji vám, Pazdera."
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
